1)

Nevyplývá z čl. 12 odst. 2 písm. a) a d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcené osoby a manipulaci s trhem (1) a z čl. 23 odst. 2 písm. g) a h) nařízení (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (2), kterým byla výše uvedená směrnice s účinností k 3. červenci 2016 nahrazena, vykládaného ve světle bodu 65 odůvodnění tohoto nařízení, s ohledem na tajnou povahu vyměňovaných informací a skutečnost, že dotčena může být široká veřejnost, možnost vnitrostátního zákonodárce nařídit operátorům elektronických komunikací povinnost dočasného, avšak nerozlišujícího uchovávání údajů o připojení za účelem umožnit správnímu orgánu uvedenému v článku 11 směrnice a článku 22 nařízení, pokud má podezření, že určité osoby by se mohly podílet na obchodování zasvěcené osoby nebo manipulaci s trhem, vyžádat si od operátora stávající záznamy o datových přenosech v případě, kdy existuje důvod domnívat se, že tyto záznamy související s předmětem vyšetřování mohou být relevantní jako důkaz, že skutečně došlo k takovému porušení, zejména tím, že jejich prostřednictvím bude možné zpětně vysledovat kontakty mezi dotyčnými v době před vznikem takového podezření?

2)

Pokud by na základě odpovědi Soudního dvora dospěl Cour de cassation (kasační soud, Francie) k závěru, že francouzská právní úprava týkající se uchovávání údajů o připojení není v souladu s unijním právem, lze dočasně zachovat účinky takové právní úpravy, aby se předešlo právní nejistotě a bylo možné již shromážděné a uložené údaje užít k některému z účelů stanovených touto právní úpravou?

3)

Může vnitrostátní soud dočasně zachovat účinky právní úpravy, která přiznává zástupcům nezávislého správního orgánu pověřeným vyšetřováním případů zneužití trhu právo na přístup k údajům o připojení, které není podmíněno předchozím přezkumem ze strany soudu nebo jiného nezávislého správního orgánu?