–

za CZ a BY M. Pfnürem a A. Winczurou, Rechtsanwälte,

–

za Bundesrepublik Deutschland J. Hilfem, F. Montagem a M. Schleifenbaumem, Rechtsanwälte,

–

za německou vládu D. Klebsem a J. Möllerem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi W. Möllsem a N. Yerrell, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 odst. 9 a čl. 7a odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (Úř. věst. 1999, L 187, s. 42; Zvl. vyd. 07/04, s. 372) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/38/EU ze dne 17. května 2006 (Úř. věst. 2006, L 157, s. 8) (dále jen „pozměněná směrnice 1999/62“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi BY a CZ na straně jedné a Bundesrepublik Deutschland (Spolková republika Německo) na straně druhé ve věci jejich žádosti o vrácení částek zaplacených jako mýtné za používání německých spolkových dálnic.

3

Článek 2 pozměněné směrnice 1999/62 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]“

4

Článek 7 této směrnice stanoví:

„1.   Členské státy mohou ponechat v platnosti nebo zavést mýtné nebo poplatky za užívání transevropské silniční sítě nebo jejích částí pouze za podmínek uvedených v odstavcích 2 až 12. Tímto ustanovením není dotčeno právo členských států uplatňovat v souladu se Smlouvou mýtné nebo poplatky za užívání na silnicích, jež nejsou součástí transevropské silniční sítě, mimo jiné na souběžně vedoucích silnicích, na které by se mohla doprava z transevropské silniční sítě odklánět nebo které představují pro některé části této sítě přímou konkurenci, nebo na jiné typy motorových vozidel, na která se nevztahuje definice ‚vozidla‘ a která použijí transevropskou silniční síť, za předpokladu, že uložení mýtného nebo poplatků za užívání na těchto silnicích neznevýhodňuje mezinárodní dopravu a nezpůsobuje narušení hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty.

[…]

9.   Mýtné musí být založeno pouze na zásadě návratnosti nákladů na pozemní komunikace. Vážené průměrné mýtné musí konkrétně odpovídat stavebním nákladům a nákladům na provoz, údržbu a rozvoj dané sítě pozemních komunikací. Vážené průměrné mýtné může rovněž zahrnovat návratnost kapitálu nebo ziskovou marži vycházející z tržních podmínek.

[…]“

5

Podle čl. 7a odst. 1 až 3 uvedené směrnice:

„1.   Při stanovení výše váženého průměrného mýtného, které má být vybíráno na dotyčné síti pozemních komunikací nebo jasně vymezené části této sítě, vezmou členské státy v úvahu různé náklady uvedené v čl. 7 odst. 9. Zohledněné náklady se vztahují k síti nebo části sítě, na níž je vybíráno mýtné, a k vozidlům, na která se vztahuje povinnost platit mýtné. Členské státy se mohou rozhodnout, že pro zajištění návratnosti těchto nákladů nepoužijí příjmy z mýtného nebo že zajistí návratnost pouze určité procentuální části těchto nákladů.

2.   Mýtné se stanoví podle článku 7 a odstavce 1 tohoto článku.

3.   U nových režimů výběru mýtného jiných, než jsou režimy zahrnující koncesní mýtné, které členské státy zavedou po 10. červnu 2008, provedou členské státy výpočet nákladů pomocí metodiky založené na základních zásadách výpočtu mýtného uvedených v příloze III.

U nového koncesního mýtného zavedeného po 10. červnu 2008 dosáhne maximální úroveň mýtného úrovně rovnocenné nebo nižší, než která by byla vypočtena pomocí metodiky založené na základních zásadách výpočtu mýtného uvedených v příloze III. Posouzení takové rovnocennosti se provede za dostatečně dlouhé referenční období odpovídající povaze koncesní smlouvy.

Režimy výběru mýtného, které jsou zavedeny již 10. června 2008 nebo pro které již byly předloženy nabídky nebo reakce na výzvy k vyjednávání v rámci vyjednávacího řízení v souladu s postupem zadávání veřejných zakázek před 10. červnem 2008, nepodléhají povinnostem uvedeným v tomto odstavci, a to po dobu platnosti těchto režimů a za předpokladu, že nebudou podstatně pozměněny.“

6

Příloha III pozměněné směrnice 1999/62, nadepsaná „Základní zásady rozvržení nákladů a výpočtu mýtného“, v bodě 3 stanoví:

„3. Náklady na provoz, řízení a výběr mýtného

Tyto náklady zahrnují veškeré náklady provozovatele pozemní komunikace, které nejsou zahrnuty v části 2 a které vznikly v rámci zavádění, provozu a řízení pozemních komunikací a režimu mýtného. Zahrnují zejména:

Náklady mohou zahrnovat kapitálovou návratnost nebo ziskovou marži odrážející stupeň přeneseného rizika.

Tyto náklady se přerozdělují rovným a transparentním způsobem mezi všechny třídy vozidel podléhající režimu mýtného.“

7

Podle předkládajícího soudu je výše mýtného za užívání německých spolkových dálnic stanovena pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2014 na základě § 14 odst. 3 Bundesfernstraßenmautgesetz (zákon o mýtném za užívání spolkových dálkových pozemních komunikací) ze dne 12. července 2011 (BGBl. 2011 I, s. 1378), a to přílohou 4 tohoto zákona. Tato příloha stanoví toto mýtné jednak na základě částky stanovené za kilometr v případě vozidel nebo jízdních souprav majících nejvýše tři nápravy a vozidel nebo jízdních souprav majících čtyři nebo více náprav, a jednak na základě kategorie, do níž je vozidlo zařazeno a která závisí na úrovni emisí znečišťujících látek. Sazba mýtného se pohybuje od 0,141 do 0,288 eura.

8

Tento soud upřesňuje, že sazba mýtného použitelná na období, za které je požadováno jeho vrácení, tedy na období od 1. ledna 2010 do 18. července 2011, byla vypočtena na základě Aktualisierung der Wegekostenrechnung für die Bundesfernstraßen in Deutschland (znalecký posudek týkající se nákladů na silniční infrastrukturu v Německu) ze dne 30. listopadu 2007 (dále jen „WKG 2007“), týkajícího se rozhodného období pro výpočet od roku 2007 do roku 2012, ve kterém byly zohledněny zejména náklady na kapitálovou investici do nabytí pozemků, na nichž byly dálnice postaveny, a náklady na provoz pozemních komunikací, to znamená náklady na údržbu, stavební náklady, výdaje týkající se systému výběru mýtného, jakož i náklady na dopravní policii.

9

BY a CZ podnikali do 31. srpna 2015 ve formě společnosti založené podle polského práva, která vykonávala činnost v oblasti silniční dopravy zejména na německém území.

10

Z tohoto titulu BY a CZ zaplatili Spolkové republice Německo za období od 1. ledna 2010 do 18. července 2011 celkovou částku ve výši 12420,53 eura jako mýtné za používání německých spolkových dálnic.

11

Vzhledem k tomu, že BY a CZ považovali tuto částku za nepřiměřeně vysokou, podali k Verwaltungsgericht Köln (správní soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) žalobu, kterou se domáhali vrácení mýtného; uvedený soud žalobu zamítl.

12

BY a CZ podali proti tomuto rozhodnutí odvolání k předkládajícímu soudu, přičemž v podstatě tvrdili, že způsob výpočtu, na jehož základě byly stanoveny sazby mýtného, které museli uhradit, vedl v rozporu s unijním právem ke stanovení sazeb mýtného, které byly nepřiměřeně vysoké.

13

Pokud jde o rozhodnutí otázky, která mu byla předložena k rozhodnutí, má předkládající soud za to, že je třeba nejprve posoudit, zda čl. 7 odst. 9 a čl. 7a odst. 1 a 2 pozměněné směrnice 1999/62, mají přímý účinek a zda byla tato ustanovení správně provedena do německého práva.

14

V této souvislosti předkládající soud zaprvé připomíná, že ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 5. února 2004, Rieser Internationale Transporte (C‑157/02, EU:C:2004:76), Soudní dvůr rozhodl, že jednotlivci se nemohou dovolávat čl. 7 odst. 9 směrnice 1999/62 vůči státnímu orgánu v případě neprovedení nebo neúplného provedení této směrnice. Nicméně v důsledku změn, které v této směrnici provedl unijní normotvůrce prostřednictvím směrnice 2006/38, má předkládající soud za to, že čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 má přímý účinek. Podle předkládajícího soudu toto ustanovení totiž nyní obsahuje zákaz překročení nákladů, podle něhož jsou zakázány nepřiměřeně vysoké sazby mýtného, které nejsou odůvodněny náklady na pozemní komunikace.

15

Zadruhé si předkládající soud v zásadě klade otázku, zda náklady na dopravní policii, které byly zohledněny při stanovení sazby mýtného dotčené ve věci v původním řízení, spadají pod pojem „náklady na provoz“ ve smyslu čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62.

16

Kromě toho si předkládající soud, který uvádí, že způsob výpočtu sazeb mýtného stanovený v německém právu obsahuje chyby, zejména pokud jde o zohlednění nákladů odpovídajících návratnosti kapitálu investovaného do pořízení pozemků, na kterých byly dálnice postaveny, klade otázku, zda je možné v případě nízkého překročení nákladů na infrastrukturu konstatovat porušení čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62.

17

Konečně zatřetí předkládající soud uvádí, že podle vnitrostátního práva může být nepřiměřená povaha sazby mýtného napravena výpočtem nákladů předloženým dodatečně v rámci soudního řízení. Nicméně s odvoláním na bod 138 rozsudku ze dne 26. září 2000, Komise v. Rakousko (C‑205/98, EU:C:2000:493) si předkládající soud klade otázku, zda je takováto vnitrostátní právní úprava v souladu s unijním právem. Pro případ, že by tomu tak bylo, se předkládající soud táže také na metodu, kterou je třeba použít pro provedení takového výpočtu.

18

Za těchto podmínek se Oberverwaltungsgericht für das Land Nordrhein-Westfalen (Vrchní správní soud spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Podstatou druhé otázky písmene a) předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako první, je, zda musí být čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 vykládán v tom smyslu, že náklady na dopravní policii spadají pod pojem „náklady na provoz“ ve smyslu tohoto ustanovení.

20

V této souvislosti čl. 7 odst. 9 první věta pozměněné směrnice 1999/62 stanoví, že mýtné musí být založeno pouze na zásadě návratnosti nákladů na pozemní komunikace. Druhá věta tohoto ustanovení upřesňuje, že vážené průměrné mýtné musí odpovídat stavebním nákladům a nákladům na provoz, údržbu a rozvoj dané sítě pozemních komunikací. Třetí věta uvedeného ustanovení uvádí, že vážené průměrné mýtné může rovněž zahrnovat návratnost kapitálu nebo ziskovou marži vycházející z tržních podmínek.

21

Článek 7a odst. 1 pozměněné směrnice 1999/62 stanoví, že při stanovení výše váženého průměrného mýtného, které má být vybíráno na dotyčné síti pozemních komunikací nebo jasně vymezené části této sítě, vezmou členské státy v úvahu různé náklady uvedené v čl. 7 odst. 9 této směrnice. Odstavec 2 tohoto článku 7a upřesňuje, že mýtné se stanoví podle odstavce 1 tohoto článku a podle článku 7 této směrnice.

22

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že vážené průměrné mýtné musí být určeno pouze s ohledem na „náklady na pozemní komunikace“ uvedené v čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62, který v tomto ohledu odkazuje na stavební náklady a na náklady na provoz, údržbu a rozvoj dané sítě pozemních komunikací.

23

Jak zdůraznil generální advokát v bodě 30 svého stanoviska, nejprve je nutno konstatovat, že relevantními náklady pro účely odpovědi na tuto otázku nejsou stavební náklady, náklady na údržbu nebo na rozvoj dané sítě pozemních komunikací, nýbrž náklady na provoz.

24

Pokud jde konkrétně o pojem „náklady na provoz“ uvedený v čl. 7 odst. 9 druhé větě pozměněné směrnice 1999/62, tento pojem se vztahuje na náklady související s provozem dotyčných pozemních komunikací.

25

Tento výklad je podpořen ustanoveními přílohy III bodu 3 pozměněné směrnice 1999/62, podle nichž náklady na provoz zahrnují veškeré náklady provozovatele pozemní komunikace spojené s jejím provozem. V této souvislosti je třeba uvést, že i když z čl. 7a odst. 3 této směrnice vyplývá, že základní zásady, které jsou uvedeny v její příloze III, se použijí na výpočet váženého průměrného mýtného u režimů výběru mýtného, které byly zavedeny po 10. červnu 2008, a že tato příloha tedy není ve věci v původním řízení použitelná, přesto poskytuje indicie o rozsahu ekvivalentních pojmů používaných v rámci uvedené směrnice.

26

Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska, policejní činnost spadá do odpovědnosti státu, který jedná jakožto subjekt vykonávající veřejnou moc, a nikoli jako provozovatel silniční infrastruktury.

27

Náklady na dopravní policii proto nelze považovat za „náklady na provoz“ uvedené v čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62.

28

Takovýto výklad potvrzují i přípravné práce na této směrnici. Z návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62, který byl předložen dne 23. července 2003 [COM(2003) 448 final, s. 4], totiž vyplývá, že Evropská komise původně navrhla, aby se pro účely stanovení sazeb mýtného zohledňovaly takové externí náklady, jako jsou náklady související s nehodami, které nejsou kryty pojištěním a které nese společnost jako celek. Tyto náklady měly zahrnovat zejména administrativní náklady na veřejné služby aktivované při dopravních nehodách. Unijní normotvůrce však tento návrh v rámci pozměněné směrnice 1999/62 nepřijal.

29

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku písm. a) odpovědět, že čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 musí být vykládán v tom smyslu, že náklady na dopravní policii nespadají pod pojem „náklady na provoz“ ve smyslu tohoto ustanovení.

30

Podstatou druhé otázky písmene b) předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako druhou v pořadí, je, zda čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vážené průměrné mýtné překračovalo náklady na pozemní komunikace dané sítě pozemních komunikací o 3,8 % nebo o 6 %, a to zejména z důvodu zohlednění nákladů, které nespadají pod pojem „náklady na pozemní komunikace“ ve smyslu tohoto ustanovení.

31

Jak v této souvislosti vyplývá z bodů 20 a 22 tohoto rozsudku, čl. 7 odst. 9 první věta pozměněné směrnice 1999/62 stanoví, že mýtné musí být založeno pouze na zásadě návratnosti nákladů na pozemní komunikace. Dále platí, že členské státy musí stanovit vážené průměrné mýtné pouze s ohledem na „náklady na pozemní komunikace“, které jsou výslovně uvedeny v tomto článku.

32

Z toho vyplývá, že čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 brání jakémukoli překročení nákladů na pozemní komunikace dané sítě pozemních komunikací, které by vyplývalo z nezanedbatelných chyb ve výpočtu nebo ze zohlednění takových nákladů, které nespadají pod náklady uvedené v tomto ustanovení, jako jsou náklady na dopravní policii.

33

V důsledku toho je třeba na druhou otázku písm. b) odpovědět, že čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vážené průměrné mýtné překračovalo náklady na pozemní komunikace dané sítě pozemních komunikací o 3,8 % nebo o 6 % z důvodu nezanedbatelných chyb ve výpočtu nebo z důvodu zohlednění nákladů, které nespadají pod pojem „náklady na pozemní komunikace“ ve smyslu tohoto ustanovení.

34

Podstatou první otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba přezkoumat jako třetí v pořadí, je, zda se jednotlivec může dovolávat ustanovení čl. 7 odst. 9 a čl. 7a odst. 1 a 2 pozměněné směrnice 1999/62 před vnitrostátními soudy proti členskému státu, pokud tento stát nedodržel tato ustanovení nebo je provedl nesprávně.

35

Z ustálené judikatury vyplývá, že ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako nepodmíněná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se těchto ustanovení proti členskému státu před jeho soudy, pokud tento členský stát neprovedl tuto směrnici ve stanovené lhůtě do vnitrostátního práva nebo ji provedl nesprávně (rozsudek ze dne 21. listopadu 2018, Ayubi, C‑713/17, EU:C:2018:929, bod 37 a citovaná judikatura).

36

Ustanovení unijního práva je nepodmíněné, pokud ukládá povinnost, která není vázána na žádnou podmínku, a ani při svém výkonu, ani ve svých účincích není podmíněna žádným aktem ze strany orgánů Unie nebo členských států. Ustanovení je dostatečně přesné, aby se jej mohl právní subjekt dovolávat a aby jej mohl uplatnit soud, pokud ukládá povinnost jednoznačným způsobem (rozsudek ze dne 1. července 2010, Gassmayr, C‑194/08, EU:C:2010:386, bod 45).

37

V bodě 42 rozsudku ze dne 5. února 2004, Rieser Internationale Transporte (C‑157/02, EU:C:2004:76), Soudní dvůr rozhodl, že jednotlivci se proti státnímu orgánu nemohou dovolávat ani čl. 7 písm. h) směrnice Rady 93/89/EHS ze dne 25. října 1993 o zdaňování určitých vozidel určených k přepravě zboží členskými státy a o výběru mýtného a poplatků za užívání určitých pozemních komunikací (Úř. věst. 1993, L 279, s. 32), ani čl. 7 odst. 9 směrnice 1999/62 v případě neprovedení nebo neúplného provedení těchto směrnic.

38

Pokud totiž jde o čl. 7 písm. h) směrnice 93/89, podle kterého „sazby mýtného musí odpovídat nákladům na stavbu, provoz a rozvoj dané sítě pozemních komunikací“, Soudní dvůr v bodech 40 a 41 uvedeného rozsudku rozhodl, že toto ustanovení nemůže být považováno za nepodmíněné a dostatečně přesné na to, aby se jej jednotlivci mohli dovolávat vůči státnímu orgánu, a to zaprvé proto, že uvedené ustanovení neupřesňovalo povahu vztahu, který musí existovat mezi sazbami mýtného a náklady na stavbu, provoz a rozvoj dané sítě pozemních komunikací, zadruhé proto, že nedefinovalo tyto tři položky nákladů, a konečně zatřetí proto, že i když stanovilo obecný návod pro výpočet mýtného, neuvádělo žádnou konkrétní metodu výpočtu a členským státům v této souvislosti ponechávalo velmi široký prostor pro uvážení.

39

V bodě 41 uvedeného rozsudku měl Soudní dvůr za to, že se toto uvážení vztahuje a fortiori na čl. 7 odst. 9 směrnice 1999/62, jelikož znění tohoto ustanovení je totožné se zněním čl. 7 písm. h) směrnice 93/89, s výjimkou skutečnosti, že neuvádí pojem „sazba mýtného“, ale pojem „vážené průměrné mýtné“, avšak nedefinuje jej.

40

V projednávaném případě, jak vyplývá z bodu 22 tohoto rozsudku, z čl. 7 odst. 9 první věty pozměněné směrnice 1999/62 a z čl. 7a odst. 1 a 2 této směrnice vyplývá, že vážené průměrné mýtné musí být určeno pouze s ohledem na „náklady na pozemní komunikace“.

41

Článek 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 tím, že stanoví, že mýtné musí být založeno pouze na zásadě návratnosti „nákladů na pozemní komunikace“, jasně upřesňuje povahu vztahu, který musí existovat mezi sazbami mýtného a dotyčnými náklady na pozemní komunikace.

42

Kromě toho z čl. 7 odst. 1 a z čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 vyplývá, že „daná síť pozemních komunikací“ uvedená v posledně uvedeném ustanovení odpovídá silniční síti, která je součástí „transevropské silniční sítě“, která je definována v čl. 2 písm. a) této směrnice. Uvedená směrnice definuje v článku 2 rovněž pojmy „mýtné“, „vážené průměrné mýtné“, jakož i „stavební náklady“.

43

Jak uvedl generální advokát v bodě 83 svého stanoviska, hlavní nedostatky, na které poukázal Soudní dvůr v rozsudku ze dne 5. února 2004, Rieser Internationale Transporte (C‑157/02, EU:C:2004:76) a které bránily tomu, aby měl čl. 7 odst. 9 směrnice 1999/62 přímý účinek, tedy byly unijním normotvůrcem odstraněny v rámci změn, které byly v této směrnici provedeny prostřednictvím směrnice 2006/38.

44

I když pozměněná směrnice 1999/62 ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení, pokud jde o způsob výpočtu mýtného, tato okolnost nemá vliv na přesnou a bezpodmínečnou povahu povinnosti stanovit mýtné pouze s přihlédnutím k „nákladům na pozemní komunikace“ uvedeným v čl. 7 odst. 9 této směrnice.

45

Z toho vyplývá, že čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62 a čl. 7a odst. 1 a 2 této směrnice ukládají členským státům, které zavedou nebo ponechají mýtné na transevropské silniční síti, přesnou a bezpodmínečnou povinnost určit výši tohoto mýtného pouze s přihlédnutím k „nákladům na pozemní komunikace“, to znamená ke stavebním nákladům a nákladům na provoz, údržbu a rozvoj dané sítě pozemních komunikací.

46

Proto je třeba na první otázku odpovědět, že jednotlivec se vůči členskému státu může před vnitrostátními soudy dovolávat přímo povinnosti zohlednit pouze náklady na pozemní komunikace uvedené v čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62, kterou ukládá toto ustanovení, jakož i čl. 7a odst. 1 a 2 této směrnice, pokud tento stát tuto povinnost nesplnil, nebo pokud ji provedl nesprávně.

47

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako poslední, je, zda pozměněná směrnice 1999/62 vykládaná ve světle bodu 138 rozsudku ze dne 26. září 2000, Komise v. Rakousko (C‑205/98, EU:C:2000:493), musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby byla nepřiměřeně vysoká sazba mýtného dodatečně odůvodněna novým výpočtem nákladů na pozemní komunikace předloženým v rámci soudního řízení. V případě záporné odpovědi se předkládající soud táže, zda se takovýto výpočet musí zakládat výlučně na skutečných nákladech a skutečně vybraných výnosech z mýtného, a nikoli na předpokladech, ze kterých se vycházelo v předběžném výpočtu.

48

V této souvislosti Soudní dvůr v bodě 138 uvedeného rozsudku rozhodl, že Rakouská republika nemohla odůvodnit zvýšení sazby mýtného platného na předmětné dálnici předložením nové metody výpočtu nákladů, protože jednak nevysvětlila, v čem je tato metoda vhodnější, a jednak čl. 7 písm. h) směrnice 93/89, podle kterého sazby mýtného musí odpovídat stavebním nákladům a nákladům na provoz a rozvoj daní sítě pozemních komunikací, vyžadoval, aby úprava sazeb mýtného následovala po výpočtu, který ji odůvodňuje.

49

Tyto úvahy se uplatní i v takovém případě, jako je ten, o který se jedná ve věci v původním řízení, v němž odůvodnění sazeb mýtného, které jsou považovány za nepřiměřeně vysoké, nevyplývá z dodatečného použití nové metody výpočtu, nýbrž z aktualizace nákladů na pozemní komunikace, které byly původně zohledněny, v rámci soudního řízení.

50

Za těchto podmínek je třeba na třetí otázku odpovědět, že pozměněná směrnice 1999/62 vykládaná ve světle bodu 138 rozsudku ze dne 26. září 2000, Komise v. Rakousko (C‑205/98, EU:C:2000:493), musí být vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby byla nepřiměřeně vysoká sazba mýtného dodatečně odůvodněna novým výpočtem nákladů na pozemní komunikace předloženým v rámci soudního řízení.

51

Spolková republika Německo na jednání požádala Soudní dvůr, aby omezil časové účinky tohoto rozsudku v případě, že rozhodne, že ustanovení čl. 7 odst. 9 a čl. 7a odst. 1 a 2 pozměněné směrnice 1999/62 mají přímý účinek.

52

Na podporu svého návrhu Spolková republika Německo zaprvé uvedla, že pokud jde o rozsah pojmu „náklady na provoz“ ve smyslu čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62, existuje nejistota, která z velké části vyplývá z chování Komise. Podle Spolkové republiky Německo totiž Komise ve svých stanoviscích ze dne 10. prosince 2014 podle čl. 7h odst. 2 směrnice 1999/62/ES, týkajícím se zavedení nového režimu výběru mýtného v Německu [C(2014)9313 final] a ze dne 16. ledna 2019 podle čl. 7h odst. 2 směrnice 1999/62/ES, týkajícím se zavedení nového režimu výběru mýtného v Německu [C(2019)60] měla za to, že náklady na dopravní policii spadají pod uvedený pojem.

53

Zadruhé Spolková republika Německo upozornila Soudní dvůr na závažné finanční důsledky, které by vyplývaly ze zpětných účinků tohoto rozsudku.

54

Podle ustálené judikatury platí, že výklad pravidla unijního práva, který provede Soudní dvůr při výkonu své pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto pravidla tak, jak musí být nebo mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložené pravidlo může a musí být použito soudy i na právní vztahy vzniklé a založené před rozsudkem, jímž je rozhodnuto o žádosti o výklad, pokud jsou kromě toho splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudům spor týkající se použití uvedeného pravidla (rozsudek ze dne 14. března 2019, Skanska Industrial Solutions a další, C‑724/17, EU:C:2019:204, bod 55, jakož i citovaná judikatura).

55

Soudní dvůr mohou jen zcela výjimečně přimět okolnosti k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost všech osob, které na tom mají zájem, dovolávat se ustanovení, jehož výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených v dobré víře. Aby bylo možné o takovém omezení rozhodnout, je nezbytné, aby byla splněna dvě podstatná kritéria, a to dobrá víra zúčastněných kruhů a riziko závažných obtíží (rozsudek ze dne 14. března 2019, Skanska Industrial Solutions a další, C‑724/17, EU:C:2019:204, bod 56, jakož i citovaná judikatura).

56

Soudní dvůr konkrétně toto řešení použil pouze za přesně vymezených okolností, zejména když existovalo riziko závažných hospodářských dopadů způsobených obzvláště vysokým počtem právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou a když podle všeho byli jednotlivci a vnitrostátní orgány vedeni k chování, které nebylo v souladu s unijním právem, z důvodu objektivní a závažné nejistoty ohledně smyslu ustanovení unijního práva, ke které případně přispělo i chování jiných členských států nebo Komise (rozsudek ze dne 14. března 2019, Skanska Industrial Solutions a další, C‑724/17, EU:C:2019:204, bod 57, jakož i citovaná judikatura).

57

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Spolková republika Německo nepředložila důkazy, které by mohly vyhovět kritériu dobré víry zúčastněných kruhů.

58

Konkrétně, jak uvedl generální advokát v bodech 99 a 100 svého stanoviska, Spolková republika Německo neuvedla důvody, proč stanoviska Komise uvedená v bodě 52 tohoto rozsudku, kterými tento orgán vydal kladné stanovisko k novým systémům mýtného zahrnujícím náklady na pozemní komunikace související s dopravní policií, přispěla k objektivní a značné nejistotě, pokud jde o rozsah působnosti čl. 7 odst. 9 pozměněné směrnice 1999/62.

59

Sazba mýtného dotčená ve věci v původním řízení platná pro období od 1. ledna 2010 do 18. července 2011 byla totiž vypočtena na základě WKG 2007, který se vztahoval na výpočtové období od roku 2007 do roku 2012. Přitom je třeba konstatovat, že uvedená stanoviska Komise byla vydána až po tomto výpočtovém období, a nemohla proto být zohledněna pro účely určení sazby mýtného, o kterou se jedná ve věci v původním řízení.

60

Za těchto podmínek není namístě omezovat časové účinky tohoto rozsudku.

61

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: