EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62016TJ0729

Rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 25. října 2018.
PO a další v. Evropská služba pro vnější činnost.
Veřejná služba – ESVČ – Odměňování – Úředníci přidělení k zastoupení v Pekingu – Rodinné přídavky – Školné na rok 2015/2016 – Článek 15 druhá věta přílohy X služebního řádu – Překročení horní hranice stanovené služebním řádem pro třetí země – Rozhodnutí o omezení náhrady výdajů na vzdělání ve výjimečných případech – OPU.
Věc T-729/16.

Court reports – general – 'Information on unpublished decisions' section

ECLI identifier: ECLI:EU:T:2018:721

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)

25. října 2018 ( *1 )

„Veřejná služba – ESVČ – Odměňování – Úředníci přidělení k zastoupení v Pekingu – Rodinné přídavky – Školné na rok 2015/2016 – Článek 15 druhá věta přílohy X služebního řádu – Překročení horní hranice stanovené služebním řádem pro třetí země – Rozhodnutí o omezení náhrady výdajů na vzdělání ve výjimečných případech – OPU“

Ve věci T‑729/16,

PO, úředník Evropské komise,

PP, úředník Evropské služby pro vnější činnost,

PQ, úředník Evropské komise,

PR, úředník Evropské komise,

původně zastoupení N. de Montigny a J.-N. Louisem, poté N. de Montigny, advokáty,

žalobci,

proti

Evropské službě pro vnější činnost (ESVČ), zastoupené S. Marquardtem a R. Spacem, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Troncoso Ferrerem, F.‑M. Hislairem a S. Moya Izquierdo, advokáty,

žalované,

jejímž předmětem je žaloba na základě článku 270 SFEU směřující ke zrušení rozhodnutí ESVČ nevyplatit žalobcům za školní rok 2015/2016 školné převyšující částku odpovídající stanovené horní hranici pro třetí země (šestinásobek základní horní hranice) navýšené o 10000 eur (celkem 27788,40 eura),

TRIBUNÁL (pátý senát),

ve složení D. Gratsias, předseda, I. Labucka a A. Dittrich (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: M. Marescaux, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. května 2018,

vydává tento

Rozsudek

I. Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí

1

Žalobci, PO, PP, PQ a PR, byli přiděleni k zastoupení Evropské unie v Číně v Pekingu jako členové personálu Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ).

A. PO

2

Dne 26. srpna 2011 byl PO přidělen k zastoupení Unie v Číně v Pekingu v zájmu služby. Při příjezdu do Číny zapsal své děti do British School of Beijing.

3

Dne 9. září 2015 požádal PO na základě článku 15 přílohy X služebního řádu Evropské unie (dále jen „služební řád“) o náhradu školného (příspěvek na vzdělání B) za školní rok 2015/2016, které překračovalo horní hranici, kterou toto ustanovení stanoví pro úředníky přidělené do třetí země a která odpovídá šestinásobku základní horní hranice pro příspěvek na vzdělání podle čl. 3 odst. 1 přílohy VII služebního řádu (dále jen „horní hranice stanovená služebním řádem pro třetí země“). Pro rok 2015/2016 dosahovala základní horní hranice pro příspěvek na vzdělání 260,95 eura měsíčně za každé dítě a horní hranice stanovená služebním řádem pro třetí země tedy činila 1565,70 eura měsíčně, tedy 18788,40 eura ročně.

4

Dne 17. prosince 2015 obdržel PO e-mail od orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“), kterým jej OOJ informoval o skutečnosti, že náhrada školného byla omezena na každé dítě hranicí odpovídající horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, navýšenou o 10000 eur (28788,40 eura ročně). Rozdíl mezi příspěvky na vzdělání obdrženými PO a školným, které PO zaplatil za své děti za školní rok 2015/2016, činil 17330,11 eura.

5

Dne 7. března 2016 byl PO v návaznosti na svou žádost informován o skutečnosti, že „e-mail ze dne 21. prosince 2015“ představoval rozhodnutí OOJ, vůči němuž může podat stížnost.

6

PO podal dne 15. března 2016 proti e-mailu ze dne 17. prosince 2015 stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

7

Dne 5. července 2016 přijal OOJ rozhodnutí, kterým stížnost PO zamítl.

B. PP

8

Dne 1. srpna 2015 byl PP přidělen k zastoupení Unie v Číně v Pekingu v zájmu služby. Při příjezdu do Číny dne 19. května 2015 zapsal své děti do Dulwich College Beijing.

9

Dne 25. srpna 2015 požádal PP na základě článku 15 přílohy X služebního řádu o náhradu školného (příspěvek na vzdělání B) za školní rok 2015/2016, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

10

Dne 17. prosince 2015 obdržel PP e-mail od OOJ, kterým jej OOJ informoval o skutečnosti, že náhrada školného byla omezena na každé dítě hranicí odpovídající horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, navýšenou o 10000 eur. Z informace na konci tohoto e-mailu vyplývá, že tento e-mail byl pouze informativní a nepředstavoval rozhodnutí, které by nepříznivě zasahovalo do právního postavení ve smyslu článku 90 služebního řádu. Rozdíl mezi příspěvky na vzdělání obdrženými PP a školným, které PP zaplatil za své děti za školní rok 2015/2016, činil 23791,93 eura.

11

Dne 21. prosince 2015 OOJ na žádost PP potvrdil, že dotyčný obdrží pouze částku na dítě, která odpovídá horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, navýšené o 10000 eur.

12

Dne 13. ledna 2016 PP informoval OOJ o finančních důsledcích, které z toho pro něj vyplývaly, a domáhal se vydání konečného rozhodnutí.

13

Dne 14. ledna 2016 byl PP informován o skutečnosti, že konečným rozhodnutím byl e-mail ze dne 21. prosince 2015.

14

Dne 16. března 2016 podal PP stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti e-mailu ze dne 21. prosince 2015 a v případě potřeby proti e-mailu ze dne 17. prosince 2015 a výplatní pásce za měsíc únor 2016.

15

Dne 5. července 2016 přijala ESVČ rozhodnutí, kterým stížnost PP zamítla.

C. PQ

16

V roce 2015 podal PQ žádost o pracovní místo na zastoupení Unie v Číně v Pekingu. Dne 19. října 2015 mu bylo nabídnuto, aby na toto pracovní místo nastoupil od 1. ledna 2016.

17

Dne 19. listopadu 2015 požádal PQ o zálohu na příspěvek na vzdělání, jakož i o náhradu školného (příspěvek na vzdělání B) za rok 2015/2016, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, na základě článku 15 přílohy X služebního řádu.

18

Dne 17. prosince 2015 obdržel PQ e-mail od OOJ, kterým jej OOJ informoval o skutečnosti, že náhrada školného byla omezena na každé dítě hranicí odpovídající horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, navýšené o 10000 eur. Z informace na konci tohoto e-mailu vyplývá, že tento e-mail byl pouze informativní a nepředstavoval rozhodnutí, které by nepříznivě zasahovalo do právního postavení ve smyslu článku 90 služebního řádu. Výše školného byla vypočítána jako poměrná část na osm měsíců z dvanácti.

19

Při příjezdu do Číny dne 1. ledna 2016 zapsal PQ své děti do Western Academy of Beijing. Rozdíl mezi příspěvky na vzdělání obdrženými PQ a školným, které PQ zaplatil za své děti za školní rok 2015/16, činil 10011,94 eura.

20

PQ podal dne 14. března 2016 proti e-mailu ze dne 17. prosince 2015 stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

21

Dne 5. července 2016 přijala ESVČ rozhodnutí, kterým stížnost PQ zamítla.

D. PR

22

Dne 14. srpna 2013 nastoupila PR na pracovní místo u zastoupení Unie v Číně v Pekingu. Při příjezdu do Číny zapsala dvě ze svých dětí do Western Academy of Beijing.

23

Dne 25. září 2015 požádala PR na základě článku 15 přílohy X služebního řádu o náhradu školného (příspěvek na vzdělání B) za rok 2015/2016, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

24

Dne 17. prosince 2015 obdržela PR e-mail od OOJ, kterým ji OOJ informoval o skutečnosti, že náhrada školného byla omezena na každé dítě hranicí odpovídající horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, navýšené o 10000 eur. Z informace na konci tohoto e-mailu vyplývá, že tento e-mail byl pouze informativní a nepředstavoval rozhodnutí, které by nepříznivě zasahovalo do právního postavení ve smyslu článku 90 služebního řádu. Rozdíl mezi příspěvky na vzdělání obdrženými PR a školným, které PR zaplatila za své děti za školní rok 2015/16, činil 17960,45 eura.

25

Dne 7. ledna 2016 bylo na žádost PR potvrzeno, že výše příspěvku na vzdělání, který obdrží za každé dítě, nepřesáhne hranici odpovídající horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, navýšené o 10000 eur.

26

Dne 4. března 2016 PR požádala, aby jí bylo předáno úřední rozhodnutí.

27

Dne 7. března 2016 obdržela PR e-mail od OOJ, kterým ji OOJ informoval o skutečnosti, že aktem, který nepříznivě zasahoval do jejího právního postavení, byl e-mail ze dne 17. prosince 2015.

28

Dne 12. března 2016 podala PR na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost proti e-mailu ze dne 17. prosince 2015.

29

Dne 5. července 2016 přijala ESVČ rozhodnutí, kterým stížnost PR zamítla.

II. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

30

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 17. října 2016 podali žalobci projednávanou žalobu.

31

Dne 6. ledna 2017 zaslala ESVČ žalobní odpověď.

32

Dne 9. března 2017 žalobci předložili repliku.

33

Dne 3. května 2017 ESVČ předložila dupliku.

34

Na návrh soudce zpravodaje Tribunál (pátý senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu vyzval ESVČ, aby předložila určité písemnosti. ESVČ této žádosti vyhověla.

35

Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 30. května 2018.

36

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí ze dne 17. prosince 2015 o „omezení výše školného vynaloženého žalobci na 10000 eur“;

v případě potřeby zrušil:

e-mail ze dne 21. prosince 2015;

jakýkoliv jiný e-mail, který potvrzoval rozhodnutí ze dne 17. prosince 2015;

hodnocení příspěvku na vzdělávání;

výplatní pásky, ve kterých je uvedena výše přijatého příspěvku na vzdělávání;

v případě potřeby zrušil rozhodnutí o zamítnutí jejich stížnosti ze dne 5. července 2016;

uložil ESVČ náhradu nákladů řízení.

37

ESVČ navrhuje, aby Tribunál:

prohlásil žalobu za přípustnou, ale neopodstatněnou;

uložil žalobcům náhradu nákladů a výdajů řízení.

III. Právní otázky

38

Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování ESVČ (Úř. věst. 2010, L 201, s. 30) je ESVČ funkčně nezávislou institucí Unie, která je oddělená od generálního sekretariátu Rady Evropské unie a Evropské komise a má právní způsobilost nezbytnou pro plnění svých úkolů a dosahování stanovených cílů.

39

Podle článku 6 rozhodnutí 2010/427 se na personál ESVČ použije služební řád, jakož i pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie. Článek 1b písm. a) služebního řádu stanoví, že není-li stanoveno jinak, ESVČ je považována pro účely služebního řádu za instituci Unie.

40

Pokud jde o předmět návrhů žalobců na zrušení, je třeba uvést, že tyto návrhy se týkají především e-mailů ze dne 17. prosince 2015, jakož i rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, a že pouze „v případě potřeby“ se žalobci domáhají zrušení e-mailů následujících po e-mailu ze dne 17. prosince 2015, hodnocení příspěvku na vzdělání a výplatních pásek, ve kterých je uvedena výše přijatého příspěvku na vzdělávání. S ohledem na předmět návrhů na zrušení budou nejprve přezkoumány návrhy na zrušení e-mailů ze dne 17. prosince 2015, jakož i rozhodnutí o zamítnutí stížností, a poté ostatní návrhy na zrušení.

A. K návrhům na zrušení týkajícím se e-mailů ze dne 17. prosince 2015 a rozhodnutí o zamítnutí stížností

41

Na podporu svého návrhu na zrušení týkajícího se e-mailů ze dne 17. prosince 2015, jakož i rozhodnutí o zamítnutí stížností uplatňují žalobci čtyři žalobní důvody.

42

V rámci prvního žalobního důvodu tvrdí, že jelikož jejich případy byly výjimečné, měli nárok na úplnou náhradu školného na základě článku 15 přílohy X služebního řádu. Toto právo nemohlo být omezeno důvody rozpočtového charakteru. V rámci prvního žalobního důvodu rovněž tvrdí, že napadená rozhodnutí měla být v každém případě založena na obecných prováděcích ustanoveních (dále jen „OPU“), která měla ESVČ přijmout v souladu s postupem stanoveným v článku 110 služebního řádu.

43

Druhý žalobní důvod vychází z porušení pokynů ESVČ o příspěvcích na vzdělávání (dále jen „pokyny“).

44

V rámci třetího žalobního důvodu žalobci tvrdí, že OOJ porušil zásady primárního práva, jako jsou práva dětí, právo na rodinný život, právo na vzdělání, zásada zákazu diskriminace, zásada právní jistoty, zásada proporcionality, jakož i zásada ochrany nabytých práv a legitimního očekávání.

45

Čtvrtý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávných posouzení.

46

Zaprvé je třeba analyzovat argument předložený PR v rámci čtvrtého žalobního důvodu, který vychází z toho, že s přihlédnutím k argumentům, jež předložila, není odůvodnění obsažené v e-mailu ze dne 17. prosince 2015 a v rozhodnutí o zamítnutí její stížnosti dostatečné.

47

Zadruhé budou přezkoumány argumenty, které žalobci rozvíjejí v rámci čtvrtého žalobního důvodu a které mají prokázat, že úvahy OOJ, podle nichž jejich případy nebyly výjimečné ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu, jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením.

48

Zatřetí je třeba přezkoumat argumenty žalobců vznesené v rámci prvního až čtvrtého žalobního důvodu, které směřují k prokázání, že jelikož se nacházeli ve výjimečných situacích ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu, byla ESVČ povinna nahradit školné, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, v plné výši.

49

Začtvrté budou přezkoumány argumenty žalobců v rámci druhého až čtvrtého žalobního důvodu, které se týkají omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, které provedl OOJ v e-mailech ze dne 17. prosince 2015.

50

Zapáté je třeba analyzovat argumenty žalobců rozvinuté zejména v rámci prvního žalobního důvodu a vycházející z toho, že ESVČ měla přijmout OPU.

1.   K argumentu vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění

51

V rámci čtvrtého žalobního důvodu PR tvrdí, že s přihlédnutím k argumentům, které uvedla, není odůvodnění e-mailu ze dne 17. prosince 2015 a rozhodnutí o zamítnutí její stížnosti dostatečné. OOJ nezohlednil výjimečné okolnosti, kterých se dovolávala v rámci své žádosti o náhradu školného a které odůvodňují náhradu těchto nákladů v plné výši. Zápis jejích dětí do Western Academy of Beijing byl podle ní odůvodněn nutností zachovat a zlepšit pro její děti úroveň jejich nizozemského mateřského jazyka, s ohledem na skutečnost, že její děti byly původně vzdělávány v nizozemštině a velmi pravděpodobně budou pokračovat ve školní docházce v tomto jazyce, pokud v nadcházejících letech dojde k návratu zpět.

52

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je cílem povinnosti odůvodnění stanovené v čl. 25 druhém pododstavci služebního řádu, který pouze přebírá všeobecnou povinnost zakotvenou v článku 296 SFEU, jednak poskytnout dotčené osobě dostatečné údaje pro posouzení opodstatněnosti aktu, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a příhodnosti podání žaloby k unijnímu soudu, a jednak umožnit tomuto soudu výkon přezkumu legality aktu (viz rozsudek ze dne 29. září 2005, Napoli Buzzanca v. Komise, T‑218/02EU:T:2005:343, bod 57 a citovaná judikatura).

53

V této souvislosti je rovněž třeba připomenout, že se má za to, že odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti se shoduje s odůvodněním rozhodnutí, proti kterému byla stížnost podána, a může toto odůvodnění doplňovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. ledna 2015, Trentea v. FRA, T‑107/13 PEU:T:2015:20, bod 77).

54

Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti PR, je třeba uvést, že zejména na stranách 21 a 22 tohoto rozhodnutí OOJ v podstatě uvedl, že i ve výjimečných případech ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu neexistuje automatická povinnost ESVČ nahradit v plném rozsahu vynaložené školné, které překročilo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. OOJ rovněž uvedl, že byl oprávněn zohlednit rozpočtová omezení. Kromě toho na stranách 20 a 21 tohoto rozhodnutí OOJ upřesnil, že právo na vzdělání podle čl. 14 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie nezahrnuje vzdělávání v soukromé škole.

55

Je nutno konstatovat, že toto odůvodnění umožnilo PR pochopit důvody, proč se OOJ, i přes výjimečné okolnosti, kterých se dovolávala ve své žádosti o náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, rozhodl nenahradit toto školné v plné výši. Tyto důvody rovněž umožňují Tribunálu, aby vykonal svůj přezkum legality tohoto rozhodnutí.

56

Argument PR, který vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, musí být tudíž odmítnut.

2.   K argumentům směřujícím k prokázání, že posouzení OOJ, podle kterého případy žalobců nebyly výjimečné, je stiženo zjevně nesprávnými posouzeními

57

Z některých argumentů, které žalobci uvádí v rámci čtvrtého žalobního důvodu, vyplývá, že se OOJ nesprávně domníval, že případy žalobců nebyly výjimečné, a že toto posouzení je stiženo zjevně nesprávným posouzením.

58

V tomto ohledu je třeba uvést, že tyto argumenty žalobců jsou založeny na předpokladu, že v napadených rozhodnutích OOJ neměl za to, že se nacházejí ve výjimečných situacích.

59

V tomto kontextu je přitom třeba připomenout, že první věta článku 15 přílohy X služebního řádu stanoví, že za podmínek stanovených OOJ má úředník nárok na příspěvek na vzdělání na krytí skutečně vzniklých nákladů na vzdělání, přičemž příspěvek se vyplatí po předložení dokladů. Druhá věta tohoto ustanovení stanoví, že s výhradou případů, které OOJ považuje za výjimečné, nesmí tento příspěvek přesáhnout horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Jak uvádí tato posledně uvedená věta, OOJ je tedy oprávněn poskytnout náhradu, která překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země pouze ve výjimečných případech ve smyslu této věty.

60

Jak vyplývá z e-mailů ze dne 17. prosince 2015, částka náhrady vyplacená ESVČ z titulu školného jejich dětí překračovala horní hranici stanovenou služebním řádem. Z toho vyplývá, že se OOJ domníval, že případy žalobců byly výjimečné ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služební řádu.

61

Předpoklad žalobců, podle kterého se OOJ nedomníval, že se nacházeli ve výjimečných situacích, je tedy chybný. Jejich argumenty musí být tedy odmítnuty.

3.   K argumentům směřujícím k prokázání, že OOJ byl povinen nahradit žalobcům v plné výši školné překračující horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země

62

Žalobci se domnívají, že jelikož jejich případy byly výjimečné, byl OOJ povinen nahradit v plné výši jejich školné překračující horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Na podporu této argumentace předkládají zaprvé argumenty týkající se výkladu článku 15 přílohy X služebního řádu a zadruhé argumenty vycházející z pokynů.

a)   K argumentům týkajícím se výkladu článku 15 přílohy X služebního řádu

63

Žalobci tvrdí, že na základě článku 15 přílohy X služebního řádu byl OOJ povinen nahradit v plné výši jejich školné překračující horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Jejich případy byly výjimečné z toho důvodu, že jediné formy vzdělávání, které byly podle jejich názoru dostupné v Pekingu a které byly vhodné pro jejich děti, zahrnovaly školné, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Na podporu své argumentace se opírají o argumenty vycházející ze znění článku 15 přílohy X služebního řádu a z přípravných prací na uvedené příloze, jakož i o argumenty vycházející z výkladu tohoto ustanovení s přihlédnutím k zásadě právní jistoty, zásadě ochrany nabytých práv a legitimního očekávání, zásadě zákazu diskriminace, právům dítěte a právu na rodinný život, právu na vzdělání a k zásadě proporcionality.

1) K argumentům vycházejícím ze znění článku 15 přílohy X služebního řádu a z přípravných prací na uvedené příloze

64

V rozhodnutích o zamítnutí stížností OOJ v podstatě uvedl, že článek 15 přílohy X služebního řádu nestanoví bezpodmínečné právo na náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země a že nad tuto horní hranici byl oprávněn omezit příspěvky na vzdělávání s ohledem na dostupný rozpočet.

65

V rámci prvního žalobního důvodu žalobci tvrdí, že tento výklad článku 15 přílohy X služebního řádu je chybný. Tento článek neumožňuje omezit náhradu školného ve výjimečných případech, ve kterých jediné formy vzdělávání, které jsou vhodné pro děti úředníků na zastoupení a které jsou k dispozici v daném třetím státu, zahrnují školné, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Na podporu tohoto výkladu tvrdí, že znění druhé věty tohoto článku nestanoví meze pro výši příspěvku na vzdělávání, který musí být uhrazen ve výjimečných případech, a dovolávají se přípravných prací na uvedené příloze.

66

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

67

V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 15 první věta přílohy X služebního řádu stanoví, že příspěvky na vzdělání mají sloužit ke krytí skutečně vzniklých nákladů na vzdělání. Nicméně je třeba rovněž uvést, že podle druhé věty tohoto článku nemůže v zásadě výše příspěvků na vzdělání přesáhnout horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Tato věta sice rovněž stanoví, že ve výjimečných případech lze uvedenou horní hranici překročit. Nicméně znění této věty neumožňuje určit, v jakém rozsahu musí příspěvky na vzdělání krýt školné, které je nutné k získání vhodné formy vzdělání.

68

Pokud jde o otázku, co představuje výjimečný případ ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu, je třeba uvést, že z přípravných prací na této příloze vyplývá, že cílem uvedeného článku je dosáhnout cíle spočívajícího v umožnění, aby děti úředníků Unie získaly bezplatné vzdělání, a zamezit tomu, aby skutečnost, že úředník vykonává funkce mimo Unii, vedla v tomto ohledu k diskriminaci. V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že tyto přípravné práce vycházejí ze zásady, že všechny formy bezplatného veřejného vzdělávání k dispozici v zemích zaměstnání nejsou nutně vhodné pro děti úředníků Unie. Kromě toho z nich vyplývá, že formy vzdělávání, které jsou k dispozici ve třetí zemi a vhodné pro děti úředníků Unie, mohou být omezené a velmi nákladné a že možnost překročit horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země podle článku 15 druhé věty přílohy X služebního řádu byla vytvořena s cílem zohlednit takovou situaci. S ohledem na tyto úvahy je třeba dospět k závěru, že se žalobci nacházejí v situaci, pro kterou byla v čl. 15 druhé větě přílohy X služebního řádu stanovena možnost překročit horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

69

Nicméně na rozdíl od toho, čeho se dovolávají žalobci, z přípravných prací na příloze X služebního řádu nelze vyvodit, že čl. 15 druhou větu této přílohy je třeba vykládat v tom smyslu, že ve výjimečných případech ve smyslu této věty existuje neomezený nárok na plnou náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

70

Jak totiž vyplývá z uvedených prací, horní hranice stanovená služebním řádem pro třetí země byla zavedena proto, aby bylo zamezeno nadměrným výdajům plynoucím z náhrady školného. Výklad zastávaný žalobci přitom dostatečně nezohledňuje existenci této horní hranice ani rozhodnutí unijního normotvůrce, podle kterého náhrady příspěvků na vzdělávání v zásadě nepřekročí tuto horní hranici. V této souvislosti je třeba připomenout, že školné za účelem získání vhodného vzdělání ve třetí zemi může záviset na faktorech, které jsou mimo kontrolu ESVČ, jako jsou směnné kurzy nebo poptávka po takových formách vzdělání. Tím, že unijní normotvůrce stanovil horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, hodlal zamezit tomu, aby nadměrné výdaje, které by mohly plynout z takovýchto faktorů, zatížily rozpočet ESVČ. Výklad čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu v tom smyslu, že ve výjimečných případech ve smyslu tohoto ustanovení existuje neomezený nárok na náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země bez ohledu na důsledky pro rozpočet ESVČ, přitom k tomuto cíli nepřihlíží.

71

Dále nelze mít za to, že unijní normotvůrce chtěl vyloučit pouze náhradu té části školného, která překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, která vyplývá ze skutečnosti, že i když jsou k dispozici zařízení nabízející vhodné vzdělání, jejichž školné je nižší, rozhodnou se zaměstnanci ESVČ zapsat své děti do zařízení, které požaduje vyšší školné. Pokud by totiž normotvůrce hodlal vyloučit pouze náhradu této části školného, mohl to tak stanovit.

72

S ohledem na tyto úvahy je třeba dospět k závěru, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, ani znění článku 15 přílohy X služebního řádu, ani přípravné práce na této příloze nevyžadují výklad druhé věty tohoto článku v tom smyslu, že ve výjimečných případech ve smyslu této věty existuje nárok na plnou a neomezenou náhradu školného, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Naopak je třeba tuto větu vykládat v tom smyslu, že při použití tohoto ustanovení je OOJ oprávněn přihlédnout k rozpočtovým omezením.

73

Proto je třeba odmítnout argumenty vycházející ze znění článku 15 přílohy X služebního řádu a z přípravných prací na této příloze.

2) K argumentům vycházejícím z porušení zásady právní jistoty, zásady dodržování nabytých práv a legitimních očekávání žalobců, jakož i zásady řádné správy

74

V rozhodnutích o zamítnutí stížností PO a PP OOJ uvedl, že omezení náhrady školného žalobců na částku, která odpovídá horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, zvýšené o 10000 eur, nebylo v rozporu se zásadou ochrany legitimních očekávání žalobců. Žalobcům nebyla poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů, že obdrží náhradu školného po dobu jejich přidělení do Číny v plné výši.

75

Žalobci tvrdí, že tyto úvahy jsou chybné. Zásada právní jistoty, zásada dodržování jejich nabytých práv a jejich legitimního očekávání, jakož i zásada řádné správy brání omezení náhrady jejich školného.

76

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

77

Zaprvé, pokud jde o argument vycházející z toho, že zásada právní jistoty brání změně použitelných pravidel bez diskuse nebo předchozího informování a bez přechodných opatření, stačí uvést, že článek 15 přílohy X služebního řádu nebyl změněn. V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že podle informací poskytnutých ESVČ v průběhu jednání, které nebyly žalobci zpochybněny, bylo omezení náhrady školného, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, na 10000 eur již uplatněno na školné za rok 2014/2015. Tento argument musí být proto odmítnut.

78

Zadruhé, co se týče nabytých práv žalobců, postačuje uvést, že žalobci nepředkládají žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že nabyli právo na úplnou náhradu školného, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, pro školní rok 2015/2016. Naopak, jak vyplývá ze zjištění provedených OOJ v rozhodnutích o zamítnutí stížností PO a PP, která nebyla žalobci zpochybněna, v rámci svých rozhodnutí o žádostech o náhradu školného za předchozí školní roky ESVČ upřesnila, že se tato rozhodnutí týkala pouze dotčeného školního roku a nepřiznávala nárok pro budoucí školní roky. Tento argument musí být tudíž rovněž odmítnut.

79

Zatřetí, pokud jde o legitimní očekávání žalobců, je třeba připomenout, že podle judikatury právo dovolávat se ochrany legitimního očekávání předpokládá současné splnění tří podmínek, a sice zaprvé je třeba, aby byla zúčastněné osobě unijní administrativou poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů, zadruhé musí být tato ujištění schopna vyvolat legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a zatřetí musí být poskytnutá ujištění v souladu s platnými normami (rozsudek ze dne 15. listopadu 2005, Righini v. Komise, T‑145/04EU:T:2005:395, bod 130).

80

S ohledem na znění článku 15 přílohy X služebního řádu a na obsah pokynů, které stanovily, že žádosti o náhradu školného, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, jsou posuzovány na základě dostupného rozpočtu, přitom pouhá skutečnost, že v minulosti žalobci mohli obdržet příspěvky na vzdělání, které překračovaly horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země a pokrývaly v plném rozsahu školné, nemůže být sama o sobě považována za přesné, nepodmíněné a shodující se ujištění ve smyslu judikatury uvedené v bodě 79 výše. To platí tím spíše, že v rámci svých rozhodnutí o žádostech o náhradu školného pro předchozí školní roky OOJ upřesnila, že se tato rozhodnutí týkala pouze dotčeného školního roku a že nepřiznávala nárok pro budoucí školní roky (viz bod 78 výše).

81

Začtvrté žalobci tvrdí, že byla porušena zásada řádné správy. Napadená rozhodnutí byla přijata uprostřed školního roku, přičemž školné již bylo úředníky zaplaceno. V tomto okamžiku již nemohli reagovat.

82

V tomto ohledu je třeba uvést, že v podstatě se tento argument žalobců zakládá na chybném předpokladu, podle kterého byli oprávněni se před zápisy svých dětí do dotčených škol spoléhat na skutečnost, že jim bude nahrazeno školné v plné výši, včetně částky, která překračovala horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Jak přitom již bylo uvedeno v bodech 77 až 80 výše, neexistoval platný základ pro taková očekávání. Tento argument musí být proto odmítnut.

83

Proto na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, ani zásada právní jistoty ani zásada dodržování jejich nabytých práv či jejich legitimních očekávání ani zásada řádné správy nebránila tomu, aby OOJ omezil náhradu jejich školného, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

3) K argumentům vycházejícím z porušení zásady zákazu diskriminace

84

V rámci druhé části třetího žalobního důvodu a třetí části třetího žalobního důvodu žalobci předkládají argumenty, které vychází z porušení zásady zákazu diskriminace.

85

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle zásady zákazu diskriminace je zakázáno, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové rozdílné zacházení objektivně odůvodněné (rozsudek ze dne 28. června 1990, Hoche, C‑174/89EU:C:1990:270, bod 25).

86

Prvky, které charakterizují odlišné situace, a tím jejich srovnatelný charakter, je potřeba určit a posoudit zejména ve světle cíle a účelu unijního aktu, který zavádí dotčené rozlišování. Mimoto musí být v tomto kontextu zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž dotčený akt spadá (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07EU:C:2008:728, bod 26).

87

Rozdílné zacházení je odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a důvodném kritériu, tj. pokud je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným dotčenou právní úpravou a pokud je tato rozdílnost přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07EU:C:2008:728, bod 47).

88

V rozhodnutích o zamítnutí stížností OOJ odmítl výtku, která vycházela z porušení zásady zákazu diskriminace. Nezacházel s totožnými situacemi odlišně. Úředníci na zastoupení nejsou v téže situaci, jako je situace úředníků přidělených do ústředí v Bruselu (Belgie). Z tohoto důvodu příloha X služebního řádu stanoví specifická pravidla pro úředníky přidělené do třetí země.

89

Žalobci tvrdí, že tyto úvahy jsou chybné.

90

Zaprvé tvrdí, že s úředníky na zastoupení je zacházeno stejně jako s úředníky, kteří se nacházejí v ústředí, i když se nacházejí v odlišných situacích.

91

ESVČ tento argument zpochybňuje.

92

Argument žalobců musí být odmítnut. Jak totiž vyplývá z článku 101a služebního řádu, příloha X tohoto služebního řádu určuje zvláštní a odchylující se ustanovení použitelná na úředníky přidělené do třetí země a tato příloha stanoví specifická pravidla pro příspěvky na vzdělávání, které jsou vypláceny uvedeným úředníkům, která jsou odlišná od pravidel použitelných na úředníky přidělené do ústředí. Článek 15 přílohy X totiž nejen stanoví, že horní hranice pro uvedené příspěvky odpovídá šestinásobku základní horní hranice pro příspěvek na vzdělání podle čl. 3 odst. 1 přílohy VII služebního řádu, ale stanoví rovněž možnost překročit tuto horní hranici ve výjimečných případech. Tudíž na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, s úředníky přidělenými na zastoupení není zacházeno stejně jako s úředníky přidělenými do ústředí.

93

Zadruhé žalobci tvrdí, že ačkoli úředníci přidělení do ústředí stejně jako úředníci na zastoupení mají právo na bezplatné vzdělání svých dětí, je s nimi zacházeno odlišně, neboť u dětí úředníků na zastoupení může být náhrada příspěvků na vzdělání omezena.

94

ESVČ tento argument zpochybňuje.

95

Úvodem je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 92 výše, jednak je horní hranice stanovená služebním řádem pro úředníky na zastoupení vyšší, než je horní hranice pro úředníky přidělené do ústředí, a jednak může být horní hranice pro úředníky na zastoupení ve výjimečných případech překročena, zatímco u úředníků přidělených do ústředí taková možnost neexistuje. Pravidla stanovená v příloze X služebního řádu tudíž stanoví příznivější zacházení pro žalobce než pro úředníky přidělené do ústředí.

96

Nicméně svým argumentem žalobci hodlají rovněž poukázat na rozdílné zacházení, které vyplývá ze skutečnosti, že díky evropským školám a příspěvkům na vzdělání, které jsou jim vypláceny, mají děti úředníků přidělených do ústředí přístup ke vhodné formě vzdělávání bezplatně, kdežto příspěvky na vzdělání, které žalobci obdrželi, jejich dětem absolvovat vhodné vzdělání v Pekingu bezplatně neumožňují.

97

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jedním z cílů sledovaných článkem 15 přílohy X služebního řádu je, aby s úředníky přidělenými do třetích zemí bylo zacházeno nediskriminačně ve srovnání s úředníky přidělenými do ústředí, pokud jde o bezplatnost vzdělání jejich dětí (viz bod 68 výše). S přihlédnutím k judikatuře uvedené v bodě 86 výše je tedy třeba přezkoumat, zda s přihlédnutím k tomuto cíli je s úředníky přidělenými na zastoupení zacházeno diskriminačně ve srovnání s úředníky přidělenými do ústředí.

98

Přitom je třeba uvést, že na jednání ESVČ uvedla, že v Pekingu existují školy, které nabízejí vhodné vzdělávání, jejichž školné je nižší než školné, které hradili žalobci. Je však nutno konstatovat, že ani v e-mailech ze dne 17. prosince 2015 ani v rozhodnutích o zamítnutí stížností žalobců nevycházela ESVČ z odůvodnění, podle kterého bylo dostupné vhodné vzdělávání za částku, která odpovídala horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, zvýšené o 10000 eur, nebo za nižší částku.

99

V každém případě, i kdyby v Pekingu neexistovala škola, která by mohla poskytnout vhodné vzdělání pro děti žalobců za částku 27788,40 eura, která odpovídá horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, zvýšené o 10000 eur, bylo by s žalobci zajisté zacházeno odlišně ve srovnání s úředníky přidělenými do ústředí, pokud se má za to, že náhrada školného dětí úředníků přidělených do ústředí je de facto poskytována v plném rozsahu. Nicméně rozdílné zacházení představuje diskriminaci pouze tehdy, pokud není objektivně odůvodněné.

100

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že ESVČ má široký prostor pro volné uvážení, pokud jde o způsob, jakým rozdělí rozpočtové prostředky, které má k dispozici na nepovinné výdaje. Jak uvedla ESVČ na jednání, cílem, který sledovala omezením náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, navýšenou o 10000 eur, bylo vztáhnout náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země na co možná největší počet úředníků, kteří o ni požádali, s přihlédnutím k rozpočtovým omezením pro takové výdaje. S ohledem na široký prostor pro volné uvážení, který má ESVČ, nelze volbu tohoto cíle zpochybnit.

101

Zadruhé je nutno uvést, že žalobci nezpochybňují existenci rozpočtových omezení. Omezují se na tvrzení, že OOJ dostatečně nezohlednil skutečnost, že omezení náhrady školného mohlo vést k dalším výdajům, jako jsou výdaje na opakování ročníku dítětem a výdaje na odstěhování, přistěhování, převody a invaliditu.

102

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že těmito argumenty se žalobci v podstatě snaží zpochybnit vhodnost omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, navýšenou o 10000 eur, pro dosažení cíle vztáhnout náhradu těchto výdajů na co možná největší počet úředníků, kteří o ni požádali.

103

S ohledem na široký prostor pro volné uvážení, kterým ESVČ disponuje v tomto ohledu, se Tribunál musí omezit na přezkum, zda argumenty žalobců mohou prokázat existenci zjevného pochybení ESVČ. Tak by tomu bylo pouze v případě, že by argumenty žalobců mohly zbavovat odůvodnění ESVČ věrohodnosti.

104

Přitom je nutno konstatovat, že argument vycházející z výdajů, které by mohly být způsobeny z důvodu případných opakování ročníku, odstěhování, přistěhování, převodů a invalidity, který není nijak doložen, nemůže zbavit věrohodnosti odůvodnění ESVČ, podle kterého omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země na 10000 eur představovalo vhodný prostředek k rozdělení omezeného rozpočtu, který měla k dispozici.

105

Argumenty žalobců tedy nemohou prokázat, že případné rozdílné zacházení nebylo objektivně odůvodněné.

106

Z toho vyplývá, že argument vycházející z diskriminace žalobců ve srovnání s úředníky přidělenými do ústředí, musí být rovněž odmítnut.

107

Zatřetí v rozsahu, v němž žalobci tvrdí, že jsou diskriminováni ve srovnání s úředníky přidělenými na zastoupení Unie ve třetích zemích, ve kterých částka odpovídající horní hranici stanovené služebním řádem pro třetí země, zvýšené o 10000 eur, stačí k pokrytí školného, aby mohli využívat vhodného vzdělávání, je třeba tyto argumenty odmítnout s odkazem na úvahy rozvinuté v bodech 93 až 106 výše.

108

Začtvrté, pokud jde o argument žalobců, který vychází z toho, že ESVČ zvýhodňuje bezdětné úředníky, stačí uvést, že s úředníky, kteří mají děti, není zacházeno stejně jako s bezdětnými úředníky. Článek 3 přílohy VII služebního řádu a článek 15 přílohy X služebního řádu totiž stanoví poskytnutí příspěvků na vzdělání pouze pro úředníky, kteří mají nezaopatřené děti.

109

Žádný z argumentů, které vycházejí z porušení zásady zákazu diskriminace, předložených žalobci tedy nemůže prokázat, že s přihlédnutím k této zásadě je třeba článek 15 přílohy X služebního řádu vykládat tak, že jim přiznává nárok na plnou náhradu školného.

4) K argumentům vycházejícím z porušení práv dítěte, práva na rodinný život a práva na vzdělání

110

V rámci třetí části třetího žalobního důvodu žalobci v podstatě tvrdí, že s přihlédnutím k právům dítěte, právu na rodinný život a právu na vzdělání musí být článek 15 přílohy X služebního řádu vykládán tak, že jim přiznává nárok na plnou náhradu školného.

111

V rozhodnutích o zamítnutí stížností PO, PP a PR odmítl OOJ výtku, která vycházela z porušení práva na vzdělání. OOJ zaprvé uvedl, že Listina základních práv neobsahuje ustanovení, které by zaměstnavatelům ukládalo povinnost nahradit svým zaměstnancům v plném rozsahu školné plynoucí ze zápisu jejich dětí do soukromé školy, zadruhé, že právo na vzdělání stanovené v článku 14 Listiny základních práv není porušeno, neboť jeho cílem je chránit právo bezplatně absolvovat povinnou školní docházku v členských státech, ale nepřiznává právo absolvovat vzdělání v soukromých školách, jako jsou školy, které si vybrali žalobci, a zatřetí a v každém případě omezení tohoto práva lze odůvodnit na základě článku 52 Listiny základních práv.

112

Žalobci tvrdí, že tyto úvahy jsou chybné.

113

Zaprvé tvrdí, že podle článku 14 Listiny základních práv má každý právo na vzdělání a toto právo zahrnuje možnost plnění bezplatné povinné školní docházky. V zemích Unie obecně existuje povinná školní docházka pro děti ve věku od 6 do 16 let. Děti úředníků na zastoupení mají právo na vzdělání na podobné úrovni. V některých třetích zemích je přitom výběr škol, které poskytují tuto úroveň, omezen. Právo na vzdělání v těchto třetích zemích tedy není omezeno na bezplatné veřejné vzdělání. Tak tomu je zejména tehdy, pokud není v třetí zemi veřejné vzdělání nabízeno ani v mateřském jazyce, kterým mluví děti zaměstnanců na zastoupení, ani v angličtině, ale výlučně v národním jazyku této země.

114

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

115

Zaprvé, pokud jde o právo na vzdělání zaručené článkem 14 listiny základních práv, je třeba připomenout, že odstavec 2 tohoto článku zajisté zaručuje možnost bezplatné povinné školní docházky.

116

Přitom, jak především vyplývá z vysvětlivek k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 2), ke kterým je třeba řádně přihlédnout na základě čl. 52 odst. 7 uvedené Listiny, článek 14 Listiny neukládá, aby soukromá zařízení, která takové vzdělání poskytují, byla bezplatná.

117

Dále nelze z čl. 14 odst. 2 Listiny základních práv vyvodit, že je Unie povinna zaručit na území třetích zemí bezplatnou povinnou školní docházku, která by odpovídala vzdělání, které existuje v členských státech Unie.

118

Kromě toho je nutno konstatovat, že žalobci netvrdí, že jejich děti neměly v Číně přístup k vnitrostátnímu veřejnému vzdělání.

119

Mimoto, pokud jde o argumenty žalobců, které vycházejí z toho, že děti zaměstnanců na zastoupení mají právo na vhodnou formu vzdělání, je nutno připomenout, že je třeba rozlišovat mezi právy zaručenými Listinou základních práv a právy zaručenými služebním řádem.

120

Pokud jde o práva vyplývající ze služebního řádu, stačí připomenout, že článek 15 přílohy X služebního řádu nelze vykládat tak, že ukládá ESVČ povinnost k neomezené náhradě školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země (viz body 64 až 73 výše).

121

Kromě toho v rozsahu, v němž se argumenty žalobců týkají článku 14 Listiny základních práv, je třeba připomenout, že tento článek přiznává minimální práva každému a právo dětí úředníků na vhodnou formu vzdělání v třetí zemi k těmto právům nepatří.

122

S ohledem na tyto úvahy je třeba odmítnout argument žalobců, který vychází z omezení práva na vzdělání zakotveného článkem 14 Listiny základních práv.

123

Zadruhé a v každém případě, i kdyby neúplná náhrada školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země omezovala právo na vzdělání stanovené článkem 14 Listiny základních práv, je třeba připomenout, že takové omezení může být odůvodněné na základě čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv. Jedná se totiž o omezení stanovené zákonem, které sleduje cíl obecného zájmu Unie, a sice cíl vztáhnout náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země na co možná největší počet úředníků, kteří o ni požádali, s přihlédnutím k rozpočtovým omezením pro takové výdaje (viz body 100 až 105 výše).

124

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, tedy právo na vzdělání zakotvené v článku 14 Listiny základních práv neukládá výklad článku 15 přílohy X služebního řádu v tom smyslu, že z důvodu výjimečných situací, ve kterých se nacházeli, byla ESVČ povinna nahradit v plném rozsahu jejich školné, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

125

Zadruhé, žalobci tvrdí, že s přihlédnutím k právům dítěte zakotveným článkem 24 Listiny základních práv, právu na rodinný život zakotvenému článkem 9 uvedené Listiny a k ochraně rodiny stanovené článkem 33 této Listiny je třeba vykládat článek 15 přílohy X služebního řádu v tom smyslu, že jelikož jsou jejich případy výjimečné, mají nárok na plnou náhradu školného, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Tím, že se přestěhovali do Číny se svou rodinou, vykonali své právo na rodinný život. V této souvislosti tvrdí, že úředníci přidělení na zastoupení se tak nerozhodli nutně ze své vůle. Někteří úředníci jako PO a PP byli přiděleni do Číny v zájmu služby. Kromě toho všichni zaměstnanci ESVČ musí pravidelně vykonávat funkce na zastoupeních Unie. Finanční zátěž, kterou představuje omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro některé domácnosti úředníků, představuje zásah jak do práv jejich dětí, tak do jejich práv na rodinný život, neboť z důvodu tohoto zatížení existuje riziko, že budou jejich děti odloučeny od rodičů na zastoupení proto, aby mohly absolvovat vhodnou formu vzdělání v jedné z unijních zemí.

126

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

127

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že argumenty žalobců, jejichž cílem je prokázat existenci omezení práva na rodinný život a práv dítěte, vycházejí z předpokladu, podle kterého lze úředníka přidělit proti jeho vůli na zastoupení Unie ve třetí zemi, ve které školné překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

128

V této souvislosti je třeba připomenout, že se žalobci rozhodli pro vstup do ESVČ, přičemž jim bylo známo, že je s tím spojen pravidelný výkon jejich funkcí na zastoupeních Unie (v tomto ohledu viz čl. 6 odst. 10 třetí věta rozhodnutí 2010/427).

129

Kromě toho je nutno uvést, že žalobci neprokázali, že byli přiděleni na zastoupení Unie v Číně v Pekingu proti své vůli. Ze spisu totiž vyplývá, že někteří žalobci požádali o přidělení na zastoupení Unie v Číně z vlastní iniciativy. Pokud jde o úředníky, kteří byli přiděleni na zastoupení Unie v Číně v zájmu služby, žalobci bylo v průběhu jednání potvrzeno, že nebyli přiděleni proti své vůli. V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že ESVČ uvedla ve svých písemnostech a na jednání, že zaměstnanci ESVČ nejsou na zastoupení Unie ve třetí zemi přidělováni proti jejich vůli a žalobci nezpochybnili podrobným způsobem toto tvrzení.

130

Za těchto okolností nelze skutečnost, že žalobcům nebyla poskytnuta plná náhrada školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, považovat za omezení práv jejich dětí ve smyslu článku 24 Listiny základních práv, práva na rodinný život ve smyslu článku 9 uvedené Listiny, ani práva na ochranu rodiny stanoveného článkem 33 této Listiny.

131

Zadruhé a v každém případě je třeba připomenout, že případné omezení práva na rodinný život plynoucí ze skutečnosti, že z důvodu finančního zatížení způsobeného částečnou náhradou školného v zemi přidělení nemohou děti doprovázet některého z rodičů při jeho přidělení k zastoupení Unie ve třetím státě, může být odůvodněno na základě čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv (viz bod 123 výše).

132

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba odmítnout argumenty žalobců, které vycházejí z porušení práv dítěte, práva na rodinný život a ochrany rodiny, jakož i práva na vzdělání.

5) K argumentům vycházejícím z porušení zásady proporcionality

133

Žalobci tvrdí, že omezením náhrady školného i přesto, že se nacházeli ve výjimečných případech ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu, přihlédl OOJ pouze k cíli snížení finančního dopadu, který představuje náhrada školného. Tímto postupem, aniž dostatečně zohlednil jejich práva a jejich zájmy, OOJ porušil zásadu proporcionality.

134

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

135

V této souvislosti stačí připomenout, že v rámci přezkumu porušení práv dovolávaných žalobci, který byl proveden v bodech 74 až 132 výše, byla zásada proporcionality a argumenty, které žalobci předložili v tomto ohledu, již zohledněny (viz zejména body 100 až 105 výše). Tento přezkum přitom neodhalil, že by OOJ tím, že neposkytl žalobcům plnou náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, nepřiměřeně zasáhl do práv žalobců.

136

Je tudíž třeba rovněž odmítnout argumenty, které vycházejí z porušení zásady proporcionality.

137

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba dospět k závěru, že žádný z argumentů předložených žalobci, které vycházejí ze znění a z cílů sledovaných článkem 15 přílohy X služebního řádu, zásady zákazu diskriminace, zásady právní jistoty, zásady dodržování nabytých práv a legitimního očekávání, zásady řádné správy, práv dítěte, práva na rodinný život a práva na vzdělání nebo zásady proporcionality, nemůže prokázat, že v situaci, v níž se nacházeli žalobci, byl OOJ povinen poskytnout jim plnou náhradu jejich školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

b)   K argumentu vycházejícímu z nedodržení pokynů

138

V rozhodnutích o zamítnutí stížností PQ a PR uvedl OOJ, že dodržel pokyny. Tyto pokyny stanoví, že k náhradě těchto výdajů dochází na základě „dostupného rozpočtu“.

139

V rámci druhého žalobního důvodu žalobci tvrdí, že tyto úvahy jsou chybné. Pokyny brání tomu, aby náhrada školného byla omezena, pokud jediné vhodné formy vzdělání pro děti úředníků Unie přidělených do třetí země zahrnují náklady, které překračují horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Nestanoví omezení náhrady školného ve výjimečných případech ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu.

140

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

141

Tyto argumenty žalobců musí být odmítnuty. Je totiž třeba uvést, že z pokynů tak, jak byly použitelné v projednávané věci, jasně vyplývá, že rozhodnutí ohledně žádostí o náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země byla přijata na základě dostupného rozpočtu. Kromě toho je třeba konstatovat, že pokyny neobsahují žádnou skutečnost, která by umožňovala se domnívat, že OOJ nemohl nepřihlédnout k rozpočtovým omezením, pokud jediné vhodné formy vzdělání pro děti úředníků Unie zahrnují náklady, které překračují horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

142

Z toho vyplývá, že žádný z argumentů předložených žalobci nemůže prokázat, že ve výjimečných situacích, ve kterých se žalobci nacházeli, měli nárok na plnou náhradu svého školného.

4.   K argumentům týkajícím se omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země provedeného OOJ

143

V bodech 62 až 142 výše byly přezkoumány pouze argumenty žalobců směřující k prokázání, že jelikož jejich případy byly výjimečné, byl OOJ povinen poskytnout náhradu školného jejich dětí v plné výši. V rámci svého třetího žalobního důvodu se přitom žalobci neomezují na uplatnění těchto argumentů, ale předkládají rovněž argumenty, jejichž cílem je zpochybnění podmínek omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, které OOJ provedl v napadených rozhodnutích.

144

V rozhodnutích o zamítnutí stížností OOJ zejména uvedl, že omezení školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, které provedl, nebylo diskriminační. Vzhledem k tomu, že příspěvky na vzdělání se vyplácejí na každé dítě, jejich omezení se uplatní rovněž na každé dítě. Taková metoda není zjevně chybná.

145

Žalobci mají za to, že úvahy OOJ nejsou v souladu se zásadou zákazu diskriminace, pokyny, právy dítěte, právem na rodinný život, právem na vzdělání a zásadou proporcionality.

146

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

147

Žalobci zaprvé tvrdí, že omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země provedené OOJ není v souladu se zásadou zákazu diskriminace a s pokyny z toho důvodu, že OOJ neprovedl individuální přezkum žádostí o náhradu dotčených úředníků.

148

Tento argument musí být odmítnut. Jak totiž vyplývá zejména z rozhodnutí o zamítnutí stížností žalobců, OOJ přezkoumal jejich žádosti o náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země s přihlédnutím k jejich individuální situaci. Výše příspěvků na vzdělání poskytnutých žalobcům byly totožné pouze z toho důvodu, že veškeré výše školného, u kterých žalobci požadovali náhradu, překračovaly hranici 10000 eur stanovenou OOJ.

149

Zadruhé je třeba přezkoumat argument žalobců, který vychází z toho, že omezení uplatněné OOJ je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace proto, že zachází totožně s rodinami s jedním rodičem a s početnými rodinami na jedné straně a ostatními rodinami na straně druhé, i když jsou v odlišných situacích.

150

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle zásady zákazu diskriminace je zakázáno s odlišnými situacemi zacházet stejně, není-li takové rozdílné zacházení objektivně odůvodněné, a že prvky, které charakterizují odlišné situace, a tím jejich srovnatelný charakter, je potřeba určit a posoudit zejména ve světle cíle a účelu unijního aktu, který zavádí dotčené rozlišování, s přihlédnutím k zásadám a cílům oblasti, do které dotčený akt spadá (viz body 85 a 86 výše).

151

Žalobci se přitom nedovolávají existence cíle služebního řádu, ze kterého by bylo možné vyvodit, že pokud jde o výši příspěvků na vzdělání dětí, měl OOJ považovat situaci rodin s jedním rodičem a početných rodin za odlišnou od situace ostatních rodin, což by vyžadovalo odlišné zacházení. Naopak je třeba uvést, že z čl. 3 odst. 1 přílohy VII služebního řádu vyplývá, že příspěvek na vzdělání se vyplácí za každé vyživované dítě a že ve služebním řádu unijní normotvůrce stanovil horní hranice omezující tyto příspěvky na vzdělání. S ohledem na tyto skutečnosti nelze dovodit, že tím, že OOJ omezil náhradu školného za každé dítě, které překračovalo horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, na 10000 eur, zacházel se dvěma odlišnými situacemi stejně.

152

Je tudíž třeba odmítnout rovněž argument žalobců, který vychází z toho, že OOJ porušil zásadu zákazu diskriminace, když zacházel s rodinami s jedním rodičem a početnými rodinami stejně jako s ostatními rodinami.

153

Zatřetí, pokud jde o ostatní argumenty vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace, jakož i argumenty vycházející z porušení práv dítěte, práva na rodinný život a práva na vzdělání, jakož i zásady proporcionality, je třeba odkázat na úvahy rozvinuté v bodech 62 až 142 výše. Kromě toho v případě, že by některé z těchto práv bylo omezeno z důvodu omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, je nutno konstatovat, že žalobci nepředkládají žádný podrobný argument, jehož cílem by bylo prokázat, že s ohledem na cíl sledovaný ESVČ, a sice cíl vztáhnout náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním zákonem pro třetí země na co možná největší počet úředníků, kteří o ni požádají, s přihlédnutím k rozpočtovým omezením, kterým ESVČ podléhala, bylo toto omezení zjevně nepřiměřené.

154

Z toho vyplývá, že je třeba rovněž v plném rozsahu odmítnout argumenty týkající se omezení náhrady školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země provedeného OOJ.

5.   K argumentům vycházejícím z toho, že napadená rozhodnutí měla být založena na OPU

155

V rámci prvního žalobního důvodu žalobci tvrdí, že napadená rozhodnutí měla být založena na OPU přijatých v souladu s postupem stanoveným v čl. 110 odst. 1 služebního řádu. Takový postup stanoví konzultaci výboru zaměstnanců ESVČ a že výbor pro služební řád vydává stanovisko.

156

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

157

Úvodem je třeba uvést, že svým rozhodnutím HR DEC(2014)02 ze dne 3. února 2014 ESVČ rozhodl o uplatňování ustanovení obsažených v rozhodnutí Komise C(2013) 8971 final ze dne 16. prosince 2013, o OPU týkajících se poskytování příspěvku na vzdělání stanoveného v článku 3 přílohy VII služebního řádu, a že toto prvně uvedené rozhodnutí bylo přijato v souladu s postupem stanoveným v čl. 110 odst. 1 služebního řádu.

158

Nicméně žalobci svými argumenty nezpochybňují existenci těchto OPU vydaných ESVČ o použití článku 3 přílohy VII služebního řádu, ale tvrdí, že ESVČ měla přijmout OPU o výjimce stanovené v čl. 15 druhé větě přílohy X služebního řádu, která uvedené službě umožňuje ve výjimečných případech překročit horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

159

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury existuje povinnost vydat OPU v souladu s postupem stanoveným v čl. 110 odst. 1 služebního řádu, pokud existuje výslovné ustanovení v tomto smyslu. V případě, že takové výslovné ustanovení neexistuje, je taková povinnost připuštěna pouze výjimečně, a sice tehdy, pokud jsou ustanovení služebního řádu natolik nejasná a nepřesná, že je nelze uplatnit způsobem, který není svévolný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. března 2016, Vanhalewyn v. ESVČ, T‑792/14 PEU:T:2016:156, body 2930).

160

V prvé řadě je tedy třeba přezkoumat, zda existuje výslovné ustanovení, které stanoví OOJ povinnost vydat OPU při výkonu své rozhodovací pravomoci stanovené v čl. 15 druhé větě přílohy X služebního řádu, a sice pro jeho pravomoc rozhodnout ve výjimečných případech o náhradě školného, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

161

Zaprvé je třeba uvést, že takové výslovné ustanovení nevyplývá z čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu, který se omezuje na odkaz na individuální rozhodnutí, jež OOJ musí přijmout za výjimečných okolností.

162

Zadruhé i v případě, že se čl. 15 první věta přílohy X služebního řádu, který stanoví, že podmínky, za kterých má úředník nárok na příspěvek na vzdělání, stanoví OOJ, týká výjimečných případů uvedených v druhé větě tohoto článku, ve kterých může OOJ překročit horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, je třeba uvést, že čl. 15 první věta přílohy X služebního řádu výslovně nestanoví, že tyto podmínky musí být stanoveny ve formě OPU.

163

Zatřetí je třeba přezkoumat, zda čl. 1 třetí pododstavec přílohy X služebního řádu, ze kterého vyplývá, že „[OPU] jsou vydávána v souladu s článkem 110 služebního řádu“, je třeba považovat za výslovné ustanovení, které vyžaduje přijetí OPU, pokud jde o výkon rozhodovací pravomoci, která je přiznána OOJ na základě čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu.

164

V tomto ohledu je třeba připomenout, že rozhodovací pravomoc přiznaná OOJ článkem 15 druhou větou přílohy X služebního řádu se týká výjimečných případů. Kromě toho, jak bylo uvedeno zejména v bodech 64 až 73 výše, v rámci této rozhodovací pravomoci je OOJ povinen přihlédnout k existujícím rozpočtovým omezením pro náhradu školného, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Z důvodu těchto omezení musí zohlednit všechny žádosti o náhradu takového školného podané zaměstnanci ESVČ, jejichž výše se může lišit z důvodu faktorů, které jsou mimo kontrolu této služby, jako jsou směnné kurzy nebo poptávka po takových formách vzdělání. Z toho vyplývá, že v rámci své rozhodovací pravomoci musí mít OOJ určitou flexibilitu, která mu umožňuje přihlédnout k celkové částce, jejíž úhrada je požadována, dostupnému rozpočtu a výjimečným okolnostem dovolávaným dotčenými osobami.

165

S ohledem na tyto úvahy nelze čl. 1 třetí pododstavec přílohy X služebního řádu vykládat tak, že ukládá ESVČ, aby přijala OPU o provádění výkonu rozhodovací pravomoci přiznané čl. 15 druhou větou přílohy X služebního řádu.

166

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, tento závěr je v souladu s rozsudkem ze dne 17. března 2016, Vanhalewyn v. ESVČ (T‑792/14 PEU:T:2016:156).

167

Úvahy, které vedly Tribunál ke zjištění, že ESVČ byla povinna přijmout OPU, pokud jde o postup stanovený v čl. 10 odst. 1 druhém pododstavci přílohy X služebního řádu, totiž nejsou použitelné na čl. 15 druhou větu uvedené přílohy.

168

Jak totiž vyplývá z bodu 32 rozsudku ze dne 17. března 2016, Vanhalewyn v. ESVČ (T‑792/14 PEU:T:2016:156), pokud jde o postup stanovený v čl. 10 odst. 1 druhém pododstavci přílohy X služebního řádu, unijní normotvůrce hodlal zaručit, že kritéria použitá za účelem určení třetích zemí, ve kterých mohou být životní podmínky považovány za rovnocenné podmínkám, které jsou obvyklé v Unii, budou stanovena abstraktně a nezávisle na jakémkoliv postupu, jehož předmětem je v konkrétním případě určení, zda životní podmínky převažující v určité zemi jsou rovnocenné. Článek 10 odst. 1 druhý pododstavec přílohy X služebního řádu se tedy týká obecného rozhodnutí, které se týká všech zaměstnanců ESVČ, kteří jsou přiděleni do třetí země. Kromě toho je třeba uvést, že pokud nejsou životní podmínky ve třetí zemi rovnocenné s podmínkami, které obvykle převládají v Unii, mají zaměstnanci ESVČ přidělení do této země nárok na příspěvek za životní podmínky.

169

Naproti tomu, jak bylo uvedeno v bodech 62 až 142 výše, i když se zaměstnanec ESVČ nachází ve výjimečném případě ve smyslu čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu, toto ustanovení nepřiznává bezpodmínečný nárok na úplnou náhradu školného, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. Dále se rozhodovací pravomoc přiznaná OOJ tímto ustanovením netýká rozhodnutí s obecnou působností, ale individuálních rozhodnutí, která musí být přijata ve výjimečných případech, a jak bylo uvedeno v bodě 164 výše, v rámci výkonu této pravomoci musí OOJ přihlédnout k individuálním situacím svých zaměstnanců, kteří požádali o náhradu školného, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země. V této souvislosti musí mít OOJ určitou flexibilitu, která mu umožňuje přihlédnout jednak k individuální situaci každého zaměstnance ESVČ, který podal žádost o náhradu školného překračujícího horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země, a jednak k rozpočtovým omezením, kterým náhrada takového výdaje podléhá.

170

Z toho vyplývá, že úvahy Tribunálu ohledně čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce přílohy X služebního řádu, podle kterých unijní normotvůrce hodlal zaručit, že kritéria použitá k určení třetích zemí, ve kterých mohou být životní podmínky považovány za rovnocenné podmínkám, které jsou obvyklé v Unii, budou stanovena abstraktně a nezávisle na jakémkoliv postupu, jehož předmětem je v konkrétním případě určení, zda životní podmínky převažující v určité zemi jsou rovnocenné, a tedy v rámci OPU, nejsou použitelné na rozhodovací pravomoc, která je přiznána OOJ článkem 15 druhou větou přílohy X služebního řádu.

171

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba dospět k závěru, že neexistuje výslovné ustanovení, které by stanovilo povinnost vydat OPU ohledně výkonu rozhodovací pravomoci OOJ stanovené čl. 15 druhou větou přílohy X služebního řádu.

172

Zadruhé je třeba připomenout, že podle judikatury v případě, že neexistuje výslovné ustanovení, které stanoví povinnost vydat OPU, taková povinnost je připuštěna pouze výjimečně, a sice tehdy, pokud jsou ustanovení služebního řádu natolik nejasná a nepřesná, že je nelze uplatnit způsobem, který není svévolný (viz bod 159 výše).

173

Přitom s ohledem na výjimečnou povahu rozhodnutí OOJ o překročení horní hranice stanovené služebním řádem pro třetí země na základě čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu a na skutečnost, že OOJ musí mít určitou flexibilitu ohledně použití tohoto ustanovení (viz bod 164 výše), nelze mít za to, že skutečnost, že tento článek ponechává široký prostor pro volné uvážení OOJ, stačí k prokázání nedostatku jasnosti nebo přesnosti tohoto ustanovení ve smyslu judikatury citované v bodě 159 výše.

174

V každém případě je třeba uvést, že žalobci nepředložili argumenty, které by mohly prokázat, že v případě neexistence OPU by čl. 15 druhá věta přílohy X služebního řádu mohla být uplatňována svévolně. Z bodů 62 až 154 výše totiž vyplývá, že argumenty žalobců, které směřují k prokázání, že se OSVČ dopustila pochybení ohledně uplatňování čl. 15 druhé věty přílohy X služebního řádu, musí být odmítnuty. Kromě toho je třeba konstatovat, že žalobci nepředložili jiné podrobné argumenty v tomto ohledu.

175

Konečně a v každém případě je třeba uvést, že i kdyby ESVČ byla povinna přijmout OPU, nebyla s ohledem na úvahy rozvinuté v bodech 64 až 137 výše v takových OPU povinna stanovit povinnost nahradit v plné výši školné, které překračuje horní hranici stanovenou služebním řádem pro třetí země.

176

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba odmítnout argumenty, které vycházejí z toho, že ESVČ byla povinna přijmout OPU, pokud jde o její rozhodovací pravomoc stanovenou čl. 15 druhou větou přílohy X služebního řádu.

177

Je tudíž třeba zamítnout všechny žalobní důvody předložené žalobci. Návrh na zrušení týkající se e-mailů ze dne 17. prosince 2015 a návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížností žalobců tedy musí být zamítnuty, aniž je nutné rozhodnout o přípustnosti tohoto posledně uvedeného návrhu.

B. K ostatním návrhům na zrušení

178

Pokud jde o návrhy na zrušení, které se týkají e-mailů následujících po e-mailu ze dne 17. prosince 2015, hodnocení příspěvku na vzdělávání a výplatních pásek, ve kterých je uvedena výše přijatého příspěvku na vzdělávání, stačí uvést, že na podporu těchto návrhů se žalobci omezují na předložení žalobních důvodů, které již byly přezkoumány a zamítnuty v bodech 41 až 177 výše. Tyto návrhy musí být tudíž rovněž zamítnuty, aniž je nutné rozhodnout o jejich přípustnosti.

179

S ohledem na tyto úvahy je třeba zamítnout žalobu v plném rozsahu.

IV. K nákladům řízení

180

Žalobci tvrdí, že v případě, že by žaloba musela být zamítnuta, neměla by jim být uložena náhrada nákladů řízení způsobených tím, že se ESVČ rozhodla, že se nechá zastoupit advokáty. Toto rozhodnutí by jim nemělo způsobovat škodu. Uložení náhrady nákladů a výdajů na externí advokátní kancelář žalobcům, třebaže ESVČ disponuje interní právní službou, představuje narušení jejich práva na přístup k soudu.

181

ESVČ tyto argumenty zpochybňuje.

182

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

183

Vzhledem k tomu, že ESVČ požadovala náhradu nákladů řízení a žalobci neměli ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

184

Pokud jde o návrh žalobců, aby jim nebyla uložena náhrada nákladů řízení způsobených skutečností, že se ESVČ nechala zastoupit advokáty, jelikož se týká nahraditelnosti nákladů řízení, je třeba připomenout, že Tribunál rozhoduje o nahraditelnosti nákladů řízení na návrh dotčeného účastníka řízení usnesením přijatým na základě čl. 170 odst. 1 jednacího řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2014, Ben Ali v. Rada, T‑133/12, nezveřejněný, EU:T:2014:176, bod 104). Takový návrh musí být tedy odmítnut jako nepřípustný v rámci probíhajícího řízení.

185

Kromě toho v případě, že by se tento návrh týkal čl. 135 odst. 1 jednacího řádu, podle kterého v souladu s požadavky ekvity může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, ponese vlastní náklady řízení a nahradí pouze část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení, nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží, stačí uvést, že okolnosti dovolávané žalobci neodůvodňují použití tohoto ustanovení. Z článku 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, naopak vyplývá, že se unijní orgány mohou, pokud jde o způsob, jak chtějí být zastupovány nebo jak jim má být napomáháno před unijním soudem, svobodně rozhodnout pro využití služeb advokáta.

186

Je tudíž třeba zamítnout návrh žalobců, aby jim nebyla uložena náhrada nákladů řízení způsobených skutečnosti, že se ESVČ rozhodla, že se nechá zastoupit advokáty.

 

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto:

 

1)

Žaloba se zamítá.

 

2)

PO, PP, PQ a PR ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ).

 

Gratsias

Labucka

Dittrich

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. října 2018.

Podpisy.


( *1 ) – Jednací jazyk: francouzština.

Top