1.

Zaměstnanec XXXX (dále jen „žalobce“), najatý společností HR Rail SA, se ve zkušební době stal v důsledku vzniku zdravotního postižení trvale nezpůsobilým k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přijat. Z tohoto důvodu byl propuštěn pro nezpůsobilost. Žalobce toto rozhodnutí zpochybňuje, přičemž tvrdí, že se stal obětí diskriminace na základě zdravotního postižení.

2.

Měl v takové situaci jeho zaměstnavatel na základě směrnice 2000/78/ES ( 2 ) povinnost žalobce namísto propuštění přeřadit na jinou pozici, pro kterou měl požadované odborné znalosti, schopnosti a osobní možnosti, aby vyloučil jakoukoli diskriminaci na základě zdravotního postižení? To je podstatou otázky, kterou položila Conseil d’État (Státní rada, Belgie).

3.

V rámci této otázky bude Soudní dvůr zejména posuzovat použitelnost této směrnice na osoby, které jsou ve zkušební době v rámci přijetí do zaměstnání, a dosah pojmu „přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]“ ve smyslu článku 5 uvedené směrnice ve spojení s Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením podepsanou v New Yorku dne 13. prosince 2006 ( 3 ), která vstoupila v platnost dne 3. května 2008 (dále jen „úmluva OSN“), a Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

4.

Článek 1 úmluvy OSN, nadepsaný „Účel“, stanoví:

„Účelem této úmluvy je podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti.

Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“

5.

V článku 2 této úmluvy, nadepsaném „Definice“, je ve třetím a čtvrtém pododstavci stanoveno:

„Pro účely této úmluvy:

[...]

‚diskriminace na základě zdravotního postižení‘ znamená jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě zdravotního postižení, jehož cílem nebo důsledkem je narušit nebo zrušit uznání, užívání nebo uplatnění, na rovnoprávném základě s ostatními, všech lidských práv a základních svobod v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jiné oblasti. Zahrnuje všechny formy diskriminace, včetně odepření přiměřené úpravy;

‚přiměřená úprava [vytvoření přiměřených podmínek]‘ znamená nezbytné a odpovídající změny a úpravy, které nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení, a které jsou prováděny, pokud to konkrétní případ vyžaduje, s cílem zaručit osobám se zdravotním postižením uplatnění nebo užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními.“

6.

Článek 5 uvedené úmluvy, nadepsaný „Rovnost a nediskriminace“ ve svém odstavci 3 stanoví:

„S cílem podpořit rovnoprávnost a odstranit diskriminaci státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou veškerá příslušná opatření pro zajištění poskytování přiměřené úpravy.“

7.

Článek 27 téže úmluvy, nadepsaný „Práce a zaměstnávání“, ve svém odstavci 1 stanoví:

„Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na práci na rovnoprávném základě s ostatními; patří sem zejména právo na možnost živit se prací svobodně zvolenou nebo přijatou na trhu práce a na pracovní prostředí, které je otevřené, inkluzívní a přístupné osobám se zdravotním postižením. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zabezpečují a podporují realizaci práva na práci, mimo jiné i pro osoby, u kterých dojde ke vzniku zdravotního postižení v průběhu zaměstnání, přijímáním příslušných opatření, včetně opatření legislativních, s cílem zejména:

[...]

[...]“

8.

Uvedená úmluva OSN byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím 2010/48/ES ( 4 ).

9.

V bodech 16, 17, 20 a 21 odůvodnění směrnice 2000/78 se uvádí:

[...]

10.

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Účel“, stanoví:

„Účelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.“

11.

Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Pojem diskriminace“, v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.“

12.

Článek 3 téže směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

[...]“

13.

Článek 5 směrnice 2000/78, nadepsaný „Přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek] pro zdravotně postižené osoby“, stanoví:

„Za účelem zaručení dodržování zásady rovného zacházení ve vztahu ke zdravotně postiženým osobám se těmto osobám poskytuje přiměřené uspořádání [možnost vytvoření přiměřených podmínek]. To znamená, že pokud to konkrétní případ vyžaduje, musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno. Toto břemeno není neúměrné, je-li dostatečně vyváženo opatřeními existujícími v rámci politiky dotyčného členského státu v oblasti zdravotního postižení.“

14.

Článek 7 této směrnice, nadepsaný „Pozitivní činnost“, stanoví:

„1.   Za účelem zajištění plné rovnosti v profesním životě nebrání zásada rovného zacházení žádnému členskému státu zachovávat nebo přijímat zvláštní opatření pro předcházení nevýhodám souvisejícím s kterýmkoli z důvodů uvedených v článku 1 a pro jejich vyrovnání.

2.   Pokud jde o zdravotně postižené osoby, nedotýká se zásada rovného zacházení práva členských států zachovávat nebo přijímat ustanovení k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci nebo opatření zaměřená na vytváření nebo zachování ustanovení nebo zařízení na ochranu nebo podporu zařazení těchto osob do pracovního prostředí.“

15.

Článek 3 loi tendant à lutter contre certaines formes de discriminations (zákon ze dne 10. května 2007 o boji proti některým formám diskriminace) ( 5 ), ve znění použitelném v době sporu v původním řízení (dále jen „zákon ze dne 10. května 2007“), stanoví

„Účelem tohoto zákona je vytvořit ve věcech uvedených v článku 5 obecný rámec boje proti diskriminaci z důvodu věku, sexuální orientace, rodinného stavu, rodu, majetku, náboženského nebo filozofického přesvědčení, politického přesvědčení, příslušnosti k odborům, jazyka, současného nebo budoucího zdravotního stavu, zdravotního postižení, tělesných nebo genetických vlastností nebo sociálního původu.“

16.

Článek 4 tohoto zákona stanoví:

„Pro účely tohoto zákona se pojmy:

[...]

[...]

17.

Článek 14 uvedeného zákona zní:

„Ve věcech spadajících do působnosti tohoto zákona jsou zakázány všechny formy diskriminace. Pro účely této hlavy se ,diskriminací‘ rozumí:

[...]

18.

Žalobce byl přijat do pracovního poměru společností HR Rail ( 6 ) jako technický pracovník údržby tratě. Dne 21. listopadu 2016 mu začala běžet zkušební doba u společnosti Infrabel.

19.

V prosinci 2017 mu byla diagnostikována srdeční choroba, k jejíž léčbě mu byl zaveden kardiostimulátor, což je přístroj citlivý na elektromagnetická pole, která se vyskytují mimo jiné na železničních tratích. Dne 12. června 2018 byl žalobce rozhodnutím Service public fédéral Sécurité sociale (Federální správa sociálního zabezpečení, Belgie) uznán za zdravotně postiženou osobu.

20.

Dne 28. června 2018 byl žalobce vyšetřen v Centre régional de la médecine de l’administration (regionální středisko lékařství veřejné správy, Belgie) a na základě tohoto vyšetření jej společnost HR Rail prohlásila za trvale nezpůsobilého k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přijat. Žalobci bylo upřesněno, že do doby, než bude rozhodnuto o ukončení jeho pracovního poměru, může vykonávat odpovídající úkoly splňující následující požadavky: „průměrně náročná činnost, při které nebude vystaven magnetickým polím, nebude vykonávat práce ve výškách nebo nebude vystaven vibracím“. Na základě uvedeného rozhodnutí byl žalobce zařazen na pozici skladníka ve společnosti Infrabel. Dne 1. července 2018 podal žalobce proti uvedenému rozhodnutí odvolání ke Commission d’appel de la médecine de l’administration (odvolací komise lékařství veřejné správy, Belgie).

21.

Dopisem ze dne 19. července 2018 sdělila společnost HR Rail žalobci, že mu bude poskytnuta „individuální podpora za účelem nalezení nového zaměstnání“ a že za tímto účelem bude v nejbližší době pozván na pohovor. Dopisem ze dne 29. srpna 2018 byl žalobce informován, že tento pohovor se uskuteční dne 18. září 2018.

22.

Dne 3. září 2018 commission d’appel de la médecine de l’administration (odvolací komise lékařství veřejné správy) potvrdila vydané rozhodnutí o zdravotní nezpůsobilosti žalobce.

23.

Dopisem ze dne 26. září 2018 informoval vedoucí poradce – vedoucí příslušného oddělení společnosti HR Rail – žalobce o ukončení jeho pracovního poměru ke dni 30. září 2018 se zákazem zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byl původně přijat, na dobu pěti let.

24.

Dne 26. října 2018 generální ředitel společnosti HR Rail žalobci sdělil, že podle stanov společnosti a obecného předpisu o zařazování na pracovní pozice ve společnosti „zkušební doba pracovníka, který byl prohlášen za zcela a trvale nezpůsobilého, končí, pokud není nadále schopen vykonávat přidělenou práci související se svou pracovní pozicí“, a že tudíž „dopis, jenž [mu] byl [zaslán] ohledně individuální podpory poskytované zaměstnancům, kteří jsou nezpůsobilí ze zdravotních důvodů, [je] bezpředmětný“.

25.

Dne 26. listopadu 2018 podal žalobce ke Conseil d’État (Státní rada, Belgie), která je předkládajícím soudem, žalobu znějící na zrušení rozhodnutí vedoucího poradce – vedoucího dotčeného oddělení – o ukončení jeho pracovního poměru ke dni 30. září 2018.

26.

Zmíněný soud uvedl, že zákon ze dne 10. května 2007, kterým je zajištěno provedení směrnice 2000/78 do belgického práva, zakazuje přímou a nepřímou diskriminaci mimo jiné na základě současného a budoucího zdravotního stavu a zdravotního postižení.

27.

Podle předkládacího soudu je v projednávané věci nesporné a ani nebylo rozporováno, že důvod, na jehož základě bylo vydáno rozhodnutí o zdravotní nezpůsobilosti žalobce, je třeba považovat za „zdravotní postižení“ ve smyslu zákona ze dne 10. května 2007. Žalobce totiž z důvodu svého zdravotního stavu, který vyžadoval zavedení kardiostimulátoru, přestal splňovat podstatný a určující profesní požadavek spojený s pracovní pozicí technického pracovníka údržby tratě, při jejímž zastávání je vystaven elektromagnetickým polím vyskytujícím se na železničních tratích. Předkládající soud z toho dovozuje, že rozhodnutí o ukončení pracovního poměru žalobce může zakládat nepřímou diskriminaci ve smyslu uvedeného zákona, pouze pokud bude prokázáno, že společnost HR Rail odmítla vytvořit nezbytné přiměřené podmínky.

28.

V tomto ohledu žalobce tvrdí, že mohl být přeřazen na jinou pozici, zejména na pozici skladníka, na kterou byl dočasně zařazen před svým propuštěním, a že takové přeřazení by představovalo vytvoření přiměřených podmínek, jež byl jeho zaměstnavatel povinen na základě zákona ze dne 10. května 2007 zajistit. Společnost HR Rail tvrdí, že nebylo možné vytvořit takové přiměřené podmínky, které by umožnily žalobci nadále pracovat na pozici technického pracovníka údržby tratě.

29.

Předkládající soud uvádí, že otázka, zda je „vytvořením přiměřených podmínek“ ve smyslu zákona ze dne 10. května 2007 třeba rozumět možnost přeřadit osobu, která z důvodu vzniku zdravotního postižení již není schopna zastávat pracovní pozici, na kterou byla přijata, na jinou pracovní pozici, není ve vnitrostátní judikatuře posuzována jednotně.

30.

Ani z bodů 17, 20 a 21 odůvodnění směrnice 2000/78 nelze podle předkládajícího soudu jednoznačně určit, zda povinnost vytvořit přiměřené podmínky pro zdravotně postižené osoby zahrnuje povinnost přeřadit dotyčnou osobu na jinou pracovní pozici v rámci podniku.

31.

Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 5 směrnice [2000/78] vykládán v tom smyslu, že zaměstnavatel je povinen přeřadit osobu, která z důvodu svého zdravotního postižení již není schopna vykonávat podstatné funkce pracovního místa, na které byla zařazena, na jinou pracovní pozici, pro kterou má požadované odborné znalosti, schopnosti a osobní možnosti, pokud taková povinnost pro zaměstnavatele neznamená neúměrné břemeno?“

32.

Písemná vyjádření předložili žalobce, společnost HR Rail, belgická, řecká a portugalská vláda a Evropská komise.

33.

Podstatou předběžné otázky položené předkládajícím soudem je, zda článek 5 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud se pracovník, včetně pracovníka, který je ve zkušební době v rámci přijetí do zaměstnání, stane z důvodu vzniku zdravotního postižení trvale nezpůsobilým k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přijat, je jeho zaměstnavatel povinen jej v rámci „přiměřeného uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]“ stanoveného v tomto článku přeřadit na jinou pracovní pozici, pokud pro ni má dotyčný pracovník požadované odborné znalosti, schopnosti a osobní možnosti a pokud takové opatření nepředstavuje pro zaměstnavatele neúměrné břemeno.

34.

Úvodem je třeba připomenout, že jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu směrnice 2000/78 vyplývá, že cílem této směrnice je stanovit obecný rámec zajišťující každé osobě rovné zacházení „v zaměstnání a povolání“, tím, že jí je poskytnuta účinná ochrana proti diskriminaci založené na některém z důvodů uvedených v jejím článku 1, k nimž patří i zdravotní postižení ( 7 ). Tato směrnice tak má za cíl bojovat proti všem formám diskriminace v zaměstnání a povolání na základě zdravotního postižení ( 8 ).

35.

Zaprvé je třeba ověřit, zda taková osoba, jako je žalobce, spadá do oblasti působnosti směrnice 2000/78 (A), a zadruhé je třeba určit dosah pojmu „přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]“ ve smyslu článku 5 této směrnice, pokud jde o přeřazení osoby se zdravotním postižením na jiné pracovní místo v rámci podniku (B).

36.

Předně uvádím, že podle předkládacího rozhodnutí byl žalobce najat společností HR Rail, což je veřejnoprávní akciová společnost, a je tudíž zaměstnancem veřejného sektoru. Jeho pracovní poměr byl ukončen z důvodu, že se stal trvale nezpůsobilým k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přijat.

37.

S ohledem na tyto skutkové okolnosti je třeba dospět k závěru, že žalobce spadá do oblasti působnosti směrnice 2000/78. Z článku 3 odst. 1 písm. c) této směrnice totiž plyne, že tato směrnice se v rámci pravomocí svěřených Evropské unii vztahuje „na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů“, pokud jde mimo jiné o „podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování“ ( 9 ).

38.

Předkládající soud dále uvádí, že žalobce má „zdravotní postižení“ ve smyslu zákona ze dne 10. května 2007. V tomto ohledu skutečnost, že byl žalobce uznán za osobu se zdravotním postižením ve smyslu vnitrostátního práva, ještě neznamená, že je osobou se „zdravotním postižením“ ve smyslu směrnice 2000/78 ( 10 ), což je autonomní pojem unijního práva, který musí být v celé Unii vykládán jednotně.

39.

Pokud jde o tuto směrnici, je třeba připomenout, že Unie schválila úmluvu OSN rozhodnutím 2010/48. Ustanovení této úmluvy tedy tvoří od vstupu uvedeného rozhodnutí v platnost nedílnou součást unijního právního řádu. Kromě toho z dodatku k příloze II uvedeného rozhodnutí vyplývá, že v oblastech sociální autonomie a sociálního začlenění, práce a zaměstnanosti figuruje směrnice 2000/78 mezi unijními akty, které se zabývají otázkami upravenými uvedenou úmluvou. Z toho vyplývá, že se lze dovolávat úmluvy OSN pro účely výkladu zmíněné směrnice, která musí být vykládána v co největším možném rozsahu v souladu s touto úmluvou ( 11 ).

40.

Právě z tohoto důvodu Soudní dvůr v návaznosti na schválení dané úmluvy OSN ze strany Unie konstatoval, že pojem „zdravotní postižení“ ve smyslu směrnice 2000/78 musí být chápán tak, že znamená omezení schopností vyplývající především z dlouhodobých fyzických, duševních nebo psychických postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit plnému a účinnému zapojení dotčené osoby do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky ( 12 ).

41.

V rámci výkladu směrnice 2000/78 tak Soudní dvůr uplatnil, shodně s úmluvou OSN, společenské pojetí pojmu „zdravotní postižení“, které vychází z kontextuálního přístupu a klade důraz na vzájemné působení mezi postižením a reakcí společnosti, či na způsob organizace společnosti při přizpůsobování se potřebám postižených osob, a nikoli lékařské pojetí pojmu „zdravotní postižení“, jež klade důraz na jednotlivce a na zdravotní postižení, která dotyčné osobně ztěžují možnost přizpůsobit se okolnímu společenskému prostředí nebo se do něj začlenit ( 13 ).

42.

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl přijat do pracovního poměru jako technický pracovník údržby tratě. Po přijetí do pracovního poměru u něj nastal zdravotní problém, který vyžadoval zavedení kardiostimulátoru, přístroje citlivého na elektromagnetická pole, která se vyskytují mimo jiné na železničních tratích. Z tohoto důvodu se stal trvale nezpůsobilým vykonávat podstatné funkce dotčeného pracovního místa.

43.

S výhradou ověření ze strany předkládajícího soudu mám za to, že s ohledem na tyto skutečnosti u žalobce skutečně nastalo trvalé omezení schopností vyplývající z fyzických postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jeho plnému a účinnému zapojení do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky, a že je tedy třeba jej považovat za „zdravotně postiženou osobu“ ve smyslu směrnice 2000/78.

44.

Konečně z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl ke dni ukončení svého pracovního poměru ve zkušební době v rámci přijetí do zaměstnání. Je třeba ověřit, zda se na něj jako na pracovníka ve zkušební době vztahuje směrnice 2000/78.

45.

V tomto ohledu podotýkám, že ze znění této směrnice nevyplývá, že by se tato směrnice vztahovala pouze na osoby s konečnou platností přijaté do pracovního poměru. Podle znění jejího článku 3 odst. 1 písm. a) a b) se totiž tato směrnice vztahuje na podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání, a rovněž na přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace. V projednávané věci se přitom situace žalobce, jakožto pracovníka ve zkušební době, týká otázky jeho přístupu k zaměstnání a povolání.

46.

Dodávám, že z teleologického hlediska je pracovník, který je ve zkušební době v rámci přijetí do zaměstnání, z podstaty věci ve zranitelnějším postavení než pracovník, který již byl s konečnou platností přijat do pracovního poměru. Pro takového pracovníka ve zkušební době je obtížnější najít jiné zaměstnání, pokud se u něj objeví zdravotní postižení, v jehož důsledku se stane nezpůsobilým k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přijat, zejména pokud je na začátku své profesní kariéry. Za těchto okolností považuji za odůvodněné, aby byla takovému pracovníkovi ve zkušební době zajištěna ochrana proti diskriminaci.

47.

S ohledem na výše uvedené mám za to, že osoba, která je ve zkušební době v rámci přijetí do zaměstnání, spadá do oblasti působnosti směrnice 2000/78, a to v projednávané věci ve vztahu k ustanovením týkajícím se zdravotního postižení.

48.

Tento výklad je potvrzen judikaturou Soudního dvora. Soudní dvůr již totiž uvedl, že pojem „pracovník“ ve smyslu směrnice 2000/78 je tentýž jako ve smyslu článku 45 SFEU ( 14 ). Pokud jde o otázku, zda lze určitou osobu považovat za „pracovníka“ ve smyslu tohoto článku, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že tento pojem má autonomní dosah, a nelze jej vykládat restriktivně ( 15 ). Pojem „pracovník“ se tak v unijním právu vztahuje také na osoby, které vykonávají přípravnou stáž nebo absolvují v určitém povolání doby výuky, jež lze považovat za praktickou přípravu spojenou s vlastním výkonem dotyčného povolání, pokud jsou uvedené doby absolvovány za podmínek skutečné a opravdové zaměstnanecké činnosti pro zaměstnavatele a pod jeho vedením ( 16 ).

49.

V projednávané věci je nesporné, že žalobce v rámci své zkušební doby vykonával skutečnou a opravdovou zaměstnaneckou činnost pro zaměstnavatele a pod jeho vedením, a tudíž je třeba jej považovat za „pracovníka“ ve smyslu směrnice 2000/78.

50.

Kromě toho je třeba uvést, že úmluva OSN má širokou oblast působnosti. Článek 27 odst. 1 písm. a) této úmluvy totiž stanoví, že státy, které jsou její smluvní stranou, zabezpečují a podporují realizaci práva na práci, mimo jiné i pro osoby, u kterých dojde ke vzniku zdravotního postižení v průběhu zaměstnání, přijímáním příslušných opatření, včetně opatření legislativních, s cílem zejména zakázat diskriminaci na základě zdravotního postižení ve všech otázkách týkajících se kterékoli formy zaměstnávání, včetně podmínek náboru, přijímání a zaměstnávání pracovníků, setrvání v zaměstnání, profesního postupu a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jak je uvedeno v bodě 39 tohoto stanoviska, směrnice 2000/78 přitom musí být vykládána v co největším možném rozsahu v souladu s úmluvou OSN.

51.

Z uvedeného vyplývá, že kromě toho, že byl žalobce propuštěn ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) této směrnice, vztahuje se na něj, jako na pracovníka ve zkušební době v rámci přijetí do zaměstnání, podle mého názoru rovněž čl. 3 odst. 1 písm. a) této směrnice.

52.

S ohledem na výše uvedené mám za to, že taková osoba, jako je žalobce, spadá do oblasti působnosti směrnice 2000/78.

53.

Předkládající soud pokládá otázku, zda pojem „přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]“ ve smyslu článku 5 směrnice 2000/78 zahrnuje povinnost přeřadit osobu, která se z důvodu vzniku zdravotního postižení stala trvale nezpůsobilou k zastávání své pracovní pozice, na jinou pracovní pozici v rámci podniku.

54.

Podle článku 5 této směrnice „[z]a účelem zaručení dodržování zásady rovného zacházení ve vztahu ke zdravotně postiženým osobám se těmto osobám poskytuje přiměřené uspořádání [možnost vytvoření přiměřených podmínek]. To znamená, že pokud to konkrétní případ vyžaduje, musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno. Toto břemeno není neúměrné, je-li dostatečně vyváženo opatřeními existujícími v rámci politiky dotyčného členského státu v oblasti zdravotního postižení.“

55.

Na úvod podotýkám, že podle čl. 2 pododstavce 3 úmluvy OSN zahrnuje diskriminace na základě zdravotního postižení všechny formy diskriminace, včetně odepření přiměřené úpravy [vytvoření přiměřených podmínek]. To znamená, že pokud by platilo, že společnost HR Rail byla povinna žalobce přeřadit na jinou pracovní pozici, byl žalobce diskriminován na základě zdravotního postižení ve smyslu uvedené úmluvy a směrnice 2000/78, když byl propuštěn pro nezpůsobilost zastávat pracovní pozici, na kterou byl přijat ( 17 ).

56.

Jak uvedli generální advokátka J. Kokott ( 18 ) a generální advokát N. Wahl ( 19 ), podstata požadavku na přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek] spočívá v nastolení spravedlivé rovnováhy mezi potřebami zdravotně postiženého jedince a zaměstnavatele.

57.

Z bodu 20 odůvodnění směrnice 2000/78, týkajícího se vytvoření přiměřených podmínek, vyplývá, že by „měla být přijímána vhodná opatření, tj. účinná a praktická opatření k přizpůsobení pracoviště zdravotnímu postižení, například přizpůsobením pracovních prostorů a zařízení, režimu pracovní doby, dělby úkolů nebo poskytnutím vzdělávacích nebo zaškolovacích opatření“.

58.

Je pravda, jak uvádí společnost HR Rail ve svém písemném vyjádření, že v tomto bodě je zmíněno „pracoviště“. Z toho uvedená společnost dovozuje, že vytvoření přiměřených podmínek se týká pouze pracovní pozice, na niž byl pracovník přijat, a nemůže být určeno k tomu, aby byla zdravotně postiženému pracovníkovi přidělena jiná pracovní pozice.

59.

Mám však za to, že článek 5 směrnice 2000/78 ve spojení s body 17 a 20 jejího odůvodnění, je třeba chápat v tom smyslu, že zaměstnavatel je povinen přednostně a v rámci možností vytvořit přiměřené podmínky na pracovišti, kam byl pracovník zařazen před vznikem zdravotního postižení. V rámci přístupu založeného na sociálním pojetí zdravotního postižení je totiž cílem přizpůsobit pracovní prostředí osobě se zdravotním postižením tak, aby se mohla plně a účinně zapojit do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky. Tato úprava vyžaduje, aby zaměstnavatel pokud možno provedl praktická opatření, která umožní, aby si osoba se zdravotním postižením udržela své zaměstnání.

60.

V rozsudku ze dne 11. dubna 2013, HK Danmark (spojené věci C‑335/11 a C‑337/11, dále jen „rozsudek HK Danmark, EU:C:2013:222), Soudní dvůr uvedl, že bod 20 odůvodnění směrnice 2000/78 obsahuje příkladmý výčet těchto opatření, která mohou mít hmotnou, organizační či vzdělávací povahu ( 20 ).

61.

Pokud jde o věc v původním řízení, jak uvádí předkládající soud, vzhledem k povaze zdravotního postižení žalobce nelze přijmout žádná opatření hmotné, organizační nebo vzdělávací povahy, která by mu umožnila zůstat zaměstnán na pracovní pozici technického pracovníka údržby tratě. Jelikož mu byl totiž zaveden kardiostimulátor, přístroj citlivý na elektromagnetické pole, která se vyskytují mimo jiné na železničních tratích, není možné, aby žalobce zůstal na svém pracovním místě. V konkrétní situaci žalobce tak nepřichází v úvahu jako vhodná opatření ve smyslu článku 5 směrnice 2000/78 přizpůsobení pracovních prostorů a zařízení, režimu pracovní doby, dělby úkolů nebo poskytnutí vzdělávacích nebo zaškolovacích opatření.

62.

Jeho zdravotní postižení však není takové povahy, aby mu bránilo ve výkonu jakékoli práce. Otázkou tedy je, zda má v takové situaci zaměstnavatel povinnost převést takového pracovníka se zdravotním postižením na jinou pracovní pozici v rámci podniku, je-li to možné. Pokud je mi známo, Soudní dvůr se k této otázce, která má podstatný praktický význam, dosud nevyslovil ( 21 ).

63.

Mám za to, že na tuto otázku je třeba odpovědět kladně. Článek 5 směrnice 2000/78 totiž stanoví pouze to, že vytvoření přiměřených podmínek má umožnit zdravotně postižené osobě přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání. Tento článek tedy neomezuje přijatá opatření na pracovní pozici, kterou zdravotně postižený pracovník zastává. Naopak, přístup k zaměstnání a absolvování odborného vzdělávání ponechávají možnost zařazení na jinou pracovní pozici otevřenou. Navíc, jak se uvádí v bodě 16 odůvodnění této směrnice, zavedení opatření k uspokojení potřeb zdravotně postižených osob na pracovišti hraje v boji proti diskriminaci na základě zdravotního postižení důležitou úlohu.

64.

V tomto smyslu v rozsudku HK Danmark Soudní dvůr uvedl, že podle čl. 2 čtvrtého pododstavce úmluvy OSN „přiměřená úprava [vytvoření přiměřených podmínek]“ znamená „nezbytné a odpovídající změny a úpravy, které nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení, a jsou prováděny, pokud to konkrétní případ vyžaduje, s cílem zaručit osobám se zdravotním postižením uplatnění nebo užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními“. Z toho Soudní dvůr dovodil, že uvedené ustanovení obsahuje širokou definici pojmu „přiměřená úprava [vytvoření přiměřených podmínek]“ ( 22 ). V souvislosti se směrnicí 2000/78 musí být tedy tento pojem chápán tak, že zahrnuje odstranění různých překážek, které narušují plné a účinné zapojení zdravotně postižených osob do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky ( 23 ).

65.

Soudní dvůr tedy v uvedeném rozsudku rozhodl, že zkrácení pracovní doby, i kdyby nespadalo pod pojem „režim pracovní doby“, lze považovat v případech, kdy umožňuje pracovníkovi nadále pokračovat ve výkonu zaměstnání v souladu s cílem sledovaným článkem 5 této směrnice, za opatření k zajištění přiměřeného uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek] podle tohoto článku ( 24 ). Soudní dvůr tak určil, že vytvořením přiměřených podmínek může být opatření, které není výslovně uvedeno v bodě 20 odůvodnění této směrnice ( 25 ).

66.

Kromě toho v čl. 27 odst. 1 písm. a) úmluvy OSN citovaném výše se uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zabezpečují a podporují realizaci práva na práci přijímáním příslušných opatření, včetně opatření legislativních, s cílem zakázat diskriminaci na základě zdravotního postižení ve všech otázkách týkajících se kterékoli formy zaměstnávání, včetně mimo jiné setrvání v zaměstnání.

67.

Navíc kromě článku 21 Listiny, který stanoví zákaz diskriminace na základě zdravotního postižení ( 26 ), se v článku 26 této Listiny uvádí, že Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti ( 27 ).

68.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je to možné, je třeba upřednostnit udržení zaměstnání zdravotně postižených osob před jejich propuštěním pro nezpůsobilost, které by mělo být až nejzazší možností ( 28 ). Obecněji považuji za důležité zdůraznit, že společnost se nemůže rozvíjet, jestliže se nepostará o osoby se zdravotním postižením, zejména pokud jde o zaměstnání a povolání. V tomto smyslu je vytvoření přiměřených podmínek preventivním opatřením směřujícím k udržení zaměstnání zdravotně postižených osob ( 29 ).

69.

Za těchto podmínek mám za to, že ze znění směrnice 2000/78 ve spojení s úmluvou OSN a Listinou, jakož i z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pokud se pracovník stane z důvodu vzniku zdravotního postižení trvale nezpůsobilým zastávat svou pracovní pozici, může být vhodným opatřením v rámci vytvoření přiměřených podmínek ve smyslu článku 5 této směrnice jeho přeřazení na jinou pracovní pozici ( 30 ).

70.

Výbor pro práva osob se zdravotním postižením, zřízený v rámci úmluvy OSN ( 31 ), rovněž uplatňuje široký výklad pojmu „přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]“ ve smyslu článku 5 této úmluvy, který zahrnuje přeřazení zdravotně postižené osoby na jinou pracovní pozici.

71.

Ve svých závěrech k oznámení č. 34/2015 ze dne 29. dubna 2019 vydaných na základě článku 5 opčního protokolu k úmluvě OSN ( 32 ) totiž tento výbor dospěl k závěru, že pravidla, v jejichž důsledku nemohou být dotyčné zdravotně postižené osobě přidělovány náhradní pracovní úkoly, neumožňují zaručit její práva, jež jí přiznává úmluva OSN, zejména právo na posuzování jejího konkrétního zdravotního postižení s ohledem na posílení její schopnosti vykonávat náhradní nebo jiné doplňkové pracovní úkoly ( 33 ).

72.

Je pravda, že Unie opční protokol k úmluvě OSN neschválila a Výbor pro práva osob se zdravotním postižením není soudním orgánem. Nicméně považuji za zajímavé, že tento výbor uplatňuje stejný výklad, jaký navrhuji já, pokud jde o ochranu zdravotně postižených osob v zaměstnání ( 34 ).

73.

V případě, kdy nelze vytvořit žádné přiměřené podmínky, které by zdravotně postižené osobě umožnily zůstat na pracovní pozici, na kterou byla přijata, vyplývá ze znění směrnice 2000/78, že k tomu, aby mohl být tento pracovník přeřazen na jinou pracovní pozici, musí být splněny dvě kumulativní podmínky.

74.

V tomto ohledu uvedená směrnice podle znění bodu 17 jejího odůvodnění nevyžaduje, aby osoba, která nemá požadované odborné znalosti, schopnosti a osobní možnosti pro výkon podstatných funkcí daného pracovního místa nebo k absolvování daného vzdělávání, byla přijata, povýšena nebo zůstala zaměstnána nebo se účastnila odborného vzdělávání, aniž je dotčena povinnost poskytovat zdravotně postiženým osobám přiměřenou úpravu [vytvořit přiměřené podmínky]. Z tohoto bodu odůvodnění, vykládaného v širším smyslu, dovozuji, že povinnost přeřadit zdravotně postiženého pracovníka na jinou pracovní pozici v rámci podniku předpokládá, že tento pracovník je kvalifikovaný, schopný a k dispozici pro výkon podstatných funkcí nového pracovního místa. Kromě zmíněného bodu odůvodnění tato podmínka vyplývá z logického úsudku.

75.

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl před ukončením svého pracovního poměru ke dni 30. září 2018 přeřazen na pozici skladníka. Kromě toho, jak uvedl předkládající soud, má žalobce podle svých tvrzení, jež uvedl v řízení před zmíněným soudem, dlouhodobou pracovní zkušenost na pozici skladníka. Tomuto soudu tudíž přísluší ověřit, zda měl žalobce požadované odborné znalosti, schopnosti a osobní možnosti k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přeřazen. S ohledem na znění předběžné otázky má uvedený soud zřejmě za to, že ve věci v původním řízení tomu tak je.

76.

Na druhou stranu, jak je uvedeno v článku 5 směrnice 2000/78, přijetí vhodných opatření nesmí pro zaměstnavatele představovat neúměrné břemeno. V bodě 21 odůvodnění této směrnice se upřesňuje, že za účelem určení, zda určitá opatření představují neúměrné břemeno, je třeba vzít v úvahu zejména s nimi spojené finanční a jiné náklady, velikost a finanční prostředky organizace či podniku a možnost získání veřejných prostředků nebo jiné pomoci.

77.

Povinnost přijmout v případě potřeby vhodná opatření, uložená článkem 5 směrnice 2000/78, se vztahuje na všechny zaměstnavatele ( 35 ). Nicméně možnost zařazení zdravotně postižené osoby na jinou pracovní pozici se podle mého názoru vztahuje na situaci, kdy je k dispozici alespoň jedna volná pracovní pozice, již může dotyčný pracovník zastávat, aby nebylo zaměstnavateli uloženo neúměrné břemeno ( 36 ). Jak totiž zdůraznila Komise ve svém písemném vyjádření, přeřazení zdravotně postiženého pracovníka na jinou pracovní pozici nesmí vést k tomu, že by jiný pracovník přišel o své zaměstnání nebo byl nucen změnit svou pracovní pozici. Takové přeřazení je tedy zřejmě snazší ve velkém podniku, kde je počet volných pracovních míst v zásadě větší. Obdobně je přeřazení pracovníka na jinou pozici snazší v závislosti na tom, nakolik různorodé pracovní pozice je tento pracovník schopen zastávat.

78.

I v tomto případě je na předkládajícím soudu, aby určil, zda by přeřazení žalobce na jinou pracovní pozici představovalo pro jeho zaměstnavatele neúměrné břemeno ve smyslu článku 5 směrnice 2000/78 ve spojení s bodem 21 jejího odůvodnění. S ohledem na znění předběžné otázky má předkládající soud zřejmě za to, že ve věci v původním řízení o takové neúměrné břemeno nejde. V tomto ohledu uvádím, že sama společnost HR Rail původně přeřadila žalobce v rámci podniku na pozici skladníka a přitom netvrdila, že by pro ni toto zařazení na novou pozici představovalo neúměrné břemeno.

79.

Společnost HR Rail ve svém písemném vyjádření tvrdí, že propuštění z důvodu zjištění, že zaměstnanec již nesplňuje podstatný a určující profesní požadavek ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/78 ( 37 ), nezakládá diskriminaci, za předpokladu, že zaměstnavatel předtím zvážil možnost vytvoření přiměřených podmínek pro pracovní pozici, již pracovník zastává. Takové přiměřené podmínky přitom podle názoru společnosti HR Rail nemohly být u dotyčné pracovní pozice vytvořeny.

80.

Nicméně, jak jsem uvedl výše, z článku 5 této směrnice vyplývá, že vytvoření přiměřených podmínek může zahrnovat přeřazení zdravotně postižené osoby na jiné pracovní místo v rámci podniku. Skutečnost, že žalobce je trvale nezpůsobilý k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přijat, tedy sama o sobě neznamená, že je jeho zaměstnavatel oprávněn jej propustit z důvodu, že nadále nesplňuje podstatný a určující profesní požadavek vztahující se k této pracovní pozici ( 38 ).

81.

Společnost HR Rail rovněž tvrdí, že je třeba rozlišovat mezi „přiměřeným uspořádáním [vytvořením přiměřených podmínek]“ ve smyslu článku 5 směrnice 2000/78 a „pozitivní činností“ ve smyslu článku 7 této směrnice. Pokud by byl pojem „přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]“ vykládán tak, že zahrnuje povinnost zaměstnavatele nalézt jinou pracovní pozici v rámci podniku, bylo by toto rozlišení podle uvedené společnosti zpochybněno, jelikož zaměstnavatel by byl povinen poskytnout jiné zaměstnání pracovníkovi, který není schopen vykonávat základní funkce dotčeného pracovního místa, a to mimo zvláštní rámec „pozitivní činnosti“. Přitom by podle ní na jedné straně zdravotně postižený pracovník, který není schopen vykonávat základní funkce pracovního místa, na které byl přijat, měl nárok na jinou pracovní pozici, zatímco jiní pracovníci, kteří nemohou plnit tyto funkce, by byli propuštěni. Na druhé straně by tím bylo podle uvedené společnosti zdravotně postiženému pracovníkovi přiznáno přednostní právo na volné pracovní místo, o které se neucházel v konkurenci s jinými potenciálními uchazeči, ačkoli nemusí mít pro zastávání této pracovní pozice nutně nejlepší schopnosti, zejména pokud je ještě ve zkušební době.

82.

S tímto výkladem nesouhlasím. V tomto ohledu podotýkám, že Soudní dvůr již upřesnil pojem „pozitivní činnost“, když uvedl, že podle čl. 7 odst. 2 směrnice 2000/78 lze zavést rozlišování na základě zdravotního postižení za podmínky, že toto rozlišování patří mezi ustanovení k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci nebo opatření zaměřená na vytváření nebo zachování ustanovení nebo zařízení na ochranu nebo podporu zařazení osob se zdravotním postižením do pracovního prostředí ( 39 ). Cílem tohoto ustanovení je umožnit přijetí specifických opatření, která mají skutečně odstranit nebo omezit faktické nerovnosti, které mají dopad na osoby se zdravotním postižením a mohou se vyskytnout v jejich sociálním a zejména profesním životě, a na základě omezování těchto nerovností vést ke skutečné, a nikoliv pouze formální rovnosti ( 40 ).

83.

Článek 7 odst. 2 směrnice 2000/78 se tedy vztahuje na opatření týkající se zdravotně postižených osob jako skupiny ( 41 ), a nikoli na konkrétní situaci pracovníka s konkrétním zdravotním postižením, která spadá do působnosti článku 5 uvedené směrnice ( 42 ). Pávě posledně uvedená situace je předmětem věci v původním řízení v projednávaném případě.

84.

Navíc se unijní normotvůrce rozhodl poskytnout na základě směrnice 2000/78 ( 43 ) zdravotně postiženým osobám zvláštní ochranu, zejména ve formě vytvoření přiměřených podmínek, která z podstaty věci není dostupná osobám bez zdravotního postižení. Toto vytvoření přiměřených podmínek, jakožto právní institut vycházející ze společenského pojetí zdravotního postižení, je prostředkem k dosažení skutečné rovnosti v situaci konkrétní a individuální diskriminace ( 44 ). Nepředstavuje tedy odchylku od zásady rovnosti, ale záruku její účinnosti ( 45 ).

85.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti mám za to, že „přiměřené uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]“ ve smyslu článku 5 směrnice 2000/78 ve spojení s úmluvou OSN a Listinou zahrnuje povinnost přeřadit dotčeného pracovníka na jinou pracovní pozici v rámci podniku, pokud jsou splněny podmínky stanovené touto směrnicí.

86.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku položenou Conseil d’État (Státní rada, Belgie) odpověděl následovně:

„Článek 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že pokud se pracovník, včetně pracovníka, který je ve zkušební době v rámci přijetí do zaměstnání, stane z důvodu vzniku zdravotního postižení trvale nezpůsobilým k zastávání pracovní pozice, na kterou byl přijat, je jeho zaměstnavatel povinen jej v rámci ‚přiměřeného uspořádání [vytvoření přiměřených podmínek]‘ stanoveného v tomto článku přeřadit na jinou pracovní pozici, pokud pro ni má dotyčný pracovník požadované odborné znalosti, schopnosti a osobní možnosti a pokud takové opatření nepředstavuje pro zaměstnavatele neúměrné břemeno.“