1.

Společnost Mytilinaios AE – Omilos Epicheiriseon (dříve Alouminion tis Ellados VEAE, dále jen „Mytilinaios“) (C‑701/21 P) a Evropská komise (C‑739/21 P) se svými kasačními opravnými prostředky domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 22. září 2021, DEI v. Komise ( 2 ) (dále jen „napadený rozsudek“).

2.

Projednávané kasační opravné prostředky poskytují Soudnímu dvoru příležitost objasnit rozsah přezkumu Komise podle ustanovení čl. 108 odst. 3 SFEU a čl. 24 odst. 2 nařízení (EU) 2015/1589 ( 3 ), pokud podnik ovládaný členským státem předloží spor k obchodnímu rozhodčímu řízení.

3.

V projednávané věci spočívá hlavní problém v určení, zda se Komise může za účelem vyloučení existence státní podpory ve fázi předběžného posouzení k ní podané stížnosti omezit na přezkoumání znění rozhodčí dohody podepsané veřejným podnikem ( 4 ), aby dospěla k závěru, že tímto způsobem nebyla poskytnuta žádná výhoda ze státních prostředků, nebo je povinna rovněž přezkoumat obsah rozhodčího nálezu, aby se ujistila, že neposkytuje druhé straně žádnou výhodu, která by se odchylovala od běžných tržních podmínek.

4.

V projednávané věci Tribunál rozhodl ve prospěch širokého přezkumu, když rozhodl, že Komise měla přezkoumat rozhodčí nález vydaný v rámci sporu mezi hlavním dodavatelem elektřiny v Řecku, společností Dimosia Epicheirisi Ilektrismou AE (dále jen „DEI“), a jejím největším zákazníkem, společností Mytilinaios, týkající se sazeb, které měly být uplatňovány vůči posledně jmenované společnosti.

5.

Tribunál postavil rozhodčí soud, o nějž se jedná v projednávané věci a který působí při vnitrostátním energetickém regulačním úřadu ( 5 ), na roveň obecnému řeckému soudu, a rozhodl, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když odmítla přičíst rozhodčí nález řeckému státu ( 6 ), což ji mělo vést k přezkumu jeho obsahu z hlediska poskytnutí případné státní podpory.

6.

Podle mého názoru vychází tento závěr z chybného předpokladu. Stejně jako účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky) se totiž domnívám, že postavení dotčeného rozhodčího soudu na roveň státnímu soudu je stiženo vadou, která spočívá v nesprávném právním posouzení.

7.

Existují však závažné argumenty ve prospěch zachování řešení přijatého Tribunálem, které se jeví jako jediné způsobilé zajistit plný soulad s články 107 a 108 SFEU v rámci rozhodčích řízení, jehož účastníky jsou veřejné subjekty. Navrhnu proto, aby Soudní dvůr zvážil alternativní odůvodnění, které by mohlo nahradit chybné odůvodnění uvedené v napadeném rozsudku.

8.

Článek 1 písm. h) nařízení 2015/1589 vymezuje „zúčastněnou stranu“ jako kterýkoliv členský stát, osobu, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení.

9.

Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Předběžné posouzení oznámení a rozhodnutí Komise“, stanoví:

„1.   Komise posoudí oznámení ihned po jeho obdržení. Aniž je dotčen článek 10, Komise přijme rozhodnutí podle odstavců 2, 3 nebo 4 tohoto článku.

2.   Shledá-li Komise po předběžném posouzení, že oznámené opatření není podporou, zaznamená tento nález ve formě rozhodnutí.

3.   Shledá-li Komise po předběžném posouzení, že nejsou vzneseny žádné pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, pokud opatření spadá pod čl. 107 odst. 1 [SFEU], rozhodne, že opatření je slučitelné s vnitřním trhem […]. Rozhodnutí blíže určí, která výjimka podle Smlouvy o [FEU] byla použita.

4.   Shledá-li Komise po předběžném posouzení, že existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem, rozhodne o zahájení postupu podle čl. 108 odst. 2 [SFEU] […].

[…]“

10.

Článek 16 uvedeného nařízení, nadepsaný „Navrácení podpory“, stanoví v odstavcích 1 a 3:

„1.   Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil […]. Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Unie.

[…]

3.   Aniž je dotčen příkaz Soudního dvora Evropské unie podle článku 278 [SFEU], navrácení se provede bezodkladně a v souladu s postupy vnitrostátního práva dotyčného členského státu za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Aniž je dotčeno právo Unie, učiní za tímto účelem a v případě řízení před vnitrostátními soudy dotyčné členské státy všechny nezbytné kroky v rámci jejich právních řádů, včetně dočasných opatření.“

11.

Článek 24 téhož nařízení, nadepsaný „Práva zúčastněných stran“, stanoví v odstavci 2:

„Každá zúčastněná strana může podat stížnost s cílem informovat Komisi o jakékoli údajné protiprávní podpoře a o jakémkoli údajném zneužití podpory. […]

[…]“

12.

Skutečnosti předcházející sporu a řízení před Tribunálem jsou popsány v bodech 1 až 53 napadeného rozsudku a lze je shrnout takto.

13.

Největším spotřebitelem elektřiny v Řecku je hutní společnost Mytilinaios.

14.

DEI, která je akciovou společností, je hlavním dodavatelem elektřiny v Řecku. V rozhodné době z hlediska skutkového stavu v probíhajících řízeních byla společnost DEI většinově ovládána řeckým státem a podléhala dohledu ministerstva životního prostředí, energetiky a změny klimatu. Institucionální vazby mezi společností DEI a řeckými orgány se odrážely zejména ve jmenování většiny členů představenstva společnosti státem.

15.

Dne 4. srpna 2010 podepsaly společnosti Mytilinaios a DEI rámcovou smlouvu týkající se sazby za dodávky elektřiny, která se měla použít v období od 1. července 2010 do 31. prosince 2013, jakož i podmínek smírného urovnání sporu týkajícího se dluhu společnosti Mytilinaios, který vznikl v období od 1. července 2008 do 30. června 2010.

16.

Vzhledem tomu, že se společnostem Mytilinaios a DEI nepodařilo dosáhnout dohody o návrhu smlouvy sjednané podle rámcové dohody, uzavřely tyto společnosti dne 16. listopadu 2011 rozhodčí dohodu a předložily svůj spor rozhodčímu soudu při RAE podle článku 37 nomos 4001/2011, gia ti leitourgia Energeiakon Agoron Ilektrismou kai Fysikou Aeriou, gia Erevna, Paragogi kai diktya metaforas Ydrogonanthrakon kai alles rythmiseis (zákon č. 4001/2011 o působení na energetických trzích s elektřinou a s plynem, výzkumu, výrobě a přepravních sítích uhlovodíků a jiných nařízeních) ( 7 ).

17.

Tento rozhodčí soud spor rozhodl rozhodnutím ze dne 31. října 2013 (dále jen „rozhodčí nález“). Žaloba podaná společností DEI proti rozhodčímu nálezu byla zamítnuta Efeteio Athinon (odvolací soud v Aténách, Řecko) rozsudkem ze dne 18. února 2016.

18.

Dne 23. prosince 2013 podala společnost DEI Komisi stížnost, v níž tvrdila, že sazba za dodávky elektřiny stanovená v rozhodčím nálezu je nižší než skutečné náklady, které jí vznikají, a že tento nález proto představuje údajnou protiprávní státní podporu.

19.

Dopisem ze dne 12. června 2014 (dále jen „sporný dopis“) Komise informovala společnost DEI o odložení její stížnosti z důvodu, že zaprvé řecký stát nemohl vykonávat rozhodující vliv na obsah rozhodčího nálezu, který mu nebyl přičitatelný, a zadruhé že metoda výpočtu skutečných nákladů, kterou společnost DEI použila, se odchyluje od metodiky přijaté rozhodčím soudem v rámci parametrů vymezených v rozhodčí dohodě.

20.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. srpna 2014 podala společnost DEI žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑639/14, která zněla na zrušení sporného dopisu. Usnesením ze dne 24. října 2014 vyhověl Tribunál návrhu na přerušení řízení, aby Komise mohla znovu posoudit otázky vznesené v žalobě.

21.

Rozhodnutím ze dne 25. března 2015 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), které mělo „nahradit“ sporný dopis, Komise potvrdila své posouzení ohledně neexistence státní podpory v projednávané věci s odůvodněním, že rozhodnutí předložit spor k rozhodčímu řízení, jakož i znění rozhodčí dohody uzavřené mezi společnostmi DEI a Mytilinaios se neodchylují od postupu obezřetného investora v tržním hospodářství.

22.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 29. června 2015 podala společnost DEI žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑352/15, která zněla na zrušení prvního napadeného rozhodnutí.

23.

Usnesením ze dne 9. února 2016 ( 8 ) rozhodl Tribunál, že již není důvodné rozhodnout o žalobě ve věci T‑639/14 zejména z toho důvodu, že první napadené rozhodnutí formálně nahradilo sporný dopis.

24.

Rozsudkem ze dne 31. května 2017 ( 9 ) zrušil Soudní dvůr usnesení Tribunálu ze dne 9. února 2016 a vrátil věc Tribunálu. Soudní dvůr rozhodl, že Komise přijetím prvního napadeného rozhodnutí nevzala sporný dopis zpět, ale pouze jej potvrdila, v důsledku čehož si žaloba ve věci T‑639/14 zachovala svůj předmět.

25.

Rozhodnutím ze dne 14. srpna 2017 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“) Komise zrušila a nahradila sporný dopis a první napadené rozhodnutí, přičemž zopakovala své závěry ohledně neexistence státní podpory v projednávané věci. Důvody uvedené v tomto rozhodnutí byly totožné s důvody uvedenými v prvním napadeném rozhodnutí ( 10 ).

26.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. listopadu 2017 podala společnost DEI žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑740/17, která zněla na zrušení druhého napadeného rozhodnutí.

27.

Rozhodnutím předsedy třetího rozšířeného senátu Tribunálu ze dne 26. února 2020 byly věci T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17 spojeny pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, jímž se končí řízení, v souladu s článkem 68 jednacího řádu Tribunálu.

28.

Napadeným rozsudkem Tribunál zrušil sporný dopis a obě napadená rozhodnutí.

29.

Tribunál v prvním sledu rozhodl o žalobě podané proti druhému napadenému rozhodnutí vzhledem k jeho možnému dopadu na zachování předmětu sporu a na právní zájem společnosti DEI na podání žaloby ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15.

30.

Pokud jde o přípustnost žaloby ve věci T‑740/17, Tribunál zaprvé rozhodl, že druhé napadené rozhodnutí představuje napadnutelný akt, který má pro společnost DEI právně závazné účinky, neboť zejména ukončení řízení ve fázi předběžného posouzení zabránilo společnosti DEI uplatnit své argumenty v rámci formálního vyšetřovacího řízení, a zadruhé že společnost DEI měla vzhledem k širokému znění čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu tohoto ustanovení.

31.

Tribunál zamítl námitku nepřípustnosti vycházející ze zásady nemo auditur propriam turpitudinem allegans potest, kterou vznesla Komise, s ohledem na to, že společnost DEI napadla výsledek rozhodčího řízení, s nímž svobodně souhlasila, a rozhodl, že taková námitka je založena na nesprávné záměně řeckého státu a společnosti DEI, neboť vede k tomu, že společnosti DEI je přičítáno údajné uspokojení řeckých orgánů s výsledkem rozhodčího řízení ( 11 ).

32.

Ve věci samé Tribunál ve věci T‑740/17 potvrdil opodstatněnost výtek, které vycházely z toho, že Komise nepřezkoumala obsah rozhodčího nálezu z hlediska možného poskytnutí státní podpory. S odvoláním na judikaturu Soudního dvora ( 12 ), podle níž výhoda poskytnutá straně sporu vnitrostátním soudem může být analyzována jako poskytnutí státní podpory, Tribunál vyvodil paralelu mezi činností stálého rozhodčího soudu při RAE a činností obecných řeckých soudů ( 13 ) a dovodil z toho, že Komise byla povinna ověřit obsah rozhodčího nálezu.

33.

Pokud jde o argument týkající se existence možné výhody a rozsahu přezkumu Komise v tomto ohledu, Tribunál rozhodl, že za okolností dané věci Komise měla provést komplexní hospodářská a technická posouzení, než vyloučila jakékoli závažné pochybnosti o neexistenci státní podpory ve fázi předběžného posouzení.

34.

Podle Tribunálu měla mít Komise zejména pochybnosti s ohledem na tyto skutečnosti ( 14 ):

35.

Tribunál proto žalobě ve věci T‑740/17 vyhověl a druhé napadené rozhodnutí zrušil.

36.

Ve druhém sledu, vzhledem k totožnosti odůvodnění obou napadených rozhodnutí, vyhověl Tribunál žalobě podané proti prvnímu napadenému rozhodnutí ve věci T‑352/15.

37.

Ve třetím sledu, když Tribunál vyhověl žalobě ve věci T‑639/14 RENV, zrušil sporný dopis zejména z toho důvodu, že rozhodčí nález, který má právní účinky srovnatelné s rozsudky obecného řeckého soudu, představuje akt veřejné moci přičitatelný řeckému státu ( 15 ).

38.

Kasačním opravným prostředkem ve věci C‑701/21 P společnost Mytilinaios navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a v případě potřeby vrátil věc Tribunálu, a uložil společnosti DEI náhradu nákladů řízení.

39.

Komise podporuje návrhy společnosti Mytilinaios.

40.

Společnost DEI navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek v plném rozsahu, vydal konečné rozhodnutí v tomto řízení a uložil společnosti Mytilinaios náhradu veškerých nákladů řízení společnosti DEI v tomto řízení a v řízeních ve spojených věcech T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17.

41.

Kasačním opravným prostředkem ve věci C‑739/21 P Komise především navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, vydal konečné rozhodnutí o žalobě ve věci T‑740/17 a zamítl ji, aby určil, že žaloby ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15 se staly bezpředmětnými a již není důvodné o nich rozhodovat, a aby uložil společnosti DEI náhradu nákladů řízení.

42.

Podpůrně Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, vydal konečné rozhodnutí o některých žalobních důvodech ve věci T‑740/17 a vrátil tuto věc Tribunálu k rozhodnutí o zbývajících žalobních důvodech, aby určil, že žaloby ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15 se staly bezpředmětnými a již není důvodné o nich rozhodovat, a aby uložil společnosti DEI náhradu nákladů řízení.

43.

Společnost Mytilinaios navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, vydal konečné rozhodnutí o žalobě ve věci T‑740/17 a zamítl ji, aby určil, že žaloby ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15 se staly bezpředmětnými a že již není důvodné o nich rozhodovat, a aby uložil společnosti DEI náhradu nákladů řízení.

44.

Společnost DEI navrhuje, aby Soudní dvůr odmítl kasační opravný prostředek v plném rozsahu jako nepřípustný a podpůrně zamítl jako neopodstatněný a aby uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení společnosti DEI v tomto řízení a v řízeních ve spojených věcech T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17.

45.

Podpůrně společnost DEI navrhuje, aby Soudní dvůr vydal konečné rozhodnutí o žalobách ve věcech T‑639/14 RENV, T‑352/15 a T‑740/17 a aby zamítl návrh Komise na nevydání rozhodnutí ve věcech T‑639/14 RENV a T‑352/15.

46.

Rozhodnutím všeobecné schůze ze dne 28. února 2023 byly věci C‑701/21 P a C‑739/21 P spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku, kterým se končí řízení.

47.

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 7. dubna 2023 byl povolen vstup Spolkové republiky Německo do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise.

48.

Na jednání konaném dne 27. dubna 2023 předložily ústní vyjádření společnosti Mytilinaios, DEI, Komise a Spolková republika Německo.

49.

S výjimkou jedné části první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného ve věci C‑701/21 P ( 16 ) se mi přípustnost těchto kasačních opravných prostředků nejeví být sporná. Navrhuji proto postupně posoudit opodstatněnost všech tří důvodů kasačního opravného prostředku vznesených společností Mytilinaios v této věci.

50.

Vzhledem k tomu, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společností Mytilinaios ve věci C‑701/21 P v podstatě odpovídá jedinému důvodu vznesenému Komisí ve věci C‑739/21 P, budu je analyzovat společně.

51.

První důvod kasačního opravného prostředku má dvě části.

52.

V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Mytilinaios tvrdí, že Tribunál neodpověděl na námitky nepřípustnosti vycházející ze zásad nemo auditur propriam turpitudinem allegans potest a nemo potest venire contra factum proprium, které byly vzneseny s ohledem na skutečnost, že se společnost DEI svou žalobou snažila zpochybnit výsledky rozhodčího řízení, s nímž svobodně souhlasila a jehož parametry byly stanoveny společnou dohodou stran sporu.

53.

Druhou částí svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Mytilinaios vytýká Tribunálu, že zamítl její námitky týkající se zásady nemo potest venire contra factum proprium na základě nesprávného odůvodnění v bodě 91 napadeného rozsudku.

54.

Kromě toho, že výtka vycházející z nedostatku odůvodnění je v rozporu s druhou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 91 napadeného rozsudku s odkazem na právní zájem společnosti DEI na podání žaloby ( 17 ) rozhodl, že argument vycházející ze zásady nemo propriam turpitudinem„je pouze další variantou argumentu, jehož cílem je zaměnit situaci žalobkyně se situací řeckého státu a přičíst jí případné uspokojení řeckých orgánů s výsledkem rozhodčího řízení, takže ani tento argument nemůže uspět“. Tribunál tedy odůvodnil své stanovisko, byť stručně.

55.

Kladu si však otázku, zda je toto odůvodnění dostatečné a zda je lze s ohledem na okolnosti věci považovat za opodstatněné. Tyto otázky spadají do druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

56.

Domnívám se, že odůvodnění v bodě 91 napadeného rozsudku vychází z předpokladu, který nebyl jasně formulován a podle kterého je třeba rozhodnutí o využití rozhodčího řízení přičíst řeckému státu, třebaže stížnost podaná ke Komisi byla výlučným podnětem společnosti DEI, která se mohla před Tribunálem dovolávat svého vlastního právního zájmu na podání žaloby, odlišného od zájmu tohoto členského státu. Pouze takový výklad napadeného odůvodnění totiž umožňuje posoudit výtku vznesenou společností Mytilinaios, která vychází z toho, že jednání jedné a téže strany, konkrétně společnosti DEI, spočívající v zahájení rozhodčího řízení a následném napadení jeho výsledků u Komise, je vnitřně rozporné a nekalé.

57.

I kdyby však rozhodnutí o využití rozhodčího řízení mohlo být skutečně přičteno řeckým orgánům – což by mělo být zjištěno s ohledem na všechny okolnosti případu ( 18 ), zejména s ohledem na většinový podíl státu na základním kapitálu společnosti DEI a úzké institucionální vazby mezi řeckou vládou a vedením společnosti – Tribunál nevysvětlil, proč by tomu mělo být jinak v případě rozhodnutí napadnout rozhodčí nález stížností u Komise, které přičetl výhradně společnosti DEI jako zúčastněné straně odlišné od státu.

58.

Domnívám se proto, že Tribunál neodpověděl na námitku nepřípustnosti vznesenou společností Mytilinaios právně dostačujícím způsobem.

59.

Kladu si však otázku, zda je tato námitka účinná s ohledem na logiku, z níž vychází unijní právo v oblasti státních podpor, zejména v souvislosti s povinnostmi členských států podle pravidel pro navracení protiprávních podpor.

60.

Logikou přezkumu, který Komise v této oblasti vykonává, je zajistit plný účinek ustanovení článků 107 a 108 SFEU, a to bez ohledu na vnitřní rozporuplnost jednání členského státu, který opatření podpory přijal. Účinnost tohoto přezkumu by byla narušena, pokud by státní orgány neměly možnost oznámit Komisi, a případně Tribunálu potenciálně protisoutěžní účinky svých předchozích rozhodnutí.

61.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že navrácení protiprávní podpory provede daný členský stát bezodkladně a v souladu s postupy vnitrostátního práva, zejména předložením věci vnitrostátním soudům, aniž je dotčen případný příkaz Soudního dvora podle článku 278 SFEU ( 19 ). Za těchto okolností by bylo obtížné připustit, aby námitka nepřípustnosti, tak jak byla vznesena v projednávané věci před Tribunálem, mohla bránit podání žaloby k unijnímu soudu, znějící na určení existence protiprávní státní podpory.

62.

Kromě toho se v případě porušení povinnosti pozastavení stanovené v čl. 108 odst. 3 SFEU nemůže členský stát, jehož orgány poskytly podporu v rozporu s procesními pravidly stanovenými Smlouvou o FEU, dovolávat legitimního očekávání příjemců, aby se vyhnul povinnosti přijmout nezbytná opatření k provedení rozhodnutí Komise, kterým se mu nařizuje navrácení podpory ( 20 ). Připuštění takové možnosti by znamenalo zbavit ustanovení článků 107 a 108 SFEU jakéhokoli užitečného účinku, neboť vnitrostátní orgány by se tak mohly dovolávat vlastního protiprávního jednání, aby zmařily účinnost rozhodnutí přijatých Komisí podle těchto ustanovení Smlouvy o FEU ( 21 ).

63.

Domnívám se, že pravidla připomenutá v předchozích bodech jsou relevantní pro účely posouzení účinné povahy námitky nepřípustnosti vznesené v projednávané věci před Tribunálem, zejména v rozsahu, v němž výtky vycházející ze zásad nemo propriam turpitudinem a venire contra factum proprium představují variantu argumentace založené na zásadě legitimního očekávání.

64.

Vzhledem k výlučným pravomocem Komise posuzovat existenci podpory a její soulad s vnitřním trhem musí být dotčený členský stát – stejně jako „zúčastněná strana“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 za předpokladu, že je rozhodnutím Komise o neexistenci podpory podstatně zasažena ( 22 ) – schopen napadnout u unijních soudů rozhodnutí Komise o odmítnutí zahájit formální vyšetřovací řízení, aniž je možné se vůči němu účelně dovolávat námitky nepřípustnosti vycházející z jeho předchozího jednání.

65.

Připustit takovou námitku by vedlo k otevření mezery v režimu státních podpor, neboť vůči vnitrostátním orgánům a případně takovým zúčastněným stranám, jako je společnost DEI, by mohlo být namítáno jejich protiprávní jednání, takže by unijní soudy nemohly přezkoumávat rozhodnutí Komise o neexistenci podpory ve fázi předběžného posouzení.

66.

Taková možnost by oslabila nejen užitečný účinek ustanovení Smlouvy o FEU, ale také užitečný účinek čl. 24 odst. 2 nařízení 2015/1589, neboť možnost podat stížnost stanovená v tomto ustanovení má nutně za následek možnost podat k Tribunálu žalobu znějící na určení existence podpory, kterou Komise odmítla ( 23 ).

67.

Z toho vyplývá, že výtky vycházející z jednání společnosti DEI před podáním žaloby na neplatnost u Tribunálu nemohou být úspěšné, i kdyby byly opodstatněné ( 24 ).

68.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr nahradil chybné odůvodnění Tribunálu v bodě 91 napadeného rozsudku odůvodněním vycházejícím z toho, že námitka nepřípustnosti vznesená před Tribunálem ( 25 ) je neúčinná.

69.

Proto navrhuji zamítnout obě části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vzneseného společností Mytilinaios ve věci C‑701/21 P.

70.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku společnosti Mytilinaios vycházející z porušení čl. 107 odst. 2 SFEU se skládá ze dvou částí.

71.

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Mytilinaios tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu kritéria soukromého subjektu v tržním hospodářství, které slouží k posouzení existence výhody, když omezil použití tohoto kritéria pouze na analýzu ceny stanovené v rozhodčím nálezu.

72.

Podle společnosti Mytilinaios vedl tento „extrémně restriktivní“ výklad Tribunál k závěru o existenci podpory, aniž posoudil všechny relevantní údaje případu, včetně okolností, které vedly strany k rozhodčí dohodě, a technických parametrů pro řešení sporu stanovených v rozhodčí dohodě.

73.

Domnívám se, že první část druhého důvodu je skutkově nepodložená.

74.

Zaprvé totiž Tribunál v napadeném rozsudku neshledal existenci podpory, ale pouze rozhodl, že Komise měla pociťovat závažné obtíže, když posuzovala existenci výhody ve fázi předběžného posouzení ( 26 ).

75.

Zadruhé, při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu Tribunál nepřehlédl skutkové okolnosti věci, které předcházely vydání rozhodčího nálezu ( 27 ), ale omezil se na konstatování neúplnosti posouzení provedeného Komisí z hlediska existence výhody, která měla zohlednit cenové podmínky stanovené na konci rozhodčího řízení ( 28 ).

76.

Domnívám se tedy, že je třeba první část druhého důvodu zamítnout.

77.

Druhou částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku ( 29 ) společnost Mytilinaios a Komise zpochybňují možnost přičíst řeckému státu důsledky rozhodčího řízení, která vyplývá z toho, že Tribunál postavil stálý rozhodčí soud při RAE na roveň obecnému státnímu soudu ( 30 ).

78.

Argumentace Tribunálu je inspirována judikaturou Soudního dvora, připomenutou v bodě 147 napadeného rozsudku, podle které se může stát, že vnitrostátní soud nebude respektovat povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smlouvy o FEU, a tím zachová poskytnutí protiprávní podpory, či se dokonce stane nástrojem za tímto účelem ( 31 ).

79.

Když Tribunál přirovnal stálý rozhodčí soud při RAE ke státnímu soudu, rozhodl, že rozhodčí nález vydaný v dané věci mohl společnosti Mytilinaios poskytnout protiprávní výhodu přičitatelnou řeckému státu.

80.

Opodstatněnost tohoto odůvodnění je třeba posoudit ve světle rozsudku DOBELES HES ( 32 ), vydaného dne 12. ledna 2023, tj. po vydání napadeného rozsudku, v němž Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu rozhodl, že zavedení státní podpory nemůže jako takové vycházet ze soudního rozhodnutí ( 33 ).

81.

Komise na jednání tvrdila, že rozsudek Dobeles má za následek zneplatnění odůvodnění Tribunálu, jelikož postavení stálého rozhodčího soudu při RAE na roveň obecnému soudu – i kdyby se ukázalo jako důvodné – by nemohlo vést k přičtení výhody, která byla údajně poskytnuta společnosti Mytilinaios rozhodčím nálezem, řeckému státu.

82.

Takový závěr mi připadá ukvapený. Podle mého názoru Soudní dvůr v rozsudku Dobeles pouze vyloučil možnost, že by státní podpora mohla být přičtena soudnímu orgánu, ale nevyloučil možnost, že by protisoutěžní účinky soudního rozhodnutí o poskytnutí podpory mohly být přičteny samotnému státu.

83.

Proto považuji za nezbytné zaprvé posoudit možné důsledky rozsudku Dobeles pro možnost přičíst řeckému státu výsledek rozhodčího řízení, které proběhlo v této věci.

84.

Zadruhé se budu zabývat výtkami navrhovatelek vycházejících z nesprávného právního posouzení, které vyplývá z postavení rozhodčího soudu při RAE na roveň státnímu soudu.

85.

Zatřetí vzhledem k tomu, že se mi dotčené výtky nejeví být zcela neopodstatněné, navrhnu, aby Soudní dvůr zvážil alternativní odůvodnění, kterým by bylo možné nahradit odůvodnění napadeného rozsudku. Domnívám se totiž, že existují závažné argumenty týkající se nutnosti zajistit užitečný účinek ustanovení článků 107 a 108 SFEU, které svědčí ve prospěch zachování řešení přijatého Tribunálem v napadeném rozsudku.

86.

Ve věci, v níž byl vydán rozsudek Dobeles, se jedna z předběžných otázek ( 34 ) týkala toho, zda je třeba mít za to, že na žalobu, která zní na vyplacení části výhody zavedené vnitrostátními právními předpisy, která nebyla předtím poskytnuta a představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, je třeba nahlížet jako na žádost o poskytnutí nové podpory odlišné od podpory, která již byla žalobcům vyplacena.

87.

Právě v tomto kontextu, kdy měl vnitrostátní soud rozhodnout na základě zákona zavádějícího spornou výhodu, je třeba chápat závěr Soudního dvora, že částky přiznané žalobcům v rámci soudního řízení „nelze v žádném případě považovat za státní podpory odlišné od této výhody“ ( 35 ), jelikož „zavedení státní podpory jako takové nemůže vycházet ze soudního rozhodnutí“ ( 36 ).

88.

V tomto ohledu odráží odůvodnění Soudního dvora v rozsudku Dobeles tradiční přístup k dělbě moci, který omezuje úlohu soudů na uplatňování již existujících právních norem. Ve světle tohoto tradičního přístupu soudní rozhodnutí, kterým se přiznává výhoda neslučitelná s vnitřním trhem, nutně vychází ze dřívější normy, která představuje právní základ nároku uplatněného u daného soudu. Z tohoto hlediska, jak Soudní dvůr rozhodl, nemůže zavedení podpory v žádném případě vyplývat ze samotného rozsudku.

89.

Otázka právního základu podpory, o které Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Dobeles, však nevylučuje případnou odpovědnost státu za soudní provádění vnitrostátních právních předpisů ( 37 ) poskytujících podporu, která je neslučitelná s vnitřním trhem. Právě naopak, jelikož soudní rozhodnutí nutně vyplývají z právního řádu státu, nemůže se stát vyhnout povinnostem, které pro něj vyplývají z článků 107 a 108 SFEU tím, že přenese na své soudní orgány pravomoc určovat způsob, jakým bude nakládat se svými prostředky.

90.

V tomto ohledu nezáleží na tom, zda je rozsudek o přiznání sporné výhody výsledkem použití konkrétní hmotněprávní normy nebo obecné právní zásady, nebo dokonce diskrečního posouzení provedeného soudem v mezích norem, které určují rozsah jeho pravomocí. Ve všech případech zůstává soudní rozhodnutí přičitatelné státu.

91.

Domnívám se proto, že rozsudek Dobeles nemá takový význam, jaký mu přisuzuje Komise, pokud tvrdí, že postavení rozhodčího soudu na roveň obecným řeckým soudům nemůže vést k tomu, aby důsledky rozhodčího řízení byly přičítány řeckému státu.

92.

Naproti tomu mám stejně jako navrhovatelky pochybnosti o státní povaze tohoto soudu.

93.

Při postavení rozhodčího soudu při RAE na roveň státnímu soudu vycházel Tribunál ve svém odůvodnění z několika faktorů, a to z funkce soudu při RAE, která je totožná s funkcí obecných soudů, z požadavků nezávislosti a nestrannosti kladených na jeho rozhodce, z použití řeckého občanského soudního řádu na řízení před tímto soudem, z překážky věci pravomocně rozsouzené a vykonatelnosti jeho rozhodnutí a konečně z možnosti podat odvolání proti rozhodčímu nálezu k Efeteio Athinon (odvolací soud v Athénách) ( 38 ).

94.

Podle mého názoru však žádný z těchto faktorů neodůvodňuje takové postavení na roveň.

95.

Zaprvé totiž okolnosti uvedené Tribunálem neumožňují odlišit rozhodčí řízení při RAE od jakéhokoli jiného obchodního rozhodčího řízení. Rozhodčí soudy často rozhodují v souladu se zákonem stanoveným postupem a vydávají závazné rozhodnutí, které je možné napadnout opravným prostředkem k vnitrostátním soudům. Kromě toho požadavky nezávislosti a nestrannosti jsou obecně uznávány jako neodmyslitelná součást každého rozhodčího řízení. Uplatnění kritérií přijatých Tribunálem by tak mohlo vést k tomu, že by se na stát navázal značný počet rozhodčích soudů, což nepovažuji za myslitelné.

96.

Zadruhé, jak Komise správně poukázala, postavení rozhodčího soudu při RAE na roveň státnímu soudu naráží na judikaturu Soudního dvora týkající se článku 267 SFEU. Z této judikatury vyplývá, že rozhodčí soudy, jejichž pravomoc je fakultativní, neboť závisí na předchozí dohodě obou stran ( 39 ), nejsou soudy členských států ve smyslu čl. 267 druhého pododstavce SFEU ( 40 ).

97.

Soudní dvůr tak rozhodl, že okolnosti, za nichž činnost rozhodčího soudu umožňuje vyvodit určité podobnosti se soudní činností v tom smyslu, že rozhodčí soud je zřízen v rámci zákona, rozhodce je povolán rozhodovat v souladu se zákonem a jeho nález zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené a může představovat vykonatelný titul, nepostačují k tomu, aby takovému soudu bylo přiznáno postavení „soudu členského státu“, zejména s ohledem na skutečnost, že strany nemají povinnost předložit svůj spor k rozhodčímu řízení ( 41 ).

98.

S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že odůvodnění Tribunálu v bodech 150 až 159 napadeného rozsudku je stiženou vadou spočívající v nesprávném právním posouzení. Domnívám se však, že toto pochybení nebrání tomu, aby důsledky dotčeného rozhodčího řízení mohly být přičteny řeckému státu.

99.

Stejně jako odůvodnění přijaté Tribunálem se písemnosti a řeči účastnic řízení do značné míry soustředily na otázku státního charakteru stálého rozhodčího soudu při RAE. Tato otázka se mi však nejeví být rozhodující ve vztahu k tomu, co je podle mého názoru v projednávaných kasačních opravných prostředcích zásadní.

100.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud jde o podmínku týkající se státního zásahu nebo zásahu za použití státních prostředků, zakotvenou v čl. 107 odst. 1 SFEU, tato platí pro podpory poskytované přímo státem, avšak také pro podpory poskytované veřejnoprávními nebo soukromými subjekty, které byly zřízeny nebo určeny státem za účelem správy podpory ( 42 ). V souladu s ustálenou judikaturou z toho vyplývá, že není namístě rozlišovat mezi případy, kdy je podpora poskytnuta státem přímo, a případy, kdy je podpora poskytnuta prostřednictvím veřejné nebo soukromé organizace ( 43 ), postavení takové organizace není považováno za určující prvek pro použití pravidel Smlouvy o FEU o státních podporách ( 44 ).

101.

Domnívám se tedy, že otázka, kterou je třeba v projednávaných věcech rozhodnout, nespočívá v tom, zda je rozhodčí soud při RAE ve skutečnosti podobný státnímu soudu, ale v tom, zda se takový veřejný podnik, jako je společnost DEI, může vyhnout použití ustanovení článků 107 a 108 SFEU tím, že spor, který se týká přidělování státních prostředků, předloží rozhodčímu soudu.

102.

Podle mého názoru je odpověď na takto položenou otázku nepochybně záporná.

103.

Bez ohledu na to, zda rozhodčí soud zřízený pod záštitou RAE má státní nebo soukromou povahu, je třeba konstatovat, že společnost DEI, která byla vzhledem ke svým úzkým organickým a kapitálovým vztahům s řeckým státem pod dominantním vlivem tohoto státu ( 45 ), využila možnosti využít alternativního postupu řešení sporů stanovené řeckými právními předpisy. Za okolností projednávané věci lze rozhodnutí o využití rozhodčího řízení a právní účinky spojené s rozhodčím nálezem přičíst řeckému státu.

104.

Na rozdíl od Komise se však nedomnívám, že znění rozhodčí dohody v takovém případě určuje meze přezkumu, který je Komise povinna vykonávat z hlediska existence případné výhody přičitatelné státu. Rozhodnutí využít rozhodčí řízení zahrnuje nejen pravidla pro řešení sporu, ale také prvek rizika sporů spojeného s možností řešení sporu, které nebude odpovídat očekávání stran, nebo které bude dokonce v rozporu se zněním dohody, jehož uplatnění by mohlo vést k poskytnutí protiprávní výhody za použití státních prostředků.

105.

Určitý prvek nahodilosti je samozřejmě charakteristický i pro tradiční soudní řízení, ale je o to významnější, že rozhodčí soudy působí mimo státní soudní systém a záruky, které jsou mu vlastní. Zkušenosti členských států s obchodní arbitráží ostatně ukazují, že rizika s ní spojená nejsou čistě hypotetická ( 46 ).

106.

Domnívám se proto, že veřejný podnik musí při využití rozhodčího řízení akceptovat pravděpodobnost, byť malou, že bude nucen nakládat se svými zdroji způsobem, který se odchyluje od běžných tržních podmínek. Z tohoto pohledu, i za předpokladu, že rozhodčí soud nemůže být navázán na stát, je tomu odlišně u rizika sporu spojeného s rozhodnutím o využití rozhodčího řízení a výhody, která bude případně druhé straně sporu poskytnuta na základě rozhodčího nálezu.

107.

V případě, že se takové riziko naplní – jak tvrdí společnost DEI v projednávané věci, když tvrdí, že ceny stanovené v rozhodčím nálezu nejsou v souladu se zněním rozhodčí dohody – nemám za to, že by skutečnost, že o sporu nerozhodoval státní soud, ale rozhodčí soud, zbavovala stát jeho povinností, které pro něj vyplývají z článků 107 a 108 SFEU. Uznáním závaznosti rozhodčích nálezů zůstává stát odpovědný za opatření k výkonu rozhodnutí, která bude muset po rozhodčím řízení přijmout.

108.

Tento závěr zřejmě potvrzuje judikatura Soudního dvora týkající se rozhodčího řízení v rámci dvoustranné smlouvy o investicích, neboť mezinárodní povaha tribunálů působících v této oblasti nebrání tomu, aby účinky jejich rozhodnutí v podobě poskytnutí případné podpory byly přičítány členským státům ( 47 ).

109.

V tomto ohledu nesouhlasím s argumenty účastnic řízení o kasačním opravném prostředku a německé vlády, které trvaly na tom, že je třeba odlišit investiční arbitráž od obchodní arbitráže, pokud jde o přičitatelnost případné podpory státu. Rozhodnutím o ratifikaci investiční smlouvy, stejně jako podpisem rozhodčí dohody, musí stát přijmout riziko, že mu budou přičteny účinky budoucích nálezů vydaných na tomto základě. Pokud by možnost přenést řešení sporu na nestátní orgán měla vést k nemožnosti přičíst státu odpovědnost za něj, vedlo by to k vytvoření hluchého prostoru v systému kontroly výhod poskytovaných ze státních prostředků. Vzhledem k významu otázek spojených s rozhodčími řízeními s účastí veřejných subjektů, by taková situace značně oslabila užitečný účinek příslušných ustanovení Smlouvy o FEU.

110.

S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že je třeba nahradit nesprávné odůvodnění přijaté Tribunálem v bodech 150 až 159 napadeného rozsudku odůvodněním založeným na nutnosti přičíst řeckému státu právně závazné výsledky rozhodčího řízení, kterého tento členský stát využil prostřednictvím společnosti DEI, tím, že přijme související riziko sporu.

111.

Navrhuji proto zamítnout druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku ve věci C‑701/21 P a jediný důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑739/21 P.

112.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vznesený společností Mytilinaios, vycházející z porušení článku 4 nařízení 2015/1589, má rovněž dvě části.

113.

V první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Mytilinaios zaprvé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise byla povinna přezkoumat obsah rozhodčího nálezu ( 48 ), a zadruhé že Tribunál nesprávně rozhodl, že Komise měla provést komplexní hospodářská a technická posouzení, aby mohla vyloučit existenci podpory ve fázi předběžného posouzení ( 49 ).

114.

Z důvodů uvedených v rámci posouzení druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku týkající se přičitatelnosti výsledků rozhodčího řízení řeckému státu mám za to, že první díl první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná. Domnívám se proto, že by měla být zamítnuta.

115.

Druhým dílem první části tohoto důvodu společnost Mytilinaios zřejmě v podstatě zpochybňuje všechna skutková zjištění provedená Tribunálem v bodech 167 až 188 napadeného rozsudku, která se týkají nepřesnosti znění rozhodčí dohody, výrobního a spotřebního profilu společnosti Mytilinaios a zvláštních rysů jejích obchodních vztahů se společností DEI. Vzhledem k tomu, že Tribunál nerozhodl, že Komise má obecnou povinnost provést komplexní posouzení ve fázi předběžného posouzení, ale omezil se na závěr, že takové posouzení bylo nezbytné s ohledem na konkrétní okolnosti případu, mám za to, že tato výtka se netýká právní, ale skutkové otázky.

116.

Domnívám se proto, že druhý díl první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná, a je třeba ji odmítnout.

117.

Druhou částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Mytilinaios vytýká Tribunálu, že přenesl důkazní břemeno týkající se existence závažných obtíží nebo pochybností odůvodňujících zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komisí. Podle společnosti Mytilinaios tak Tribunál zbavil společnost DEI povinnosti prokázat, že přezkum provedený Komisí v rámci předběžného posouzení byl nedostatečný nebo neúplný.

118.

Na podporu své výtky společnost Mytilinaios odkazuje zejména na bod 167 napadeného rozsudku, v němž Tribunál rozhodl, že zvláštní okolnosti věci měly Komisi přimět k tomu, aby „pečlivě, dostatečně a v plném rozsahu“ zkoumala všechny relevantní okolnosti případu z hlediska existence podpory.

119.

Je však třeba jasně rozlišovat mezi povinnostmi, které má Komise ve fázi šetření stížnosti, tak jak jsou uvedeny v bodě 167 napadeného rozsudku, a povinnostmi týkajícími se dokazování, které má žalobce ve fázi žaloby u Tribunálu.

120.

Pokud jde přitom o posledně uvedené povinnosti, Tribunál podle všeho nezbavil společnost DEI povinnosti předložit důkazy na podporu její žaloby na neplatnost, zejména proto, že Tribunál výslovně odkazuje na okolnosti uváděné společností DEI, jež podle jeho názoru mohly odůvodňovat pochybnosti, které měla Komise mít ve fázi předběžného posouzení její stížnosti ( 50 ).

121.

Domnívám se proto, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná, a proto musí být třetí důvod kasačního opravného prostředku ve věci C‑701/21 P v plném rozsahu zamítnut.

122.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby: