—

za Planta Tabak-Manufaktur Dr. Manfred Obermann GmbH & Co. KG T. Masingem a C. Eckartem, Rechtsanwälte,

—

za španělskou vládu S. Jiménez Garcíou, jako zmocněncem,

—

za francouzskou vládu R. Coesmem a D. Colasem, jako zmocněnci,

—

za maďarskou vládu G. Koósem a Z. Fehérem, jako zmocněnci,

—

za vládu Spojeného království S. Brandonem, I. Rogersem a Z. Lavery, jako zmocněnci,

—

za norskou vládu P. Wenneråsem, M. Scheiem a M. Reinertsen Norum, jako zmocněnci,

—

za Evropský parlament L. Visaggiem, U. Rössleinem a J. Rodriguesem, jako zmocněnci,

—

za Radu Evropské unie P. Plaza García, E. Karlsson a R. Wiemann, jako zmocněnkyněmi,

—

za Evropskou komisi M. Kellerbauerem a J. Tomkinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti čl. 7 odst. 1, 7 a 14, článků 8 až 11, zejména čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce, odst. 4 písm. a) druhé věty a odstavce 6, čl. 10 odst. 1 písm. b), e) a f) a čl. 11 odst. 1 prvního pododstavce první věty, jakož i čl. 13 odst. 1 písm. c) a výkladu čl. 7 odst. 14, jakož i čl. 13 odst. 1 písm. c) a odstavce 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. 2014, L 127, s. 1 a oprava Úř. věst. 2015, L 150, s. 24).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Planta Tabak-Manufaktur Dr. Manfred Obermann GmbH & Co. KG (dále jen „Planta Tabak“) a Land Berlin (spolková země Berlín, Německo), jehož předmětem jsou zákaz uvádět na trh některé tabákové výrobky a pravidla označování a balení tabákových výrobků.

3

Bod 9 odůvodnění směrnice 2014/40 zní:

„Aby bylo zajištěno, že členské státy tuto směrnici uplatňují jednotně, je nezbytné stanovit řadu nových definic. Uplatňují-li se různé povinnosti stanovené touto směrnicí na různé kategorie výrobků a pokud příslušný výrobek spadá do více než jedné z těchto kategorií (například dýmka, tabák pro ruční balení cigaret), měly by se použít ty povinnosti, které jsou přísnější.“

4

Bod 16 odůvodnění této směrnice uvádí:

„Pravděpodobnost navzájem se lišící regulace dále zvyšují obavy týkající se tabákových výrobků s jinou než charakteristickou tabákovou příchutí, které by mohly usnadnit zahájení užívání tabáku nebo ovlivnit formy užívání. Mělo by se zabránit opatřením, která zavádějí neopodstatněné rozdíly v rámci úpravy různých typů ochucených cigaret. Výrobky s charakteristickou příchutí s vyšším objemem prodeje by však měly být vyřazovány během delšího časového období, aby měli zákazníci dostatek času na přechod k jiným výrobkům.“

5

Článek 1 uvedené směrnice stanoví:

„Cílem této směrnice je sblížit právní a správní předpisy členských států […]

[…]

aby bylo usnadněno hladké fungování vnitřního trhu s tabákovými a souvisejícími výrobky, přičemž základem je zabezpečení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví zejména v případě mladých lidí, a aby byly splněny povinnosti Unie podle Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace [WHO] o kontrole tabáku (dále jen ‚rámcová úmluva‘) [schválené rozhodnutím Rady 2004/513/ES ze dne 2. června 2004 o uzavření Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku (Úř. věst. 2004, L 213, s. 8)].“

6

Článek 2 téže směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

7

Článek 7 směrnice 2014/40 stanoví:

„1.   Členské státy zakáží uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí.

[…]

7.   Členské státy zakáží uvádět na trh tabákové výrobky obsahující aromata v jakékoli z jejich složek, jako například ve filtrech, papírech, baleních, kapslích, nebo jiné technické prvky umožňující změnu vůně nebo chuti tabákových výrobků nebo jejich intenzity kouře. Filtry, papíry a kapsle nesmí obsahovat tabák nebo nikotin.

[…]

12.   Tabákové výrobky jiné než cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret jsou vyňaty ze zákazů stanovených v odstavcích 1 a 7. […]

[…]

14.   Pokud jde o tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více, tento článek se uplatní od 20. května 2020.

[…]“

8

Články 8 až 11 této směrnice, které spadají pod kapitolu II, nadepsanou „Označování a balení“, hlavy II uvedené směrnice obsahují obecná ustanovení, ustanovení o obecných varováních a informačních sděleních na tabákových výrobcích ke kouření, ustanovení o kombinovaných zdravotních varováních pro tabák ke kouření, jakož i ustanovení o označování jiných tabákových výrobků ke kouření než cigaret, tabáku k ručnímu balení cigaret a tabáku do vodní dýmky.

9

Článek 9 téže směrnice stanoví:

„1.   Na každém jednotkovém balení tabákového výrobku ke kouření a jakémkoliv vnějším balení se uvede jedno z obecných varování.

‚Kouření zabíjí – přestaňte nyní‘

nebo

‚Kouření zabíjí‘.

O tom, které z těchto obecných varování uvedených v prvním pododstavci se použije, rozhodnou členské státy.

[…]

4.   Obecné varování a informační sdělení uvedená v odstavcích 1 a 2 jsou:

[…]

6.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví přesné umístění obecného varování a informačního sdělení na tabáku k ručnímu balení cigaret prodávaném v sáčku, přičemž zohlední různé tvary sáčků.“

10

Článek 10 směrnice 2014/40 uvádí:

„1.   Na každém jednotkovém balení tabákového výrobku ke kouření a jakémkoliv vnějším balení musí být uvedena kombinovaná zdravotní varování. Tato kombinovaná zdravotní varování musí:

[…]

[…]

[…]

[…]“

11

Článek 11 odst. 1 první pododstavec první věta této směrnice stanoví:

„Členské státy mohou tabákové výrobky ke kouření jiné než cigarety, tabák k ručnímu balení cigaret a tabák do vodní dýmky osvobodit od povinnosti mít informační sdělení stanovená v čl. 9 odst. 2 a kombinovaná zdravotní varování stanovená v článku 10.“

12

Článek 13 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Označování jednotkových balení a jakékoliv vnější balení, jakož i samotný tabákový výrobek nesmí zahrnovat žádný prvek nebo rys, který:

[…]

[…]

3.   Prvky a rysy, které jsou zakázané podle odstavce 1 a 2, mohou mimo jiné zahrnovat texty, symboly, jména, obchodní značky, figurativní nebo jiné znaky.“

13

Podle čl. 29 odst. 1 téže směrnice:

„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. května 2016. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Členské státy použijí tyto předpisy od 20. května 2016, aniž jsou dotčena ustanovení čl. 7 odst. 14, čl. 10 odst. 1 písm. e), čl. 15 odst. 13 a článku 16 odst. 3.“

14

Článek 30 směrnice 2014/40 uvádí:

„Členské státy mohou povolit uvedení následujících výrobků, jež nejsou v souladu s touto směrnicí, na trh do 20. května 2017:

[…]“

15

Společnost Planta Tabak vyrábí a uvádí na trh tabákové výrobky, zejména ochucený tabák k ručnímu balení cigaret.

16

Směrnice 2014/40 byla provedena Gesetz über Tabakerzeugnisse und verwandte Erzeugnisse (zákon o tabákových a souvisejících výrobcích) ze dne 4. dubna 2016 (BGBl. 2016 I, s. 569, dále jen „TabakerzG“).

17

Žalobou podanou dne 25. dubna 2016 k Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo) se společnost Planta Tabak domáhá určení, že některá ustanovení TabakerzG, která se týkají zákazu příchutí, šokujících fotografií a zákazu reklamy na příchutě, nejsou použitelná na její výrobky. Společnost Planta Tabak rovněž tvrdí, že čl. 7 odst. 1 a 7, články 8 až 11 a čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 jsou v rozporu s primárním unijním právem, zejména se zásadami právní jistoty, rovného zacházení a proporcionality.

18

Na prvním místě má předkládající soud pochybnosti o platnosti a výkladu ustanovení směrnice 2014/40 týkajících se zákazu příchutí obsažených v tabákových výrobcích, pravidel označování a balení těchto výrobků a zákazu reklamy na příchutě.

19

Předkládající soud se nejprve zamýšlí nad tím, jak je třeba vykládat čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 a zda je toto ustanovení slučitelné se zásadou právní jistoty s ohledem na zákaz uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, který od 20. května 2016 platí pro výrobky, jejichž objemy prodeje v celé Evropské unii představují v určité kategorii výrobků méně než 3 %, a od 20. května 2020 pro ostatní případy. Předkládající soud vysvětluje, že dotyční výrobci tabákových výrobků nejsou schopni získat informace o objemech prodeje v celé Unii, přestože Komise svým prováděcím rozhodnutím (EU) 2015/2186 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví formát pro předkládání a zpřístupňování informací o tabákových výrobcích (Úř. věst. 2015, L 312, s. 5), vytvořila oznamovací a informační systém, který má střednědobě tyto informace shromažďovat a zpřístupňovat. Ani internetové stránky Komise, ani internetové stránky příslušných německých spolkových orgánů neobsahují podle předkládajícího soudu údaje tohoto typu nebo informace, kde by bylo možné tyto údaje získat. Není tedy jasně definováno, jak se má postupovat, aby mohla být použita výjimka uvedená v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40.

20

Předkládající soud dále uvádí, že výraz „kategorie výrobků“, který je uveden v tomto ustanovení, není směrnicí 2014/40 definován, a nemůže být s jistotou definován výkladem. Předkládající soud si zejména klade otázku, zda zařazení do kategorií výrobků musí být provedeno pouze na základě typu tabákového výrobku nebo typu příchutě, kterou obsahuje, nebo zda musí být obě tato kritéria vzájemně kombinována (mentolové cigarety, mentolový jemně řezaný tabák atd.).

21

Předkládající soud mimoto uvádí, že pokud jde o datum, kdy zákazy uvádět tabákové výrobky na trh vstupují v platnost, je článek 7 této směrnice v rozporu se zásadou rovného zacházení, protože u ochucených tabákových výrobků rozlišuje na základě objemu jejich prodeje, přestože se tyto výrobky, pokud jde o cíle sledované směrnicí, tedy ochranu zdraví spotřebitelů a odstranění překážek obchodu, nacházejí ve srovnatelných situacích.

22

Kromě toho si předkládající soud klade otázku, zda je zákaz příchutí, s ohledem na lhůty, které směrnice 2014/40 stanoví, v souladu se zásadou proporcionality a s článkem 34 SFEU, vzhledem k negativním hospodářským a sociálním důsledkům pro malé a střední podniky, které se specializovaly na „okrajové výrobky“, jejichž podíl na trhu je v rámci celé Unie nižší než 3 % a jejichž uvádění na trh je proto zakázáno od 20. května 2016.

23

Na druhém místě poukazuje předkládající soud rovněž na krátkost lhůty (jež uplynula dne 20. května 2016), jež je stanovena v čl. 29 odst. 1 směrnice 2014/40 pro provedení této směrnice a pro to, aby se začala uplatňovat vnitrostátní ustanovení, vzhledem k datům, kdy bylo přijato prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2015/1735 ze dne 24. září 2015 o přesném umístění obecného varování a informačního sdělení na tabáku k ručnímu balení cigaret prodávaném v sáčku (Úř. věst. 2015, L 252, s. 49) a prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2015/1842 ze dne 9. října 2015 o technických specifikacích pro úpravu, vzhled a tvar kombinovaných zdravotních varování u tabákových výrobků ke kouření (Úř. věst. 2015, L 267, s. 5).

24

V této souvislosti si předkládající soud nejprve klade otázku, zda je vnitrostátní normotvůrce s ohledem na unijní právo obecně oprávněn přijmout svoje vlastní přechodná ustanovení. V případě záporné odpovědi se dále táže, zda požadavek, aby členské státy provedly směrnici 2014/40 dříve, než uběhne lhůta stanovená v čl. 29 odst. 1 této směrnice, není v rozporu se zásadou loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU ve spojení se zásadou jednotného a účinného uplatňování unijního práva.

25

Předkládající soud dále uvádí, že časová shoda lhůty pro provedení směrnice 2014/40 a lhůty pro použití vnitrostátních ustanovení je těžko slučitelná se zásadou proporcionality. V této souvislosti má předkládající soud za to, že bez upřesnění, která jsou uvedena v prováděcích rozhodnutích 2015/1735 a 2015/1842, týkajících se mimo jiné přesného umístění obecného varování a informačního sdělení na tabáku k ručnímu balení cigaret prodávaném v sáčku, nebyli výrobci schopni plánovat a objednat předlohy pro balení a tisk, jakož i případně zařídit úpravy na příslušných plnicích a balicích strojích. Mezi přijetím těchto rozhodnutí a datem 20. května 2016, které je stanoveno v čl. 29 odst. 1 směrnice 2014/40, totiž uplynulo přibližně sedm měsíců.

26

Předkládající soud si na třetím místě klade s ohledem na zásadu proporcionality otázku, zda čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 dovoluje, aby byla na jednotkovém balení nebo na vnějším balení uvedena neutrální a nereklamní formou chuť nebo látka, která dodává vůni nebo chuť a jejíž používání je v tabákových výrobcích přípustné.

27

Předkládající soud se konečně táže, zda čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 tím, že zakazuje používání určitých ochranných známek, představuje nepřiměřené vyvlastnění ve smyslu čl. 17 odst. 1 druhé věty Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Majitelé ochranných známek, na které se vztahuje toto ustanovení, jsou zbaveni možnosti tyto ochranné známky jakkoli rozumně nebo relevantně užívat a toto zbavení na ně z hospodářského pohledu dopadá stejně jako formální vyvlastnění. Požadavky týkající se označování, které vyplývají z tohoto ustanovení, vedou podle předkládajícího soudu k tomu, že majitelé ochranných známek jsou trvale zbaveni určitých podstatných možností užívání uvedených v článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2015, L 336, s. 1).

28

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

29

První otázkou písm. a) až c) se předkládající soud v podstatě dotazuje na platnost ustanovení čl. 7 odst. 1 a 7 směrnice 2014/40 a čl. 7 odst. 14 téže směrnice s ohledem na zásady právní jistoty, rovného zacházení a proporcionality, jakož i s ohledem na článek 34 SFEU.

30

Předkládající soud si klade otázku, zda je čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40, který členským státům ukládá povinnost zakázat uvádět na trh určité tabákové výrobky, aniž jasně a přesně upřesňuje, které z těchto výrobků musí být zakázány od 20. května 2016 a které z těchto výrobků musí být zakázány až od 20. května 2020, v rozporu se zásadou právní jistoty.

31

Podle ustálené judikatury zásada právní jistoty skutečně vyžaduje, aby unijní právní úprava umožnila dotčeným osobám se přesně seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby mohly jednoznačně znát svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (rozsudek ze dne 25. července 2018, Teglgaard a Fløjstrupgård, C‑239/17, EU:C:2018:597, bod 52, jakož i citovaná judikatura).

32

Je však třeba rovněž připomenout, že není nutné, aby legislativní akt sám uváděl údaje technické povahy, a je přípustné, aby unijní normotvůrce použil obecný právní rámec, který lze případně dále upřesnit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2016, Pillbox 38, C‑477/14, EU:C:2016:324, body 78 a 139).

33

Okolnost, že čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 jednak neupřesňuje výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více, a jednak nestanoví konkrétní postup pro určení těch výrobků, na něž se vztahuje čl. 7 odst. 14 této směrnice, však neznamená, že je čl. 7 odst. 1, 7 a 14 uvedené směrnice v rozporu se zásadou právní jistoty. V případě neexistence právní úpravy na unijní úrovni je totiž na členských státech nebo případně na samotných výrobcích, aby vybrali spolehlivou metodu, která zajistí dodržování požadavku vyplývajícího z tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2016, Pillbox 38, C‑477/14, EU:C:2016:324, bod 101).

34

Za těchto podmínek je třeba vycházet z toho, že čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 není v rozporu se zásadou právní jistoty.

35

Předkládající soud si nejprve klade otázku, zda skutečnost, že čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 rozlišuje tabákové výrobky na základě objemu prodeje, znamená, že je toto ustanovení v rozporu se zásadou rovného zacházení.

36

V této souvislosti je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení jakožto obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 4. května 2016, Pillbox 38, C‑477/14, EU:C:2016:324, bod 35).

37

Srovnatelný charakter odlišných situací se posuzuje s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují. Takové prvky musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle aktu Unie, který zakládá dotčené odlišení. Mimoto musí být zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž dotčený akt spadá (rozsudek ze dne 12. května 2011, Lucembursko v. Parlament a Rada, C‑176/09, EU:C:2011:290, bod 32).

38

Podle článku 1 sleduje směrnice 2014/40 dvojí cíl, a sice má usnadnit hladké fungování vnitřního trhu s tabákovými výrobky a výrobky s nimi souvisejícími, přičemž základem je zabezpečení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví, zejména v případě mladých lidí (rozsudek ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada, C‑358/14, EU:C:2016:323, bod 80).

39

Za účelem dosažení cíle, kterým je usnadnit hladké fungování vnitřního trhu s tabákovými výrobky a výrobky s nimi souvisejícími, je třeba podle bodu 16 odůvodnění směrnice 2014/40 zabránit opatřením, která zavádějí neopodstatněné rozdíly v rámci úpravy různých typů ochucených cigaret.

40

Kromě toho Soudní dvůr v rozsudku ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další (C‑547/14, EU:C:2016:325, bod 114), konstatoval, že tabákové výrobky obsahující charakteristickou příchuť mají jednak obdobné objektivní vlastnosti a jednak obdobné účinky, pokud jde o zahájení užívání tabáku a vznik návyku kouření.

41

Tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy produkce v celé Unii jsou v určité kategorii výrobků nižší než 3 %, se proto neliší od tabákových výrobků s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více, a to ani cílem, kterým je usnadnit hladké fungování vnitřního trhu s tabákovými výrobky a výrobky s nimi souvisejícími, ani cílem, který spočívá v dosažení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví.

42

Z toho vyplývá, že ochucené výrobky, na které se vztahují zákazy charakteristických příchutí stanovené v čl. 7 odst. 1 a 7 směrnice 2014/40, se pro účely použití zásady rovného zacházení nachází ve srovnatelných situacích.

43

Nicméně, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 36 tohoto rozsudku, rozdílné zacházení se srovnatelnými situacemi je odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a důvodném kritériu, tj. pokud je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným dotčenými právními předpisy a tato rozdílnost je přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 47).

44

V této souvislosti Soudní dvůr přiznal unijnímu normotvůrci v rámci výkonu pravomocí, které mu jsou svěřeny, širokou posuzovací pravomoc, pokud jeho činnost předpokládá volby politické, ekonomické a sociální povahy a pokud má normotvůrce provést komplexní posouzení a hodnocení (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 57). Unijní normotvůrce proto může při výkonu své široké posuzovací pravomoci přistoupit k harmonizaci po etapách a vyžadovat pouze postupné odstraňování jednostranných opatření přijatých členskými státy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další, C‑547/14, EU:C:2016:325, body 63 a 134).

45

Pokud přitom jde o cíl sledovaný v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40, z bodu 16 odůvodnění této směrnice vyplývá, že výrobky s charakteristickou příchutí s vyšším objemem prodeje by měly být vyřazovány během delšího časového období, aby měli spotřebitelé dostatek času na přechod k jiným výrobkům.

46

Jak uvedl generální advokát v bodě 48 svého stanoviska, není kritérium objemu prodeje tabákových výrobků s charakteristickou příchutí v určité kategorii výrobků zacíleno na tabákové výrobky s určitou příchutí a je, pokud jde o výrobce, neutrální. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, totiž nevyplývá, že tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii méně než 3 %, jsou vyráběny hlavně malými a středními podniky. V důsledku toho musí být uvedené kritérium považováno za objektivně odůvodněné.

47

Kromě toho musí být považováno za přiměřené, že je spotřebitelům poskytnut nezbytný čas pro přechod na jiné výrobky, což umožňuje skloubit hospodářské důsledky zákazu stanoveného v článku 7 směrnice 2014/40 a požadavek zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví.

48

Takové kritérium, které vychází z objemu prodeje výrobků, jako je to, o které se jedná ve věci v původním řízení, totiž zohledňuje, jak uvedl generální advokát v bodě 50 svého stanoviska, spotřební návyky, jakož i hospodářský význam výroby dotčených výrobků.

49

Za těchto okolností je třeba konstatovat, že čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 není v rozporu se zásadou rovného zacházení.

50

Předkládající soud si dále klade otázku, zda je čl. 7 odst. 1 a 7 směrnice 2014/40 slučitelný se zásadou proporcionality, protože zakazuje uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž podíl na trhu v celé Unii je v určité kategorii výrobků nižší než 3 %.

51

Podle ustálené judikatury v této souvislosti zásada proporcionality vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (rozsudek ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada, C‑358/14, EU:C:2016:323, bod 78).

52

Pokud jde o soudní přezkum podmínek uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 44 tohoto rozsudku, unijní normotvůrce disponuje širokou posuzovací pravomocí v takové oblasti, jako je oblast, o kterou se jedná v projednávaném případě, jež předpokládá jeho volby politické, ekonomické či sociální povahy, v níž má provést komplexní posouzení.

53

Vzhledem k cíli sledovanému zákazem uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí je přitom třeba připomenout, že tento zákaz je vhodný i pro zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví, zejména v případě mladých lidí. Není totiž zpochybňováno, že určité příchuti jsou přitažlivé zvláště pro posledně uvedené a usnadňují zahájení užívání tabáku (rozsudek ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada, C‑358/14, EU:C:2016:323, body 81 a 82).

54

V této souvislosti Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada (C‑358/14, EU:C:2016:323, bod 102), a ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další (C‑547/14, EU:C:2016:325, bod 190), konstatoval, že unijní normotvůrce článkem 7 odst. 14 směrnice 2014/40 vážil na jedné straně mezi hospodářskými dopady zákazu, který stanoví článek 7 této směrnice, a na straně druhé mezi povinností zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví ve vztahu k výrobku, který je charakteristický svými škodlivými vlastnostmi.

55

Je proto třeba konstatovat, že zákaz uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí zjevně nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle.

56

Za těchto okolností je třeba konstatovat, že čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 není v rozporu se zásadou proporcionality.

57

Kromě toho, pokud jde o pochybnosti předkládajícího soudu týkající se slučitelnosti čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 s článkem 34 SFEU, je třeba konstatovat, že čl. 7 odst. 1, 7 a 14 této směrnice sice představuje omezení ve smyslu článku 34 SFEU, toto omezení však je, jak bylo konstatováno v bodě 54 tohoto rozsudku, odůvodněno zvážením hospodářských dopadů zákazu, který stanoví článek 7 směrnice 2014/40, a povinností zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví, a není v rozporu se zásadou proporcionality. V důsledku toho čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 není ani v rozporu s článkem 34 SFEU.

58

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku písm. a) až c) odpovědět, že přezkum této otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40.

59

První otázkou písm. d) a e) předkládající soud v podstatě žádá Soudní dvůr o výklad pojmu „kategorie výrobků“, který je uveden v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40, a o vysvětlení postupu, jak má být určeno, zda u určitého tabákového výrobku bylo dosaženo hranice 3 %, která je stanovena v tomto článku.

60

Je třeba připomenout, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 26. září 2018, Baumgartner, C‑513/17, EU:C:2018:772, bod 23).

61

Nejprve je třeba poznamenat, že pojem „kategorie výrobků“, který je uveden v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40, není definován v článku 2 této směrnice, nadepsaném „Definice“.

62

Dále, pokud jde o kontext, do kterého zapadá čl. 7 odst. 14 uvedené směrnice, je třeba uvést, že podle čl. 7 odst. 12 směrnice 2014/40 jsou cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret jedinými tabákovými výrobky, na něž se vztahují zákazy stanovené v čl. 7 odst. 1 a 7 této směrnice.

63

Kromě toho v čl. 2 bodě 14 směrnice 2014/40, který definuje pojem „nové tabákové výrobky“, jsou cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret uvedeny jako samostatné kategorie tabákových výrobků.

64

Tabák k ručnímu balení cigaret je dále citován jako příklad „kategorie výrobků“ v bodě 9 odůvodnění této směrnice.

65

Cigarety proto jsou „kategorií výrobků“ ve smyslu čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40, stejně jako tabák k ručnímu balení cigaret.

66

Pokud jde o cíle sledované čl. 7 odst. 14 této směrnice, z bodu 16 odůvodnění uvedené směrnice vyplývá, že by výrobky s charakteristickou příchutí s vyšším objemem prodeje měly být vyřazovány během delšího časového období, aby měli spotřebitelé dostatek času na přechod k jiným výrobkům.

67

Vzhledem k tomu, že na straně jedné výklad, podle něhož cigarety, stejně jako tabák k ručnímu balení cigaret, představují „kategorii výrobků“ ve smyslu čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40, není v rozporu s těmito cíli, a vzhledem k tomu, že na straně druhé je možné předpokládat, že stejné pojmy použité ve stejném unijním aktu mají stejný význam, není třeba pojem „kategorie výrobků“ ve smyslu tohoto ustanovení vykládat jinak, než jak je vykládán stejný pojem uvedený v jiných ustanoveních této směrnice.

68

Dále pokud jde o metodu umožňující určit, zda určitý tabákový výrobek dosáhl v celé Unii hranice 3 %, která je stanovena v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 pro účely použití výjimky, jež je uvedena v tomto ustanovení, z judikatury citované v bodě 33 tohoto rozsudku vyplývá, že v případě neexistence unijní právní úpravy je na členských státech, aby určily spolehlivou metodu, která zajistí dodržování požadavku vyplývajícího z uvedeného ustanovení.

69

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že Spolková republika Německo v souladu s touto judikaturou provedla čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 tím způsobem, že v § 34 odst. 3 Verordnung über Tabakerzeugnisse und verwandte Erzeugnisse (nařízení o tabákových výrobcích a výrobcích s nimi souvisejících) ze dne 27. dubna 2016 (BGBl. 2016 I, s. 980) stanovila aromata, která musí obsahovat tabákové výrobky, aby se na ně zákaz uvádění těchto výrobků na trh vztahoval až od 20. května 2020.

70

S ohledem na tyto úvahy je třeba na první otázku písm. d) a e) odpovědět, že čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „kategorie výrobků“ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret a postup pro určení, zda určitý tabákový výrobek dosáhl hranice 3 % stanovené v tomto ustanovení, musí být stanoven podle vnitrostátního práva dotyčného členského státu.

71

Podstatou druhé otázky písm. a) předkládajícího soudu je, zda musí být články 8 až 11 směrnice 2014/40 vykládány v tom smyslu, že umožňují členským státům určit doplňující lhůty pro provedení ke lhůtám, jež jsou stanoveny v čl. 29 odst. 1 a v čl. 30 písm. a) této směrnice.

72

Je třeba uvést, že čl. 29 odst. 1 směrnice 2014/40 stanoví, že členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. května 2016 a že tyto předpisy použijí od 20. května 2016, aniž je dotčeno zejména ustanovení čl. 7 odst. 14 uvedené směrnice.

73

Článek 30 téže směrnice, nadepsaný „Přechodné ustanovení“, v písmeni a) nicméně stanoví, že členské státy mohou do 20. května 2017 povolit uvedení na trh tabákových výrobků vyrobených či uvedených do volného oběhu a označených v souladu se směrnicí 2001/37 před 20. květnem 2016.

74

Naproti tomu články 8 až 11 směrnice 2014/40 nestanoví lhůty pro provedení, které by nahrazovaly ty, které jsou stanoveny v článcích 29 a 30 této směrnice.

75

S ohledem na tyto úvahy je třeba na druhou otázku písmene a) odpovědět, že články 8 až 11 směrnice 2014/40 musí být vykládány v tom smyslu, že členským státům neumožňují určit doplňující lhůty pro provedení ke lhůtám, jež jsou stanoveny v článcích 29 a 30 této směrnice.

76

Druhou otázkou písm. b) se předkládající soud táže, zda v případě záporné odpovědi na druhou otázku písm. a) je čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec, čl. 9 odst. 4 písm. a) druhá věta, čl. 9 odst. 6, čl. 10 odst. 1 písm. b), e) a f), jakož i čl. 11 odst. 1 první pododstavec první věta směrnice 2014/40 v rozporu se zásadou proporcionality a s článkem 34 SFEU.

77

V tomto ohledu předkládající soud připomíná, že čl. 9 odst. 6 a čl. 10 odst. 1 písm. f) směrnice 2014/40 pověřují Komisi, aby stanovila určitá pravidla týkající se označování a balení tabákových výrobků, aniž jí pro to stanovují lhůtu či přechodná ustanovení nebo přechodná období, aby bylo zajištěno, že dotyčným podnikům zůstane dostatek času pro to, aby se přizpůsobily požadavkům této směrnice.

78

Pokud jde o zásadu proporcionality, je přitom třeba uvést, že obecné právní zásady, k nimž tato zásada patří, jsou součástí unijního právního řádu a musí být dodržovány unijními orgány, ale též členskými státy při výkonu pravomocí, které jim byly svěřeny unijními směrnicemi (rozsudek ze dne 2. června 2016, ROZ-ŚWIT, C‑418/14, EU:C:2016:400, bod 20).

79

V projednávaném případě směrnice 2014/40 podle článku 32 vstoupila v platnost dne 19. května 2014, přičemž členské státy byly povinny začít uplatňovat právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. května 2016, aniž jsou dotčena ustanovení zejména čl. 7 odst. 14.

80

Doba dvou let, kterou měly členské státy k dispozici, aby přijaly uvedená ustanovení k provedení směrnice 2014/40 a zajistily, aby dotyčným hospodářským subjektům zůstal dostatek času k přizpůsobení se požadavkům této směrnice, je s ohledem na zásadu proporcionality dostatečná.

81

Kromě toho podle článku 30 směrnice 2014/40 členské státy mohou do 20. května 2017 povolit uvedení na trh tabákových výrobků vyrobených či uvedených do volného oběhu a označených v souladu se směrnicí 2001/37 před 20. květnem 2016.

82

Pokud jde dále o otázku, zda jsou čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec, čl. 9 odst. 4 písm. a) druhá věta, čl. 9 odst. 6, čl. 10 odst. 1 písm. b), e) a f), jakož i čl. 11 odst. 1 první pododstavec první věta směrnice 2014/40 v souladu s článkem 34 SFEU, je nutno konstatovat, že zásada volného pohybu zboží nebrání zákazům nebo omezením dovozu, vývozu nebo tranzitu, které jsou odůvodněné zejména ochranou zdraví a života lidí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2004, Swedish Match, C‑210/03, EU:C:2004:802, bod 60).

83

Z toho vyplývá, že ustanovení čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce, čl. 9 odst. 4 písm. a) druhé věty, čl. 9 odst. 6, čl. 10 odst. 1 písm. b), e) a f), jakož i čl. 11 odst. 1 prvního pododstavce první věty směrnice 2014/40 musí být považována za ustanovení, která jsou v souladu se zásadou proporcionality a s článkem 34 SFEU.

84

Za těchto okolností je třeba na druhou otázku písm. b) odpovědět, že přezkum této otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce, čl. 9 odst. 4 písm. a) druhé věty, čl. 9 odst. 6, čl. 10 odst. 1 písm. b), e) a f), jakož i čl. 11 odst. 1 prvního pododstavce první věty směrnice 2014/40.

85

Třetí otázkou písm. a) se předkládající soud táže, zda čl. 13 odst. 1 písm. c) a odstavec 3 směrnice 2014/40 musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost zakázat používání informací, které odkazují na chuť, vůni, aroma nebo jinou přísadu, i když se nejedná o reklamní informace a používání předmětných složek je nadále povoleno.

86

Podle čl. 13 odst. 1 písm. c) a odstavce 3 směrnice 2014/40 nesmí označování jednotkových balení a jakékoliv vnější balení, jakož i samotný tabákový výrobek zahrnovat žádný prvek nebo rys, který odkazuje na chuť, vůni, jakékoliv aroma nebo jiné přísady nebo na jejich nepřítomnost. Je třeba poznamenat, že tyto prvky a rysy mohou mimo jiné zahrnovat texty, symboly, jména, obchodní značky, figurativní nebo jiné znaky.

87

Vzhledem k tomu, že podle samotného znění čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 tabákové výrobky nesmí zahrnovat „žádný prvek nebo rys“, který „odkazuje“ na „jakékoli aroma“, a že podle znění čl. 13 odst. 3 této směrnice tyto prvky a rysy mohou mimo jiné zahrnovat texty, symboly, jména, obchodní značky, figurativní znaky, které nemají reklamní povahu, je třeba vycházet z toho, že záměrem unijního normotvůrce nebylo rozlišovat mezi reklamními informacemi a informacemi, které reklamní povahu nemají. Tento výklad je podpořen skutečností, že na rozdíl od toho, co je stanoveno v článku 13 uvedené směrnice, unijní normotvůrce v čl. 20 odst. 4 písm. b) téže směrnice výslovně požadoval, aby jednotková balení a jakékoli vnější balení elektronických cigaret a náhradních náplní neobsahovala prvky nebo znaky uvedené v článku 13 směrnice 2014/40, s výjimkou těch, na které se vztahuje čl. 13 odst. 1 písm. c) této směrnice, které odkazují na aroma nebo na jeho nepřítomnost.

88

Jak uvedl generální advokát v bodě 78 svého stanoviska, tabákové výrobky s charakteristickou příchutí mohou být nadále odlišeny od ostatních tabákových výrobků, pokud nepoužívají některý z prvků vyjmenovaných v čl. 13 odst. 1 písm. a) až e) uvedené směrnice.

89

Dále vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 4. května 2016, Philip Morris Brands a další (C‑547/14, EU:C:2016:325, bod 141), konstatoval, že zákaz veškerých prvků nebo rysů odkazujících na jakékoli aroma platí nezávisle na tom, zda jsou dotčené informace věcně správné, je nutno vycházet z toho, že se tento zákaz vztahuje i na informace nereklamní povahy uvádějící složky, jejichž používání je směrnicí 2014/40 povoleno.

90

Z toho vyplývá, že čl. 13 odst. 1 písm. c) a odstavec 3 směrnice 2014/40 musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost zakázat používání informací, které odkazují na chuť, vůni, aroma nebo jinou přísadu, i když se nejedná o reklamní informace a i když je používání předmětných složek nadále povoleno.

91

Třetí otázkou písm. b) se předkládající soud táže, zda z důvodu značných omezení používání obchodních značek, která stanoví čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40, je toto ustanovení v rozporu s článkem 17 Listiny.

92

Je třeba uvést, že právo na vlastnictví, které je zakotveno v článku 17 Listiny, se podle odstavce 2 tohoto článku vztahuje rovněž na duševní vlastnictví.

93

Článek 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 ve spojení s čl. 13 odst. 3 této směrnice tím, že stanoví, že označování jednotkových balení a jakékoliv vnější balení, jakož i samotný tabákový výrobek, nesmí zahrnovat obchodní značky odkazující na jakékoliv aroma, omezuje užívání těchto značek.

94

Právo na vlastnictví se nicméně neprojevuje jako absolutní výsada, ale musí k němu být přihlíženo ve vztahu k jeho funkci ve společnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 2013, Križan a další, C‑416/10, EU:C:2013:8, bod 113).

95

Tato úvaha se přitom odráží zejména ve způsobu, jímž je nutno uplatňovat zásadu proporcionality na základě čl. 52 odst. 1 Listiny (rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 47).

96

V souladu s posledně uvedeným ustanovením musí být každé omezení výkonu práv a svobod zakotvených Listinou stanoveno zákonem, musí respektovat jejich podstatu a za současného dodržování zásady proporcionality musí být nezbytné a skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého (rozsudek ze dne 4. května 2016, Pillbox 38, C‑477/14, EU:C:2016:324, bod 160).

97

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že omezení užívání obchodních značek bylo stanoveno směrnicí 2014/40, že se vztahuje jen na užívání značek výrobci na označeních jednotkových balení, na vnějších baleních a na samotných tabákových výrobcích, a tedy nezasahuje do samotné podstaty jejich práva k značce, a to za účelem zaručení vysoké úrovně zdraví při odstraňování překážek vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů v oblasti označování [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. prosince 2002, British American Tobacco (Investments) a Imperial Tobacco, C‑491/01, EU:C:2002:741, bod 150].

98

Směrnice 2014/40 totiž majitelům obchodních značek, na které se vztahuje její čl. 13 odst. 1 písm. c) a odstavec 3, ponechává svobodu tyto značky volně užívat jakýmkoli jiným způsobem, například při velkoobchodním prodeji, než způsobem, na který se vztahují uvedená ustanovení. V důsledku toho se omezení užívání obchodních značek uvedené v bodě 93 tohoto rozsudku nerovná zbavení vlastnictví.

99

Navíc vzhledem k tomu, že podle bodu 16 odůvodnění směrnice 2014/40 tabákové výrobky s charakteristickou příchutí usnadňují zahájení užívání tabáku a ovlivňují formy užívání, je zákaz uvádět na označeních jednotkových balení, na vnějších baleních a na samotných tabákových výrobcích značky odkazující na aroma způsobilý snížit jejich atraktivitu a odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unii tím, že přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví.

100

Z toho vyplývá, že přezkum třetí otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 13 odst. 1 písm. c) a odstavce 3 směrnice 2014/40.

101

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: