1)

Musí být čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 (1) vykládán v tom smyslu, že vylučuje, aby se ustanovení směrnice použila pro zkoumání zneužívající povahy jednotlivých smluvních ujednání, které se týkají neúrokových nákladů úvěru, v případě, kdy závazné právní předpisy členského státu určují horní hranici těchto nákladů tím, že stanoví, že neúrokové náklady úvěru, jež vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, se nehradí v rozsahu, v jakém překračují nejvyšší přípustné neúrokové náklady úvěru vypočítané způsobem stanoveným zákonem nebo celkovou částku úvěru?

2)

Musí být čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 vykládán v tom smyslu, že neúrokové náklady (v podobě poplatku, provize nebo v jiné formě) spojené se samotným uzavřením smlouvy a poskytnutím půjčky, které dlužník nese a splácí společně s půjčkou vedle úroků, jako ujednání dané smlouvy nepodléhá posouzení podle tohoto ustanovení z hlediska své zneužívající povahy, pokud je sepsáno jasným a srozumitelným jazykem?

3)

Musí být čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 vykládán v tom smyslu, že smluvní ujednání, která stanoví různé náklady spojené s poskytnutím půjčky, nejsou „sepsána jasným a srozumitelným jazykem“, pokud neobjasňují, za jaké konkrétní protislužby jsou vybírány a neumožňují spotřebiteli, aby určil, jaké jsou mezi nimi rozdíly?