1.

Svým kasačním opravným prostředkem se Komise domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 24. února 2021, Braesch a další v. Komise ( 2 ), kterým byla za přípustnou prohlášena žaloba znějící na zrušení rozhodnutí Evropské komise nevznášet námitky přijatého na základě čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) 2015/1589 ( 3 ), kterým Komise na závěr fáze předběžného přezkumu a na základě závazků nabídnutých italskými orgány prohlásila státní podporu poskytnutou Italskou republikou ve prospěch Banca Monte dei Paschi di Siena (dále jen „BMPS“) za slučitelnou s vnitřním trhem ( 4 ).

2.

Tato věc poskytuje Soudnímu dvoru příležitost upřesnit podmínky přípustnosti žaloby proti rozhodnutí nevznášet námitky proti opatření státní podpory, a zejména podmínky, za nichž mohou být osoby, které nejsou konkurenty příjemce tohoto opatření a ani netvrdí, že by jím byly na trhu dotčeni, považovány za „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU nebo za „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 ( 5 ) proto, aby se mohly dovolávat aktivní legitimace k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí.

3.

Žalobci v prvním stupni jsou, pokud jde o prvního z nich ( 6 ), zástupcem držitelů dluhopisů nazvaných „Floating Rate Equity-Linked Subordinated Hybrid-FRESH“ 2008 (dále jen „dluhopisy FRESH“) a, pokud jde o ostatní žalobce ( 7 ), držiteli těchto dluhopisů.

4.

Uvedené dluhopisy byly vydány během roku 2008 v rámci následující operace:

5.

Italské orgány přijaly v roce 2016 nařízení s mocí zákona 237/2016 ( 9 ), kterým se stanoví právní rámec na podporu likvidity a preventivní rekapitalizaci ( 10 ), a v roce 2017 oznámily Komisi podporu na rekapitalizaci BMPS ve výši 5,4 miliard eur (dále jen „sporná podpora“) ( 11 ), doprovázenou plánem restrukturalizace a závazky ( 12 ).

6.

Plán restrukturalizace stanovil zejména opatření ke sdílení nákladů, kterými se vlastní kapitál, hybridní kapitál a podřízený dluh použijí na vyrovnání ztrát BMPS předtím, než jí bude poskytnuta státní podpora. Tato opatření obsahovala zrušení smluv FRESH.

7.

Ve sporném rozhodnutí, přijatém po fázi předběžného přezkumu, Komise dospěla k závěru, že sporná podpora byla slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU ( 13 ), s ohledem zejména na sdělení Komise o použití pravidel pro poskytování státní podpory ve prospěch bank v souvislosti s finanční krizí od 1. srpna 2013 („Sdělení o bankovnictví“) ( 14 ) a na směrnici 2014/59/EU ( 15 ).

8.

Pokud jde konkrétněji o slučitelnost sporné podpory se Sdělením o bankovnictví, Komise měla zejména za to, že sdílení nákladů mezi držiteli akcií a držiteli podřízených dluhů bylo přiměřené, jelikož omezovalo restrukturalizační náklady a výši podpory na minimum v souladu s požadavky Sdělení o bankovnictví ( 16 ).

9.

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. března 2018 podali žalobci žalobu na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

10.

Na podporu této žaloby žalobci uvedli pět žalobních důvodů, z nichž poslední vycházel z porušení čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU, čl. 4 odst. 3 a 4 nařízení 2015/1589 a jejich procesních práv tím, že Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení, ačkoli existovaly vážné pochybnosti o slučitelnosti opatření o sdílení nákladů, která byla součástí sporné podpory, s unijním právem ( 17 ).

11.

Samostatným podáním, došlým kanceláři Tribunálu dne 16. května 2018, vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle článku 130 jednacího řádu Tribunálu. Žalobci předložili vyjádření k této námitce dne 10. července 2018 a řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na písemné i ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 9. července 2020.

12.

Napadeným rozsudkem Tribunál, aniž rozhodl ve věci samé, zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí ( 18 ). Poté, co Tribunál v bodech 35 až 41 tohoto rozsudku konstatoval, že žalobci měli postavení „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU a „zúčastněné strany“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589, rozhodl, že žalobci měli zaprvé právní zájem na podání žaloby ( 19 ) a zadruhé aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť se jich sporné rozhodnutí jako „zúčastněných stran“ ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU a „zúčastněných stran“ ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 bezprostředně a osobně dotýkalo ( 20 ).

13.

Svým kasačním opravným prostředkem Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, vydal sám rozhodnutí o žalobě v prvním stupni, odmítl ji jako nepřípustnou a uložil žalobcům v prvním stupni náhradu nákladů řízení.

14.

Žalobci v prvním stupni a odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku navrhují, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

15.

Účastníci řízení rovněž odpověděli na otázky položené Soudním dvorem na jednání konaném dne 7. dubna 2022.

16.

V napadeném rozsudku Tribunál rozhodl, že žaloba žalobců v prvním stupni byla přípustná, neboť měli právní zájem na podání žaloby a aktivní legitimaci na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Pokud jde konkrétněji o aktivní legitimaci, bylo rozhodnuto, že žalobci v prvním stupni jsou aktivně legitimováni domáhat se zrušení sporného rozhodnutí jako „zúčastněné strany“ a za účelem zajištění ochrany procesních práv, které vyvozují z čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení 2015/1589.

17.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje jediný důvod vycházející z toho, že Tribunál nesprávně kvalifikoval žalobce v prvním stupni jako „zúčastněné strany“.

18.

Při analýze kasačního opravného prostředku v zásadě převezmu rozčlenění argumentů do tří bodů použité účastníky řízení. Nejprve se budu zabývat pojmem „právní zájem na podání žaloby“„zúčastněných stran“ v unijním právu v oblasti státních podpor, poté budu zkoumat použití pojmu „zúčastněné strany“ v napadeném rozsudku, který je předmětem jediného důvodu kasačního opravného prostředku, a nakonec se stručně vyjádřím k argumentu Komise, že řízení vedená před vnitrostátními soudy jsou pro účely aktivní legitimace odpůrců irelevantní.

19.

Zaprvé připomínám, že podle čl. 108 odst. 3 SFEU má-li Komise za to, že záměr podpory není slučitelný s vnitřním trhem, zahájí neprodleně formální vyšetřovací řízení podle odstavce 2 tohoto článku. Na základě tohoto posledně uvedeného ustanovení Komise po tomto řízení přijme rozhodnutí „poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek“.

20.

V této souvislosti článek 4 nařízení 2015/1589 stanoví předběžnou fázi přezkumu podpory, jejímž cílem je umožnit Komisi učinit si prvotní názor na povahu těchto opatření jako státní podpory a o jejich případné slučitelnosti s vnitřním trhem. V souladu s odstavcem 3 tohoto článku shledá-li Komise, že nejsou vzneseny žádné pochybnosti o slučitelnosti opatření s vnitřním trhem, pokud opatření spadá pod čl. 107 odst. 1 SFEU, přijme rozhodnutí nevznášet námitky ( 21 ).

21.

Zadruhé, pokud jde o přípustnost žaloby proti takovému rozhodnutí, na jedné straně konstatuji, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto článku podat žalobu zejména proti aktům, které se jí bezprostředně a osobně dotýkají.

22.

Na druhé straně, podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že každá zúčastněná strana ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení č. 2015/1589 je rozhodnutím vznášet námitky přijatým v souladu s čl. 4 odst. 3 tohoto nařízení bezprostředně a osobně dotčena. Nositelé procesních záruk stanovených v čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení se totiž mohou domoci dodržení těchto záruk pouze tehdy, mají-li možnost zpochybnit takové rozhodnutí před soudem Unie ( 22 ).

23.

Proto v projednávané věci, vzhledem k tomu, že sporným rozhodnutím je rozhodnutí nevznášet námitky a žalobci v prvním stupni se dovolávali porušení svých procesních práv ( 23 ), postačuje, aby prokázali, že mají postavení zúčastněných stran, aby mohli být považováni za aktivně legitimované osoby ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

24.

Zatřetí připomínám, že podle čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 se „zúčastněnou stranou“ rozumí zejména kterákoli osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, a zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení ( 24 ). Jedná se tedy o neurčitý okruh adresátů ( 25 ). Mimoto podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že proto, aby osoba, podnik nebo sdružení byly kvalifikovány jako „zúčastněná strana“, je třeba, aby právně dostačujícím způsobem prokázaly, že podpora může mít konkrétní dopad na jejich situaci nebo na situaci osob, které zastupuje ( 26 ).

25.

V projednávané věci odpůrci nepatří mezi „zúčastněné strany“, které jsou příkladmo výslovně uvedeny v čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 ( 27 ). Vyvstává tedy otázka, zda sporná podpora může mít konkrétní dopad na jejich situaci.

26.

V tomto ohledu Komise tvrdí, že Soudní dvůr uznal za zúčastněné strany pouze ty žalobce, kteří prokázali, že sporná státní podpora mohla mít konkrétní dopad „v souvislosti s hospodářskou soutěží“ na jejich situaci, zatímco odpůrci namítají, že ačkoli pro účely prokázání jeho postavení „zúčastněné strany“ musí žalobce prokázat, že sporné opatření má nepříznivý dopad na jeho situaci, nevyžaduje se, aby tento dopad měl soutěžní povahu.

27.

Podotýkám, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že konkrétní dopad na situaci žalobce může být důsledkem dotčení jeho soutěžního postavení, a to i v případě, že neexistuje přímý konkurenční vztah s příjemcem sporného opatření, jak tomu bylo zejména v případě rozsudků 3F v. Komise ( 28 ) a Komise v. Kronoply a Kronotex ( 29 ), kterých se dovolává Komise.

28.

Konkrétně v rozsudku 3F v. Komise Soudní dvůr nejprve uvedl, že „[nebylo] vyloučeno, že odborový svaz zaměstnanců bude považován za ‚zúčastněnou stranu‘ ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES [nyní čl. 108 odst. 2 SFEU], pokud prokáže, že zájmy jeho samotného nebo jeho členů mohou být dotčeny poskytnutím podpory“ a že „[j]e nicméně nutné, aby tento svaz právně dostačujícím způsobem prokázal, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci nebo na situaci námořníků, které zastupuje“ ( 30 ), aniž dále upřesnil tento pojem „konkrétní dopad“. Následně za použití této zásady na danou věc Soudní dvůr zejména uvedl, že „navrhovatel [musel] vždy právně dostačujícím způsobem prokázat, že jeho zájmy mohou být poskytnutím podpory dotčeny, což [mohl] učinit tak, že prokáže, že [byl] fakticky v soutěžním postavení vůči jiným odborovým svazům působícím na stejném trhu“ ( 31 ).

29.

V rozsudku Komise v. Kronoply a Kronotex Soudní dvůr nejprve připomněl zásadu stanovenou v bodě 33 rozsudku 3F v. Komise, podle níž proto, aby byl podnik kvalifikován jako zúčastněná strana, „je nutné, aby tento podnik právně dostačujícím způsobem prokázal, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci“, a následně tuto zásadu použil na situaci v dané věci a dospěl k závěru, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že žalobkyně měly postavení zúčastněných stran ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/99 [který byl nahrazen čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589] díky tomu, že v podstatě tyto žalobkyně právně dostačujícím způsobem prokázaly existenci konkurenčního vztahu i potenciální ovlivnění jejich postavení na trhu, které je přičitatelné přiznání napadené podpory ( 32 ).

30.

Ačkoli je z těchto dvou rozsudků zřejmé, že dotčení tržního postavení žalobce bez ohledu na to, zda je přímým konkurentem příjemce údajné státní podpory či nikoli, je dostatečné k tomu, aby byl žalobce kvalifikován jako „zúčastněná strana“, nelze z toho vyvodit, že toto dotčení je pro určení této kvalifikace rovněž nezbytné.

31.

Domnívám se, že tento výklad je mimoto potvrzen novějším rozsudkem ze dne 2. září 2021, Ja zum Nürburgring v. Komise ( 33 ), v němž Soudní dvůr na návrh generálního advokáta ( 34 ) výslovně odmítl argument Komise, podle kterého postavení „zúčastněné strany“ předpokládá existenci soutěžního vztahu, když zejména uvedl, že subjektu, který není konkurentem příjemce sporné podpory, může být přiznáno postavení „zúčastněné strany“, pokud prokáže, že poskytnutím této podpory by mohly být ovlivněny jeho zájmy, což předpokládá prokázání toho, že uvedená podpora může mít „konkrétní dopad na jeho situaci“ ( 35 ).

32.

I když přitom z této judikatury vyplývá, že postavení „zúčastněné strany“ není nutně založeno na existenci konkrétního dopadu na situaci žalobce v souvislosti s hospodářskou soutěží, ale na existenci konkrétního dopadu na jeho situaci, který může být širší, je přesto dále nutné stanovit rozsah a meze takového konkrétního dopadu.

33.

Za tímto účelem podle mého názoru nelze rozšířit pojem „zúčastněná strana“ natolik, aby zahrnoval jakoukoli stranu, která si může stěžovat na zhoršení své hmotné situace prostřednictvím prostého porovnání této situace před rozhodnutím nevznášet námitky a po něm, aniž původ této situace tkví v tomto rozhodnutí, nebo konkrétněji ve státní podpoře, kterou prohlašuje za slučitelnou, což by de facto vedlo k zavedení „actio popularis“. Pro účely definování pojmu „zúčastněná strana“ je proto třeba odkázat na konkrétní zájem, a sice zájem, který souvisí s uplatňováním pravidel v oblasti státních podpor a který se tedy týká relevantních skutečností pro posouzení slučitelnosti podpory ( 36 ). Přijetí širšího přístupu by podle mého názoru mohlo vést ke zneužití pravidel v oblasti státních podpory k jiným cílům.

34.

Podle mého názoru takový konkrétní zájem, tj. zájem spojený s uplatňováním pravidel v oblasti podpor, lze konstatovat v případě, že žalobce je (nebo může být) dotčen poskytnutím sporné podpory, tj. pokud tato podpora, tak jak ji schválila Komise v rozhodnutí nevznášet námitky ( 37 ), může mít konkrétní dopad na jeho situaci ( 38 ), bez ohledu na jakýkoli (skutečný a potenciální) konkurenční vztah ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU s příjemcem podpory nebo na jakýkoli dopad v souvislosti s hospodářskou soutěží ( 39 ).

35.

V tomto ohledu považuji za užitečné poukázat na nedávný rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2021, CAPA a další v. Komise ( 40 ), v němž Tribunál nepřiznal postavení „zúčastněných stran“ takovým žalobcům, jako byla družstevní společnost rybářů a rybářské podniky nebo podnikatelé v odvětví rybolovu, kteří napadli rozhodnutí nevznášet námitky, kterým Komise prohlásila slučitelnost s vnitřním trhem u šesti francouzských projektů větrných parků na moři v mořských oblastech, které byly využívány pro rybolov žalujícími rybáři.

36.

V této věci žalobci, kteří se nedovolávali konkurenčního vztahu s příjemci dotčené podpory, uplatňovali existenci rizika konkrétního dopadu sporných podpor na jejich situaci zejména z důvodu regulačních omezení plavby v oblastech dotčených těmito projekty a potenciálně negativního dopadu uvedených projektů na mořské prostředí a rybolovné zdroje ( 41 ). Tribunál nicméně rozhodl, že žalobci neprokázali riziko konkrétního dopadu uvedených podpor na jejich situaci v podstatě proto, že mechanismus poskytování uvedených podpor nesouvisel s tvrzenými dopady dotčených projektů na činnosti žalujících rybářů ( 42 ).

37.

Aniž je dotčeno mé stanovisko v uvedené věci, ve které nyní probíhá řízení o kasačním opravném prostředku ( 43 ), domnívám se, že rozsudek Tribunálu v téže věci potvrzuje, že k dnešnímu dni judikatura unijního soudu byť akceptuje pro účely kvalifikace jako „zúčastněné strany“ možnost uplatnit konkrétní dopad na situaci žalobce, který nemusí nutně souviset s jeho tržním postavením, vylučuje možnost rozšířit tuto kvalifikaci na situace, kdy tento dopad bezprostředně nesouvisí s dotčenou podporou – včetně veškerých skutečností relevantních pro slučitelnost této podpory – a tedy s rozhodnutím nevznášet námitky proti této podpoře.

38.

Závěrem se domnívám, že postavení „zúčastněné strany“ vyžaduje prokázání konkrétního dopadu na situaci této strany, který souvisí s uplatňováním pravidel v oblasti státních podpor, a konkrétně s poskytnutím státní podpory. Jinými slovy, pokud původ dotčení žalobce tkví v této podpoře, schválené rozhodnutím nevznášet námitky, lze žalobce považovat za „zúčastněnou stranu“.

39.

Podle mého názoru lze v tomto ohledu čerpat důležité indicie ze samotného sporného rozhodnutí. Pokud totiž z tohoto rozhodnutí vyplývá, že Komise při posuzování slučitelnosti státní podpory zohlednila zájmy určitých stran nebo dopady této podpory na jiné strany (což je případ závazků), pomáhá tato okolnost určit omezený okruh osob, jejichž zájmy jsou tímto rozhodnutím dotčeny ( 44 ).

40.

Ve svém jediném důvodu kasačního opravného prostředku Komise v podstatě vytýká Tribunálu, že dospěl k závěru, že žalobci byli aktivně legitimováni k podání žaloby podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU proti spornému rozhodnutí, když je kvalifikoval jako „zúčastněné strany“ pouze z důvodu hospodářské ztráty, kterou údajně utrpěli jako držitelé dluhopisů FRESH v důsledku opatření ke sdílení nákladů, které Italská republika uplatnila vůči podřízeným věřitelům BMPS. Tribunál tedy údajně použil příliš široký výklad pojmu „zúčastněná strana“, který zahrnuje nejen subjekty, pro které by státní podpora mohla mít soutěžní účinky, ale také subjekty, které zpochybňují jiné aspekty této podpory, které nemají žádnou souvislost s hospodářskou soutěží.

41.

V napadeném rozsudku Tribunál rozhodl, že sporné rozhodnutí se dotýkalo žalobců bezprostředně a osobně s ohledem na skutečnost, že byli „zúčastněnými stranami“ ( 45 ) a že se dovolávali porušení svých procesních práv ( 46 ). Tribunál v podstatě rozhodl, aniž žalobce kvalifikoval jako skutečné nebo potenciální konkurenty příjemce sporné podpory a aniž konstatoval, že sporné rozhodnutí mohlo mít konkrétní dopad na jejich situaci „v souvislosti s hospodářskou soutěží“, že tato podpora mohla mít takový dopad, protože závazky italských orgánů a zejména plán restrukturalizace, který byl příčinou údajné hospodářské ztráty, tvořily nedílnou součást uvedené podpory a jako takové byly zkoumány v rámci posouzení slučitelnosti ze strany Komise, aniž by bylo relevantní, že žalobci nezpochybnili slučitelnost těchto opatření s vnitřním trhem jako takovou ( 47 ).

42.

Hlavní obtíž této věci spočívá v tom, že žalobci v prvním stupni nebyli dotčeni dotčenými opatřeními, tj. podporou likvidity a rekapitalizací ve prospěch BMPS, ale spíše opatřeními ke sdílení nákladů, které jsou součástí závazků přijatých italskými orgány pro účely schválení sporné podpory, které společně tvoří soubor opatření oznámených těmito orgány a schválených Komisí.

43.

Ve světle judikatury přezkoumané v bodech 22 až 37 tohoto stanoviska se přitom domnívám, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že uvedené okolnosti postačují k tomu, aby žalobci byli kvalifikováni jako „zúčastněné strany“.

44.

Nejprve je totiž pravda, že zrušení smluv FRESH, které vedlo ke ztrátě výplaty kupónů spojených s dluhopisy FRESH v držení žalobců, je důsledkem rozhodnutí italských orgánů použít v rámci plánu restrukturalizace BMPS sdílení nákladů mezi akcionáře a podřízené věřitele této společnosti. Je rovněž pravda, jak tvrdí Komise, že žalobci v zásadě nezpochybňují slučitelnost dotčených opatření s vnitřním trhem.

45.

Nicméně, jak uvedl Tribunál ( 48 ), dotčená opatření a závazky jsou neoddělitelné, jelikož tyto závazky podmiňují prohlášení slučitelnosti ( 49 ). Z bodů 41, 43 a 44 Sdělení o bankovnictví totiž vyplývá, že přiměřené sdílení nákladů, kterým uvedené sdělení podmiňuje přiznání státní podpory, znamená, že napřed jsou ztráty absorbovány do vlastního kapitálu a v zásadě teprve poté se předpokládají příspěvky podřízených věřitelů ( 50 ).

46.

Nelze tedy mít spolu s Komisí za to, že opatření ke sdílení nákladů v rámci plánu restrukturalizace BMPS byla nezávislá na státní podpoře a představovala svobodnou volbu italských orgánů. Připomínám totiž, že opatření ke sdílení nákladů byla nedílnou součástí sporné podpory, tak jak ji oznámily italské orgány a schválila Komise, a že hrála důležitou roli při posuzování slučitelnosti těchto opatření s vnitřním trhem ( 51 ).

47.

Tudíž na rozdíl od argumentů Komise se nedomnívám, že opatření ke sdílení nákladů byla pouhým „faktickým předpokladem“ schválení Komise, ale spíše podmínkou, kterou Komise stanovila ve Sdělení o bankovnictví pro slučitelnost oznámené podpory ( 52 ).

48.

Pokud jde konkrétně o argument Komise, že dodržení ustanovení o sdílení nákladů uvedených v tomto sdělení je dostatečné, ale není nutné proto, aby Komise prohlásila spornou podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, a že členský stát jí může nenavrhnout opatření ke sdílení nákladů stanovená v tomto sdělení, pokud má jiné představy, je třeba konstatovat, že si lze obtížně představit, jaké „jiné představy“ nebo „individualizovaná“ opatření, které tento orgán uvádí, by mohly nahradit klíčovou zásadu sdílení nákladů, která hraje zásadní roli v systému zavedeném tímto Sdělením pro použití čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, a to tím spíše za okolností projednávané věci, kdy zásah italských orgánů s cílem zabránit úpadku BMPS a v důsledku toho i potřeba schválení Komisí byly mimořádně naléhavé povahy.

49.

Dále je rovněž pravda, jak podpůrně uvádí Komise, že žalobci sami nejsou držiteli akcií FRESH (vydaných BMPS a upsaných JPM) a nejsou stranami smluv FRESH (uzavřených mezi BMPS a JPM), které byly zrušeny v důsledku opatření ke sdílení nákladů, ale jsou držiteli dluhopisů FRESH (vydaných MUFJ za účelem poskytnutí prostředků JPM na úpis akcií FRESH).

50.

Nicméně, jak Tribunál konstatoval v napadeném rozsudku, s přihlédnutím ke vzájemné závislosti jednotlivých smluvních vztahů, na nichž jsou založeny nástroje FRESH, mohlo zrušení smluv FRESH způsobit žalobcům v prvním stupni hospodářskou ztrátu s ohledem na ztráty platby kupónů souvisejících s dluhopisy FRESH, a tudíž přijetí sporného rozhodnutí mohlo mít konkrétní dopad na jejich situaci. Podle mého názoru tedy sporná podpora, tak jak byla oznámena italskými orgány a prohlášena sporným rozhodnutím za slučitelnou s vnitřním trhem, včetně závazků přijatých italskými orgány za účelem tohoto prohlášení o slučitelnosti, působí žalobcům újmu ( 53 ).

51.

Konečně jsem toho názoru, že usnesení ze dne 26. března 2014, Adorisio a další v. Komise ( 54 ), a rozsudek ze dne 19. prosince 2019, BPC Lux 2 a další v. Komise ( 55 ), kterých se Komise dovolává, na tomto posouzení nic nemění ( 56 ). V usnesení Adorisio a další v. Komise totiž Tribunál rozhodl, že držitelé podřízených dluhopisů banky, vyvlastněných v rámci znárodnění téže banky, neměli právní zájem na podání žaloby proti rozhodnutí Komise nevznášet námitky proti dvěma opatřením podpory oznámeným v rámci tohoto znárodnění ( 57 ), což je posouzení, které není relevantní pro účely výkladu odlišné podmínky aktivní legitimace ( 58 ). V rozsudku BPC Lux 2 a další v. Komise Tribunál rozhodl, že držitelé podřízených dluhopisů banky, jejichž hodnota se snížila v důsledku toho, že v této bance byl zaveden režim řešení krize, neměli aktivní legitimaci proti rozhodnutí Komise nevznášet námitky proti podpoře oznámené v rámci tohoto postupu řešení krize ( 59 ). V tomto rozsudku totiž Tribunál konstatoval, že snížení hodnoty dotčených dluhopisů bylo způsobeno rozhodnutím vnitrostátních orgánů zavést v bance režim řešení krize – ke kterému nebyla s ohledem na deficitní hospodářské podmínky této banky žádná alternativa – a nikoli poskytnutím sporné podpory, na rozdíl od projednávané věci, v níž je zrušení smluv FRESH důsledkem opatření ke sdílení nákladů, která jsou nedílnou součástí sporné podpory, která byla oznámena a schválena.

52.

Závěrem se mi zdá, že Komise neprokázala, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítnutím námitky přípustnosti vznesené Komisí prohlásil žalobu za přípustnou.

53.

Aniž Komise vznáší samostatný důvod, upřesňuje, že skutečnost, že odpůrci zahájili u lucemburských soudů řízení proti zrušení smluv FRESH ze strany BMPS, jim neumožňuje, aby byli považováni za „zúčastněné strany“, a nepřiznává jim aktivní legitimaci k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí. Tato řízení jsou údajně relevantní pouze pro účely zkoumání právního zájmu odpůrců na podání žaloby, což je požadavek odlišný od požadavku aktivní legitimace, který je předmětem tohoto kasačního opravného prostředku.

54.

V tomto ohledu stačí uvést, že Tribunál z uvedených řízení nevyvodil žádný důsledek, pokud jde o postavení odpůrců jako zúčastněných stran ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589.

55.

Tento argument je tedy v projednávané věci irelevantní a tedy neúčinný.

56.

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. V souladu s čl. 138 odst. 1 tohoto řádu, který se použije na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného řádu, účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

57.

Vzhledem k tomu, že Komise neměla ve věci úspěch, navrhuji, aby jí byla uložena náhrada nákladů řízení.

58.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby: