1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) se týká výkladu čl. 6 odst. 1 písm. k) a čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83/EU ( 2 ), které se vztahují na omezení práva odstoupit od smlouvy, jež má spotřebitel v zásadě při uzavření smlouvy na dálku.

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu týkajícího se uplatnění práva odstoupit od smlouvy spotřebitelem, který si na internetu objednal matraci a následně chtěl toto zboží vrátit, a to poté, co odstranil ochrannou fólii, jíž byla matrace obalena v okamžiku dodání.

3.

Soudní dvůr je tázán, zda čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že výjimka z práva odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení, jež se týká „dodání zboží v uzavřeném obalu, které není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů“, zahrnuje zboží, které (jako například matrace) může při použití přijít do přímého kontaktu s lidským tělem, které ale může být znovu uvedeno do prodeje po řádném vyčištění. Domnívám se, že na tuto otázku je třeba odpovědět záporně.

4.

Pro případ, že se Soudní dvůr rozhodne odpovědět na první položenou otázku kladně, bylo by dále třeba určit, za jakých podmínek může být balení tohoto druhu zboží považováno za uzavřený obal, jehož porušení vede ke ztrátě práva odstoupit od smlouvy ve smyslu uvedeného čl. 16 písm. e).

5.

Kromě toho by se poté musel vyjádřit ke způsobům poskytování informací, které musí obchodník sdělit spotřebiteli, pokud jde o okolnosti, za nichž ztrácí právo odstoupit od smlouvy s ohledem na čl. 6 odst. 1 písm. k) této směrnice.

6.

Body 34, 37, 47 a 49 odůvodnění směrnice 2011/83 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

7.

Článek 6 odst. 1 písm. k) této směrnice, nadepsaný „Požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory“, stanoví, že „[p]řed tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku […], poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem“ řadu informací, a zejména, „pokud v souladu s článkem 16 není poskytnuto právo odstoupit od smlouvy, informaci, že spotřebitel nebude moci tohoto práva využít, nebo případně informaci, za jakých okolností spotřebitel své právo odstoupit ztrácí“.

8.

Článek 9 uvedené směrnice, nazvaný „Právo odstoupit od smlouvy“, stanoví v odstavci 1, že „[s] výhradou výjimek uvedených v článku 16 je spotřebiteli poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku […] bez uvedení důvodu a bez vzniku jiných nákladů než těch, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 2 a článku 14“.

9.

Podle čl. 16 písm. e) uvedené směrnice, nadepsaného „Výjimky z práva odstoupit od smlouvy“, platí, že „[č]lenské státy nestanoví právo odstoupit od smlouvy vymezené v článcích 9 až 15 v případě smluv uzavřených na dálku […], pokud jde o […] dodání zboží v uzavřeném obalu, které není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů a které spotřebitel z tohoto obalu vyňal“.

10.

Žalobkyně v původním řízení, slewo//schlafen leben wohnen GmbH (dále jen „slewo“), je společností, která podniká v oblasti on-line prodeje a nabízí k prodeji zejména matrace.

11.

Dne 25. listopadu 2014 si Sascha Ledowski na internetových stránkách společnosti slewo objednal matraci k soukromým účelům. Obecné prodejní podmínky uvedené na faktuře, kterou obdržel, obsahovaly „informace pro spotřebitele o odstoupení od smlouvy“ v následujícím znění: „Náklady spojené s vrácením zboží nese naše společnost. […] Vaše právo odstoupit od smlouvy předčasně zaniká v následujících případech: u smluv o dodání zboží v uzavřeném obalu, které není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů a které spotřebitel z tohoto obalu vyňal“. Při dodání byla matrace opatřena ochrannou fólií, kterou S. Ledowski následně odstranil.

12.

E-mailem ze dne 9. prosince 2014 sdělil S. Ledowski společnosti slewo, že chce dotčenou matraci vrátit, a požádal ji, aby zařídila přepravu matrace. Jelikož jeho žádost nebyla vyřízena, sám převzal náklady na přepravu.

13.

Sascha Ledowski podal žalobu, jíž se domáhal toho, aby mu společnost slewo uhradila kupní cenu a náklady na dopravu, tedy celkem částku 1190,11 eura zvýšenou o úroky, jakož i mimosoudní výlohy na advokáta.

14.

Této žalobě bylo vyhověno rozsudkem vydaným Amtsgericht Mainz (okresní soud v Mohuči, Německo) dne 26. listopadu 2015. Dne 10. srpna 2016 Landgericht Mainz (zemský soud v Mohuči) ( 3 ) tento rozsudek v odvolacím řízení potvrdil s odůvodněním, že matrace nepředstavuje zboží, které má hygienickou povahu ( 4 ), a že spotřebitel proto má právo odstoupit od smlouvy i po odstranění ochranné fólie.

15.

V rámci řízení o opravném prostředku „Revision“ zahájeném společností slewo měl Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) za to, že řešení sporu v původním řízení závisí na výkladu ustanovení uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. k) a v čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83. Rozhodnutím ze dne 15. listopadu 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 6. prosince 2017, se tedy tento soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

16.

Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru společnost slewo, S. Ledowski, belgická a italská vláda, jakož i Evropská komise. Ve věci nebylo nařízeno jednání.

17.

Úvodem konstatuji, že druhá předběžná otázka, rozdělená do dvou částí, je položena pouze pro případ, že by Soudní dvůr odpověděl kladně na první předběžnou otázku. Vzhledem k tomu, že podle mého názoru první otázka vyžaduje zápornou odpověď, není podle mě zapotřebí, aby Soudní dvůr odpovídal na druhou otázku. Nicméně v zájmu úplnosti a s ohledem na novost problémů vztahujících se k této druhé otázce, přednesu rovněž úvahy týkající se dané otázky.

18.

Než zahájím samotnou analýzu první předběžné otázky, považuji za vhodné zdůraznit některé klíčové aspekty, které se týkají projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

19.

Zaprvé mám za to, že se tato žádost týká oblasti ochrany spotřebitelů, která je specifická jak právně, tak prakticky, a to konkrétně oblasti smluv uzavřených na dálku, které jsou předmětem zvláštních ustanovení obsažených ve směrnici 2011/83 ( 5 ), i když se na tyto smlouvy vztahují rovněž obecná pravidla uvedená v této směrnici.

20.

Zejména v jejím článku 9 je uvedeno, že v rámci smluv tohoto typu mají spotřebitelé v zásadě právo odstoupit od smlouvy ( 6 ), včetně nároku na vrácení peněz v plné výši, s výjimkou případu zneužívajícího použití zboží, přičemž právo odstoupit od smlouvy je odůvodněno zvláštními obtížemi, kterým každý kupující čelí při prodeji na dálku. Jak je uvedeno v bodech 37 a 47 odůvodnění této směrnice, spotřebitelé si totiž nemohou zboží, které je zajímá, prohlédnout a vyzkoušet dříve, než ho obdrží, a z tohoto důvodu je jim poskytnuta lhůta pro promyšlení a možnost odstoupit od smlouvy po kontrole dodaného zboží, přičemž i obchodníci jsou chráněni před možným zneužíváním tohoto práva ( 7 ). Podle těchto bodů odůvodnění si spotřebitelé mohou vyzkoušet a zkontrolovat zboží, které zakoupili, avšak pouze v míře nutné k obeznámení se s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží ( 8 ).

21.

Nicméně konkrétní výjimky z práva odstoupit od smlouvy jsou stanoveny v článku 16 uvedené směrnice, jehož písmeno e) vylučuje případy, kdy je dodáno „zboží v uzavřeném obalu“, které „není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů“ ( 9 ), pokud ho „spotřebitel z tohoto obalu vyňal“. Již v tomto okamžiku předesílám, že je podle mého názoru nesporné, že tyto pojmy jsou rozdílné, avšak úzce propojené, a představují kumulativní podmínky pro použití tohoto ustanovení. Článek 6 odst. 1 písm. k) téže směrnice ukládá obchodníku povinnost poskytnout informace spotřebiteli předtím, než je uzavřena smlouva na dálku, zejména pokud jde o výjimky z práva odstoupit od smlouvy podle čl. 16 písm. e).

22.

Zadruhé bych chtěl připomenout některé zásady výkladu unijního práva, které platí pro všechny zde předložené otázky předkládajícího soudu.

23.

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že za účelem výkladu ustanovení unijního práva, která neodkazují na právo členských států, jako je tomu v případě ustanovení uvedených v projednávané věci, je třeba vzít v úvahu nejen jejich znění, ale i jejich kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž jsou součástí ( 10 ).

24.

Vedle toho, pokud jde konkrétně o ustanovení práva Unie, která podle článku 169 SFEU mají za cíl přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele, jako jsou ustanovení dotčená v projednávané věci ( 11 ), je třeba upřednostnit takový výklad, který by v co největší míře umožnil ( 12 ) zamezit ohrožení dosažení tohoto cíle ( 13 ) a zohlednit okolnost, že se má za to, že spotřebitel je vůči prodávajícímu nebo poskytovateli v nerovném postavení ( 14 ).

25.

Konečně z judikatury Soudního dvora vyplývá, že ustanovení unijního práva, která mají povahu výjimky, a zejména taková ustanovení, která omezují práva přiznaná za účelem ochrany, nemohou vést k výkladu jdoucímu nad rámec případů výslovně upravených v dotčeném nástroji ( 15 ), avšak tento striktní výklad nemůže narušit užitečný účinek takto stanoveného omezení a být v rozporu s jeho účelem ( 16 ). Stejně jako předkládající soud se domnívám, že je namístě provést právě takový striktní výklad ustanovení směrnice 2011/83, která jsou uvedena v předložené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jelikož se jedná o výjimku z obecného pravidla, podle něhož by spotřebitelé měli mít v zásadě právo odstoupit od smlouvy, pokud smlouvy uzavírají na dálku. Podotýkám, že tento přístup je obsažen rovněž v pokynech, které se týkají uvedené směrnice a byly zveřejněny generálním ředitelstvím Komise pro spravedlnost ( 17 ).

26.

K předložené žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je třeba přistupovat ve světle všech těchto úvah.

27.

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba vykládat pojem „zboží, které není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů“ uvedený v čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83 v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na zboží, jako jsou matrace, které se může dostat do přímého kontaktu s lidským tělem, pokud je používáno v souladu se svým určeným účelem, ale které může nicméně obchodník znovu uvést do prodeje po vhodném vyčištění.

28.

V této problematice se střetávají dvě pojetí. Podle prvního z nich, který zastává společnost slewo a belgická vláda, by spotřebitel neměl mít právo odstoupit od smlouvy za okolností uvedených v této otázce. Naopak podle druhého pojetí, v jehož prospěch se vyjádřili předkládající soud, S. Ledowski, italská vláda a Komise, by spotřebitel v takovém případě neměl ztratit možnost uplatnit právo odstoupit od smlouvy. Sdílím tento posledně uvedený názor, a to z následujících důvodů.

29.

Zaprvé, i když v tomto ohledu byly ve vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru vyjádřeny pochybnosti, je třeba podle mého názoru bez dalšího odmítnout spor týkající se toho, zda jsou matrace skutečně zbožím, „které může být přímo v kontaktu s lidským tělem, pokud je používáno v souladu se svým určeným účelem“, jak se uvádí v položené otázce. Taková kvalifikace není sporná, jde-li o vyzkoušení oblečení, což je typ zboží, který je pro ilustraci uveden v bodu 47 odůvodnění této směrnice. Je sice pravda, že za obvyklých podmínek používání je na matraci alespoň jedno prostěradlo, nelze nicméně vyloučit, že spotřebitel krátce vyzkouší matraci poté, co ji vyjme z obalu, v němž byla dodána, a položí se na ni, aniž by ji zakryl prostěradlem. Ostatně vzhledem k tomu, že předkládající soud vychází z tohoto předpokladu, Soudní dvůr to podle mého názoru nemůže zpochybnit, jelikož se jedná o posouzení skutkového stavu ( 18 ).

30.

Mimoto ze znění předběžné otázky vyplývá, že kromě konkrétního případu matrací, o který jde ve sporu v původním řízení, je Soudní dvůr tázán na to, zda spotřebitel musí být zbaven práva odstoupit od smlouvy v případě, že zboží, které může přijít do přímého kontaktu s tělem ( 19 ), bylo po dodání vyňato z obalu, což tedy vede k předpokladu, že bylo takto použito, včetně případů, kdy prodejce zboží může přijmout vhodná opatření spočívající ve vyčištění za účelem dalšího prodeje, který neohrožuje zdraví nebo hygienu ( 20 ).

31.

Předkládající soud ve prospěch kladné odpovědi uvádí názor, který zastává část německé právní nauky ( 21 ), a poznamenává, že výraz „které není možné vrátit“ by mohl naznačovat, že rozhodujícím prvkem je samotný stav zboží po porušení obalu spotřebitelem, a nikoli to, zda následně může obchodník po vyčištění uvést zboží do stavu, v němž může být znovu uvedeno do prodeje. Belgická vláda v témže smyslu uvádí, že možnost či nemožnost vyčistit zboží uvedené v čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83 představuje kritérium, které v tomto ustanovení není uvedeno, a že toto ustanovení musí být vykládáno striktně, neboť obsahuje výjimky.

32.

Nicméně mám za to, že v případě neexistence přesných údajů v textu směrnice 2011/83 či v přípravných pracích k této směrnici ( 22 ), musí být toto ustanovení vykládáno sice striktně, ale v souladu s cílem stanoveným normotvůrcem ( 23 ), kterým je chránit na vysoké úrovni spotřebitele, který uzavřel smlouvu na dálku, tím, že mu v zásadě umožňuje vyzkoušet si zboží, které koupil, aniž ho viděl, a zaslat ho zpátky v případě, že s ním po vyzkoušení není spokojen. Podle mého názoru je tedy třeba zvolit výklad, který upřednostňuje omezení působnosti výjimek z práva odstoupit od smlouvy, a sice takový výklad, podle něhož spotřebitel musí mít možnost zaslat zpátky zboží, které lze znovu vrátit do prodeje po jeho vyčištění, které obchodníka nadměrně nezatěžuje ( 24 ), a nikoli opačný výklad, který omezuje možnosti spotřebitele odstoupit od smlouvy.

33.

Proto souhlasím s předkládajícím soudem, že právo odstoupit od smlouvy musí být vyloučeno podle čl. 16 písm. e) pouze tehdy, když je zboží po vybalení s konečnou platností v takovém stavu, že již nemůže být uvedeno na trh, a to ze skutečných důvodů ochrany zdraví nebo hygienických důvodů, neboť kvůli povaze dotčeného zboží je nemožné, aby obchodník přijal opatření umožňující zboží znovu prodat, aniž by to narušilo některý z těchto požadavků ( 25 ).

34.

Ve vztahu k projednávané věci má tento soud dle mého názoru správně za to, že matrace vrácená spotřebitelem poté, co byla rozbalena, a tudíž potenciálně použita, není v žádném případě s konečnou platností zbavena způsobilosti být předmětem obchodu, jak dokládá používání hotelových lůžek různými hosty, existence trhu s použitými matracemi, jakož i možnost nechat použité matrace vyčistit. Zdá se mi, že z tohoto důvodu lze matrace srovnávat s oblečením, jehož vrácení obchodníkovi je výslovně předvídáno normotvůrcem ( 26 ), a to též po případném vyzkoušení, které zahrnuje přímý kontakt oblečení s tělem, jelikož je možné předpokládat, že takové zboží může být následně vráceno do prodeje, aniž je ohroženo zdraví nebo hygiena.

35.

Je třeba upřesnit, že v případě, kdy bylo zboží při vyzkoušení spotřebitelem neúměrně používáno, a to jakýmkoli způsobem, by mohla možnost vzniku odpovědnosti spotřebitele, což je uvedeno v bodě 47 odůvodnění a v čl. 14 odst. 2 téže směrnice, odškodnit „znehodnocení“ dotyčného zboží ( 27 ). Toto posledně uvedené ustanovení v rozsahu, v němž umožňuje spotřebiteli odstoupit od smlouvy a vrátit zboží, ačkoli ho poškodil (s tím, že případně bude muset obchodníka odškodnit), podle mého názoru potvrzuje tezi, že uvedený čl. 16 písm. e) se týká pouze situací, kdy je zcela nemožné vrátit zboží do prodeje bez vzniku skutečného rizika nepříznivých účinků na zdraví nebo hygienu.

36.

Dodávám, že teleologický a systematický výklad, který navrhuji, nemůže ohrozit užitečný účinek výjimky stanovené v uvedeném čl. 16 písm. e) ( 28 ), neboť rozbalené zboží, jehož běžné vyzkoušení spotřebitelem by mohlo nenávratně poškodit zdraví nebo hygienu, zůstává vyloučeno z dalšího prodeje, a to v souladu s účelem tohoto ustanovení.

37.

Výše uvedená analýza podle mého názoru nemůže být vyvrácena skutečností, že jak uvedl předkládající soud, ve výše uvedených pokynech ( 29 ) jsou matrace uvedeny mezi příklady výrobků, které by nebylo možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů ( 30 ), ve smyslu uvedeného čl. 16 písm. e), a měly by být proto vyňaty z práva odstoupit od smlouvy, pokud byly po dodání vyjmuty z obalu. Je třeba poznamenat, že tento názor nedoprovází žádné odůvodnění, které by umožňovalo zvolit takový přístup. Především, ač tento dokument může poskytnout užitečné informace o obsahu uvedené směrnice, postrádá nicméně závaznost ve vztahu k jejímu výkladu, jak je výslovně uvedeno v jeho preambuli ( 31 ). Konečně podotýkám, že ostatně sama Komise zvolila v rámci projednávané věci opačné stanovisko.

38.

Domnívám se proto, že čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „zboží v uzavřeném obalu, které není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů“, uvedený v tomto ustanovení nespadá zboží (jako jsou matrace), které může přijít do přímého kontaktu s lidským tělem, pokud je používáno v souladu se svým určeným účelem, ale které obchodník může znovu vrátit do prodeje, a to na základě vhodného opatření, kterým je zejména vyčištění.

39.

Vzhledem k tomu, že je druhá předběžná otázka, a zejména její první část, položena pouze pro případ, že Soudní dvůr odpoví na první předběžnou otázku kladně, k čemuž by podle mého názoru nemělo dojít, jsou moje úvahy o uvedené části pouze podpůrné.

40.

Podstatou druhé otázky písm. a) předkládajícího soudu je, jaké vlastnosti musí mít obal, aby jej bylo možné považovat za „uzavřený obal“ ve smyslu čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83, pokud by dotyčné zboží spadalo do kategorie „zboží, které není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů“, která představuje výjimku z práva odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení ( 32 ). V odůvodnění svého rozhodnutí se tento soud konkrétně táže, zda takové zboží musí být zabaleno tak, že „nejenže je otevření uzavřeného obalu nevratné, ale že z konkrétních okolností (například prostřednictvím nápisu „uzavřený obal“) navíc jednoznačně vyplýv[á], že se nejedná o pouhé balení pro účely přepravy, ale že zboží bylo uloženo do uzavřeného obalu z důvodů ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů“.

41.

Mám za to, že položená otázka a související odůvodnění vedou ke dvěma odlišným problémům, jak vyplývá z vyjádření, která byla předložena Soudnímu dvoru ( 33 ). Předkládající soud se zaprvé táže na to, jaké fyzikální vlastnosti musí mít balení, aby mohlo být kvalifikováno jako „uzavřený obal“ ve smyslu čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83, a zadruhé na to, zda je případně nutné uvádět na tomto obalu rozlišovací označení upozorňující spotřebitele na skutečnost, že se jedná o uzavřený obal.

42.

Zaprvé, pokud jde o fyzikální vlastnosti obalů, které mohou spadat do této kategorie, konstatuji, že pojem „uzavřený obal“ uvedený v čl. 16 písm. e) dotčené směrnice v ní není definován ( 34 ). Přípravné práce podle mého názoru neobsahují žádné další informace o tom, jak je třeba tento pojem chápat ( 35 ).

43.

Zmíněné pokyny odkazují na zboží, u kterého by měly „pro použití uzavřeného obalu, který může sestávat z ochranného obalu či ochranné fólie, existovat skutečné důvody ochrany zdraví nebo hygienické důvody“ ( 36 ). Znění tohoto pravidla podle mě správně vylučuje, aby obchodníci mohli volně nakládat s výjimkami z práva odstoupit od smlouvy tak, že použijí uzavřený obal, který není odůvodněný povahou zboží s ohledem na uvedené důvody ( 37 ), přičemž je třeba připomenout, že odchýlení se od tohoto pravidla, které svědčí spotřebitelům, musí rozhodně zůstat výjimkou ( 38 ). Naopak tyto pokyny neposkytují odpověď na otázku, jaké fyzikální vlastnosti musí mít balení nebo zmíněná ochranná folie, aby splnily požadavky vyplývající z uvedeného čl. 16 písm. e).

44.

V tomto ohledu mám za to, jak v podstatě navrhují jak společnost slewo ( 39 ), tak belgická vláda ( 40 ) a Komise, že je třeba se zaměřit výlučně na účel, jehož podmínky by měly splňovat „uzavřené obaly“ ve smyslu uvedeného písm. e). Účelem tohoto ustanovení je podle mého názoru vyloučit z práva odstoupit od smlouvy veškeré zboží, které musí být dodáno v uzavřeném obalu za účelem skutečné ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů, tedy zabránit tomu, aby spotřebitel vrátil takové zboží obchodníkovi, protože poté, co je zboží vyňato z ochranného obalu, dochází k nenávratné ztrátě hodnoty, pokud jde o záruku hygieny nebo zdraví, takže již nemůže být znovu uvedeno do oběhu ( 41 ).

45.

Podle mého názoru je k tomu, aby ochranný obal mohl být považován za „uzavřený“ ve smyslu tohoto ustanovení, nutné, aby umožňoval spolehlivě zajistit čistotu výrobku, který obsahuje. Toto kritérium předpokládá, že daný obal je dostatečně odolný, aby ochránil čistotu výrobku, a nemůže být otevřen bez viditelného poškození, takže je zřejmé, že dotčené zboží mohlo být kupujícím vyzkoušeno. Pro ilustraci plastová fólie nebo kovové víčko, které jsou sletované, a tudíž je nemožné je vrátit zpět do původního stavu po úmyslném otevření, by tyto požadavky mohly splnit.

46.

Naopak mám za to, že je nepřiměřené vyžadovat, jak patrně navrhuje italská vláda, aby obal spadající do této kategorie musel být takové povahy, která zajistí „asepsi výrobku, jako je tomu v případě sterilizovaných prostředků ( 42 )“. Článek 16 písm. e) směrnice 2011/83 sice odkazuje na „důvody ochrany zdraví“, ale uvádí rovněž prosté „hygienické“ důvody, které podle mého názoru neospravedlňují ekonomickou investici obchodníka na srovnatelně vysoké úrovni, která by vycházela z povinnosti uložit do takového sterilního obalu veškeré zboží, na které by se toto ustanovení mohlo vztahovat.

47.

Zadruhé, pokud jde o případné zvláštní označení, jak uvádí předkládající soud, které by mělo být uvedeno na obalu, jenž může představovat „uzavřený obal“ ve smyslu uvedeného čl. 16 písm. e) ( 43 ), souhlasím s názorem společnosti slewo a Komise, že nic nenasvědčuje tomu, že pro účely použití tohoto ustanovení musí být splněno toto vizuální kritérium nad rámec výše uvedených fyzických vlastností, které podle mě obal musí mít.

48.

Ze znění písm. e) ani z ustanovení, která jej obklopují, a dokonce ani z přípravných prací ( 44 ), nevyplývá, že by autoři směrnice 2011/83 zamýšleli uvalit na obchodníka povinnost poskytovat po uzavření smlouvy informace této povahy o právu odstoupit od smlouvy ( 45 ). Kdyby měl unijní normotvůrce za to, že je nezbytné, aby byl spotřebitel informován při dodání prostřednictvím údajů uvedených na obalu prodaného výrobku, nepochybně by to uvedl, jak bylo stanoveno u jiných nástrojů na ochranu spotřebitelů ( 46 ).

49.

V případě, že se Soudní dvůr vyjádří k druhé předběžné otázce písm. a), by tedy bylo třeba podle mého názoru odpovědět tak, že zboží „v uzavřeném obalu“ ve smyslu čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83 představuje zboží v obalu, jehož otevření je nevratné, takže se zdá zřejmé, že dotyčné zboží mohlo být kupujícím vyzkoušeno, avšak tento obal nemusí obsahovat zvláštní prohlášení výslovně uvádějící, že se jedná o uzavřený obal, jehož porušení ovlivní právo spotřebitele odstoupit od smlouvy. Podle mého názoru musí být tato výslovná informace naopak poskytnuta v rámci předsmluvních informací podle čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, čímž se nyní budu zabývat.

50.

Vzhledem k tomu, jak již bylo připomenuto, že druhá předběžná otázka, včetně její druhé části, je položena pouze pro případ, že by Soudní dvůr odpověděl kladně na první předběžnou otázku, což nenavrhuji, vyjadřuji se k této části pouze podpůrně.

51.

Tato otázka vychází z předpokladu, že zboží prodávané na dálku je skutečně dodáno v uzavřeném obalu a je vyloučeno jeho vrácení prodávajícímu z důvodů ochrany zdraví a hygienických důvodů ve smyslu čl. 16 písm. e) směrnice 2011/83, a nevztahuje se na něj tedy právo odstoupit od smlouvy, které v zásadě svědčí spotřebiteli.

52.

Předkládající soud se v podstatě táže, zda v takové situaci musí obchodník v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. k) této směrnice informovat spotřebitele před uzavřením prodeje konkrétně o skutečnosti, že ztratí právo odstoupit od smlouvy, pokud poruší uzavřený obal zboží, přičemž v informaci výslovně zmíní předmět prodeje a skutečnost, že je dodáno v uzavřeném obalu, nebo zda postačuje informovat spotřebitele pouze obecně tím, že se odvolá na znění uvedené směrnice ve všeobecných obchodních podmínkách ( 47 ).

53.

Na podporu tohoto přístupu společnost slewo uvádí, že uvedený článek 6 ve stávajícím znění ukládá pouze povinnost informovat spotřebitele „před“ učiněním objednávky, takže obchodník splní požadavky směrnice 2011/83, poskytne-li všeobecné předsmluvní informace o právu odstoupit od smlouvy, k nimž se váží případné důvody pro uplatnění výjimky, jak je stanovil normotvůrce. K tomu dodává, že poskytnutí konkrétních upřesnění k tomuto právu u každého výrobku prodávaného on-line není v souladu s cílem ochrany spotřebitele ( 48 ) a že postačuje podat konkrétní informace po uzavření smlouvy. S. Ledowski se k této otázce nevyjádřil s odkazem na svou zápornou odpověď na první předběžnou otázku. Belgická a italská vláda, jakož i Komise podpůrně navrhují vykládat čl. 6 odst. 1 písm. k) této směrnice v tom smyslu, že obchodník musí spotřebitele výslovně upozornit na skutečnost, že ztratí své právo odstoupit od smlouvy, pokud dotčený obal otevře. Jejich názor sdílím, a to z následujících důvodů.

54.

Nejprve zdůrazňuji, že znění článku 6 směrnice 2011/83 obsahuje výslovná vodítka, pokud jde o informační povinnost, kterou má obchodník, který hodlá uzavřít smlouvu na dálku se spotřebitelem ( 49 ).

55.

Pokud jde o okamžik, kdy musí být všechny informace uvedené v tomto článku 6 ( 50 ) poskytnuty, z jeho odst. 1 první věty vyplývá, že informace musí být poskytnuty vyčerpávajícím způsobem „před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou“ ( 51 ), takže dodatečné informace, které by mohly být podány v pozdější fázi, zejména při dodání zboží ( 52 ), nemají přímý dopad na to, zda obchodník splnil tuto povinnost či nikoli. Kromě toho, pokud jde o „formu“ ( 53 ), ve které musí být informace poskytnuty, tentýž odstavec stanoví, že informace musí být „jasné a srozumitelné“, tedy jednoznačné tak, aby, podle mého názoru, průměrný evropský spotřebitel, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný ( 54 ), mohl přijmout rozhodnutí uzavřít smlouvu s plnou znalostí věci ( 55 ).

56.

Mimoto, pokud jde o předmět předběžné informace, o kterou jde konkrétně v projednávané věci, písm. k) odstavce 1, který se vztahuje na situace, kdy „v souladu s článkem 16[ ( 56 )] [uvedené směrnice] není poskytnuto [ ( 57 )] právo odstoupit od smlouvy“, výslovně vyžaduje, aby spotřebitel obdržel „informace, že […] nebude moci tohoto práva využít, nebo případně informaci, za jakých okolností […] své právo odstoupit ztrácí ( 58 )“. Na druhou stranu toto ustanovení neupřesňuje, jaký má být obsah informací, které obchodník musí v takové situaci spotřebiteli poskytnout, aby mohly být považovány za dostatečně jasné ( 59 ).

57.

Nicméně s ohledem na cíle právní úpravy, jíž je čl. 6 odst. 1 písm. k) směrnice 2011/83 součástí, se domnívám, že je třeba toto ustanovení vykládat v tom smyslu, že požadavky tohoto ustanovení nesplní obchodník, který pouze převezme znění čl. 16 písm. e) uvedené směrnice do svých všeobecných podmínek, jak tomu bylo v projednávaném případě ( 60 ). Obchodník, který zamýšlí prodávat na dálku zboží spadající do kategorie speciálně uvedené v čl. 16 písm. e), musí mít podle mého názoru povinnost, jak uvádí předkládající soud, varovat spotřebitele bezprostředně, výslovně a konkrétně o tom, že ztratí právo odstoupit od smlouvy, které mu svědčí, pokud přistoupí k určitému kroku, který povede ke ztrátě tohoto práva, a sice poruší-li uzavřený obal dotčeného zboží, přičemž obchodník musí konkrétně vymezit dotčené zboží a přesně uvést, že je dodáváno v uzavřeném obalu ( 61 ).

58.

Pouze takový výklad podle mého názoru jednak zajistí vysokou úroveň ochrany spotřebitele, kterou předpokládá směrnice 2011/83 a jejíž hybnou silou je čl. 6 odst. 1 písm. k); a jednak zaručí plný užitečný účinek poskytování informací, které toto ustanovení vyžaduje ( 62 ), a navíc zamezí tomu, aby byli obchodníci příliš snadno zbaveni povinností vyplývajících z práva odstoupit od smlouvy, což je zásada vyplývající z této směrnice, která musí být zachována.

59.

V tomto ohledu poznamenávám, že v podobném kontextu již Soudní dvůr rozhodl, že ochranný režim předvídaný unijním právem, který zahrnuje povinnost obchodníka poskytnout spotřebiteli veškeré informace nutné k uplatnění jeho práv (a zejména práva odstoupit od smlouvy), předpokládá, že spotřebitel jakožto slabší strana se seznámí se svými právy tak, že je o nich informován písemně ( 63 ). Dodávám, že Soudní dvůr zdůraznil, že povinnost informovat spotřebitele zaujímá přední místo v rámci celkové systematiky právní úpravy přijaté v této oblasti ( 64 ) jakožto zásadní záruka k účinnému uplatňování práva odstoupit od smlouvy uděleného spotřebitelům, a tedy užitečného účinku ochrany spotřebitelů, jak ji zamýšlel normotvůrce ( 65 ). Takto formulované úvahy týkající se směrnic 85/577 a 97/7 jsou podle mého názoru relevantní i v projednávané věci, neboť tyto směrnice byly zrušeny a nahrazeny směrnicí 2011/83 ( 66 ).

60.

Z toho vyplývá, že pokud se Soudní dvůr rozhodne odpovědět na druhou otázku písm. b), je třeba podle mého názoru vykládat čl. 6 odst. 1 písm. k) směrnice 2011/83 v tom smyslu, že je-li zboží dodáno v uzavřeném obalu za okolností uvedených v čl. 16 písm. e) této směrnice, má obchodník povinnost výslovně informovat spotřebitele před uzavřením smlouvy na dálku o tom, že ztratí právo odstoupit od smlouvy, pokud poruší obal dodaného zboží, přičemž toto zboží musí specifikovat a přesně uvést, že je dodáno v uzavřeném obalu.

61.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky položené Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) odpověděl následovně:

„Článek 16 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem ‚zboží v uzavřeném obalu, které není možné vrátit z důvodu ochrany zdraví nebo z hygienických důvodů‘, uvedený v tomto ustanovení, nespadá zboží (jako jsou matrace), které může přijít do přímého kontaktu s lidským tělem, pokud je používáno v souladu se svým určeným účelem, ale které obchodník může znovu vrátit do prodeje, a to na základě vhodného opatření, kterým je zejména vyčištění.“