This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62016CJ0425
Judgment of the Court (Ninth Chamber) of 19 October 2017.#Hansruedi Raimund v Michaela Aigner.#Request for a preliminary ruling from the Oberster Gerichtshof.#Reference for a preliminary ruling — Intellectual and industrial property — EU trade mark — Regulation (EC) No 207/2009 — Article 96(a) — Infringement proceedings — Article 99(1) — Presumption of validity — Article 100 — Counterclaim for a declaration of invalidity — Relationship between an action for infringement and a counterclaim for a declaration of invalidity — Procedural autonomy.#Case C-425/16.
Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 19. října 2017.
Hansruedi Raimund v. Michaela Aigner.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof.
Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Ochranná známka Evropské unie – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 96 písm. a) – Žaloba pro porušení – Článek 99 odst. 1 – Domněnka platnosti – Článek 100 – Protinávrh na neplatnost – Vztah mezi žalobou pro porušení a protinávrhem na neplatnost – Procesní autonomie.
Věc C-425/16.
Rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 19. října 2017.
Hansruedi Raimund v. Michaela Aigner.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof.
Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Ochranná známka Evropské unie – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 96 písm. a) – Žaloba pro porušení – Článek 99 odst. 1 – Domněnka platnosti – Článek 100 – Protinávrh na neplatnost – Vztah mezi žalobou pro porušení a protinávrhem na neplatnost – Procesní autonomie.
Věc C-425/16.
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2017:776
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)
19. října 2017 ( *1 )
„Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Ochranná známka Evropské unie – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 96 písm. a) – Žaloba pro porušení – Článek 99 odst. 1 – Domněnka platnosti – Článek 100 – Protinávrh na neplatnost – Vztah mezi žalobou pro porušení a protinávrhem na neplatnost – Procesní autonomie“
Ve věci C‑425/16,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne 12. července 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 1. srpna 2016, v řízení
Hansruedi Raimund
proti
Michaele Aigner,
SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),
ve složení E. Juhász, vykonávající funkci předsedy senátu, K. Jürimäe a C. Lycourgos (zpravodaj), soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– |
za H. Raimunda C. Hadeyerem, Rechtsanwalt, |
– |
za M. Aigner F. Gütlbauerem, S. Sieghartsleitnerem a M. Pichlmairem, Rechtsanwälte, |
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 20. června 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 99 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1). |
2 |
Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Hansruedim Raimundem a Michaelou Aigner o žalobě pro porušení slovní ochranné známky EU a o protinávrhu na neplatnost této známky. |
Právní rámec
3 |
V bodě 16 odůvodnění nařízení č. 207/2009 se uvádí, že „[r]ozhodnutí týkající se platnosti a porušení ochranných známek [EU] by mělo mít účinky a vztahovat se na celé území [Unie], neboť je to jediný způsob, jak zabránit vydání odporujících si rozhodnutí ze strany soudů a [Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)] a zajistit, aby nebyla ohrožena jejich jednotná povaha“. |
4 |
Článek 1 odst. 2 tohoto nařízení stanoví: „Ochranná známka [EU] má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celé[ Unii]: může být zapsána, převedena, lze se jí vzdát, být zrušena nebo prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro území celé[ Unie]. Tato zásada platí, nestanoví-li toto nařízení jinak.“ |
5 |
Podle článku 6 uvedeného nařízení lze ochrannou známku EU nabýt zápisem do rejstříku. |
6 |
Článek 52 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Absolutní důvody neplatnosti“, v odst. 1 písm. b) stanoví: „1. Ochranná známka [EU] se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u [EUIPO] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení: […]
[…]“ |
7 |
Článek 96 písm. a) a d) tohoto nařízení stanoví: „Soudy pro ochranné známky [EU] mají výlučnou příslušnost:
[…]
|
8 |
Článek 99 uvedeného nařízení, nadepsaný „Domněnka platnosti – obhajoba ve věci“, v odstavci 1 stanoví: „Soudy pro ochranné známky [EU] pohlížejí na ochrannou známku [EU] jako na známku platnou, pokud by žalovaný nezpochybnil [pokud žalovaný nezpochybní] její platnost protinávrhem na zrušení nebo neplatnost.“ |
9 |
Článek 100 nařízení č. 207/2009 stanoví: „1. Protinávrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti může být založen jen na důvodech pro zrušení nebo neplatnost uvedených v tomto nařízení. 2. Soud pro ochranné známky [EU] zamítne protinávrh na zrušení nebo na prohlášení neplatnosti, pokud rozhodnutí [EUIPO] v téže věci, z téhož důvodu a mezi týmiž účastníky již nabylo právní moci. […] 4. Soud pro ochranné známky [EU], u kterého byl podán protinávrh na zrušení nebo prohlášení ochranné známky [EU] za neplatnou, sdělí [EUIPO] den, kdy byl protinávrh podán. [EUIPO] zapíše tuto skutečnost do rejstříku ochranných známek [EU]. […] 6. Pokud soud pro ochranné známky [EU] rozhodl o protinávrhu na zrušení nebo prohlášení ochranné známky [EU] za neplatnou a rozhodnutí nabylo právní moci, zašle kopii rozhodnutí [EUIPO]. Každý z účastníků může požadovat, aby byl o tomto předání informován. [EUIPO] podle ustanovení prováděcího nařízení zapíše do rejstříku ochranných známek [EU] údaj o rozhodnutí. […]“ |
10 |
Článek 104 odst. 1 a 2 tohoto nařízení stanoví: „1. Neexistují-li zvláštní důvody pokračovat v řízení, soud pro ochranné známky [EU], který projednává žalobu uvedenou v článku 96 s výjimkou žaloby na určení, že nedochází k porušení práv ze známky, přeruší řízení buď z úřední moci po vyslechnutí účastníků, nebo na návrh účastníka a po vyslechnutí ostatních účastníků, byla-li platnost ochranné známky [EU] již zpochybněna před jiným soudem pro ochranné známky [EU] cestou protinávrhu nebo byl-li již podán u [EUIPO] návrh na zrušení nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou. 2. Neexistují-li zvláštní důvody pokračovat v řízení, [EUIPO] při projednávání návrhu na zrušení nebo prohlášení neplatnosti přeruší řízení buď z úřední moci po vyslechnutí účastníků, nebo z podnětu účastníka a po vyslechnutí ostatních účastníků, byla-li platnost ochranné známky [EU] již zpochybněna cestou protinávrhu u soudu pro ochranné známky [EU]. Pokud však o to některý z účastníků řízení před soudem pro ochranné známky [EU] požádá, může soud po vyslechnutí ostatních účastníků přerušit řízení. V tomto případě [EUIPO] v řízení pokračuje.“ |
Spor v původním řízení a předběžné otázky
11 |
Majitel slovní ochranné známky EU Baucherlwärmer, H. Raimund, uvádí přibližně od roku 2000 pod touto ochrannou známkou na trh směs bylin určenou k výrobě přípravku na bázi alkoholu. Také M. Aigner nabízí k prodeji směs bylin určenou k louhování ve vysokoprocentním alkoholu, kterou shodně označuje Baucherlwärmer. |
12 |
Hansruedi Raimund podal k Handelsgericht Wien (Obchodní soud ve Vídni, Rakousko) žalobu pro porušení ochranné známky EU, jíž je majitel, aby se M. Aigner zdržela používání označení „Baucherlwärmer“ pro výrobky a služby zařazené do tříd, kterých se týká uvedená ochranná známka. Michaela Aigner, žalovaná v původním řízení, měla mimo jiné za to, že H. Raimund získal uvedenou ochrannou známku v rozporu s dobrými mravy a s dobrou vírou, a tak podala k témuž soudu protinávrh na neplatnost téže ochranné známky. |
13 |
Handelsgericht Wien (Obchodní soud ve Vídni) rozhodl o přerušení řízení o tomto protinávrhu až do pravomocného rozhodnutí o žalobě pro porušení, která je předmětem věci v původním řízení. Usnesení o přerušení řízení o protinávrhu bylo nicméně zrušeno, a tak toto řízení v prvním stupni pokračuje. Žalobu pro porušení Handelsgericht Wien (Obchodní soud ve Vídni) z důvodu, že H. Raimund nepodal přihlášku k ochranné známce EU v dobré víře, zamítl. |
14 |
Oberlandesgericht Wien (Vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko) v odvolacím řízení potvrdil prvostupňový rozsudek, proto H. Raimund podal k Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) opravný prostředek „Revision“. |
15 |
Předkládající soud má za to, že navrhovatel v původním řízení vskutku nenabyl ochrannou známku EU dotčenou v původním řízení v dobré víře, takže by podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 měla být prohlášena neplatnost této ochranné známky. Klade si nicméně otázku, vznesenou H. Raimundem v podaném opravném prostředku, zda soudy prvního a druhého stupně mohly rozhodnout o nedostatku dobré víry v rámci řízení o žalobě pro porušení, aniž bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení o protinávrhu na neplatnost ochranné známky. |
16 |
Vzhledem k tomu, že se žalovaná v původním řízení dovolává absolutního důvodu neplatnosti ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, kterého se lze v řízení o žalobě pro porušení – jak stanoví čl. 99 odst. 1 tohoto nařízení – platně dovolávat jen tehdy, podá-li žalovaný protinávrh založený na témže důvodu, táže se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud), zda k zamítnutí žaloby pro porušení dříve, než je rozhodnuto o protinávrhu založeném na nabytí práv k ochranné známce bez dobré víry, postačí, aby byl takový protinávrh podán (první možnost); nebo zda lze žalobu pro porušení zamítnout z tohoto důvodu jen tehdy, když je dotčená ochranná známka přinejmenším v týž okamžik prohlášena za neplatnou na základě protinávrhu (druhá možnost); anebo zda lze námitce vycházející ze získání práv k ochranné známce bez dobré víry, vznesené v řízení o žalobě pro porušení, vyhovět teprve tehdy, když ochranná známka byla již pravomocně prohlášena za neplatnou na základě protinávrhu (třetí možnost). |
17 |
Předkládající soud uvádí, že v daném případě závisí úspěšnost žaloby pro porušení jen na námitce neplatnosti. Navrhuje, aby se Soudní dvůr přiklonil ke druhé možnosti, neboť z čl. 99 odst. 1 nařízení č. 207/2009 plyne, že žaloba pro porušení může být pro existenci některého z důvodů neplatnosti zamítnuta jen tehdy, když je přinejmenším v týž okamžik vyhověno protinávrhu z téhož důvodu. Má za to, že pouhé podání takového protinávrhu by nemělo být dostatečné, ale na druhou stranu by nemělo být nezbytné vyčkávat, než rozhodnutí o tomto protinávrhu nabude právní moci. Upřesňuje, že případná povinnost vyčkat právní moci rozhodnutí o protinávrhu, případné spojování řízení o žalobě pro porušení s řízením o protinávrhu, jakož i procesní podmínky týkající se opravných prostředků by se měly posuzovat výhradně podle vnitrostátního procesního práva. |
18 |
Předkládající soud také uvádí, že možnost, ke které by se podle jeho návrhu měl Soudní dvůr přiklonit, může zajistit, aby námitka neplatnosti nebo zrušení inter partes vznesená v řízení o porušení měla úspěch pouze tehdy, když ochranná známka bude ze stejného důvodu prohlášena v řízení o protinávrhu za neplatnou nebo zrušenou s účinkem erga omnes. Konkrétně by pak žalobce v původním řízení o porušení, který by v prvním stupni nebyl úspěšný, musel za účelem dosažení úspěchu v řízení o opravném prostředku napadnout nejen rozhodnutí o žalobě pro porušení, ale také rozhodnutí o protinávrhu. Kdyby napadl jen rozhodnutí o žalobě pro porušení, nemohl by jeho opravný prostředek mít úspěch, protože pravomocné rozhodnutí o protinávrhu by bez dalšího bránilo úspěchu žaloby pro porušení. |
19 |
Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) nicméně připouští, že doslovný smysl či účel článku 99 nařízení č. 207/2009 mohou vést i k jinému výkladu, než který navrhuje. |
20 |
Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
|
K předběžným otázkám
K první otázce
21 |
Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 99 odst. 1 nařízení č. 207/2009 vykládán v tom smyslu, že žaloba pro porušení podaná k soudu pro ochranné známky EU podle čl. 96 písm. a) tohoto nařízení může být zamítnuta z některého z absolutních důvodů neplatnosti podle čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, aniž týž soud již vyhověl protinávrhu na neplatnost podanému žalovaným proti této žalobě pro porušení na základě čl. 100 odst. 1 uvedeného nařízení a vycházejícímu z téhož důvodu neplatnosti. |
22 |
Podle ustálené judikatury Soudního dvora je při výkladu ustanovení unijního práva třeba přihlížet nejen k jejich znění, ale rovněž k jejich kontextu a cílům sledovaným právní úpravou, jejíž jsou součástí (rozsudky ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, EU:C:2000:467, bod 50; ze dne 25. října 2011, eDate Advertising a další, C‑509/09 a C‑161/10, EU:C:2011:685, bod 54, jakož i ze dne 26. července 2017, Jafari, C‑646/16, EU:C:2017:586, bod 73). |
23 |
Stran znění článku 99 nařízení č. 207/2009, nadepsaného „Domněnka platnosti – obhajoba ve věci“ a zařazeného do oddílu 2 tohoto nařízení, upravujícího spory týkající se porušení a platnosti ochranných známek EU, je třeba konstatovat, že ten v odstavci 1 stanoví, že soudy pro ochranné známky EU pohlížejí na ochrannou známku EU jako na známku platnou, pokud žalovaný nezpochybní její platnost protinávrhem na zrušení nebo neplatnost. |
24 |
Ačkoli je pravda, že na ochrannou známku EU se podle tohoto ustanovení vztahuje domněnka platnosti, kterou lze v řízení o žalobě pro porušení vyvrátit prostřednictvím protinávrhu na neplatnost, je nutné zároveň konstatovat, že jen na základě znění tohoto ustanovení nelze určit, zda v případě, kdy žalovaný vznese vůči této žalobě pro porušení námitku vycházející z některého z důvodů neplatnosti ochranné známky a vedle toho podá i protinávrh na neplatnost vycházející z téhož důvodu neplatnosti, musí soud pro ochranné známky EU nejprve vyhovět zmíněnému protinávrhu, a teprve poté může zamítnout žalobu pro porušení. |
25 |
Ke kontextu, jehož je čl. 99 odst. 1 nařízení č. 207/2009 součástí, je nutné poznamenat, že čl. 104 odst. 1 tohoto nařízení vyžaduje, aby v případě, kdy neexistují zvláštní důvody pokračovat v řízení, přerušil soud pro ochranné známky EU, který projednává žalobu uvedenou v článku 96 uvedeného nařízení, řízení, byla-li platnost ochranné známky EU již zpochybněna před jiným soudem pro ochranné známky EU nebo byl-li již podán u EUIPO návrh na zrušení nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou. |
26 |
Výklad čl. 99 odst. 1 nařízení č. 207/2009, podle kterého by k tomu, aby soud pro ochranné známky EU mohl o žalobě pro porušení podané na základě čl. 96 písm. a) tohoto nařízení rozhodnout na základě téhož důvodu neplatnosti, který byl vznesen v protinávrhu na neplatnost, i dříve, než rozhodne o tomto protinávrhu, postačovalo, aby takový protinávrh byl k takovému soudu podán, by tak vedl k nelogickému důsledku, a sice že ustanovení uvedeného nařízení pro související věci projednávané různými soudy pro ochranné známky EU budou přísnější než ustanovení pro související věci projednávané týmž soudem pro ochranné známky EU. |
27 |
Stran cíle sledovaného nařízením č. 207/2009 je třeba připomenout, že čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení přiznává ochranné známce EU jednotnou povahu. Vzhledem k tomu, že ochranná známka EU má stejné účinky v celé Unii, může být podle tohoto ustanovení zapsána, převedena, lze se jí vzdát, může být zrušena nebo prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro území celé Unie. |
28 |
V tomto ohledu se v bodě 16 odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že rozhodnutí týkající se platnosti ochranných známek EU by mělo mít účinky a vztahovat se na celé území Unie, neboť je to jediný způsob, jak zabránit vydání odporujících si rozhodnutí ze strany soudů a EUIPO a zajistit, aby nebyla ohrožena jejich jednotná povaha. |
29 |
Z cíle uvedeného nařízení tak plyne, že k zajištění jednotné povahy ochranné známky EU má rozhodnutí soudu pro ochranné známky EU, jímž je v řízení o protinávrhu na neplatnost podaném podle čl. 100 odst. 1 téhož nařízení prohlášena neplatnost ochranné známky EU, nevyhnutelně účinky erga omnes v celé Unii. |
30 |
Účinek erga omnes takového rozhodnutí ostatně potvrzuje jak čl. 100 odst. 6 nařízení č. 207/2009, podle kterého musí soud pro ochranné známky EU zaslat EUIPO kopii pravomocného rozhodnutí o protinávrhu na zrušení nebo neplatnost ochranné známky EU, tak ustanovení pro související žaloby obsažená v článku 104 tohoto nařízení a připomenutá výše v bodě 25 tohoto rozsudku. |
31 |
Naproti tomu rozhodnutí takového soudu o žalobě pro porušení má – jak podotkl generální advokát v bodě 64 svého stanoviska – účinky jen inter partes, takže takové rozhodnutí je po nabytí právní moci závazné jen pro účastníky řízení o dané žalobě. |
32 |
Tak je tomu v případě, kdy soud pro ochranné známky EU – stejně jako ve věci v původním řízení – zamítne žalobu pro porušení v důsledku existence některého z absolutních důvodů neplatnosti, jako je nedostatek dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášky ve smyslu čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, aniž předtím rozhodne o protinávrhu na neplatnost podaném žalovaným proti této žalobě. |
33 |
Je nicméně nutné poukázat na to, že s ohledem na jednotnou povahu ochranné známky EU i na cíl vyvarovat se toho, aby byla v této oblasti vydávána odporující si rozhodnutí, musí být prohlášení neplatnosti ochranné známky EU založené na takovém absolutním důvodu neplatnosti platné pro celé území Unie, a nikoli jen pro účastníky řízení o žalobě pro porušení. Z tohoto požadavku plyne, že dotyčný soud pro ochranné známky EU musí o protinávrhu na neplatnost rozhodnout dříve, než rozhodne o žalobě pro porušení. |
34 |
Soud pro ochranné známky EU musí tudíž nejprve vyhovět protinávrhu na neplatnost ochranné známky EU podanému podle čl. 100 odst. 1 nařízení č. 207/2009 v rámci řízení o žalobě pro porušení téže ochranné známky ve smyslu čl. 96 písm. a) tohoto nařízení, a teprve poté může z téhož absolutního důvodu neplatnosti tuto žalobu zamítnout. |
35 |
Z výše rozvedených úvah plyne, že čl. 99 odst. 1 nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že žaloba pro porušení podaná k soudu pro ochranné známky EU podle čl. 96 písm. a) tohoto nařízení nemůže být zamítnuta z některého z absolutních důvodů neplatnosti podle čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, aniž týž soud již vyhověl protinávrhu na neplatnost podanému žalovaným proti této žalobě pro porušení na základě čl. 100 odst. 1 téhož nařízení a vycházejícímu z téhož důvodu neplatnosti. |
K druhé otázce
36 |
Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být ustanovení nařízení č. 207/2009 vykládána v tom smyslu, že soud pro ochranné známky EU může zamítnout žalobu pro porušení ve smyslu čl. 96 písm. a) tohoto nařízení z některého z absolutních důvodů neplatnosti uvedených v čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, i když rozhodnutí o protinávrhu na neplatnost podaném podle čl. 100 odst. 1 téhož nařízení a vycházejícím z téhož důvodu neplatnosti zatím nenabylo právní moci. |
37 |
Z odpovědi na první otázku plyne, že za účelem zajištění jednotné povahy ochranné známky EU a zabránění riziku vydávání odporujících si rozhodnutí stanoví čl. 99 odst. 1 nařízení č. 207/2009, že soud pro ochranné známky EU musí nejprve vyhovět protinávrhu podanému na základě čl. 100 odst. 1 tohoto nařízení, a teprve poté může zamítnout žalobu pro porušení ve smyslu čl. 96 písm. a) uvedeného nařízení. |
38 |
Nicméně, jak podotkl generální advokát v bodě 80 svého stanoviska, nařízení č. 207/2009 neobsahuje žádné pravidlo, z něhož by vyplývalo, že by soud pro ochranné známky EU musel k tomu, aby mohl zamítnout žalobu pro porušení, vyčkat okamžiku, kdy rozhodnutí o vyhovění protinávrhu nabude právní moci, ani žádné pravidlo, které by pro účely zamítnutí žaloby pro porušení zakazovalo tomuto soudu vyčkávat, než rozhodnutí o vyhovění protinávrhu na neplatnost nabude právní moci. |
39 |
Žádné ustanovení tohoto nařízení nepodmiňuje totiž možnost soudu pro ochranné známky EU zamítnout žalobu pro porušení ochranné známky z některého z důvodů neplatnosti tím, aby rozhodnutí, kterým se z téhož důvodu neplatnosti vyhovuje protinávrhu na neplatnost této ochranné známky, bylo již pravomocné, zatímco pro jiné případy je v článku 100 uvedeného nařízení takový požadavek stanoven. |
40 |
V takovém kontextu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby podle zásady procesní autonomie určil příslušné soudy a upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, přičemž členské státy jsou odpovědné za zajištění účinné ochrany těchto práv v každém případě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. září 2003, Köbler, C‑224/01, EU:C:2003:513, bod 47, a ze dne 27. června 2013, Agrokonsulting, C‑93/12, EU:C:2013:432, bod 35). |
41 |
Podle zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU nesmějí být z tohoto důvodu procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, méně příznivé než ty, které se týkají obdobných řízení na základě vnitrostátního práva (zásada rovnocennosti), a nesmějí v praxi znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (rozsudky ze dne 16. prosince 1976, Rewe-Zentralfinanz a Rewe-Zentral, 33/76, EU:C:1976:188, bod 5; ze dne 14. prosince 1995, Peterbroeck, C‑312/93, EU:C:1995:437, bod 12, jakož i ze dne 27. června 2013, Agrokonsulting, C‑93/12, EU:C:2013:432, bod 36). |
42 |
Z judikatury Soudního dvora plyne, že požadavky vyplývající ze zásad rovnocennosti a efektivity platí mimo jiné pro stanovení procesních podmínek upravujících žaloby založené na unijním právu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. června 2013, Agrokonsulting, C‑93/12, EU:C:2013:432, bod 37 a citovaná judikatura). |
43 |
V projednávaném případě vyplývá z předkládajícího usnesení, že v rakouském právu lze podle judikatury Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) zamítnout žalobu pro porušení z důvodu neplatnosti ochranné známky EU jen tehdy, když je ochranná známka EU přinejmenším v týž okamžik prohlášena za neplatnou na základě protinávrhu. Takový požadavek podle uvedeného soudu zaručuje možnost vyhovět námitce neplatnosti v řízení o žalobě pro porušení, která působí výlučně inter partes, jen tehdy, je-li ochranná známka EU prohlášena z téhož důvodu za neplatnou v řízení o protinávrhu s účinky erga omnes. |
44 |
V tomto ohledu je třeba poukázat na to, jak podotkl generální advokát v bodě 86 svého stanoviska, že v případě, kdy stejně jako ve věci v původním řízení musí týž soud rozhodnout zároveň o žalobě pro porušení ochranné známky i o protinávrhu na neplatnost téže ochranné známky, brání soudržnost s rozhodnutím tohoto soudu v řízení o protinávrhu tomu, aby v řízení o žalobě pro porušení vydal tento soud rozhodnutí odporující prvně uvedenému rozhodnutí. |
45 |
Je pravda, že soud pro ochranné známky EU musí s vydáním rozhodnutí o žalobě pro porušení vyčkat výsledku řízení o protinávrhu na neplatnost. Nicméně, jak správně podotkl předkládající soud, kdyby bylo ukončení řízení o žalobě pro porušení vázáno na postup účastníků řízení v souvislosti s opravnými prostředky proti rozhodnutí, jímž bylo vyhověno protinávrhu na neplatnost, vedlo by to velmi pravděpodobně k výrazným průtahům v daném řízení. V tomto ohledu je třeba připomenout, jak poznamenal generální advokát v bodě 89 svého stanoviska, že účastníci obou řízení mají vzhledem k tomu, že jde o tytéž osoby, shodné prostředky obrany a musí nést následky vlastních činů. Možnost, že některý z účastníků řízení případně bude následně podávat opravné prostředky, aby oddálil účinky právní moci prvostupňových rozhodnutí, tak nesmí převážit nad povinností soudu vyřešit spor, který mu byl předložen. |
46 |
Vše proto nasvědčuje tomu, že společné projednání protinávrhu na neplatnost založeného na čl. 100 odst. 1 nařízení č. 207/2009 a žaloby pro porušení podle čl. 96 písm. a) tohoto nařízení soudem pro ochranné známky EU může být zárukou zásady efektivity. |
47 |
V souvislosti se zásadou rovnocennosti je nutné poukázat na to, že v projednávané věci není Soudnímu dvoru známa žádná skutečnost, která by mohla vyvolat pochybnosti o souladu takové judikatorní praxe, jako je judikatura Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) připomenutá výše v bodě 43 tohoto rozsudku, s touto zásadou, což ovšem musí ověřit zmíněný soud. |
48 |
Za těchto podmínek je třeba na druhou otázku odpovědět, že ustanovení nařízení č. 207/2009 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání možnosti soudu pro ochranné známky EU zamítnout žalobu pro porušení ve smyslu čl. 96 písm. a) tohoto nařízení z některého z absolutních důvodů neplatnosti uvedených v čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, i když rozhodnutí o protinávrhu na neplatnost podaném podle čl. 100 odst. 1 téhož nařízení a vycházejícím z téhož důvodu neplatnosti zatím nenabylo právní moci. |
K nákladům řízení
49 |
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: |
|
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.