—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při výběru referenčního rámce pro hodnocení daňového režimu. Komise měla považovat za referenční rámec britský režim daně z příjmů právnických osob, a nejen pouze režim ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila nesprávný přístup při analýze režimu CFC. Komise měla v bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně za to, že ustanovení kapitoly 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představují odchylku od všeobecného zdanění podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že kritérium selektivity bylo naplněno tím, že bylo rozdílně zacházeno s podniky ve skutkově a právně srovnatelné situaci.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že 75 % osvobození podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že výjimka „odpovídajícího úroku“ podle článku 371IE Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněna povahou a celkovou strukturou daňového systému.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že uložení daňového zatížení CFC, které splňují podmínky pro osvobození obsažené v kapitole 9 části 9 A britského Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010], jako kategorii by bylo v rozporu se svobodou usazování, kterou mají žalobkyně podle článku 49 SFEU.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že v souvislosti se 75 % osvobozením a otázkou pevně stanoveného poměru došlo ke zjevně nesprávnému posouzení.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami zákazu diskriminace a rovnosti, které platí v rámci unijního práva.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), která se neuplatní ratione temporis, nebo z nich nepřiměřeně vycházela.

10.

Desátý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při uplatňování čl. 107 odst. 1 SFEU, když v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje kategorie příjemců (zahrnující i žalobkyně) a že žalobkyně získaly podporu, která má být podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí navrácena.