–

za Evonik Degussa GmbH S. Altenschmidtem, Rechtsanwalt,

–

za Bundesrepublik Deutschland G. Buchholzem, Rechtsanwalt,

–

za německou vládu T. Henzem, J. Möllerem a D. Klebsem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi J.-F. Brakelandem, jakož i A. C. Becker, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 (Úř. věst. 2009, L 140, s. 63) (dále jen „směrnice 2003/87“), rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2011, L 130, s. 1; Zvl. vyd. 15/29, s. 257) a rozhodnutí Komise 2013/448/EU ze dne 5. září 2013 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné bezplatné přidělování povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2013, L 240, s. 27), ve znění rozhodnutí Komise (EU) 2017/126 ze dne 24. ledna 2017 (Úř. věst. 2017, L 19, s. 93) (dále jen „rozhodnutí 2013/448“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Evonik Degussa GmbH a Bundesrepublik Deutschland (Spolkovou republikou Německo) ve věci odmítnutí příslušného vnitrostátního orgánu přidělit jí bezplatné povolenky na emise skleníkových plynů (dále jen „povolenky“) v rámci její činnosti spočívající v provádění procesu separace vodíku od toku obohaceného plynu, který již obsahuje vodík.

3

Bod 8 odůvodnění směrnice 2003/87 zní takto:

„Členské státy by měly při přidělování povolenek přihlížet k potenciálu průmyslových činností ke snížení emisí.“

4

Článek 1 první pododstavec této směrnice stanoví:

„Tato směrnice vytváří systém pro obchodování s povolenkami […], aby se podpořilo snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným.“

5

Článek 2 odst. 1 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„Tato směrnice se použije na emise z činností uvedených v příloze I a na skleníkové plyny uvedené v příloze II.“

6

Článek 3 téže směrnice definuje v písm. b) pojem „emise“ jako „uvolňování skleníkových plynů do atmosféry ze zdrojů v zařízení nebo uvolňování plynů určených ve vztahu k činnosti v oblasti letectví uvedené v příloze I z letadel vykonávajících takovou činnost“, a v písm. e) pojem „zařízení“ jako „stacionární technick[ou] jednotk[u], ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s činnostmi probíhajícími v dotyčném místě a mohly by ovlivnit emise a znečistění“.

7

Článek 10a odst. 1 směrnice 2003/87 stanoví:

„Do 31. prosince 2010 přijme Komise prováděcí opatření k harmonizovanému přidělování povolenek uvedená v odstavcích 4, 5, 7 a 12, včetně veškerých opatření nutných pro harmonizované uplatňování odstavce 19.“

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

Opatření uvedená v prvním pododstavci v možném rozsahu určí předem stanovené referenční hodnoty pro celé Společenství, aby se přidělování uskutečňovalo způsobem, který motivuje ke snižování emisí skleníkových plynů a k energeticky účinným technikám, přičemž tam, kde jsou příslušná zařízení k dispozici, se zohlední nejúčinnější techniky, náhražky, alternativní výrobní procesy, vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny, účinné způsoby využívání energie z odpadních plynů, využívání biomasy a zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. […]

Aby se při výrobním procesu v daném odvětví nebo pododvětví dosáhlo maximálního snížení emisí skleníkových plynů a maximální energetické účinnosti, vychází se při výpočtu referenční hodnoty v každém odvětví a pododvětví v zásadě z produktů, a nikoli ze vstupů.

[…]“

8

Příloha I této směrnice obsahuje tabulku, která vyjmenovává kategorie činností, na které se vztahuje tato směrnice. Mezi tyto činnosti patří „[v]ýroba vodíku (H2) a syntetického plynu reformováním nebo částečnou oxidací, o výrobní kapacitě větší než 25 t denně“.

9

Bod 8 odůvodnění směrnice 2009/29 zní:

„[…] Dále by měla být zajištěna větší předvídatelnost a měla by být rozšířena oblast působnosti systému o nová odvětví a plyny, aby byl posílen jak signál o ceně uhlíku, což je nutný impuls pro nezbytné investice, tak otevřeny nové možnosti snížení emisí, což povede ke zmenšení celkových nákladů na snižování emisí a k zvýšení účinnosti systému.“

10

Body 1, 2, 4, 5 a 8 odůvodnění rozhodnutí 2011/278 zní takto:

[…]

[…]

11

Článek 1 tohoto rozhodnutí stanoví:

„Toto rozhodnutí stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle směrnice [2003/87] od roku 2013.“

12

Článek 3 uvedeného rozhodnutí stanoví:

„Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

[…]

13

Článek 10 téhož rozhodnutí stanoví:

„1.   Na základě údajů shromážděných v souladu s článkem 7 členské státy pro každý rok vypočítají množství povolenek na emise bezplatně přidělených od roku 2013 každému stávajícímu zařízení na jejich území podle odstavců 2 až 8.

2.   Pro účely tohoto výpočtu členské státy nejprve pro každé dílčí zařízení zvlášť stanoví předběžné roční množství bezplatně přidělených povolenek na emise, a to tímto způsobem:

[…]“

14

Bod 2 přílohy I rozhodnutí 2011/278 je nadepsán „Definice referenčních úrovní produktu a systémových hranic se zřetelem ke vzájemné zaměnitelnosti paliva a elektřiny“. Referenční úroveň produktu pro vodík je v něm definována následovně:

15

Bod 3 přílohy I tohoto rozhodnutí definuje referenční úrovně tepla a paliva takto:

16

Podle bodu 13 odůvodnění rozhodnutí 2013/448:

„Komise poukazuje na to, že rozhodnutím [2011/278] byly zavedeny referenční úrovně produktu, podle kterých se povolenky na emise přidělují a které zohledňují definice produktu a celý výrobní proces, díky čemuž je možné ověřit údaje o výrobě a jednotné používání referenčních úrovní produktu v celé Unii. Referenční úrovně produktu se používají pro zařízení, která se za tímto účelem rozdělí na dílčí zařízení, a referenční úrovně dílčího zařízení se definují jako vstupy, výstupy a odpovídající emise související s výrobou produktu, pro který je v příloze I rozhodnutí [2011/278] stanovena referenční úroveň. Referenční úroveň se tak stanoví pro produkty, nikoli pro procesy. […]“

17

Společnost Evonik Degussa provozuje zařízení na výrobu vodíku v průmyslovém parku v Marlu (Německo), kde se nacházejí podniky působící v oblasti chemického průmyslu a jejich zařízení. Společnost Evonik Degussa používá pro výrobu čistého vodíku různé průmyslové procesy. Jeden z těchto procesů je napájen tokem „obohaceného plynu“, který je tvořen odpadními plyny vypouštěnými různými zařízeními v tomto průmyslovém parku. Tento obohacený plyn obsahuje přibližně 85 % až 95 % vodíku, ale také oxid uhelnatý, oxid uhličitý a plynné uhlovodíky.

18

Společnost Evonik Degussa provádí hydrogenaci obohaceného plynu a poté ho zpracovává v rámci procesu adsorpce s obrácením tlaku. Tímto způsobem odděluje vodík od ostatních látek obsažených v obohaceném plynu s cílem získat plyn s objemem vodíku alespoň 99,95 %.

19

Rozhodnutím ze dne 17. února 2014 německé orgány rozhodly přidělit společnosti Evonik Degussa povolenky pro období let 2013 až 2020. V tomto rozhodnutí je uvedeno, že činnost spočívající v získávání vodíku z obohaceného plynu nebyla v rámci přidělení povolenek zohledněna.

20

Rozhodnutím ze dne 25. srpna 2015 německé orgány potvrdily své původní rozhodnutí, a to zejména s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že vodík je již přítomen v toku obohaceného plynu, není výsledkem výroby společnosti Evonik Degussa. Podle jejich názoru se systém referenční úrovně produktu pro vodík, který je obsažen v příloze I bodě 2 rozhodnutí 2011/278 a umožňuje určit povolenky, které mají být přiděleny, vztahuje pouze na vodík vyráběný reformováním, částečnou oxidací, reakcí plynu s vodou nebo jinými procesy přeměny na vodík.

21

V žalobě, kterou společnost Evonik Degussa podala proti tomuto rozhodnutí k předkládajícímu soudu, Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo), tato společnost v podstatě tvrdí, že výroba vodíku metodou čištění obohacených plynů měla být zohledněna při přidělování kvót. V tomto ohledu se opírá zejména o znění referenční úrovně produktu pro vodík a o definici tohoto produktu obsaženou v bodě 2 přílohy I rozhodnutí 2011/278. Z této definice totiž podle jejího názoru nevyplývá, že aby mohl být vodík považován za „vodík“ ve smyslu této referenční úrovně produktu, je třeba, aby dotčený plyn byl výsledkem přímé chemické reakce, a nikoli procesu adsorpce nebo čištění.

22

Bod 13 odůvodnění rozhodnutí 2013/448 a bod 5 odůvodnění rozhodnutí 2011/278, ze kterých vyplývá, že referenční úrovně pro produkt se stanoví pro určitý produkt, a nikoli v závislosti na uplatněných procesech jejich získávání, potvrzují tento výklad. Stejně tak existuje dokument útvarů Evropské komise uvádějící, že procesy adsorpce a čištění plynů se pohybují v mezích systému definovaného referenční úrovní produktu pro vodík, uvedenou v bodě 2 přílohy I rozhodnutí 2011/278. Technika adsorpce s obrácením tlaku, kterou používá společnost Evonik Degussa pro extrakci vodíku obsaženého ve směsi obohaceného plynu, by proto měla být kvalifikována jako proces, který je analogický procesu chemické syntézy vodíku.

23

Kromě toho v jakémkoli procesu výroby vodíku je tato látka přítomna již ve výchozích chemických látkách. Avšak přidělení povolenek pro výrobu vodíku není z tohoto důvodu vyloučeno vzhledem k tomu, že pro uplatnění příslušné referenční úrovně produktu je rozhodující pouze čistý výrobek, takže dvojí přidělení pro výchozí příchozí produkt, tj. obohacený plyn, a pro výstupní produkt, tj. vodík, není možné.

24

Předkládající soud má za to, že žaloba podaná společností Evonik Degussa v podstatě nastoluje otázku, zda činnost spočívající ve „výrobě vodíku“ uvedená v příloze I směrnice 2003/87 zahrnuje zvyšování relativního podílu vodíku v plynné směsi za účelem získání obchodovatelného produktu. V případě kladné odpovědi by bylo třeba žalobě společnosti Evonik Degussa vyhovět a přidělit jí dodatečné povolenky.

25

Takové dodatečné povolenky by měly být rovněž přiděleny, pokud by byly splněny dvě další podmínky, a sice pokud je využití procesu „separace vodíku a oxidu uhelnatého“ ve smyslu přílohy I rozhodnutí 2011/278 jako takové zahrnuto do definice procesů, na něž se vztahuje referenční úroveň produktu pro vodík, a dále, pokud tento proces zahrnuje čištění obohacených plynů adsorpcí s obrácením tlaku.

26

V případě, že by se měla referenční úroveň produktu pro vodík vztahovat na výrobu vodíku metodou čištění obohacených plynů, bylo by namístě stanovit množství dodatečných povolenek, které mají být přiděleny společnosti Evonik Degussa. V tomto kontextu vyvstávají otázky týkající se uplatňování opravného koeficientu, který je jednotný pro všechna odvětví a je stanoven v čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87 (dále jen „opravný koeficient“).

27

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být příloha I bod 2 rozhodnutí 2011/278 vykládána v tom smyslu, že proces, který neumožňuje vyrábět vodík chemickou syntézou, nýbrž pouze izolovat tuto látku, která je již obsažena v plynné směsi, spadá do rámce systémových hranic referenční úrovně produktu pro vodík.

29

Je třeba poznamenat, že jak vyplývá zejména z článku 1 rozhodnutí 2011/278, toto rozhodnutí bylo Komisí přijato s cílem vymezit v souladu s čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87 přechodná pravidla pro celou Unii týkající se harmonizovaného přidělování povolenek. Ačkoli mají takto přijatá opatření za cíl, jak uvádí posledně uvedené ustanovení, změnit jiné než podstatné prvky směrnice 2003/87 jejím doplněním, nic to nemění na tom, že Komise je v této souvislosti povinna dodržovat právní rámec, který byl takto stanoven touto směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Česká republika v. Komise, C‑696/15 P, EU:C:2017:595, bod 51), zejména včetně oblasti její působnosti. Z toho kromě toho vyplývá, že ustanovení rozhodnutí 2011/278 je třeba vykládat ve světle požadavků vyplývajících ze směrnice 2003/87.

30

Článek 10a odst. 1 této směrnice stanoví, že při výpočtu referenční hodnoty v každém odvětví a pododvětví se v zásadě vychází z produktů, a nikoli ze vstupů, aby se při výrobním procesu v daném odvětví nebo pododvětví dosáhlo maximálního snížení emisí skleníkových plynů a maximální energetické účinnosti.

31

Jak vyplývá z bodu 4 odůvodnění rozhodnutí 2011/278, Komise tudíž v možném rozsahu stanovila referenční úrovně pro produkty. Jak upřesňuje tentýž bod odůvodnění, produkty, na něž se vztahují tyto referenční úrovně, jsou produkty, „které jsou výsledkem činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87“.

32

Tento přístup je v souladu s požadavky směrnice 2003/87. Tato směrnice se totiž v souladu s jejím čl. 2 odst. 1 použije na emise z činností uvedených v její příloze I. Jak vyplývá z jejího čl. 3 písm. b) a písm. e), do oblasti její působnosti spadají rovněž emise, které jsou výsledkem činností, jež jsou přímo spojeny s činností uvedenou v této příloze I a po technické stránce s ní souvisejí.

33

Pokud jde o výrobu vodíku, v příloze I směrnice 2003/87 je tato činnost definována jako „výroba vodíku (H2) […] reformováním nebo částečnou oxidací“. Do oblasti její působnosti tudíž spadá pouze výroba vodíku prostřednictvím takových procesů, jakož i činnosti, jež jsou přímo spojeny s touto formou výroby vodíku a za podmínky, že s touto výrobou souvisejí po technické stránce, jak uvádí čl. 3 písm. b) a e) uvedené směrnice.

34

Jak vyplývá zejména z bodu 29 tohoto rozsudku, referenční úroveň produktu pro vodík, tak jak je definována v příloze I bodě 2 rozhodnutí 2011/278, nemůže zahrnovat jiné procesy než ty, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2003/87.

35

V tomto ohledu je třeba připomenout, že tato referenční úroveň se týká „prvk[ů] příslušných výrobních procesů přímo či nepřímo spojen[ých] s výrobou vodíku a se separací vodíku a oxidu uhelnatého“.

36

Pokud jde o pojem „výroba vodíku“, je třeba jej vykládat ve světle ustanovení přílohy I směrnice 2003/87 tak, že zahrnuje výrobu vodíku reformováním nebo částečnou oxidací.

37

Pokud jde dále o „separaci vodíku a oxidu uhelnatého“, takový proces nespočívá ve výrobě vodíku chemickou syntézou, nýbrž v pouhé extrakci vodíku již obsaženého v plynné směsi.

38

Tento proces tedy není sám o sobě zahrnut v referenční úrovni produktu pro vodík, tak jak je definována v příloze I bodu 2 rozhodnutí 2011/278. Referenční úroveň produktu pro vodík však tento proces zahrnuje, pokud je spojen s „výrobou vodíku“ ve smyslu přílohy I směrnice 2003/87 a přílohy I bodu 2 rozhodnutí 2011/278 a souvisí s touto výrobou po technické stránce.

39

Z toho konkrétně vyplývá, že taková činnost, jako je činnost žalobkyně v původním řízení, nemůže být vzhledem k tomu, že spočívá pouze v oddělení vodíku od směsi obohaceného plynu, který obsahuje přibližně 85 % až 95 % vodíku, kvalifikován jako „výroba vodíku“ ve smyslu přílohy I směrnice 2003/87 přílohy I a bodu 2 rozhodnutí 2011/278.

40

Taková činnost, v jejímž rámci je směs obohaceného plynu, který nebyl získán prostřednictvím procesu „výroby vodíku“ ve smyslu těchto ustanovení, vyčištěna s cílem extrahovat vodík, se vedle toho netýká „výroby vodíku“, nýbrž představuje odlišnou činnost, na kterou se tudíž nevztahuje referenční úroveň produktu pro vodík obsažená v příloze I bodu 2 rozhodnutí 2011/278.

41

Tento výklad přílohy I bodu 2 rozhodnutí 2011/278 je potvrzen cílem systému obchodování s emisemi uvedeným v článku 1 směrnice 2003/87, kterým podpora snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným.

42

Jak vyplývá z bodu 8 odůvodnění směrnice 2003/87, z bodu 8 odůvodnění směrnice 2009/29 a z bodu 8 odůvodnění rozhodnutí 2011/278, pro dosažení tohoto cíle je totiž nezbytné zahrnout do tohoto systému činnosti, které mají určitý potenciál pro snížení emisí skleníkových plynů. Jak potvrzují všechna vyjádření předložená Soudnímu dvoru, „výroba vodíku“ ve smyslu přílohy I směrnice 2003/87 má takový potenciál vzhledem k intenzitě emisí skleníkových plynů vznikajících v důsledku této činnosti. Toto ovšem není případ takového procesu separace vodíku obsaženého ve směsi obohaceného plynu, jako je proces, jenž je předmětem věci v původním řízení, který má za cíl pouze dosažení vyššího podílu vodíku, který je přítomen v plynné směsi.

43

Uplatnění referenční úrovně produktu pro vodík na takový proces separace této látky z toku obohaceného plynu, který již obsahuje vodík, jako je proces, jenž je předmětem věci v původním řízení, by ostatně z tohoto důvodu vedlo k nadměrnému přidělení povolenek. Jak vyplývá zejména z bodů 31 až 34 tohoto rozsudku, tato referenční úroveň byla totiž určena na základě emisí spjatých s výrobou vodíku reformováním nebo částečnou oxidací. Pokud by Komise bývala chtěla vycházet z toho, že takový proces separace představuje sám o sobě proces výroby vodíku spadající do rámce vymezeného hranicemi tohoto systému, musela by určit referenční hodnotu produktu na podstatně nižší úrovni, jak tvrdí Spolková republika Německo ve svém písemném vyjádření.

44

Kromě toho v rozsahu, v jakém společnost Evonik Degussa v písemném vyjádření tvrdí, že jí měly být přiděleny povolenky z titulu její činnosti spočívající v uplatňování procesu separace vodíku dotčeného ve věci v původním řízení proto, že látky oddělené od vodíku obsaženého v obohaceném plynu jsou spalovány v troubě, je třeba poznamenat, že takto vytvořené emise již mohou spadat pod některou referenční úroveň. Tak by tomu bylo zejména v případě, kdy by tato trouba vytvářela teplo nezbytné pro „výrobu vodíku“, anebo pokud by měla být uplatněna referenční úroveň tepla ve smyslu čl. 3 písm. c) a přílohy I bodu 3 rozhodnutí 2011/278. V takovém případě by přidělení povolenek na proces separace vodíku vedlo k dvojímu přidělení.

45

Soudní dvůr však již rozhodl, že při přidělování povolenek je třeba zamezit dvojímu zohlednění emisí vypouštěných ze zařízení, neboť směrnice 2003/87 a rozhodnutí 2011/278 brání dvojímu zohlednění emisí, jakož i dvojímu přidělení povolenek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, body 70 až 73).

46

V každém případě by přidělování povolenek na emise z tohoto titulu takovým zařízením, jako je zařízení, jež je předmětem věci v původním řízení, bylo v rozporu se záměrem unijního zákonodárce zohledňovat pouze určité formy efektivního využití energie z odpadních plynů v rámci definice referenčních úrovní produktu.

47

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že příloha I bod 2 rozhodnutí 2011/278 musí být vykládána v tom smyslu, že takový proces, jako je proces, jenž je předmětem věci v původním řízení a neumožňuje vyrábět vodík chemickou syntézou, nýbrž pouze izolovat tuto látku, jež je již obsažena v plynné směsi, nespadá do rámce systémových hranic referenční úrovně produktu pro vodík. Jinak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by tento proces byl spojen s „výrobou vodíku“ ve smyslu přílohy I směrnice 2003/87 a dále pokud by s ní souvisel po technické stránce.

48

S ohledem na odpověď na první a druhou otázku není namístě odpovídat na třetí otázku.

49

V rámci čtvrté otázky se předkládající soud táže Soudního dvora, jak má být vykládán rozsudek ze dne 28. dubna 2016, Borealis Polyolefine a další (C‑191/14, C‑192/14, C‑295/14, C‑389/14 et C‑391/14 à C‑393/14, EU:C:2016:311), v případě, že by měl žalobkyni v původním řízení přiznat nárok na dodatečné povolenky.

50

V tomto ohledu z předkládacího usnesení vyplývá, že společnosti Evonik Degussa by měly být přiděleny dodatečné povolenky, pouze pokud takový proces, jako je proces, jenž je předmětem věci v původním řízení, který spočívá pouze v oddělení vodíku obsaženého ve směsi obohaceného plynu, spadá do rámce systémových hranic referenční úrovně produktu pro vodík.

51

S ohledem na odpověď na první a druhou otázku tudíž není namístě odpovídat na čtvrtou otázku.

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Příloha I bod 2 rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, musí být vykládána v tom smyslu, že takový proces, jako je proces, jenž je předmětem věci v původním řízení a neumožňuje vyrábět vodík chemickou syntézou, nýbrž pouze izolovat tuto látku, jež je již obsažena v plynné směsi, nespadá do rámce systémových hranic referenční úrovně produktu pro vodík. Jinak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by tento proces byl spojen s „výrobou vodíku“ ve smyslu přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 a dále, pokud by s ní souvisel po technické stránce.