1)

požadavek, který je zakotven v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci Smlouvy o Evropské unii (SEU) a podle kterého mají členské státy povinnost učinit veškerá vhodná opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie,

2)

zásadu účinného provádění unijního práva členskými státy, jež je zakotvena mimo jiné v čl. 197 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

3)

právo na účinný prostředek nápravy před soudem, které je zakotveno v čl. 47 prvním pododstavci Listiny základních práv Evropské unie,

4)

povinnost stran úmluvy zajistit účinnou právní ochranu v záležitostech životního prostředí, jež je zakotvena v čl. 9 odst. 4 větě první Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“) a

5)

povinnost členských států zajistit účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých právem Unie, která je stanovena v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU,

—

vícero pohrůžek možností uložení donucovacích pokut a jejich uložení zůstalo bez odezvy,

—

pohrůžky uložením donucovacích pokut a jejich uložení, a to i v případě pohrůžky, že budou uloženy pokuty s vyšší sazbou a uložením vyšších pokut než doposud, nevedly k žádnému významnému výsledku, neboť zaplacením donucovacích pokut nevznikla spolkové zemi, proti níž byl vydán pravomocných rozsudek, žádná skutečná majetková ztráta, protože došlo pouze k převodu nařízených úhrad z jedné položky rozpočtu spolkové země do jiné,

—

tato spolková země, proti níž byl vydán pravomocný rozsudek, jak před soudy, tak i na veřejnosti – a to mimo jiné ze strany nejvýše postavených politických představitelů odpovídajících Parlamentu – uváděla, že nebude plnit soudem stanovené povinnosti týkající se plánů kvality ovzduší,

—

je ve vnitrostátním právu v zásadě stanoven institut donucovací vazby pro účely výkonu pravomocného soudního rozhodnutí, avšak vnitrostátní judikatura z oblasti ústavního práva brání použití příslušných ustanovení na takovou situaci, o kterou se jedná v projednávané věci, a

—

pro situaci, o kterou se jedná v projednávané věci, vnitrostátní právo nestanovuje donucovací prostředky, jež by byly účelnější než hrozba uložení donucovací pokuty a její uložení avšak jež by představovaly méně závažný zásah než je donucovací vazba, a o jejichž využití nelze z podstaty věci uvažovat?