—

Žaloba je podle žalobkyně přípustná, neboť žalobkyně je podle napadeného rozhodnutí údajnou příjemkyní podpory. Rozhodnutí se jí tedy bezprostředně a osobně dotýká.

—

Komise měla podle žalobkyně zohlednit časový kontext okamžiku uzavření pachtovní smlouvy, tehdejší ekonomické úvahy a tehdy platné výkladové normy.

—

Komise podle žalobkyně učinila nesprávný závěr, že zadávací řízení neodpovídalo požadavkům, které mají zajistit tržní podmínky, neboť podmínky zadávacího řízení ve svém souhrnu umožňovaly maximalizovat zisk státu.

—

Komise podle žalobkyně konstatovala státní podporu na základě irelevantních a nedostatečných údajů. Podle ní měla konstatovat, že investice do zlepšování půdy, náklady na udržování půdy a zlepšování kvality půdního fondu v celém rozsahu náleží k pachtu.

—

Komise podle ní postupovala nesprávně, když opomenula skutečnost, že ekonomická výhoda, která údajně vyplývá z pachtovní smlouvy, zanikla nejpozději v roce 2002 privatizací a sloučením žalobkyně s vlastníky jejích podílů.

—

Komise podle žalobkyně v rámci své analýzy nesprávně použila aritmetické prostředky a statistické údaje o pachtovném a porušila svou povinnost uvést odůvodnění.

—

Podle žalobkyně byly veškeré údajné podpory poskytnuty před přistoupením Estonska k Unii a k okamžiku přistoupení byly ukončeny, přičemž podnik byl v roce 2001 privatizován a v roce 2002 došlo ke sloučení žalobkyně s vlastníky jejích podílů.

—

Komise měla podle žalobkyně dospět k závěru, že státní podpora, jež údajně vyplývá z pachtovní smlouvy, byla zcela ukončena nejpozději při sloučení žalobkyně s vlastníky jejích podílů v roce 2002, a že je tedy v plném rozsahu obsoletní.

—

Podle žalobkyně jsou dány zvláštní okolnosti, z nichž vyplývá, že požadavek na vrácení podpory od žalobkyně by byl krajně nepřiměřený – žalobkyně nebyla povinna uznat existenci státní podpory.

—

Zúčastnění podle ní věcně zdůvodnili, jakým způsobem pachtovní smlouva přispěla k posílení hospodářského rozvoje, avšak Komise opomněla se touto otázkou věcně zabývat.