1.

Základní zásadou nařízení (EU) 2016/679 ( 2 ), které představuje obecnou právní úpravu ochrany osobních údajů, a směrnice (EU) 2016/680 ( 3 ) (lex specialis týkající se stejné oblasti v trestním řízení) je omezení shromažďování těchto údajů a jejich zpracování na konkrétní účely stanovené zákonem.

2.

V projednávané věci musí Soudní dvůr odpovědět na pochybnosti bulharského soudu ohledně výkladu GDPR a směrnice 2016/680, aby objasnil, zda dochází k protiprávnímu zpracování osobních údajů, které má k dispozici státní zastupitelství členského státu, a to za situace, kdy:

3.

Podle článku 2 („Věcná působnost“):

„1.   Toto nařízení se vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny.

2.   Toto nařízení se nevztahuje na zpracování osobních údajů:

[…]

[…]“

4.

Článek 4 („Definice“) stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

5.

Článek 5 („Zásady zpracování osobních údajů“) stanoví:

„1.   Osobní údaje musí být:

[…]“

6.

Článek 6 („Zákonnost zpracování“) zní:

„1.   Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:

[…]

[…]

První pododstavec písm. f) se netýká zpracování prováděného orgány veřejné moci při plnění jejich úkolů.

[…]

3.   Základ pro zpracování podle odst. 1 písm. c) a e) musí být stanoven:

Účel zpracování musí vycházet z tohoto právního základu, nebo pokud jde o zpracování uvedené v odst. 1 písm. e), musí být toto zpracování nutné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu či při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce. Tento právní základ může obsahovat konkrétní ustanovení pro přizpůsobení uplatňování pravidel tohoto nařízení […]. Právo Unie nebo členského státu musí splňovat cíl veřejného zájmu a musí být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli.

4.   Pokud zpracování pro jiný účel, než pro který byly osobní údaje shromážděny, není založeno na souhlasu subjektu údajů nebo na právu Unie či členského státu, který v demokratické společnosti představuje nutné a přiměřené opatření k zajištění cílů uvedených v čl. 23 odst. 1, zohlední správce v zájmu zjištění toho, zda je zpracování pro jiný účel slučitelné s účely, pro něž byly osobní údaje původně shromážděny, mimo jiné:

7.

Podle článku 1 („Předmět a cíle“):

„1.   Tato směrnice stanoví pravidla týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.

2.   Členské státy v souladu s touto směrnicí:

[…]“

8.

Článek 2 („Oblast působnosti“) stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na zpracování osobních údajů příslušnými orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1.

[…]

3.   Tato směrnice se nevztahuje na zpracování osobních údajů prováděné:

[…]“

9.

Článek 3 odst. 1, 2 a 8 odráží definice odstavců 1, 2 a 7 článku 4 GDPR.

10.

Článek 4 („Zásady zpracování osobních údajů“) stanoví:

„[…]

2.   Zpracování stejným nebo jiným správcem pro kterýkoli účel uvedený v čl. 1 odst. 1 jiný než účel, pro nějž byly osobní údaje shromážděny, je přípustné, pokud:

[…]“

11.

Článek 6 („Rozlišování mezi různými kategoriemi subjektů údajů“) stanoví:

„Členské státy stanoví, že správce, v příslušných případech a pokud je to možné, musí jasně rozlišovat mezi osobními údaji různých kategorií subjektů údajů, například:

12.

Článek 8 („Zákonnost zpracování“) stanoví:

„1.   Členské státy stanoví, že zpracování je zákonné, pouze pokud je nezbytné ke splnění úkolu prováděného příslušným orgánem pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 a v rozsahu nezbytném pro tyto účely a pokud má základ v právu Unie nebo členského státu.

2.   Právo členského státu upravující zpracování v oblasti působnosti této směrnice stanoví alespoň cíle zpracování, osobní údaje, jež mají být zpracovány, a účely zpracování.“

13.

Podle článku 9 („Zvláštní podmínky pro zpracování“):

„1.   Osobní údaje shromážděné příslušnými orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 nesmějí být zpracovávány pro účely neuvedené v čl. 1 odst. 1, ledaže takové zpracování povoluje právo Unie nebo členského státu. Na zpracování osobních údajů pro tyto jiné účely se použije [GDPR], ledaže se zpracování provádí v rámci činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie.

2.   Pokud právo členského státu pověřuje příslušné orgány plněním jiných úkolů, než jsou úkoly pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1, použije se na zpracování pro tyto účely, včetně pro účely archivace ve veřejném zájmu nebo pro vědecké, statistické či historické použití, [GDPR], ledaže se zpracování provádí v rámci činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie.

[…]“

14.

Článek 127 stanoví výlučnou příslušnost státního zastupitelství k vedení vyšetřování, podávání obžalob na pachatele a zahájení trestního řízení u soudu v případě trestných činů stíhaných z moci úřední.

15.

Článek 1 stanoví:

„(1)   Tento zákon upravuje veřejnoprávní vztahy týkající se ochrany práv fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů v rozsahu, v němž nejsou upraveny [GDPR].

(2)   Tento zákon rovněž stanoví pravidla týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence a odhalování trestných činů, vyšetřování a stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před ohrožením veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku a jejich předcházení.

[…]“

16.

Článek 17 stanoví:

„(1)   Inspekce Nejvyšší justiční rady zajišťuje kontrolu a dodržování [GDPR], tohoto zákona a zákonů o ochraně osobních údajů v souvislosti se zpracováním osobních údajů prostřednictvím:

1. pravomoci při výkonu svých úkolů jako soudního orgánu a

2. státního zastupitelství a vyšetřovacích orgánů při výkonu jejich úkolů justičních orgánů za účelem prevence, odhalování, vyšetřování nebo stíhání trestných činů nebo výkonu trestů.

[…]“

17.

Článek 42 stanoví:

„(1)   Pravidla této kapitoly se vztahují na zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence a odhalování trestných činů, vyšetřování a stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před ohrožením veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku a jejich předcházení.

(2)   Osobní údaje shromážděné pro účely uvedené v odstavci 1 se nezpracovávají pro jiné účely, pokud unijní právo nebo právní předpisy Bulharské republiky nestanoví jinak.

(3)   Pokud příslušné orgány podle odstavce 1 zpracovávají osobní údaje pro jiné účely, než které jsou uvedeny v odstavci 1, jakož i v případech uvedených v odstavci 2, použije se [GDPR] a příslušná ustanovení tohoto zákona, kterými se zavádějí prováděcí opatření k GDPR.

(4)   ‚Příslušným orgánem‘ ve smyslu odstavce 1 se rozumí jakýkoli orgán veřejné moci příslušný k prevenci a odhalování trestných činů, jejich vyšetřování a stíhání nebo výkon trestů, včetně ochrany před ohrožením veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku a jejich předcházení.

(5)   Nestanoví-li zákon jinak, je správcem osobních údajů ve smyslu této kapitoly pro účely uvedené v odstavci 1 příslušný orgán ve smyslu odstavce 4 nebo správní subjekt, jehož je tento orgán součástí, který sám nebo společně s jinými orgány určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů.“

18.

Článek 45 stanoví:

„[…]

(2)   Zpracování osobních údajů správcem, který je původně shromáždil, nebo jiným správcem pro kterýkoli účel uvedený v čl. 42 odst. 1, jiný než pro který byly osobní údaje shromážděny, je povoleno za podmínky, že:

1. správce je oprávněn zpracovávat osobní údaje za tímto účelem v souladu s unijním právem nebo právními předpisy Bulharské republiky, a

2. zpracování je pro tento jiný účel nezbytné a přiměřené v souladu s unijním právem nebo právními předpisy Bulharské republiky.

[…]“

19.

Článek 47 přebírá článek 6 směrnice 2016/680.

20.

Článek 49 uvádí:

„Zpracování osobních údajů je zákonné, je-li nezbytné k výkonu pravomocí příslušného orgánu pro účely uvedené v čl. 42 odst. 1 a je-li stanoveno unijním právem nebo zákonem, který vymezuje účely zpracování a kategorie zpracovávaných osobních údajů.“

21.

Pod vedením Rajonna prokuratura – Petrič (Okresní státní zastupitelství v Petriči, Bulharsko) bylo zahájeno řízení (č. 252/2013 policie v Petriči) ( 6 ) za účelem zjištění skutečností zakládajících trestný čin ( 7 ), ke kterému došlo dne 18. dubna 2013.

22.

Během tohoto řízení byly nejprve shromážděny osobní údaje VS jako oběti.

23.

Usneseními státního zastupitelství ze dne 4. a 5. dubna 2018 byly z těchto skutků obžalovány čtyři osoby (včetně VS).

24.

Dne 10. listopadu 2020 Rajonen sad Petrič (okresní soud v Petriči, Bulharsko) však rozhodl o zastavení trestního řízení z důvodu promlčení.

25.

Okresní státní zastupitelství v Petriči zahájilo v letech 2016 a 2017 na základě oznámení podaných proti VS několik řízení ( 8 ), která však vzhledem k absenci důkazů nevedla k zahájení trestního stíhání.

26.

V roce 2018 podal VS u Okražen sad Blagoevgrad (krajský soud v Blagoevgradu, Bulharsko) občanskoprávní žalobu ( 9 ) proti státnímu zastupitelství Bulharské republiky, v níž požadoval náhradu škody způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení č. 252/2013.

27.

Za účelem obhajoby proti této občanskoprávní žalobě požádalo státní zastupitelství soud o připuštění spisů č. 517/2016 a č. 1872/2016 samotného okresního státního zastupitelství v Petriči.

28.

Usnesením ze dne 15. října 2018 uložil Okražen sad Blagoevgrad (krajský soud v Blagoevgradu) okresnímu státnímu zastupitelství v Petriči, aby předložilo kopie dokumentů obsažených ve spisech č. 517/2016 a č. 1872/2016.

29.

Dne 12. března 2020 podal VS stížnost k Inspektorata kam Visšija sadeben savet (Dozorový úřad u Nejvyšší justiční rady, dále jen „IVSS“) na podle jeho názoru nezákonné dvojí zpracování jeho osobních údajů ze strany státního zastupitelství, které neoprávněně použilo:

30.

Dne 22. června 2020 IVSS zamítl dvojí stížnost VS.

31.

VS napadl toto rozhodnutí IVSS u Administrativen sad Blagoevgrad (správní soud v Blagoevgradu, Bulharsko), který předložil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 23. března 2021.

33.

Řízení se zúčastnili VS, IVSS, bulharská, česká a nizozemská vláda a Evropská komise, kteří rovněž předložili písemná vyjádření.

34.

Soudní dvůr nepovažoval za nezbytné konat veřejné jednání, o které žádný z účastníků řízení nepožádal.

35.

GDPR a směrnice 2016/680 integrují ucelený systém, v němž:

36.

Ochrana poskytovaná režimem tvořeným těmito dvěma ustanoveními je založena na zásadách zákonnosti, korektnosti, transparentnosti a – pro účely projednávané věci – na zásadě přísného omezení shromažďování a zpracování údajů pro účely stanovené zákonem ( 10 ).

37.

Konkrétně článek 5 odst. 1 písm. b) GDPR stanoví, že údaje musí být „shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný“ ( 11 ). Stejné znění má také, jakožto lex specialis, čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2016/680.

38.

Osobní údaje tedy nelze shromažďovat a zpracovávat obecně, ale pouze pro určité účely ( 12 ) a za podmínek zákonnosti stanovených unijním normotvůrcem.

39.

Zásada přísné vazby mezi shromažďováním a zpracováním údajů na jedné straně a účely, kterým mají obě operace sloužit, na straně druhé není absolutní, neboť jak GDPR, tak směrnice 2016/680 umožňují určitou flexibilitu, jak vysvětlím níže.

40.

V projednávané věci musí správní soud rozhodnout, zda dozorový úřad (IVSS) ( 13 ) postupoval v souladu se zákonem, když zamítl stížnost, v níž VS obvinil bulharské státní zastupitelství z protiprávního zpracování jeho osobních údajů.

41.

Tyto údaje byly shromážděny, jak jsem již vysvětlil, ve dvou různých kontextech:

42.

Otázky předkládajícího soudu se týkají:

43.

Souhlasím s předkládajícím soudem a se všemi účastníky řízení, kteří vstoupili do řízení o této předběžné otázce, že zpracování osobních údajů, které je předmětem první předběžné otázky, se řídí směrnicí 2016/680.

44.

Podle čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 směrnice 2016/680 se směrnice vztahuje na zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů. V této věci byly údaje VS shromážděny a zpracovány právě v souvislosti s trestním vyšetřováním.

45.

Pokud však jde o předávání osobních údajů pro účely občanskoprávního řízení vedeného proti státnímu zastupitelství (druhá předběžná otázka), použije se GDPR, a to pokud toto předávání představuje zpracování údajů pro jiné účely, než jsou účely uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680, avšak spadající do oblasti působnosti unijního práva.

46.

Článek 4 odst. 2 směrnice 2016/680 uvádí, že [z]pracování stejným nebo jiným správcem pro kterýkoli účel uvedený v čl. 1 odst. 1 ( 15 ) jiný než účel, pro něhož byly osobní údaje shromážděny, je přípustné, pokud:

47.

Směrnice 2016/680 tedy umožňuje opětovné ad intra zařazení osobních údajů shromážděných na jejím základě. Osobní údaje shromážděné pro jeden z účelů uvedených v čl. 1 odst. 1 směrnice mohou být za určitých podmínek použity také pro jeden nebo více dalších účelů uvedených v tomto článku.

48.

Problém, který nastoluje první předběžná otázka, spočívá v tom, zda osobní údaje VS získané v době, kdy vystupoval jako údajná oběť vyšetřovaného trestného činu, mohou být následně zpracovávány proti němu jako obviněnému nebo obžalovanému v rámci téhož trestního řízení.

49.

Jinými slovy, je třeba určit, zda byly osobní údaje VS zpracovávány za stejným účelem, který odůvodňoval jejich původní shromáždění, nebo spíše pro dva různé účely, které však spadají do oblasti působnosti směrnice 2016/680. V druhém případě by se na zpracování měly vztahovat zvláštní podmínky čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice.

50.

Předkládající soud formuloval svou první otázku ve vztahu k předmětu sporu poněkud nejednoznačně. Doslova se táže, zda musí být čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680 vykládán „v tom smyslu, že při uvádění cílů směrnice představují pojmy ‚prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestních činů‘ výčet aspektů obecného cíle“.

51.

S ohledem na popis předkládajícího soudu by asi bylo vhodné přeformulovat jeho první otázku, jak navrhují účastníci řízení a další zúčastnění v tomto řízení o předběžné otázce. Spíše než na abstraktní vztah obecného účelu a konkrétního účelu záleží na tom (a čeho se stížnost VS ve skutečnosti týkala), zda v kontextu trestního řízení upraveného směrnicí 2016/680 účel, který vedl ke shromažďování údajů o osobě jako údajné oběti trestného činu, nadále trvá, pokud tyto údaje vedou k jejímu následnému trestnímu stíhání v témže řízení.

52.

Jazykový výklad čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680 naznačuje, že v rámci tohoto ustanovení lze rozlišit tři typy účelů odpovídající různým okamžikům a činnostem:

53.

Ze systematického nebo kontextuálního hlediska hovoří čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680 ve prospěch toho, aby byl každý z těchto účelů považován za samostatný. Jak uvedla nizozemská vláda, pokud by tomu tak nebylo, postrádalo by toto ustanovení smysl, neboť odkazuje právě na „kterýkoli účel uvedený v čl. 1 odst. 1 jiný než účel, pro nějž byly osobní údaje shromážděny […]“.

54.

Na základě tohoto předpokladu se pokusím vysvětlit, proč byly v tomto případě sporné údaje získány a zpracovávány pro jeden z účelů („vyšetřování“) uvedených v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680, což zakládá uplatnění této směrnice a s tím související zákonnost zpracování.

55.

Podpůrně, pokud by shromažďování a zpracování sledovalo dva účely z účelů, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680, byla by jejich zákonnost rovněž nezpochybnitelná.

56.

V trestním řízení není vždy možné od počátku určit procesní postavení zúčastněných osob. V mnoha případech se tato řízení snaží identifikovat, a tedy „kategorizovat“ osoby, které se prima facie jeví jako pachatelé, oběti nebo svědci skutkového děje.

57.

V této přípravné fázi je logické, že kategorizace je do jisté míry proměnlivá. Vyšetřování by mělo vést v souladu s výsledky, které přinese, k přesné identifikaci titulu, pod kterým budou tyto osoby vystupovat při stíhání skutků.

58.

To platí zejména v případech, jako je tento. Podle předkládajícího soudu došlo ke vzájemným útokům mezi více osobami. Jedna z těchto osob, která původně vystupovala jako oběť, byla nakonec obviněna jako pachatel těchto útoků.

59.

V této souvislosti spadá celá uskutečněná činnost pod pojem „vyšetřování“ uvedený v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680. Cíl této činnosti byl tedy jedinečný a odpovídá jednomu z „účelů“, kterým může zpracování osobních údajů sloužit.

60.

Předkládající soud má však pochybnosti, zda je tento výklad čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680 v souladu s bodem 31 odůvodnění této směrnice ( 16 ).

61.

Souhlasím s názorem většiny účastníků řízení, že tento bod odůvodnění, jakož i článek 6 směrnice 2016/680, který jej přebírá, nejsou relevantní pro určení, zda došlo ke změně účelu, na kterou odkazuje čl. 4 odst. 2 této směrnice.

62.

Podle článku 6 směrnice 2016/680 je třeba jasně rozlišovat mezi osobními údaji různých kategorií subjektů údajů pouze „v příslušných případech a pokud je to možné“. Z výše uvedených důvodů není snadné, aby byly v přípravném řízení ohledně skutků, jako jsou projednávané skutky, jasně a od počátku identifikovány „různé kategorie subjektů údajů“. Navíc tentýž účastník těchto skutků může být jak obětí, tak pachatelem útoků.

63.

I kdyby správce údajů získaných v trestním řízení dokázal jasně rozlišit, na začátku a v průběhu vyšetřování, mezi oběťmi, podezřelými a svědky, nic by to nezměnilo na účelu (vyšetřování), který je základem shromažďování a zpracování těchto údajů.

64.

Jinými slovy, postupné přidělování jednoho nebo druhého postavení (oběť, svědek, obviněný) osobám vystupujícím v trestním řízení nemusí nutně znamenat změnu účelu ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680.

65.

Podpůrně, pokud by byly splněny okolnosti stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680, bylo by zpracování dotčených osobních údajů v souladu s podmínkami zákonnosti stanovenými touto směrnicí. To uvedla bulharská a česká vláda, s čímž souhlasím.

66.

Ačkoli přísluší předkládajícímu soudu, aby tuto skutečnost ověřil, zdá se, že není pochyb o tom, že bulharské státní zastupitelství je podle vnitrostátního práva orgánem odpovědným za zpracování osobních údajů VS „pro kterýkoli účel uvedený v čl. 1 odst. 1 jiný než účel, pro nějž byly osobní údaje shromážděny“. První podmínka čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice 2016/680 je tedy splněna.

67.

Pokud jde o druhou podmínku uloženou v čl. 4 odst. 2 písm. b) (že „je zpracování pro tento jiný účel nezbytné a přiměřené“), uvádím, že:

68.

Při uplatnění na projednávanou věc jsou požadavky čl. 4 odst. 2 směrnice 2016/680 bezvýznamné a potvrzuje se jedinečnost účelu spojeného se shromažďováním dotčených osobních údajů: mezi jejich původním zpracováním a zpracováním, které následně vedlo k obvinění dotčené osoby, existuje logická návaznost.

69.

Není tedy nutné potvrzovat příslušnost nového správce údajů (který je stále stejný), ani není obtížné prokázat nezbytnost druhé operace zpracování (prováděné v rámci stejného řízení), když kritérium přiměřenosti je společné pro všechna zpracování, jak vyplývá ze zásad stanovených v čl. 4 odst. 1 směrnice 2016/680.

70.

Článek 9 odst. 1 směrnice 2016/680 stanoví možnost opětovného ad extra zařazení osobních údajů shromážděných na jejím základě.

71.

Na základě pravidla, že tyto údaje „nesmějí být zpracovávány pro účely neuvedené v [jejím] čl. 1 odst. 1“, stanoví čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/680 výhradu spočívající v tom, že unijní právo nebo právo členského státu povoluje zpracování pro jiné účely než ty, které jsou uvedeny v čl. 1 odst. 1. V takovém případě se použije GDPR (za předpokladu, že daná činnost spadá do oblasti působnosti unijního práva).

72.

Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je:

73.

IVSS tvrdí, že vzhledem k tomu, že stížnost VS byla již zamítnuta jako opožděná, je druhá předběžná otázka nepřípustná.

74.

S touto námitkou nesouhlasím.

75.

Odmítnutí žádosti podané vnitrostátním soudem je ze strany Soudního dvora možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny ( 17 ).

76.

Námitka IVSS se týká otázky, která spadá do výlučné pravomoci předkládajícího soudu. Je pouze na něm, aby v rámci své odpovědnosti vymezil skutkový a právní rámec, do něhož je zasazena otázka předložená Soudnímu dvoru ( 18 ).

77.

Jak posouzení námitky opožděnosti uplatněné IVSS, tak posouzení její relevance pro účely sporu přísluší pouze předkládajícímu soudu. V této věci tento soud uvedl, že tato otázka je relevantní pro rozhodnutí ve věci samé, a to navzdory opožděnosti, na kterou se IVSS odvolává ( 19 ).

78.

Toto posouzení nemůže být přezkoumáno Soudním dvorem, který je v zásadě vázán výkladem a použitím vnitrostátního práva, procesního i hmotného, přijatým soudy při vymezení rámce, v němž je podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

79.

S ohledem na důvody uvedené k odůvodnění druhé předběžné otázky předkládající soud žádá Soudní dvůr ve skutečnosti o určení, zda předání sporných údajů představuje „zpracování údajů“ ve smyslu čl. 4 bodu 1 a 2 nařízení GDPR ( 20 ) a zda toto zpracování bylo zákonné ve smyslu článku 6 GDPR.

80.

Článek 4 body 1) a 2) GDPR, stejně jako článek 3 body 1) a 2) směrnice 2016/680 definují pojmy „osobní údaje“ a „zpracování“ stejným způsobem.

81.

Na základě těchto definic dovozuji, že se státní zastupitelství snažilo na svou obhajobu před civilním soudcem použít „informace o identifikované fyzické osobě“, které zahrnovaly „osobní údaje“ VS.

82.

Předání těchto osobních údajů do občanskoprávního řízení zahrnovalo několik „operací“ představujících „zpracování údajů“ bez souhlasu subjektu údajů. Přinejmenším bylo nutné, aby do nich nahlédlo samo státní zastupitelství za účelem posouzení jejich potenciální užitečnosti při obhajobě svého tvrzení v občanskoprávním řízení. Kromě toho je třeba předpokládat, že za stejným účelem byly údaje uspořádány, strukturovány, přizpůsobeny nebo pozměněny, a samozřejmě, sdělovány a šířeny, i když jen minimálně, když existoval zájem na jejich zahrnutí do občanskoprávního řízení ( 21 ).

83.

V konečném důsledku státní zastupitelství tím, že je zaznamenalo, založilo do svých spisů, nahlédlo do nich, a žádalo, aby civilní soud připustil jako důkaz informace obsažené v trestním řízení, provedlo zpracování osobních údajů VS.

84.

IVSS a Komise tvrdí, že státní zastupitelství může být „správcem“ pouze jako příslušný orgán pro účely trestní povahy, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2016/680.

85.

To podle mého názoru neznamená, že druhá předběžná otázka je bezpředmětná, jak tvrdí IVSS. Spíše to znamená, že zákonnost zpracování na základě čl. 9 odst. 1 směrnice 2016/680 bude muset být ověřena s ohledem na GDPR.

86.

Soud příslušný k rozhodnutí občanskoprávního sporu je odpovědný za zpracování údajů v tomto řízení, pokud jsou do řízení zahrnuty. Jeho rozhodnutí jsou vyloučena z kontroly dozorového úřadu podle čl. 55 odst. 3 GDPR, neboť jsou přijímána při výkonu soudních pravomocí ( 22 ).

87.

Předkládající soud však omezuje svou otázku na použitelnost GDPR v okamžiku, kdy se státní zastupitelství snaží použít informace, které shromáždilo jako „správce“, ve smyslu směrnice 2016/680, pro svou obhajobu v občanskoprávním řízení.

88.

S ohledem na výše uvedené se domnívám, že GDPR je použitelné, neboť mezi účely uvedené v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680 nespadá obhajoba státního zastupitelství v občanskoprávním řízení.

89.

Podmínky zákonnosti zpracování osobních údajů jsou uvedeny v čl. 6 odst. 1 GDPR: „zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu“, přičemž následně tyto podmínky uvádí. Jejich seznam je vyčerpávající ( 23 ).

90.

Z uvedených podmínek není podle mého názoru splněna podmínka založená na souhlasu subjektu údajů [písmeno a)], plnění smlouvy [písmeno b)], splnění právní povinnosti [písmeno c)] ( 24 ) ani ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby [písmeno d)].

91.

Podle předkládajícího soudu je splněna podmínka stanovená v čl. 6 odst. 1 písm. f) nařízení GDPR. Jak však uvedla Komise, poslední pododstavec tohoto odstavce ji v tomto případě vylučuje, neboť tato podmínka „se netýká zpracování prováděného orgány veřejné moci při plnění jejich úkolů“ ( 25 ).

92.

V odpovědi na otázku Soudního dvora bulharská vláda, kterou v tomto ohledu podpořily česká a nizozemská vláda, trvala na použitelnosti podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Argumentuje potřebou zohlednit „povahu činnosti vykonávané státním zastupitelstvím“, které se může účastnit občanskoprávního řízení jako „rovnocenný účastník řízení“ ( 26 ), ačkoli je orgánem veřejné moci.

93.

Ze situace uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. f) nařízení GDPR jsou však vyloučeny „oprávněné zájmy“, které by státní zastupitelství jako orgán veřejné moci hájilo v řízení, v němž je žalováno za svůj procesní postup, jak je výslovně stanoveno v posledním pododstavci tohoto odstavce.

94.

Pro orgány, které jednají v rámci plnění úkolů svěřených jim zákonem (v tomto případě trestní stíhání a zastupování státu ve vztahu k nárokům na majetkovou odpovědnost), je relevantním zájmem pro účely čl. 6 odst. 1 GDPR veřejný zájem, kterému slouží, a to podle písmene e) uvedeného ustanovení.

95.

Podmínka uvedená v písmenu f) se týká oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů.

96.

Toto ustanovení se tedy netýká ani tak možností obhajoby orgánu veřejné moci – což je upraveno v písmenu e) – jako spíše možné převahy zájmů, práv a svobod subjektu údajů vůči správci nebo třetí straně. Spíše se vztahuje na konflikty mezi (soukromými) stranami, jejichž zájmy nejsou veřejné povahy.

97.

Vzhledem k tomu, že státní zastupitelství z definice jedná jako státní orgán, je třeba analyzovat, zda se na předmětné zpracování vztahuje čl. 6 odst. 1 písm. e) GDPR.

98.

Tak tomu bude v případě, že takové zpracování je „nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen“ správce.

99.

Zaměřím se na první z těchto dvou účelů, aniž bych se zabýval druhým ( 27 ), abych zjistil, zda zásah státního zastupitelství do občanskoprávního řízení, v němž je požadována náhrada škody za jeho jednání, odpovídá naplnění úkolu veřejného zájmu.

100.

Podle vnitrostátního práva ( 28 ) je státní zastupitelství odpovědné za zastupování státu v řízeních o mimosmluvní odpovědnosti za škodu, kterou způsobilo svými průtahy. Ve stejném rozsahu zasahuje státní zastupitelství při obhajobě obecných (finančních) zájmů státu, a tedy při plnění úkolu ve veřejném zájmu ( 29 ).

101.

Článek 9 odst. 1 směrnice 2016/680 podmiňuje opětovné ad extra zařazení údajů shromážděných ve spisech tomu, že jejich zpracování je povoleno unijním právem nebo právem členského státu. V projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu ověřit existenci takového povolení s ohledem na plnění úkolu veřejného zájmu, který byl svěřen státnímu zastupitelství za účelem ochrany majetku státu.

102.

Podle čl. 6 odst. 3 GDPR může právní základ pro zpracování uvedený v odst. 1 písm. e) „obsahovat konkrétní ustanovení pro přizpůsobení uplatňování pravidel“ samotného GDPR ( 30 ). Pokud je takový právní základ stanoven právem členského státu, které se na správce vztahuje, je na vnitrostátním soudu, aby jej určil ( 31 ).

103.

Konečně, i když předkládající soud neurčil příslušný právní základ, je třeba slučitelnost sporného zpracování s účelem, pro který byly sporné údaje shromážděny, určit podle čl. 6 odst. 4 GDPR. Za tímto účelem je třeba vzít v úvahu mimo jiné mimo jiné jakoukoli souvislost mezi původním a novým účelem, kontext, v němž byly osobní údaje shromážděny, povahu osobních údajů, možné důsledky nového zpracování pro subjekt údajů a existenci vhodných záruk.

104.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl Administrativen sad – Blagoevgrad (správní soud v Blagoevgradu, Bulharsko) takto: