–

za Azienda Agricola Ambrosi Nicola Giuseppe, Azienda Agricola Castagna Giovanni, Azienda Agricola Castellani Enio, Nereo e Giuliano Ss, Azienda Agricola De Fanti Maria Teresa, Azienda Agricola Giacomazzi Vilmare, Azienda Agricola Iseo di Lunardi Giampaolo e Silvano Ss, Azienda Agricola Mastrolat di Mastrotto Franco e Luca Ss, Azienda Agricola Righetti Michele e Damiano, Azienda Agricola Scandola Stefano e Gianni, Azienda Agricola Tadiello Roberto, Azienda Agricola Turazza Mario, Azienda Agricola Zuin Tiziano, 2 B Società Agricola Srl F. Manzem a P. Romanem, avvocati,

–

za Azienda Agricola Pozzan Mirko E. Ermondi a M. Aldegheri, avvocatesse,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi D. Bianchim a F. Moro, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu a platnosti článků 1 až 3 nařízení Rady (EHS) č. 856/84 ze dne 31. března 1984, kterým se mění nařízení (EHS) č. 804/68 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (neoficiální překlad) (Úř. věst. 1984, L 90, s. 10), článku 1 a čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3950/92 ze dne 28. prosince 1992, kterým se stanoví doplňková dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (neoficiální překlad) (Úř. věst. 1992, L 405, s. 1), čl. 1 odst. 1 a článku 5 nařízení Rady (ES) č. 1788/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví dávka v odvětví mléka a mléčných výrobků (Úř. věst. 2003, L 270, s. 123; Zvl. vyd. 03/40, s. 391), a článků 55, 64 a 65 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1), jakož i jejich příloh.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Azienda Agricola Ambrosi Nicola Giuseppe a několika dalšími italskými producenty mléka (dále jen společně „dotyční producenti“) na straně jedné a Agenzia per le Erogazioni in Agricoltura (AGEA) (Agentura pro poskytování podpor v odvětví zemědělství, Itálie) a Ministero delle Politiche agricole e forestali (ministerstvo zemědělství a lesnictví, Itálie) (dále jen „ministerstvo“) na straně druhé, jehož předmětem jsou postupy týkající se náhrad a výpočtu vnitrostátní produkce pro účely stanovení doplňkových dávek za období uvádění mléka a mléčných výrobků na trh 2008/2009.

3

Z prvního a čtvrtého bodu odůvodnění nařízení č. 856/84 vyplývá, že z důvodu přetrvávající nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou v odvětví mléka zavedl unijní normotvůrce tímto nařízením režim doplňkové dávky v tomto odvětví, kterou bylo nutné uhradit v případě, kdy množství mléka nebo mléčného ekvivalentu překročilo stanovené referenční množství.

4

Dne 31. března 1984 bylo přijato nařízení Rady (EHS) č. 857/84, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dávku uvedenou v článku 5c nařízení č. 804/68 v odvětví mléka a mléčných výrobků (neoficiální překlad) (Úř. věst. 1984, L 90, s. 13).

5

Režim doplňkové dávky byl několikrát prodloužen, zejména nařízením č. 3950/92, které bylo několikrát změněno.

6

Zejména za účelem zjednodušení a vyjasnění bylo posledně uvedené nařízení zrušeno a nahrazeno nařízením č. 1788/2003, které bylo s účinností od 1. dubna 2008 zrušeno a nahrazeno nařízením č. 1234/2007.

7

Nařízení č. 1234/2007, které bylo rovněž opakovaně měněno, bylo zrušeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671). V článku 230 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1308/2013 se však stanoví, pokud jde pro režim omezení produkce mléka, že do 31. března 2015 se nadále použijí část II hlava I kapitola III, jakož i články 55 a 85 a přílohy IX a X nařízení č. 1234/2007.

8

Vzhledem k tomu, že se spor v původním řízení týká hospodářského roku od 1. dubna 2008 do 31. března 2009, řídí se tento spor ratione temporis nařízením č. 1234/2007, ve znění nařízení Rady (ES) č. 248/2008 ze dne 17. března 2008 (Úř. věst. 2008, L 76, s. 6) (dále jen „jednotné nařízení o společné organizaci trhů“), kterým se za účelem usnadnění produkce většího množství mléka v Evropské unii a uspokojení požadavků trhu s mléčnými výrobky s účinností od 1. dubna 2008 zvýšily kvóty všech členských států uvedených v příloze IX nařízení č. 1234/2007 o 2 %.

9

Body 36, 37, 51 a 105 odůvodnění jednotného nařízení o společné organizaci trhů uváděly:

[…]

[…]

10

Podle článku 55 tohoto nařízení platilo, že:

„1.   Režim kvót se vztahuje na

[…]

2.   Jestliže producent překročí příslušnou kvótu […], platí se z takového množství dávka z přebytku s výhradou [podle] podmínek uvedených v oddílech II a III.

[…]“

11

Článek 65 uvedeného nařízení, který v podstatě převzal definice stanovené v článku 5 nařízení č. 1788/2003, stanovil:

„Pro účely tohoto oddílu se rozumí:

[…]“

12

Článek 66 odst. 1 až 3 téhož nařízení stanovil:

„1.   Vnitrostátní kvóty pro produkci mléka a mléčných výrobků uváděných na trh sedm po sobě následujících období dvanácti měsíců počínaje 1. dubnem 2008 (dále jen ‚období dvanácti měsíců‘) jsou stanoveny v bodě 1 přílohy X.

2.   Kvóty uvedené v odstavci 1 se rozdělují mezi producenty podle článku 67, přičemž se rozlišuje mezi dodávkami a přímým prodejem. Překročení vnitrostátních kvót stanoví na vnitrostátní úrovni každý členský stát v souladu s tímto oddílem, a to vždy samostatně pro dodávky a pro přímý prodej.

3.   Vnitrostátní kvóty uvedené v bodě 1 přílohy IX se stanoví, aniž je dotčena možnost přezkumu s ohledem na všeobecnou situaci na trhu a zvláštní podmínky existující v některých členských státech.“

13

V článku 67 odst. 1 jednotného nařízení o společné organizaci trhů se stanovilo:

„Individuální kvóta nebo kvóty producentů k 1. dubnu 2008 se rovnají jejich individuálnímu referenčnímu množství nebo množstvím k 31. březnu 2008, aniž jsou dotčeny převody, prodeje a změny kvóty, které nabývají účinnosti 1. dubna 2008.“

14

Článek 68 tohoto nařízení uváděl, že:

„Členské státy přijmou pravidla, jež na základě objektivních kritérií, která oznámí Komisi, umožní přidělit producentům všechny kvóty pocházející z vnitrostátní rezervy uvedené v článku 71 nebo část těchto kvót.“

15

Článek 71 odst. 1 uvedeného nařízení stanovil:

„Každý členský stát vytvoří vnitrostátní rezervu jako část vnitrostátních kvót stanovených v příloze IX, zejména s ohledem na přidělování stanovené v článku 68. […]“

16

Článek 75 téhož nařízení, který se týkal zvláštních opatření pro provádění převodů kvót, v odstavci 2 stanovil, že opatření uvedená v jeho odstavci 1 mohou být prováděna na celostátní úrovni, na příslušné územní úrovni nebo ve sběrných oblastech.

17

Článek 78 odst. 1 první pododstavec jednotného nařízení o společné organizaci trhů stanovil:

„Dávka z přebytku se platí z mléka a mléčných výrobků uváděných na trh v množství přesahujícím vnitrostátní kvótu podle pododdílu II.“

18

Článek 114 odst. 1 tohoto nařízení stanovil:

„Potraviny určené pro lidskou spotřebu mohou být uváděny na trh jako mléko a mléčné výrobky, pouze pokud splňují definice a označení stanovené v příloze XII.“

19

Článek 201 uvedeného nařízení zněl:

„1.   S výhradou odstavce 3 se zrušují

[…]

[…]

3.   Zrušením nařízení uvedených v odstavci 1 není dotčena skutečnost, že

20

Podle článku 204 odst. 2 písm. g) uvedeného nařízení se toto nařízení použilo pro režim omezení produkce mléka podle části II hlavy I kapitoly III ode dne 1. dubna 2008.

21

Bod 1 přílohy IX jednotného nařízení o společné organizaci trhů, který uváděl mléčné kvóty přidělené každému členskému státu, z tohoto důvodu přiznal Italské republice 10740661,200 tuny.

22

Příloha XII tohoto nařízení, nadepsaná „Definice a označení v odvětví mléka a mléčných výrobků podle čl. 114 odst. 1“, stanovila:

„[…]

II. Použití pojmu ‚mléko‘

23

Bod 2 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2006, L 93, s. 12) uváděl:

„Je třeba podporovat rozmanitost zemědělské produkce, aby bylo dosaženo lepší rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu. Podpora produktů určitých vlastností může představovat značný přínos pro hospodářství venkova, zejména ve znevýhodněných a odlehlých oblastech, a to zlepšením příjmů zemědělců a udržením venkovského obyvatelstva v těchto oblastech.“

24

Článek 13 odst. 1 tohoto nařízení, jehož znění bylo totožné se zněním čl. 13 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 1992, L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4), upravoval ochranu „zapsaných názvů“.

25

Nařízení č. 510/2006, které podle svého čl. 20 prvního pododstavce vstoupilo v platnost dne 31. března 2006, zrušilo nařízení č. 2081/92.

26

Body 3, 4 a 5 nařízení č. 248/2008 uváděly:

27

Článek 2 odst. 1 až 2a decreto-legge n. 49, recante riforma della normativa in tema di applicazione del prelievo supplementare nel settore del latte e dei prodotti lattiero-caseari (nařízení s mocí zákona č. 49 o reformě právní úpravy týkající se použití doplňkové dávky v odvětví mléka a mléčných výrobků) ze dne 28. března 2003, které bylo s úpravami přeměněno na zákon zákonem č. 119 ze dne 30. května 2003 (GURI č. 124 ze dne 30. května 2003, dále jen „nařízení s mocí zákona č. 49/2003“), stanoví:

„1.   Od prvního období uplatňování tohoto nařízení se individuální referenční množství rozdělovaná mezi dodávky a přímé prodeje určí součtem kvóty A a kvóty B, stanovených v článku 2 zákona č. 468 ze dne 26. listopadu 1992, s přihlédnutím ke snížením provedeným podle nařízení s mocí zákona č. 727 ze dne 23. prosince 1994 […] a dodatečným přidělením podle čl. 1 odst. 21 nařízení s mocí zákona č. 43 ze dne 1. března 1999 […].

2.   Při AGEA […] se zřizuje veřejný rejstřík kvót, ve kterém se pro každého producenta zapisují individuální referenční množství rozdělená mezi dodávky a přímé prodeje.

2a.   Před začátkem každého období uvádění na trh regiony a autonomní provincie aktualizují a určí individuální referenční množství každého producenta […]“

28

Článek 2 odst. 2 a 3 legge n. 468 – Misure urgenti nel settore lattiero-caseario (zákon č. 468 o naléhavých opatřeních v odvětví mléka a mléčných výrobků) ze dne 26. listopadu 1992 (GURI č. 286 ze dne 4. prosince 1992) (dále jen „zákon č. 468/1992“) stanovil:

„2.   Pro producenty, kteří jsou členy sdružení patřících do Unione nazionale fra le associazioni di produttori di latte bovino (Unalat) [národní svaz sdružení producentů kravského mléka], jakož i pro členy Associazione produttori latte (Azoolat) [sdružení producentů mléka], se kvóty pro dodávky a přímý prodej dělí na dvě různé části:

3.   Producentům, kteří nejsou členy žádného sdružení, jsou přiděleny kvóty uvedené v přílohách vyhlášky ministra zemědělství a lesnictví ze dne 26. května 1992, zveřejněné v běžném dodatku ke GURI č. 130 ze dne 4. června 1992, jakož i v pozdějších dodatcích uvedených příloh, v rámci kvóty A. Přidělení nemůže být vyšší než množství skutečně vyprodukovaná a uvedená na trh v obdobích 1990/1991 nebo 1991/1992, s výjimkou případů, kdy producent ukončil svou činnost před obdobím 1990/1991, aniž měl nárok na jakékoliv náhrady spojené se zrušením produkce mléka nebo s porážkou dobytka. […]“

29

Pro období uvádění mléka a mléčných výrobků na trh 2008/2009 zaslala AGEA každému dotčenému italskému producentovi sdělení o postupech týkajících náhrad a výpočtu vnitrostátní produkce za účelem stanovení doplňkových dávek, které budou muset uhradit.

30

Tito producenti podali žalobu na neplatnost platebních příkazů vydaných proti nim, jakož i všech dopisů AGEA nebo ministerstva, které s těmito platebními příkazy souvisely.

31

Tvrdí, že tyto akty jsou protiprávní zejména z důvodu nedodržení unijního práva. Na podporu svých tvrzení se dovolávají zejména nespolehlivosti údajů umožňujících určit úroveň vnitrostátní produkce v odvětví mléka a mléčných výrobků. Domnívají se, že množství mléka použité k výrobě sýrů s chráněným označením původu (CHOP), které jsou určeny k vývozu do třetích zemí, by mělo být vyloučeno z výpočtu celkového zaručeného množství přiděleného členským státům.

32

Předkládající soud má za to, že v oblasti mléčných kvót se nutnost chránit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou mléka a mléčných výrobků týká pouze vnitřního trhu Unie. Proto by mléko určené k výrobě mléčných výrobků s CHOP, které mají být vyvezeny mimo Unii, nemělo být zohledněno při výpočtu mléčných kvót a vnitrostátních referenčních množství, takže doplňková dávka by se měla vztahovat pouze na množství kravského mléka nebo jiných mléčných výrobků uváděných na trh v období dvanácti měsíců pouze na unijním trhu.

33

Takový výklad podle uvedeného soudu vyplývá z nařízení č. 856/84, jehož pravidla byla převzata nařízeními, která jej nahradila, které se týkalo pouze „trhu s mléčnými výrobky ve Společenství“, jakož i z bodu 51 odůvodnění jednotného nařízení o společné organizaci trhů, který výslovně neodkazuje na výrobu a uvádění na trh výrobků určených na vývoz mimo Unii. Navíc rozsudek ze dne 25. března 2004, Azienda Agricola Ettore Ribaldi a další (C‑480/00, C‑482/00, C‑484/00, C‑489/00 až C‑491/00 a C‑497/00 až C‑499/00, EU:C:2004:179), takový výklad uvedených nařízení nezpochybňuje.

34

V tomto ohledu uvedený soud poukazuje na jedinečnou povahu výrobků s CHOP. Mléko používané k výrobě takových výrobků má specifické vlastnosti, neboť jak jeho produkce, tak jeho použití by se měly omezovat na území spojené s CHOP. Kromě toho toto mléko nemá vlastní trh ani vlastní uživatele, kromě zařízení, která tento produkt vyrábějí. Mimoto pokud je konečný výrobek určen k vývozu z Unie a jestliže je skutečně vyvezen, nemůže mít žádný vliv na vztah mezi poptávkou a nabídkou mléčných výrobků na vnitřních trzích členských států.

35

Zohlednění množství mléka, které bylo nezbytné pro výrobu mléčných výrobků určených k vývozu do třetích zemí, při určení množství přidělovaných každému členskému státu, by tedy mělo za následek, že by přidělování vnitrostátních referenčních množství, a tedy individuálních referenčních množství, nebylo spolehlivé. Kromě toho skutečnost, že množství mléka nezbytné k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí, podléhá stejnému režimu mléčných kvót jako množství mléka určené k prodeji uvnitř Unie, by měla za následek stejné zacházení s odlišnými situacemi.

36

V důsledku toho si předkládající soud klade otázku ohledně slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy, která do výpočtu vnitrostátních kvót zahrnuje množství mléka použité k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí, s příslušnými ustanoveními nařízení upravujícími doplňkové dávky v odvětví mléka.

37

Podpůrně se uvedený soud zamýšlí nad platností takového režimu mléčných kvót s ohledem na cíle ochrany CHOP, čl. 32 písm. a), čl. 39 odst. 1 a odst. 2 písm. a), čl. 40 odst. 2 a čl. 41 písm. b) SFEU, jakož i zásady právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, proporcionality, zákazu diskriminace a svobodného podnikání.

38

Za těchto okolností se Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (správní soud pro region Lazio, Itálie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

39

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 55, 65 a 78 jednotného nařízení o společné organizaci trhů vykládány v tom smyslu, že vylučují z výpočtu vnitrostátních kvót pro produkci mléka a mléčných výrobků, jakož i dávek z přebytku, množství mléka použité k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí.

40

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 65 písm. a) a b) tohoto nařízení nedefinuje „mléko“ a „mléčné výrobky“ v závislosti na jejich použití při výrobě určitých odvozených produktů, jako jsou sýry s CHOP.

41

Kromě toho podle čl. 55 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení se režim kvót vztahuje na mléko a mléčné výrobky definované v čl. 65 písm. a) a b) téhož nařízení, přičemž tento režim je upřesněn v článcích 66 až 78 tohoto nařízení. Dále, jak stanoví čl. 55 odst. 2 jednotného nařízení o společné organizaci trhů, jestliže producent překročí příslušnou kvótu, platí z takového množství dávku z přebytku podle podmínek uvedených v oddílech II a III tohoto nařízení.

42

Za těchto podmínek je podle ustálené judikatury Soudního dvora třeba tato ustanovení vykládat v závislosti nejen na jejich znění, ale i jejich kontextu a cílech sledovaných právní úpravou, jejíž jsou součástí (obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2019, Lexitor, C‑383/18, EU:C:2019:702, bod 26).

43

Je přitom třeba konstatovat, že jak ustanovení týkající se režimu mléčných kvót, tak ustanovení týkající se režimu dávek z množství mléka a mléčných výrobků uváděných na trh nad rámec těchto kvót neobsahují zvláštní pravidla, pokud jde o množství mléka použitého k výrobě jiných mléčných výrobků, na které se vztahuje CHOP a které jsou určeny k vývozu do třetích zemí. Tato ustanovení zejména uvedené režimy neupravují v závislosti na označení, které může být přiděleno těmto mléčným výrobkům, a jejich konečném určení.

44

Takové konstatování je podpořeno cílem jednotného nařízení o společné organizaci trhů, jak vyplývá zejména z bodu 36 odůvodnění tohoto nařízení, jakož i cílem režimu dávek použitelných na množství mléka, která přesahují referenční množství zavedená nařízením č. 856/84 a několikrát prodloužená. Tímto cílem je snížit na dotčeném trhu nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a z ní vyplývající strukturální přebytky, a dosáhnout lepší rovnováhy na trhu. V rámci režimu mléčných kvót a režimu dávek z přebytku měl totiž unijní normotvůrce v úmyslu regulovat růst celkové produkce mléka v Unii, a to bez ohledu na odbytiště těchto produktů.

45

Cíl sledovaný unijním normotvůrcem výslovně vyplývá, jak zdůraznily italská vláda a Komise ve svých písemných vyjádřeních, z pátého bodu odůvodnění nařízení č. 856/84, podle kterého bylo celkové zaručené množství stanovené pro Společenství stanoveno s přihlédnutím k úrovni vnitřní spotřeby a k vývozním možnostem.

46

Kromě toho, jak rovněž vyplývá z bodu 4 odůvodnění nařízení č. 248/2008, unijní normotvůrce vycházel za účelem odůvodnění dodatečného zvýšení mléčných kvót přidělených každému členskému státu o 2 %, které mělo usnadnit produkci většího množství mléka v Unii a uspokojit požadavky trhu s mléčnými výrobky, ze zprávy Komise o vývoji trhů, která se týkala jak situace unijního trhu, tak situace „světového“ trhu.

47

Konečně je třeba mít za to, že výklad zastávaný žalobci v původním řízení, podle kterého množství mléka použitého k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí musí být vyloučeno z výpočtu vnitrostátních kvót pro produkci mléka a mléčných výrobků, jakož i dávky z přebytku, předpokládá, že mléko dodané producenty zpracovatelům, které je určeno k výrobě sýrů s CHOP na vývoz do třetích zemí, je přesně identifikovatelné a vysledovatelné na úrovni každého producenta. Jak přitom zdůrazňuje italská vláda a Komise, unijní právo neukládá producentům mléka, aby pro účely použití režimu mléčných kvót a režimu dávek z přebytku zajistili takovou vysledovatelnost podle toho, zda je mléko určeno k výrobě sýrů s CHOP, které musí být vyvezeny do třetích zemí, či nikoli.

48

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že články 55, 65 a 78 jednotného nařízení o společné organizaci trhů musí být vykládány v tom smyslu, že nevylučují z výpočtu vnitrostátních kvót pro produkci mléka a mléčných výrobků, jakož i dávek z přebytku, množství mléka použité k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí.

49

Vzhledem k odpovědi na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.

50

Třetí otázkou předkládající soud v podstatě Soudní dvůr žádá, aby posoudil platnost článků 55, 65 a 78 jednotného nařízení o společné organizaci trhů, jelikož tyto články nevylučují z výpočtu vnitrostátních kvót pro produkci mléka a mléčných výrobků, jakož i dávky z přebytku, množství mléka použité k výrobě sýrů s CHOP určených na vývoz do třetích zemí, a to s ohledem na cíle ochrany CHOP, jak vyplývají z článku 13 nařízení č. 510/2006 i z čl. 32 písm. a), čl. 39 odst. 1 a odst. 2 písm. a), čl. 40 odst. 2 a čl. 41 písm. b) SFEU, jakož i ze zásad právní jistoty, ochrany legitimního očekávání, proporcionality, zákazu diskriminace a svobody podnikání.

51

Pokud jde nejprve o otázky předkládajícího soudu ohledně souladu článků 55, 65 a 78 jednotného nařízení o společné organizaci trhů s cíli ochrany výrobků s CHOP, které vyplývají zejména z článku 13 nařízení č. 510/2006, je třeba konstatovat, že režim mléčných kvót a právní úprava týkající se CHOP mají společné cíle, jako je zejména dosažení lepší rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu. I když prostředky použité za tímto účelem nejsou totožné, vyplývá zejména z bodu 36 odůvodnění jednotného nařízení o společné organizaci trhů a z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 510/2006, že nejsou ani protichůdné.

52

Je totiž třeba připomenout, jak rozhodl Soudní dvůr v bodě 36 rozsudku ze dne 17. října 2019, Caseificio Cirigliana a další (C‑569/18, EU:C:2019:873), že právní úprava použitelná na CHOP chrání jejich uživatele proti zneužívání uvedených označení třetími osobami, které by chtěly těžit z dobré pověsti, kterou tato označení získala.

53

Tato právní úprava je tedy prostředkem valorizace jakosti produktu podle předem definovaných kritérií. Systém mléčných kvót obsahuje ustanovení, která se týkají množství produkce.

54

Předkládající soud na podporu důvodů, jejichž cílem je vyloučit z výpočtu uvedených kvót produkci mléka sloužícího k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí, nabízí nařízení č. 1898/87, jehož ustanovení byla s účinností od 1. července 2008 zrušena jednotným nařízením o společné organizaci trhů na základě čl. 201 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení a začleněna do posledně uvedeného nařízení, jak je rovněž zřejmé z bodu 105 odůvodnění tohoto nařízení.

55

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 114 odst. 1 jednotného nařízení o společné organizaci trhů mohou být potraviny určené pro lidskou spotřebu uváděny na trh jako mléko a mléčné výrobky, pouze pokud splňují definice a označení stanovené v příloze XII tohoto nařízení, která se týká definic a označení v odvětví mléka a mléčných výrobků podle tohoto ustanovení.

56

Uvedené ustanovení přitom nelze vykládat tak, že se jím vylučuje množství mléka použitého k výrobě výrobků s CHOP určených k vývozu do třetích zemí. Tato pravidla týkající se ochrany označení mléka a mléčných výrobků měla v zájmu výrobců a spotřebitelů chránit takové označení s ohledem na jejich přirozené složení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 1999, UDL, C‑101/98, EU:C:1999:615, body 15 a 32), a jsou zcela irelevantní pro účely výkladu oblasti působnosti režimu mléčných kvót, jelikož byla zahrnuta, jak vyplývá z bodu 51 odůvodnění tohoto nařízení, mezi opatření, jimiž se řídí uvádění mléka, mléčných výrobků a tuků na trh a jejich označování.

57

Z toho vyplývá, že cíle spojené s ochranou CHOP, jak vyplývají z článku 13 nařízení č. 510/2006, nevyžadují, aby množství mléka použité k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí bylo vyloučeno z výpočtu vnitrostátních kvót pro produkci mléka a mléčných výrobků stanovených jednotným nařízením o společné organizaci trhů.

58

Pokud jde o otázky předkládajícího soudu stran souladu režimu mléčných kvót a režimu dávek z přebytku, jak vyplývají z článků 55, 65 a 78 jednotného nařízení o společné organizací trhů, s články Smlouvy o FEU, jichž se dovolává předkládající soud a které jsou uvedeny v bodě 50 tohoto rozsudku, je třeba připomenout, že unijní normotvůrce má v oblasti společné zemědělské politiky širokou posuzovací pravomoc, která odpovídá politické odpovědnosti, kterou mu svěřují články 40 až 43 SFEU (rozsudek ze dne 14. května 2009, Azienda Agricoio Disarò Antonio a další, C‑34/08, EU:C:2009:304, bod 44).

59

V této souvislosti se otázky předkládajícího soudu týkají případného porušení cílů stanovených v čl. 32 písm. a) SFEU režimem mléčných kvót a režimem dávek z přebytku, jak je vyložen v bodě 48 tohoto rozsudku. Uvedený soud si totiž klade otázku ohledně slučitelnosti takových režimů s cílem podpory obchodu mezi členskými státy a třetími zeměmi, který vyplývá z tohoto ustanovení Smlouvy o FEU.

60

V tomto ohledu je třeba uvést, že i když se Komise podle čl. 32 písm. a) Smlouvy o FEU při plnění úkolů, které jsou jí svěřeny na základě kapitoly 1 uvedené v hlavě II třetí části SFEU, nadepsané „Celní unie“, inspiruje nutností podporovat obchod mezi členskými státy a třetími zeměmi, z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že při přijímání režimu mléčných kvót nebyly vzaty v úvahu důvody související s nutností podporovat obchod mezi členskými státy a třetími zeměmi.

61

V každém případě, i kdyby čl. 32 písm. a) SFEU ukládal unijnímu normotvůrci, aby vyloučil množství mléka použité k výrobě mléčných výrobků s CHOP určených k vývozu do třetích zemí, nebylo by možné mít s ohledem na široký prostor pro uvážení, který má unijní normotvůrce v oblasti společné zemědělské politiky, za to, že by tím, že toto mléko nevyloučil z výpočtu kvót a dávek z přebytku, překročil prostor pro uvážení, který je mu v rámci provádění této politiky přiznán.

62

Pokud jde o případné nedodržení cílů uvedených v článku 39 SFEU, je třeba připomenout, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, že unijní orgány mají povinnost zajišťovat jejich neustálé vyvažování, které si mohou žádat případné rozpory mezi těmito cíli, je-li na každý z nich nahlíženo zvlášť, případně přiznat dočasně některému z cílů přednost vynucenou hospodářskými okolnostmi, k nimž orgány přihlížejí při přijímání svých rozhodnutí (rozsudek ze dne 14. května 2009, Azienda Agricola Disarò Antonio a další, C‑34/08, EU:C:2009:304, bod 45, jakož i usnesení ze dne 3. prosince 2019, Fruits de Ponent v. Komise, C‑183/19 P, nezveřejněné, EU:C:2019:1039, bod 25).

63

Jak přitom Soudní dvůr v souvislosti s nařízením č. 1788/2003 rozhodl, Rada tím, že dočasně upřednostnila cíl stabilizace trhů, nepřekročila svoji posuzovací pravomoc (rozsudek ze dne 14. května 2009, Azienda Agricola Disarò Antonio a další, C‑34/08, EU:C:2009:304, bod 51).

64

Mimoto cílem režimu dávek je obnovit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou na trhu mléka, který se vyznačuje strukturálními přebytky, prostřednictvím omezení produkce mléka, takže tento režim sleduje cíle racionálního rozvoje produkce mléka a rovněž cíl zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva tím, že přispívá ke stabilizaci jeho příjmů (viz zejména rozsudek ze dne 14. května 2009, Azienda Agricola Disarò Antonio a další, C‑34/08, EU:C:2009:304, bod 53).

65

Totéž platí pro jednotné nařízení o společné organizaci trhů. Zejména z bodů 36 a 37 odůvodnění tohoto nařízení totiž vyplývá, že toto nařízení navazuje na sledované cíle a prostředky zavedené k jejich dosažení nařízením č. 1788/2003.

66

Pokud jde dále o údajné nezohlednění zvláštních charakteristik produkce mléka použitého k výrobě sýrů s CHOP při stanovení režimu mléčných kvót a režimu dávek z přebytku ze strany Rady v rozporu s čl. 39 odst. 2 písm. a) SFEU, třebaže jsou CHOP úzce vázána na určitou zeměpisnou oblast, je třeba připomenout, že toto ustanovení stanoví povinnost přihlédnout při vypracovávání společné zemědělské politiky a zvláštních metod, které tato politika může zahrnovat, zejména „ke zvláštní povaze zemědělské činnosti, vyplývající ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi“. Nelze však mít za to, že specifika CHOP patří mezi uvedené strukturální a přírodní rozdíly mezi různými zemědělskými oblastmi, na které se vztahuje uvedené ustanovení, neboť tato specifika souvisejí zejména s rozhodnutím unijního normotvůrce podporovat diverzifikaci zemědělské produkce valorizací původu produktů.

67

Nařízení o jednotné společné organizaci trhů naopak obsahuje ustanovení, která zaručují určitou pružnost umožňující zejména zohlednit strukturální a přírodní rozdíly mezi různými zemědělskými oblastmi, jako je úprava vnitrostátních kvót v závislosti na všeobecné situaci na trhu a zvláštních podmínkách existujících v některých členských státech, jak vyplývá z čl. 66 odst. 3 tohoto nařízení, nebo možnost přidělit producentům všechny kvóty pocházející z vnitrostátní rezervy nebo část těchto kvót, jak vyplývá z článku 68 uvedeného nařízení, nebo také možnost, aby členské státy stanovily zvláštní opatření pro provádění převodů kvót na celostátní úrovni, na příslušné územní úrovni nebo ve sběrných oblastech, jak stanoví článek 75 téhož nařízení.

68

Z důvodu, že se výrobci sýrů s CHOP nenacházejí v situaci srovnatelné se situací ostatních výrobců sýrů, nelze mít ani za to, že zahrnutí množství mléka použitého k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí do výpočtu vnitrostátních kvót a výpočtu dávek z množství uváděného na trh nad rámec těchto kvót, porušuje omezení uložená v čl. 40 odst. 2 SFEU.

69

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení může společná organizace zemědělských trhů zahrnovat veškerá opatření potřebná k dosažení cílů stanovených v článku 39 SFEU a musí vylučovat jakoukoli diskriminaci mezi výrobci nebo spotřebiteli uvnitř Unie.

70

Podle ustálené judikatury platí, že zásada zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna (rozsudek ze dne 14. května 2009, Azienda Agricola Disarò Antonio a další, C‑34/08, EU:C:2009:304, bod 67).

71

Jak přitom uvádí italská vláda ve svém písemném vyjádření, skutečnost, že sýr s CHOP může být prodáván na trhu s mléčnými výrobky mimo Unii, jej neumožňuje pouze z tohoto důvodu odlišit od ostatních mléčných výrobků.

72

V každém případě Soudní dvůr rozhodl, že i kdybychom připustili, že nařízení č. 1788/2003, které se bez rozdílu použije na všechny subjekty, pro něž je stanoveno referenční množství, zavádí rozdílné zacházení mezi produkcí mléka určenou k výrobě výrobků s CHOP a produkcí mléka určenou k výrobě jiných mléčných výrobků, a postihuje tak více některé producenty, takové rozdílné zacházení nepředstavuje diskriminaci, jelikož opatření, které jej zavádí, přijaté v rámci společné organizace trhu, jež má odlišné dopady na některé producenty v závislosti na povaze jejich produkce, spočívá na objektivních kritériích, která jsou přizpůsobena potřebám celkového fungování společné organizace trhu. Tak tomu je v případě režimu mléčných kvót a režimu dávek z přebytku, které jsou upraveny tak, že individuální referenční množství jsou stanovena v takové výši, aby jejich součet nepřekročil celkové množství zaručené každému členskému státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. května 2009, Azienda Agricola Disarò Antonio a další, C‑34/08, EU:C:2009:304, bod 69).

73

Z toho vyplývá, že nelze mít za to, že zahrnutí množství mléka použitého k výrobě sýrů s CHOP určených k vývozu do třetích zemí do produkcí podléhajících těmto režimům je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.

74

Pokud jde o případné porušení čl. 41 písm. b) SFEU, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení mohou být k dosažení cílů stanovených v článku 39 SFEU v rámci společné zemědělské politiky přijata opatření jako například společná opatření postupu na podporu spotřeby určitých produktů. Toto ustanovení přitom neobsahuje povinnosti, které by jako takové měly unijní orgány.

75

Nelze mít ani za to, že tyto režimy mléčných kvót a dávek z přebytku porušují zásadu proporcionality. V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 83 rozsudku ze dne 14. května 2009, Azienda Agricola Disarò Antonio a další (C‑34/08, EU:C:2009:304), rozhodl, že posouzení nařízení č. 1788/2003 s ohledem na zásadu proporcionality neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla mít vliv na platnost tohoto nařízení.

76

Stejně tomu musí být i v případě jednotného nařízení o společné organizaci trhů. Omezení celkové produkce mléka v Unii, které toto nařízení stanoví, totiž umožňuje usnadnit odbyt přebytků produkce mléka, které existují v rámci Unie, a snížit tak nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou na trhu s mlékem a mléčnými výrobky, a z ní vyplývající strukturální přebytky. Nelze tedy mít za to, že toto opatření je zjevně nepřiměřené ke splnění cíle stabilizace a lepší rovnováhy trhů, připomenutého v bodě 36 odůvodnění uvedeného nařízení.

77

Režimy mléčných kvót a dávek z přebytku by zajisté mohly postihovat více producenty mléka použitého k výrobě sýrů s CHOP, kteří jsou povinni odebírat pouze mléko pocházející z určité zeměpisné oblasti, když mechanismus zemědělského trhu předpokládá, že pokud poptávka po mléku v jednom členském státě převyšuje nabídku mléka, může tento stát nezbytné množství mléka dovážet z jiných členských států. Tento důsledek však neumožňuje dospět k závěru, že s ohledem na prostor pro uvážení unijního normotvůrce v oblasti společné zemědělské politiky je režim mléčných kvót zjevně nepřiměřený pro dosažení hlavního cíle, který sleduje.

78

Pokud jde o údajnou neslučitelnost článků 55, 65 a 78 jednotného nařízení o společné organizaci trhů se zásadami právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a svobodného podnikání, je třeba uvést, že skutečnosti uvedené v předkládacím rozhodnutí neumožňují Soudnímu dvoru posoudit soulad režimů mléčných kvót a dávek z přebytku, jak jsou stanoveny v těchto ustanoveních, s uvedenými zásadami. Předkládající soud zejména neuvádí důvody, které jej vedly k pochybnostem o platnosti těchto režimů z hlediska těchto zásad.

79

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že její posouzení neodhalilo žádnou skutečnost, která by mohla mít vliv na platnost článků 55, 65 a 78 jednotného nařízení o společné organizaci trhů.

80

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: