1

Dne 8. července 2011 podala žalobkyně, Gabriele Schmid, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

3

Výrobek, pro který byl zápis požadován, spadá do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídá následujícímu popisu: „Olej z dýňových semen, podle chráněného zeměpisného označení ‚Steirisches Kürbiskernöl‘ (Štýrský dýňový olej)“.

4

Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 2011/207 ze dne 2. listopadu 2011. Tato ochranná známka byla zapsána dne 9. února 2012 pod č. 010108454.

5

Dne 1. března 2018 podala vedlejší účastnice, Landeskammer für Land- und Forstwirtschaft in Steiermark (regionální zemědělská a lesnická komora Štýrska, Rakousko) návrh na prohlášení neplatnosti uvedené ochranné známky. Důvody návrhu na prohlášení neplatnosti uplatněné vedlejší účastnicí jsou důvody uvedené v čl. 59 odst. 1 nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. h) až j) tohoto nařízení.

6

Pokud jde o důvod neplatnosti uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 59 odst. 1 tohoto nařízení, vedlejší účastnice uplatnila symbol Evropské unie pro „chráněná zeměpisná označení“ v německé verzi (dále jen „symbol CHZO“) uvedený v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1), který má následující podobu:

7

Rozhodnutím ze dne 26. července 2019 prohlásilo zrušovací oddělení spornou ochrannou známku za neplatnou.

8

Dne 26. září 2019 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k EUIPO na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

9

Rozhodnutím ze dne 23. září 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl, když měl za to, že sporná ochranná známka byla zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení 2017/1001 a že podle čl. 59 odst. 1 tohoto nařízení musí být prohlášena za neplatnou.

10

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

11

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

12

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

13

S ohledem na datum podání dotčené přihlášky k zápisu, a sice 8. července 2011, které je rozhodné pro určení použitelného hmotného práva, se na skutkový stav projednávané věci použijí hmotněprávní ustanovení nařízení č. 207/2009 (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. října 2004, Alcon v. OHIM, C‑192/03 P, EU:C:2004:587, body 39 a 40, a rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gugler France v. Gugler a EUIPO, C‑736/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:308, bod 3 a citovaná judikatura).

14

Pokud jde o hmotněprávní pravidla, je proto třeba odkazy na čl. 7 odst. 1 písm. i) a čl. 59 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, které učinil odvolací senát v napadeném rozhodnutí a účastníci řízení, chápat tak, že se týkají čl. 7 odst. 1 písm. i) a čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, přičemž obě tato ustanovení mají stejný obsah jako ustanovení nařízení 2017/1001, na která bylo odkazováno.

15

V bodech 20 až 23 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že se čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 použije na emblémy evokující pouze jednu z oblastí činnosti Unie, a to i když se emblém, který se vztahuje k takové činnosti, týká pouze některých členských států. V bodech 24 až 26 tohoto rozhodnutí měl odvolací senát za to, že přijetím nařízení č. 1151/2012 vykonala Unie svou výlučnou pravomoc k ochraně chráněných zeměpisných označení, a že symbol CHZO tak představuje zvláštní veřejný zájem ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009. Dále uvedl, že označení, jež tvoří spornou ochrannou známku, obsahuje celý tento symbol a že právo ani povinnost užívat uvedený symbol nezahrnují právo nechat jej chránit jakožto prvek ochranné známky. Odvolací senát z toho v bodě 27 uvedeného rozhodnutí vyvodil, že sporná ochranná známka byla zapsána v rozporu s tímto ustanovením, a tudíž musí být uvedená ochranná známka prohlášena za neplatnou.

16

Na podporu své žaloby vznáší žalobkyně jediný žalobní důvod vycházející z toho, že odvolací senát porušil čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. i) tohoto nařízení.

17

Žalobkyně tvrdí, že čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 brání zápisu ochranné známky pouze tehdy, pokud tato ochranná známka obsahuje symbolický znak mezinárodní mezivládní organizace, který může klamat veřejnost, pokud jde o spojitost existující mezi majitelem nebo uživatelem této ochranné známky a orgánem, na který uvedený symbolický znak odkazuje. Tato podmínka však není podle žalobkyně v projednávané věci splněna. Napadené rozhodnutí každopádně není v tomto ohledu odůvodněno.

18

EUIPO má za to, že argumentace žalobkyně musí být odmítnuta. Zaprvé symbol CHZO již byl definován příslušnou unijní právní úpravou ke dni, kdy byla podána přihláška sporné ochranné známky. Zadruhé žalobkyně nezpochybňuje kvalifikaci symbolu CHZO jako emblému představujícího zvláštní veřejný zájem. Zatřetí skutečnost, že je takovému symbolu Unie, jako je symbol CHZO, přiznána ochrana na základě známkového práva, je v rozporu se systémem ochrany údajů o zeměpisném původu zavedeným Unií a může podkopávat jeho řádné fungování.

19

Vedlejší účastnice má za to, že symbol „CHZO“ představuje zvláštní veřejný zájem a nemůže být začleněn do ochranné známky Unie, neboť k takovému začlenění nedal souhlas příslušný orgán, a sice Evropská komise. Vedlejší účastnice rovněž tvrdí, že tento symbol je ve sporné ochranné známce dominantní, že spotřebitelé jej nevnímají jako symbol podobný značce kvality udělované Unií a že veřejnost bude spatřovat mezi touto ochrannou známkou a Unií spojitost s ohledem na to, že uvedenou ochrannou známku udělil EUIPO.

20

Je třeba připomenout, že čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 zakazuje zápis ochranných známek, které obsahují znaky, emblémy nebo erby jiné než ty, jež jsou uvedeny v čl. 7 odst. 1 písm. h) téhož nařízení [nyní čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení 2017/1001], tedy jiné než znaky, emblémy nebo erby států nebo mezinárodních mezivládních organizací, které byly řádně oznámeny státům, které jsou smluvními stranami Úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví podepsané v Paříži dne 20. března 1883, naposledy revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967 a pozměněné dne 28. září 1979 (Recueil des traités des Nations unies, sv. 828, č. 11851, s. 305, dále jen „Pařížská úmluva“).

21

Podle znění čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 se zákaz stanovený tímto ustanovením použije, pokud dotčený znak, emblém nebo erb představuje zvláštní veřejný zájem a pokud příslušný orgán nedal souhlas k uvedenému zápisu.

22

Kromě toho z judikatury vyplývá, že tyto podmínky jsou doplněny třetí podmínkou, přičemž všechny tyto podmínky jsou kumulativní. Třetí podmínka vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 vykládaného ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. h) tohoto nařízení.

23

Podle posledně zmíněného ustanovení jsou totiž emblémy mezinárodních mezivládních organizací řádně oznámené státům, které jsou smluvními stranami Pařížské úmluvy, chráněny pouze tehdy, pokud ochranná známka, která obsahuje takový emblém, jako celek navozuje u veřejnosti dojem spojitosti mezi jejím majitelem nebo uživatelem na jedné straně a dotčenou mezinárodní mezivládní organizací na druhé straně, což je podmínka, která vyplývá přímo z čl. 6 ter odst. 1 písm. c) Pařížské úmluvy [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2013, Kreyenberg v. OHIM – Komise (MEMBER OF €e euro experts), T‑3/12, EU:T:2013:364, bod 38].

24

Jestliže by se ochrana přiznaná článkem 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 uplatnila i v případě, kdy by posledně uvedená podmínka nebyla splněna, byla by rozsáhlejší než ochrana, kterou čl. 7 odst. 1 písm. h) téhož nařízení přiznává emblémům mezinárodních mezivládních organizací, které jsou řádně oznámeny státům, které jsou smluvními stranami Pařížské úmluvy (rozsudek ze dne 10. července 2013, MEMBER OF €e euro experts, T‑3/12, EU:T:2013:364, bod 38).

25

Nic však nenasvědčuje tomu, že by unijní normotvůrce chtěl přiznat znakům, emblémům nebo erbům uvedeným v čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 vyšší ochranu než těm, které jsou uvedeny v čl. 7 odst. 1 písm. h) téhož nařízení, takže rozsah ochrany přiznané prvně uvedeným ustanovením nemůže být větší než rozsah ochrany přiznané druhým uvedeným ustanovením (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. července 2009, American Clothing Associates v. OHIM a OHIM v. American Clothing Associates, C‑202/08 P a C‑208/08 P, EU:C:2009:477, bod 80, a ze dne 10. července 2013, MEMBER OF €e euro experts, T‑3/12, EU:T:2013:364, bod 39).

26

Ochrana přiznaná znakům, emblémům nebo erbům uvedeným v čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 se tedy uplatní pouze v případě, kdy ochranná známka, která obsahuje takový znak, emblém nebo erb, posuzovaná jako celek může uvést veřejnost v omyl, pokud jde o spojitost mezi jejím majitelem nebo uživatelem a orgánem, na který dotčený znak, emblém nebo erb odkazuje (rozsudek ze dne 10. července 2013, MEMBER OF €e euro experts, T‑3/12, EU:T:2013:364, body 40 a 77).

27

V tomto ohledu bylo upřesněno, že s ohledem na širokou formulaci článku 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 chrání toto ustanovení rovněž znaky, emblémy nebo erby, které sice neoznačují všechny činnosti Unie, ale mají zvláštní spojitost s některou z těchto činností. Skutečnost, že znak, emblém nebo erb souvisí s některou z činností Unie, totiž stačí k prokázání, že se s jeho ochranou pojí veřejný zájem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2013, MEMBER OF €e euro experts, T‑3/12, EU:T:2013:364, bod 44).

28

Z toho vyplývá, že se ochrana plynoucí z čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 uplatní zejména v případě, kdy dotčená ochranná známka uvádí veřejnost v omyl, pokud jde o původ výrobků nebo služeb, na které se vztahuje, tím, že navozuje dojem, že pocházejí od orgánu, na který odkazuje znak, emblém nebo erb, jehož reprodukci nebo napodobeninu obsahuje. Takováto ochrana se má uplatnit též v případě, kdy hrozí, že se veřejnost z důvodu, že se v této ochranné známce vyskytuje taková reprodukce nebo napodobenina znaku, emblému nebo erbu, může domnívat, že uvedené výrobky nebo služby jsou schváleny nebo zaručeny orgánem, na nějž tento znak, emblém nebo erb odkazuje, nebo že s uvedeným orgánem souvisejí jiným způsobem [rozsudek ze dne 10. července 2013, MEMBER OF €e euro experts, T‑3/12, EU:T:2013:364, body 78 a 97; obdobně viz též rozsudek ze dne 15. ledna 2013, Welte-Wenu v. OHIM – Komise (EUROPEAN DRIVESHAFT SERVICES), T‑413/11, nezveřejněný, EU:T:2013:12, bod 61].

29

Argumentaci uplatněnou proti napadenému rozhodnutí je třeba přezkoumat ve světle výše uvedených úvah.

30

V projednávané věci odvolací senát zamítl odvolání proti rozhodnutí o prohlášení sporné ochranné známky za neplatnou na základě čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009, když shledal, že obě podmínky připomenuté v bodě 21 výše byly splněny.

31

Odvolací senát měl v bodě 24 napadeného rozhodnutí za to, že symbol CHZO představuje zvláštní veřejný zájem, jelikož má být umístěn na výrobcích odpovídajících chráněnému zeměpisnému označení, což žalobkyně nezpochybňuje. Dále odvolací senát v bodě 25 tohoto rozhodnutí uvedl, že sporná ochranná známka obsahuje celý symbol CHZO a že žalobkyně neprokázala, že Komise dala souhlas k takovému použití tohoto symbolu na základě známkového práva, přičemž tento souhlas nevyplývá ani z nařízení č. 1151/2012, což žalobkyně rovněž nezpochybňuje.

32

Je však nutno konstatovat, že odvolací senát nepřezkoumal třetí podmínku, s ohledem na kterou lze podle judikatury uvedené v bodech 26 až 28 výše uplatnit důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009.

33

Jak uvádí žalobkyně, žádná část napadeného rozhodnutí se totiž netýká otázky, zda hrozí, že se veřejnost z důvodu, že se ve sporné ochranné známce vyskytuje reprodukce symbolu CHZO, může domnívat, že výrobky označené touto ochrannou známkou byly schváleny nebo zaručeny orgánem, na který tento emblém odkazuje, a sice Unií, nebo že s Unií souvisejí jiným způsobem. Odvolací senát v napadeném rozhodnutí zejména nezkoumal otázku, zda hrozí, že způsob, jakým byl symbol CHZO začleněn do sporné ochranné známky, může vést k tomu, že se tato veřejnost bude domnívat, že se na tyto výrobky označené touto ochrannou známkou vztahuje záruka Unie, že tyto výrobky mají určitý původ a vlastnosti, které splňují podmínky stanovené nařízením č. 1151/2012 k tomu, aby se na ně vztahovala ochrana na základě chráněných zeměpisných označení.

34

Na rozdíl od toho, co EUIPO tvrdil na jednání, nelze mít v tomto ohledu za to, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí implicitně přezkoumal, zda sporná ochranná známka navozuje u veřejnosti dojem spojitosti mezi jejím majitelem a Unií. Odvolací senát se totiž tím, že se v bodech 19 a 25 tohoto rozhodnutí omezil na zjištění, že tato ochranná známka obsahuje celý symbol CHZO, a v bodě 26 uvedeného rozhodnutí pouze uvedl, že i kdyby sporná ochranná známka nebyla totožná se symbolem CHZO, nezměnilo by to jeho posouzení, nijak nezkoumal způsob, jak by veřejnost vnímala tento symbol jakožto součást uvedené ochranné známky posuzované jako celek, ani otázku, zda by hrozilo, že toto vnímání povede veřejnost k domněnce, že se na výrobky označené takovouto ochrannou známkou vztahuje záruka Unie.

35

Odvolací senát se tímto dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nerozhodl o jedné ze tří kumulativních podmínek, kterým podléhá uplatnění ochrany stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009.

36

Žádný z argumentů, které předložily EUIPO a vedlejší účastnice, tento závěr nezpochybňuje.

37

Zaprvé argument EUIPO, že symbol CHZO byl již k datu podání přihlášky sporné ochranné známky definován příslušnou unijní právní úpravou, umožňuje pouze prokázat, že tento symbol pochází od Unie.

38

V tomto ohledu je mezi účastníky řízení nesporné, že symbol CHZO představuje zvláštní veřejný zájem ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009. Jakkoli se jedná o jednu z podmínek uplatnění ochrany přiznané tímto ustanovením, je podmínkou odlišnou a předběžnou ve vztahu k podmínce spočívající v tom, že hrozí, že se veřejnost může domnívat, že výrobky označené ochrannou známkou, která obsahuje takový symbol, byly schváleny nebo zaručeny Unií nebo že s Unií souvisejí jiným způsobem.

39

Zadruhé je zajisté třeba připustit – jak tvrdí EUIPO – že přiznání ochrany takovému symbolu Unie, jako je symbol CHZO, na základě známkového práva může obecně narušit systém chráněných zeměpisných označení zavedený Unií a podkopávat jeho řádné fungování. Takové přiznání ochrany totiž může majiteli ochranné známky obsahující symbol CHZO poskytnout monopol na užívání tohoto symbolu, který mu umožňuje zakázat jeho užívání všem ostatním osobám. Podle článku 12 nařízení č. 1151/2012 přitom musí být možné, aby tento symbol používal každý producent k označení svých výrobků, pokud tyto výrobky splňují podmínky pro to, aby spadaly pod chráněné zeměpisné označení.

40

Nic to však nemění na tom, že použití čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 ukládá povinnost provést konkrétní globální přezkum nebezpečí zmíněného v bodě 38 výše s ohledem na spornou ochrannou známku, jelikož ostatní prvky této ochranné známky mohou způsobit, že by ochranná známka posuzovaná jako celek nemusela u veřejnosti navodit dojem spojitosti mezi jejím majitelem nebo uživatelem a orgánem, který drží nebo užívá emblém, který je součástí této ochranné známky, ani by v tomto ohledu nemusela klamat veřejnost (rozsudek ze dne 10. července 2013, MEMBER OF €e euro experts, T‑3/12, EU:T:2013:364, bod 107).

41

V tomto ohledu musí rozhodovací oddělení EUIPO přezkoumat nejen to, zda je dotčený emblém zcela nebo zčásti převzat v ochranné známce, do níž je začleněn. Musí též posoudit zejména to, zda s ohledem na jeho rozměr a umístění v takové ochranné známce je tento emblém jako takový vnímatelný veřejností, zda vykazuje jednoduchou nebo složitou konfiguraci barev nebo tvarů, zda je doplněn jinými prvky slovní nebo obrazové povahy, které zmírňují nebo mění vnímání téhož emblému veřejností, nebo zda ostatní prvky dotčené ochranné známky dominují celkovému dojmu, kterým tato ochranná známka působí.

42

Teprve po tomto přezkumu lze pro případ, že si veřejnost vytvoří spojitost mezi majitelem nebo uživatelem dotčené ochranné známky a orgánem, který drží nebo užívá emblém, jenž je součástí této ochranné známky, nebo že veřejnost bude v tomto ohledu klamána, dovodit, že existuje nebezpečí zásahu do systému chráněných zeměpisných označení zavedeného Unií.

43

Zatřetí na rozdíl od toho, co tvrdí vedlejší účastnice, zamítnutí zápisu ochranné známky obsahující symbol CHZO na základě čl. 7 odst. 1 písm. i) nařízení č. 207/2009 nemůže vyplývat z pouhé okolnosti, že příslušný orgán nedal k takovému užívání souhlas. Neexistence takového souhlasu je totiž pouze jednou z podmínek nezbytných pro uplatnění ochrany stanovené v tomto ustanovení.

44

Začtvrté, pokud jde o argumenty vedlejší účastnice, že symbol CHZO dominuje sporné ochranné známce, že spotřebitelé tento symbol nevnímají jako symbol podobný značce kvality udělované Unií a že veřejnost bude spatřovat spojitost mezi touto ochrannou známkou a Unií s ohledem na to, že uvedenou ochrannou známku udělil EUIPO, je nutno konstatovat, že se týkají posouzení vnímání téže ochranné známky veřejností. Takový přezkum však nebyl v napadeném rozhodnutí proveden. Takové argumenty tedy nemohou zpochybnit závěr, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení tím, že takové posouzení neprovedl.

45

V této souvislosti je třeba pro úplnost dodat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, okolnost – i kdyby byla prokázána – že ke dni podání přihlášky k zápisu splňovaly výrobky označené spornou ochrannou známkou podmínky stanovené nařízením č. 1151/2012 pro to, aby se na ně vztahovala ochrana na základě chráněných zeměpisných označení, nemá na tento přezkum vliv. Na jedné straně taková okolnost znamená pouze to, že v souladu s článkem 12 nařízení č. 1151/2012 může subjekt, který tyto výrobky uvádí na trh, užívat dotčené zeměpisné označení, aniž mu to však dává právo užívat takové označení jako ochrannou známku. Na druhé straně dotčené výrobky mohou v budoucnu přestat splňovat uvedené podmínky. I v tomto případě by však dotčená ochranná známka nadále obsahovala symbol CHZO a případně mohla být o to více způsobilá uvést veřejnost v omyl ohledně původu nebo vlastností výrobků označených touto ochrannou známkou.

46

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit.

47

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. V projednávané věci neměly EUIPO a vedlejší účastnice ve věci úspěch a žalobkyně požadovala uložení náhrady nákladů vynaložených v tomto řízení pouze EUIPO. V důsledku toho je třeba rozhodnout, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí veškeré náklady vynaložené žalobkyní v souvislosti s tímto řízením. Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu ponese vedlejší účastnice vlastní náklady vynaložené v souvislosti s tímto řízením.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (desátý senát)

rozhodl takto: