6.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 178/12

1)

Lze ustanovení článku 10a směrnice o účasti veřejnosti, které hovoří o „ne nepřiměřeně nákladném“ řízení, uplatnit v případě, jako je projednávaný případ, v němž bylo napadeno povolení vydané před uplynutím lhůty k provedení této směrnice a v němž bylo před tímto datem zároveň zahájeno řízení, kterým bylo příslušné povolení napadeno? V případě kladné odpovědi, lze ustanovení směrnice o účasti veřejnosti, které hovoří o „ne nepřiměřeně nákladném“ řízení, případně uplatnit na všechny náklady vzniklé v tomto řízení nebo pouze na ty náklady řízení, které vznikly po uplynutí prováděcí lhůty?

2)

Je vnitrostátní soud, který disponuje diskreční pravomocí při uložení náhrady nákladů řízení účastníkovi, který neměl ve věci úspěch, pokud příslušný členský stát nepřijal žádné zvláštní opatření pro účely provedení článku 10a směrnice o účasti veřejnosti, povinen při rozhodování o nákladech řízení, na něž se toto ustanovení vztahuje, zabezpečit, aby přijetí jakéhokoli rozhodnutí nemělo za následek „nepřiměřeně nákladné“ řízení, a to buď z důvodu, že příslušná ustanovení mají přímý účinek, anebo z důvodu, že je soud dotyčného členského státu povinen vykládat vnitrostátní procesní právo způsobem, který v co nejvyšší možné míře naplňuje cíle článku 10a?

3)

Pokud je rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bez výhrad a v důsledku nepodání odvolání by se z hlediska vnitrostátního práva považovalo za konečné a rozhodující, vyžaduje unijní právo, aby buď:

měl povinnost se odchýlit od jinak platných opatření vnitrostátního práva a určit výši náhrady nákladů řízení způsobem, který zabezpečí, že takto uložená náhrada nákladů řízení nebude mít za následek nepřiměřeně nákladné řízení?