EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62020CA0033

Spojené věci C-33/20, C-155/20 a C-187/20: Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9. září 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Ravensburg – Německo) – UK v. Volkswagen Bank GmbH (C-33/20), RT, SV, BC v. Volkswagen Bank GmbH, Skoda Bank, pobočka Volkswagen Bank GmbH (C-155/20), JL, DT v. BMW Bank GmbH, Volkswagen Bank GmbH (C-187/20) . („Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Směrnice 2008/48/ES – Spotřebitelský úvěr – Článek 10 odst. 2 – Informace, které musí být povinně uvedeny ve smlouvě – Povinnost uvést ve smlouvě druh úvěru, dobu trvání úvěrové smlouvy, sazbu úroků z prodlení a mechanismus úpravy sazby úroků z prodlení platné v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy – Změna sazby úroků z prodlení v závislosti na změně základní úrokové sazby stanovené centrální bankou členského státu – Odškodnění za předčasné splacení úvěru – Povinnost uvést způsob výpočtu změny sazby úroků z prodlení a odškodnění – Neexistence povinnosti uvést možnosti ukončení platnosti úvěrové smlouvy upravené ve vnitrostátním právu, avšak neupravené ve směrnici 2008/48 – Článek 14 odst. 1 – Právo na odstoupení od smlouvy vykonané spotřebitelem, které se opírá o absenci informace povinně uváděné podle čl. 10 odst. 2 – Opožděné provedení – Zákaz pro věřitele dovolávat se námitky zániku práv nebo zneužití práv“)

Úř. věst. C 462, 15.11.2021, p. 15–17 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

15.11.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 462/15


Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 9. září 2021 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Ravensburg – Německo) – UK v. Volkswagen Bank GmbH (C-33/20), RT, SV, BC v. Volkswagen Bank GmbH, Skoda Bank, pobočka Volkswagen Bank GmbH (C-155/20), JL, DT v. BMW Bank GmbH, Volkswagen Bank GmbH (C-187/20)

(Spojené věci C-33/20, C-155/20 a C-187/20) (1).

(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitele - Směrnice 2008/48/ES - Spotřebitelský úvěr - Článek 10 odst. 2 - Informace, které musí být povinně uvedeny ve smlouvě - Povinnost uvést ve smlouvě druh úvěru, dobu trvání úvěrové smlouvy, sazbu úroků z prodlení a mechanismus úpravy sazby úroků z prodlení platné v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy - Změna sazby úroků z prodlení v závislosti na změně základní úrokové sazby stanovené centrální bankou členského státu - Odškodnění za předčasné splacení úvěru - Povinnost uvést způsob výpočtu změny sazby úroků z prodlení a odškodnění - Neexistence povinnosti uvést možnosti ukončení platnosti úvěrové smlouvy upravené ve vnitrostátním právu, avšak neupravené ve směrnici 2008/48 - Článek 14 odst. 1 - Právo na odstoupení od smlouvy vykonané spotřebitelem, které se opírá o absenci informace povinně uváděné podle čl. 10 odst. 2 - Opožděné provedení - Zákaz pro věřitele dovolávat se námitky zániku práv nebo zneužití práv“)

(2021/C 462/14)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Landgericht Ravensburg

Účastníci původního řízení

Žalobci: UK (C 33/20), RT, SV, BC (C-155/20), JL, DT (C-187/20)

Žalované: Volkswagen Bank GmbH (C 33/20), Volkswagen Bank GmbH, Skoda Bank, pobočka Volkswagen Bank GmbH (C-155/20), BMW Bank GmbH, Volkswagen Bank GmbH (C-187/20)

Výrok

1)

Článek 10 odst. 2 písm. a), c) a e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že, je-li tomu tak, úvěrová smlouva musí jasně a výstižně uvádět, že se jedná o „smlouvu o vázaném úvěru“ ve smyslu čl. 3 písm. n) této směrnice a že je tato smlouva uzavřena na dobu určitou.

2)

Článek 10 odst. 2 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, aby „smlouva o vázaném úvěru“ ve smyslu čl. 3 písm. n) této směrnice, která slouží výhradně k financování smlouvy o dodání zboží a která stanoví, že částka úvěru je vyplacena prodejci tohoto zboží, uváděla, že spotřebitel je zproštěn povinnosti zaplatit kupní cenu ve výši vyplacené částky a že mu prodejce musí, pokud byla kupní cena uhrazena v plné výši, předat zakoupené zboží.

3)

Článek 10 odst. 2 písm. l) směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že úvěrová smlouva musí ve formě konkrétního procentního podílu uvádět sazbu úroků z prodlení platnou v okamžiku uzavření této smlouvy a musí konkrétně popsat mechanismus úpravy úrokové sazby z prodlení. V případě, že se strany dotčené úvěrové smlouvy dohodly, že sazba úroků z prodlení bude změněna v závislosti na změně základní úrokové sazby stanovené centrální bankou členského státu a zveřejněné v úředním věstníku, který je snadno dostupný, odkaz v této smlouvě na uvedenou základní úrokovou sazbu je dostatečný, pokud je ve zmíněné smlouvě uveden způsob výpočtu sazby úroků z prodlení v závislosti na základní úrokové sazbě. V tomto ohledu musí být splněny dvě podmínky. Na prvním místě prezentace tohoto způsobu výpočtu musí být snadno srozumitelná pro průměrného spotřebitele, který nemá odborné znalosti v oblasti financí, a musí mu umožnit vypočítat sazbu úroku z prodlení na základě informací poskytnutých v téže smlouvě. Na druhém místě četnost úprav uvedené základní úrokové sazby, která je určena vnitrostátními právními předpisy, musí být v dotčené úvěrové smlouvě rovněž uvedena.

4)

Článek 10 odst. 2 písm. r) směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že úvěrová smlouva musí pro účely výpočtu odškodnění hrazeného v případě předčasného splacení úvěru uvádět konkrétním a pro průměrného spotřebitele snadno srozumitelným způsobem postup výpočtu tohoto odškodnění tak, aby takový spotřebitel mohl určit částku odškodnění, která má být uhrazena v případě předčasného splacení úvěru na základě informací poskytnutých v této smlouvě.

5)

Článek 10 odst. 2 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, aby úvěrová smlouva uváděla všechny situace, v nichž je právo stran úvěrové smlouvy na ukončení platnosti smlouvy uznáno nikoliv touto směrnicí, nýbrž pouze vnitrostátní právní úpravou.

6)

Článek 14 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby věřitel namítl zánik práva při uplatnění práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy podle tohoto ustanovení v případě, že některý z povinně uváděných údajů uvedených v čl. 10 odst. 2 této směrnice není zahrnut v úvěrové smlouvě ani nebyl dodatečně řádně sdělen, bez ohledu na to, zda tento spotřebitel nevěděl o svém právu na odstoupení od smlouvy, aniž za tuto neznalost nese odpovědnost.

7)

Směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby věřitel mohl mít platně za to, že spotřebitel zneužil svého práva na odstoupení od smlouvy upraveného v čl. 14 odst. 1 této směrnice, pokud některý z povinně uváděných údajů uvedených v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48 není zahrnut v úvěrové smlouvě a ani nebyl dodatečně řádně sdělen, bez ohledu na to, zda tento spotřebitel o svém právu na odstoupení od smlouvy nevěděl.

8)

Článek 10 odst. 2 písm. t) směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že úvěrová smlouva musí uvádět podstatné informace o všech mechanismech mimosoudního urovnání stížností nebo prostředků nápravy, které má spotřebitel k dispozici a případně o nákladech na každý z nich, o skutečnosti, že stížnost nebo odvolání musí být podáno poštou nebo elektronicky, o poštovní nebo elektronické adrese, na kterou musí být tato stížnost nebo prostředek nápravy zaslán, a o dalších formálních podmínkách, na které je tato stížnost či prostředek nápravy vázán. Pokud jde o tyto informace, pouhý odkaz v úvěrové smlouvě na jednací řád dostupný na internetu nebo na jiný akt nebo dokument týkající se mechanismu mimosoudního urovnávání stížností a prostředků nápravy není dostačující.


(1)  Úř. věst. C 161, 11.5.2020.

Úř. věst. C 230, 13.7.2020.

Úř. věst. C 255, 3.8.2020.


Top