–

za Renesola UK Ltd Y. Melinem a B. Vigneron, avocats, jakož i L. Gregory, solicitor,

–

za Evropskou komisi F. Clotuche-Duvieusart a M. Kocjan, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1357/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 2013, L 341, s. 47), jakož i výkladu článku 24 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000 (Úř. věst. 2000, L 311, s. 17; Zvl. vyd. 02/10, s. 239) (dále jen „celní kodex Společenství“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Renesola UK Ltd (dále jen „Renesola“) a Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs (daňová a celní správa, Spojené království) ve věci uložení antidumpingových a vyrovnávacích cel na solární moduly dovezené do Spojeného království.

3

Hlava II celního kodexu Společenství, nadepsaná „Podklady, na jejichž základě se stanovují dovozní nebo vývozní cla a další opatření při obchodu se zbožím“, obsahuje mj. kapitolu 2, nadepsanou „Původ zboží“, jejíž oddíly 1 a 2 jsou věnovány „nepreferenčnímu“ a „preferenčnímu původu zboží“. Oddíl 1 uvedené kapitoly obsahuje mj. článek 24 následujícího znění:

„Zboží, na jehož výrobě se podílely dvě nebo více zemí, pochází ze země, kde došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybaveným [vybavených] a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.“

4

Hlava IX kodexu, nadepsaná „Závěrečná ustanovení“, obsahuje mimo jiné článek 247, který stanoví:

„Opatření nezbytná k provedení tohoto kodexu […] se přijmou regulativním postupem uvedeným v čl. 247a odst. 2 v souladu s mezinárodními závazky [Evropské unie].“

5

Uvedená hlava obsahuje rovněž článek 247a, jehož odstavce 1 a 2 uvádějí:

„1.   Komisi je nápomocen Výbor pro celní kodex (dále jen ‚výbor‘).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí [Rady] 1999/468/ES [ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. 1999, L 184, s. 23; Zvl. vyd. 01/03, s. 124) ve znění rozhodnutí Rady 2006/512/ES ze dne 17. července 2006 (Úř. věst. 2006, L 200, s. 11)], s ohledem na článek [při dodržení ustanovení článku] 8 uvedeného rozhodnutí.

[…]“

6

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí [celní kodex Společenství] (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), v části I, týkající se „obecných prováděcích ustanovení“, obsahuje hlavu IV, nadepsanou „Původ zboží“, jejíž kapitola 1 je věnována „nepreferenčnímu původu“ tohoto zboží. Oddíl 1 této kapitoly, nadepsaný „Opracování nebo zpracování udělující status původu“, obsahuje mimo jiné články 35 a 39.

7

V článku 35 je uvedeno:

„V této kapitole jsou pro textilie a textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury a některé jiné netextilní výrobky stanoveny způsoby opracování nebo zpracování, u nichž se má za to, že splňují kritéria uvedená v článku 24 [celního] kodexu a danému výrobku udělují status původu v zemi, v níž bylo opracování nebo zpracování provedeno.

‚Zemí‘ se podle kontextu rozumí buď třetí země, nebo [Unie].“

8

Článek 39 první pododstavec nařízení stanoví:

„U vyrobených nebo získaných výrobků uvedených v příloze 11 se za opracování nebo zpracování, jež uděluje danému výrobku status původu v souladu s článkem 24 [celního] kodexu [Společenství], považuje opracování nebo zpracování uvedené ve sloupci 3 zmíněné přílohy.“

9

Prováděcí nařízení č. 1357/2013 bylo přijato na základě článku 247 celního kodexu Společenství.

10

Body 1, 3 až 7 a 13 odůvodnění tohoto nařízení stanoví:

[…]

[…]

11

Uvedeným prováděcím nařízením byla příloha 11 nařízení č. 2454/93, nadepsaná „Seznam zpracování nebo opracování, která udělují nebo neudělují výrobkům status původu, pokud jsou prováděna na nepůvodních materiálech – Zboží jiné než textilie a textilní výrobky třídy XI“, pozměněna tak, že do ní byla vložena dvě nová čísla (ex 85 01 a ex 85 41) následujícího znění:

12

Dne 4. června 2013 přijala Evropská komise nařízení č. 513/2013, kterým uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky.

13

Dne 2. prosince 2013 přijala Rada Evropské unie prováděcí nařízení (EU) č. 1238/2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 325, s. 1), jakož i prováděcí nařízení (EU) č. 1239/2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 325, s. 66).

14

Proti těmto prováděcím nařízením a proti různým aktům přijatým v rámci řízení vedoucích k jejich přijetí nebo s nimi souvisejících řízení bylo podáno několik žalob na neplatnost k Tribunálu Evropské unie, z nichž některé již vedly k vydání rozsudků nebo usnesení uvedeného soudu, k podání kasačních opravných prostředků, jakož i k vydání rozsudků nebo usnesení Soudního dvora. Konkrétně v rozsudku ze dne 27. března 2019, Canadian Solar Emea a další v. Rada (C‑236/17 P, EU:C:2019:258, bod 64), Soudní dvůr v podstatě uvedl, že unijní normotvůrce přijetím uvedených prováděcích nařízení zavedl obchodní ochranná opatření, jež představují „celek či soubor“, jehož účelem je dosažení společného výsledku spočívajícího v odstranění škodlivého účinku čínského dumpingu týkajícího se solárních modulů a buněk na výrobní odvětví Unie.

15

Dne 17. prosince 2013 doplnila Komise tento „celek či soubor“ přijetím prováděcího nařízení č. 1357/2013, jehož cílem bylo, jak vyplývá z bodů 10 a 11 tohoto rozsudku, upřesnit původ solárních buněk, modulů a panelů, na jejichž výrobě se podílelo několik třetích zemí. Důsledkem použití tohoto prováděcího nařízení bylo zejména to, že solární moduly a panely vyrobené v jiných třetích zemích než v Číně ze solárních buněk vyrobených v Číně podléhaly antidumpingovým a vyrovnávacím clům uloženým prováděcími nařízeními č. 1238/2013 a č. 1239/2013.

16

Renesola dováží do Spojeného království solární moduly z Indie. Tyto solární moduly jsou v této zemi montovány ze solárních buněk, které jsou vyráběny v Číně.

17

Rozhodnutím přijatým dne 28. prosince 2016 podle přílohy 11 nařízení č. 2454/93 ve znění vyplývajícím z prováděcího nařízení č. 1357/2013 daňová a celní správa stanovila, že solární moduly dovezené společností Renesola do Spojeného království pocházejí z Číny, a že jejich dovoz tedy v souladu s prováděcími nařízeními č. 1238/2013 a č. 1239/2013 musí vést k výběru antidumpingových a vyrovnávacích cel.

18

Renesola podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k First-tier Tribunal (Tax Chamber) [soud prvního stupně (daňový senát), Spojené království], na jejíž podporu tvrdila, že prováděcí nařízení č. 1357/2013 je neplatné v rozsahu, v němž takové solární moduly, jako jsou moduly, které dováží do Spojeného království, považuje za výrobky pocházející z Číny. Tyto solární moduly totiž musí být na základě správného výkladu a použití článku 24 celního kodexu Společenství považovány za výrobky pocházející z Indie.

19

Rozsudkem ze dne 5. listopadu 2018 uvedený soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

20

Renesola podala proti rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.

21

V rozsudku ze dne 4. března 2020 měl tento za to, že soud prvního stupně důkazy, které mu Renesola předložila pro určení původu solárních modulů, které dováží do Spojeného království, posoudil chybně. Ze správného posouzení těchto důkazů totiž vyplývá, že montáž daných solárních modulů, k níž dochází v Indii ze solárních buněk vyrobených v Číně, musí být považována nikoli za pouhou změnu vnějšího vzhledu solárních buněk, které je tvoří, jak uvedl uvedený soud, ale za technicky složitý a choulostivý proces umožňující získat výrobky se specifickými vlastnostmi, zejména pokud jde o efektivitu výroby elektřiny, rozsah odolnosti (vůči vnějšímu ovzduší, klimatickým prvkům a zářením), jakož i životnost.

22

Předkládající soud na základě toho dospěl k závěru, že solární moduly, které Renesola dováží do Spojeného království, musí být považovány za výrobky pocházející ve smyslu článku 24 celního kodexu Společenství z Indie, a nikoli z Číny, pokud by tedy uvedený článek byl na spor, který projednává, přímo použitelný.

23

S ohledem na tyto skutečnosti předkládající soud ve svém předkládacím rozhodnutí v podstatě uvádí, že řešení tohoto sporu závisí zaprvé na tom, zda je prováděcí nařízení č. 1357/2013 platné s ohledem na článek 24 celního kodexu Společenství, s přihlédnutím k prostoru pro uvážení, který Soudní dvůr přiznává Komisi k tomu, aby případ od případu upřesňovala abstraktní kritéria uvedená v daném článku, a zadruhé v případě neplatnosti uvedeného prováděcího nařízení, na výklad uvedeného článku v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení.

24

Za těchto okolností se Upper Tribunal (Tax and Chancery Chamber) [vrchní soud (daňový a obchodní senát), Spojené království] rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

25

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je prováděcí nařízení č. 1357/2013 neplatné s ohledem na článek 24 celního kodexu Společenství v rozsahu, v němž stanoví, že solární moduly, na jejichž výrobě se podílí více zemí, musí být považovány za pocházející ze země, ze které pocházejí solární buňky použité při jejich výrobě.

26

Podle článku 24 celního kodexu Společenství musí být zboží, na jehož výrobě se podílelo více zemí, považováno za pocházející ze země, kde došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.

27

V projednávaném případě pozměnilo prováděcí nařízení č. 1357/2013 přílohu 11 nařízení č. 2454/93, která stanoví, jak plyne z článku 39 uvedeného nařízení i z nadpisu přílohy, seznam výrobků, u nichž se má za to, že jejich zpracování nebo opracování určuje jejich původ ve smyslu článku 24 celního kodexu Společenství.

28

Uvedené prováděcí nařízení konkrétně zahrnulo do dané přílohy nové výrobky, a sice solární buňky, moduly a panely, a stran solárních modulů a panelů upřesnilo, jak vyplývá z bodu 11 tohoto rozsudku, že tyto musí být považovány za pocházející ze země, z níž pocházejí solární buňky, které je tvoří.

29

K odůvodnění skutečnosti, že původ solárních buněk určuje původ solárních modulů a panelů vyráběných z těchto buněk, Komise v bodech 6 a 7 odůvodnění prováděcího nařízení č. 1357/2013 uvedla, že transformace křemíkových destiček na solární buňky představuje „rozhodující“ a „nejdůležitější“ fázi výroby solárních modulů a panelů, jelikož umožňuje získat výrobky mající „definitivní způsob využití“ a „specifické vlastnosti“, takže tato fáze musí být považována za poslední podstatné zpracování ve smyslu článku 24 celního kodexu Společenství.

30

Komise při tomto posouzení a této právní kvalifikaci skutkového stavu měla implicitně, avšak nutně za to, že zbývající dvě fáze výroby solárních modulů a panelů popsané v bodě 5 odůvodnění prováděcího nařízení č. 1357/2013, a sice dané transformaci předcházející výroba křemíkových destiček a na ni navazující montáž solárních článků do solárních modulů nebo panelů, nepředstavují poslední podstatné zpracování těchto výrobků.

31

Přezkum platnosti normativních ustanovení prováděcího nařízení č. 1357/2013 a důvodů, na kterých jsou založena, o který předkládající soud žádá Soudní dvůr, musí být proveden s přihlédnutím k povaze a předmětu tohoto aktu, jehož právním základem je, jak bylo uvedeno v bodě 9 tohoto rozsudku, článek 247 celního kodexu Společenství.

32

V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že článek 247 celního kodexu Společenství ve spojení s jeho článkem 247a zmocňuje Komisi k přijetí veškerých opatření nezbytných nebo užitečných k provedení kodexu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2017, X, C‑661/15, EU:C:2017:753, body 44 a 45, jakož i citovaná judikatura), a zejména k přijímání prováděcích aktů, jejichž předmětem je upřesnit, jakým způsobem musí být abstraktní kritéria uvedená v článku 24 kodexu vykládána a uplatňována v konkrétních situacích (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. března 1983, Cousin a další, 162/82, EU:C:1983:93, bod 17, jakož i ze dne 13. prosince 2007, Asda Stores, C‑372/06, EU:C:2007:787, bod 35).

33

Z toho plyne, že Komise je oprávněna přijmout na základě článků 247 a 247a celního kodexu Společenství takové prováděcí akty, jako je nařízení č. 1357/2013, za účelem upřesnění, která země má být považována za zemi původu v případě konkrétních kategorií zboží, na jehož výrobě se podílelo více zemí, pokud jsou splněna kritéria uvedená v článku 24 kodexu, a v důsledku toho že takto stanovenou zemí je zejména ta, kde došlo k „poslednímu podstatnému zpracování nebo opracování“ uvedeného zboží.

34

Výkon této pravomoci je však podmíněn, jak rovněž vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, dodržením určitých požadavků.

35

Zaprvé prováděcí akt, který je Komise oprávněna přijmout, musí totiž být odůvodněn takovými cíli, jako jsou cíle zajištění právní jistoty a jednotného používání unijních celních předpisů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. března 2007, Thomson a Vestel France, C‑447/05 a C‑448/05, EU:C:2007:151, body 36 a 39, jakož i ze dne 13. prosince 2007, Asda Stores, C‑372/06, EU:C:2007:787, body 45 a 48).

36

Zadruhé musí být tento prováděcí akt odůvodněn tak, aby unijní soudy mohly zkoumat jeho legalitu v rámci přímé žaloby nebo posoudit jeho platnost v rámci řízení o předběžné otázce v případě, že by těmto soudům byla tato otázka předložena (v tomto smyslu, pokud jde o řízení o předběžné otázce, viz rozsudky ze dne 23. března 1983, Cousin a další, 162/82, EU:C:1983:93, body 20 a 21, jakož i ze dne 13. prosince 2007, Asda Stores, C‑372/06, EU:C:2007:787, bod 44).

37

Kromě toho, pokud je cílem takového prováděcího aktu upřesnit výklad a použití článku 24 celního kodexu Společenství v konkrétní situaci, jak je uvedeno v bodech 32 a 33 tohoto rozsudku, spočívá soudní přezkum jeho opodstatněnosti v ověření, že se Komise nedopustila při jeho přijímání nesprávného právního posouzení u výkladu uvedeného článku a jeho použití na dotčenou konkrétní situaci, například tím, že by se odchýlila od kritérií, na jejichž základě uvedený článek určuje původ zboží (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. března 1983, Cousin a další, 162/82, EU:C:1983:93, bod 15 a citovaná judikatura).

38

Tento původ totiž musí být v každém případě určen na základě rozhodujícího kritéria, kterým je „poslední podstatné zpracování nebo opracování“ dotčeného zboží (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. prosince 1989, Brother International, C‑26/88, EU:C:1989:637, bod 15, jakož i ze dne 11. února 2010, Hoesch Metals and Alloys, C‑373/08, EU:C:2010:68, bod 38). Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, tento výraz musí být pak chápán tak, že odkazuje na fázi výroby, během níž toto zboží získá své určení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. prosince 2007, Asda Stores, C‑372/06, EU:C:2007:787, bod 36 a citovaná judikatura), jakož i specifické vlastnosti a složení, které dosud nemělo (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. ledna 1977Gesellschaft für Überseehandel, 49/76, EU:C:1977:9, bod 6, jakož i ze dne 11. února 2010, Hoesch Metals and Alloys, C‑373/08, EU:C:2010:68, bod 46), a které nemají později projít významnými kvalitativními změnami (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. února 2010, Hoesch Metals and Alloys, C‑373/08, EU:C:2010:68, bod 47 a citovaná judikatura).

39

A dále soudní přezkum opodstatněnosti takového prováděcího aktu, jako je nařízení č. 1357/2013, se má týkat toho, zda se Komise, které Soudní dvůr v rámci provádění článku 24 celního kodexu Společenství přiznává prostor pro uvážení (rozsudky ze dne 23. března 1983, Cousin a další, 162/82, EU:C:1983:93, bod 17, jakož i ze dne 12. října 2017, X, C‑661/15, EU:C:2017:753, bod 45), bez ohledu na jakékoliv nesprávné právní posouzení nedopustila při tomto provádění s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní situace zjevně nesprávného posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. března 2007, Thomson a Vestel France, C‑447/05 a C‑448/05, EU:C:2007:151, bod 45).

40

Ve světle takto připomenutých úvah je třeba v projednávaném případě nejprve zkoumat cíle sledované prováděcím nařízením č. 1357/2013, poté ověřit, zda toto nařízení splňuje požadavek odůvodnění, který je pro takový akt závazný, a konečně určit, zda posouzení Komise týkající se stanovení země původu výrobků, na něž se uvedené nařízení vztahuje, tak jak jsou shrnuta v bodech 28 až 30 tohoto rozsudku, nejsou s ohledem na článek 24 celního kodexu Společenství stižena nesprávným právním posouzením nebo zjevně nesprávným posouzením.

41

V tomto ohledu zaprvé z bodů 1, 3 a 4 odůvodnění prováděcího nařízení č. 1357/2013 vyplývá, že jeho cílem je upřesnit způsob, jakým musí být kritéria pro určení původu výrobků uvedená v článku 24 celního kodexu Společenství použita na solární moduly a panely pocházející z Číny, jakož i na jeden z jejich klíčových komponentů, a sice solárních buněk, tak aby bylo zajištěno správné a jednotné uplatňování antidumpingových a vyrovnávacích cel zavedených Unií.

42

Takový cíl přitom mohl v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 35 tohoto rozsudku odůvodnit přijetí tohoto aktu.

43

Pokud jde zadruhé o odůvodnění prováděcího nařízení č. 1357/2013, z bodů 29 a 30 tohoto rozsudku vyplývá, že Komise odůvodnila určení původu solárních modulů a panelů, které zavedla, tím, že vysvětlila, že z faktického hlediska musí být transformace křemíkových destiček na solární buňky považována za „rozhodující“ a „nejdůležitější“ fázi výroby solárních modulů a panelů, jelikož právě při ní jsou získány „specifické vlastnosti“ a „způsob využití“ klíčových komponentů těchto výrobků, a sice solárních buněk. Jak vyplývá rovněž z uvedených bodů, Komise z tohoto posouzení skutkových okolností vyvodila, že z právního hlediska musí být uvedená fáze považována za poslední podstatné zpracování ve smyslu článku 24 celního kodexu Společenství.

44

Toto odůvodnění přitom právně dostačujícím způsobem ozřejmuje úvahy Komise. Umožňují totiž subjektům, které vyrábějí nebo do Unie dovážejí výrobky dotčené prováděcím nařízením č. 1357/2013, pochopit dosah těchto úvah a zpochybnit jejich věcnou a právní opodstatněnost, tak jak učinila Renesola ve sporu v původním řízení a ve svém písemném vyjádření před Soudním dvorem. A dále umožňují Soudnímu dvoru posoudit platnost tohoto aktu.

45

Co se týče zatřetí přezkumu opodstatněnosti úvah Komise ohledně země původu solárních modulů a panelů dotčených prováděcím nařízením č. 1357/2013, je třeba nejprve připomenout, že tyto úvahy vycházejí, jak bylo uvedeno v bodě 29 tohoto rozsudku, z kritéria „posledního podstatného zpracování nebo opracování“, uvedeného v článku 24 celního kodexu Společenství.

46

Na rozdíl od toho, co tvrdila Renesola ve svém písemném vyjádření před Soudním dvorem, tudíž nelze mít za to, že se Komise tím, že dopustila nesprávného právního posouzení použitím jiného kritéria, než které je stanoveno v uvedeném článku,.

47

Pokud jde dále o to, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, předkládající soud a Renesola jsou v podstatě toho názoru, že sestavení solárních buněk do solárních modulů nebo panelů umožňuje získat výrobky, které mají jiné vlastnosti než solární buňky, které je tvoří, zejména pokud jde o efektivitu výroby elektřiny, rozsah odolnosti vůči vnějším prvkům a životnost, jak vyplývá z formulací předkládacího rozhodnutí shrnutých v bodech 21 a 22 tohoto rozsudku.

48

Pokud jde o Komisi, ta existenci takového rozdílu ve vlastnostech nezpochybňuje, ale má za to, že výrobky schopné zachycovat solární energii a přeměňovat ji na elektřinu, v proměnlivém množství, s větší či menší odolností, jakož i s různou životností, jsou získávány během předchozí fáze výroby solárních modulů a panelů, tvořené transformací křemíkových destiček na solární buňky. Má rovněž v podstatě za to, že získání této specifické vlastnosti je rozhodující a že vylepšení solárních buněk, která mohou být provedena později jejich sestavením do solárních modulů nebo panelů s různou velikostí, efektivitou produkce, rozsahem odolnosti a životností, mají v porovnání s tím menší význam.

49

Toto celkové posouzení výroby solárních modulů a panelů, jakož i relativního významu jejích jednotlivých fází se přitom s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 38 tohoto rozsudku nejeví jako zjevně nesprávné. Oba prvky, o něž se opírá, a sice schopnost zachycovat solární energii a následně ji přeměnit na elektřinu, totiž mohou být považovány za základní vlastnosti solárních buněk, modulů i panelů, jakož i za prvky určující způsob využití těchto jednotlivých kategorií výrobků. Mimoto tyto dva prvky posuzované společně umožňují mít za to, že transformace křemíkových destiček na solární buňky má podstatný význam, který zároveň převyšuje význam vylepšení provedených v další fázi této výroby, během níž je větší či menší množství solárních buněk sestaveno do solárních modulů nebo panelů.

50

Komise tak mohla mít na základě tohoto posouzení skutkového stavu právem za to, že transformace křemíkových destiček na solární buňky má být považováno za poslední podstatné zpracování ve smyslu čl. 24 celního kodexu Společenství v rámci výroby solárních modulů a panelů.

51

Z toho plyne, že prováděcí nařízení č. 1357/2013, jehož přijetí je mimoto odůvodněno cílem soudržného a jednotného uplatňování celních a antidumpingové unijní právní úpravy, nelze považovat za stižené nesprávným právním posouzením nebo zjevně nesprávným posouzením.

52

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že její posouzení neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla mít vliv na platnost prováděcího nařízení č. 1357/2013.

53

S ohledem na odpověď na první otázku není namístě na druhou otázku, která byla položena pouze pro případ, že by bylo prováděcí nařízení č. 1357/2013 prohlášeno za neplatné, odpovídat.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Posouzení první předběžné otázky neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost prováděcího nařízení Komise (ES) č. 1357/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.