1

Kasačním opravným prostředkem se Evropská centrální banka (ECB) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 26. dubna 2018, Espírito Santo Financial (Portugalsko) v. ECB (T‑251/15, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2018:234), jímž Tribunál zrušil rozhodnutí ECB ze dne 1. dubna 2015, kterým byl částečně odepřen přístup k některým dokumentům týkajícím se rozhodnutí ECB ze dne 1. srpna 2014 ohledně společnosti Banco Espírito Santo SA (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Bod 3 odůvodnění rozhodnutí Evropské centrální banky 2004/258/ES ze dne 4. března 2004 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropské centrální banky (Úř. věst. 2004, L 80, s. 42), ve znění rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) ze dne 21. ledna 2015 (Úř. věst. 2015, L 84, s. 64) (dále jen „rozhodnutí 2004/258“), zní takto:

„K dokumentům ECB by měl být poskytnut širší přístup, přičemž je třeba chránit nezávislost ECB a národních centrálních bank [NCB] zakotvenou v článku 108 Smlouvy a v článku 7 statutu, jakož i důvěrnost některých záležitostí specifických pro plnění úkolů ECB. V zájmu zajištění účinnosti rozhodovacího procesu ECB, včetně interních konzultací a přípravných prací, jsou zasedání rozhodovacích orgánů ECB důvěrná, nerozhodne-li příslušný orgán o zveřejnění výsledku svého jednání.“

3

Článek 4 tohoto rozhodnutí stanoví:

„1.   ECB odepře přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany

4

Podle čl. 7 odst. 1 uvedeného rozhodnutí: „[d]o 20 pracovních dnů od obdržení žádosti nebo po obdržení upřesnění vyžádaného podle čl. 6 odst. 2 generální ředitel pro sekretariát ECB buď zajistí přístup k požadovanému dokumentu a zpřístupní jej v souladu s článkem 9, nebo v písemné odpovědi sdělí žadateli důvody úplného nebo částečného zamítnutí žádosti a informuje jej o jeho právu podat potvrzující žádost podle odstavce 2“.

5

Espírito Santo Financial (Portugalsko), SGPS, SA (dále jen „ESF“) je holdingová společnost založená podle portugalského práva, která byla jedním z hlavních akcionářů společnosti Banco Espírito Santo SA (dále jen „BES“).

6

Od května 2014 využívala BES úvěrové operace Eurosystému a od 17. července 2014 byla příjemcem nouzové likvidity poskytované Banco de Portugal (portugalská centrální banka).

7

Dne 23. července 2014 Rada guvernérů ECB (dále jen „Rada guvernérů“) nejprve rozhodla nevznést do dalšího řádného zasedání námitky proti poskytování nouzové likvidity BES, která nepřesáhne stanovenou maximální výši.

8

Na návrh Výkonné rady ECB ze dne 28. července 2014 (dále jen „návrh ze dne 28. července 2014“) Rada guvernérů téhož dne rozhodla o zachování přístupu BES k úvěrovým nástrojům měnové politiky (dále jen „rozhodnutí ze dne 28. července 2014“). Výše úvěru poskytnutého společnosti BES a jejím pobočkám a dceřiným společnostem prostřednictvím úvěrových operací Eurosystému byla omezena na úroveň, na které se nacházela ke dni 28. července 2014 (dále jen „předmětná částka úvěru“). Toto rozhodnutí bylo zaznamenáno do zápisu, ve kterém byla tato částka rovněž uvedena.

9

Na návrh Výkonné rady ECB ze dne 1. srpna 2014 (dále jen „návrh ze dne 1. srpna 2014“) Rada guvernérů rozhodla téhož dne z důvodů obezřetnosti zejména o pozastavení přístupu BES k úvěrovým nástrojům měnové politiky a nařídila, aby BES splatila plnou výši úvěru poskytnutého v rámci Eurosystému (dále jen „rozhodnutí ze dne 1. srpna 2014“). Toto rozhodnutí bylo zaznamenáno do zápisu, v němž byla rovněž uvedena maximální hranice pro poskytování nouzové likvidity, kterou mohla portugalská centrální banka poskytnout BES.

10

V této souvislosti se portugalské orgány rozhodly zahájit s BES postup k řešení krize a dne 27. října 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení proti ESF.

11

Dopisem ze dne 5. listopadu 2014 ESF požádala ECB o přístup k rozhodnutí ze dne 1. srpna 2014, jakož i ke všem dokumentům, které má k dispozici a které souvisejí s tímto rozhodnutím.

12

Dopisem ze dne 7. ledna 2015 ECB na tuto žádost odpověděla a poskytla ESF úplný nebo částečný přístup k řadě dokumentů požadovaných touto společností a zejména částečný přístup k výňatkům zápisů, ve kterých byla zaznamenána rozhodnutí ze dne 28. července a 1. srpna 2014, jakož i k návrhům ze dne 28. července a 1. srpna 2014.

13

Dopisem ze dne 4. února 2015 ESF zaslala ECB potvrzující žádost, v níž měla za to, že odůvodnění poskytnuté ECB, jehož cílem bylo odůvodnit odepření úplného přístupu k některým požadovaným dokumentům, je příliš vágní a obecné.

14

Dále požádala o přístup zejména k částkám, které byly z výňatků ze zápisů zaznamenávajících rozhodnutí ze dne 28. července a 1. srpna 2014, jež jí byly dány k dispozici, odstraněny, a sice k částce předmětného úvěru a maximální hranici pro poskytnutí nouzové likvidity, kterou mohla portugalská centrální banka BES poskytnout, jakož i některým informacím, které byly v návrzích ze dne 28. července a 1. srpna 2014 skryty.

15

Dne 5. února 2015 ECB uvedla, že odpověď na potvrzující žádost ESF bude poskytnuta nejpozději dne 4. března 2015. Nicméně dne 5. března 2015 ECB lhůtu pro odpověď na tuto žádost prodloužila.

16

ECB svým sporným rozhodnutím ze dne 1. dubna 2015 zpřístupnila ESF další informace obsažené v návrzích ze dne 28. července a 1. srpna 2014. Ve zbývající části potvrdila odepření přístupu k částkám skrytým ve výňatcích ze zápisů zaznamenávajících rozhodnutí Rady guvernérů ze dne 28. července a 1. srpna 2014, jakož i k některým odstraněným pasážím návrhů ze dne 28. července a 1. srpna 2014.

17

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. května 2015 ESF podala žalobu znějící na zrušení implicitního rozhodnutí ECB ze dne 4. března 2015 a sporného rozhodnutí, jakož i na to, aby byla ECB uložena náhrada nákladů řízení.

18

Návrh na zrušení sporného rozhodnutí byl založen na čtyřech žalobních důvodech. První tři žalobní důvody se týkaly částek, které byly z výňatků ze zápisů zaznamenávajících rozhodnutí ze dne 28. července a 1. srpna 2014, které byly předány žalobkyni, odstraněny a vycházely z porušení povinnosti uvést odůvodnění, porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) první, druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258, jakož i porušení čl. 4 odst. 2 první odrážky tohoto rozhodnutí. Čtvrtý žalobní důvod se týkal informací, které byly v návrzích ze dne 28. července a 1. srpna 2014, jež byly poskytnuty žalobkyni, skryty.

19

ECB navrhovala, aby byla tato žaloba zamítnuta a ESF uložena náhrada nákladů řízení.

20

Tribunál zaprvé návrh na zrušení implicitního rozhodnutí zamítl. Zadruhé zamítl výtky vznesené proti odepření přístupu ze strany ECB k maximální hranici poskytování nouzové likvidity, neboť měl za to, že toto odepření je odůvodněno na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258. Zatřetí, pokud jde o odepření ze strany ECB přístupu k předmětné částce úvěru, Tribunál konstatoval, že sporné rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněné, pokud jde o výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážce rozhodnutí 2004/258, a dospěl k závěru, že druhý a třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) druhé a sedmé odrážky rozhodnutí 2004/258, jakož i čl. 4 odst. 2 první odrážky tohoto rozhodnutí byly opodstatněné v rozsahu, v němž se týkaly uvedené částky. Začtvrté Tribunál vyhověl první části čtvrtého žalobního důvodu týkající se informací skrytých v návrzích ze dne 28. července a 1. srpna 2014.

21

V důsledku toho Tribunál v bodě 1 výroku napadeného rozsudku zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž ECB odepřela přístup k předmětné částce úvěru, jakož i k informacím skrytým v návrzích ze dne 28. července a 1. srpna 2014. Ve zbývající části žalobu zamítl a rozhodl, že ESF a ECB ponesou vlastní náklady řízení.

22

Kasačním opravným prostředkem ECB navrhuje, aby Soudní dvůr:

23

Společnost ESF navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Na podporu kasačního opravného prostředku ECB uplatňuje jediný důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil při výkladu článku 10.4 protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „protokol o ESCB a ECB“), jakož i čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258.

25

ECB tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 124 a 161 napadeného rozsudku ve spojení s body 54 až 56 a 75 až 81 dospěl k závěru, že prostor pro uvážení, který má Rada guvernérů, pokud jde o zveřejnění jejích zápisů, musí být využíván za podmínek a v mezích rozhodnutí 2004/258. Tribunál měl tedy podle ní nesprávně za to, že ECB musí uvést odůvodnění vysvětlující, jak by přístup k informacím obsaženým v zápisech ze zasedání Rady guvernérů, zaznamenávajících její rozhodnutí, konkrétně a skutečně narušil veřejný zájem, pokud jde o důvěrnost jednání rozhodovacích orgánů ECB.

26

Podle ECB musí být čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 vykládán v souladu s čl. 10.4 první větou protokolu o ESCB a ECB, který stanoví obecnou zásadu důvěrnosti zasedání Rady guvernérů, přičemž tato důvěrnost se vztahuje na všechny zápisy ze zasedání Rady guvernérů, a to i v rozsahu, v němž odrážejí výsledek jednání.

27

ECB rovněž tvrdí, že čl. 10.4 druhá věta protokolu o ESCB a ECB zakotvuje výjimku z obecné zásady důvěrnosti tím, že Radě guvernérů umožňuje prostřednictvím pozitivního a diskrečního rozhodnutí zveřejnit výsledek svých jednání. Tento prostor pro uvážení, který má Rada guvernérů, nemůže být omezen rozhodnutím 2004/258, které v čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážce pouze opětovně potvrzuje zásadu důvěrnosti.

28

ECB dále tvrdí, že článek 10.4 tohoto protokolu výslovně stanoví, že pouze sama Rada guvernérů může rozhodnout o zpřístupnění vlastních zápisů, zatímco rozhodnutí 2004/258 svěřuje zveřejnění dokumentů ECB do rukou generálního ředitele pro sekretariát a Výkonné rady.

29

ECB má za to, že není povinna vysvětlit, proč by zpřístupnění zápisů ze zasedání Rady guvernérů mohlo konkrétně a skutečně narušit veřejný zájem, pokud jde o důvěrnost jednání Rady guvernérů. Je pravda, že ECB podléhá obecné povinnosti odůvodnit svá rozhodnutí. Je povinna vysvětlit, že některé požadované informace jsou obsaženy v těchto zápisech, a v důsledku toho spadají pod článek 10.4 uvedeného protokolu a čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážku rozhodnutí 2004/258. Nicméně existuje domněnka důvěrnosti zakotvená v článku 10.4 téhož protokolu, podle níž by zpřístupnění zápisů narušilo nezávislost a účinnost rozhodovacího procesu ECB.

30

ESF tvrdí, že ECB kasačním opravným prostředkem v podstatě zopakovala argumenty, které uvedla před Tribunálem. ESF proto upřesňuje, že její stanovisko je stejné jako stanovisko, které již vyjádřila před Tribunálem.

31

Na úvod je třeba připomenout, že z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen (rozsudek ze dne 29. července 2019, Bayerische Motoren Werke a Freistaat Sachsen v. Komise, C‑654/17 P, EU:C:2019:634, bod 71).

32

Třebaže ECB navrhuje zrušení bodu 1 výroku napadeného rozsudku, podle kterého se sporné rozhodnutí zrušuje v rozsahu, v němž jím byl odepřen přístup jednak k předmětné částce úvěru a jednak k informacím skrytým v návrzích Výkonné rady ECB ze dne 28. července a 1. srpna 2014, nerozvíjí žádný žalobní důvod ani argument týkající se zrušení tohoto rozhodnutí Tribunálem v rozsahu, v němž byl odepřen přístup k informacím skrytým v těchto návrzích Výkonné rady ECB. Proto musí být tato část kasačního opravného prostředku považována za nepřípustnou.

33

Pokud jde o část kasačního opravného prostředku, která se týká analýzy sporného rozhodnutí ze strany Tribunálu v rozsahu, v němž byl odepřen přístup k dotyčné částce úvěru, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 80 napadeného rozsudku konstatoval, že podle čl. 10.4 druhé věty protokolu o ESCB a ECB může Rada guvernérů rozhodnout o zveřejnění výsledku svých jednání. Dále měl za to, že rozhodnutí přijatá Radou guvernérů, a v důsledku toho zápisy, které tato rozhodnutí zaznamenávají, nepožívají absolutní ochrany, pokud jde o jejich zpřístupnění, a že prostor pro uvážení, který má v tomto ohledu k dispozici, musí být vykonáván za podmínek a v mezích stanovených rozhodnutím 2004/258.

34

Dále Tribunál v bodech 122 a 123 zejména konstatoval, že předmětná částka úvěru byla uvedena v zápise, v němž je zaznamenáno rozhodnutí ze dne 28. července 2014, a že ECB odkázala za účelem odmítnutí zpřístupnit tuto částku na čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážku rozhodnutí 2004/258 a článek 10.4 protokolu o ESCB a ECB.

35

V bodě 124 napadeného rozsudku Tribunál dospěl k závěru, že ECB sporné rozhodnutí dostatečně neodůvodnila, neboť měla vysvětlit jednak důvody, proč částka, která nebyla žalobkyni zpřístupněna v rámci částečného přístupu k dokumentu požadovanému žalobkyní, spadala do oblasti upravené výjimkou stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážce rozhodnutí 2004/258, a jednak poskytnout odůvodnění umožňující pochopit a ověřit, jak by přístup k této informaci konkrétně a skutečně narušil veřejný zájem, pokud jde o důvěrnost jednání rozhodovacích orgánů ECB.

36

Je třeba uvést, že takový požadavek odůvodnění nutně vyplývá z výkladu čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258, podle kterého je důvěrnost výsledku jednání Rady guvernérů zaručena pouze tehdy, pokud by jeho zpřístupnění porušilo ochranu veřejného zájmu.

37

Je pravda, že znění čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky tohoto rozhodnutí naznačuje, že výklad, který zvolil Tribunál, je možný, neboť stanoví, že ECB odepře přístup k dokumentu, jestliže by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany veřejného zájmu, pokud jde o důvěrnost jednání rozhodovacích orgánů ECB, mezi něž náleží Rada guvernérů.

38

V tomto ohledu je nutné uvést, že čl. 7 odst. 1 uvedeného rozhodnutí přiznává generálnímu řediteli pro sekretariát ECB volbu mezi poskytnutím přístupu k požadovanému dokumentu a oznámením důvodů úplného nebo částečného odepření přístupu žadateli.

39

Výklad, na němž je založen závěr Tribunálu, tedy znamená, že tomuto řediteli přísluší ověřit, zda by zpřístupnění výsledku jednání vedlo k narušení veřejného zájmu, pokud jde o důvěrnost těchto jednání, a v případě, že se tak nestane, přístup k dokumentu, který tento výsledek zaznamenává, poskytnout.

40

Nicméně z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že předpis sekundárního unijního práva musí být v nejvyšší možné míře vykládán v souladu s ustanoveními Smluv (rozsudek ze dne 16. dubna 2015, Parlament v. Rada, C‑540/13, EU:C:2015:224, bod 38 a citovaná judikatura).

41

Jak uvedla ECB, čl. 10.4 druhá věta protokolu o ESCB a ECB stanoví, že Radě guvernérů přísluší, aby rozhodla, zda je třeba výsledek jejích jednání zveřejnit, kdežto jak vyplývá z bodu 38 tohoto rozsudku, čl. 7 odst. 1 rozhodnutí 2004/258 přiznává generálnímu řediteli pro sekretariát ECB volbu mezi poskytnutím přístupu k požadovanému dokumentu a oznámením důvodů úplného nebo částečného odepření tohoto přístupu žadateli.

42

Za těchto podmínek by byla tomuto řediteli přiznána možnost rozhodnout, zda je třeba poskytnout přístup k výsledku jednání, čímž by zasáhl do výlučné pravomoci přiznané Radě guvernérů podle čl. 10 odst. 4 druhé věty uvedeného protokolu.

43

Za účelem zachování této pravomoci je proto třeba mít za to, že čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258, ve spojení s čl. 10 odst. 4 druhou větou protokolu o ESCB a ECB, musí být vykládán tak, že chrání důvěrnost výsledku jednání Rady guvernérů, aniž je nutné, aby odepření přístupu k dokumentům, které obsahují tento výsledek, bylo podmíněno tím, že jeho zpřístupnění porušuje ochranu veřejného zájmu.

44

Z toho důvodu je na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky a čl. 7 odst. 1 uvedeného rozhodnutí generální ředitel pro sekretariát ECB povinen odepřít přístup k výsledku jednání Rady guvernérů, ledaže by Rada guvernérů rozhodla o úplném nebo částečném zveřejnění tohoto výsledku.

45

Dále je třeba uvést, že takový výklad je podpořen zněním bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2004/258, podle kterého jsou zasedání rozhodovacích orgánů ECB důvěrná, nerozhodne-li příslušný orgán o zveřejnění výsledku svého jednání.

46

Odůvodnění odepření přístupu k výsledku jednání Rady guvernérů tedy může být v případě dokumentů odrážejících výsledek těchto jednání omezeno na odkaz na čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážku rozhodnutí 2004/258.

47

Tribunál měl tedy v bodě 124 napadeného rozsudku nesprávně za to, že ECB měla jednak vysvětlit důvody, proč částka, která nebyla žalobkyni zpřístupněna v rámci částečného přístupu k dokumentu, který tato posledně uvedená požadovala, spadá do oblasti upravené výjimkou stanovenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážce rozhodnutí 2004/258, a jednak poskytnout odůvodnění umožňující pochopit a ověřit, jak by přístup k této informaci konkrétně a skutečně narušil veřejný zájem, pokud jde o důvěrnost jednání rozhodovacích orgánů ECB. Tribunál se tímto rozhodnutím dopustil nesprávného právního posouzení.

48

Proto je třeba bod 1 výroku napadeného rozsudku zrušit v té části, v níž Tribunál tímto bodem výroku zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž ECB tímto rozhodnutím odepřela přístup k předmětné částce úvěru.

49

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, je-li opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu. Pokud to soudní řízení dovoluje, může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci.

50

O takový případ se jedná v projednávané věci.

51

Vzhledem k tomu, že analýza Tribunálu ohledně prvního žalobního důvodu vzneseného v prvním stupni v části týkající se odepření přístupu k dotyčné částce úvěru je, jak vyplývá zejména z bodu 47 tohoto rozsudku, stižena nesprávným právním posouzením, je třeba posoudit tento žalobní důvod, jakož i druhý žalobní důvod vznesený v prvním stupni, pokud jde o výtku, obsaženou v tomto důvodu, vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258.

52

Prvním žalobním důvodem, který byl vznesen v prvním stupni, žalobkyně v části týkající se odepření přístupu k dotyčné částce úvěru ECB vytýká, že porušila povinnost uvést odůvodnění, když tento přístup odepřela na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258.

53

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje opodstatněnost uplatnění čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky uvedeného rozhodnutí za účelem odůvodnění odepření přístupu k dotyčné částce úvěru. Konkrétně tvrdí, že tato částka nemůže být považována za součást jednání rozhodovacích orgánů ECB a že se požadované informace nejevily jako důvěrné, protože portugalská centrální banka zpřístupnila určitou částku, která může být potvrzena sdělením výňatků z rozhodnutí Rady guvernérů.

54

V tomto ohledu podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že ačkoli musí z odůvodnění unijního aktu, vyžadovaného v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, jasně a jednoznačně vyplývat úvahy toho, kdo daný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby Soudní dvůr mohl provést přezkum, není potřeba, aby toto odůvodnění uvádělo veškeré relevantní skutkové nebo právní okolnosti. Dodržení povinnosti uvést odůvodnění musí být dále posuzováno nejen s ohledem na znění aktu, ale rovněž s ohledem na jeho kontext a na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 11. prosince 2018, Weiss a další, C‑493/17, EU:C:2018:1000, body 31 a 33, jakož i citovaná judikatura).

55

S ohledem na bod 46 tohoto rozsudku je třeba konstatovat, že odůvodnění poskytnuté ECB umožnilo žalobkyni pochopit, že ECB se dovolává důvěrnosti, které požívá výsledek jednání za účelem odepření přístupu k předmětné částce úvěru, a že se jednalo o dokument odrážející tento výsledek. Je třeba mít tedy za to, že sporné rozhodnutí je dostatečně právně odůvodněné.

56

Dále, co se týče meritorních výtek, stačí uvést, že z bodu 43 tohoto rozsudku vyplývá, že důvěrnost výsledku jednání Rady guvernérů je zaručena, aniž by bylo nezbytné, aby tento výsledek odrážel tato jednání. Kromě toho, i když se lze dovolávat důvěrnosti výsledku jednání, za předpokladu, že tento výsledek nebyl ze strany ECB zveřejněn, okolnost, že portugalská centrální banka zveřejnila přibližnou výši dotyčné částky úvěru, nemůže sama o sobě zavazovat ECB, aby tuto částku sdělila. Z toho vyplývá, že ECB neporušila čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážku rozhodnutí 2004/258, když odepření přístupu k dotyčné částce úvěru založila na tomto ustanovení.

57

V důsledku toho musí být první a druhý žalobní důvod, které byly uplatněny v prvním stupni, zamítnuty v rozsahu, v němž se týkají odepření přístupu ze strany ECB k předmětné částce úvěru na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) první odrážky rozhodnutí 2004/258.

58

Na základě čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

59

Článek 138 odst. 3 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu, kromě toho stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Soudní dvůr rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

60

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo kasačnímu opravnému prostředku ECB zčásti vyhověno a zčásti byl prohlášen za nepřípustný a žalobě podané před Tribunálem bylo vyhověno po přezkumu Soudního dvora, pouze pokud jde o odepření přístupu k informacím skrytým v návrzích Výkonné rady ze dne 28. července a 1. srpna 2014, je důvodné rozhodnout, že ESF ponese vlastní náklady řízení a nahradí jednu třetinu nákladů řízení vynaložených ECB jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku. ECB ponese zbývající část vlastních nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: