31.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 249/36

—

v plném rozsahu zrušil rozhodnutí odvolacího senátu Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů ze dne 17. března 2017, věc A-001-2017 (v konsolidovaném znění), a zrušil následující části a ustanovení rozhodnutí ACER č. 06/2016 ze dne 17. listopadu 2016 o návrhu provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav na stanovení regionů pro výpočet kapacity:

případně

navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu senátu;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že odvolací senát nesprávně usoudil, že ACER má pravomoc změnit návrh provozovatelů přenosových soustav (dále jen „PPS“).

Žalobkyně namítají, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, jelikož se odvolací senát nezabýval tím, že ACER nemá pravomoc věcně změnit návrh všech PPS týkající se regionů pro výpočet kapacity (dále jen „RVK“).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že odvolací senát nesprávně dovodil, že ACER má pravomoc nezohlednit žádost E-Control o změnu.

Žalobkyně jsou toho názoru, že žádost rakouského vnitrostátního regulačního orgánu (dále jen „VRO“) E-Control o změnu návrhu všech PPS týkajícího se RVK nebyla vyřízena postupem podle čl. 9 odst. 12 nařízení o PKŘP (1). Schválením tohoto protiprávního uplatnění článku 9 nařízení o PKŘP se odvolací senát podle názoru žalobkyň dopustil nesprávného právního posouzení.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že odvolací senát nesprávně dovodil, že ACER má pravomoc vymezit nabídkové zóny postupem podle článku 15 nařízení o PKŘP.

Všechny dostupné výkladové metody i judikatura a autentický výklad Komise podle názoru žalobkyň jednoznačně podporují závěr, že rozdělení stávající nabídkové zóny a povinnost zavést mechanismus přidělování kapacity nemohou být založeny na článku 15 nařízení o PKŘP. Výklad, který zastává ACER a odvolací senát, je podle žalobkyň naproti tomu založen na nesprávném a neúplném výkladu právních předpisů a skutkových okolností daného případu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že odvolací senát pochybil při výkladu výrazu „strukturální přetížení“ a rozsahu jeho posouzení.

V rozhodnutí týkajícím se RVK provedla ACER podle žalobkyň výklad strukturálního přetížení, který se nezakládá ani na nařízení o PKŘP, ani na nařízení (ES) č. 714/2009 (2), aby tak podpořila svoji domněnku, že německo-rakouská hranice je strukturálně přetížená. Žalobkyně zdůrazňují, že odvolací senát de facto přijal tento nesprávný výklad relevantních právních předpisů, a přijal tak věcně protiprávní rozhodnutí. Žalobkyně nadto namítají, že tím, že odvolací senát přijal domněnku ACER týkající se strukturálního přetížení na německo-rakouském propojení, nesprávně přenesl důkazní břemeno na žalobkyně a porušil svoji povinnost posoudit skutkové okolnosti daného případu v plném rozsahu a povinnost uvést odůvodnění.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že odvolací senát nesprávně usoudil, že rozdělení německo-rakouské nabídkové zóny je přiměřené.

Žalobkyně namítají, že jednoznačně prokázaly, že rozdělení německo-rakouské nabídkové zóny nařízené ACER je nepřiměřeným zásahem do jejich práv. Odvolací senát se však podle žalobkyň argumenty, které vznesly ve svých odvoláních, vůbec nezabýval. Odvolací senát nadto podle názoru žalobkyň nesprávně usoudil, že rozdělení nabídkové zóny a zavedení mechanismu přidělování kapacity je přiměřené.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že odvolací senát nesprávně konstatoval, že zavedením německo-rakouské nabídkové zóny nedošlo k omezení základních svobod.

Žalobkyně jsou toho názoru, že prokázaly, že na rozdíl od závěru ACER a odvolacího senátu došlo zavedením MPK na německo-rakouské hranici k omezení volného pohybu zboží zakotveného v článcích 34 a 35 SFEU a volného pohybu služeb (článek 56 SFEU). Žalobkyně zdůrazňují, že odvolací senát zkratkovitě a bez uvedení důvodů odmítl jejich argumenty a rozhodl, že ve vztahu k množstevním omezením týkajícím se dvoustranného obchodování s energií nebyly vzneseny žádné námitky týkající se základních svobod. Odvolací senát podle žalobkyň proto porušil primární právo Unie a povinnost uvést náležité odůvodnění.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že odvolací senát nesprávně usoudil, že rozhodnutí Agentury týkající se RVK je v souladu s procesními pravidly.

Žalobkyně poukazují na to, že v odvoláních prokázaly, že rozhodnutí Agentury týkající se RVK je zčásti nesprávné z těchto důvodů: i) Agentura překročila svoji pravomoc, když prohlásila, že nezávazné stanovisko ACER 09/2015 ze září 2015 má závazné účinky, a jelikož toto stanovisko nebylo součástí konzultačního postupu, ACER zásadně porušila procesní práva žalobkyň; ii) spis Agentury týkající se přípravy rozhodnutí o RVK neobsahoval technické studie, analýzy, ani hloubkové posouzení: Agentura buď poskytla žalobkyním značně neúplné informace, a porušila tak právo žalobkyň na úplný přístup ke spisu podle článku 41 Listiny základních práv EU, nebo vůbec nepřipravila nebo nekonzultovala technické poznatky a analýzy, aby své rozhodnutí o RVK řádně fakticky podpořila; iii) Agentura nezohlednila povinné požadavky pro změnu nabídkové zóny stanovené v článku 33 nařízení o PKŘP; iv) rozhodnutí o RVK je založeno na skutečnostech, které nebyly dostatečně objasněny, přičemž Agentura neuvedla žádné připomínky.

Odvolací senát podle žalobkyň i přes to, že se ACER dopustila těchto závažných porušení právními předpisy stanovených procesních pravidel, opět velmi obecným způsobem potvrdil legitimnost rozhodnutí o RVK, a postupoval tudíž protiprávně.