–

za H. Clergeaua, J.‑L. Labrousse, A. Boucheta a J.‑P. Matrata P. Spinosim a B. Paillardem, avocats,

–

za francouzskou vládu D. Colasem, S. Horrenbergerem a E. de Moustier, jako zmocněnci,

–

za řeckou vládu G. Kanellopoulosem, A. Vasilopoulou a M. Tassopoulou, jako zmocněnci,

–

za rakouskou vládu G. Eberhardem, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi A. Lewisem a D. Bianchim, jako zmocněnci,

1

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvené v čl. 49 odst. 1 větě třetí Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu, ve kterém proti sobě stojí Administration des douanes et droits indirects (Správa cel a nepřímých daní, Francie) a Établissement national des produits de l’agriculture et de la mer (FranceAgriMer) [Národní ústav pro zemědělské produkty a plody moře (FranceAgriMer), Francie] na straně jedné a Hubert Clergeau, Jean-Luc Labrousse, Jean-Jacques Berthellemy, Alain Bouchet, Jean-Pierre Dubois, Marcel Géry, Jean-Paul Matrat, Jean-Pierre Paziot a Patrice Raillot (dále jen „obžalovaní v původním řízení“) na straně druhé a jehož předmětem je trestní odpovědnost jmenovaných fyzických osob za nepravdivá prohlášení nebo podvodná jednání, jejichž cílem bylo získání výhody v souvislosti s vývozem.

3

Nařízení Komise (EHS) č. 1964/82 ze dne 20. července 1982, kterým se stanoví podmínky pro poskytování zvláštních vývozních náhrad pro některé druhy vykostěného hovězího masa (Úř. věst. 1982, L 212, s. 48; Zvl. vyd. 03/05, s. 146), stanovilo podmínky, za nichž lze poskytnout zvláštní vývozní náhrady pro některé jakosti masa.

4

Ve druhém bodě odůvodnění tohoto nařízení se uvádělo:

„[…] s ohledem na situaci na trhu, hospodářskou situaci v odvětví hovězího a telecího masa a odbytové možnosti produktů v uvedeném odvětví je nutné stanovit podmínky, za kterých mohou být poskytovány zvláštní vývozní náhrady pro tyto produkty […]“

5

Za tím účelem článek 1 uvedeného nařízení stanovil:

„Jednotlivě balené vykostěné kusy z čerstvých nebo chlazených zadních čtvrtí dospělého skotu samčího pohlaví mají právo na poskytnutí zvláštních vývozních náhrad, pokud splňují podmínky tohoto nařízení.

[…]“

6

Článek 2 odst. 1 téhož nařízení stanovil:

„Hospodářský subjekt předloží příslušným orgánům určeným členskými státy prohlášení, ve kterém uvede, že vykostí zadní čtvrti uvedené v článku 1, a to za podmínek stanovených tímto nařízením, a vyveze celkové množství vykostěných kusů, přičemž každý kus zabalí jednotlivě.“

7

Článek 1 a čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1964/82 byly s účinností od 19. ledna 1998 změněny nařízením Komise (ES) č. 2469/97 ze dne 11. prosince 1997, kterým se mění nařízení č. 1964/82, nařízení (EHS) č. 3846/87, kterým se zavádí nomenklatura zemědělských produktů pro vývozní náhrady, a nařízení (ES) č. 1445/95 o prováděcích pravidlech pro dovozní a vývozní licence v odvětví hovězího a telecího masa (Úř. věst. 1997, L 341, s. 8; Zvl. vyd. 03/22, s. 125).

8

Ve druhém bodě odůvodnění nařízení č. 2469/97 se uvádělo:

„vzhledem k tomu, že v souvislosti s prováděním Dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání by měl být zaveden režim, který by se více zaměřil na produkty z hovězího a telecího masa, které by se vyvážely zejména do třetích zemí; že by zavedení zvláštní náhrady pro vykostěné maso z předních čtvrtí dospělého skotu samčího pohlaví mělo přispět k dosažení takového cíle; že je proto nutné rozšířit stávající režim nařízení […] č. 1964/82 na uvedené produkty.“

9

Článek 1 nařízení č. 1964/82, ve znění nařízení č. 2469/97, stanovil:

„Jednotlivě balené vykostěné kusy z čerstvých nebo chlazených předních a zadních čtvrtí dospělého skotu samčího pohlaví o průměrném obsahu libového hovězího masa nejméně 55 % mají právo na poskytnutí zvláštních vývozních náhrad, pokud splňují podmínky tohoto nařízení.

[…]“

10

Nařízení č. 1964/82 bylo s účinností od 1. ledna 2008 zrušeno a nahrazeno nařízením Komise (ES) č. 1359/2007 ze dne 21. listopadu 2007, kterým se stanoví podmínky pro poskytování zvláštních vývozních náhrad pro některé druhy vykostěného hovězího masa (Úř. věst. 2007, L 304, s. 21).

11

V bodě 3 odůvodnění nařízení č. 1359/2007 se uvádí:

„S ohledem na situaci na trhu, hospodářskou situaci v odvětví hovězího a telecího masa a odbytové možnosti produktů v uvedeném odvětví je nutné stanovit podmínky, za kterých mohou být poskytovány zvláštní vývozní náhrady pro tyto produkty. Je zejména nutné stanovit takovéto podmínky pro některé jakosti masa, které pocházejí z vykostěných čtvrtí skotu samčího pohlaví.“

12

Do článků 1 a 2 uvedeného nařízení je v podstatě doslovně převzato znění článku 1 nařízení č. 1964/82 ve znění nařízení č. 2469/97.

13

Článek 426 celního zákoníku stanoví:

„Za zakázaný dovoz nebo vývoz zboží bez oznámení se považují:

[…]

[…]“

14

Dne 21. prosince 1990 zahájil procureur de la République de La Rochelle (státní zástupce v La Rochelle, Francie) vyšetřování proti neznámému pachateli ve věci trestného činu nepravdivých prohlášení nebo podvodných jednání ve smyslu čl. 426 bodu 4 code des douanes (celní zákoník). Předmětem vyšetřování byly skutky spáchané v souvislosti s aktivitami společnosti Clergeau SA, která působí zejména v oblasti nákupu, prodeje, přepravy, dovozu a vývozu masa a také v oblasti jatek.

15

Dne 25. května 2010 ukončil vyšetřovací senát cour d’appel de Poitiers (Odvolací soud v Poitiers, Francie) toto vyšetřování a postavil obviněné v původním řízení před trestní soud.

16

Obžalovaným je v podstatě vytýkáno, že v období let 1987 až 1992 spáchali skutky, které vedly k přiznání zvláštních vývozních náhrad podle nařízení č. 1964/82 společnosti Clergeau, jež na ně neměla nárok, a spočívaly v tom, že jako „vykostěné kusy z čerstvých nebo chlazených zadních čtvrtí“ dospělého skotu samčího pohlaví ve smyslu článku 1 uvedeného nařízení deklarovali části masa neodpovídající této definici. Obžalovaní v původním řízení totiž do schváleného vývozního skladu dodávali kusy pocházející především z předních čtvrtí, ačkoli k takovým náhradám byly způsobilé jen kusy ze zadních čtvrtí.

17

Rozsudkem tribunal correctionnel de La Rochelle (Trestní soud v La Rochelle, Francie) ze dne 3. prosince 2013, potvrzeným v odvolacím řízení rozsudkem cour d’appel de Poitiers (Odvolací soud v Poitiers) ze dne 12. března 2015, byli obžalovaní v původním řízení zproštěni obžaloby.

18

Správa cel a nepřímých daní a FranceAgriMer podaly proti tomuto rozsudku dovolání k předkládajícímu soudu, který má za to, že v rámci prvního dovolacího důvodu FranceAgriMer vyvstává otázka spadající do unijního práva, a sice otázka výkladu zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvené v čl. 49 odst. 1 Listiny.

19

FranceAgriMer na podporu zmíněného dovolacího důvodu v podstatě tvrdí, že cour d’appel de Poitiers (Odvolací soud v Poitiers) porušil pravidla časové působnosti trestního práva, neboť ve sporu v původním řízení retroaktivně uplatnil změnu kritérií způsobilosti ke zvláštním vývozním náhradám původně stanovených nařízením č. 1964/82. Na tuto změnu se totiž zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona nevztahuje, neboť změna se netýkala znaků skutkové podstaty trestného činu ani nebyla změněna kvalifikace skutků v původním řízení.

20

Předkládající soud podotýká, že nařízení č. 1964/82 stanovilo zvláštní vývozní náhrady pro vykostěné kusy ze zadních čtvrtí dospělého skotu samčího pohlaví. Toto nařízení bylo ovšem poté, co byly spáchány skutky dotčené v původním řízení, nahrazeno nařízením č. 1359/2007, které rozšířilo právo na tyto náhrady i na kusy pocházející z předních čtvrtí. V dané věci proto vyvstává otázka, zda se na základě zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona mají tyto změny uplatnit na spor v původním řízení.

21

V tomto ohledu předkládající soud předně poznamenává, že tato zásada souvisí s myšlenkou, podle které mohou být skutkové podstaty trestných činů a tresty stanoveny pouze tehdy, pokud se jeví jako nezbytné. Posuzování této nezbytnosti má přitom v oblasti hospodářskoprávní úpravy, která je proměnlivá, specifickou povahu. V této oblasti okolnost, že se opatření již nejeví nezbytným ve vztahu k aktuální ekonomické situaci, neznamená, že jeho porušení, k němuž došlo v minulosti, již nesmí být sankcionováno.

22

Předkládající soud dále poukazuje na to, že čl. 426 bod 4 celního zákoníku provádí do francouzského práva povinnost, vycházející z čl. 4 odst. 3 SEU, trestat osoby, které v důsledku nepravdivých prohlášení nebo podvodných jednání získají zvláštní vývozní náhrady, na něž nemají nárok. Toto vnitrostátní ustanovení, jež je právním základem pro stíhání vedené ve věci v původním řízení, zůstalo v průběhu času nezměněné.

23

Tentýž soud má konečně za to, že uplatnění zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona za takových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, by vedlo k oslabení postihování ohrožení finančních zájmů Evropské unie. Uplatněním zásady uvedené v čl. 49 odst. 1 Listiny by tak mohlo být bráněno respektování čl. 4 odst. 3 SEU.

24

V tomto kontextu se Cour de cassation (Kasační soud, Francie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 49 Listiny […] vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl někdo odsouzen za to, že neoprávněně získal vývozní náhrady prostřednictvím podvodných jednání nebo nepravdivých prohlášení týkajících se povahy zboží, pro které byly náhrady požadovány, ačkoli se v důsledku změny právní úpravy, ke které došlo po předmětném skutku, stalo zboží, které bylo skutečně vyvezeno, pro tyto náhrady způsobilým?“

25

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvená v čl. 49 odst. 1 větě třetí Listiny, vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby byla určitá osoba odsouzena za to, že neoprávněně získala zvláštní vývozní náhrady podle nařízení č. 1964/82 prostřednictvím podvodných jednání nebo nepravdivých prohlášení týkajících se povahy zboží, pro které byly náhrady požadovány, ačkoli se v důsledku změny tohoto nařízení, ke které došlo poté, co nastaly předmětné skutky, stalo zboží, které vyvezla, pro tyto náhrady způsobilým.

26

Úvodem je třeba připomenout, že zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, tak jak je zakotvena v čl. 49 odst. 1 Listiny, je součástí primárního unijního práva. I před vstupem Lisabonské smlouvy, která přiznala Listině stejnou právní sílu jako Smlouvám, v platnost Soudní dvůr rozhodl, že tato zásada vyplývá z ústavních tradic společných členským státům, a tudíž musí být považována za součást obecných zásad unijního práva (rozsudek ze dne 6. října 2016, Paoletti a další, C‑218/15, EU:C:2016:748, bod 25).

27

Okolnost, že skutky dotčené v původním řízení nastaly v letech 1987 až 1992, to znamená před 1. prosincem 2009, kdy Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, proto sama o sobě nebrání tomu, aby byla v projednávaném případě uplatněna zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvená v čl. 49 odst. 1 větě třetí Listiny.

28

Dále je třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se základní práva zaručená v právním řádu Unie uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, avšak nikoli mimo tyto situace (rozsudek ze dne 14. června 2017, Online Games a další, C‑685/15, EU:C:2017:452, bod 55).

29

V projednávané věci postačí poukázat na to, že podle informací poskytnutých předkládajícím soudem jsou obžalovaní v původním řízení stíháni na základě čl. 426 bodu 4 celního zákoníku za to, že učinili nepravdivá prohlášení nebo se dopustili podvodných jednání, v jejichž důsledku získali zvláštní vývozní náhrady podle nařízení č. 1964/82. V této souvislosti předkládající soud poznamenává, že účelem tohoto ustanovení celního zákoníku je zejména stíhat ohrožení finančních zájmů Unie v souladu s povinnostmi, které jsou členským státům uloženy článkem 4 odst. 3 SEU a článkem 325 SFEU.

30

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že na skutkovou podstatu podle čl. 426 bodu 4 celního zákoníku a na trestní řízení dotčené v původním řízení se vztahuje působnost základních práv zaručených v unijním právním řádu ve smyslu judikatury připomenuté výše v bodě 28 tohoto rozsudku, takže předkládající soud musí v rámci uvedeného řízení zajistit dodržení zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvené v čl. 49 odst. 1 větě třetí Listiny (viz obdobně rozsudek ze dne 3. května 2005, Berlusconi a další, C‑387/02, C‑391/02 a C‑403/02, EU:C:2005:270, bod 69).

31

Po tomto úvodu je pro účely zodpovězení otázky předkládajícího soudu třeba připomenout, že poté, co byly spáchány skutky dotčené v původním řízení, byl článek 1 nařízení č. 1964/82 – s účinky od 19. ledna 1998 – změněn nařízením č. 2469/97, které rozšířilo právo na zvláštní vývozní náhrady podle nařízení č. 1964/82 na kusy z předních čtvrtí dospělého skotu samčího pohlaví, tedy na takové kusy, k jakým se vztahovala nepravdivá prohlášení nebo podvodná jednání vytýkaná obžalovaným v původním řízení. Tato změna byla následně převzata do článku 1 nařízení č. 1359/2007, jímž bylo kodifikováno a s účinností od 1. ledna 2008 nahrazeno nařízení č. 1964/82.

32

Je tudíž třeba zjistit, zda s ohledem na uvedenou změnu kritérií způsobilosti stanovených v článku 1 nařízení č. 1964/82 brání zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvená v čl. 49 odst. 1 větě třetí Listiny, tomu, aby za takových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, byla určitá osoba odsouzena za to, že učinila nepravdivá prohlášení nebo se dopustila podvodných jednání ve smyslu čl. 426 bodu 4 celního zákoníku.

33

V tomto ohledu je třeba připomenout, že použití mírnějšího ustanovení trestního zákona nutně předpokládá postupnou změnu zákonů v čase a spočívá na konstatování, že zákonodárce změnil názor na trestní kvalifikaci skutkového stavu nebo na trest, který se má za trestný čin uložit (rozsudek ze dne 6. října 2016, Paoletti a další, C‑218/15, EU:C:2016:748, bod 27).

34

Je přitom třeba poukázat na to, jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, že francouzský zákonodárce od spáchání trestného činu dotčeného ve věci v původním řízení skutkovou podstatu stanovenou v čl. 426 bodě 4 celního zákoníku nijak nezměnil. Nepravdivá prohlášení nebo podvodná jednání, v jejichž důsledku dochází k získání takové výhody v souvislosti s vývozem, jako je zvláštní vývozní náhrada podle nařízení č. 1964/82, jsou tedy i nadále stejně trestná, jako byla v době rozhodné z hlediska skutkového stavu věci v původním řízení.

35

Je tedy třeba konstatovat, stejně jako generální advokátka v bodě 41 svého stanoviska, že francouzský zákonodárce v daném případě nijak nezměnil svůj náhled na trestní kvalifikaci předmětných skutků nebo na trest, který se má za trestný čin vytýkaný obžalovaným v původním řízení uložit.

36

Co se dále týče změny provedené v unijní právní úpravě, připomenuté výše v bodě 31 tohoto rozsudku, je nutno zdůraznit, jak vyplývá z druhého bodu odůvodnění nařízení č. 2469/97, že účelem zavedení zvláštní vývozní náhrady za vykostěné kusy z předních čtvrtí dospělého skotu samčího pohlaví bylo přizpůsobit danou právní úpravu měnícím se podmínkám na trhu s masem, a zejména změněné situaci na celosvětovém trhu v návaznosti na provádění dohod uzavřených v rámci Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání.

37

Rozhodnutí unijního normotvůrce změnit kritéria způsobilosti stanovená v článku 1 nařízení č. 1964/82 vychází tudíž z ryze ekonomického a odborného posouzení situace na celosvětovém trhu s masem.

38

Je proto třeba konstatovat, že úmyslem unijního normotvůrce při zavádění této změny rozhodně nebylo zpochybnit trestní kvalifikaci nebo vyměření trestu příslušnými vnitrostátními orgány, který se má uložit za takové jednání, v jejichž důsledku dochází k neoprávněnému získání zvláštních vývozních náhrad podle nařízení č. 1964/82, jako jsou nepravdivá prohlášení nebo podvodná jednání vytýkaná obžalovaným v původním řízení.

39

Kromě toho je třeba zdůraznit, jak mimo jiné podotýká francouzská vláda ve svém písemném vyjádření, že změna provedená v unijní právní úpravě nezměnila znaky skutkové podstaty trestného činu vytýkaného obžalovaným v původním řízení.

40

Vzhledem k tomu, že tento trestný čin se vztahuje na nepravdivá prohlášení nebo podvodná jednání, v jejichž důsledku dochází k získání zvláštních vývozních náhrad podle nařízení č. 1964/82, nemůže být podle všeho trestnost takových nepravdivých prohlášení nebo podvodných jednání dotčena samotnou okolností, že zboží, pro které byly tyto náhrady požadovány, se poté, co byly spáchány skutky dotčené v původním řízení, stalo pro tyto náhrady způsobilým.

41

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvená v čl. 49 odst. 1 větě třetí Listiny, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byla určitá osoba odsouzena za to, že neoprávněně získala zvláštní vývozní náhrady podle nařízení č. 1964/82 prostřednictvím podvodných jednání nebo nepravdivých prohlášení týkajících se povahy zboží, pro které byly náhrady požadovány, ačkoli se v důsledku změny tohoto nařízení, ke které došlo poté, co nastaly předmětné skutky, stalo zboží, které vyvezla, pro tyto náhrady způsobilým.

42

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvená v čl. 49 odst. 1 větě třetí Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byla určitá osoba odsouzena za to, že neoprávněně získala zvláštní vývozní náhrady podle nařízení Komise (EHS) č. 1964/82 ze dne 20. července 1982, kterým se stanoví podmínky pro poskytování zvláštních vývozních náhrad pro některé druhy vykostěného hovězího masa, prostřednictvím podvodných jednání nebo nepravdivých prohlášení týkajících se povahy zboží, pro které byly náhrady požadovány, ačkoli se v důsledku změny tohoto nařízení, ke které došlo poté, co byly spáchány předmětné skutky, stalo zboží, které vyvezla, pro tyto náhrady způsobilým.