–

za INEOS Köln GmbH S. Altenschmidtem a A. Sitzerem, Rechtsanwälte,

–

za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi A. C. Becker, jakož i C. Zadrou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 písm. h) rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2011, L 130, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi INEOS Köln GmbH (dále jen „INEOS“) a Bundesrepublik Deutschland (Spolková republika Německo), zastoupenou Umweltbundesamt (Spolkový úřad pro životní prostředí), v otázce zamítnutí žádosti této společnosti o bezúplatné přidělení povolenek na emise skleníkových plynů (dále jen „emisní povolenky“) v rozsahu, v němž se týká emisí ze spalování částečně zoxidovaného uhlíku obsaženého v kapalných odpadových látkách.

3

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 (Úř. věst. 2009, L 140, s. 63) (dále jen „směrnice 2003/87“), v článku 10a, nadepsaném „Přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek platná v celém Společenství“, stanoví:

„1.   Do 31. prosince 2010 přijme Komise prováděcí opatření k harmonizovanému přidělování povolenek […]

[…]

Opatření uvedená v prvním pododstavci v možném rozsahu určí předem stanovené referenční hodnoty pro celé Společenství, aby se přidělování uskutečňovalo způsobem, který motivuje ke snižování emisí skleníkových plynů a k energeticky účinným technikám, přičemž tam, kde jsou příslušná zařízení k dispozici, se zohlední nejúčinnější techniky, náhražky, alternativní výrobní procesy, vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny, účinné způsoby využívání energie z odpadních plynů, využívání biomasy a zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. […]

[…]

11.   S výhradou článku 10b představuje množství přidělených bezplatných povolenek podle odstavců 4 až 7 tohoto článku v roce 2013 80 % množství určeného v souladu s opatřeními uvedenými v odstavci 1. Bezplatné přidělení se poté každý rok snižuje o stejnou částku, což povede k 30 % přidělených bezplatných povolenek v roce 2020 s cílem dosáhnout toho, aby v roce 2027 nebyly přiděleny žádné bezplatné povolenky.

[…]“

4

Bod 23 odůvodnění směrnice 2009/29 zní:

„Aby se co nejvíce omezilo narušení hospodářské soutěže ve Společenství, mělo by být přechodně povoleno přidělování bezplatných povolenek zařízením na základě harmonizovaných pravidel Společenství (‚předem stanovené referenční hodnoty‘). Tato pravidla by měla vycházet z technik s největší účinností týkající se skleníkových plynů a energie, nejúčinnějších náhražek a alternativních výrobních procesů, používání biomasy, energie z obnovitelných zdrojů, jakož i zachytávání a ukládání CO2. Neměla by vytvářet žádnou pobídku ke zvýšení emisí […]. Uvedená harmonizovaná pravidla mohou rovněž zohlednit emise související s používáním hořlavých odpadních plynů, nelze-li vzniku těchto odpadních plynů v průmyslové výrobě zabránit. V tomto ohledu mohou stanovit, že provozovatelům zařízení na spalování uvedených odpadních plynů nebo provozovatelům zařízení, která jsou původci těchto plynů, budou přiděleny bezplatné povolenky. […]“

5

Rozhodnutím 2011/278 stanovila Komise na základě článku 10a směrnice 2003/87 harmonizované základy, podle nichž musí členské státy každý rok vyčíslit počet bezplatných povolenek přidělovaných jednotlivým zařízením na jejich území.

6

Body 1, 8, 12 a 32 odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádějí:

[…]

[…]

[…]

7

Článek 3 rozhodnutí 2011/278, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

[…]

[…]“

8

Článek 6 rozhodnutí 2011/278, nadepsaný „Rozdělení na dílčí zařízení“, stanoví:

„1.   Pro účely tohoto rozhodnutí členské státy rozdělí všechna zařízení způsobilá pro bezplatné přidělení povolenek na emise podle článku 10a směrnice 2003/87/ES na jedno nebo více těchto dílčích zařízení:

[…]“

9

Článek 10 rozhodnutí 2011/278, nadepsaný „Přidělování povolenek na úrovni zařízení“, stanoví:

„1.   Na základě údajů shromážděných v souladu s článkem 7 členské státy pro každý rok vypočítají množství povolenek na emise bezplatně přidělených od roku 2013 každému stávajícímu zařízení na jejich území podle odstavců 2 až 8.

2.   Pro účely tohoto výpočtu členské státy nejprve pro každé dílčí zařízení zvlášť stanoví předběžné roční množství bezplatně přidělených povolenek na emise, a to tímto způsobem:

[…]

10

Ustanovení § 9 odst. 1 Treibhausgas-Emissionshandelgesetz (zákon o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů) ze dne 21. července 2011 (BGBl. 2011 I, s. 1475) stanoví, že provozovatelům zařízení budou bezplatné povolenky přiděleny na základě zásad stanovených v článku 10a směrnice 2003/87 a rozhodnutí 2011/278.

11

Ustanovení § 2 bodu 17 Verordnung über die Zuteilung von Treibhausgas-Emissionsberechtigungen in der Handelsperiode 2013 bis 2020 (nařízení o přidělování povolenek na emise skleníkových plynů pro obchodovací období od roku 2013 do roku 2020) ze dne 26. září 2011 (BGBl. 2011 I, s. 1921, dále jen „ZuV 2020“) vymezuje pojem „odpadní plyn“ takto:

„směs plynů obsahující částečně zoxidovaný uhlík jako vedlejší produkt z procesů uvedených v bodě 29 písm. b), jejíž chemický energetický obsah stačí k samostatnému spalování bez dodatečného přidání paliva, nebo k tomu, aby v případě smísení s palivy s vyšší výhřevností významně přispěla k celkovému dodání energie“.

12

Podle § 2 bodu 29 ZuV 2020 se pojem „dílčí zařízení pro emise z procesů“ vztahuje na:

„[…]

13

INEOS provozuje průmyslový petrochemický komplex, který se sestává z několika zařízení na výrobu základních organických chemikálií a je součástí průmyslové tepelné elektrárny. Tato elektrárna zásobuje tento komplex vodní párou získanou ze spalování kapalných a plynných odpadních látek z výrobních procesů probíhajících v chemických výrobních zařízeních v tomto komplexu.

14

Dne 23. ledna 2012 požádala INEOS Deutsche Emissionshandelsstelle (německý subjekt prodávající emisní povolenky, dále jen „DEHSt“) o bezplatné přidělení povolenek podle § 9 odst. 1 zákona o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů pro obchodovací období od roku 2013 do roku 2020. Tato žádost zahrnovala konkrétně dílčí zařízení pro emise z procesů spalování částečně zoxidovaného uhlíku získaného chemickou syntézou, v němž se na reakci podílí materiál obsahující uhlík, avšak jeho hlavním účelem není výroba tepla.

15

Rozhodnutím ze dne 19. února 2014 odmítla DEHSt přidělit bezplatné povolenky na emise z procesů spalování kapalných odpadových látek z důvodu, že § 2 bod 29 písm. c) ZuV 2020 se použije pouze na odpadní plyny.

16

Odvolání, které INEOS proti tomuto rozhodnutí podala, DEHSt zamítl ze stejných důvodů rozhodnutím ze dne 14. září 2015.

17

Dne 29. září 2015 podala INEOS proti těmto rozhodnutím žalobu k Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo), přičemž tvrdila, že § 2 bod 29 písm. c) ZuV 2020 ani čl. 3 písm. h) rozhodnutí 2011/278 nehovoří o skupenství – pevném, kapalném či plynném – částečně zoxidovaného materiálu obsahujícího uhlík a z ničeho nelze dovodit, že se tato ustanovení uplatní pouze na odpadní plyny ve smyslu § 2 bodu 17 ZuV 2020. Takové omezení přitom podle ní nevyplývá z duchu či účelu dotčené vnitrostátní legislativy. S ohledem na trvale udržitelné hospodaření se zdroji by podle ní měly být jak kapalné, tak plynné odpadní látky používány k energetickým účelům namísto jejich odvádění či spalování.

18

DEHSt naopak tvrdí, že podle čl. 10a odst. 1 třetího pododstavce první věty směrnice 2003/87 a bodu 23 odůvodnění směrnice 2009/29 vzniká nárok na bezplatné přidělení povolenek pouze v případě emisí ze spalování částečně zoxidovaného uhlíku z odpadních plynů.

19

Předkládající soud si proto klade otázku, zda k bezplatnému přidělení povolenek může vést spalování částečně zoxidovaného uhlíku z odpadních kapalin.

20

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být rozhodnutí 2011/278 […] vykládáno v tom smyslu, že ‚dílčí zařízení pro emise z procesů‘ podle čl. 3 písm. h) tohoto rozhodnutí počítá s plynným skupenstvím částečně zoxidovaného uhlíku, nebo se toto ustanovení vztahuje i na částečně zoxidovaný uhlík v kapalném skupenství?“

21

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 písm. h) rozhodnutí 2011/278 vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která z pojmu „dílčí zařízení pro emise z procesů“ ve smyslu tohoto ustanovení vylučuje emise skleníkových plynů ze spalování částečně zoxidovaného uhlíku v kapalném skupenství.

22

Pro účely posouzení této otázky je nejprve třeba připomenout, že cílem směrnice 2003/87 je vytvořit systém pro obchodování s povolenkami na emise, který má snížit emise skleníkových plynů do atmosféry na úroveň, jež brání nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému, a jehož konečným cílem je ochrana životního prostředí (viz zejména rozsudek ze dne 8. března 2017, ArcelorMittal Rodange a Schifflange, C‑321/15, EU:C:2017:179, bod 24).

23

Tento systém spočívá na ekonomické logice, která podněcuje všechny účastníky tohoto sytému k tomu, aby vypouštěli nižší množství skleníkových plynů, než jaké odpovídá povolenkám, které jim byly původně poskytnuty, aby pak převedli přebytečné povolenky na jiného účastníka, který vyprodukoval vyšší množství emisí, než byly přidělené povolenky (viz zejména rozsudek ze dne 8. března 2017, ArcelorMittal Rodange a Schifflange, C‑321/15, EU:C:2017:179, bod 22).

24

Účelem směrnice 2003/87 je tedy snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů v Evropské unii o nejméně 20 % pod úroveň roku 1990, a to efektivně z hlediska nákladů (rozsudek ze dne 8. září 2016, E.ON Kraftwerke, C‑461/15, EU:C:2016:648, bod 23).

25

Článek 10a směrnice 2003/87 za tímto účelem stanoví, že zařízením v určitých odvětvích jsou bezplatně přidělovány emisní povolenky, jejichž počet se podle odst. 11 tohoto ustanovení má v letech 2013–2020 postupně snižovat tak, aby v roce 2027 nebyly přiděleny žádné bezplatné povolenky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2016, E.ON Kraftwerke, C‑461/15, EU:C:2016:648, bod 24, jakož i ze dne 26. října 2016, Yara Suomi a další, C‑506/14, EU:C:2016:799, bod 46).

26

V souladu s čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87 Komise rozhodnutím 2011/278 zavedla harmonizovaná pravidla Unie pro bezplatné přidělování emisních povolenek. Tato harmonizovaná pravidla konkretizují zásadní požadavek co nejvíce omezit narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu (rozsudek ze dne 22. června 2016, DK Recycling und Roheisen v. Komise, C‑540/14 P, EU:C:2016:469, bod 53).

27

Z odstavce 2 uvedeného článku 10a vyplývá, že Komise v tomto rámci stanovuje referenční hodnoty v jednotlivých odvětvích nebo pododvětvích (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, bod 60).

28

Jak plyne z čl. 10 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2011/278, vypočítají členské státy předběžný roční počet bezplatně přidělených povolenek tak, že tyto referenční úrovně vynásobí úrovní historické činnosti každého dílčího zařízení. Za tímto účelem jsou v souladu s článkem 6 tohoto rozhodnutí povinny rozlišovat dílčí zařízení podle jejich činnosti, aby bylo možné určit, zda je třeba uplatňovat „referenční úroveň produktu“, „referenční úroveň tepla“, „referenční úroveň paliva“ nebo dále specifický koeficient pro „dílčí zařízení pro emise z procesů“ (rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, bod 61).

29

Soudní dvůr již v tomto ohledu uvedl, že definice dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu, pro referenční úroveň tepla, pro referenční úroveň paliva a pro emise z procesů obsažené v článku 3 rozhodnutí 2011/278 se navzájem vylučují (rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, bod 62).

30

Jak vyplývá z bodu 12 odůvodnění rozhodnutí 2011/278, pouze v případě, že stanovení referenční úrovně produktu nebylo možné, avšak vyskytly se skleníkové plyny způsobilé pro přidělení bezplatných povolenek na emise, by tyto povolenky měly být přiděleny na základě tří dalších hierarchicky seřazených „nouzových“ přístupů s cílem dosáhnout maximálního snížení emisí skleníkových plynů a maximální energetické účinnosti alespoň pro některé části dotčených výrobních procesů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, body 67 a 68).

31

Pokud jde dále o označení „dílčí zařízení pro emise z procesů“, umožňuje tuto kvalifikaci produkce pouze některých zvláštních druhů emisí uvedených v čl. 3 písm. h), i) až vi) téhož rozhodnutí (rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, bod 66).

32

V tomto případě je třeba určit, zda emise vyprodukované spalováním částečně zoxidovaného uhlíku obsaženého v kapalných odpadových látkách mohou být zohledněny jako emise z procesů ve smyslu článku 3 písm. h) bodu iv) rozhodnutí 2011/278 pro účely bezplatného přidělení emisních povolenek na základě článku 10 tohoto rozhodnutí.

33

V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 3 písm. h) bod iv) rozhodnutí 2011/278 vymezuje pojem „dílčí zařízení pro emise z procesů“ v tom smyslu, že zahrnuje „[…] emise ze spalování částečně zoxidovaného uhlíku“, k nimž dochází chemickou syntézou, „při níž se na reakci podílí materiál obsahující uhlík a jejichž hlavním účelem není výroba tepla“, „za předpokladu, že se odečtou emise, které by vznikly při spalování množství zemního plynu, které odpovídá technicky využitelnému energetickému obsahu částečně zoxidovaného uhlíku“.

34

Jak správně uvádí německá vláda a Komise, toto znění neposkytuje zásadní vodítko k tomu, jakým způsobem zjistit, v jakém skupenství se má nacházet „částečně zoxidovaný uhlík“ ve smyslu tohoto ustanovení, aby mohly být emise z jeho spalování považovány za emise z procesů pro účely bezplatného přidělení povolenek.

35

Za těchto podmínek je třeba v souladu s ustálenou judikaturou přihlédnout k obecné systematice směrnice 2003/87 a rozhodnutí 2011/278, jakož i k cílům, které sledují (obdobně viz zejména rozsudek ze dne 27. června 2013, Malaysia Dairy Industries, C‑320/12, EU:C:2013:435, bod 26, jakož i ze dne 11. listopadu 2015, Tecom Mican a Arias Domínguez, C‑223/14, EU:C:2015:744, bod 35 a citovaná judikatura).

36

Pokud jde zaprvé o obecnou systematiku směrnice 2003/87 a rozhodnutí 2011/278, je třeba především uvést, že zohlednění emisí ze spalování částečně zoxidovaného uhlíku, jak vyplývá již z bodů 25 až 31 tohoto rozsudku, patří do rámce zvláštního režimu ve dvou ohledech, a to pro účely aplikace přechodných ustanovení upravujících bezplatné přidělování povolenek a pro účely tzv. „nouzového“ přístupu v případě emisí z procesů. Z toho vyplývá, že čl. 3 písm. h) bod iv) rozhodnutí 2011/278 nelze vykládat extenzivně [obdobně viz rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Holcim (Rumunsko) v. Komise, C‑556/14 P, nezveřejněný, EU:C:2016:207, bod 48].

37

Dále je třeba uvést, že jak směrnice 2003/87, a to konkrétně její čl. 10a odst. 1 třetí pododstavec, jakož i bod 23 odůvodnění směrnice 2009/29, tak rozhodnutí 2011/278, a sice body 1, 8 a 32 jejího odůvodnění, zmiňují účinné využívání energie jako cíl, který bezplatné přidělování emisních povolenek sleduje, pouze v souvislosti s odpadními plyny.

38

V tomto ohledu z týchž ustanovení vyplývá – na rozdíl od toho, co tvrdí společnost INEOS, že zmiňovaný cíl je v kontextu bezplatného přidělování emisních povolenek sledován nejen ve vztahu k elektřině vyrobené z odpadních plynů, ale obecně ve vztahu ke všem produktům a procesům, které mohou ke vzniku takového nároku vést.

39

Jak již Soudní dvůr konstatoval, referenční úrovně produktu zohledňují účinné způsoby využívání energie z odpadních plynů a emise spojené s využíváním této energie a za tímto účelem byl při stanovení hodnot referenčních úrovní pro produkty, při jejichž výrobě vznikají odpadní plyny, ve značné míře zohledněn obsah uhlíku v těchto odpadních plynech (rozsudky ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, bod 48, jakož i ze dne 26. října 2016, Yara Suomi a další, C‑506/14, EU:C:2016:799, bod 40).

40

Dále je třeba uvést, že v dokumentu nazvaném „Guidance Document no 2 on the harmonized free allocation methodology for the EU-ETS post 2012 (Guidance on allocation methodologies)“ [pokyny č. 2 k harmonizovanému způsobu bezplatného přidělování povolenek v Evropské unii po roce 2012 (pokyny k přidělování)], s. 22, ze dne 14. dubna a 29. června 2011, a v dokumentu nazvaném „Guidance Document no 8 on the harmonized free allocation methodology for the EU-ETS post 2012 – Waste gases and process emissions sub-installation“ (pokyny č. 8 k harmonizovanému způsobu bezplatného přidělování povolenek v Evropské unii po roce 2012 – odpadní plyny a dílčí zařízení pro emise z procesů), s. 4 až 6, ze dne 14. dubna a 6. září 2011, zveřejněných na internetové stránce Komise tento orgán řeší pouze emise vyprodukované z částečně zoxidovaného uhlíku obsaženého v odpadních plynech.

41

Tyto dokumenty sice nejsou právně závazné, avšak poskytují další vodítko k objasnění obecné systematiky směrnice 2003/87 a rozhodnutí 2011/278 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, body 105 a 112).

42

Je přitom třeba konstatovat, že naopak žádné ustanovení směrnice 2003/87 či rozhodnutí 2011/278 nehovoří o účinném využívání energie v souvislosti s využíváním kapalných odpadových látek obsahujících částečně zoxidovaný uhlík.

43

Pokud jde zadruhé o cíle sledované touto právní úpravou, je třeba uvést, že čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87 a rozhodnutí 2011/278 usilují v rámci plnění cílů připomenutých v bodech 22 až 24 tohoto rozsudku o snižování emisí skleníkových plynů a energeticky účinné techniky zvyšující energetickou výnosnost, k nimž patří zejména účinné využívání energie z odpadních plynů, jsou-li tyto prostředky k dispozici a nezvyšují-li emise (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Borealis a další, C‑180/15, EU:C:2016:647, bod 102, jakož i ze dne 26. července 2017, ArcelorMittal Atlantique a Lorraine, C‑80/16, EU:C:2017:588, bod 47).

44

Soudní dvůr již uvedl, že odpadní plyny jsou nevyhnutelným vedlejším produktem při výrobě, takže jak z ekonomického tak ekologického hlediska je další využití těchto plynů daleko šetrnější než jejich flérování (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. července 2017, ArcelorMittal Atlantique a Lorraine, C‑80/16, EU:C:2017:588, bod 22).

45

Toto konstatování obsahuje i bod 23 odůvodnění směrnice 2009/29, který se týká zohledňování emisí souvisejících s využíváním hořlavých odpadních plynů, nelze-li vzniku těchto emisí v průmyslové výrobě zabránit.

46

Jak totiž vyplývá z písemných vyjádření předložených Soudnímu dvoru, odpadní plyny vzniklé při průmyslové výrobě nelze skladovat, takže v případě, že nejsou spáleny, unikají volně do atmosféry a nutně do ní uvolňují i skleníkové plyny, které obsahují. Spalování těchto odpadních plynů přitom obecně vede ke snížení emisí takových skleníkových plynů.

47

Je naopak nesporné, že kapalné odpadové látky samy o sobě skleníkové plyny negenerují, a pokud ano, tak pouze v zanedbatelném množství. Jak sama INEOS zdůrazňuje, k emisím skleníkových plynů do atmosféry vede spalování těchto kapalných odpadových látek, a nikoli tyto látky samotné. Těmto emisím je však možné zabránit zejména tříděním či opětným zpracováním.

48

Z toho vyplývá, že na rozdíl od spalování odpadních plynů vede spalování kapalných odpadových látek ke zvyšování emisí skleníkových plynů.

49

Za těchto podmínek je zcela v souladu s cíli sledovanými směrnicí 2003/87 a rozhodnutím 2011/278 zohlednit emise skleníkových plynů vygenerované spalováním odpadních plynů obsahujících částečně zoxidovaný uhlík, jelikož tyto emise jsou nevyhnutelné a spalování těchto odpadních plynů obecně vede k jejich snižování, avšak bylo by naopak v rozporu s těmito cíli zohledňovat emise skleníkových plynů vygenerované spalováním kapalných odpadových látek obsahujících částečně zoxidovaný uhlík, poněvadž by to vedlo ke zvyšování uvedených emisí, ačkoli jim lze zabránit.

50

Z obecné systematiky směrnice 2003/87 a rozhodnutí 2011/278 a cílů, které sledují, proto vyplývá, že emise vyprodukované spalováním částečně zoxidovaného uhlíku obsaženého v kapalných odpadových látkách nemohou být zohledněny jako emise z procesů ve smyslu článku 3 písm. h) bodu iv) rozhodnutí 2011/278 pro účely bezplatného přidělení emisních povolenek na základě článku 10 tohoto rozhodnutí.

51

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 3 písm. h) rozhodnutí 2011/278 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která z pojmu „dílčí zařízení pro emise z procesů“ ve smyslu tohoto ustanovení vylučuje emise skleníkových plynů ze spalování částečně zoxidovaného uhlíku v kapalném skupenství.

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Článek 3 písm. h) rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, musí být vykládán tak, že nebrání takové vnitrostátní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která z pojmu „dílčí zařízení pro emise z procesů“ ve smyslu tohoto ustanovení vylučuje emise skleníkových plynů ze spalování částečně zoxidovaného uhlíku v kapalném skupenství.