1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 96 nařízení (ES) č. 2100/94 ( 2 ).

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Club de Variedades Vegetales Protegidas a společností José Cánovas Pardo SL (dále jen „společnost Pardo“) ve věci využití odrůdy mandarinkovníku Nadorcott posledně uvedenou společností bez souhlasu držitelky ( 3 ).

3.

Společnost Pardo konkrétně podala k předkládajícímu soudu kasační opravný prostředek týkající se pouze otázky promlčení. Spor v původním řízení v tomto ohledu spočívá v tom, že držitelka nechala uplynout lhůtu tří let stanovenou v článku 96 nařízení č. 2100/94. Je totiž prokázáno, že v okamžiku podání žaloby proti společnosti Pardo držitelka již déle než tři roky věděla o úkonech porušujících její práva a znala totožnost odpovědné strany.

4.

Cílem otázek položených Soudnímu dvoru je určit důsledky, které je třeba vyvodit z uplynutí této tříleté lhůty.

5.

Z důvodů uvedených níže navrhnu Soudnímu dvoru, aby na položené otázky odpověděl v tom smyslu, že účinky tohoto promlčení se v případě úkonů, které jsou rozloženy v čase, vztahují pouze na úkony provedené před více než třemi lety. Jinak řečeno, držitel si zachovává právo uplatnit nároky uvedené v článcích 94 a 95 nařízení č. 2100/94, pokud jde o úkony provedené v posledních třech letech.

6.

Článek 94 nařízení č. 2100/94, nadepsaný „Protiprávní jednání“, stanoví:

„1.   Kdo:

může být držitelem žalován za protiprávní jednání nebo o zaplacení přiměřené náhrady nebo oboje.

2.   Kdo jedná úmyslně nebo z nedbalosti, je držiteli povinen kromě toho nahradit další škody vzniklé z protiprávního jednání. V případě mírné nedbalosti se může tento nárok snížit v souladu se stupněm této mírné nedbalosti, avšak nikoli pod výši výhody, která vznikla porušiteli z protiprávního jednání.“

7.

Článek 95 tohoto nařízení stanoví:

„Držitel může žádat na každé osobě, která v době mezi oznámením žádosti o odrůdové právo Společenství a jeho udělením provedla úkon, který by jí byl po toto období na základě odrůdového práva Společenství zakázán, přiměřenou náhradu.“

8.

Článek 96 tohoto nařízení stanoví:

„Nároky podle článků 94 a 95 se promlčí po třech letech ode dne, ke kterému bylo odrůdové právo Společenství s konečnou platností uděleno a držitel se dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany nebo, pokud se to nedověděl, po třiceti letech od ukončení dotyčného úkonu.“

9.

Skutečnosti předcházející sporu týkající se odrůdového práva Společenství k odrůdě mandarinkovníku Nadorcott, jak vyplývají z předkládacího rozhodnutí, lze shrnout následovně.

10.

Dne 22. srpna 1995 podala společnost Nador Cott Protection SARL žádost o odrůdové právo Společenství pro tuto odrůdu k Odrůdovému úřadu Společenství (CPVO). Tato žádost byla zveřejněna v Úředním věstníku CPVO ze dne 22. února 1996.

11.

Dne 4. října 2004 CPVO udělil odrůdové právo Společenství. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku CPVO ze dne 15. prosince 2004.

12.

Federación de Cooperativas Agrícolas Valencianas (Federace zemědělských družstev oblasti Valencie, Španělsko) podala dne 14. dubna 2005 proti tomuto rozhodnutí o udělení odrůdového práva odvolání s odkladným účinkem k odvolacímu senátu CPVO. Toto odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne 8. listopadu 2005 zveřejněným v Úředním věstníku CPVO ze dne 15. února 2006.

13.

Dne 21. března 2006 podala Federace zemědělských družstev oblasti Valencie proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu k Tribunálu Evropské unie, tentokrát bez odkladného účinku. Tribunál tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, Federación de Cooperativas Agrarias de la Comunidad Valenciana v. CPOV – Nador Cott Protection (Nadorcott) ( 4 ).

14.

Zatímco společnost Nador Cott Protection je držitelko práv k odrůdě mandarinkovníku Nadorcott, společnost Carpa Dorada má výlučnou licenci k právům týkajícím se této odrůdy. Společnost Carpa Dorada svěřila správu svých práv společnosti Gestión de Licencias Vegetales (dále jen „GESLIVE“) do 12. prosince 2008 a následně společnosti Club de Variedades Vegetales Protegidas.

15.

Od roku 2006 využívá společnost Pardo plantáž mandarinkovníků odrůdy Nadorcott na pozemku nacházejícím se v oblasti Alhama de Murcia (Španělsko) (4457 stromů).

16.

Dne 30. října 2007 zaslala společnost GESLIVE společnosti Pardo výzvu, aby ukončila využívání této odrůdy, dokud nepožádá o odpovídající licenci.

17.

Dne 30. března 2011 zaslala společnost Club de Variedades Vegetales Protegidas společnosti Pardo nové sdělení, ve kterém ji vyzvala, pokud se potvrdí, že skutečně využívá plantáž 5000 mandarinkovníků odrůdy Nadorcott, aby tuto činnost ukončila.

18.

V listopadu 2011 společnost Club de Variedades Vegetales Protegidas požádala Juzgado de lo Mercantil (obchodní soud, Španělsko), aby přijal předběžná opatření za účelem konstatování protiprávního jednání.

19.

Společnost Club de Variedades Vegetales Protegidas podala žalobu proti společnosti Pardo, kterou se domáhala, aby bylo konstatováno porušení zákonných práv k odrůdě Nadorcott v období prozatímní ochrany (mezi 26. únorem 1996 a 15. únorem 2006) ( 5 ). Rovněž požadovala, aby bylo společnosti Pardo uloženo zaplacení přiměřené náhrady ve výši 17500 eur bez DPH.

20.

Společnost Club de Variedades Vegetales Protegidas kromě toho podala žalobu týkající se protiprávního jednání ohledně využívání odrůdy po 15. únoru 2006. Konkrétně požadovala, aby bylo určeno, že dochází k porušování zákonných práv k odrůdě Nadorcott, a to od tohoto data až do jeho ukončení. Rovněž požadovala, aby bylo společnosti Pardo uloženo ukončit toto využívání bez souhlasu držitelky odrůdy, odstranit a případně zničit veškerý rostlinný materiál této odrůdy, který má v držení, zaplatit jí odměnu ve výši 35000 eur bez DPH a zveřejnit na své náklady anotaci a výrok rozsudku.

21.

Juzgado de lo Mercantil (obchodní soud) tuto žalobu zamítl s odůvodněním, že uplynula tříletá promlčecí lhůta stanovená v článku 96 nařízení č. 2100/94. Na podporu svých úvah tento soud konstatoval, že držitelka věděla o využívání ze strany společnosti Pardo přinejmenším od 30. října 2007, kdy společnost GESLIVE zaslala společnosti Pardo výzvu.

22.

Společnost Club de Variedades Vegetales Protegidas podala proti tomuto rozsudku odvolání k Audiencia Provincial de Murcia (provinční soud v Murcii, Španělsko). Tento soud konstatoval, že protiprávní jednání se po určitou dobu opakovala a že promlčecí lhůta byla přerušena v listopadu 2009 přijetím některých předběžných opatření. Uvedený soud tudíž rozhodl, že byly promlčeny pouze úkony spočívající ve využití odrůdy, provedené před více než třemi lety před přijetím těchto předběžných opatření.

23.

Ve věci samé Audiencia Provincial de Murcia (provinční soud v Murcii) uvedl, že společnost Pardo nezpochybňuje využívání odrůdy ani neexistenci souhlasu její držitelky, ale zpochybňuje pouze náhradu. V tomto ohledu tento soud stanovil k pokrytí jak náhrady náležející za protiprávní jednání, tak náhrady odpovídající prozatímní ochraně částku 7 eur za strom, tedy celkem částku 31199 eur. Kromě toho uložil společnosti Pardo, aby ukončila protiprávní jednání, odstranila a případně zničila veškerý rostlinný materiál této odrůdy, který má v držení, včetně sklizeného materiálu, a aby na své náklady zveřejnila anotaci a výrok rozsudku.

24.

Společnost Pardo podala kasační opravný prostředek k Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko), v němž napadla výklad článku 96 nařízení č. 2100/94 provedený odvolacím soudem, pokud jde o promlčení.

25.

Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) zdůrazňuje, že v tomto ohledu odlišil jednorázová protiprávní jednání od protiprávních jednání trvajících v čase neboli „pokračujících“. Tento soud zmiňuje nedávný rozsudek v oblasti práva ochranných známek, ve kterém rozhodl, že pokud má protiprávní jednání pokračující charakter, začátek běhu promlčecí lhůty se odkládá, dokud pokračující protiprávní jednání trvá nebo dokud se opakuje. Klade si otázku, zda je tento výklad použitelný na článek 96 nařízení č. 2100/94.

26.

Pokud jde o spor v původním řízení, předkládající soud uvádí, že jednak uplynuly více než tři roky od okamžiku, kdy se držitelka dověděla o úkonech porušujících její práva a o totožnosti odpovědné strany, a jednak, že protiprávní jednání přetrvávalo v okamžiku, kdy byly uplatněny nároky upravené v článcích 94 a 95 nařízení č. 2100/94. V takovém případě si tento soud klade otázku, zda se promlčení upravené v článku 96 tohoto nařízení vztahuje:

27.

Za těchto podmínek se Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 9. března 2018. Písemná vyjádření předložily účastnice původního řízení, řecká vláda a Evropská komise.

29.

Řízení v projednávané věci bylo přerušeno rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 13. února 2019 do vydání rozhodnutí ve věci C‑176/18, Club de Variedades Vegetales Protegidas ( 6 ). Po oznámení tohoto rozsudku dne 10. ledna 2020 se předkládající soud rozhodl setrvat na své žádosti.

30.

Úvodem podotýkám, že rozsah sporu v původním řízení je omezen na otázku promlčení. Společnost Pardo před odvolacím soudem totiž nezpochybnila využívání odrůdy ani neexistenci souhlasu držitelky. Dále pak se kasační opravný prostředek, který podala k předkládajícímu soudu, týká pouze promlčení ( 7 ).

31.

Na rozdíl od věci Club de Variedades Vegetales Protegidas ( 8 ) tak Soudní dvůr není tázán na výklad článku 13 nařízení č. 2100/94 pro účely kvalifikace jednání dotčených ve sporu v původním řízení.

32.

Co se týče otázek předložených Soudnímu dvoru v projednávané věci, zdůrazňuji, že se týkají prvního pravidla o promlčení stanoveného v článku 96 nařízení č. 2100/94, a sice pravidla, podle kterého se nároky držitele promlčí po třech letech ode dne, ke kterému bylo odrůdové právo Společenství s konečnou platností uděleno a držitel se dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany ( 9 ).

33.

Připomínám, že pravidla o promlčení stanovená v článku 96 nařízení č. 2100/94 nemají vliv na existenci ochrany odrůdy, ale mají vliv pouze na možnost jejího držitele podat žalobu proti straně odpovědné za jednání porušující výhradní práva, která pro něj z této ochrany vyplývají.

34.

Soudnímu dvoru byly navrženy tři výklady za účelem zodpovězení otázek, které mu byly položeny.

35.

Podle prvního výkladu by v takovém případě promlčení stanovené v článku 96 nařízení č. 2100/94 postihovalo nároky držitele upravené v článcích 94 a 95 tohoto nařízení v plném rozsahu bez ohledu na den, kdy se uskutečnilo protiprávní jednání. Držitel, který po více než tři roky ví o sporném jednání i o totožnosti strany odpovědné za toto jednání, ztrácí jakoukoli možnost uplatnit vůči nim svá práva. Takové je v podstatě stanovisko přijaté soudem prvního stupně ve věci v původním řízení ( 10 ), jakož i stanovisko zastávané společností Pardo.

36.

Podle druhého výkladu jsou nároky uplatněné držitelem promlčeny pouze částečně. Účinky promlčení se týkají pouze úkonů provedených před více než třemi lety před uplatněním nároků upravených v článcích 94 a 95 nařízení č. 2100/94. Takové je v podstatě stanovisko zastávané řeckou vládou. Tento výklad se rovněž shoduje, přinejmenším částečně, s řešením přijatým odvolacím soudem ve věci v původním řízení ( 11 ).

37.

Konečně podle třetího výkladu nároky upravené v článcích 94 a 95 nařízení č. 2100/94 nejsou nikterak promlčeny s ohledem na skutečnost, že úkony provedené v rozporu s právy držitele přetrvávají v okamžiku uplatnění uvedených nároků. Držitel může uplatnit svá práva s ohledem na všechny sporné úkony, pokud je odpovědná strana (ve sporu v původním řízení společnost Pardo) neukončila ( 12 ). Takové je v podstatě stanovisko zastávané společností Club de Variedades Vegetales Protegidas.

38.

Začnu zamítnutím tohoto třetího výkladu (neexistence promlčení) přezkoumáním otázky počátku běhu lhůty (dies a quo) podle prvního pravidla o promlčení stanoveného v článku 96 nařízení č. 2100/94.

39.

Při přezkumu otázky účinků tohoto pravidla o promlčení pak uvedu důvody, proč je třeba přijmout druhý výklad (částečné promlčení), a nikoli první výklad (úplné promlčení).

40.

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda lhůta tří let zakotvená v prvním pravidle o promlčení stanoveném v článku 96 nařízení č. 2100/94 může běžet, i když úkony porušující práva držitele nebyly ukončeny.

41.

Podle prvního pravidla o promlčení stanoveného v článku 96 nařízení č. 2100/94 se nároky držitele promlčují po třech letech ode dne, ke kterému bylo odrůdové právo Společenství s konečnou platností uděleno a držitel se dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany.

42.

Počátkem běhu lhůty neboli dies a quo je tak den, ke kterému jsou splněny dvě podmínky: byla udělena odrůdová práva Společenství a držitel se dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany.

43.

Přesněji řečeno, jak zdůraznila řecká vláda, promlčecí doba tří let počne běžet od události, která nastala jako poslední, tedy buďto od udělení odrůdového práva Společenství, nebo ode dne, kdy se držitel dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany.

44.

V kontextu sporu v původním řízení z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že obě tyto podmínky byly splněny nejpozději ke dni 30. října 2007. Odvolací senát CPVO totiž zamítl odvolání s odkladným účinkem proti udělení odrůdového práva Společenství rozhodnutím ze dne 8. listopadu 2005, zveřejněným dne 15. února 2006 ( 13 ). Kromě toho společnost GESLIVE zaslala společnosti Pardo první výzvu k tomu, aby ukončila využívání této odrůdy, ke dni 30. října 2007 ( 14 ).

45.

Po tomto upřesnění je však podle mého názoru zjevné, že třetí výklad navržený Soudnímu dvoru, podle kterého promlčecí lhůta nemůže začít běžet před skončením sporných úkonů, by znamenal přepracování prvního pravidla o promlčení stanoveného v článku 96 nařízení č. 2100/94.

46.

Toto první pravidlo totiž nijak neodkazuje na datum ukončení sporných úkonů. Uvedené zjištění samo o sobě postačuje k odmítnutí tohoto výkladu, který by v praxi vedl k doplnění třetí podmínky za účelem určení dies a quo: je třeba, aby odrůdové právo bylo uděleno, aby se držitel dověděl o úkonech a totožnosti odpovědné strany a aby uvedené úkony byly ukončeny.

47.

Dodávám, že tento výklad by byl v rozporu s cílem právní jistoty, který sleduje každé pravidlo o promlčení, jak správně uvedla řecká vláda. Účelem promlčecích lhůt je totiž zajistit právní jistotu, což potvrzuje ustálená judikatura Soudního dvora ( 15 ). Soudní dvůr zejména upřesnil, že k tomu, aby plnila tuto funkci, musí být promlčecí lhůta stanovena předem a její analogické uplatnění musí být ve všech případech pro jednotlivce dostatečně předvídatelné ( 16 ).

48.

Třetí navržený výklad by přitom byl v rozporu s požadavkem právní jistoty, jelikož držitel by měl možnost uplatnit nároky upravené v článcích 94 a 95 nařízení č. 2100/94 kdykoliv, dokud sporné úkony neskončily, a to proti všem těmto úkonům a nezávisle na dni jejich provedení.

49.

V rámci sporu v původním řízení by tak tento výklad umožnil držitelce, aby nechala společnost Pardo využívat mandarinkovníky odrůdy Nadorcott po dobu několika desetiletí před tím, než by ji napadla u soudu pro všechny úkony provedené v rozporu s jejími právy.

50.

Takový výklad by byl zjevně neslučitelný s cílem právní jistoty, který sledují pravidla o promlčení. V tomto ohledu zdůrazňuji, že porušovatel práv se mohl dopustit jednání, které je mu vytýkáno, v dobré víře, tedy aniž věděl, že porušuje práva držitele.

51.

Kromě toho musím zdůraznit paradoxní důsledek, ke kterému by vedl třetí výklad navržený Soudnímu dvoru, a to v systematičtější perspektivě. Druhé pravidlo o promlčení stanovené v článku 96 nařízení č. 2100/94, které stanoví třicetiletou lhůtu, se mi totiž nezdá použitelné v takovém případě, jako je případ sporu v původním řízení, jelikož toto pravidlo předpokládá, že držitel nevěděl o sporných úkonech a o odpovědné straně. Pokud by tak byl přijat třetí výklad navržený Soudnímu dvoru, podle kterého lhůta tří let začíná běžet až v okamžiku, kdy byly sporné úkony ukončeny, pak by úkony trvající v čase, o kterých držitel ví, nikdy nemohly být promlčeny na základě prvního pravidla, (které předpokládá ukončení úkonů), ani na základě druhého pravidla, (které předpokládá nevědomost).

52.

S ohledem na výše uvedené nemám pochybnosti o nutnosti zamítnout tento třetí výklad. Počátek běhu tříleté lhůty stanovené v článku 96 nařízení č. 2100/94 nemůže být podmíněn ukončením dotčených úkonů: jedinými použitelnými kritérii jsou den, kdy bylo odrůdové právo Společenství uděleno, a den, kdy se držitel dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany.

53.

Pro úplnost bych chtěl ještě upřesnit, že kritérium „vědomosti“ držitele práva musí být podle mého názoru chápáno tak, že se vztahuje na jakoukoli situaci, kdy držitel věděl nebo měl vědět o úkonu a o totožnosti odpovědné strany. Pokud by totiž bylo použito pouze kritérium skutečné vědomosti, měl by držitel možnost donekonečna odkládat počátek běhu promlčecí lhůty tím, že by se odmítl seznámit s úkonem nebo s totožností odpovědné strany. Takový výklad není přijatelný s ohledem na cíl všech pravidel o promlčení, a sice právní jistotu dlužníka ( 17 ). Podle mého názoru by bylo vhodné změnit znění článku 96 nařízení č. 2100/94 tak, aby přesněji odráželo skutečný význam tohoto kritéria.

54.

S ohledem na shora uvedené je třeba odpovědět na první otázku položenou předkládajícím soudem následovně: Článek 96 nařízení č. 2100/94 musí být vykládán v tom smyslu, že lhůta tří let počíná běžet ode dne události, která nastala jako poslední, a sice buď ode dne, kdy bylo uděleno odrůdové právo Společenství, nebo ode dne, kdy se držitel dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany, a to nezávisle na dni, ke kterému byly úkony případně ukončeny.

55.

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 96 nařízení č. 2100/94 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud u úkonů opakovaných po určitou dobu uplynula lhůta tří let, účinky promlčení se vztahují na všechny úkony nezávisle na dni jejich provedení, nebo pouze na úkony provedené před více než třemi lety před uplatněním nároků upravených v článcích 94 a 95 tohoto nařízení.

56.

Nejprve připomeňme, co je naprosto zřejmé: pravidla o promlčení stanovená v článku 96 nařízení č. 2100/94 mají účinky pouze vůči úkonům provedeným v minulosti. Nárok uplatněný na základě čl. 94 odst. 1 tohoto nařízení a požadující, aby byly v budoucnu ukončeny úkony porušující práva držitele, tudíž nemůže být promlčen.

57.

Otázka položená předkládajícím soudem tak vyžaduje, aby byl určen rozsah účinků tohoto promlčení ve vztahu k minulosti, konkrétně v rámci žalob na zaplacení přiměřené náhrady (čl. 94 odst. 1 a článek 95 nařízení č. 2100/94) nebo náhrady škody vzniklé z úmyslného nebo nedbalostního protiprávního jednání (čl. 94 odst. 2 tohoto nařízení).

58.

V praxi vyvstává následující otázka: pokud držitel nechal uplynout tříletou promlčecí lhůtu, ztrácí v plném rozsahu nárok na zaplacení přiměřené náhrady nebo náhrady škody za jednání, k nimž došlo v minulosti (což odpovídá prvnímu výkladu navrhovanému Soudnímu dvoru ( 18 )), nebo si tento nárok zachovává ve vztahu k pozdějším úkonům, konkrétně k těm, k nimž došlo v posledních třech letech (což odpovídá druhému výkladu ( 19 ))?

59.

Musím konstatovat, že znění článku 96 nařízení č. 2100/94 tuto otázku výslovně neupravuje, na rozdíl od otázky dies a quo, která byla přezkoumána výše.

60.

Nicméně několik skutečností svědčí ve prospěch druhého výkladu navrženého Soudnímu dvoru, podle kterého si držitel práva zachovává nárok domáhat se náhrady škody za jednání, k nimž došlo v posledních třech letech.

61.

Zaprvé článek 96 nařízení č. 2100/94 upravuje promlčení „úkonu“, a nikoli promlčení jednání, které by bylo považováno za „soubor úkonů“. Toto použití jednotného čísla je o to významnější, že nároky upravené v článcích 94 a 95 tohoto nařízení se nejčastěji týkají souboru různých úkonů, z nichž každý poškozuje práva držitele ( 20 ).

62.

Toto užití jednotného čísla naznačuje, že pro účely použití článku 96 nařízení č. 2100/94 je třeba úkony porušující práva držitele posuzovat odděleně. Pro účely určení účinků promlčení je tak třeba přezkoumat pro každý úkon zvlášť, zda uplynula tříletá promlčecí lhůta.

63.

Vnitrostátní soud bude muset v praxi u každého protiprávního jednání ověřit, zda uplynuly více než tři roky od události, která nastala jako poslední, tedy buďto ode dne, ke kterému bylo uděleno odrůdové právo Společenství nebo ode dne, kdy se držitel dověděl o úkonu a o totožnosti odpovědné strany, přičemž se rozumí, že tato vědomost nemůže existovat před provedením dotčeného úkonu.

64.

To znamená, že úkony učiněné během období prozatímní ochrany uvedené v článku 95 nařízení č. 2100/94 budou promlčeny před úkony uskutečněnými po udělení odrůdového práva Společenství, které jsou předmětem článku 94 tohoto nařízení.

65.

Mám za to, že toto řešení bylo přijato právní naukou v oblasti ochrany odrůdových práv ( 21 ).

66.

Zadruhé chci upozornit na praktické důsledky opačného výkladu, podle kterého by uplynutí tříleté lhůty stanovené v článku 96 nařízení č. 2100/94 vedlo k promlčení všech úkonů poškozujících práva držitele, nezávisle na datu jejich provedení.

67.

V praxi by tento výklad mohl vést k paradoxnímu řešení, podle kterého by každé budoucí protiprávní jednání bylo promlčeno, pokud by bylo součástí jednání, o kterém se držitel dověděl před více než třemi lety, jak správně uvedla společnost Club de Variedades Vegetales Protegidas.

68.

V rámci sporu v původním řízení by tak podle uvedeného výkladu okolnost, že držitelka nechala uplynout lhůtu tří let po první výzvě ze dne 30. října 2007, postačovala k tomu, aby přišla o jakoukoli možnost uplatnit svá práva s ohledem na sporné jednání, a to i v budoucnu, pokud toto jednání potrvá.

69.

Takový výklad považuji za obtížně slučitelný s předmětem nařízení č. 2100/94, který je současně i jeho cílem, a sice s ochranou odrůdových práv Společenství.

70.

Navíc zdůrazňuji, že toto riziko není pouze teoretické, jelikož řada úkonů poškozujících práva držitele v oblasti odrůdových práv je součástí dlouhodobého jednání ( 22 ).

71.

Zatřetí podotýkám, že výklad, který navrhuji, je obecně přijímán v oblasti promlčení protiprávních jednání v patentovém právu, které vykazuje podobnosti s odrůdovými právy ( 23 ).

72.

Právní nauka, zejména německá ( 24 ), francouzská ( 25 ) a belgická ( 26 ), tak zdůrazňuje, že na protiprávní jednání v oblasti patentů je nutno pohlížet jako na „řadu protiprávních jednání“, nikoli jako na „pokračující protiprávní jednání“ ( 27 ). Toto řešení v podstatě odpovídá řešení, které jsem navrhl výše a které spočívá v odděleném posouzení úkonů porušujících práva držitele pro účely použití článku 96 nařízení č. 2100/94.

73.

Začtvrté a pro úplnost upřesňuji, že jak nařízení (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie ( 28 ), tak směrnice (EU) 2015/2436, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách ( 29 ), obsahují pravidlo „zániku práva v důsledku strpění“, které v podstatě odpovídá prvnímu výkladu navrhovanému Soudnímu dvoru ( 30 ), který jsem právě zamítl.

74.

Článek 61 odst. 1 nařízení 2017/1001 a čl. 9 odst. 1 směrnice 2015/2436 totiž stanoví, že vlastník, který po dobu pěti po sobě jdoucích let vědomě strpěl užívání pozdější ochranné známky, již není oprávněn podat návrh na její prohlášení za neplatnou, ledaže její přihláška nebyla podána v dobré víře ( 31 ). Kromě toho čl. 16 odst. 1 uvedeného nařízení a čl. 18 odst. 1 uvedené směrnice doplňují, že vlastník již nemůže v takovém případě zakázat užívání této ochranné známky v rámci řízení o porušení práv z ochranné známky.

75.

Právo ochranných známek tak obsahuje pravidlo, které stanoví, že vlastník ztrácí veškerou možnost podat žalobu, a to i do budoucna, pokud nechá uplynout lhůtu pěti let od doby, kdy se dověděl o užívání pozdější ochranné známky, ať již v rámci žaloby na neplatnost, nebo v rámci žaloby pro porušení práv.

76.

Existence tohoto pravidla však nezpochybňuje úvahy, které jsem uvedl výše, a to ze dvou následujících důvodů.

77.

Jednak lze existenci tohoto pravidla vysvětlit dvěma vlastnostmi charakteristickými pro známkové právo, které nemají obdobu v patentovém právu ani v odrůdových právech. Na rozdíl od těchto dvou posledně uvedených režimů duševního vlastnictví, jejichž doba trvání je časově omezená ( 32 ), je totiž známková ochrana potenciálně časově neomezená, přičemž je na vlastníkovi, aby svůj zápis každých deset let obnovil ( 33 ). Z tohoto hlediska lze pravidlo zániku práva v důsledku strpění považovat za zmírnění potenciálně neomezené doby známkové ochrany.

78.

Existence tohoto pravidla je kromě toho odůvodněna rovněž s ohledem na základní funkci ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označené ochrannou známkou, a umožnit mu tak odlišit bez možnosti záměny tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb majících jiný původ ( 34 ). Zánik práva v důsledku strpění určitým způsobem předpokládá, že základní funkce ochranné známky již nemůže být naplněna, pokud vlastník po dobu pěti let strpěl užívání pozdější ochranné známky představující nebezpečí záměny.

79.

Dále zdůrazňuji, že pravidlo zániku práva v důsledku strpění je výslovně a podrobně upraveno jak v ustanoveních nařízení 2017/1001, tak směrnice 2015/2436. Vzhledem k jeho drastickým důsledkům pro práva vlastníka jsem toho názoru, že existenci takového pravidla nelze v rámci režimu ochrany duševního vlastnictví presumovat. Při neexistenci rovnocenných ustanovení v nařízení č. 2100/94 je tak třeba dospět k závěru, že odrůdové právo nezná zánik práva v důsledku strpění.

80.

S ohledem na vše výše uvedené je třeba na druhou a třetí otázku předkládajícího soudu odpovědět následovně: Článek 96 nařízení č. 2100/94 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud u úkonů opakovaných po určitou dobu uplynula lhůta tří let, jsou promlčeny pouze úkony provedené před více než třemi lety před uplatněním nároků uvedených v článcích 94 a 95 tohoto nařízení.

81.

Držitel práv si tudíž zachovává právo uplatnit uvedené nároky, pokud jde o činy spáchané v posledních třech letech.

82.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky položené Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) odpověděl následovně: