1

Mise Eulex Kosovo byla zřízena společnou akcí Rady 2008/124/SZBP ze dne 4. února 2008 o Misi Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX KOSOVO) (Úř. věst. 2008, L 42, s. 92, dále jen „Eulex Kosovo“). Společná akce 2008/124 byla opakovaně prodlužována. Rozhodnutím Rady 2014/349/SZBP ze dne 12. června 2014, kterým se mění společná akce 2008/124 (Úř. věst. 2014, L 174, s. 42), použitelným na okolnosti projednávané věci, byla prodloužena do 14. června 2016.

2

Žalobkyně, SC, byla zaměstnána misí Eulex Kosovo jakožto státní zástupkyně na základě pěti po sobě jdoucích smluv na dobu určitou (SDU) po dobu od 4. ledna 2014 do 14. listopadu 2016. První dvě SDU obsahovaly rozhodčí doložku, která určila pro případ sporu vyplývajícího ze smlouvy příslušnost soudů v Bruselu (Belgie). Poslední tři SDU stanovily v článku 21 pro veškeré spory týkající se smlouvy příslušnost „Soudního dvora Evropské unie na základě článku 272 [SFEU]“.

3

Dne 14. dubna 2014 měla žalobkyně schůzku v rámci zpracování její hodnotící zprávy s následujícími třemi osobami: se svým nadřízeným, kterým byla hlavní státní zástupkyně mise Eulex Kosovo, se svým přímým nadřízeným, kterým byl vedoucí týmu státního zastupitelství, a s pracovníkem z oddělení lidských zdrojů. Při této schůzce byla žalobkyni předána kopie její hodnotící zprávy. Žalobkyně výše uvedeným osobám sdělila, že hodlá hodnotící zprávu zpochybnit, neboť nesouhlasí s jejím obsahem.

4

Dne 28. dubna 2014 podala žalobkyně stížnost proti hodnotící zprávě u ředitele oddělení lidských zdrojů. Touto stížností žalobkyně zpochybnila hodnocení, která tato zpráva obsahovala, jakož i obecně nesrovnalosti, ke kterým došlo při hodnocení. Rozhodnutím ze dne 12. srpna 2014 vedoucí mise Eulex Kosovo (dále jen „vedoucí mise“) informovala žalobkyni, že uvedené stížnosti bylo vyhověno a že její hodnotící zpráva ze dne 14. dubna 2014 byla zrušena.

5

Dne 1. července 2014 žalobkyně obdržela oznámení ze strany jejího nadřízeného o uspořádání vnitřního výběrového řízení na pracovní místo státního zástupce, jelikož na základě provozního plánu (dále jen „OPLAN“) měl být počet státních zástupců snížen a článek 4.3 standardizovaných provozních postupů týkajících se reorganizace stanovil za takových okolností výběrové řízení. Vnitřní výběrové řízení se konalo v létě 2014 a následně bylo zrušeno.

6

Během roku 2014 mise Eulex Kosovo požádala žalobkyni, aby vykonala řidičskou zkoušku. Žalobkyně během tohoto období u této zkoušky třikrát neuspěla, naposledy dne 22. října 2014. Během října 2014 žalobkyně poskytla oddělení lidských zdrojů mise Eulex Kosovo dokumenty osvědčující její postižení. Během listopadu 2015 a února 2016 žalobkyně obdržela nové žádosti, aby se podrobila uvedené zkoušce.

7

Dne 24. června 2016 byla žalobkyně informována dopisem oddělení lidských zdrojů mise Eulex Kosovo, že na červenec 2016 bylo stanoveno nové vnitřní výběrové řízení na pracovní místo státního zástupce z důvodu snižování počtu dostupných pracovních míst, a sice výběrové řízení EK 30077 (dále jen „vnitřní výběrové řízení z roku 2016“). V dopise bylo uvedeno, že neúčast v tomto výběrovém řízení nebo neuspokojivé výsledky budou mít za následek neprodloužení její pracovní smlouvy, která měla být ukončena dne 14. listopadu 2016.

8

Dne 5. července 2016 žalobkyně písemně kontaktovala oddělení lidských zdrojů mise Eulex Kosovo, aby zjistila složení výběrové komise vnitřního výběrového řízení z roku 2016.

9

Dne 19. července 2016 měla žalobkyně pohovor před výběrovou komisí. Před pohovorem i během něj žalobkyně zpochybnila složení výběrové komise s ohledem na předchozí vztahy mezi ní a předsedou výběrové komise. V průběhu období od 4. ledna do konce srpna 2014 byl totiž předseda výběrové komise jako hlavní státní zástupce mise Eulex Kosovo nadřízeným žalobkyně.

10

Během tohoto období žalobkyně podala stížnost proti hodnotící zprávě vypracované a podepsané jejím nadřízeným, která vedla ke zrušení této zprávy (viz bod 4 výše). Kromě toho během téhož období podala žalobkyně dne 25. srpna 2014 stížnost proti výsledku vnitřního výběrového řízení, kterého se zúčastnila v roce 2014. Zpochybnila zejména přítomnost svého nadřízeného ve výběrové komisi vzhledem k tomu, že se ho dotýkalo řízení o stížnosti proti její hodnotící zprávě – tato stížnost byla v dané době stále projednávána –, jakož i k jeho negativnímu postoji vůči ní. Vedoucí mise této stížnosti vyhověla z jiného důvodu, který vycházel ze skutečnosti, že dva členové výběrové komise měli stejnou státní příslušnost. Domnívala se tedy, že nebylo nutné přezkoumat tvrzení žalobkyně týkající se přítomnosti jejího nadřízeného ve výběrové komisi.

11

Krátce před pohovorem s výběrovou komisí vnitřního výběrového řízení z roku 2016 žalobkyně uvedla, že složení uvedené komise neodpovídá požadavku nestrannosti stanovenému v ustanoveních standardizovaných provozních postupů (dále jen „SPP“) a OPLAN.

12

Dopisem vedoucího oddělení lidských zdrojů ze dne 30. září 2016 byla žalobkyně informována, že neuspěla ve vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 (dále jen „rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016“). V témže dopise vedoucí oddělení potvrdil žalobkyni, že její smlouva bude ukončena dne 14. listopadu 2016, informoval žalobkyni o svém rozhodnutí její smlouvu neprodloužit s tím, že jí budou sděleny podmínky týkající se tohoto ukončení smlouvy (dále jen „rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy“).

13

Dopisem ze dne 10. října 2016 podala žalobkyně stížnost k vedoucí mise proti rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 a rozhodnutí o neprodloužení její pracovní smlouvy.

14

Dopisem ze dne 31. října 2016 vedoucí mise uvedenou stížnost zamítla, když měla za to, že zásady pro výběr zaměstnanců nebyly porušeny. Vedoucí mise zdůraznila, že nebylo možné zjistit žádný střet zájmů a že před konáním vnitřního výběrového řízení z roku 2016 žalobkyně nepředložila žádnou stížnost na případné obtěžování nebo případné zastrašování ze strany svého nadřízeného. Vedoucí mise měla za to, že opakované hodnocení svých podřízených nepředstavuje střet zájmů. Dodala, že z přílohy 13 OPLAN vyplývalo, že vedoucí exekutivní divize a hlavní státní zástupce mise Eulex Kosovo museli být členy výběrové komise výběrového řízení a že tato komise musela být stejná pro všechny uchazeče.

15

Dne 1. listopadu 2016 žalobkyně zaslala e-mail vedoucí mise a požádala o rozhodčí řízení podle čl. 20 odst. 2 smlouvy mezi žalobkyní a misí Eulex Kosovo. Tato žádost byla zamítnuta dne 14. listopadu 2016, v den ukončení její pracovní smlouvy.

16

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 25. dubna 2017 podala žalobkyně projednávanou žalobu. Žalobkyně mimoto podala žádost o poskytnutí anonymity, které bylo rozhodnutím Tribunálu dne 19. září 2017 vyhověno.

17

V žalobě žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

18

Mise Eulex Kosovo vznesla námitku nepřípustnosti na základě čl. 130 odst. 1 a 7 jednacího řádu Tribunálu samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 24. srpna 2017.

19

Ve své námitce nepřípustnosti mise Eulex Kosovo navrhuje, aby Tribunál:

20

Žalobkyně předložila vyjádření k této námitce nepřípustnosti dne 20. října 2017.

21

Ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál prohlásil žalobu za přípustnou.

22

Článek 126 jednacího řádu stanoví, že v případě zjevného nedostatku pravomoci Tribunálu k projednání určitého návrhu, nebo je-li určitý návrh zjevně nepřípustný nebo po právní stránce zjevně zcela neopodstatněný, může Tribunál na návrh soudce zpravodaje kdykoli rozhodnout usnesením s odůvodněním, aniž by pokračoval v řízení.

23

Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě má Tribunál věc za dostatečně objasněnou na základě písemností obsažených v soudním spise, rozhodne bez pokračování v řízení.

24

Je třeba připomenout, že podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, a podle čl. 76 písm. d) a e) jednacího řádu musí každá žaloba obsahovat předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů a návrhové žádání žalobce. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné na to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byla žaloba přípustná, nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (viz usnesení ze dne 27. března 2017, Frank v. Komise, T‑603/15, nezveřejněné, EU:T:2017:228, body 37 a 38 a citovaná judikatura).

25

Pokud jde konkrétně o návrhová žádání účastnic řízení, je třeba zdůraznit, že vymezují předmět sporu. Je tudíž třeba, aby uváděla výslovně a jednoznačně to, co účastnice řízení navrhují (viz usnesení ze dne 27. března 2017, Frank v. Komise, T‑603/15, nezveřejněné, EU:T:2017:228, bod 39 a citovaná judikatura).

26

Kromě toho v případě, že žalobkyně na podporu některého ze svých návrhových žádání neuvádí žádný žalobní důvod, není splněna podmínka stanovená v čl. 76 písm. d) jednacího řádu, podle níž musí být dovolávané žalobní důvody předmětem stručného popisu (rozsudky ze dne 12. dubna 2013, Koda v. Komise, T‑425/08, nezveřejněný, EU:T:2013:183, bod 71, a ze dne 16. září 2013, Dornbracht v. Komise, T‑386/10, EU:T:2013:450, bod 44).

27

Konečně je na žalobkyni, aby si zvolila právní základ své žaloby, a nikoliv na unijním soudu, aby vybral sám nejvhodnější právní základ (viz rozsudek ze dne 9. listopadu 2016, Trivisio Prototyping v. Komise, T‑184/15, nezveřejněný, EU:T:2016:652, bod 41 a citovaná judikatura).

28

V projednávané věci, pokud jde o návrhová žádání na podporu projednávané žaloby, je třeba uvést, že jsou uvedena v žalobě dvakrát, na jejím začátku a na jejím konci. Tato návrhová žádání přitom nejsou uvedena v totožném znění.

29

Dále, pokud jde o žalobní důvody a argumenty uplatněné na podporu žaloby, je nutno poznamenat, že žaloba je formálně strukturována do dvou částí, a sice návrhu „na základě článku 272 SFEU“ a návrhu na základě „článku 340 SFEU“. První část týkající se návrhu založeného na „článku 272 SFEU“ obsahuje pět žalobních důvodů. Druhá část týkající se návrhu založeného na „článku 340 SFEU“ obsahuje tři podčásti, které zahrnují v podstatě dva žalobní důvody týkající se smluvní odpovědnosti a mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie. Nicméně v žalobě není uvedeno, který žalobní důvod je předložen na podporu kterého bodu návrhových žádání.

30

Je tedy třeba mít za to, že navzdory velmi zmatené struktuře a formulaci žaloby podala žalobkyně ve skutečnosti zaprvé návrh směřující ke zrušení napadených rozhodnutí (třetí bod návrhových žádání), zadruhé návrh směřující k tomu, aby Tribunál určil, že mise Eulex Kosovo porušila své smluvní a mimosmluvní povinnosti (první bod návrhových žádání), zatřetí návrh směřující k tomu, aby Tribunál určil, že mise Eulex Kosovo porušila své mimosmluvní povinnosti (druhý bod návrhových žádání), a začtvrté návrh směřující k přiznání jednak náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené z důvodu napadených rozhodnutí a jednak náhrady nemajetkové újmy z důvodu „protiprávních rozhodnutí a aktů“ mise Eulex Kosovo (čtvrtý bod návrhových žádání).

31

Třetím bodem návrhových žádání se žalobkyně v podstatě domáhá zrušení napadených rozhodnutí, a sice rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 a rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy.

32

Je třeba uvést, že žalobkyně formuluje třetí bod návrhových žádání směřující ke zrušení napadených rozhodnutí na podkladě „článku 272 SFEU“. Na podporu tohoto návrhu se žalobkyně dovolává pěti žalobních důvodů, z nichž první vychází z procesních vad v rámci vnitřního výběrového řízení z roku 2016, druhý ze střetu zájmů, neodstoupení a zneužití pravomoci předsedy výběrové komise, třetí z porušení zásady nestrannosti a práva žalobkyně na řádnou správu, čtvrtý z porušení práva žalobkyně na pracovní podmínky, které respektují její zdraví, bezpečnost a důstojnost, jakož i z porušení požadavků stanovených v oznámení o vyhlášení výběrového řízení z roku 2014 a práva na řádnou správu, a pátý z porušení práva na slušné a spravedlivé pracovní podmínky.

33

V tomto ohledu, co se týče čtvrtého a pátého žalobního důvodu, žalobkyně vytýká misi Eulex Kosovo, že se dopustila jednak protiprávního jednání při posuzování její schopnosti řídit motorová vozidla a ve způsobu, jakým s ní bylo zacházeno z důvodu jejího zdravotního postižení, a jednak porušení práva na slušné a spravedlivé pracovní podmínky. Nicméně je třeba konstatovat, že tato tvrzení nemají přímou souvislost s napadenými rozhodnutími ani s třetím bodem návrhových žádání, jehož cílem je zpochybnit legalitu těchto rozhodnutí. Tato tvrzení je proto třeba přezkoumat v rámci prvního a druhého bodu návrhových žádání.

34

Pokud jde o první, druhý a třetí žalobní důvod, žalobkyně v podstatě usiluje o zpochybnění rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 a rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy.

35

Ačkoli mise Eulex Kosovo v námitce nepřípustnosti neuplatňovala v tomto ohledu důvod nepřípustnosti, je třeba nejprve ověřit, zda rozhodnutí, která jsou předmětem třetího bodu návrhových žádání, spadají do působnosti pravidel upravujících dotčený smluvní vztah, aby bylo možno žalobu považovat v tomto ohledu za podanou na základě článku 272 SFEU.

36

V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že smluvní povahu mají akty, které spadají do rámce smlouvy, od které jsou neoddělitelné (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 31. srpna 2011, IEM v. Komise, T‑435/10, nezveřejněné, EU:T:2011:410, bod 30). Má-li naproti tomu akt závazné právní účinky jdoucí nad rámec smluvního vztahu mezi stranami a implikující, že orgán, který je stranou smlouvy, jednal při výkonu veřejné moci, kterou má jakožto správní orgán, musí být uvedený akt předmětem žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2015, Lito Maieftiko Gynaikologiko kai Cheirourgiko Kentro v. Komise, C‑506/13 P, EU:C:2015:562, bod 20).

37

V projednávané věci je třeba uvést, že článek 21 pracovní smlouvy, pokud jde o poslední tři smlouvy uzavřené pro druhé smluvní období od 15. října 2014 do 14. listopadu 2016, stanovil, že „[s]pory vyplývající ze smlouvy nebo související s touto smlouvou budou předloženy Soudnímu dvoru Evropské unie na základě článku 272 [SFEU]“. Aby tedy bylo možné určit, zda mají napadená rozhodnutí smluvní povahu nebo jsou od smlouvy oddělitelná, je třeba ověřit, zda tato rozhodnutí mají svůj základ ve smluvních ujednáních platných během druhého smluvního období.

38

Pokud jde v tomto ohledu na prvním místě o rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016, je třeba připomenout, že dopisem ze dne 30. září 2016 byla žalobkyně informována, že v tomto výběrovém řízení neuspěla.

39

Přitom je třeba konstatovat, že takové rozhodnutí nemá základ v ujednáních pracovní smlouvy mezi žalobkyní a misí Eulex Kosovo, ale že bylo přijato výběrovou komisí vnitřního výběrového řízení z roku 2016.

40

Zaprvé toto výběrové řízení bylo uspořádáno misí Eulex Kosovo v návaznosti na rozhodnutí o snížení počtu zaměstnanců této mise, které bylo přijato po schválení OPLAN dne 17. června 2016 a po schválení prováděcího plánu mise EULEX Kosovo dne 20. června 2016. Přitom, pokud jde o OPLAN, z čl. 4 odst. 4 společné akce 2008/124 vyplývá, že OPLAN je vypracován plánovacím týmem Unie (EUPT Kosovo) a schvalován Radou Evropské unie. Pokud jde o prováděcí plán mise Eulex Kosovo schválený civilním velitelem operací, z čl. 7 odst. 2 společné akce 2008/124 vyplývá, že velitel vykonává velení a řízení EULEX KOSOVO na strategické úrovni v rámci politické kontroly a strategického řízení ze strany Politického a bezpečnostního výboru a v rámci obecné pravomoci vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Vzhledem k těmto skutečnostem představuje rozhodnutí o uspořádání výběrového řízení z roku 2016 administrativní akt a toto rozhodnutí nebylo přijato na základě pracovní smlouvy mezi žalobkyní a misí Eulex Kosovo.

41

Zadruhé bylo rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 přijato výběrovou komisí v rámci režimu popsaného v bodě 40 výše. Nebylo tedy přijato na základě ujednání pracovní smlouvy mezi žalobkyní a misí Eulex Kosovo.

42

Z toho vyplývá, že rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 je jednak oddělitelné od uvedené smlouvy a jednak představuje akt, který lze napadnout žalobou na neplatnost v rozsahu, v němž má závazné právní účinky jdoucí nad rámec smluvního vztahu mezi stranami a vyplývající z výkonu veřejné moci, kterou má mise Eulex Kosovo jakožto správní orgán (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2015, Lito Maieftiko Gynaikologiko kai Cheirourgiko Kentro v. Komise, C‑506/13 P, EU:C:2015:562, bod 20, a usnesení ze dne 29. září 2016, Investigación y Desarrollo en Soluciones y Servicios IT v. Komise, C‑102/14 P, nezveřejněné, EU:C:2016:737, body 55 a 58).

43

Kromě toho je třeba uvést, že na podporu svého návrhu v rámci třetího bodu návrhových žádání, směřujícího ke zrušení napadených rozhodnutí, žalobkyně nepředkládá žádný žalobní důvod, výtku nebo argument vycházející z ujednání smlouvy mezi ní a misí Eulex Kosovo. Žalobkyně naopak vznáší žalobní důvody směřující ke zrušení napadených rozhodnutí vycházející z porušení pravidel unijního práva, na základě čehož se domáhá určení, že napadená rozhodnutí jsou stižena vadami, které jsou specifické pro administrativní akty, jako jsou zejména procesní vady v rámci vnitřního výběrového řízení, nesrovnalost ve složení výběrové komise tohoto výběrového řízení, nedostatek nestrannosti uvedené komise, jakož i porušení zásad řádné správy a rovného zacházení (v tomto smyslu obdobně viz usnesení ze dne 31. srpna 2011, IEM v. Komise, T‑435/10, nezveřejněné, EU:T:2011:410, bod 39).

44

Pokud jde na druhém místě o rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy, žalobkyně zpochybňuje rozhodnutí mise Eulex Kosovo nenabídnout jí novou smlouvu.

45

V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že nenabídnutí nové smlouvy žalobkyni bylo odůvodněno jejím neúspěchem ve vnitřním výběrovém řízení z roku 2016. Platná SDU stanovila v článku 16.1, že smlouva je sjednána na období od 15. června do 14. listopadu 2016. Tato smlouva však neobsahovala ujednání, které by stanovilo její prodloužení. Je tedy třeba konstatovat, že rozhodnutí nabídnout nebo nenabídnout novou smlouvu žalobkyni nevyplývalo ze smluvních ujednání mezi žalobkyní a misí Eulex Kosovo, ale mělo základ v administrativním rozhodnutí služby pro lidské zdroje mise Eulex Kosovo, které vyvozovalo důsledky z rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 a z neúspěchu žalobkyně v uvedeném výběrovém řízení. Při přijetí tohoto rozhodnutí tak mise Eulex Kosovo nejednala v rámci práv a povinností založených smlouvou. Rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy tedy představuje rozhodnutí administrativní povahy, které nelze zpochybnit na základě článku 272 SFEU.

46

Ačkoli žalobkyně výslovně předložila návrhová žádání na zrušení napadených rozhodnutí na základě „článku 272 SFEU“, je třeba mít vzhledem k těmto okolnostem za to, že třetí bod návrhových žádání projednávané žaloby, kterým se žalobkyně domáhá zrušení napadených rozhodnutí, musí být považován za návrh na zrušení podaný na základě ustanovení článku 263 SFEU.

47

V tomto ohledu platí, že je-li unijnímu soudu podána žaloba na neplatnost na základě ustanovení článku 263 SFEU, musí posoudit legalitu napadeného aktu z hlediska Smlouvy o FEU nebo jakéhokoliv právního pravidla týkajícího se její použitelnosti, a tedy z hlediska unijního práva. Naproti tomu v rámci žaloby podané na základě článku 272 SFEU může žalobce vytýkat orgánu, který je jeho smluvním partnerem, pouze porušení smluvních ustanovení nebo ustanovení práva použitelného na smlouvu (rozsudek ze dne 27. září 2012, Applied Microengineering v. Komise, T‑387/09, EU:T:2012:501, bod 40).

48

I kdyby bylo možno podat žalobu na neplatnost proti misi Eulex Kosovo na základě čl. 263 prvního pododstavce SFEU a i kdyby Tribunál mohl základ třetího bodu návrhových žádání překvalifikovat jako žalobu na neplatnost na základě článku 263 SFEU, je třeba zdůraznit, že žaloba na neplatnost musí být podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení napadeného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl. Podle článku 60 jednacího řádu se tato lhůta mimoto prodlužuje o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.

49

Zaprvé přitom bylo rozhodnutí o vnitřním výběrovém řízení z roku 2016 žalobkyni oznámeno dne 30. září 2016. Rozhodnutí vedoucí mise o stížnosti podané žalobkyní bylo žalobkyni oznámeno dne 31. října 2016. Za těchto podmínek představuje datum 31. října 2016 počátek běhu lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí o výběrovém řízení.

50

Zadruhé, pokud jde o rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy, žalobkyni bylo toto rozhodnutí oznámeno dne 30. září 2016. Vzhledem k tomu, že žalobkyně obdržela oznámení o zamítnutí návrhu na rozhodčí řízení dne 14. listopadu 2016, právě toto posledně uvedené datum představuje počátek běhu lhůty pro podání žaloby.

51

Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala projednávanou žalobu dne 25. dubna 2017, je zjevné, že ji podala po uplynutí lhůty, ve které bylo možno zpochybnit legalitu napadených rozhodnutí.

52

Z toho plyne, že třetí bod návrhových žádání je třeba odmítnout jako zjevně nepřípustný.

53

Prostřednictvím prvního a druhého bodu návrhových žádání se žalobkyně domáhá, aby Tribunál konstatoval porušení smluvních a mimosmluvních povinností, kterého se údajně dopustila mise Eulex Kosovo, a to za účelem získání náhrady škody, která jí vznikla.

54

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že pokud se žalobkyně domáhá náhrady škody, která jí vznikla z důvodu neúspěchu ve výběrovém řízení z roku 2016 a neprodloužení smlouvy ode dne 14. listopadu 2016, usiluje ve skutečnosti o to, aby dosáhla stejného výsledku, jako je výsledek, ke kterému by vedla žaloba na neplatnost napadených rozhodnutí.

55

Přitom je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že pokud návrhová žádání směřující k náhradě škody úzce souvisí s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení, která byla prohlášena za nepřípustná, jsou návrhová žádání směřující k náhradě škody rovněž nepřípustná (v tomto smyslu obdobně viz usnesení ze dne 24. března 1993, Benzler v. Komise, T‑72/92, EU:T:1993:27, bod 21, a ze dne 9. června 2004, Camós Grau v. Komise, T‑96/03, EU:T:2004:172, bod 44).

56

Zadruhé v rozsahu, v němž žalobkyně uplatňuje porušení „smluvních zásad spravedlnosti a dobré víry“, jakož i práva na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, odkazuje patrně na tvrzení uvedená ve čtvrtém a pátém žalobním důvodu, které předkládá na podporu třetího bodu návrhových žádání a které jsou popsány v bodě 32 výše.

57

V tomto ohledu, pokud jde o čtvrtý žalobní důvod, se žalobkyně dovolává porušení při posuzování její schopnosti řídit motorová vozidla a ve způsobu, jakým s ní bylo zacházeno z důvodu jejího zdravotního postižení, když uvádí, že byla obětí obtěžování. Domnívá se, že požadavek, aby vykonala řidičskou zkoušku, byl v rozporu s oznámením o vyhlášení výběrového řízení z roku 2014 a s protokolem o rozhodnutí vedoucí mise ze dne 26. ledna 2011 týkajícím se „[n]ávrhu na zavedení hodnocení řidičských schopností“, že mise Eulex Kosovo nezohlednila její zdravotní postižení a že se vůči ní dopustila obtěžování v souvislosti s touto zkouškou. Z toho vyplývá, že mise Eulex Kosovo měla porušit právo žalobkyně na pracovní podmínky, které respektují její zdraví, bezpečnost a důstojnost a právo na řádnou správu.

58

Nicméně z ustálené judikatury vyplývá, že ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU za protiprávní jednání jejích orgánů musí být splněn souhrn podmínek, a to protiprávnost jednání vytýkaného orgánům, existence skutečné škody a příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou újmou. Vzhledem k tomu, že tyto tři podmínky jsou kumulativní, nesplnění i jedné z nich stačí k zamítnutí žaloby na náhradu škody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 2015, Ziegler a Ziegler Relocation v. Komise, T‑539/12 a T‑150/13, nezveřejněný, EU:T:2015:15, body 59 a 60, a usnesení ze dne 1. února 2018, Collins v. Parlament, T‑919/16, nezveřejněné, EU:T:2018:58, bod 43).

59

Pokud jde o podmínku týkající se skutečné existence škody, je třeba připomenout, že odpovědnost Unie může vzniknout pouze tehdy, když žalobce opravdu utrpěl „skutečnou a určitou“ škodu. Z tohoto důvodu žalobci přísluší, aby unijnímu soudu předložil přesvědčivé důkazy za účelem prokázání jak existence, tak rozsahu takové škody (viz rozsudky ze dne 16. července 2009, SELEX Sistemi Integrati v. Komise, C‑481/07 P, nezveřejněný, EU:C:2009:461, bod 36 a citovaná judikatura, a ze dne 8. listopadu 2011, Idromacchine a další v. Komise, T‑88/09, EU:T:2011:641, bod 25 a citovaná judikatura).

60

V projednávané věci je třeba uvést, že žaloba neobsahuje žádnou skutečnost, která by Tribunálu umožnila určit povahu a rozsah škody, kterou žalobkyně údajně utrpěla z důvodu vykonání řidičské zkoušky. Žalobkyně totiž neuvádí jasně, jednoznačně, uceleně a srozumitelně skutečnosti zakládající údajnou škodu.

61

Pokud jde o podmínku týkající se příčinné souvislosti, podle ustálené judikatury platí, že se tato podmínka vyžadovaná v čl. 340 druhém pododstavci SFEU vztahuje k existenci dostatečně přímého vztahu příčiny a následku mezi jednáním orgánů a škodou (rozsudky ze dne 18. března 2010, Trubowest Handel a Makarov v. Rada a Komise, C‑419/08 P, EU:C:2010:147, bod 53, a ze dne 14. prosince 2005, Beamglow v. Parlament a další, T‑383/00, EU:T:2005:453, bod 193; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 4. října 1979, Dumortier a další v. Rada, 64/76, 113/76, 167/78, 239/78, 27/79, 28/79 a 45/79, EU:C:1979:223, bod 21). Je věcí žalobce, aby předložil důkaz o příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a dovolávanou škodou (viz rozsudek ze dne 30. září 1998, Coldiretti a další v. Rada a Komise, T‑149/96, EU:T:1998:228, bod 101 a citovaná judikatura).

62

Přitom je třeba konstatovat, že žaloba, zejména bod VIII, D, který obsahuje čtvrtý žalobní důvod, v tomto ohledu neobsahuje žádnou skutečnost. V rámci části týkající se podmínek vzniku mimosmluvní odpovědnosti se žalobkyně omezuje na tvrzení, že „[e]xistuje přímá a určitá souvislost mezi těmito protiprávními rozhodnutími a akty a vzniklou škodou“, avšak nevysvětlila, v čem tato souvislost spočívá, ani nepředložila žádný důkaz.

63

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že příčinná souvislost mezi vytýkaným jednáním a dovolávanou škodou zjevně neexistuje. Čtvrtý žalobní důvod proto není řádně podložen v rozsahu, v němž se týká mimosmluvní odpovědnosti mise Eulex Kosovo.

64

Pokud jde o smluvní odpovědnost mise Eulex Kosovo, ke čtvrtému žalobnímu důvodu týkajícímu se povinnosti žalobkyně vykonat řidičskou zkoušku a údajného obtěžování, které z ní vyplývá, je třeba konstatovat – i za předpokladu, že by byl Tribunál příslušný k posouzení skutkových okolností, ke kterým došlo během prvního smluvního období –, že oznámení o vyhlášení výběrového řízení na pracovní místo státního zástupce, v rámci kterého žalobkyně předložila přihlášku, stanovilo, že vybraní uchazeči musí mít platný řidičský průkaz a být schopni řídit motorové vozidlo s pohonem na čtyři kola. Tyto podmínky tudíž byly součástí pracovní smlouvy žalobkyně a žalobkyně se nemůže dovolávat porušení smlouvy ze strany mise Eulex Kosovo, pokud jde o požadavek vykonat řidičskou zkoušku.

65

Pokud jde o pátý žalobní důvod, žalobkyně se dovolává porušení práva na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, zakotveného v článku 31 Listiny základních práv Evropské unie. V tomto ohledu tvrdí následující:

„[Během celého období jejího zaměstnání v rámci mise Eulex Kosovo,]

66

Žalobkyně se domnívá, že ji tyto skutečnosti „urážely“ a „ponižovaly“ a „představovaly nespravedlivé zacházení při porušení jejího práva na slušné a spravedlivé pracovní podmínky“.

67

Je nicméně třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložila na podporu svých tvrzení žádný důkaz.

68

Takže i za předpokladu, že by byl Tribunál příslušný k posouzení skutkových okolností, ke kterým došlo během prvního smluvního období, čtvrtý a pátý žalobní důvod jsou nepodložené.

69

První a druhý bod návrhových žádání musí být proto zčásti odmítnuty jako zjevně nepřípustné a zčásti zamítnuty jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněné.

70

Zaprvé, žalobkyně má za to, že protiprávní jednání, kterých se dopustila mise Eulex Kosovo v rámci výběrového řízení z roku 2016, jí způsobila škodu z důvodu rozhodnutí o neprodloužení její pracovní smlouvy. Z tohoto titulu se domáhá, aby Tribunál uložil misi Eulex Kosovo v souladu s článkem 340 SFEU povinnost k náhradě majetkové újmy. Žalobkyně se mimoto domnívá, že rozhodnutí o výběrovém řízení z roku 2016 zakládá rovněž nemajetkovou újmu z důvodu odůvodnění týkajícího se nedostatečného výkonu zmíněného při pohovoru.

71

V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodě 55 výše, pokud návrhová žádání směřující k náhradě škody úzce souvisí s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení, která byla prohlášena za nepřípustná, jsou návrhová žádání směřující k náhradě škody rovněž nepřípustná.

72

Když se v projednávané věci žalobkyně domáhá náhrady majetkové nebo nemajetkové újmy, která jí vznikla z důvodu neúspěchu ve výběrovém řízení z roku 2016 a z neprodloužení smlouvy ode dne 14. listopadu 2016, usiluje žalobkyně o to, aby dosáhla stejného výsledku, jako je výsledek, ke kterému by vedla žaloba na neplatnost napadených rozhodnutí. Návrhová žádání směřující k náhradě škody proto úzce souvisejí s návrhovými žádáními na zrušení. Jak přitom vyplývá z bodů 35 až 51 výše, třetí bod návrhových žádání, který směřuje ke zrušení napadených rozhodnutí, je zjevně nepřípustný.

73

Návrh na náhradu škody, který směřuje k náhradě majetkové a nemajetkové újmy z důvodu neúspěchu ve výběrovém řízení v roce 2016 a neprodloužení smlouvy ode dne 14. listopadu 2016, je v důsledku toho nepřípustný.

74

Zadruhé, v části žaloby týkající se mimosmluvní odpovědnosti na základě čl. 340 druhého pododstavce SFEU žalobkyně tvrdí, že utrpěla nemajetkovou újmu z důvodu „protiprávních rozhodnutí a aktů“ mise Eulex Kosovo. Konkrétně tvrdí, že „[p]rotiprávní rozhodnutí a akty [mise Eulex Kosovo], zejména ty, které byly vůči žalobkyni objektivně urážlivé a ponižující, poškozovaly její důstojnost, což zakládá její nárok na náhradu škody“, že „[m]ěly rovněž značný dopad na profesní integritu a pověst žalobkyně, jakož i na její vyhlídky z hlediska služebního postupu“, a že „[ne]majetková újma vyplývá rovněž z účinků rozhodnutí nevybrat žalobkyni na pracovní místo státního zástupce, odůvodněné údajným špatným výkonem při pohovoru“.

75

Jak však bylo konstatováno v bodě 67 výše, je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředkládá žádný důkaz na podporu svých tvrzení. Omezuje se na pouhá tvrzení bez přesných odkazů na údajně porušené předpisy a bez faktických odkazů na podporu svých tvrzení.

76

Proto je třeba čtvrtý bod návrhových žádání zamítnout jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněný.

77

Z výše uvedených úvah vyplývá, aniž by bylo třeba zkoumat námitku nepřípustnosti předloženou misí Eulex Kosovo, že žaloba musí být zčásti odmítnuta jako zjevně nepřípustná a zčásti zamítnuta jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná.

78

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

79

Vzhledem k tomu, že mise Eulex Kosovo požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl takto: