1

Kasačním opravným prostředkem se Evropská komise domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 9. září 2020, Španělsko a Itálie v. Komise (T‑401/16 a T‑443/16, nezveřejněný, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2020:409), kterým Tribunál zrušil oznámení o otevřených výběrových řízeních EPSO/AD/323/16 a EPSO/AD/324/16 za účelem sestavení rezervních seznamů administrátorů na pozice vyšetřovatelů (AD 7) a vedoucích týmu vyšetřovatelů (AD 9) v oblastech výdaje Evropské unie, boj proti korupci, cla a obchod, tabák a padělané zboží (Úř. věst. 2016, C 187 A, s. 1, dále jen „sporné oznámení o výběrovém řízení“).

2

Článek 1 nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3), ve znění nařízení Rady (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1/58“), stanoví:

„Úředními a pracovními jazyky orgánů [Evropské] [u]nie jsou angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, chorvatština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština.“

3

Článek 2 tohoto nařízení stanoví:

„Texty zasílané orgánům členským státem nebo osobou podléhající jurisdikci členského státu se sepisují v jednom z úředních jazyků dle volby odesílatele. Odpověď se podává v témže jazyce.“

4

Článek 6 uvedeného nařízení stanoví:

„Orgány mohou stanovit podrobnosti o užívání jazyků svými vnitřními předpisy.“

5

Služební řád úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) je upraven nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise (Úř. věst. 1968, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 5), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1023/2013 ze dne 22. října 2013 (Úř. věst. 2013, L 287, s. 15).

6

Hlava I služebního řádu, nadepsaná „Obecná ustanovení“, zahrnuje články 1 až 10c tohoto řádu.

7

Článek 1d služebního řádu stanoví:

„1.   Při používání tohoto služebního řádu se zakazuje jakákoli diskriminace na základě […] jazyka […]

[…]

6.   Při zachování zásady zákazu diskriminace a zásady proporcionality musí být každé omezení těchto zásad odůvodněno objektivními a přijatelnými důvody a zaměřeno na dosažení oprávněných cílů obecného zájmu v rámci personální politiky. […]“

8

Podle článku 2 služebního řádu:

„1.   Každý orgán stanoví, kdo v jeho rámci vykonává pravomoci přiznané orgánu oprávněnému ke jmenování tímto služebním řádem.

2.   Avšak orgán nebo několik orgánů může svěřit kterémukoli z nich nebo interinstitucionálnímu subjektu výkon některých nebo všech pravomocí svěřených orgánu oprávněnému ke jmenování s výjimkou rozhodnutí v oblasti jmenování úředníků, povýšení nebo převedení úředníků.“

9

Hlava III služebního řádu je nazvána „Služební zařazení úředníků“.

10

Kapitola 1 této hlavy, nadepsaná „Přijímání“, obsahuje články 27 až 34 služebního řádu, přičemž čl. 27 první pododstavec stanoví:

„Přijímání se řídí potřebou orgánu zajistit si služby úředníků s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, vybraných na co nejširším zeměpisném základě ze státních příslušníků členských států Unie. Žádné pracovní místo nesmí být vyhrazeno státním příslušníkům určitého členského státu.“

11

Článek 28 služebního řádu stanoví:

„Úředník může být jmenován pouze za podmínky, že

[…]

[…]

12

Příloha III služebního řádu je nadepsána „Výběrová řízení“. Článek 1 této přílohy stanoví:

„1.   Výběrové řízení vyhlašuje orgán oprávněný ke jmenování po projednání se smíšeným výborem.

Vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat:

[…]“

13

Podle článku 7 této přílohy:

„1.   Po projednání s Výborem pro služební řád svěří orgány Evropskému úřadu po výběr personálu [(dále jen ‚EPSO‘)] odpovědnost za přijetí nezbytných opatření, aby bylo zajištěno použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků Unie […]“

14

EPSO byl zřízen rozhodnutím Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a Veřejného ochránce práv 2002/620/ES ze dne 25. července 2002 (Úř. věst. 2002, L 197, s. 53; Zvl. vyd. 01/04, s. 46).

15

Podle článku 2 odst. 1 první věty tohoto rozhodnutí EPSO vykonává mimo jiné pravomoci výběru personálu, které byly podle přílohy III služebního řádu svěřeny orgánům oprávněným ke jmenování, u orgánů, které podepsaly uvedené rozhodnutí.

16

Článek 4 poslední věta rozhodnutí 2002/620 stanoví, že veškerá odvolání v oblastech, na něž se toto rozhodnutí vztahuje, směřují vůči Komisi.

17

Dne 27. února 2015 zveřejnil EPSO v Úředním věstníku Evropské unie dokument nazvaný „Obecná pravidla platná pro otevřená výběrová řízení“ (Úř. věst. 2015, C 70 A, s. 1), jehož první strana upřesňuje, že tato „obecná pravidla jsou nedílnou součástí oznámení o výběrovém řízení a spolu s oznámením představují pro výběrové řízení závazný rámec“.

18

Bod 1.3 těchto obecných pravidel, nadepsaný „Podmínky účasti ve výběrovém řízení“, v souvislosti s jazykovými znalostmi uvádí:

„[…]

Je dlouhodobou praxí používat pro interní komunikaci v orgánech EU převážně angličtinu, francouzštinu a němčinu a tyto jazyky jsou rovněž nejčastěji potřebné při externí komunikaci a vyřizování úředních věcí.

Možnosti volby druhého jazyka ve výběrových řízeních byly vymezeny ve služebním zájmu, neboť je třeba, aby noví pracovníci byli v rámci každodenní pracovní činnosti ihned schopni podávat pracovní výkon a efektivně komunikovat. V opačném případě by mohlo být vážně narušeno efektivní fungování orgánů.

V zájmu rovného zacházení musí všichni uchazeči – včetně těch, jejichž první úřední jazyk patří mezi tři uvedené jazyky, – absolvovat určitý test nebo zkoušku ve svém druhém jazyce, který si ze tří uvedených zvolí. Tento způsob posouzení specifických kompetencí umožňuje orgánům Unie zhodnotit, zda jsou uchazeči schopni ihned podávat pracovní výkon v prostředí, které se velmi podobá reálné pracovní situaci. Není tím dotčena možnost pozdější jazykové přípravy k získání schopnosti pracovat ve třetím jazyce, jak vyžaduje čl. 45 odst. 2 služebního řádu […]“

19

Tribunál popsal obsah sporného oznámení o výběrovém řízení v bodech 1 až 15 napadeného rozsudku následovně:

[…]

[…]

20

Návrhy došlými kanceláři Tribunálu dne 29. července 2016 a 9. srpna 2016 podaly Španělské království ve věci T‑401/16 a Italská republika ve věci T‑443/16 žalobu na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení sporného oznámení o výběrovém řízení.

21

Rozhodnutím předsedkyně devátého senátu Tribunálu ze dne 6. listopadu 2019 byly věci T‑401/16 (Španělsko v. Komise) a T‑443/16 (Itálie v. Komise) spojeny pro účely ústní části řízení.

22

Španělské království a Italská republika svými žalobami zpochybnily legalitu dvou aspektů jazykového režimu zavedeného sporným oznámením o výběrovém řízení, které omezily volbu druhého jazyka výběrového řízení a jazyka komunikace mezi uchazeči a EPSO, na angličtinu, francouzštinu a němčinu.

23

Na prvním místě zkoumal Tribunál společně druhý a třetí žalobní důvod vznesený ve věci T‑401/16 Španělským královstvím, jakož i třetí a sedmý žalobní důvod vznesený Italskou republikou ve věci T‑443/16, které se týkaly prvního aspektu tohoto jazykového režimu.

24

V tomto ohledu Tribunál v bodě 73 napadeného rozsudku uvedl, že omezení volby druhého jazyka výběrových řízení, jichž se týká sporné oznámení o výběrovém řízení, na angličtinu, francouzštinu a němčinu (dále jen „omezení volby jazyka 2 výběrových řízení“ nebo „dotčené omezení“) představuje v podstatě rozdílné zacházení na základě jazyka, které je v zásadě zakázáno podle čl. 1d odst. 1 služebního řádu, přičemž doplnil, že takové rozdílné zacházení může být odůvodněno.

25

V bodech 74 až 207 napadeného rozsudku tedy přistoupil k přezkumu takového odůvodnění.

26

V bodech 94 až 116 napadeného rozsudku v rámci tohoto přezkumu ověřil tři důvody uvedené ve sporném oznámení o výběrovém řízení k odůvodnění dotčeného omezení.

27

V této souvislosti Tribunál v bodě 105 napadeného rozsudku konstatoval, že i když by potřeba, aby byly nově přijaté osoby schopny ihned podávat pracovní výkony, mohla případně odůvodnit omezení na předmětné tři jazyky, rozpočtová a provozní omezení, ani povaha výběrového řízení nejsou důvody umožňujícími takové omezení.

28

Pokud jde o první z těchto tří důvodů, Tribunál předně v bodech 107 až 109 napadeného rozsudku uvedl, že úvahy uvedené v úvodní části a v bodě 1 písm. i) přílohy II sporného oznámení o výběrovém řízení sice svědčí o existenci zájmu služby na tom, aby nově přijaté osoby mohly podávat pracovní výkony a efektivně komunikovat ihned po nástupu do služebního poměru, nestačí však samy o sobě k prokázání toho, že dotčená pracovní místa, a sice místa vyšetřovatelů nebo vedoucích týmu vyšetřovatelů v Komisi, a konkrétně v Evropském úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), specificky vyžadují dostatečnou znalost angličtiny, francouzštiny či němčiny, s vyloučením jiných úředních jazyků Unie. Zejména úvaha, že v případě těchto tří jazyků „se jedná se o nejrozšířenější jazyky používané s třetími stranami podílejícími se na vyšetřování v oblasti padělání, korupce, cel a obchodu“, není podložena žádným konkrétním údajem, přičemž Komise v tomto ohledu nadto nepředložila žádný důkaz.

29

Tribunál dále v bodech 110 a 111 napadeného rozsudku dodal, že je pravda, že toto oznámení o výběrovém řízení obsahuje podrobnější úvahy o požadavku ovládat angličtinu. Tyto úvahy však slouží „pouze k odůvodnění toho, že ve fázi hodnotícího centra bude organizován vyřazovací test jazykového porozumění v angličtině“. Kromě toho, bez ohledu na otázku, zda by uvedené úvahy mohly rovněž odůvodňovat, že je tento jazyk uveden mezi třemi jazyky, na které je omezena volba druhého jazyka dotčených výběrových řízení, Tribunál konstatoval, že tyto úvahy „nejenže nejsou vzhledem k svému předmětu, který se týká výlučně angličtiny, s to odůvodnit zahrnutí němčiny a francouzštiny mezi tři zvolené jazyky, nýbrž zpochybňují i názor, že uchazeč, který má uspokojivou znalost němčiny nebo francouzštiny, by mohl být považován za schopného podávat ihned pracovní výkon“.

30

Konečně v bodech 112 až 114 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že tento závěr není zpochybněn popisem služebních povinností, které budou přijatí úspěšní uchazeči vykonávat, jak jsou uvedeny ve sporném oznámení o výběrovém řízení, jelikož na základě jen tohoto popisu podle všeho není možné prokázat, že by tři jazyky, na které byla omezena volba jazyka 2 dotčeného výběrového řízení, umožnily všem přijatým úspěšným kandidátům, aby byli schopni ihned podávat pracovní výkon. Tribunál kromě toho konstatoval, že žádná informace obsažená v tomto oznámení o výběrovém řízení ani ve spisech v projednávaných věcech neumožňuje prokázat skutečné užívání těchto tří jazyků při plnění úkolů uvedených v příloze I tohoto oznámení. Stejně tak z uvedeného oznámení ani ze skutečností uvedených ve spise v projednávané věci nijak nevyplývá, že by ony tři výše uvedené jazyky byly skutečně používány ve zprávách vyšetřovatelů nebo vedoucích týmu vyšetřovatelů s orgány členských států a třetích zemí.

31

Tribunál proto v bodě 116 napadeného rozsudku vyvodil, že důvod týkající se potřeby, aby byli noví zaměstnanci ihned schopni podávat pracovní výkon, nemůže s ohledem na svou vágní a obecnou formulaci ve sporném oznámení o výběrovém řízení a na neexistenci jakýchkoliv konkrétních informací, které by jej podporovaly, odůvodnit omezení volby druhého jazyka výběrových řízení.

32

Za těchto podmínek Tribunál následně ověřil, zda skutečnosti předložené Komisí na podporu tohoto důvodu mohou prokázat, že s ohledem na funkční zvláštnosti obsazovaných pracovních míst bylo dotčené omezení objektivně a rozumně odůvodněno potřebou mít k dispozici administrátory schopné ihned podávat pracovní výkony.

33

Pro účely tohoto ověření Tribunál zaprvé v bodech 122 až 169 napadeného rozsudku zkoumal skutečnosti týkající se interní praxe Komise v jazykové oblasti, a sice:

34

Pokud jde konkrétně o sdělení SEC(2000) 2071/6, Tribunál jej přezkoumal v bodech 132 až 137 napadeného rozsudku, přičemž v bodě 133 tohoto rozsudku konstatoval, že „předmětem [tohoto] sdělení […] je v podstatě hodnocení jednotlivých druhů postupů přijímání rozhodnutí sborem členů Komise, tak jak byly stanoveny v jednacím řádu ve znění platném v době, kdy bylo uvedené sdělení vydáno, a v návrhu na jeho zjednodušení. Právě v tomto kontextu a s odkazem na konkrétní druh řízení, a sice písemné řízení, bod 2.2 uvedeného sdělení uvádí, že ‚dokumenty musí být distribuovány ve třech pracovních jazycích Komise‘, aniž je přitom jmenuje. Tento pouhý odkaz, i když obsahuje slovní spojení ‚pracovní jazyky‘, nestačí přitom k prokázání toho, že angličtina, francouzština a němčina jsou jazyky skutečně používanými všemi útvary Komise v jejich každodenní práci“. V bodech 134 až 136 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že význam tohoto odkazu je relativizován dalšími částmi sdělení SEC(2000) 2071/6, a v bodě 137 téhož rozsudku dospěl k závěru, že toto sdělení „neumožňuje vyvodit užitečné závěry o skutečném používání angličtiny, francouzštiny a němčiny v každodenní práci útvarů Komise, ani a fortiori při plnění služebních povinností uvedených ve [sporném oznámení o výběrovém řízení]“.

35

V bodě 138 napadeného rozsudku Tribunál dodal, že toto konstatování nemůže být zpochybněno jinými dokumenty, v jejichž světle Komise navrhuje analyzovat sdělení SEC(2000) 2071/6, a sice jejím jednacím řádem, prováděcími pravidly k tomuto řádu a dokumentem nazvaným „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“, přičemž tyto tři texty postupně přezkoumal v bodech 139 až 151 uvedeného rozsudku.

36

V bodě 152 napadeného rozsudku Tribunál v tomto ohledu uvedl, že dokumenty uvedené v bodě 35 tohoto rozsudku posuzovány jako celek nemohou být považovány za vnitřním předpisem stanovená prováděcí pravidla k obecnému jazykovému režimu zavedenému nařízením č. 1/58 ve smyslu jeho článku 6. Jak uvedla i Komise, tyto dokumenty pouze „odrážejí dlouhodobě ustálenou administrativní praxi tohoto orgánu, která spočívá v používání angličtiny, francouzštiny a němčiny jako jazyků, v nichž musí být dokumenty k dispozici, aby mohly být předloženy ke schválení sboru komisařů“. Kromě toho Tribunál poté, co v bodech 153 a 154 napadeného rozsudku mimo jiné konstatoval, že konkrétně dokument nazvaný „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“, výňatek z Průvodce provozními postupy, nelze považovat za rozhodnutí jejího předsedy určit jazyky, v kterých mají být dokumenty předkládány sboru komisařů, v bodě 155 uvedeného rozsudku poznamenal, že Komise uznala, že neexistuje interní rozhodnutí stanovující pracovní jazyky v rámci tohoto orgánu.

37

Po těchto „úvodních upřesněních“ Tribunál následně v bodě 156 napadeného rozsudku konstatoval, že jelikož jejich jediným cílem je vymezit jazyky nezbytné pro průběh různých rozhodovacích postupů Komise, soubor dokumentů, které Komise předložila, nemůže odůvodnit omezení volby jazyka 2 výběrových řízení na angličtinu, francouzštinu a němčinu s ohledem na funkční zvláštnosti pracovních míst, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení.

38

V bodě 157 napadeného rozsudku Tribunál v tomto ohledu upřesnil, že z těchto dokumentů nevyplývá, že existuje nezbytná spojitost mezi rozhodovacími postupy Komise, zejména těmi, které probíhají v rámci sboru komisařů, a služebními povinnostmi, které budou moci úspěšní kandidáti sporného výběrového řízení vykonávat. I za předpokladu, že by členové daného orgánu používali v rámci svých jednání výlučně určitý jazyk či určité jazyky, bez dalšího vysvětlení totiž nelze vycházet z domněnky, že nově přijatý úředník, který neovládá žádný z těchto jazyků, nebude schopen v rámci dotyčného orgánu okamžitě podávat užitečné pracovní výkony.

39

Kromě toho Tribunál v bodě 158 napadeného rozsudku uvedl, že z dokumentů předložených Komisí rovněž nevyplývá, že její útvary při každodenní práci skutečně používají všechny tři jazyky kvalifikované jako „procedurální jazyky“. Ze sdělení SEC(2000) 2071/6 navíc vyplývá, že tím, kdo vypracovává verze dokumentu v „procedurálních“ jazycích nezbytné k jejich předložení sboru členů Komise, není útvar věcně odpovědný za vyhotovení dokumentu, nýbrž generální ředitelství pro překlady. V bodě 159 uvedeného rozsudku dodal, že vzhledem k tomu, že žádný úředník není povinen mít uspokojivou znalost všech tří jazyků požadovaných sporným oznámením o výběrovém řízení, je stejně tak obtížně představitelné, že by vypracování návrhu aktu v jazykových verzích požadovaných pro jeho předání tomuto sboru bylo současně rozděleno mezi odpovídající počet úředníků útvaru odpovědného za vyhotovení tohoto návrhu. Tribunál kromě toho poté, co v bodech 160 až 163 uvedeného rozsudku odmítl argumenty Komise vycházející ze sdělení SEC(2006) 1489 final, v bodech 164 až 168 tohoto rozsudku uvedl, že dokumenty předložené tímto orgánem rozhodně neuvádějí výlučné užívání tří „procedurálních“ jazyků v postupech, kterých se týkají.

40

S ohledem na tuto analýzu Soudní dvůr v bodě 169 napadeného rozsudku rozhodl, že předmětné dokumenty neumožňují prokázat, že dotčené omezení může uspokojit skutečné potřeby služby, a tudíž prokázat, že s ohledem na funkční zvláštnosti pracovních míst, kterých se toto oznámení týká, existuje zájem služby na tom, aby nově přijaté osoby byly schopny ihned podávat pracovní výkon

41

Zadruhé Tribunál v bodech 170 až 195 napadeného rozsudku analyzoval skutečnosti týkající se jazyků, které používají zaměstnanci OLAF.

42

Tribunál nejprve v bodech 175 až 185 napadeného rozsudku analyzoval přílohu nadepsanou „Údaje ze Sysperu týkající se jazykových znalostí zaměstnanců OLAF“, přičemž v bodě 180 uvedeného rozsudku konstatoval, že tyto údaje neumožňují samy o sobě ani ve spojení s dokumenty zkoumanými v bodech 122 až 169 uvedeného rozsudku určit, který jazyk či jazyky jsou dorozumívacím jazykem či jazyky skutečně používanými tímto útvarem při každodenní práci, či dokonce jazyk nebo jazyky, které jsou nezbytné k výkonu činnosti vyšetřovatele či vedoucího týmu vyšetřovatelů. Tribunál tudíž konstatoval, že tyto údaje neumožňují určit jazyk nebo jazyky, jejichž uspokojivá znalost by z úspěšných kandidátů výběrového řízení dotčeného sporným oznámením o výběrovém řízení činila administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon.

43

Tribunál kromě toho poté, co v bodě 181 napadeného rozsudku připomněl svou judikaturu, podle níž omezení volby druhého jazyka uchazečů výběrového řízení na omezený počet úředních jazyků nelze považovat za objektivně odůvodněné a přiměřené, pokud jsou mezi těmito jazyky kromě jazyka, jehož znalost je žádoucí, ba dokonce nezbytná, uvedeny další jazyky, které potenciálním úspěšným uchazečům výběrového řízení neposkytují žádnou zvláštní výhodu oproti jinému úřednímu jazyku, v bodě 182 uvedeného rozsudku konstatoval, že i kdyby bylo třeba mít za to, že jazykové znalosti aktivních zaměstnanců mohou naznačovat, že k tomu, aby mohla být nově přijatá osoba schopna ihned podávat pracovní výkony v rámci interní komunikace, musí ovládat jazyk, jehož používání je mezi těmito zaměstnanci obzvláště hojně rozšířeno, nemohou předmětné údaje odůvodnit omezení možnosti volby jazyka 2 ve sporném oznámení o výběrovém řízení.

44

V tomto ohledu Tribunál v bodě 183 napadeného rozsudku uvedl, že z analýzy údajů týkajících se jazyků uváděných jako „jazyk 1“ a „jazyk 2“ totiž vyplývá, že za znalost poskytující výhodu potenciálním úspěšným uchazečům dotčeného výběrového řízení by mohla být považována pouze uspokojivá znalost angličtiny. Tyto údaje naproti tomu neumožňují vysvětlit, proč by uchazeč, který má například důkladnou znalost italštiny a uspokojivou znalost němčiny, mohl být schopen ihned podávat pracovní výkony, pokud jde o interní komunikaci, zatímco uchazeč, který má důkladnou znalost italštiny a uspokojivou znalost nizozemštiny, by je podávat nemohl. Pokud jde dále o údaje týkající se „jazyka 3“, Tribunál v bodě 184 uvedeného rozsudku upřesnil, že i když jejich obsah toto posouzení nijak nemění, nelze je v žádném případě zohlednit, jelikož z přílohy předložené Komisí nevyplývá, že zaměstnanci, o nichž hovoří, již prokázali schopnost pracovat ve třetím jazyce.

45

V bodě 185 napadeného rozsudku Tribunál tedy konstatoval, že údaje týkající se jazykových znalostí zaměstnanců OLAF neumožňují odůvodnit dotčené omezení s ohledem na cíl mít k dispozici úspěšné uchazeče, kteří jsou schopni ihned podávat pracovní výkony.

46

Dále, pokud jde o přílohu nadepsanou „Informace […] o používání angličtiny v rámci OLAF“, Tribunál v bodech 186 a 187 napadeného rozsudku konstatoval, že tato příloha není relevantní, jelikož v celé rozhodné době, jíž se týká, ukazuje na téměř výlučné používání angličtiny a velmi omezené používání francouzštiny, a neobsahuje žádnou skutečnost, která by mohla prokázat používání němčiny jako pracovního jazyka v rámci předmětné činnosti.

47

Nakonec Tribunál v bodech 188 až 194 napadeného rozsudku zkoumal přílohu nadepsanou „Operační programy v oblasti boje proti podvodům“ obsahující tabulku s údaji o řízení určitých aspektů programu s názvem „Hercule III“, přičemž odmítl relevanci těchto údajů zejména proto, že z této přílohy vyplývá, že „používání francouzštiny a němčiny v tomto konkrétním kontextu se jeví jako zcela výjimečné“ a zásadou je, že „veškerá práce [týkající se tohoto programu] probíhá v angličtině“, a že žádný údaj ve spise neumožňuje mít za to, že úspěšní uchazeči sporných výběrových řízení budou pověřeni úkoly souvisejícími s vypracováním výzev k předkládání návrhů v rámci uvedeného programu.

48

Za těchto podmínek dospěl Tribunál v bodech 195 a 196 napadeného rozsudku k závěru, že stejně jako informace uvedené Komisí, pokud jde o její interní praxi v jazykové oblasti, ani informace týkající se jazyků používaných zaměstnanci OLAF neumožňují prokázat, že dotčené omezení je odůvodněno cílem, aby přijatí administrátoři byli schopni ihned podávat pracovní výkon.

49

Zatřetí Tribunál v bodech 197 až 204 napadeného rozsudku zkoumal informace týkající se rozšířenosti angličtiny, francouzštiny a němčiny jakožto cizích jazyků, kterými se hovoří a které se studují v Evropě, přičemž v bodech 203 a 204 uvedeného rozsudku konstatoval, že tyto údaje nemohou samy o sobě ani společně s dalšími skutečnostmi uvedenými ve spisu odůvodnit dotčené omezení, jelikož by nanejvýš mohly prokázat přiměřenost tohoto omezení, pokud by se potvrdilo, že toto omezení odpovídá potřebě mít k dispozici úspěšné uchazeče schopné ihned podávat pracovní výkon, což však Komise neprokázala.

50

Po přezkoumání všech skutečností předložených Komisí dospěl Tribunál v bodech 205 až 207 napadeného rozsudku k závěru, že toto přezkoumání neprokázalo, že omezení volby jazyka 2 je objektivně odůvodněné a přiměřené vytyčenému prvořadému cíli, kterým je přijetí administrátorů, kteří budou schopni ihned podávat pracovní výkon. Nestačí totiž obhajovat princip takového omezení poukazem na velký počet úředních jazyků Unie a na potřebu vybrat jako jazyky interní komunikace nebo „dorozumívací jazyky“ omezenější počet jazyků, či dokonce jediný jazyk. S ohledem na čl. 1d odst. 1 a 6 služebního řádu je ještě třeba objektivně odůvodnit volbu jednoho či více konkrétních jazyků při současném vyloučení ostatních jazyků.

51

Tribunál tedy vyhověl druhému a třetímu žalobnímu důvodu, které uplatnilo Španělské království ve věci T‑401/16, jakož i třetímu a sedmému žalobnímu důvodu, které uplatnila Italská republika ve věci T‑443/16, a zrušil sporné oznámení o výběrovém řízení v rozsahu, v němž omezuje volbu jazyka 2 výběrových řízení na angličtinu, francouzštinu a němčinu.

52

Na druhém místě zkoumal Tribunál společně první žalobní důvod ve věci T‑401/16 a šestý žalobní důvod ve věci T‑443/16, týkající se druhého aspektu napadeného jazykového režimu a vycházející z porušení článku 18 SFEU, čl. 24 čtvrtého pododstavce SFEU, článku 22 Listiny základních práv Evropské unie, článků 1 a 2 nařízení č. 1/58, jakož i čl. 1d odst. 1 a 6 služebního řádu. V bodě 234 napadeného rozsudku Tribunál těmto žalobním důvodům vyhověl a sporné oznámení o výběrovém řízení zrušil v rozsahu, v němž omezuje výběr jazyků pro komunikaci mezi uchazeči a úřadem EPSO na angličtinu, francouzštinu a němčinu.

53

Tribunál tedy v bodě 235 napadeného rozsudku žalobám vyhověl a sporné oznámení o výběrovém řízení zrušil v plném rozsahu. Kromě toho v bodech 237 až 242 uvedeného rozsudku upřesnil, že z důvodů zmíněných v těchto bodech nemůže mít toto zrušení dopad na přijetí do zaměstnání již uskutečněná na základě rezervních seznamů sestavených na základě dotčeného výběrového řízení.

54

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

55

Španělské království a Italská republika navrhují, aby Soudní dvůr:

56

Komise předkládá na podporu kasačního opravného prostředku tři důvody.

57

První a druhý důvod se týkají legality omezení volby jazyka 2 výběrových řízení na angličtinu, francouzštinu a němčinu, zatímco třetí důvod se týká legality omezení jazyků, které lze používat při komunikaci mezi uchazeči dotčenými sporným oznámením o výběrovém řízení a úřadem EPSO.

58

První důvod kasačního opravného prostředku, který se dělí na tři části, vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 1d odst. 6 služebního řádu a při vymezení povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Komise, jakož i z porušení této povinnosti příslušející Tribunálu.

59

Komise poukazuje na to, že Tribunál při přezkumu skutečností týkajících se interní praxe Komise v jazykové oblasti a jazyků používaných zaměstnanci OLAF použil bez jakéhokoliv odůvodnění k posouzení, zda tyto skutečnosti prokazují odůvodněnost dotčeného omezení, protiprávní kritéria, a sice v bodě 157 napadeného rozsudku schopnost nově přijatého úředníka okamžitě vykonávat „užitečnou práci“ v rámci orgánu, který jej přijímá, a v bodech 181 až 183 uvedeného rozsudku neexistenci „zvláštní výhody“, kterou některé jazyky, na něž je omezena volba, takovému úředníkovi přiznávají. Skutečnost, že vychází z těchto kritérií, přitom znamená popření zájmu služby na tom, aby noví zaměstnanci byli schopni ihned podávat pracovní výkon.

60

Pokud jde konkrétně o kritérium uvedené v bodě 157 napadeného rozsudku, Komise zaprvé tvrdí, že vzhledem k tomu, že zájem služby vyžaduje přijetí uchazečů, kteří jsou ihned schopni podávat pracovní výkon, okolnost, že tito uchazeči jsou nicméně schopni vykonávat „užitečnou práci“, není relevantní.

61

Požadavek, aby nově přijatí zaměstnanci byli schopni ihned podávat pracovní výkon, totiž má zajistit kontinuitu se zaměstnanci působícími v útvaru přidělení a jde nad rámec prosté schopnosti vykonávat ihned užitečnou práci.

62

Zadruhé Komise uvádí, že Tribunál nevymezil, co zahrnuje tento pojem „užitečná práce“, ani nepodložil závěr, že takovou práci je možné vykonávat, v rozporu s povinností uvést odůvodnění.

63

Zatřetí je „nemožné“, aby nově přijatý uchazeč, který neovládá jeden ze tří jazyků volitelných podle podmínek sporného oznámení o výběrovém řízení jako jazyk 2, mohl vykonávat užitečnou práci v rámci orgánu, jehož řídící politický orgán, a sice sbor komisařů, přijímá svá interní rozhodnutí pouze v jednom z těchto tří jazyků. V tomto ohledu Komise v podstatě tvrdí, že odkaz Tribunálu na body 121 a 122 rozsudku ze dne 15. září 2016, Itálie v. Komise (T‑353/14 a T‑17/15, EU:T:2016:495), je nesprávný, jelikož Výbor stálých zástupců (Coreper), na který se odkazuje v těchto bodech, je instituce odlišná od ostatních orgánů, specificky upravená v čl. 16 odst. 7 SEU. Projednávaná věc se přitom týká členů jednoho a téhož orgánu, zahrnujícího jak sbor komisařů, tak jednotlivé útvary tohoto orgánu. Ostatně specifičnost služebních povinností, které mají být plněny v útvarech přidělení, nemá vliv na skutečnost, že v konečném důsledku jsou tím, kdo předkládá každý návrh aktu sboru komisařů, tyto útvary.

64

Začtvrté Tribunál překročil meze svého soudního přezkumu, když konstatoval, že Komise měla uvést podrobnější vysvětlení k odůvodnění dotčeného omezení, a nadto takový závěr neodůvodnil.

65

Španělské království a Italská republika tuto argumentaci zpochybňují.

66

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora musí unijní orgány disponovat širokou posuzovací pravomocí při organizaci své vnitřní struktury, zejména při určování kritérií způsobilosti vyžadovaných pro místa, která mají být obsazena, a stanovení podmínek a způsobů organizace výběrového řízení v závislosti na těchto kritériích a v zájmu služby. K organizování svých služeb užitečným a racionálním způsobem je třeba, aby orgány, stejně jako úřad EPSO, vykonává-li pravomoci svěřené mu uvedenými orgány, mohly určit v souladu s jejich potřebami schopnosti, které je třeba vyžadovat od uchazečů účastnících se výběrových řízení (rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, bod 88).

67

Orgány však musí při uplatňování služebního řádu zajistit dodržení jeho článku 1d, který zakazuje diskriminaci na základě jazyka. Ačkoli je pravda, že odstavec 6 uvedeného článku stanoví, že omezení tohoto zákazu jsou možná, je tomu tak za podmínky, že jsou tato omezení „odůvodněn[a] objektivními a přijatelnými důvody“ a jsou zaměřena na „dosažení oprávněných cílů obecného zájmu v rámci personální politiky“ (rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, bod 89).

68

Široká posuzovací pravomoc, kterou disponují unijní orgány při organizaci svých služeb, stejně jako úřad EPSO za podmínek uvedených v bodě 67 tohoto rozsudku, je imperativně omezena článkem 1d služebního řádu, takže rozdílné zacházení na základě jazyka, které vede k omezení jazykového režimu výběrového řízení na omezený počet úředních jazyků, je přípustné pouze tehdy, je-li takové omezení objektivně odůvodněno a je-li přiměřené skutečným potřebám služby. Kromě toho jakákoliv podmínka týkající se specifických jazykových znalostí musí být založena na jasných, objektivních a předvídatelných kritériích, která uchazečům umožní pochopit důvod, proč musí tuto podmínku splnit, a unijním soudům umožní přezkoumat její legalitu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, body 90 až 93 a citovaná judikatura).

69

Je na orgánu, který omezil jazykový režim výběrového řízení na omezený počet úředních jazyků Unie, aby prokázal že takové omezení vskutku sleduje skutečné potřeby související s pracovními činnostmi, které budou přijatí uchazeči vykonávat, je těmto potřebám přiměřené a je založeno na jasných, objektivních a předvídatelných kritériích, zatímco Tribunálu přísluší provést konkrétní přezkum, zda je toto omezení objektivně odůvodněné a přiměřené s ohledem na uvedené potřeby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, body 93 a 94).

70

V rámci tohoto přezkumu musí unijní soud nejen ověřit věcnou správnost dovolávaných důkazů, jejich spolehlivost a soudržnost, ale musí rovněž posoudit, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, bod 104).

71

První částí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu v podstatě vytýká, že zkoumal odůvodnění omezení volby jazyka 2 výběrových řízení z hlediska cíle, který neodpovídá cíli uvedenému ve sporném oznámení o výběrovém řízení.

72

Je přitom nutné konstatovat, že tato výtka vychází z nesprávného výkladu bodů 157 a 181 až 183 napadeného rozsudku, jejichž obsah byl připomenut v bodech 38, 43 a 44 tohoto rozsudku.

73

Z těchto bodů napadeného rozsudku v jejich kontextu totiž vyplývá, že Tribunál zkoumal, zda skutečnosti předložené Komisí ohledně její interní praxe v jazykové oblasti a ohledně jazyků používaných zaměstnanci OLAF mohou prokázat, že takové omezení je objektivně odůvodněné a přiměřené, právě s ohledem na „potřebu přijmout administrátory, kteří jsou schopni ihned podávat pracovní výkon“, uvedenou mimo jiné v bodě 1 písm. i) přílohy II sporného oznámení o výběrovém řízení jako odůvodnění tohoto omezení.

74

Pokud jde na prvním místě o bod 157 napadeného rozsudku, Tribunál, který konstatoval, že „bez dalšího vysvětlení […] nelze vycházet z domněnky, že nově přijatý úředník, který neovládá žádný z [jazyků volitelných jako druhý jazyk], nebude schopen v rámci dotyčného orgánu okamžitě [vykonávat užitečnou práci]“, nijak nezpochybnil zájem služby mít k dispozici administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon, nýbrž se naopak snažil určit, zda skutečnosti předložené Komisí ohledně její interní praxe v jazykové oblasti prokazují, že k uspokojení tohoto zájmu je nezbytné, s ohledem na funkční zvláštnosti pracovních míst, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení, a na jazyky skutečně používané dotčenými útvary při každodenní práci, aby volba jazyka 2 výběrových řízení byla omezena na angličtinu, francouzštinu a němčinu (pokud jde o judikaturu Tribunálu citovanou v tomto bodě 157, viz rovněž rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, bod 106).

75

Tribunál tímto postupem kromě toho neporušil povinnost uvést odůvodnění, ani nepřekročil meze soudního přezkumu.

76

V souladu s judikaturou připomenutou v bodech 69 a 70 tohoto rozsudku totiž Tribunál právem a bez překročení mezí jeho přezkumu ověřil, zda bylo omezení volby jazyka 2 výběrových řízení objektivně odůvodněné potřebou přijmout administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon a zda úroveň požadovaných jazykových znalostí byla přiměřená skutečným potřebám služby.

77

Pokud jde o argumentaci Komise týkající se jejích rozhodovacích postupů a o její výtku na adresu Tribunálu, že nesprávně odkázal na rozsudek ze dne 15. září 2016, Itálie v. Komise (T‑353/14 a T‑17/15, EU:T:2016:495), a dále že vycházel ze specifické povahy služebních povinností dotčených sporným oznámením o výběrovém řízení při odmítnutí odůvodnění vycházejícího z cíle mít k dispozici administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon, je třeba předně uvést, že Tribunál přezkoumal všechny dokumenty předložené Komisí a po tomto přezkumu dospěl k závěru, že z nich nevyplývá nezbytná spojitost mezi rozhodovacími postupy Komise a služebními povinnostmi vyšetřovatele a vedoucího týmu vyšetřovatelů, které budou moci vykonávat úspěšní uchazeči sporných výběrových řízení. Komise přitom tento závěr nezpochybňuje, nýbrž omezuje se na tvrzení, že by bylo „nemožné“ používat jiný jazyk než tři dotčené jazyky.

78

Dále, třebaže bod 121 rozsudku ze dne 15. září 2016, Itálie v. Komise (T‑353/14 a T‑17/15, EU:T:2016:495), na který odkazuje bod 157 napadeného rozsudku, se týká argumentace Komise v souvislosti s jazyky používanými v rámci Coreperu, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 122 téhož rozsudku rovněž konstatoval, že pokud jde obecně o argumenty vycházející z použití jednoho nebo více jazyků jako „jazyků rozhodování“ orgánu Unie, nelze mít bez dalšího vysvětlení za to, že nově přijatý úředník, který neovládá žádný z těchto jazyků, nemůže být ihned schopen vykonávat v předmětném orgánu užitečnou práci. Z toho vyplývá, že Komise každopádně nemůže tvrdit, že Tribunál nezohlednil vlastní judikaturu.

79

Pokud jde konečně o specifickou povahu služebních povinností, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 157 napadeného rozsudku konstatoval, že odůvodnění vycházející z cíle mít k dispozici administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon nebylo právně dostačujícím způsobem podloženo.

80

V tomto ohledu se Tribunál v souladu s tím, co bylo připomenuto v bodech 69 a 70 tohoto rozsudku, omezil na přezkum nezbytný k určení jazykových znalostí, které může Komise objektivně požadovat v zájmu služby, s ohledem na specifické služební povinnosti, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení.

81

Na druhém místě, pokud jde o výtky Komise směřující proti bodům 181 až 183 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že podle judikatury připomenuté v bodě 69 tohoto rozsudku je věcí Komise, aby prokázala, že omezení volby jazyka 2 výběrových řízení vskutku sleduje skutečné potřeby související s pracovními činnostmi, které budou přijaté osoby vykonávat.

82

Právě to Tribunál ověřil v bodech 181 až 183 napadeného rozsudku, když konstatoval, že údaje předložené Komisí ohledně jazykových znalostí zaměstnanců OLAF vedou nanejvýš k závěru, že ačkoliv znalost anglického jazyka může poskytovat úspěšným kandidátům sporných výběrových řízení výhodu v interní komunikaci a umožnit jim podávat ihned pracovní výkon na úrovni této komunikace, takový závěr neplatí o znalosti německého a francouzského jazyka.

83

Tribunál proto mohl právem učinit závěr, že Komise neprokázala, že uspokojivá znalost jednoho z těchto dvou dalších jazyků poskytuje výhodu za účelem dosažení cíle mít k dispozici administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon.

84

Vzhledem k tomu, že žádná z výtek není opodstatněná, musí být první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.

85

Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že vymezil příliš striktně jak povinnost uvést ve sporném oznámení o výběrovém řízení odůvodnění dotčeného omezení, tak důkazní břemeno v souvislosti s opodstatněností tohoto odůvodnění.

86

Zaprvé důkazní břemeno uložené Tribunálem Komisi za účelem prokázání existence uvedeného odůvodnění jde nad rámec míry přesnosti, kterou vyžaduje judikatura, v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, v poslední větě bodu 133, v první větě bodu 158 a v bodě 180 napadeného rozsudku, že Komise neprokázala, že tři jazyky volitelné jako jazyk 2 ve sporném oznámení o výběrovém řízení jsou skutečně třemi jazyky používanými každodenně „všemi útvary“ tohoto orgánu.

87

Zadruhé Tribunál podle Komise v bodě 164 napadeného rozsudku vyžaduje prokázání „výlučného užívání“ těchto tří jazyků v rozhodovacích postupech Komise, ačkoliv toto oznámení uvádělo, že unijní orgány používají uvedené jazyky nikoli výlučně, ale především. Tribunál měl ověřit, zda jsou tyto tři jazyky skutečně nejpoužívanějšími jazyky orgánu, a nikoli jedinými používanými jazyky. Tribunál se nadto dopustil stejného nesprávného posouzení v bodech 181 až 183 uvedeného rozsudku, když doplnil kritérium přezkumu, podle něhož je nutné posoudit, zda předmětné tři jazyky přiznávají uchazečům výběrového řízení „zvláštní výhodu“.

88

Zatřetí na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v poslední větě bodu 167 napadeného rozsudku, Komisi nepřísluší identifikovat ten ze tří jazyků, který lze použít, a relativní význam každého z těchto jazyků je irelevantní.

89

Začtvrté Komise vytýká Tribunálu, že v bodě 201 napadeného rozsudku odmítl veškeré statistické údaje, které předložila, z důvodu, že nelze předpokládat, že odrážejí správně jazykové znalosti potenciálních uchazečů v dotčených výběrových řízeních.

90

Podle tohoto orgánu se úroveň dokazování požadovaná judikaturou Soudního dvora vztahuje k identifikaci úředních jazyků, jejichž znalost je v Unii nejrozšířenější. Omezení volby jazyka 2 výběrových řízení je tedy odůvodněno objektivními skutečnostmi souvisejícími s rozšířením jazyků, které umožňují učinit rozumný závěr, že tyto údaje odpovídají jazykovým znalostem, jež mají osoby, které se chtějí účastnit výběrových řízení Unie. Za těchto podmínek Komisi nepřísluší prokazovat, že taková souvislost je řádně doložena.

91

Kromě toho závěr uvedený v první větě bodu 205 napadeného rozsudku je v rozsahu, v němž spočívá na stejném nesprávném předpokladu, rovněž stižen nesprávným právním posouzením.

92

Konečně zapáté Komise poukazuje na to, že v bodě 159 napadeného rozsudku provedl Tribunál čistě hypotetické posouzení, když podstatně omezil působnost sdělení SEC(2000) 2071/6.

93

Španělské království a Italská republika tuto argumentaci zpochybňují.

94

Na prvním místě je třeba připomenout, jak vyplývá, z bodu 68 tohoto rozsudku, že jakákoliv podmínka týkající se specifických jazykových znalostí musí být založena na jasných, objektivních a předvídatelných kritériích, která uchazečům umožní pochopit důvod, proč musí tuto podmínku splnit, a unijním soudům umožní přezkoumat její legalitu.

95

Odůvodnění rozhodnutí orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie má mimořádný význam, jelikož dotčené osobě umožňuje rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda podat opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí, a příslušnému soudu provést soudní přezkum, takže představuje jednu z podmínek účinnosti soudní kontroly zaručené článkem 47 Listiny základních práv (rozsudky ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 103 a citovaná judikatura).

96

Pokud jde o omezení volby jazyka 2 v oznámení o výběrovém řízení, Soudní dvůr rozhodl, že Tribunálu přísluší ověřit, zda toto oznámení, obecná pravidla platná pro otevřená výběrová řízení nebo důkazy poskytnuté Komisí obsahují „konkrétní důvody“ umožňující objektivně prokázat zájem služby, který by mohl odůvodnit toto omezení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2019, Komise v. Itálie, C‑621/16 P, EU:C:2019:251, bod 95).

97

Tribunál tedy v napadeném rozsudku právem přistoupil k tomuto ověření a v bodě 116 uvedeného rozsudku konstatoval, po přezkumu provedeném zejména v bodech 107 až 115 napadeného rozsudku, jejichž obsah byl popsán v bodech 28 až 30 tohoto rozsudku, že i kdyby byl důvod vycházející z potřeby, aby nově přijaté osoby byly schopny ihned podávat pracovní výkon, chápán ve světle popisu pracovní náplně uvedené ve sporném oznámení o výběrovém řízení, nemohl by vzhledem k tomu, jak vágně a obecně je tato náplň formulována, a vzhledem k tomu, že v uvedeném oznámení nejsou uvedeny konkrétní údaje, které by tuto potřebu mohly podpořit, odůvodnit omezení volby jazyka 2 výběrových řízení na angličtinu, francouzštinu a němčinu.

98

Kromě toho Komise v kasačním opravném prostředku zdůraznila, že nezpochybňuje body 100 až 116 napadeného rozsudku.

99

Na druhém místě, pokud jde o výtku Komise Tribunálu, že jí uložil nepřiměřené důkazní břemeno, z bodů 69 a 70 tohoto rozsudku vyplývá, že Komise měla v rámci projednávané věci prokázat, že omezení volby jazyka 2 výběrových řízení vskutku sleduje skutečné potřeby související s pracovními činnostmi, které budou přijatí uchazeči vykonávat, je těmto potřebám přiměřené a je založeno na jasných, objektivních a předvídatelných kritériích, a Tribunál měl provést konkrétní přezkum, zda je toto omezení objektivně odůvodněné a přiměřené s ohledem na uvedené potřeby, přičemž měl ověřit nejen věcnou správnost důkazů uplatněných Komisí, jejich spolehlivost a soudržnost, ale rovněž to, zda poskytují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování odůvodnění uvedeného omezení vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.

100

Přitom právě to Tribunál učinil, když v bodech 122 až 207 napadeného rozsudku přezkoumal skutečnosti předložené Komisí na podporu důvodu vycházejícího z potřeby, aby nově přijaté osoby byly schopny ihned podávat pracovní výkon.

101

Zaprvé, pokud jde o výtky směřující proti poslední větě bodu 133, první větě bodu 158 a proti bodu 180 napadeného rozsudku, jejichž obsah byl popsán v bodech 34, 39 a 42 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, Tribunál v nich nepožadoval, aby Komise k prokázání odůvodněnosti dotčeného omezení doložila, že angličtinu, francouzštinu a němčinu používají všechny útvary Komise v každodenní práci.

102

V bodě 133 napadeného rozsudku tak Tribunál pouze ověřil argument Komise, podle kterého sdělení SEC(2000) 2071/6, a zejména jeho bod 2.2, omezuje počet „pracovních jazyků“ tohoto orgánu na tři, přičemž konstatoval, že s ohledem zejména na kontext tohoto bodu, který se vztahuje k přijímání rozhodnutí sborem komisařů písemným postupem, nepostačuje samotný odkaz na „tři pracovní jazyky Komise“ v tomto bodě k prokázání opodstatněnosti tohoto argumentu.

103

Podle téže logiky Tribunál v bodech 156 až 158 napadeného rozsudku konstatoval, ve vztahu ke všem skutečnostem předloženým Komisí ohledně její interní praxe v jazykové oblasti, že v rozsahu, v němž je jejich jediným cílem vymezit jazyky nezbytné pro průběh různých rozhodovacích postupů Komise, a nevyplývá z nich, že existuje nezbytná spojitost mezi těmito postupy a služebními povinnostmi, které budou moci úspěšní kandidáti sporného výběrového řízení plnit, ani to, že útvary Komise při každodenní práci skutečně používají všechny tři jazyky kvalifikované jako „procedurální jazyky“, nemohou tyto skutečnosti odůvodnit dotčené omezení z hlediska funkčních zvláštností pracovních míst, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení.

104

V bodě 180 napadeného rozsudku nadto uvedl, že údaje poskytnuté Komisí ohledně jazykových znalostí zaměstnanců OLAF neumožňují samy o sobě ani ve spojení se skutečnostmi týkajícími se interní praxe Komise v jazykové oblasti určit, který jazyk či jazyky jsou dorozumívacím jazykem či jazyky skutečně používanými tímto útvarem při každodenní práci, či dokonce jazyk nebo jazyky, které jsou nezbytné k plnění služebních povinností vyšetřovatelů nebo vedoucích týmu vyšetřovatelů, a že tyto údaje tedy neumožňují určit jazyk či jazyky, jejichž uspokojivá znalost by z úspěšných kandidátů těchto výběrových řízení činila administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon.

105

Z bodů 133, 158 a 180 napadeného rozsudku v jejich kontextu tedy vyplývá, že Tribunál jen ověřil, a to právem, zda skutečnosti předložené Komisí na podporu důvodu vycházejícího z potřeby, aby nově přijaté osoby byly schopny ihned podávat pracovní výkon, mohou prokázat, že angličtina, francouzština a němčina jsou jazyky skutečně užívanými při výkonu každodenních činností zaměstnanci útvaru, k němuž mají být kandidáti výběrového řízení v zásadě zařazeni, takže uspokojivá znalost alespoň jednoho z těchto tří jazyků na straně uvedených kandidátů je jak nezbytná, tak dostačující, aby jim umožnila být schopni ihned podávat pracovní výkon.

106

Zadruhé tytéž úvahy platí pro druhou výtku směřující proti závěru Tribunálu uvedenému v bodě 164 napadeného rozsudku, podle něhož v každém případě a i nezávisle na existenci spojitosti mezi rozhodovacími postupy Komise a konkrétními služebními povinnostmi, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení, důkazy předložené tímto orgánem ohledně jeho interní praxe v jazykové oblasti zdaleka neuvádějí výlučné užívání tří „procedurálních“ jazyků. V tomto bodě 164 totiž Tribunál pouze pro úplnost uvedl, že dotčené skutečnosti nemohou podpořit závěr, že tyto postupy jsou omezeny na tyto tři jazyky. Kromě toho možnost zaměstnanců útvaru, ke kterému mají být uchazeči výběrového řízení zařazeni, vykonávat pravidelné úkoly v jiných jazycích, než na které je omezena volba jazyka 2 výběrových řízení, může případně zpochybňovat nutnost, aby tito uchazeči ovládali jeden z těchto jazyků, aby byli schopni ihned podávat pracovní výkon.

107

Kromě toho výtka Komise, podle níž Tribunál v bodech 181 až 183 napadeného rozsudku vyžaduje, aby uspokojivá znalost jednoho z jazyků volitelných jako jazyk 2 sporných výběrových řízení poskytovala úspěšným uchazečům zvláštní výhodu, vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku.

108

Tribunál totiž v bodě 183 napadeného rozsudku konstatoval, že údaje předložené Komisí ohledně jazykových znalostí zaměstnanců OLAF vedou nanejvýš k závěru, že ačkoliv znalost anglického jazyka může poskytovat úspěšným kandidátům sporných výběrových řízení výhodu v interní komunikaci a umožnit jim ihned podávat pracovní výkon na úrovni této komunikace, takový závěr neplatí o znalosti německého a francouzského jazyka.

109

Tribunál tudíž mohl správně učinit závěr, že se Komisi nepodařilo prokázat, že uspokojivá znalost německého nebo francouzského jazyka, na rozdíl od kombinace zahrnující jiný úřední jazyk Unie, je nezbytná za účelem zajištění dosažení cíle mít k dispozici administrátory ihned schopné podávat pracovní výkon.

110

Zatřetí z výše uvedených úvah vyplývá, že Tribunálu nelze vytýkat, že měl v poslední větě bodu 167 napadeného rozsudku za to, že sdělení generálního tajemníka Komise, která Komise předložila a která v souladu s dokumentem nazvaným „Jazykový režim v závislosti na postupu přijímání“ schvalují trvalé výjimky v určitých oblastech, když dovolují předložení návrhů aktů v jediném „procedurálním“ jazyce, neumožňují vyvodit užitečné závěry, jelikož neuvádějí, který z těchto jazyků lze konkrétně použít.

111

Začtvrté, pokud jde o výtku Komise namířenou proti bodům 201 a 205 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Předně na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, Tribunál v tomto bodě 201 rozhodně neodmítl jakkoliv zohlednit statistické údaje týkající se jazyků, jejichž studium bylo v roce 2012 nejrozšířenější na úrovni nižšího středoškolského vzdělávání, z důvodu, že Komise neprokázala, že tyto údaje správně odrážejí jazykové znalosti potenciálních uchazečů ve sporném výběrovém řízení, nýbrž pouze poznamenal, že důkazní síla těchto údajů je nižší z toho důvodu, že odkazují na všechny občany Unie, včetně osob, které nedosáhly zletilosti.

112

Dále Komise nezpochybňuje závěr Tribunálu v bodě 202 napadeného rozsudku, podle něhož jedinou věcí, kterou uvedené údaje mohou prokázat, je to, že počet potenciálních uchazečů, jejichž situace je ovlivněna dotčeným omezením, je nižší než v případě, že by byla tato volba omezena na jiné jazyky.

113

Konečně a především, jak v podstatě uvedl Tribunál v bodě 203 napadeného rozsudku, tyto údaje nemohou prokázat, že omezení jazyka 2 výběrových řízení je vhodné a nezbytné k dosažení cíle mít k dispozici úspěšné uchazeče schopné ihned podávat pracovní výkon. Vzhledem k tomu, že Tribunál dospěl, zejména v bodech 169 a 196 uvedeného rozsudku, k závěru, že Komise takový důkaz nepředložila, nemohly tedy statistické údaje týkající se nejvíce studovaných jazyků prokázat, že toto omezení bylo s ohledem na tento cíl objektivně odůvodněno.

114

Zapáté Komise tím, že zpochybňuje závěr v bodě 159 napadeného rozsudku, uvedený v bodě 39 tohoto rozsudku, který považuje za hypotetický, a poukazuje na to, že Tribunál výrazně omezil působnost sdělení SEC(2000) 2071/6, nenamítá nesprávné právní posouzení, nýbrž žádá od Soudního dvora, aby svým vlastním posouzením tohoto důkazu nahradil posouzení ze strany Tribunálu.

115

Z článku 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie však vyplývá, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky, a že jedině Tribunál je proto příslušný ke zjištění a posouzení relevantního skutkového stavu, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (usnesení ze dne 27. ledna 2022, FT a další v. Komise, C‑518/21 P, EU:C:2022:70, bod 12 a citovaná judikatura).

116

Ze všech těchto úvah vyplývá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

117

Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 152 až 155 napadeného rozsudku zúžil rozsah důkazů, které předložila ohledně své interní praxe v jazykové oblasti na základě nesprávného kritéria pro posouzení, a sice existence závazného právního aktu definujícího pracovní jazyky dotčeného orgánu. Z článku 1d odst. 6 služebního řádu ani z judikatury Soudního dvora přitom nevyplývá, že omezení volby druhého jazyka výběrového řízení mohou odůvodnit pouze takové akty.

118

Mimoto jak sdělení generálního tajemníka Komise týkající se provádění sdělení SEC(2000) 2071/6, tak „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“ obsažený v Průvodci provozními postupy jsou „interními pravidly“ ve smyslu bodu 2 přílohy II sporného oznámení o výběrovém řízení, jelikož jsou pro orgán závazná.

119

Španělské království a Italská republika tuto argumentaci odmítají.

120

Jak uvedl generální advokát v bodech 72 až 74 svého stanoviska, tato třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, podle níž Tribunál údajně zúžil rozsah důkazů týkajících se interní praxe Komise v jazykové oblasti tím, že měl za to, že pouze závazný právní akt je způsobilý odůvodnit takové jazykové omezení, jaké stanoví sporné oznámení o výběrovém řízení, vychází z nesprávného výkladu bodů 152 až 155 napadeného rozsudku, jejichž obsah byl připomenut v bodě 36 tohoto rozsudku.

121

Z těchto bodů, vykládaných ve spojení s body 156 až 169 napadeného rozsudku, popsanými v bodech 37 až 40 tohoto rozsudku, vyplývá, že Tribunál správně konstatoval, že tyto důkazy nelze pokládat za podrobnosti o obecném užívání jazyků ve smyslu článku 6 nařízení č. 1/58, jen jako úvodní upřesnění, a následně podrobně zkoumal, zda jsou uvedené důkazy způsobilé odůvodnit dotčené omezení s ohledem na funkční zvláštnosti pracovních míst, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení. Závěr Tribunálu, podle kterého tomu tak není, tedy souvisí nikoli s neexistencí interního rozhodnutí, kterým se stanoví pracovní jazyky v rámci Komise, na kterou Tribunál poukázal v bodě 155 napadeného rozsudku a kterou ostatně Komise nezpochybnila, ale se skutečností, že jediným účelem těchto důkazů je vymezit jazyky nezbytné pro průběh jednotlivých rozhodovacích postupů Komise.

122

Třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku tedy nemůže obstát.

123

Z těchto úvah vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

124

Druhý důvod kasačního opravného prostředku sestává ze šesti částí, v nichž Komise tvrdí, že došlo ke zkreslení důkazů předložených Tribunálu a nesprávnému právního posouzení.

125

Úvodem je třeba připomenout, že ve stadiu kasačního opravného prostředku jsou přípustné výtky týkající se zjištění skutkového stavu a jeho posouzení v napadeném rozhodnutí, pokud je tvrzeno, že Tribunál učinil zjištění, jejichž věcná nesprávnost vyplývá z písemností ve spise, nebo že zkreslil důkazy, které mu byly předloženy (rozsudek ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C‑229/05 P, EU:C:2007:32, bod 35).

126

Namítá-li navrhovatel, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v rozboru, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Krom toho zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 43).

127

Nadto je třeba podotknout, že i když zkreslení může spočívat ve výkladu dokumentu v rozporu s jeho obsahem, musí zjevně vyplývat ze spisu předloženého Soudnímu dvoru a předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení důkazů. Krom toho zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 44).

128

S ohledem na tyto zásady je třeba zkoumat všech šest částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

129

Komise poukazuje na to, že v bodech 132 až 137 a 158 napadeného rozsudku zkreslil Tribunál smysl a působnost sdělení SEC(2000) 2071/6. Zaprvé Komise v souvislosti s bodem 133 napadeného rozsudku zdůrazňuje, že toto sdělení ani zdaleka není pouhým vyhodnocením rozhodovacích postupů orgánu, nýbrž jasně omezuje počet pracovních jazyků Komise na tři, jak vyplývá z bodu 2.2 tohoto sdělení.

130

Zadruhé odkaz učiněný v tomto bodě 2.2 na okolnost, že dokument může být schválen v závazném jazyce, nevede na rozdíl od toho, k čemu dospěl Tribunál v bodě 135 napadeného rozsudku, k zániku povinnosti schválit jej rovněž v jednom ze tří pracovních jazyků.

131

Zatřetí zapojení překladatelské služby nemůže být přisuzován význam, který mu přiznal Tribunál v bodech 136 a 158 napadeného rozsudku. Toto zapojení má totiž pouze zajistit efektivnější nakládání se zdroji v jednotlivých útvarech a nemění nic na tom, že zejména útvar, který je autorem návrhu aktu, jenž má být předložen sboru komisařů, musí mít k dispozici úředníky ovládající tři pracovní jazyky, vzhledem k jeho aktivní účasti na rozhodovacím procesu a povinnosti dodržovat jazykový režim zmíněný v bodě 4 uvedeného sdělení.

132

Španělské království a Italská republika namítají nepřípustnost této části z důvodu, že Komise pouze žádá, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení důkazů, které předložila Tribunálu, aniž by prokázala, že je Tribunál zkreslil.

133

Je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co uvádí Komise, Tribunál při přezkumu sdělení SEC(2000) 2071/6 provedeném v bodech 132 až 137 a 158 napadeného rozsudku, jejichž obsah byl popsán v bodech 34 a 39 tohoto rozsudku, toto sdělení nijak nezkreslil.

134

V tomto ohledu je třeba uvést, že z bodu 1.2 sdělení SEC(2000) 2071/6 vyplývá, že jeho cílem je identifikovat způsoby a prostředky umožňující zvýšit účinnost a transparentnost rozhodovacích postupů. Za tímto účelem toto sdělení v bodech 2 a 3 vyjmenovává platné postupy a v bodě 4 navrhuje způsoby jejich zjednodušení a v bodě 5 jiná opatření, která je třeba přijmout. Pokud jde zejména o bod 2.2 tohoto sdělení, ten mimo jiné uvádí, že v rámci písemného postupu „musí být dokumenty distribuovány ve třech pracovních jazycích Komise“, zatímco v rámci postupu na základě zmocnění je text rozhodnutí, které má být přijato, „předložen v jediném pracovním jazyce nebo v závazném jazyce nebo jazycích“.

135

Tribunál tedy sdělení SEC(2000) 2071/6 zjevně nezkreslil, když v bodě 133 napadeného rozsudku konstatoval, že jeho předmětem „je v podstatě hodnocení jednotlivých druhů postupů přijímání rozhodnutí sborem členů Komise, […] a návrh na jejích zjednodušení“ a že „[p]rávě v tomto kontextu a s odkazem na konkrétní druh řízení, a sice písemné řízení“, bod 2.2 sdělení, jehož příslušná část je ostatně věrně reprodukována, odkazuje na „pracovní jazyky“. Kromě toho Tribunál nijak nepřekročil meze přiměřeného posouzení tohoto bodu 2.2, když měl za to, že tento jediný odkaz nestačí k prokázání toho, že angličtina, francouzština a němčina jsou jazyky skutečně používané všemi útvary Komise při jejich každodenní práci.

136

Totéž platí, pokud jde o bod 135 napadeného rozsudku, jež pouze věrně reprodukuje bod 2.2 sdělení SEC(2000) 2071/6, pokud jde o jazykový režim použitelný v rámci postupu na základě zmocnění, a o závěr, že tento režim relativizuje význam uvedeného odkazu, uvedený v bodě 134 rozsudku. Toto konstatování kromě toho není zpochybněno bodem 4 tohoto sdělení, na který Komise odkazuje, který mimo jiné vysvětluje, že navrhovaná opatření povedou rovněž ke zjednodušení jazykových požadavků při rozhodování, když uvádí, že je-li akt přijímán písemným postupem, „musí být návrh k dispozici alespoň v pracovních jazycích Komise“, zatímco v případě rozhodnutí přijímaných postupem na základě zmocnění nebo pověření se „vyžaduje text pouze v jazyce nebo jazycích strany či stran, kterým je rozhodnutí určeno“.

137

Kromě toho Tribunál nezkreslil ani bod 5.2 sdělení SEC(2000) 2071/6, nadepsaný „Zjednodušení jazykového režimu“, když v bodě 136 napadeného rozsudku uvedl, že tento bod „zdůrazňuje úlohu generálního ředitelství (GŘ) Komise pro překlady“, jelikož uvádí, že „jedním z hlavních důvodů prodlení při zahájení nebo dokončení písemných postupů a řízení na základě zmocnění je získání překladů, včetně textů opravených právníky-lingvisty, což činí nezbytným včasné předání dotčených dokumentů [tomuto ředitelství], a když v bodě 134 uvedeného rozsudku konstatoval, že tento bod 5.2 také může relativizovat význam odkazu na „pracovní jazyky“ Komise.

138

Tribunál tak v bodě 137 napadeného rozsudku mohl konstatovat, aniž sdělení SEC(2000) 2071/6 zkreslil, že bod 2.2 tohoto sdělení neumožňuje vyvodit užitečné závěry o skutečném používání angličtiny, francouzštiny a němčiny v každodenní práci útvarů Komise ani a fortiori při plnění služebních povinností uvedených ve sporném oznámení o výběrovém řízení.

139

Stejně tak Tribunál nijak nezkreslil bod 5.2 uvedeného sdělení, když v bodě 158 napadeného rozsudku konstatoval, že z uvedeného bodu sdělení vyplývá, že tím, kdo vypracovává verze dokumentu v procedurálních jazycích nezbytné k jejich předložení sboru členů Komise, není útvar věcně odpovědný za vyhotovení dokumentu, nýbrž generální ředitelství pro překlady, a úkolem odpovědného útvaru je pouze ověření přeloženého textu.

140

Při neexistenci jakéhokoli zkreslení je přitom význam, který Tribunál přisoudil té či oné možnosti výslovně předvídané uvedeným sdělením, součástí posouzení důkazů, které ze své povahy nespadá do pravomoci Soudního dvora ve stadiu kasačního opravného prostředku.

141

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tudíž nemůže obstát.

142

Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 139 až 146 napadeného rozsudku zkreslil vztah mezi jednacím řádem, prováděcími pravidly k tomuto jednacímu řádu, sdělením SEC(2000) 2071/6, jakož i dokumentem nazvaným „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“.

143

Tribunál totiž podle Komise vyložil prováděcí pravidla k jednacímu řádu selektivně, když opomněl zohlednit, že předseda tohoto orgánu může stanovit jazyky, ve kterých musí být dokumenty k dispozici, s ohledem na minimální potřeby členů sboru komisařů nebo potřeby související s přijetím aktu.

144

Předseda Komise přitom této možnosti využil tím, že přijal sdělení SEC(2000) 2071/6.

145

I když tedy toto sdělení necituje přesně tři pracovní jazyky, které mají používat členové sboru komisařů, potvrzuje interní praxi týkající se používání angličtiny, francouzštiny nebo němčiny v rozhodovacích postupech Komise.

146

Španělské království a Italská republika namítají nepřípustnost této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku z důvodu, že Komise pouze žádá, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení důkazů, které předložila Tribunálu, aniž prokázala, že je Tribunál zkreslil.

147

Je třeba konstatovat, že Komise nezpochybňuje, že Tribunál před provedením analýzy obsahu dokumentu nazvaného „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“ připomněl v bodech 139 až 146 napadeného rozsudku zcela věrně relevantní ustanovení jednacího řádu a prováděcích pravidel k němu.

148

Tribunálu tedy vytýká, že se omezil na takové připomenutí, ačkoli měl mít za to, že tyto dokumenty potvrzují používání angličtiny, francouzštiny a němčiny jako pracovních jazyků.

149

Je však třeba konstatovat, že Komise nejen zpochybňuje posouzení uvedených dokumentů, aniž prokázala, v čem Tribunál tyto dokumenty zkreslil, ale její argumentace nadto vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku.

150

Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, se totiž Tribunál rozhodně neomezil na uvedení obsahu relevantních ustanovení těchto dokumentů. Naopak tato ustanovení plně posoudil společně s dalšími důkazy týkajícími se interní praxe Komise v jazykové oblasti, včetně sdělení SEC(2000) 2071/6, a konstatoval, v bodě 152 napadeného rozsudku, že tyto dokumenty posuzovány jako celek „pouze odrážejí dlouhodobě ustálenou administrativní praxi tohoto orgánu, která spočívá v používání angličtiny, francouzštiny a němčiny jako jazyků, v nichž musí být dokumenty k dispozici, aby mohly být předloženy ke schválení sboru komisařů“, a v bodech 157 a 158 uvedeného rozsudku, že z těchto dokumentů, ani z jiných informací obsažených ve spise nevyplývá, že „existuje nezbytná spojitost mezi rozhodovacími postupy Komise, zejména těmi, které probíhají v rámci sboru komisařů, a služebními povinnostmi, které budou moci úspěšní kandidáti sporných výběrových řízení vykonávat“, nebo že „útvary [Komise] při každodenní práci skutečně používají všechny tři [dotčené] jazyky“. Z tohoto důvodu Tribunál v bodě 169 uvedeného rozsudku dospěl k závěru, že tyto dokumenty neumožňují prokázat, že dotčené omezení může uspokojit skutečné potřeby služby, a tudíž prokázat, že s ohledem na funkční zvláštnosti pracovních míst, kterých se toto oznámení týká, existuje zájem služby na tom, aby nově přijaté osoby byly schopny ihned podávat pracovní výkon.

151

Komise tedy ve skutečnosti pouze uvádí, že dokumenty, kterých se dovolává, mohou být vykládány jinak, než jak je vyložil Tribunál, což nepředstavuje prokázání zkreslení těchto dokumentů, jak bylo připomenuto v bodě 127 tohoto rozsudku.

152

Z toho vyplývá, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku nemůže obstát.

153

Komise poukazuje na to, že Tribunál v bodech 165 až 169 napadeného rozsudku zkreslil smysl a působnost dokumentu nazvaného „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“.

154

Komise zejména tvrdí, že Tribunál při posouzení tohoto dokumentu zjevně opominul dva aspekty. Tribunál nezohlednil, že existence režimu výjimek spíše potvrzuje, než vyvrací pravidlo tří procesních jazyků, a že uvedený dokument jednoznačně potvrzuje, že útvary orgánu musí dodržovat jazykové požadavky stanovené tímto režimem.

155

Španělské království a Italská republika namítají nepřípustnost této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku z důvodu, že Komise pouze žádá, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení důkazů, které předložila Tribunálu, aniž by prokázala, že je Tribunál zkreslil.

156

Je nutné konstatovat, že Komise touto výtkou ve skutečnosti požaduje, aby Soudní dvůr nahradil svým posouzením dokumentu nazvaného „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“ posouzení ze strany Tribunálu, aniž prokázala, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení tohoto dokumentu.

157

Tato argumentace tedy nepředstavuje prokázání zkreslení dokumentu nazvaného „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“, jak bylo připomenuto v bodě 127 tohoto rozsudku.

158

Za těchto podmínek je třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku nepřípustná.

159

Komise tvrdí, že Tribunál tím, že v bodě 152 napadeného rozsudku označil sdělení SEC(2000) 2071/6, jednací řád a prováděcí pravidla k němu, jakož i dokument nazvaný „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“ za odraz administrativní praxe, nezohlednil, že tyto dokumenty stanoví závazná pravidla pro přijímání aktů Komisí, včetně OLAF.

160

Za těchto podmínek podle ní Tribunál v bodech 152 až 157 a 159 napadeného rozsudku tyto dokumenty zkreslil, když jim upřel povahu interních pravidel ve smyslu bodu 2 přílohy II sporného oznámení o výběrovém řízení, která mu přísluší zohlednit při posuzování legality odůvodnění uplatňovaného v souvislosti s objektivním a přiměřeným charakterem dotčeného omezení.

161

Španělské království a Italská republika namítají nepřípustnost této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku z důvodu, že Komise pouze žádá, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení důkazů, které předložila Tribunálu, aniž prokázala, že je Tribunál zkreslil.

162

Úvodem je třeba připomenout, že v bodech 156 a 157 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že jediným cílem dokumentů zmíněných v bodech 123 až 125 a 127 uvedeného rozsudku je vymezit jazyky nezbytné pro průběh různých rozhodovacích postupů Komise, neumožňují však prokázat nezbytnou spojitost mezi těmito postupy a služebními povinnostmi, které budou moci úspěšní kandidáti sporných výběrových řízení vykonávat.

163

Komise má za to, že s ohledem na závaznost jazykového režimu v rámci tohoto orgánu Tribunál nemohl, aniž tyto dokumenty zkreslil, dospět k závěru o neexistenci takové spojitosti.

164

Z bodu 121 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že na rozdíl od toho, co se podle všeho domnívá Komise, nedospěl Tribunál k tomuto závěru z důvodu, že by jazykový režim použitelný na různé rozhodovací postupy nebyl v rámci tohoto orgánu závazný.

165

Komise dále neprokázala, že Tribunál tím, že dospěl k uvedenému závěru, zjevně překročil meze přiměřeného posouzení uvedených dokumentů, které na rozdíl od toho, co podle všeho tvrdí Komise, posoudil jak individuálně, tak jako celek.

166

Z těchto úvah vyplývá, že čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku nemůže obstát.

167

Komise má za to, že Tribunál v bodech 160 až 163 napadeného rozsudku zkreslil sdělení SEC(2006) 1489 final, a zejména jeho přílohu nazvanou „Pravidla pro překlady po roce 2006“.

168

Komise Tribunálu zejména vytýká, že když v bodě 161 tohoto rozsudku uvedl, že tato pravidla pro překlady odkazují na dokumenty vyhotovené v angličtině, francouzštině a němčině nikoli jako ve zdrojových, nýbrž cílových jazycích, opominul skutečnost, že tyto tři jazyky jsou jazyky pro překlad dokumentů pro interní použití a že nejvýznamnější část dokumentů určených k takovému použití musí být přeložena pouze do těchto jazyků. Útvary orgánu tedy musí pracovat na základě překladu dokumentu do jednoho z uvedených jazyků.

169

Okolnost, že některé dokumenty jsou překládány do všech úředních jazyků, je v tomto ohledu irelevantní, jelikož takový překlad se týká pouze dokumentů určených k externímu použití.

170

Mimoto posouzení argumentu týkajícího se „šedých“ překladů provedené v bodě 162 napadeného rozsudku představuje dodatečné zkreslení, jelikož Tribunál se soustředil na obsah velmi omezeného bodu dotčeného dokumentu a nezohlednil širší dosah vyplývající z jeho zbývající části.

171

Španělské království a Italská republika namítají nepřípustnost této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku z důvodu, že Komise pouze žádá, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení důkazů, které předložila Tribunálu, aniž prokázala, že je Tribunál zkreslil.

172

V bodech 160 až 163 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že posouzení, které provedl ohledně sdělení SEC(2000) 2071/6, jednacího řádu a prováděcích pravidel k němu, jakož i dokumentu nazvaného „Jazykový režim v závislosti na přijímacích postupech“, nemůže být zpochybněno argumenty, které Komise vyvozuje ze sdělení SEC(2006) 1489 final, a zejména z jeho přílohy nazvané „Pravidla pro překlady po roce 2006“, totiž že z ní vyplývá, že v případě dokumentů k vnitřnímu použití je kromě případného závazného jazyka vyžadován pouze překlad do angličtiny, francouzštiny a němčiny, a že kromě toho útvary Komise musí vypracovávat překlady za využití jazykových znalostí svých zaměstnanců, známé jako „šedé“ překlady.

173

V tomto ohledu Tribunál v bodě 161 napadeného rozsudku uvedl, že obsah sdělení SEC(2006) 1489 final ve svém důsledku nevyvrací, nýbrž právě naopak potvrzuje posouzení uvedené v bodech 157 a 158 uvedeného rozsudku. „Pravidla pro překlady po roce 2006“, která jsou uvedena v příloze k tomuto sdělení, totiž uvádějí angličtinu, francouzštinu a němčinu pouze jako cílové jazyky, do kterých mají být přeloženy určité kategorie dokumentů, aniž jakkoliv definují zdrojový jazyk. Kromě toho je pro převážnou většinu kategorií dokumentů uvedených v této příloze stanoven překlad do všech úředních jazyků, přičemž překlad pouze do angličtiny, francouzštiny a němčiny je ve skutečnosti výjimkou.

174

V bodě 162 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že pokud jde o argument vycházející z provádění „šedých“ překladů, tento argument není podložen žádným poznatkem o přesném poměru tohoto druhu překladů ve vztahu k celkovému objemu překladů vypracovaných v Komisi. I když sdělení SEC(2006) 1489 final v bodě 2.2 uznává, že je „mimořádně obtížné tyto překlady vyčíslit na základě nedostatku spolehlivých ukazatelů“, obsahuje nicméně v bodě 3.1 odhad pro rok 2007, podle kterého překlady vypracované generálním ředitelstvím pro překlady měly dosáhnout 1700000 stran, zatímco „šedé“ překlady měly dosáhnout 100000 stran. Nicméně vzhledem k tomu, že posledně uvedené číslo odpovídá všem ostatním útvarům Komise kromě tohoto ředitelství, je více než zřejmé, že „šedé“ překlady představují pouze velmi omezené množství ve vztahu k objemu vyprodukovanému uvedeným ředitelstvím. Konečně a především, žádná skutečnost vyplývající ze spisu neumožňuje prokázat, že tři výše uvedené jazyky jsou jazyky, do kterých jsou tyto „šedé“ překlady vyhotovovány.

175

Je přitom nutno konstatovat, že Komise neprokázala, že posouzení sdělení SEC(2006) 1489 final a jeho přílohy nazvané „Pravidla pro překlady po roce 2006“, které Tribunál provedl v těchto bodech napadeného rozsudku, je zjevně nesprávné, nýbrž ve skutečnosti se omezila na tvrzení, že tyto dokumenty mohou být vykládány jinak, než jak je vyložil Tribunál.

176

Za těchto podmínek nemůže pátá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku obstát.

177

Komise má za to, že Tribunál vzhledem k nesprávnému vymezení kritérií pro posouzení důkazů, které zvolil v bodech 180 až 183 napadeného rozsudku – na tuto nesprávnost poukázala Komise v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku – zkreslil v bodech 180 až 185 a 188 až 196 uvedeného rozsudku údaje o jazycích, které používají zaměstnanci OLAF, když konstatoval, že tyto údaje nemohou prokázat, že znalost jednoho ze tří předmětných jazyků umožňuje uchazečům sporných výběrových řízení podávat ihned pracovní výkon. V tomto ohledu připomíná, že statistické údaje týkající se druhého a třetího jazyka, které ovládají administrátoři pracující v OLAF, předložila za účelem popsání jazykového pracovního prostředí, ve kterém budou úspěšní uchazeči sporných výběrových řízení plnit služební povinnosti.

178

Tribunál tedy podle Komise nemohl upřít těmto údajům relevanci bez popření jejich povahy, neboť tyto údaje ukazují, že kombinace tří jazyků zvolených jako jazyk 2 ve sporném oznámení o výběrovém řízení umožňuje účinnou interakci mezi zaměstnanci, která zajišťuje, že úspěšní uchazeči jsou schopni ihned podávat pracovní výkon.

179

Kromě toho se Tribunál nemohl pro učinění závěru, že v jazykovém prostředí útvaru Komise dotčeného sporným oznámením o výběrovém řízení poskytuje výhodu pouze ovládání angličtiny, omezit na použití výlučně kvantitativního kritéria při analýze těchto údajů.

180

Na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodě 184 napadeného rozsudku, jsou totiž údaje týkající se třetího jazyka ovládaného zaměstnanci dotčených útvarů relevantní pro poskytnutí co nejpřesnějšího obrazu tohoto jazykového prostředí.

181

Konečně Komise tvrdí, že Tribunál v bodě 191 napadeného rozsudku zkreslil údaje o řízení některých aspektů programu Hercule III, které předložila, když vycházel z konstatování, že nařízení o zavedení tohoto programu, a sice nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 250/2014 ze dne 26. února 2014, kterým se zavádí program na podporu činností v oblasti ochrany finančních zájmů Evropské unie (program Hercule III) a zrušuje rozhodnutí č. 804/2004/ES (Úř. věst. 2014, L 84, s. 6), nevyžaduje používání jednoho ze tří jazyků volitelných jako druhý jazyk podle sporného oznámení o výběrovém řízení. Tribunál se totiž vyhnul okolnosti, že samotné řízení tohoto programu je zajišťováno útvary OLAF.

182

Španělské království a Italská republika namítají nepřípustnost této části druhého důvodu kasačního opravného prostředku z důvodu, že Komise pouze žádá, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení důkazů, které předložila Tribunálu, aniž prokázala, že je Tribunál zkreslil.

183

Je třeba připomenout, že Tribunál v bodě 180 napadeného rozsudku konstatoval, že údaje předložené Komisí neumožňují určit, který jazyk či jazyky jsou dorozumívacím jazykem či jazyky skutečně používanými útvary, ze kterých tyto údaje pocházejí, při každodenní práci.

184

Kromě toho Tribunál v bodech 181 až 183 napadeného rozsudku zdůraznil, že z údajů předložených Komisí vyplývá, že na rozdíl od znalosti angličtiny nepředstavuje znalost francouzštiny a němčiny zvláštní výhodu oproti znalosti jiných úředních jazyků Unie z hlediska potřeby mít k dispozici administrátory schopné ihned podávat pracovní výkon.

185

Jak vyplývá z bodů 81 až 83, 104 a 107 až 109 tohoto rozsudku, Tribunál mohl právem založit posouzení odůvodnění dotčeného omezení na takovém požadavku.

186

V souladu s body 107 a 108 tohoto rozsudku je třeba zejména zdůraznit, že Komise vykládá napadený rozsudek nesprávně, když Tribunálu vytýká, že v bodech 181 a 183 napadeného rozsudku vycházel z pojmu „výhoda“. Tribunál se totiž ani zdaleka neomezil na kvantitativní posouzení údajů předložených Komisí, ale správně uvedl, že znalost německého a francouzského jazyka není odůvodněna více než znalost jiného jazyka Unie.

187

Pokud jde dále o údaje uvedené v bodě 184 napadeného rozsudku týkající se znalostí deklarovaných administrátory pověřenými výkonem činností, kterých se týká sporné oznámení o výběrovém řízení, pokud jde o jejich třetí jazyk, je třeba uvést, že tyto údaje byly zmíněny „i když jejich obsah nijak nemění posouzení uvedené v bodě 183 [napadeného rozsudku]“.

188

Vzhledem k tomu, že důvod v bodě 184 napadeného rozsudku byl uveden jen pro úplnost, jsou výtky vycházející ze zkreslení těchto údajů, jakož i z rozporného odůvodnění směřující proti tomuto bodu irelevantní.

189

Konečně, pokud jde o posouzení údajů o řízení některých aspektů programu Hercule, je třeba uvést, že v bodě 191 napadeného rozsudku Tribunál nejprve zdůraznil, že žádné ustanovení nařízení č. 250/2014 neukládá povinnost používat při provádění a řízení tohoto programu angličtinu, francouzštinu nebo němčinu.

190

V bodě 192 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že dokument nazvaný „Operační programy v oblasti boje proti podvodům“, obsahující pouze devět výzev k předkládání návrhů zveřejněných v angličtině, francouzštině nebo němčině, neumožňuje určit, zda tyto výzvy k předkládání návrhů byly vypracovány přímo zaměstnanci OLAF nebo generálním ředitelstvím Komise pro překlady.

191

V bodě 193 napadeného rozsudku Tribunál zdůraznil, že „žádný údaj ve spisu […] neumožňuje mít za to, že úspěšní uchazeči výběrových řízení, jichž se týká [sporné oznámení o výběrovém řízení], budou pověřeni úkoly souvisejícími s vypracováním výzev k předkládání návrhů v rámci programu Hercule III, a nikoli jinými úkoly“.

192

Komise přitom nezpochybnila konstatování Tribunálu v bodě 193 napadeného rozsudku a neprokázala, v čem Tribunál zkreslil údaje, které v tomto ohledu poskytla, ale pouze uplatnila odlišný výklad těchto údajů, než jaký zvolil Tribunál, což samo o sobě nepředstavuje prokázání zkreslení uvedených údajů, jak bylo připomenuto v bodě 127 tohoto rozsudku.

193

Vzhledem k tomu, že šestá část nemůže obstát, je tedy třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout v plném rozsahu.

194

Komise uvádí, že vzhledem k tomu, že Tribunál vyhověl žalobě v prvním stupni na základě nesprávného právního posouzení odůvodnění dotčeného omezení, a v důsledku toho, že zkreslil důkazy, které Komise předložila, jsou důvody napadeného rozsudku týkající se druhého aspektu sporného oznámení o výběrovém řízení stiženy vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.

195

Španělské království a Italská republika namítají nepřípustnost tohoto důvodu, jelikož není odůvodněn samostatně, ale omezuje se na opakování argumentace vycházející z údajného nesprávného právního posouzení v souvislosti s dotčeným omezením.

196

Z posouzení prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že Komise neprokázala existenci tvrzených nesprávných právních posouzení a zkreslení důkazů.

197

Vzhledem k tomu, že třetí důvod kasačního opravného prostředku spočívá na stejných tvrzeních, je třeba jej zamítnout jako neopodstatněný.

198

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že vzhledem k tomu, že žádnému důvodu kasačního opravného prostředku nebylo vyhověno, musí být kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnut.

199

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

200

Vzhledem k tomu, že Španělské království a Italská republika náhradu nákladů řízení požadovaly a Komise neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: