–

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi K. Mifsud-Bonnicim a M. Rynkowskim, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu bodů 13, 20 a 22 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2000, L 200, s. 35; Zvl. vyd. 17/01, s. 226), jakož i článku 18 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností KROL – Zakład Robót Wodno-Kanalizacyjnych sp. z o.o., sp.k. (dále jen „společnost KROL“) a společností Porr Polska Construction S. A. (dále jen „společnost Porr“) ohledně povinnosti posledně uvedené společnosti zaplatit prvně uvedené společnosti zákonné úroky z prodlení z úhrady za práce provedené společností KROL na základě smlouvy uzavřené mezi těmito dvěma společnostmi.

3

V bodech 9, 10, 13, 16, 20 a 22 odůvodnění směrnice 2000/35 je uvedeno:

[…]

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 směrnice 2000/35, nadepsaný „Oblast působnosti“, zní:

„Tato směrnice se vztahuje na veškeré platby, které jsou úhradou za obchodní transakce.“

5

Článek 2 bod 1 první pododstavec této směrnice definuje pojem „obchodní transakce“ takto:

„[T]ransakce mezi podniky nebo mezi podniky a orgány veřejné moci, která vede k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu“.

6

Článek 6 odst. 3 uvedené směrnice zní takto:

„Při provedení této směrnice mohou členské státy vyloučit:

7

Směrnice 2000/35 byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. 2011, L 48, s. 1) s účinkem od 16. března 2013, a to podle čl. 13 prvního pododstavce posledně uvedené směrnice.

8

Článek 12 odst. 4 směrnice 2011/7 stanoví:

„Při provedení této směrnice se členské státy rozhodnou, zda vyloučí smlouvy, které byly uzavřeny před 16. březnem 2013.“

9

Podle čl. 13 prvního pododstavce druhé věty této směrnice se směrnice 2000/35 nadále vztahuje na smlouvy uzavřené před 16. březnem 2013, pro něž se nepoužije tato směrnice na základě čl. 12 odst. 4.

10

Směrnice 2000/35 byla do polského práva provedena ustawou o terminach zapłaty w transakcjach handlowych (zákon o lhůtách pro platby v rámci obchodních transakcí) ze dne 12. června 2003 (Dz. U. 2003, č. 139, položka 1323) (dále jen „zákon ze dne 12. června 2003“), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2004.

11

Podle čl. 4 bodu 3 písm. c) tohoto zákona se tento zákon nevztahuje na:

„smlouvy, jejichž předmětem je plnění spočívající v dodání zboží nebo poskytování služeb za úplatu, které je zcela nebo zčásti financováno z prostředků pocházejících:

[…]

12

Zákon ze dne 12. června 2003 byl s účinkem od 28. dubna 2013 zrušen zákonem ze dne 8. března 2013 (Dz. U. 2013, položka 403), kterým se provádí směrnice 2011/7. Tento zákon neobsahuje ustanovení, která by z jeho působnosti vylučovala obchodní transakce financované ze strukturálních fondů nebo Fondu soudržnosti Evropské unie.

13

Podle článku 15 tohoto zákona se obchodní transakce uzavřené před 28. dubnem 2013 řídí ustanoveními zákona ze dne 12. června 2003.

14

Na základě smlouvy uzavřené dne 10. srpna 2009 polská Státní pokladna coby objednatel zadala společnosti Teerag-Asdag Polska, která se následně sloučila se společností Porr, zbudování silniční stavby. Realizace této smlouvy byla financována zčásti z prostředků pocházejících z Fondu soudržnosti Unie na základě smlouvy o spolufinancování daného projektu.

15

Na základě smlouvy uzavřené dne 9. září 2009 zadala společnost Porr provedení části stavebních prací na této stavbě společnosti KROL.

16

Úhradu měla společnost Porr provést na základě faktur vystavených společností KROL postupně v průběhu uvedených prací.

17

Poté, co společnost KROL předala společnosti Porr za účelem úhrady provedených prací faktury, dne 3. září 2014 jí zaslala vyúčtování požadovaných úroků a o dva dny později výzvu, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení této výzvy zaplatila zákonné úroky z prodlení.

18

Vzhledem k tomu, že společnost Porr této žádosti nevyhověla, podala společnost KROL u Sąd Rejonowy dla m. st. Warszawy (okresní soud pro město Varšavu, Polsko) žalobu. Rozsudkem ze dne 25. září 2017 tento soud žalobu společnosti KROL znějící na zaplacení požadovaných úroků z prodlení zamítl s odůvodněním, že plnění, které měla tato společnost poskytnout, je součástí projektu spolufinancovaného z Fondu soudržnosti Unie, a je tudíž vyloučeno z působnosti zákona ze dne 12. června 2003.

19

Společnost KROL podala proti tomuto rozsudku u Sąd Okręgowy w Warszawie, XXIII Wydział Gospodarczy Odwoławczy (Krajský soud ve Varšavě, 23. obchodní odvolací oddělení, Polsko) odvolání. Tento soud má pochybnosti ohledně slučitelnosti zákona ze dne 12. června 2003 se směrnicí 2000/35 v rozsahu, v němž tento zákon vylučuje ze své působnosti obchodní transakce, které jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů nebo Fondu soudržnosti Unie.

20

Předkládající soud v tomto ohledu poznamenal, že směrnice 2000/35 nerozlišuje obchodní transakce v závislosti na původu finančních prostředků, které jsou zdrojem jejich financování, a nestanoví rozdílné zacházení s transakcemi financovanými ze strukturálních fondů Unie. Tento soud dodal, že v důsledku vyloučení těchto transakcí z působnosti zákona ze dne 12. června 2003 může být ohroženo naplňování cíle spočívajícího v boji proti opožděným platbám v rámci vnitřního trhu, který sleduje směrnice 2000/35. Nakonec uvedl, že společnost KROL ke dni uzavření předmětné smlouvy nevěděla, že tato smlouva bude zčásti financována z Fondu soudržnosti Unie, a že se tato smlouva o spolufinancování v žádném případě netýkala smlouvy uzavřené mezi společnostmi KROL a Porr.

21

Za těchto podmínek se Sąd Okręgowy w Warszawie, XXIII Wydział Gospodarczy Odwoławczy (Krajský soud ve Varšavě, 23. obchodní odvolací oddělení) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Připouští unijní právo, konkrétně body 13, 20 a 22 odůvodnění směrnice 2000/35 […] a článek 18 SFEU, v němž je zakotvena zásada zákazu diskriminace, možnost vyloučení náhrady za opožděnou platbu v případě transakcí, jež jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie, které vyplývá z čl. 4 bodu 3 písm. c) [zákona ze dne 12. června 2003]?“

22

Polská vláda Soudní dvůr po předložení posuzované žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce informovala, že byl zákon ze dne 12. června 2003, který vylučoval náhradu za opožděnou platbu v případě obchodních transakcí, jež jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Unie, zrušen zákonem ze dne 8. března 2013, který již takové vyloučení neupravuje.

23

Za těchto podmínek je na Soudním dvoru, aby ověřil, zda je třeba na položenou otázku odpovědět (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2004, Lenz, C‑315/02, EU:C:2004:446, body 53 a 54).

24

V projednávaném případě je třeba připomenout, že směrnice 2011/7, která byla do polského práva provedena zákonem ze dne 8. března 2013, v čl. 12 odst. 4 stanoví, že se členské státy rozhodnou, zda z její působnosti vyloučí smlouvy, které byly uzavřeny před 16. březnem 2013. Pokud členský stát této možnosti využije, podle čl. 13 prvního pododstavce této směrnice se na smlouvy uzavřené před tímto datem nadále vztahuje směrnice 2000/35.

25

Posledně uvedené ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že členské státy mohou vyloučit z oblasti působnosti směrnice 2011/7 opožděné platby při plnění smlouvy uzavřené před 16. březnem 2013, i když k těmto opožděním dochází po tomto dni (rozsudek ze dne 1. června 2017, Zarski, C‑330/16, EU:C:2017:418, bod 34).

26

Z dokumentů založených ve spise předloženém Soudnímu dvoru přitom vyplývá, že článek 15 zákona ze dne 8. března 2013 výslovně stanoví, že na obchodní transakce uzavřené před nabytím účinnosti tohoto zákona se použijí dosavadní předpisy, a to zejména zákona ze dne 12. června 2003. Předkládající soud v této souvislosti upřesnil, že smlouva, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, byla uzavřena dne 9. září 2009, a proto se na ni vztahuje posledně uvedený zákon, kterým byla provedena směrnice 2000/35.

27

Výklad ustanovení této směrnice je tudíž s ohledem na pochybnosti předkládajícího soudu týkající se slučitelnosti zákona ze dne 12. června 2003 s touto směrnicí nezbytný.

28

Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět z hlediska věci samé.

29

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 1 a čl. 6 odst. 3 směrnice 2000/35 vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu právnímu předpisu, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, podle kterého je v případě obchodních transakcí, jež jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Unie, vyloučena náhrada za opožděnou platbu zaručená v uvedené směrnici.

30

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že se směrnice 2000/35 podle jejího článku 1 vztahuje „na veškeré platby, které jsou úhradou za obchodní transakce“.

31

Podle čl. 2 bodu 1 prvního pododstavce této směrnice se pojmem „obchodní transakce“ rozumí „transakce mezi podniky nebo mezi podniky a orgány veřejné moci, která vede k dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu“. Toto ustanovení je třeba vykládat s ohledem na body 13 a 22 odůvodnění zmíněné směrnice, ze kterých zejména vyplývá v podstatě to, že se má tato směrnice vztahovat na všechny platby, které jsou úhradou za obchodní transakce, a to včetně transakcí mezi podniky a orgány veřejné moci, přičemž transakce se spotřebiteli a jiné platby mají být z působnosti této směrnice vyloučeny.

32

Z toho vyplývá, že článek 1 směrnice 2000/35 ve spojení s čl. 2 bodem 1 prvním pododstavcem této směrnice vymezuje oblast její působnosti velmi široce. S ohledem na tato ustanovení v žádném případě nic nenasvědčuje tomu, že by z této působnosti byla vyloučena obchodní transakce, která je zcela nebo zčásti financována z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů nebo Fondu soudržnosti Unie.

33

Zadruhé je třeba uvést, že čl. 6 odst. 3 směrnice 2000/35 členským státům umožňuje vyloučit z oblasti působnosti vnitrostátní právní úpravy provádějící tuto směrnici dluhy, které jsou předmětem úpadkového řízení vedeného proti dlužníkovi, smlouvy, které byly uzavřeny před 8. srpnem 2002, a pohledávky na úrok z prodlení nižší než 5 eur. Jakožto ustanovení, které se odchyluje od zásady vymezené v článku 1 směrnice 2000/35, podle kterého se tato směrnice vztahuje na veškeré platby, které jsou úhradou za obchodní transakce, je nutno uvedený čl. 6 odst. 3 vykládat restriktivně (obdobně viz rozsudek ze dne 10. dubna 2014, ACI Adam a další, C‑435/12, EU:C:2014:254, bod 22 a citovaná judikatura).

34

Z výše uvedeného vyplývá, že jelikož směrnice 2000/35 nestanoví, že by při jejím provedení do vnitrostátního práva mohly být vyloučeny obchodní transakce, které jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů nebo Fondu soudržnosti Unie, brání vnitrostátní právní úpravě, která takové vyloučení zavádí.

35

Tento závěr potvrzuje i cíl směrnice 2000/35, kterým je podle bodů 9, 10 a 20 jejího odůvodnění harmonizovat důsledky opožděných plateb v tom smyslu, aby byly odrazující, a zajistit tak, že nedojde k narušení obchodních transakcí v rámci celého vnitřního trhu.

36

Vyloučení nezanedbatelné části obchodních transakcí, tedy těch, které jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů nebo Fondu soudržnosti Unie, z mechanismů postupu proti opožděným platbám stanovených ve směrnici 2000/35 by přitom mělo nutně za následek omezení užitečného účinku uvedených mechanismů, a to i vůči transakcím, kterých se mohou účastnit subjekty z různých členských států.

37

Článek 18 SFEU není za těchto podmínek a v těchto souvislostech nutno vykládat.

38

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 1 a čl. 6 odst. 3 směrnice 2000/35 musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, podle které je v případě obchodních transakcí, jež jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Unie, vyloučena náhrada za opožděnou platbu stanovená v uvedené směrnici.

39

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 1 a čl. 6 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích musí být vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu právnímu předpisu, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, podle kterého je v případě obchodních transakcí, jež jsou zcela nebo zčásti financovány z prostředků pocházejících ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie, vyloučena náhrada za opožděnou platbu stanovená v této směrnici.