1

Svým kasačním opravným prostředkem se VG, právní nástupkyně MS, domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 31. května 2017, MS v. Komise (T‑17/16, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2017:379), kterým Tribunál zamítl žalobu podanou MS znějící na to, aby byla Komisi uložena povinnost nahradit škodu způsobenou jejím rozhodnutím ukončit spolupráci v rámci sítě Team Europe.

2

Článek 268 SFEU stanoví:

„Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat spory o náhradu škody podle čl. 340 druhého a třetího pododstavce.“

3

Článek 340 této Smlouvy zní takto:

„Smluvní odpovědnost Unie se řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu.

V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

[…]“

4

Team Europe je místní komunikační síť, jejímž hlavním úkolem je pomáhat zastoupením Komise při informování o evropských politikách na místní úrovni a jejíž členové působí jako přednášející, moderátoři, konferenciéři a odborníci v oblasti komunikace.

5

Vztah těchto přednášejících a Komise je založen „dohodou o porozumění a přistoupení k Team Europe“. Ta upravuje možnost každé ze stran od dohody písemně, bez jakékoliv další podmínky, kdykoliv odstoupit. Členové sítě Team Europe nejsou odměňováni Komisí. Naproti tomu jim Komise v závislosti na dostupných rozpočtových prostředcích poskytuje bezplatnou podporu, kterou představují koordinační setkání, školící semináře, internetová komunikační platforma a komunikační nástroje, aby jim pomohla s jejich úlohou přednášejících. Dohoda o porozumění a přistoupení k Team Europe dále upřesňuje, že členové sítě Team Europe jednají na dobrovolném základě a mohou přijmout proplacení svých nákladů nebo přiměřené vyrovnání od organizátorů událostí, kterých se účastní.

6

MS byl členem sítě Team Europe v období od 20. července 2011 do 10. dubna 2013 na základě dohody o porozumění a přistoupení k Team Europe mezi účastníky řízení, která byla podepsaná v Paříži (Francie) dne 8. července 2011 (dále jen „dohoda“) vedoucím zastoupení Komise ve Francii, a v Montpellieru (Francie) dne 20. července 2011 MS. Podle této dohody mělo členství MS v síti Team Europe skončit dne 30. června 2014. Dne 10. dubna 2013 informoval vedoucí zastoupení Komise ve Francii telefonicky dotčenou osobu, že byla ukončena její spolupráce s touto sítí, přičemž toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno dopisem, a to z důvodu, že v rámci své činnosti se měl MS ve vztahu k účastníkům chovat nevhodně.

7

Důvodem uvedeným vedoucím zastoupení Komise ve Francii bylo, že obdržel stížnost týkající se chování MS, kterou podaly ženy, které se účastnily konference nebo semináře sítě Team Europe.

8

Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 11. ledna 2016 požádal MS o poskytnutí bezplatné právní pomoci za účelem podání žaloby na uplatnění odpovědnosti.

9

Usnesením ze dne 3. května 2016MS v. Komise (T‑17/16 AJ, nezveřejněné, EU:T:2016:446), předseda Tribunálu vyhověl jeho žádosti o bezplatnou právní pomoc.

10

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 19. července 2016 podal MS k Tribunálu žalobu na uplatnění odpovědnosti.

11

MS navrhoval, aby Tribunál:

12

Samostatným podáním doručeným dne 6. října 2016 podala Komise námitku nepřípustnosti na základě článku 130 jednacího řádu Tribunálu a navrhla, aby byla žalobci uložena náhrada nákladů řízení.

13

Ve svých vyjádřeních k námitce nepřípustnosti, které došly soudní kanceláři Tribunálu dne 21. listopadu 2016, MS Tribunálu navrhl, aby tuto námitku zamítl.

14

Napadeným usnesením přijatým na základě článku 126 jednacího řádu Tribunálu tento soud námitce nepřípustnosti vyhověl. Tribunál rozhodl, že předmětem žaloby je ve skutečnosti návrh na náhradu škody smluvní povahy. Jelikož dohoda neobsahuje rozhodčí doložku, Tribunál prohlásil, že není dána jeho pravomoc.

15

Usnesením ze dne 30. listopadu 2017 vyhověl Soudní dvůr žádosti navrhovatele o poskytnutí bezplatné právní pomoci.

16

Navrhovatel se kasačním opravným prostředkem domáhá, aby Soudní dvůr:

17

Dopisem ze dne 21. února 2018 byl Soudní dvůr informován o úmrtí MS dne 16. února 2018, jakož i rozhodnutí VG pokračovat v řízení.

18

Ve své replice ze dne 28. května 2018 vzala VG zpět návrhová žádání na znovuzařazení do sítě Team Europe.

19

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší VG dva důvody vycházející zaprvé z nesprávného právního posouzení při právní kvalifikaci žaloby na náhradu škody, jakož i z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zadruhé z nesprávného právního posouzení při právní kvalifikaci dohody, porušení povinnosti uvést odůvodnění, jakož i zkreslení skutkového stavu.

20

Zaprvé, pokud jde o údajné porušení povinnosti uvést odůvodnění, navrhovatelka tvrdí, že Tribunál především nevysvětlil, proč návrh na náhradu škody nezbytně souvisí s výkladem dohody, přestože jednáním vytýkaným v tomto návrhu není ukončení údajné smlouvy, ale porušení základních práv MS při projednání stížnosti podané proti němu, takže výklad této dohody není ani potřebný, ani nezbytný pro přezkoumání uvedeného návrhu ve smyslu bodu 80 rozsudku ze dne 18. dubna 2013, Komise v. Systran a Systran Luxembourg (C‑103/11 P, EU:C:2013:245).

21

Dále napadené usnesení podle navrhovatelky nevysvětluje důvody, proč měl Tribunál za to, že projednání stížnosti proti MS Komisí je nezbytně spojené s výkladem dohody. Tato dohoda neobsahuje ustanovení ohledně projednání případných stížností ani povinnost Komise odůvodnit upuštění od spolupráce s přednášejícím v rámci sítě Team Europe. Právní pravidla, mezi která patří základní práva, která byla údajně porušena, se použijí nezávisle na ustanovení dohody.

22

Konečně části žaloby podané k Tribunálu zůstaly nezodpovězené tímto soudem, který neověřil objektivním a komplexním způsobem s ohledem na různé prvky obsažené ve spise, zda existoval skutečný smluvní kontext, v souladu s tím, co nicméně vyžaduje rozsudek ze dne 18. dubna 2013, Komise v. Systran a Systran Luxembourg (C‑103/11 P, EU:C:2013:245).

23

VG rovněž tvrdí, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o kvalifikaci dohody.

24

Zadruhé, pokud jde o údajné nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil, když podané žalobě přisoudil „smluvní povahu“, VG v podstatě tvrdí, že Tribunál nesprávně kvalifikoval dohodu jako „smlouvu“, ačkoliv se spíše jednalo o nezávazné pokyny jednostranně definované Komisí, které upravují fungování sítě Team Europe. Komise podle navrhovatelky nikdy netvrdila, že vztah je smluvní povahy, jak to potvrzuje bod 21 jejího vyjádření u evropské veřejné ochránkyně práv, jakož i bod 15 usnesení ze dne 3. května 2016, MS v. Komise (T‑17/16 AJ, nezveřejněné, EU:T:2016:446), kterým Tribunál rozhodl o žádosti MS o bezplatnou právní pomoc. Dohoda se omezuje na shrnutí práv a povinností upravujících síť Team Europe a netýká se těch, které upravují zvláštní vztahy mezi Komisí a MS. Nestanoví sankce za porušení ustanovení, která obsahuje, ani odkaz na použitelné právo nebo příslušné soudy, takže dohoda navíc odkazuje jen na jednoduché požadavky chování, a nikoliv na právní vztahy mezi osobami. Komise opožděně změnila své stanovisko a dovolávala se smluvní povahy dohody. Společným úmyslem stran nikdy nebylo vzájemně se zavázat na základě smlouvy. Přitom úmysl stran je rozhodující prvek při kvalifikaci aktu jako aktu smluvní povahy. Tribunál tak zejména nesprávně kvalifikoval dohodu jako „smlouvu“ a porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

25

Komise navrhuje zamítnout první důvod kasačního opravného prostředku a první a druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

26

Zaprvé je třeba připomenout, že co se týče žalob směřujících proti Unii, v nichž se jedná o její odpovědnost za škodu, Smlouva o FEU stanoví rozdělení pravomocí mezi soudy Unie a vnitrostátními soudy.

27

Pokud jde o mimosmluvní odpovědnost Unie, z čl. 340 druhého pododstavce SFEU ve spojení s článkem 268 SFEU vyplývá, že spory týkající se takové odpovědnosti patří do pravomoci unijních soudů.

28

K určení soudu, který má pravomoc rozhodovat o konkrétní žalobě na náhradu škody směřující proti Unii, je třeba zkoumat, zda předmětem této žaloby je smluvní odpovědnost Unie, anebo její odpovědnost mimosmluvní (rozsudek ze dne 18. dubna 2013, Komise v. Systran a Systran Luxembourg, C‑103/11 P, EU:C:2013:245, bod 61, jakož i citovaná judikatura).

29

Za tímto účelem nemohou soudy Unie vycházet pouze z norem uplatňovaných účastníky řízení. Prosté uplatnění právních pravidel, která nevyplývají ze smlouvy relevantní v dané věci, ale jsou pro strany závazná, tak nemůže mít za následek změnu smluvní povahy sporu, a tedy jeho vyloučení z pravomoci příslušného soudu. V opačném případě by se povaha sporu, a v důsledku toho příslušný soud mohly měnit podle právních norem, na něž je stranami odkazováno, což by odporovalo pravidlům věcné pravomoci jednotlivých soudů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. dubna 2013, Komise v. Systran a Systran Luxembourg, C‑103/11 P, EU:C:2013:245, body 64 a 65, jakož i citovaná judikatura).

30

V tomto kontextu jsou soudy Unie povinny ověřit, zda je předmětem žaloby na náhradu škody, která je k nim podána, návrh na náhradu škody, který objektivně a celkově vychází z práv a povinností smluvní či mimosmluvní povahy. Za tímto účelem musí tyto soudy s ohledem na analýzu různých skutečností obsažených ve spise, jako jsou zejména údajně porušené právní pravidlo, povaha uplatňované škody, vytýkané jednání a právní vztahy existující mezi dotčenými stranami, ověřit, zda mezi těmito stranami existuje skutečný smluvní kontext související s předmětem sporu, jehož důkladný přezkum se jeví být nezbytný pro rozhodnutí o uvedené žalobě (rozsudek ze dne 18. dubna 2013, Komise v. Systran a Systran Luxembourg, C‑103/11 P, EU:C:2013:245, bod 66).

31

Zadruhé je třeba připomenout, že povinnost odůvodnit rozsudky, kterou má Tribunál na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, neznamená, že musí podat vyčerpávající vysvětlení ke každé jednotlivé úvaze uvedené stranami sporu. Jestliže z odůvodnění jasně a jednoznačně vyplývají úvahy Tribunálu, může být tedy odůvodnění implicitní, za podmínky, že umožňuje zúčastněným osobám seznámit s důvody, které vedly k přijetí sporného opatření, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2018, L’Oréal v. EUIPO, C‑519/17 P a C‑522/17 P až C‑525/17 P, nezveřejněný, EU:C:2018:348, bod 67 a citovaná judikatura).

32

V projednávané věci je třeba uvést, že Tribunál nejprve v bodě 34 napadeného usnesení konstatoval, že dohoda určuje příslušné povinnosti stran, dobu trvání spolupráce, jakož i způsob jejího ukončení. Zejména uvedl, že bod 5 této dohody uvádí podmínky „ukončení“. Dále Tribunál v bodě 35 tohoto usnesení uvedl, že návrh na náhradu škody souvisí s výkladem dohody, protože žalobce neuvádí jiné akty, jejichž autorem by byla Komise. Kromě toho měl Tribunál v bodě 36 uvedeného usnesení za to, že vytýkané jednání mělo přímou souvislost s existujícím smluvním vztahem, což ho v bodě 37 napadeného usnesení vedlo k závěru, že návrh žalobce na náhradu škody souvisel s výkladem dohody, a v bodě 38 tohoto usnesení k tomu, že tato dohoda dávala sporu smluvní povahu. Konečně Tribunál v bodě 40 napadeného usnesení uvedl, že dohoda neobsahuje žádnou rozhodčí doložku, takže spor nespadá do pravomoci unijních soudů.

33

V důsledku toho je třeba konstatovat, že Tribunál dostatečně právně odůvodnil, že předmět sporu je smluvní povahy a že podmínky, kterými se řídí pravomoc unijních soudů, nebyly splněny.

34

Navíc je třeba mít za to, že žádný z argumentů, které uvedla VG, nemůže prokázat, že tyto úvahy jsou stiženy nesprávným právním posouzením.

35

Konkrétně analýza, kterou provedl Tribunál, nemůže být zpochybněna okolností, že se navrhovatelka opírala o citaci vyňatou z připomínek dříve formulovaných Komisí před veřejnou ochránkyní práv a převzatou v bodě 23 napadeného usnesení, podle které Komise uvedla, že „členové Team Europe [s ní] nemají smluvní vztah“.

36

Konečně stanovisko předtím vyjádřené Komisí před veřejnou ochránkyní práv, není nezbytně v rozporu se stanoviskem vyplývajícím z námitky nepřípustnosti vznesené tímto orgánem před Tribunálem.

37

V tomto ohledu je třeba uvést, že tato citace je neúplná, jelikož věta ve svém celku upřesňuje, že „členové Team Europe nemají smluvní vztah s Komisí a nepobírají od ní žádnou odměnu či dotaci“.

38

I za předpokladu, že by uvedená citace mohla být chápána tak, že vylučuje existenci pracovní smlouvy, protože dohoda nepřipouští jakoukoliv odměnu a nestanoví žádný právní vztah podřízenosti, neexistence takové smlouvy mezi Komisí a členy sítě Team Europe nevylučuje existenci jiných povinností, na kterých se dohodli, takže mezi nimi existoval vztah, který by nicméně mohl být kvalifikován jako „smluvní“ (obdobně viz rozsudek ze dne 14. července 2016, Granarolo, C‑196/15, EU:C:2016:559, bod 25).

39

Kromě toho z úvah vyjádřených v rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ze dne 19. listopadu 2015 vyplývá, že tato uvedla, že „pokud se Komise rozhodne, že nebude pokračovat ve smluvním vztahu s expertem nebo členem jejích sítí, musí především poskytnout dotčené osobě příležitost vyjádřit před přijetím jejího konečného stanoviska svůj názor na zamýšlené opatření“.

40

Z toho vyplývá, že předmětem sporu mezi účastníky řízení je skutečně napadení okolností ukončení a konkrétněji podmínek, za kterých bylo vydáno rozhodnutí Komise o ukončení spolupráce s MS v síti Team Europe.

41

Okolnost, že navrhovatelka uplatnila porušení základních práv, nemůže rovněž změnit povahu sporu mezi účastníky řízení.

42

Jak totiž bylo připomenuto v bodě 29 tohoto rozsudku a jak Soudní dvůr rovněž rozhodl v bodě 43 rozsudku ze dne 20. května 2009, Guigard v. Komise (C‑214/08 P, nezveřejněný, EU:C:2009:330), prosté uplatnění právních pravidel, která nevyplývají ze smlouvy, ale jsou pro strany závazná, nemůže mít za následek změnu smluvní povahy sporu, a tedy vyloučení tohoto sporu z pravomoci příslušného soudu. V opačném případě by se povaha sporu, a v důsledku toho příslušný soud mohly měnit podle právních norem, jichž se strany dovolávají, což by odporovalo pravidlům věcné příslušnosti jednotlivých soudů.

43

Tribunál tedy správně rozhodl, že unijní soudy neměly pravomoc, a dostatečně uvedl důvody, proč dospěl k závěru o existenci skutečného smluvního kontextu spojeného s předmětem sporu.

44

Za těchto podmínek musí být první důvod kasačního opravného prostředku v jeho celku, jakož i první a druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, posuzované společně, zamítnuty jako neopodstatněné.

45

Třetí částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál tím, že měl za to, že dohoda představuje smlouvu, aniž by vymezil právo na ni použitelné, tuto dohodu zkreslil.

46

Komise má za to, že tato třetí část je nepřípustná nebo podpůrně neopodstatněná.

47

Podle ustálené judikatury Soudního dvora z čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky a že jedině Tribunál je proto příslušný ke zjištění a posouzení relevantního skutkového stavu, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku. Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů (rozsudek ze dne 15. května 2019, CJ v. ECDC, C‑170/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:410, bod 39 a citovaná judikatura).

48

Namítá-li navrhovatel, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál ke zkreslení (rozsudek ze dne 6. září 2018, Klein v. Komise, C‑346/17 P, EU:C:2018:679, bod 126 a citovaná judikatura).

49

V projednávané věci se navrhovatelka omezuje na stručné kritizování úvah Tribunálu, aniž by nicméně prokázala, že jsou založeny na zkreslení skutkových okolností, které projednává, a které by zjevně vyplývalo z písemností ve spisu.

50

Navíc navrhovatelka uvádí poprvé až před Soudním dvorem argument vycházející z neurčení použitelného práva.

51

Takový argument musí být přitom prohlášen za nepřípustný. Podle čl. 170 odst. 1 jednacího řádu totiž kasační opravný prostředek nesmí měnit předmět sporu před Tribunálem. Pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku je totiž omezena na posuzování právního řešení, které bylo uplatněno na důvody projednávané v prvním stupni. Účastník řízení tedy nemůže vznést důvod, který neuplatnil u Tribunálu, poprvé až před Soudním dvorem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezená, předložil spor širšího rozsahu než spor, který projednával Tribunál [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 10. ledna 2018, Komise v. RW, C‑442/17 P(R), nezveřejněné, EU:C:2018:6, bod 70 a citovaná judikatura].

52

Z toho vyplývá, že třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku nemůže obstát.

53

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba kasační opravný prostředek zamítnout jako celek.

54

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a VG neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: