—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2092 ze dne 28. listopadu 2019, o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz bionafty pocházející z Indonésie (1) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení, které vznikly žalobkyním ve vztahu k těmto řízením.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Evropská komise jednala v rozporu s čl. 3 odst. 1 písm. a), čl. 3 odst. 1 písm. a) bod i), čl. 3 odst. 2 a čl. 7 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie („základní nařízení“) a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že platby pocházející z Fondu pro pěstování palmy olejové představovaly vyrovnávací podporu, a když neupravila výhody, které údajně žalobkyně obdržely za slevy, jakož i náklady na přepravu a úvěry, které vznikly při získání těchto údajných podpor.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná porušila čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv), čl. 3 odst. 1 písm. b), čl. 3 odst. 2, čl. 6 písm. d) a čl. 28 odst. 5 základního nařízení a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru o existenci vládní podpory na získání surového palmového oleje za méně než přiměřenou odměnu.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení a jednala v rozporu s čl. 8 odst. 8 základního nařízení, když dospěla k závěru, že výrobnímu odvětví Unie hrozila hmotná újma.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že žalovaná porušila čl. 8 odst. 5 a čl. 8 odst. 6 základního nařízení a dopustila se zjevně nesprávných posouzení, když dospěla k závěru, že dovoz z Indonésie ohrožoval výrobní odvětví Unie a nevzala v úvahu dovoz z Argentiny.