Prozatímní vydání

USNESENÍ PŘEDSEDY TRIBUNÁLU

22. června 2018(*)

„Řízení o předběžných opatřeních – Přípravky na ochranu rostlin – Účinná látka diflubenzuron – Požadavky na povolení k uvedení na trh – Návrh na odklad provádění – Nedostatek naléhavosti – Vážení zájmů“

Ve věci T‑476/17 R,

Arysta LifeScience Netherlands BV, se sídlem v Amsterodamu (Nizozemsko), zastoupená C. Mereuem a M. Grunchardem, advokáty,

navrhovatelka,

proti

Evropské komisi, zastoupené A. Lewisem, I. Naglisem a G. Koleva, jako zmocněnci,

odpůrkyni,

jejímž předmětem je návrh založený na článcích 278 a 279 SFEU a znějící na odklad provádění prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/855 ze dne 18. května 2017, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011, pokud jde o podmínky schválení účinné látky diflubenzuron (Úř. věst. 2017, L 128, s. 10),

PŘEDSEDA TRIBUNÁLU

vydává toto

Usnesení(1)

[omissis]

 Právní otázky

[omissis]

 K naléhavosti

23      Za účelem ověření naléhavosti navrhovaných předběžných opatření je třeba připomenout, že účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované unijním soudem. Pro dosažení tohoto cíle je nutné naléhavost obecně posuzovat ve vztahu k nezbytnosti nařídit předběžné opatření, aby se zabránilo tomu, že účastníku řízení, který požaduje předběžnou ochranu, bude způsobena vážná a nenapravitelná újma. Je na tomto účastníku řízení, aby prokázal, že nemůže vyčkat výsledku řízení ve věci samé, aniž utrpí vážnou a nenapravitelnou újmu (viz usnesení ze dne 14. ledna 2016, AGC Glass Europe a další v. Komise, C‑517/15 P-R, EU:C:2016:21, bod 27 a citovaná judikatura).

24      Kromě toho se podle ustálené judikatury o naléhavost jedná jen tehdy, když je vážná a nenapravitelná újma, které se obává účastník řízení navrhující předběžná opatření, do té míry bezprostřední, že je s dostatečným stupněm pravděpodobnosti předvídatelná. Tento účastník řízení je v každém případě povinen prokázat skutečnosti, které mají odůvodňovat očekávání takové újmy, přičemž čistě hypotetická újma, jelikož závisí na vzniku budoucích a nejistých událostí, nemůže odůvodnit nařízení předběžných opatření (viz usnesení ze dne 23. března 2017, Gollnisch v. Parlament, T‑624/16, nezveřejněné, EU:T:2017:243, bod 25 a citovaná judikatura).

25      Kromě toho podle čl. 156 odst. 4 druhé věty jednacího řádu musí návrhy na předběžná opatření „obsahovat veškeré dostupné důkazy a důkazní návrhy, jež mají odůvodnit nařízení předběžných opatření“.

26      Návrh na předběžné opatření tedy musí sám o sobě umožnit odpůrci připravit si vyjádření a soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních rozhodnout o tomto návrhu, případně bez dalších podpůrných informací, přičemž základní skutkové a právní okolnosti, na nichž je návrh založen, musí vyplývat již ze samotného znění uvedeného návrhu (viz usnesení ze dne 6. září 2016, Inclusion Alliance for Europe v. Komise, C‑378/16 P-R, nezveřejněné, EU:C:2016:668, bod 17 a citovaná judikatura).

27      Podle ustálené judikatury rovněž platí, že k tomu, aby mohl soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních posoudit, zda jsou splněny všechny podmínky uvedené výše v bodech 23, 24 a 26, musí mít k dispozici konkrétní a přesné údaje podložené podrobnými a ověřenými listinnými důkazy, jež prokazují situaci, v níž se nachází účastník řízení navrhující nařízení předběžných opatření, a umožňují posoudit důsledky, které by pravděpodobně vyplynuly z nenařízení navrhovaných opatření. Z toho vyplývá, že uvedený účastník řízení, zejména pokud se dovolává vzniku újmy finanční povahy, musí podat pravdivý a úplný obraz své finanční situace, který je podložen důkazy (viz usnesení ze dne 29. února 2016, ICA Laboratories a další v. Komise, T‑732/15 R, nezveřejněné, EU:T:2016:129, bod 39 a citovaná judikatura).

28      Konečně, i když lze návrh na předběžné opatření doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité písemnosti, které tvoří jeho přílohu, tyto písemnosti nemohou zhojit absenci základních prvků v uvedeném návrhu. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních není povinen vyhledávat namísto dotčeného účastníka řízení informace obsažené v přílohách k návrhu na předběžné opatření, v žalobě v hlavním řízení nebo v přílohách této žaloby, které by mohly podložit návrh na předběžné opatření. Takováto povinnost uložená soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních by ostatně mohla zbavit účinku článek 156 odst. 5 jednacího řádu, podle kterého se návrh na předběžné opatření předkládá samostatným podáním (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 20. června 2014, Wilders v. Parlament a další, T‑410/14 R, nezveřejněné, EU:T:2014:564, bod 16 a citovaná judikatura).

29      Právě s ohledem na tato kritéria je třeba zkoumat, zda navrhovatelka prokázala naléhavost.

30      Navrhovatelka se v podstatě dovolává vážné a nenapravitelné újmy v důsledku rizika negativního zásahu do jejího obratu a jejích zisků, rizika ztráty podílů na trhu, dopadů na jeden z jejích výrobních závodů a poškození její dobré pověsti.

 K vážnosti újmy

31      Zaprvé, pokud jde o tvrzenou újmu v důsledku rizika negativního zásahu do jejího obratu a jejích zisků, navrhovatelka se domnívá, že v důsledku napadeného nařízení utrpí značnou ztrátu obratu a zisků. V tomto ohledu je třeba podotknout, že tvrzená újma je čistě finanční povahy.

32      Pokud jde o vážnost dovolávané finanční újmy, z ustálené judikatury přitom vyplývá, že navrhované předběžné opatření je odůvodněné pouze tehdy, pokud se jeví, že v případě nenařízení tohoto předběžného opatření by se účastník řízení, který navrhuje jeho nařízení, dostal do situace, jež by ohrožovala samotnou jeho existenci před vydáním rozhodnutí, kterým se ukončuje hlavní řízení (viz usnesení ze dne 30. dubna 2010, Xeda International a Pace International v. Komise, T‑71/10 R, nezveřejněné, EU:T:2010:173, bod 42 a citovaná judikatura).

33      Zaprvé podle ustálené judikatury platí, že vážnost takovéto újmy musí být posouvána zejména s ohledem na velikost a obrat podniku, jakož i na vlastnosti skupiny, do níž daný podnik náleží [viz usnesení ze dne 15. listopadu 2011, Xeda International v. Komise, T‑269/11 R, nezveřejněné, EU:T:2011:665, bod 20 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz též usnesení ze dne 15. dubna 1998, Camar v. Komise a Rada, C‑43/98 P(R), EU:C:1998:166, bod 36 a citovaná judikatura].

34      Kromě toho je třeba připomenout, že rovněž podle ustálené judikatury bylo rozhodnuto, že pokud jde o ztrátu odpovídající podílu nižšímu než 10 % obratu podniků působících na vysoce regulovaných trzích, finanční problémy, které by těmto podnikům mohly vzniknout, patrně nemohou ohrozit samotnou existenci těchto podniků [usnesení ze dne 15. listopadu 2011, Xeda International v. Komise, T‑269/11 R, nezveřejněné, EU:T:2011:665, bod 21; v tomto smyslu viz též usnesení ze dne 11. dubna 2001, Komise v. Bruno Farmaceutici a další, C‑474/00 P(R), EU:C:2001:219, bod 106] a dále pokud jde o ztrátu představují téměř dvě třetiny obratu těchto podniků, bylo sice připuštěno, že finanční problémy způsobené těmto podnikům mohly ohrozit jejich existenci, avšak bylo zdůrazněno, že ve vysoce regulovaném odvětví, které často vyžaduje rozsáhlé investice a kde příslušné orgány mohou být nuceny zasáhnout, pokud se objeví rizika pro veřejné zdraví, z důvodů, které dotyčné podniky nemohou vždy předvídat, přísluší těmto podnikům, aby se zabezpečily proti následkům tohoto zásahu prostřednictvím vhodné politiky, s výjimkou případů, kdy samy musí strpět újmu vyplývající z takovéhoto zásahu [viz usnesení ze dne 16. června 2016, ICA Laboratories a další v. Komise, C‑170/16 P(R), nezveřejněné, EU:C:2016:462, bod 29 a citovaná judikatura].

[omissis]

37      Obrat stejně jako zisk z prodeje dotčené látky pro užívání zakázané napadeným nařízením tudíž představují nepatrný podíl obratu nebo hrubého zisku navrhovatelky nebo skupiny, k níž tato náleží [v tomto smyslu obdobně viz, usnesení ze dne 11. dubna 2001, Komise v. Bruno Farmaceutici a další, C‑474/00 P(R), EU:C:2001:219, bod 105].

38      Pouhá ztráta obratu nebo zisků z těchto prodejů tedy nemůže být dostačující k učinění závěru, že tvrzená škoda je vážná ve smyslu judikatury citované v bodě 36 výše.

39      Zadruhé, jak zdůraznila navrhovatelka, bylo však v usnesení ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise (T‑95/09 R, nezveřejněné, EU:T:2009:124, bod 69), uznáno, že při posuzování vážnosti újmy se soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nemůže omezit pouze na mechanické a nepružné využití relevantních obratů, ale musí též zohlednit okolnosti každého konkrétního případu a dát je v okamžiku přijímání svého rozhodnutí do souvislosti se vzniklou újmou z hlediska obratu.

40      V rámci posouzení vážnosti újmy v uvedené věci bylo tedy přihlédnuto k významné hospodářské a finanční krizi, kterou již měsíce procházelo světové hospodářství a která měla dopad na hodnotu skupiny, do které patřila navrhovatelka. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních z toho dovodil, že s ohledem na tyto zvláštní okolnosti navrhovatelka prokázala vážnost újmy, která by jí vznikla, kdyby navrhovaná předběžná opatření nebyla nařízena.

41      Je třeba konstatovat, že se navrhovatelka nedovolává takovéto mimořádné situace.

42      Ačkoli navrhovatelka jasně neoznačuje okolnosti, které by v projednávané věci byly relevantní při posuzování vážnosti jí vzniklé újmy, zdá se však, že v rámci svých úvah k tomuto aspektu újmy předkládá několik poznatků, jež by mohly být považovány za spadající pod uvedené konkrétní okolnosti daného případu.

43      Je tedy třeba přezkoumat tvrzení navrhovatelky o předpokládaných důsledcích použití brazilského právního předpisu 7.802/89 a stanovení nového maximálního limitu reziduí (dále jen „MLR“) pro její činnost související s diflubenzuronem.

[omissis]

45      V této souvislosti je nejprve třeba podotknout, že pokles prodejů v zemích, které nejsou členskými státy Unie, v důsledku přijetí nařízení, jež zakazuje nebo omezuje užívání určité látky z důvodu, že se některé třetí země řídí unijní právní úpravou, nelze zpravidla zohlednit při posuzování vážnosti tvrzené újmy, neboť takováto opatření jsou přímým důsledkem nikoli napadeného nařízení, nýbrž rozhodnutí přijatého orgány každé třetí země v rámci výkonu jejich svrchované pravomoci (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, nezveřejněné, EU:T:2009:124, bod 56 a citovaná judikatura).

46      Dále je třeba konstatovat, že navrhovatelka neprokázala, že by navrhovaná předběžná opatření – za předpokladu, že budou nařízena – bránila brazilským orgánům zakázat prodej diflubenzuronu pro účely lidské spotřeby na jejich území. Neprokázala tedy, že by odklad provádění napadeného nařízení mohl zabránit vzniku tvrzené újmy (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, nezveřejněné, EU:T:2009:124, bod 56 a citovaná judikatura).

47      Konečně vše nasvědčuje tomu, že naplnění této obavy je hypotetické, neboť navrhovatelka disponuje studií ze dne 28. února 2017, provedenou v souladu s nejnovějšími doporučeními, jež potvrzuje absenci genotoxického potenciálu PCA) („Zkoušky mutace in vivo v locusu cII na transgenních potkanech F344 Big Blue® a mikronukleární test periferní krve“). V důsledku toho mohou existovat důvodné pochybnosti ohledně konečných závěrů brazilských orgánů týkajících se genotoxicity diflubenzuronu, neboť se lze domnívat, že s ohledem na tuto studii budou mít uvedené orgány za to, že aktualizované výsledky vědecké obce nehovoří ve prospěch zákazu. Aspekt újmy tvrzené v tomto ohledu může být pouze nejistý ve smyslu judikatury uvedené v bodě 24 výše.

48      Důsledky předpokládané navrhovatelkou pro její činnost související s diflubenzuronem v důsledku použití brazilského právního předpisu 7.802/89 tedy nepředstavují zvláštní okolnost, která by umožňovala dospět k závěru o vážnosti újmy.

[omissis]

52      Je tedy nutno konstatovat, že se projednávaná věc nevyznačuje žádnou zvláštní okolností, která by na základě posouzení z hlediska relevantních obratů vedla soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních k učinění závěru, že tvrzená újma v důsledku rizika negativního zásahu do jejího obratu a jejích zisků je vážná.

[omissis]

61      Zatřetí, pokud jde o vážnost tvrzené újmy v důsledku rizika dopadu na jeden z jejích výrobních závodů, navrhovatelka upřesňuje, že dotčenou látku vyrábí výlučně ve výrobním závodě, který se nachází v Ankerwegu (Nizozemsko) a zaměřuje se převážně na výrobu dotčené látky pro užívání v rámci i vně Unie. Ztráta označení „pro plodiny určené k lidské spotřebě“ u diflubenzuronu v Unii by podle navrhovatelky znamenala ztrátu 618 859 eur absorpce výrobních nákladů, což by představovalo 89,7 % celkové absorpce nákladů a ztrátu objemu ve výši 36 735 kg, což odpovídá 95 % objemu v Unii. Dopad ztráty objemu diflubenzuronu pro plodiny určené k lidské spotřebě by tedy znamenal, že veškeré zbývající výrobky by musely absorbovat tyto náklady ve výši 618 859 eur, což by zvýšilo náklady a snížilo konkurenceschopnost na unijním trhu a jiných světových trzích pro všechny ostatní výrobky.

62      Kromě toho v rámci svých úvah o nenapravitelnosti tvrzené újmy v důsledku rizika dopadu na jeden z jejích výrobních závodů uplatňuje navrhovatelka celou řadu skutečností, které ve skutečnosti spadají do posouzení vážnosti újmy. Zdůrazňuje totiž, že přibližně 25 zaměstnanců současného výrobního závodu je vyčleněno na výrobu dotčené látky a výrobků na bázi diflubenzuronu, že životaschopnost tohoto závodu je ohrožena, neboť na výrobky určené pro plodiny k lidské spotřebě v Unii připadá 618 859 eur (tj. 16,7 %) z celkové částky 3 699 373 eur výrobních nákladů diflubenzuronu v závodě v Ankerwegu, i když jejich objem činí 8,4 % celkového objemu. Kromě toho zejména připomíná, že změna MLR pro výrobky určené k lidské spotřebě bude mít významný dopad na výrobky prodávané na klíčových světových trzích, a vzhledem k tomu, že celková výroba diflubenzuronu představuje přibližně 30 % objemu a připadá na ni přibližně 30 % nákladů závodu v Ankerwegu, snížení počtu nebo ztráta výrobků prodávaných na světovém trhu budou mít významný dopad na životaschopnost tohoto závodu.

63      Z výše uvedeného tedy vyplývá, že tvrzená újma v důsledku předpokládaného dopadu napadeného nařízení na výrobní závod v Ankerwegu je finanční povahy.

64      V tomto ohledu je třeba připomenout, že z judikatury uvedené v bodě 32 výše vyplývá, že pokud jde o vážnost takovéto újmy, je navrhované předběžné opatření odůvodněné pouze tehdy, pokud se jeví, že v případě nenařízení tohoto předběžného opatření by se účastník řízení, který navrhuje jeho nařízení, dostal do situace, jež by ohrožovala samotnou jeho existenci před vydáním rozhodnutí, kterým se ukončuje hlavní řízení.

65      Zaprvé se obava navrhovatelky netýká ohrožení její existence, ale životaschopnosti určitého výrobního závodu. V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od judikatury zmíněné v bodech 24 až 27 výše, navrhovatelka nepředkládá žádný poznatek umožňující dovodit jakékoli ohrožení její existence v důsledku tvrzených rizik souvisejících s životaschopností závodu.

66      Zadruhé dotčený závod vyrábí předmětnou látku nikoli k výlučnému užívání uvnitř Unie, ale i mimo ni. V rozsahu, v němž navrhovatelka zdůrazňuje potenciální účinky stanovení nového MLR pro výrobky určené k lidské spotřebě na její celosvětový prodej, postačí odkázat na důvod uvedený v bodě 50 výše, aby byla vyloučena relevance tohoto argumentu.

67      Zatřetí na rozdíl od judikatury uvedené v bodech 24 až 27 výše navrhovatelka nepředkládá soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních podstatné informace, které by mu umožnily posoudit závažnost tvrzených dopadů, jako např. informace o možnostech přesunu dotyčných zaměstnanců na jiná místa nebo přeměny výrobního procesu jejího výrobního řetězce v rámci tohoto závodu. Stejně tak Komise správně uvádí, že navrhovatelka neprokázala, že tento výrobní závod nemůže sloužit k výrobě některého z mnoha dalších přípravků na ochranu rostlin, které vyvíjí skupina, do níž patří navrhovatelka.

68      Pouhé dopady na jeden z jejích výrobních závodů nemohou tedy stačit k učinění závěru, že tvrzená újma je vážná ve smyslu judikatury citované v bodě 64 výše.

[omissis]

71      Začtvrté, pokud jde o vážnost tvrzené újmy v důsledku poškození její dobré pověsti, navrhovatelka uvádí, že napadeným nařízením bude rozsáhle poškozena její dobrá pověst, dobrá pověst jejích výrobků na bázi diflubenzuronu a dobré jméno její hlavní ochranné známky Dimilin, jakož i typ složení týkající se těchto výrobků.

72      Zaprvé v rozsahu, v němž se navrhovatelka obává, že napadené nařízení tím, že stigmatizuje diflubenzuron, na jedné straně poškodí její dobrou pověst obecně, dobrou pověst jejích výrobků na bázi diflubenzuronu a její ochrannou známku Dimilin, jakož i typ složení týkající se těchto výrobků a na druhé straně obecně nezpochybňuje její zkušenosti v oblasti přípravků na ochranu rostlin, její schopnost dodávat bezpečné výrobky vysoké jakosti a vede k negativnímu dopadu na dobrou pověst jiných výrobků vyráběných navrhovatelkou, zejména v oblasti přípravků na ochranu rostlin, je třeba podotknout, že stažení určitého přípravku na ochranu rostlin z trhu – a a fortiori uložení omezení oblasti jeho využití – nutně nepoškozuje dobrou pověst podniku jako celku. V tomto ohledu je obecně známo, že výrobky mnohých podniků působících na dotčeném trhu již byly staženy z trhu, aniž mohly být tyto podniky nebo jejich výrobky považovány za stigmatizované. Regulační orgány a hospodářské subjekty působící v dotčeném odvětví, které jsou obeznámeny s regulačním rámcem, mají spíše sklon vnímat rozhodnutí o neschválení přípravku na ochranu rostlin jako běžnou součást regulačního procesu. Takovéto rozhodnutí může být totiž považováno za pouhý výsledek vědeckého vývoje a zdokonalení výzkumných metod (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 15. listopadu 2011, Xeda International v. Komise, T‑269/11 R, nezveřejněné, EU:T:2011:665, bod 43 a citovaná judikatura).

73      Zadruhé je třeba podotknout, že kdyby přijetím napadeného nařízení byla skutečně poškozena dobrá pověst navrhovatelky, k tomuto poškození by došlo již v den přijetí tohoto nařízení a trvalo by tak dlouho, dokud by napadené nařízení nebylo zrušeno rozhodnutím o žalobě v hlavním řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 15. listopadu 2011, Xeda International v. Komise, T‑269/11 R, nezveřejněné, EU:T:2011:665, bod 42 a citovaná judikatura).

74      Zatřetí se navrhovatelka dovolává mimořádné citlivosti odvětví zdravotnictví. Nicméně vzhledem k tomu, že napadené nařízení bylo přijato po složitém správním řízení, které trvalo několik let a účastnili se ho vědečtí experti a odborníci v daném odvětví, nařízení odkladu provádění tohoto nařízení ze strany soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních jakožto čistě prozatímního opatření a v rámci zkráceného řízení by stěží mohlo rozptýlit případné pochybnosti o opodstatněnosti neškodlivosti diflubenzuronu na trhu s plodinami určenými k lidské spotřebě (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 15. listopadu 2011, Xeda International v. Komise, T‑269/11 R, nezveřejněné, EU:T:2011:665, bod 42 a citovaná judikatura). V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od judikatury zmíněné v bodech 24 až 27 výše, navrhovatelka nevysvětluje, jak by v projednávaném případě byla tato zjištění zbavena relevance, a zvláště neupřesňuje, jak by odklad provádění napadeného nařízení ukončil obavy, které již mohly být vyvolány zveřejněním posouzení diflubenzuronu zpravodajským členským státem a EFSA a závěry zejména ohledně genotoxicity PCA, což jsou dokumenty dostupné již po mnoho let.

75      Obdobně, pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že je velmi pravděpodobné, že napadené nařízení bude mít vážný dopad na důvěru spotřebitelů ve výrobky na bázi diflubenzuronu a bude zdrojem značných obav spotřebitelů ohledně jeho bezpečnosti, ze skutečností obsažených ve spise nevyplývá, že by dočasné pozastavení nařízené soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních bylo opatřením, které by umožnilo zabránit takovéto ztrátě důvěry. V tomto ohledu navrhovatelka pouze tvrdí, že pokud by byly účinky uvedeného nařízení zachovány, hrozilo by, že stigmatizace spojená s dotčenou látkou z důvodu omezení uloženého tímto nařízením bude postupem času narůstat. Jak přitom bylo zdůrazněno v bodě 73 výše, ke zjištění nebezpečnosti diflubenzuronu na trhu s plodinami určenými k lidské spotřebě a sdělení této informace veřejnosti došlo před přijetím napadeného nařízení.

76      V poslední řadě zapáté je třeba zdůraznit, že jak bylo uvedeno v bodě 34 výše, na vysoce regulovaném trhu, jako je trh dotčený v projednávané věci, který může podléhat rychlému zásahu ze strany příslušných orgánů, pokud se objeví rizika pro veřejné zdraví, z důvodů, jež nejsou vždy předvídatelné, přísluší dotyčným podnikům, aby se zabezpečily proti následkům tohoto zásahu prostřednictvím vhodné politiky, s výjimkou případů, kdy samy musí strpět újmu vyplývající z takovéhoto zásahu [viz usnesení ze dne 16. června 2016, ICA Laboratories a další v. Komise, C‑170/16 P(R), nezveřejněné, EU:C:2016:462, bod 29 a citovaná judikatura].

77      V projednávané věci měla navrhovatelka nejdříve dne 7. září 2012, při předání stanoviska EFSA konstatujícího nový problém související s případnou expozicí PCA jako rezidua (viz bod 5 výše), nebo nejpozději dne 18. července 2013, kdy Komise informovala navrhovatelku o rozhodnutí znovu přezkoumat schválení dotčené látky podle článku 21 nařízení č. 1107/2009 (viz bod 7 výše), k dispozici informace, na jejichž základě měla s náležitou péčí přijmout vhodná opatření, aby se zabezpečila proti případným rizikům omezení užívání diflubenzuronu, v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 76 výše. Kromě toho je třeba uvést, že projednávaný návrh na předběžné opatření neobsahuje v tomto ohledu žádné bližší údaje. Všechny tyto úvahy jsou ostatně relevantní i v případě, že by bylo uznáno, jak tvrdí navrhovatelka ve svém návrhu, že důvod reagovat na obavy týkající se genotoxicity metabolitu mohla mít až od července 2015.

78      S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že navrhovatelka neprokázala vážnost tvrzené újmy.

 K nenapravitelnosti újmy

79      Kromě toho nic nenasvědčuje ani tomu, že by újma tvrzená v projednávané věci mohla být kvalifikována jako nenapravitelná.

80      Zaprvé z ustálené judikatury vyplývá, že újma finanční povahy nemůže být považována – s výjimkou výjimečných okolností – za nenapravitelnou nebo jen stěží napravitelnou, neboť peněžitá náhrada může zpravidla navrátit poškozenou osobu do situace předcházející vzniku újmy. Taková újma může být zhojena zejména v rámci žaloby na náhradu škody podané na základě článků 268 SFEU a 340 SFEU [viz usnesení ze dne 28. listopadu 2013, EMA v. InterMune UK a další, C‑390/13 P(R), EU:C:2013:795, bod 48 a citovaná judikatura, a ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, nezveřejněné, EU:T:2009:124, bod 33 a citovaná judikatura].

81      V případě takovéto újmy je navrhované předběžné opatření odůvodněné pouze tehdy, pokud se jeví, že v případě nenařízené takovéhoto opatření by se navrhovatel ocitl v situaci, která by ohrožovala jeho existenci před vydáním rozhodnutí, kterým se ukončuje hlavní řízení (usnesení ze dne 3. prosince 2002, Neue Erba Lautex v. Komise, T‑181/02 R, EU:T:2002:294, bod 84). Vzhledem k tomu, že hrozba zmizení z trhu skutečně představuje jak nenapravitelnou, tak i vážnou újmu, nařízení navrhovaného předběžného opatření se v takovém případě jeví být odůvodněné (viz usnesení ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, nezveřejněné, EU:T:2009:124, bod 34 a citovaná judikatura).

82      V projednávané věci vyplývá z posouzení provedeného soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních v bodech 31 až 52 výše, ohledně tvrzené újmy v důsledku rizika negativního zásahu do jejího obratu a jejích zisků, že se navrhovatelka v takové situaci nenachází.

83      Stejně tak, pokud jde o argumenty uplatněné ohledně životaschopnosti výrobního závodu nacházejícího se v Ankerwegu, již bylo dovozeno, že projednávaný návrh na předběžné opatření neobsahuje podstatné poznatky, jako např. informace o možnostech přesunu dotyčných zaměstnanců na jiná místa nebo přeměny výrobního procesu jejího výrobního řetězce v tomto závodě. Takové informace jsou přitom nezbytné pro přezkum nenapravitelnosti tvrzené újmy soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních. V každém případě je podle judikatury zmíněné v bodě 81 výše v rámci posuzování nenapravitelnosti újmy relevantní pouze přežití navrhovatelky. Jak bylo uvedeno v bodě 65 výše, obava navrhovatelky se přitom netýká ohrožení její existence, nýbrž životaschopnosti určitého výrobního závodu.

84      Zadruhé, jak bylo připomenuto v bodě 58 výše, i když bylo též přihlédnuto ke skutečnosti, že v případě nenařízení navrhovaného předběžného opatření by byly podíly navrhovatelky na trhu nevratně změněny, je třeba upřesnit, že tento případ nemůže být stavěn na roveň nebezpečí zmizení z trhu a odůvodňovat nařízení navrhovaného předběžného opatření pouze tehdy, pokud by nenávratná změna podílů na trhu též byla vážná. Nestačí tedy, že hrozí nenapravitelná ztráta podílu na trhu daného podniku, nýbrž je důležité, aby tento podíl na trhu byl dostatečně velký, zejména s ohledem na velikost tohoto podniku, s přihlédnutím ke znakům skupiny, ke které sedaný podnik váže prostřednictvím své vlastnické struktury. Navrhovatel, který se dovolává ztráty takovéhoto podílu na trhu, musí mimo jiné prokázat, že by mu překážky strukturální nebo právní povahy bránily získat nazpět podstatnou část ztracených tržních podílů (viz usnesení ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, nezveřejněné, EU:T:2009:124, bod 35 a citovaná judikatura).

85      V projednávané věci byl vyvozen závěr, že podíly na trhu, jejichž ztráty se navrhovatelka obává, nejsou rozsáhlé (viz bod 60 výše). V každém případě navrhovatelka právně dostačujícím způsobem neprokázala existenci překážek strukturální či právní povahy, která by jí bránila získat podstatnou část tohoto podílu na trhu nazpět.

86      V této souvislosti navrhovatelka nejprve tvrdí, že bude-li žalobě v hlavním řízení vyhověno, reklamní kampaň nemůže důvodně umožnit opětovné získání podílu na trhu, který má v současnosti, a bude muset „překonat negativní reklamu“ vyvolanou napadeným nařízením. Podle jejího názoru není schopna zavést velkorozpočtovou reklamní kampaň (nebo rovnocenné opatření) k boji proti jakémukoli negativnímu vnímání, jelikož ani ona ani skupina, ke které náleží, jako celek nemají dostatečné prostředky na financování takovéto činnosti.

87      Avšak podle judikatury uvedené v bodech 24 až 27 výše je na účastníku řízení, který navrhuje nařízení předběžných opatření, aby soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních poskytl informace nezbytné k posouzení, které má provádět zejména ohledně nenapravitelnosti tvrzené újmy. Prostá tvrzení tedy nestačí ke splnění těchto kritérií stanovených judikaturou. V projednávané věci přitom žádný z dokumentů poskytnutých soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních nemůže prima facie potvrdit tvrzení navrhovatelky o nemožnosti získat zpět uvedené podíly na trhu. Navrhovatelka se totiž omezuje na tvrzení týkající se potíží při opětovném získání podílů na trhu z důvodu případné ztráty důvěry v její výrobky a neprokazuje existenci strukturálních nebo právních překážek, které by jí bránily ve znovunabytí této důvěry jak u klientů, tak u spotřebitelů, a tedy opětovném získání podstatné části těchto podílů na trhu v důsledku provedení zejména vhodných reklamních opatření u těchto klientů či spotřebitelů [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 11. dubna 2001, Komise v. Gerot Pharmazeutika, C‑479/00 P(R), EU:C:2001:224, bod 92]. Z tohoto důvodu se navrhovatelka omezuje jednoduše na tvrzení, že ona sama ani skupina, do které náleží, nemají dostatečné prostředky na financování takovéto činnosti.

88      Kromě toho k prokázání nezbytné negativní reakce klientů argumentuje navrhovatelka předpokládanými důsledky zaslání e-mailu společností Audax v návaznosti na zveřejnění napadeného nařízení, které podle ní spočívají v zařazení dotčené látky na negativní seznam pro supermarkety, kterým Audax poskytuje podporu. Nepředpokládá však následky, které bude mít, pro případ, že by bylo vyhověno její žalobě v hlavním řízení, zaslání obdobného e-mailu s cílem upozornit tyto klienty na zrušení napadeného nařízení. Pouhé odeslání takovéhoto e-mailu může sice mít negativní následky, na které poukazuje navrhovatelka, zdá se však, že obdobné zaslání s cílem informovat o opodstatněnosti žaloby navrhovatelky by mohlo uvedené následky odstranit.

89      Dále má navrhovatelka za to, že i kdyby mohla vynalézt alternativní látku, čelila by značným právním a regulačním překážkám s ohledem na platná pravidla, jako je požadavek spočívající v předložení úplné vědecké dokumentace obsahující údaje, jež svědčí o bezpečnosti alternativní látky, přezkum této dokumentace a regulační proces schválení, přičemž celková délka tohoto procesu je přibližně deset let. Kromě toho by registrace výrobku stála v průměru přibližně 1,5 až 2 miliony eur, v závislosti na různorodosti plodin, na které by se mělo označení výrobku vztahovat, a na stadiu cyklu obnovování schválení účinné látky či účinných látek daného výrobku.

90      V této souvislosti je třeba poznamenat, že s ohledem na průměrnou délku řízení před Tribunálem bude v projednávané věci rozsudek ve věci samé pravděpodobně vyhlášen do dvou let (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 21. července 2017, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise, T‑130/17 R, EU:T:2017:541, bod 47). Navrhovatelka tedy bude informována o legalitě napadeného nařízení s dostatečným předstihem před lhůtou nezbytnou ke schválení případné alternativní látky. V této souvislosti je nutno podotknout, že navrhovatelka nepožádala o použití zrychleného řízení podle článků 151 a následujících jednacího řádu. Kromě toho podle článku 3 napadeného nařízení má navrhovatelka potenciálně „odkladnou lhůtu“ do 8. září 2018, během níž mohou členské státy ponechat v platnosti povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující diflubenzuron. Navíc, jak zdůrazňuje ve své žádosti, řízení o obnovení schválení, jež podléhá přísným lhůtám, právě probíhá a může vést již v roce 2018 k závěru o absenci genotoxického potenciálu metabolitu. K ukončení tohoto řízení by podle Komise mělo dojít krátce před 30. červnem 2019. Neexistence alternativní látky v portfoliu látek navrhovatelky se tedy nezdá být relevantní skutečností, pokud jde o nenapravitelnost tvrzené újmy.

91      Konečně, navrhovatelka se omezuje na tvrzení, že poškození její dobré pověsti nelze překonat, neboť jednak její mateřská společnost, Platform Specialty Products, nemůže do přijetí konečného rozhodnutí v projednávané věci dělat nic pro obnovení její dobré pověsti a jednak tato ztráta dobré pověsti nemůže být napravena na čistě finančním základě ani dočasně mateřskou společností. Jak bylo uvedeno v bodě 74 výše, navrhovatelka nejenže neupřesňuje, jak by navrhovaný odklad provádění umožnil náležitě reagovat na toto údajné poškození, ale takováto tvrzení nemohou ani bez dalších podpůrných dokladů přesvědčit soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních, v souladu s judikaturou uvedenou v bodech 24 až 27 výše.

92      Zatřetí je však třeba uvést, že finanční újma může být zejména považována za nenapravitelnou, pokud – i když vznikne – nemůže být vyčíslena [viz usnesení ze dne 28. listopadu 2013, EMA v. InterMune UK a další, C‑390/13 P(R), EU:C:2013:795, bod 49 a citovaná judikatura].

93      Nejistota související s náhradou újmy finanční povahy v rámci případné žaloby na náhradu škody jistě nemůže být sama o sobě považována za okolnost prokazující nenapravitelnost takové újmy ve smyslu judikatury Soudního dvora. Ve fázi řízení o předběžném opatření je totiž možnost domoci se později náhrady újmy finanční povahy v rámci případné žaloby na náhradu škody, která by mohla být podána v návaznosti na zrušení napadeného aktu, nutně nejistá. Řízení o předběžných opatřeních přitom nemá za cíl nahradit takovou žalobu na náhradu škody, aby byla tato nejistota eliminována, jelikož jeho účelem je pouze zajistit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, které má být vydáno v řízení ve věci samé, ke kterému se předběžné opatření váže, kterým je v projednávané věci řízení o žalobě na neplatnost [viz usnesení ze dne 28. listopadu 2013, EMA v. InterMune UK a další, C‑390/13 P(R), EU:C:2013:795, bod 50 a citovaná judikatura].

94      Situace by naopak byla odlišná, kdyby bylo z posouzení provedeného soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních zjevné, že uplatňovaná újma vzhledem ke své povaze a předvídatelnosti svého vzniku nemůže být – pokud vznikne – identifikována a vyčíslena adekvátním způsobem, a že ji pak v praxi v důsledku toho nemůže žaloba na náhradu škody napravit [viz usnesení ze dne 28. listopadu 2013, EMA v. InterMune UK a další, C‑390/13 P(R), EU:C:2013:795, bod 51 a citovaná judikatura].

95      V projednávané věci je však třeba uvést, že ačkoliv se navrhovatelka domnívá, že tvrzená újma bude pravděpodobně nenahraditelná, z jejích písemností nevyplývá, že vzhledem k její povaze a předvídatelnosti jejího vzniku tato újma nebude moci – pokud vznikne – být identifikována a vyčíslena adekvátním způsobem, a že ji pak v praxi v důsledku toho nemůže žaloba na náhradu škody napravit. Právě naopak, navrhovatelka předkládá řadu účetních dokladů umožňujících prima facie nejen identifikovat, ale také vyčíslit uvedenou újmu adekvátním způsobem.

[omissis]

 K vážení zájmů

101    Kromě toho je třeba zdůraznit, že rovnováha zájmů se nevychyluje ve prospěch pozastavení účinků napadeného nařízení.

102    Podle judikatury musí být v rámci řízení o předběžném opatření zvážena rizika spojená s jednotlivými možnými řešeními. Konkrétně to vyžaduje zejména posoudit, zda zájem účastníka řízení navrhujícího předběžná opatření na odkladu vykonatelnosti napadeného aktu převažuje či nepřevažuje nad zájmem, aby byl napadený akt bezodkladně vykonán. Při tomto posouzení je třeba určit, zda by případné zrušení tohoto aktu soudem rozhodujícím ve věci samé umožnilo uvést v předešlý stav situaci, která by vznikla bezodkladným výkonem daného aktu, a naopak, zda by odklad vykonatelnosti daného aktu mohl zabránit naplnění cílů sledovaných napadeným aktem v případě, že bude žaloba v hlavním řízení zamítnuta [usnesení ze dne 1. března 2017, EMA v. MSD Animal Health Innovation a Intervet international, C‑512/16 P(R), nezveřejněné, EU:C:2017:149, bod 127].

103    V projednávané věci má navrhovatelka za to, že se rovnováha zájmů vychyluje v její prospěch, jelikož dotčená látka nepředstavuje známé nebezpečí pro veřejné zdraví a mimoto by každý jiný přístup než ten, který spočívá v pozastavení účinků napadeného nařízení, dokud nebude vydáno konečné rozhodnutí v řízení o obnovení schválení dotčené látky, byl nepřiměřený a znevýhodnil by navrhovatelku, aniž by to bylo nutné, jelikož ponechání uvedeného nařízení v platnosti by způsobilo nemožnost nápravy účinků bezodkladného provádění napadeného nařízení v případě zrušení tohoto nařízení soudem rozhodujícím ve věci samé.

104    Zaprvé, pokud jde o argument vycházející z neexistence rizika pro veřejné zdraví, navrhovatelka zdůrazňuje, že dotčená látka a výrobky na její bázi se na trhu vyskytují po dobu 40 let a dosud nedošlo k žádné nehodě poškozující veřejné zdraví v důsledku jejich uvádění na trh. Kromě toho upřesňuje, že diflubenzuron je povolen mimo Unii. Konečně má za to, že otázky vznesené Komisí jsou spíše spekulativní než reálné, a že tedy nelze důvodům veřejného zdraví přiznat větší váhu než újmě způsobené navrhovatelce napadeným nařízením.

105    Z písemností ve spise vyplývá, že rizika pro lidské zdraví byla identifikována. V tomto ohledu navrhovatelka nemůže v projednávané věci přesvědčivě argumentovat tím, že dotčená látka je bezpečně užívána v Unii již více než 40 let, aniž byl zaznamenán jakýkoli škodlivý účinek pro lidské zdraví. V oblasti dotčené v projednávané věci totiž není ojedinělý vědecký vývoj, který poskytuje příležitost znovu posoudit látky z hlediska nových vědeckých poznatků a objevů. To je základ postupů pro obnovení schválení a důvod časových omezení vztahujících se na povolení k uvedení na trh. Proto se přezkum provedený soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních v rámci vážení zájmů musí týkat již identifikovaných rizik.

106    V tomto ohledu Komise připomíná, že diflubenzuron je karcinogenní látka kategorie 1B a že její toxikogenní vlastnosti byly prokázány v návaznosti na komplexní posouzení provedené zpravodajským členským státem, EFSA a odborníky z členských států.

107    Stanovisko navrhovatelky, podle něhož neexistuje riziko pro veřejné zdraví, se opírá převážně o argumenty, které vznesla v rámci svého dokazování existence fumus boni iuris, a sice že rozhodnutí přijmout napadené nařízení vychází ze zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž Komise pečlivě a nestranně nezohlednila některé informace, jež dokládaly neexistenci důvodu k obavám ohledně genotoxicity dotčené látky, a dále že jí bylo upřeno právo účinně se v řízení bránit, neboť jí nebyla poskytnuta příležitost k předložení vyjádření k některým dokumentům obsahujícím závěr o existenci rizik pro zdraví způsobených diflubenzuronem.

108    Tyto aspekty přitom spadají do přezkumu legality řízení a bez dalších poznatků a s výjimkou případného uznání zjevně nesprávného posouzení nemohou vést k tomu, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních dospěje v rámci vážení relevantních zájmů k závěru, že zjištění obsažená v uvedených dokumentech musí mít přednost před předchozím posouzením, jež je v zásadě výsledkem pečlivého a úplného přezkumu. Nepřísluší mu totiž provádět technické posouzení vědeckých údajů, které by překračovalo jeho pravomoci. Za okolností projednávané věci musí být tudíž rizika pro veřejné zdraví, jak byla identifikována v napadeném nařízení, zohledněna ve vztahu k jiným relevantním zájmům.

109    Navrhovatelka v tomto ohledu neuvádí jiné zájmy, než je zájem na zabránění vzniku újmy způsobené napadeným nařízením. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že požadavkům souvisejícím s ochranou veřejného zdraví je nesporně třeba přikládat větší význam než hospodářským důvodům [viz usnesení ze dne 11. dubna 2001, Komise v. Bruno Farmaceutici a další, C‑474/00 P(R), EU:C:2001:219, bod 112 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 19. dubna 2012, Artegodan v. Komise, C‑221/10 P, EU:C:2012:216, bod 99 a citovaná judikatura].

110    V projednávané věci je třeba podotknout, že při neexistenci jakéhokoli jiného zájmu, který by měl být zohledněn, tvrzená újma, o které bylo mimo jiné prokázáno, že nevykazuje požadovanou vážnost ani nenapravitelnost, nestačí k tomu, aby se při vážení zájmu rovnováha vychýlila ve prospěch navrhovatelky, jelikož rizika pro veřejné zdraví, jež byla zjištěna v souvislosti s diflubenzuronem, musí být považována za uznaná (viz bod 105 výše).

111    I kdyby se navrhovatelce podařilo prokázat naléhavost spojenou se znaky její újmy, bylo by každopádně ještě třeba posoudit tuto újmu z hlediska zásady zakotvené v ustálené judikatuře, podle které přítomnost požadavků ochrany veřejného zdraví může odůvodnit omezení, která mají negativní, a to i značně negativní důsledky pro některé hospodářské subjekty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. června 2010, Blanco Pérez a Chao Gómez, C‑570/07 a C‑571/07, EU:C:2010:300, bod 90 a citovaná judikatura). V této souvislosti bylo dokonce zdůrazněno, že je třeba uznat zásadu předběžné opatrnosti, podle které v případě, že přetrvává nejistota o existenci nebo rozsahu rizik pro zdraví osob, mohou unijní orgány přijmout ochranná opatření, aniž by musely vyčkat, až budou existence a závažnost těchto rizik prokázány [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 19. prosince 2013, Komise v. Německo, C‑426/13 P(R), EU:C:2013:848, bod 54 a citovaná judikatura].

112    Argumenty předložené navrhovatelkou o neškodlivosti dotčené látky s cílem prokázat, že důvody veřejného zdraví nemohou mít větší váhu než důvody týkající se její újmy, musí proto být odmítnuty.

113    Zadruhé, pokud jde o argument vycházející z nepřiměřenosti zaujetí jakéhokoli jiného postoje, než je ten, který spočívá v pozastavení účinků napadeného nařízení až do vydání konečného rozhodnutí v řízení o obnovení schválení dotčené látky, navrhovatelka připomíná, že dotčená látka je v současnosti posuzována v Unii za účelem obnovení schválení podle nařízení č. 1107/2009 (viz bod 8 výše), které podléhá lhůtě stanovené právními předpisy, jež uplyne v prosinci 2018. Navrhovatelka zdůrazňuje, že v tomto rámci jsou údaje o genotoxicitě PCA, a tím i riziko pro spotřebitele v současnosti posuzovány Řeckou republikou, jakožto zpravodajským členským státem, a uvádí, že výsledek tohoto posouzení bude znám v říjnu 2017. Dodává, že studie ze dne 28. února 2017 reagovala na obavu související s PCA (viz bod 47 výše).

[omissis]

116    Nejprve je třeba zdůraznit, že se projednávaný případ netýká situace, která vyžaduje okamžité stažení výrobků na bázi diflubenzuronu z trhu. Zaprvé napadené nařízení pouze omezuje používání diflubenzuronu tím, že jej vylučuje pouze z trhu plodin určených k lidské spotřebě, a nezakazuje tedy zcela použití diflubenzuronu v insekticidech, čímž navrhovatelce umožňuje nadále vyrábět a uvádět na trh přípravky na ochranu rostlin obsahující tuto látku pro použití u plodin neurčených k lidské spotřebě. Zadruhé napadené nařízení stanoví odkladnou lhůtu až do 8. září 2018.

117    V tomto ohledu je nutno upřesnit, že udělení odkladné lhůty nevylučuje existenci rizik pro veřejné zdraví. Členské státy sice nejsou povinny jednat před uplynutím uvedené lhůty, avšak mohou již nyní přijmout nezbytná opatření. Uložení takovéto lhůty proto umožňuje určitou ochranu před zjištěnými riziky, což by naproti tomu bránilo nařízení odkladu provádění. Relevance existence odkladné lhůty z hlediska vážení zájmů provedeného soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních hraje roli při zohlednění rozsahu zjištěných rizik ve vztahu k důležitosti jiných zájmů, jejichž ochrana je požadována. V projednávané věci přitom z analýzy zájmů uplatněných navrhovatelkou, a sice újmy, jejíhož vzniku v důsledku uplatnění napadeného nařízení se obává, vyplývá, že uvedené zájmy se jeví jako méně podstatné než zájmy související s veřejným zdravím (viz body 109 až 112 výše), a to tím spíše, že uvedená odkladná lhůta minimalizuje obávané dopady účinků napadeného nařízení na situaci navrhovatelky.

118    Dále, jak zdůrazňuje Komise ve svém vyjádření, probíhající řízení o obnovení schválení umožňuje navrhovatelce dosáhnout ochrany svých zájmů, neboť tak může namítat údajnou neexistence nebezpečnosti dotčené látky pro veřejné zdraví. Podle navrhovatelky mohou být účinky tohoto řízení viditelné již v průběhu roku 2018.

119    Konečně, ačkoli se navrhovatelka dovolává existence lhůty stanovené právními předpisy, podle které platnost schválení, jež bylo uděleno pro diflubenzuron před přijetím napadeného nařízení, uplyne v prosinci 2018, jeví se vhodné nařídit pozastavení účinků napadeného nařízení, a to i jeho omezením na toto datum, neboť rizika pro veřejné zdraví, jež musí být zohledněna soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních (viz body 105 až 108 výše), byla zjištěna a považována za převažující nad ostatními zájmy uplatněnými navrhovatelkou (viz body 109 až 112 výše). A fortiori vůči podmínění takovéhoto předběžného opatření časovou lhůtou stanovenou na konec řízení o obnovení schválení, jak bylo požadováno navrhovatelkou, lze uplatnit tytéž výhrady, jelikož toto řízení by podle Komise mohlo probíhat až do 30. června 2019.

120    Na jedné straně tedy situace, v níž se nachází navrhovatelka, umožňuje posledně zmíněné nadále částečně uvádět na trh její výrobky na bázi diflubenzuronu (viz bod výše) a vyhlídka na rozhodnutí o obnovení dříve uděleného schválení se jeví jako blízká (viz bod 118 výše), a na druhé straně zachování účinků napadeného nařízení zajišťuje od nynějška určitou ochranu veřejného zdraví proti nově zjištěným rizikům (viz bod 119 výše).

121    Argumenty uplatněné navrhovatelkou o nepřiměřenosti zaujetí jakéhokoli jiného postoje, než je ten spočívající v pozastavení účinků napadeného nařízení až do vydání konečného rozhodnutí v řízení o obnovení schválení dotčené látky, musí být odmítnuty.

122    S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že podle judikatury uvedené v bodě 102 výše se rovnováha zájmů nevychyluje ve prospěch nařízení navrhovaných předběžných opatření.

123    Aniž by bylo nutné zkoumat, zda je v projednávané věci splněna podmínka týkající se existence fumus boni iuris, je třeba dovodit, že návrh na předběžné opatření musí být zamítnut v rozsahu, v němž se navrhovatelce nepodařilo prokázat, že podmínka naléhavosti je splněna, při neexistenci vážnosti a nenapravitelnosti tvrzené újmy, a že rovnováha zájmů se vychylovala v její prospěch.

124    Podle čl. 158 odst. 5 jednacího řádu je třeba o nákladech řízení rozhodnout později.

Z těchto důvodů

PŘEDSEDA TRIBUNÁLU

rozhodl takto

1)      Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)      O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

V Lucemburku dne 22. června 2018.

*      Jednací jazyk: angličtina.

1      Jsou uvedeny pouze body tohoto usnesení, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.