1)

Musí být článek 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, ve spojení s čl. 4 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 SEU a bodem 1 první a druhou odrážkou výroku usnesení Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 ve věci C-791/19 R, Komise v. Polsko, chápány v tom smyslu, že vzhledem k pozastavenému uplatňování čl. 3 bodu 5, článku 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy z dnia 8 grudnia 2017 r. o Sądzie Najwyższym (zákona ze dne 8. prosince 2017 o Nejvyšším soudu, úplné znění: Dz. U. 2019, č. 825, ve znění změn) nemůže předseda Kárného kolegia Nejvyššího soudu až do rozhodnutí ve věci C-791/19 R požadovat předání spisu ve věci určení neexistence služebního poměru soudce Nejvyššího soudu?

2)

Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásada práva na soud vykládány v tom smyslu, že:

3)

Musí být článek 2 a čl. 4 odst. 2 SEU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, zásada práva na soud a článek 267 SFEU vykládány v tom smyslu, že obsah pojmu „ústavněprávní identita členského státu“ v souvislosti s právem na soud je možno vymezit způsobem závazným pro soud posledního stupně členského státu pouze v rámci dialogu mezi Soudním dvorem a tímto soudem nebo jinými vnitrostátními soudy (například ústavním soudem) s využitím řízení o předběžné otázce?

4)

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a obecná zásada práva na soud předem zřízený zákonem vykládány v tom smyslu, že soud posledního stupně členského státu zamítne návrh na předání spisu ve věci, v níž položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, jestliže byl takový návrh podán osobou jmenovanou do funkce soudce na základě vnitrostátních předpisů a za okolností, v jejichž důsledku ustavený soud nesplňuje požadavky nezávislosti a není soudem zřízeným zákonem, aniž musí být nejprve vyčerpán postup, o němž je řeč v předběžné otázce ve věci C-508/19 nebo v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, C-585/18, C-624/18 a C 625/18, A.K. a další?