1.

Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko) ve sporu mezi společností Bursa Română de Mărfuri SA (dále jen „BRM“) a Autoritatea Naţională de Reglementare în domeniul Energiei (ANRE) [Národní energetický regulační úřad, Rumunsko (ANRE)] ve věci odmítnutí udělit společnosti BRM licenci k organizaci a řízení centralizovaných trhů s elektřinou.

2.

Předběžné otázky, které jsou předmětem tohoto stanoviska, se týkají na jedné straně otázky, zda nařízení (EU) 2019/943 ( 2 ), vykládané ve světle směrnice (EU) 2019/944 ( 3 ), zakazuje členským státům vydat jedinou licenci k organizaci a řízení trhů s elektřinou a ukládá jim ukončit existující oprávněný monopol v této oblasti, a na druhé straně otázky, zda se na organizátora trhu s elektřinou vztahují pravidla volné hospodářské soutěže stanovená tímto nařízením, a to i s ohledem na pojem „trhy s elektřinou“, který je v uvedeném nařízení definován odkazem na tuto směrnici.

3.

Článek 1 nařízení 2019/943, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„Cílem tohoto nařízení je:

[…]

[…]“

4.

Článek 2 tohoto nařízení obsahuje následující definice:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]

[…]“

5.

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zásady týkající se fungování trhů s elektřinou“, stanoví:

„Členské státy, regulační orgány, provozovatelé přenosových soustav, provozovatelé distribučních soustav, organizátoři trhu a pověření provozovatelé zajistí, aby trhy s elektřinou byly provozovány v souladu s těmito zásadami:

[…]

[…]

[…]“

6.

Článek 10 téhož nařízení, nadepsaný „Technické cenové stropy“, stanoví v odstavcích 4 a 5:

„4.   Regulační orgány, nebo […] příslušné orgány určí politiky a opatření uplatňované v jejich územní působnosti, které by mohly nepřímo přispívat k omezení tvorby velkoobchodních cen, včetně omezování nabídek v souvislosti s aktivováním regulační energie, kapacitních mechanismů, opatření provozovatelů přenosových soustav, opatření zaměřených na zpochybnění výsledků trhu, nebo na předcházení zneužívání dominantního postavení nebo neefektivně vymezených nabídkových zón.

5.   Pokud regulační orgán nebo určený příslušný orgán zjistil, že určitá politika nebo opatření by mohly sloužit k omezení tvorby velkoobchodních cen, přijme veškerá vhodná opatření k jejich odstranění, nebo pokud to není možné, k omezení jejich dopadu na nabídky. […]“

7.

Článek 2 směrnice 2019/944 obsahuje následující definici:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

8.

Směrnice (EU) 2019/944 v souladu se svým článkem 72 zrušila a nahradila směrnici 2009/72/ES ( 5 ) s účinkem ode dne 1. ledna 2021, přičemž většina ustanovení této nové směrnice se podle článku 73 prvně uvedené směrnice použije od tohoto data.

9.

Článek 4 nařízení (EU) 2015/1222 ( 6 ), nadepsaný „Určení nominovaných organizátorů trhu s elektřinou a odvolání tohoto určení“, ve svém odstavci 1 stanoví:

„Jednotlivé členské státy, které jsou elektricky připojeny k nabídkové zóně v jiném členském státě, zajistí, aby byl […] určen jeden či více nominovaných organizátorů trhu s elektřinou, který bude zajišťovat jednotné propojení denních nebo vnitrodenních trhů. […]“

10.

Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Určení nominovaných organizátorů trhu s elektřinou v případě oprávněného monopolu na služby obchodování v členském státě“, stanoví:

„1.   Existuje-li v členském státě nebo v nabídkové zóně členského státu v době vstupu tohoto nařízení v platnost na služby obchodování na denním a vnitrodenním trhu již oprávněný monopol, v jehož důsledku nelze určit více než jednoho nominovaného organizátora trhu s elektřinou, je dotčený členský stát povinen ve lhůtě dvou měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost vyrozumět Komisi a je oprávněn odmítnout určit na jednu nabídkovou zónu více než jednoho nominovaného organizátora trhu s elektřinou.

[…]

2.   Pro účely tohoto nařízení se má za to, že oprávněný monopol existuje v členském státě v případě, že vnitrostátní právní předpisy tohoto členského státu výslovně stanoví, že služby obchodování na denním a vnitrodenním trhu nemůže v členském státě nebo v nabídkové zóně členského státu poskytovat více než jeden subjekt.

3.   Dva roky po vstupu tohoto nařízení v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu […]. Na základě této zprávy je Komise v případě, že neshledá důvody pro zachování oprávněného monopolu v členských státech […], oprávněna zvážit vhodná legislativní či jiná vhodná opatření, která dále zintenzivní hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy i v rámci těchto států. […]“

11.

Legea energiei electrice şi a gazelor naturale nr. 123/2012 ( 7 ) ve svém čl. 10 odst. 2 písm. f) stanoví:

„Příslušný orgán vydá licence pro:

[…]

12.

Společnost BRM je na základě rumunského zákona organizací, jež má obecnou pravomoc k řízení trhů veřejného zájmu.

13.

Dne 20. srpna 2020 podala k ANRE žádost o udělení licence k organizaci a řízení centralizovaných trhů s elektřinou ( 8 ).

14.

ANRE tuto žádost zamítl s odůvodněním, že jediná dostupná licence, již stanoví čl. 10 odst. 2 písm. f) zákona č. 123/2012, byla udělena společnosti OPCOM, načež společnost BRM podala žalobu ke Curtea de Apel Bucureşti (Odvolací soud v Bukurešti), který je předkládajícím soudem, jíž se domáhá, aby byla ANRE uložena povinnost udělit jí požadovanou licenci. Do tohoto sporu vstoupila jako vedlejší účastnice Federaţia Europeană a Comercianţilor de Energie (Evropská federace obchodníků s energií, Rumunsko).

15.

Společnost BRM v podstatě tvrdila, že nařízení 2019/943 ve spojení se směrnicí 2019/944 vyžaduje, aby ANRE vyloučil monopol na centralizovaných trzích s elektřinou, zatímco ANRE v odpovědi uvedl, že ke dni, kdy vstoupil v platnost zákon č. 123/2012, již byla platně udělena licence k řízení těchto trhů společnosti OPCOM, a to na základě nařízení 2015/1222, a že žádné ustanovení nařízení 2019/943 nevyžaduje, aby členské státy určily více hospodářských subjektů pověřených organizací a řízením těchto trhů.

16.

Za těchto okolností se Curtea de Apel Bucureşti (Odvolací soud v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

17.

Písemná vyjádření předložily společnost BRM, rumunská, řecká, italská a kyperská vláda, jakož i Evropská komise. Společnost BRM, Evropská federace obchodníků s energií, rumunská a řecká vláda a Komise přednesly rovněž ústní vyjádření na jednání konaném dne 22. června 2022.

18.

V souladu se žádostí Soudního dvora bude toto stanovisko zaměřeno na posouzení první a druhé předběžné otázky.

19.

Podstatou první předběžné otázky položené předkládajícím soudem je, zda musí být nařízení 2019/943, zejména čl. 1 písm. b) a článek 3 tohoto nařízení, s ohledem na ustanovení směrnice 2019/944, vykládán tak, že zakazuje, aby členský stát od nabytí účinnosti uvedeného nařízení nadále uděloval jedinou licenci k organizaci a řízení centralizovaných trhů s elektřinou, a ukládá mu ukončit existující oprávněný monopol v této oblasti.

20.

V tomto ohledu je třeba uvést, že v Rumunsku čl. 10 odst. 2 písm. f) zákona č. 123/2012 stanoví, že lze udělit pouze jedinou licenci pro organizátora trhu s elektřinou, přičemž tuto licenci udělil ANRE společnosti OPCOM. Činnost, na kterou se vztahuje tato licence, spočívá zejména v řízení centralizovaného trhu s elektřinou, což v zásadě zahrnuje řízení dvou typů obchodů mezi prodávajícími a kupujícími elektřiny: na jedné straně krátkodobých obchodů, tedy smluv o dodávce elektřiny ve stejný den nebo následující den, a na druhé straně dlouhodobých obchodů, tedy smluv o dodávce elektřiny na delší období.

21.

Zaprvé podotýkám, že nařízení 2019/943 a směrnice 2019/944 ( 9 ), které stanoví obecné zásady fungování trhů s elektřinou, nestanoví zvláštní pravidla pro služby obchodování mezi prodávajícími a kupujícími na těchto trzích.

22.

Na jedné straně totiž čl. 1 písm. b) a c) a článek 3 tohoto nařízení, kterých se BRM dovolává s odůvodněním, že ukládají vnitrostátním regulačním orgánům, aby podporovaly hospodářskou soutěž mezi subjekty na trzích s elektřinou, samy o sobě nebrání existenci monopolu na organizaci a řízení centralizovaných trhů s elektřinou. Na druhé straně takový účinek nemá ani čl. 10 odst. 4 a 5 uvedeného nařízení, kterého se společnost BRM rovněž dovolává, a to z důvodu, že tato ustanovení ukládají příslušným orgánům určit politiky a opatření, jež by mohly nepřímo přispívat k omezení tvorby velkoobchodních cen, a v případě, že zjistí takovou politiku nebo opatření, přijmout veškerá vhodná opatření k jejich odstranění nebo k omezení jejich dopadu.

23.

Zadruhé připomínám, že nařízení 2015/1222 stanoví pravidla pro určení organizátorů trhu s elektřinou (nominovaných organizátorů trhu s elektřinou) s cílem zajistit jednotné propojení denních nebo vnitrodenních trhů.

24.

Podle článku 4 uvedeného nařízení může být jako nominovaný organizátor trhu s elektřinou určen každý uchazeč, který splňuje kritéria v něm stanovená, přičemž toto určení lze odmítnout pouze v případě, že kritéria určení nejsou splněna, nebo v případě uvedeném v čl. 5 odst. 1 uvedeného nařízení.

25.

Článek 5 odst. 1 první pododstavec téhož nařízení stanoví výjimku, podle které mohou členské státy zachovat oprávněný vnitrostátní monopol na služby obchodování na denním a vnitrodenním trhu. Tato výjimka se vztahuje pouze na služby na vnitrodenním a denním trhu a musí být, stejně jako každá jiná výjimka, vykládána striktně ( 10 ). Nelze ji tudíž rozšířit na jiné trhy s elektřinou, jako je trh se službami obchodování na dlouhodobém trhu.

26.

Závěrem je třeba konstatovat, že zatímco zachování oprávněného monopolu na služby obchodování na denním a vnitrodenním trhu s elektřinou může být odůvodněné ve smyslu čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce nařízení 2015/1222, nestanoví unijní právní úprava vnitřního trhu s elektřinou, zejména nařízení 2019/943 a směrnice 2019/944, v tomto ohledu žádná pravidla, pokud jde o zachování oprávněného monopolu na služby obchodování na dlouhodobém trhu s elektřinou ( 11 ).

27.

Jelikož však výklad unijní právní úpravy pro trhy s elektřinou nevede k jednoznačnému závěru, pokud jde o zákonnost oprávněného monopolu na služby obchodování na dlouhodobém trhu s elektřinou, vyvstává otázka, zda takový monopol nepředstavuje omezení svobody usazování zakotvené v článku 49 SFEU nebo případně volného pohybu služeb zakotveného v článku 56 SFEU ( 12 ), a pokud takové omezení představuje, zda je odůvodněn obecným zájmem a je přiměřený.

28.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být za omezení svobody usazování a volného pohybu služeb považována veškerá opatření, která výkon této svobody zakazují, tvoří překážku tomuto výkonu nebo jej činí méně atraktivním ( 13 ).

29.

Vzhledem k tomu, že podle vnitrostátního práva nemohou podniky z jiných členských států poskytovat služby zprostředkování obchodů s energiemi na dlouhodobém trhu v Rumunsku, a to ani prostřednictvím provozovny v tomto členském státě, ani přeshraničně, neboť k této činnosti nemohou získat licenci, lze takovou právní úpravu, která podrobuje výkon hospodářské činnosti režimu výlučnosti, považovat za omezení svobody usazování nebo volného pohybu služeb.

30.

To znamená, že čl. 10 odst. 2 písm. f) zákona č. 123/2012 by bylo možné považovat za slučitelný s článkem 49 SFEU, respektive s článkem 56 SFEU pouze tehdy, pokud se jeví být odůvodněný naléhavým důvodem veřejného zájmu a přiměřený sledovanému cíli.

31.

Nicméně, vzhledem k tomu, že předkládající soud tuto otázku nepoložil, neposkytl v tomto smyslu žádné informace ohledně legitimního důvodu, který by případně mohl odůvodňovat omezení výše uvedených svobod ( 14 ). Za těchto podmínek se domnívám, že se Soudní dvůr nemůže vyslovit k této otázce, a tím méně pak k otázce, která z ní vyplývá, tedy zda je toto omezení svobody usazování nebo volného pohybu služeb nezbytné a přiměřené.

32.

Navrhuji tedy odpovědět na první předběžnou otázku tak, že nařízení 2019/943, zejména čl. 1 písm. b) a článek 3 tohoto nařízení, musí být s ohledem na ustanovení směrnice 2019/944 vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v souladu s čl. 5 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení 2015/1222 umožňuje udělení pouze jediné licence na služby obchodování na denním a vnitrodenním trhu s elektřinou. Kromě toho musí být toto nařízení vykládáno v tom smyslu, že nebrání zachování oprávněného monopolu na služby obchodování na dlouhodobém trhu s elektřinou, jehož zákonnost bude muset být posouzena zejména s ohledem na zásady svobody usazování a volného pohybu služeb zakotvené v článcích 49 a 56 SFEU.

33.

Podstatou druhé předběžné otázky položené předkládajícím soudem je, zda musí být nařízení č. 2019/943, zejména čl. 1 písm. b) a c) a článek 3 tohoto nařízení, vykládáno v tom smyslu, že se na organizátora trhu s elektřinou vztahují zásady volné hospodářské soutěže. V tomto ohledu si tento soud klade dále otázku, zda je v tomto směru relevantní skutečnost, že pojem „trhy s elektřinou“ uvedený v čl. 2 odst. 40 tohoto nařízení je definován odkazem na definici tohoto pojmu v čl. 2 odst. 9 směrnice 2019/944.

34.

S ohledem na četné definice a křížové odkazy, zejména v nařízení 2019/943 a směrnici 2019/944, mám za to, že se ustanovení tohoto nařízení vztahují na organizátory trhu s elektřinou, jako je společnost OPCOM.

35.

Nominovaný organizátor trhu s elektřinou totiž spadá buď pod definici pojmu „organizátor trhu“ ve smyslu v čl. 2 bodu 7 nařízení 2019/943, jímž se rozumí „subjekt, který poskytuje službu, jíž se nabídky prodeje elektřiny přiřazují k poptávkám nákupu elektřiny“ ( 15 ), nebo pod širší definici pojmu „účastník trhu“ ve smyslu čl. 2 bodu 25 tohoto nařízení, jímž se rozumí „fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje, prodává nebo vyrábí elektřinu, vykonává služby agregace nebo je provozovatelem odezvy strany poptávky nebo provozovatelem ukládání energie, včetně vydávání příkazů k obchodování, na jednom či více trzích s elektřinou, včetně trhů s regulační energií“ ( 16 ).

36.

Navrhuji tedy odpovědět na druhou předběžnou otázku tak, že nařízení č. 2019/943, zejména čl. 1 písm. b) a c) a článek 3 tohoto nařízení, musí být vykládáno v tom smyslu, že se na organizátora trhu s elektřinou vztahují zásady volné hospodářské soutěže.

37.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Curtea de Apel Bucureşti (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko) odpověděl následovně: