–

za Lombard Ingatlan Lízing Zrt. C. Tordaiem, ügyvéd,

–

za maďarskou vládu A. M. Pálfy a M. Z. Fehérem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi V. Bottkou a A. Siposem, jakož i M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 90 odst. 1 a 2 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1, dále jen „směrnice o DPH“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Lombard Ingatlan Lízing Zrt. (dále jen „Lombard“) a Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága (Odvolací ředitelství státní správy daní a cel, Maďarsko, dále jen „odvolací ředitelství“) ve věci odmítnutí tohoto orgánu uznat opravu faktur, kterou provedla společnost Lombard s cílem získat snížení základu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) poté, co ukončila několik leasingových smluv z důvodu jejich neplnění ze strany leasingových nájemců.

3

Článek 73 směrnice o DPH stanoví:

„Při dodání zboží nebo poskytnutí služby jiných, než jsou plnění uvedená v článcích 74 až 77, zahrnuje základ daně vše, co tvoří protiplnění, které dodavatel nebo poskytovatel získal nebo má získat od pořizovatele, příjemce nebo třetí osoby za takové dodání zboží nebo poskytnutí služby, včetně dotací přímo vázaných k ceně těchto plnění.“

4

Článek 90 této směrnice zní následovně:

„1.   Je-li zaplacení ceny zrušeno nebo vypovězeno [V případě zrušení, vypovězení nebo odstoupení od smlouvy], je-li cena zcela nebo zčásti nezaplacena nebo je-li snížena po uskutečnění plnění, základ daně se přiměřeně sníží za podmínek stanovených členskými státy.

2.   Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny.“

5

Článek 273 téže směrnice stanoví:

„Členské státy mohou uložit další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům, dostojí-li požadavku rovného zacházení s domácími plněními i plněními mezi členskými státy uskutečňovanými osobami povinnými k dani, a za podmínky, že tyto povinnosti nevedou při obchodu mezi členskými státy k formalitám spojeným s překračováním hranic.

Možnost stanovená v prvním pododstavci nemůže být využita k ukládání dodatečných fakturačních povinností nad povinnosti stanovené v kapitole 3.“

6

Ustanovení § 77 általános forgalmi adóról szóló 2007. évi CXXVII. törvény (zákon č. CXXVII z roku 2007 o dani z přidané hodnoty), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanovil:

„(1)   V případě dodání zboží, poskytnutí služby nebo pořízení zboží uvnitř Společenství se základ daně následně sníží o hodnotu protiplnění, které bylo nebo má být vráceno oprávněné osobě, pokud po uskutečnění plnění:

(2)   K následnému snížení základu daně dojde také:

(3)   Základ daně lze následně snížit v případě snížení ceny v souladu s § 71 odst. 1 písm. a) a b), ke kterému došlo po uskutečnění plnění.“

7

Mechanismus opravného daňového přiznání je upraven § 49 adózás rendjéről szóló 2003. évi XCII. törvény (zákon č. XCII z roku 2003 o obecném postupu v daňovém řízení), jehož odstavce 1 a 3 znějí takto:

„(1)   Osoba povinná k dani může daňovým přiznáním sama opravit stanovenou daň nebo daň, jejíž stanovení bylo opomenuto, základ daně – s výjimkou daní zatěžujících listinné právní akty a veřejné poplatky – a výši rozpočtové pomoci. V případě, že osoba povinná k dani před zahájením kontroly ze strany daňového orgánu zjistí, že nestanovila základ daně, daň nebo výši rozpočtové pomoci v souladu se zákonem, nebo pokud její daňové přiznání ohledně daňového základu nebo částky daně, či ohledně rozpočtové pomoci vykazuje chyby ve výpočtu nebo chyby v psaní, může sama upravit své daňové přiznání podáním opravného daňového přiznání. Za podání opravného daňového přiznání se nepovažuje případ, kdy osoba povinná k dani předloží své daňové přiznání opožděně, aniž je schopna odůvodnit jeho opožděné podání, nebo když daňový orgán odmítne žádost o prodloužení lhůty k podání přiznání. Osoba povinná k dani nemůže podat opravné daňové přiznání, pokud již v souladu s právem učinila některou ze zákonem uznaných voleb a přeje si učinit její změnu podáním opravného daňového přiznání. Osoba povinná k dani může dodatečně uplatnit nárok na daňové zvýhodnění nebo uplatnit toto zvýhodnění podáním opravného daňového přiznání.

[…]

(3)   Podáním opravného daňového přiznání je možné upravit základ daně, daň a výši rozpočtové pomoci podle právních norem platných v době vzniku povinnosti, a to v průběhu zákonem stanovené promlčecí doby k vyměření daně a ve vztahu k příslušnému zdaňovacímu období, v němž má být daň opravena. Opravné daňové přiznání zahrnuje určení základu daně, zjištěné daně, výše rozpočtové pomoci – a pokud tak zákon stanoví – přirážky za podání opravného daňového přiznání, přiznání a souběžné zaplacení opraveného základu daně, opravené daně, rozpočtové pomoci, jakož i přirážky, nebo v určitých případech nárok na vrácení daně nebo na rozpočtovou pomoc. Za podání opravného daňového přiznání se nepovažuje případ, kdy je třeba opravit základ daně z přidané hodnoty v důsledku rozhodnutí celního orgánu, jímž se stanoví daň na dovezené zboží. V případě, že celní orgán později změní své rozhodnutí, jímž se stanoví daň z dovezeného zboží, tato úprava se zohlední v daňovém přiznání za měsíc, v němž byla platba uskutečněna.“

8

Lombard, maďarská společnost nabízející finanční služby, uzavřela tři leasingové smlouvy stanovující povinný převod vlastnictví, které se týkaly různých nemovitostí. K datu skutečného předání dotčeného zboží, a sice v dubnu 2006, únoru 2007 a květnu 2008 vyúčtovala tato společnost leasingovým nájemcům celkovou částku leasingových splátek, včetně DPH a z tohoto důvodu jí vznikla povinnost odvést DPH.

9

V listopadu 2007, prosinci 2008 a listopadu 2009 ukončila společnost Lombard dotčené leasingové smlouvy z důvodu částečného nezaplacení dlužných částek a převzala dotčené zboží. V letech 2010 a 2011 vystavila společnost Lombard tudíž opravné faktury, v nichž snížila základ daně ve vztahu k původním fakturám a odečetla rozdíl, který z toho vyplynul, od DPH, jež měla zaplatit za únor, březen a květen 2011.

10

Při kontrole přiznání k DPH týkajících se období zahrnujícího období od ledna do července 2011 finanční orgán prvního stupně konstatoval rozdíly k tíži společnosti Lombard, uložil pokutu a vyměřil úroky z prodlení.

11

Odvolací ředitelství, kterému podala společnost Lombard odvolání, potvrdilo toto rozhodnutí, přičemž uvedlo, že podle § 77 zákona č. CXXVII z roku 2007 o dani z přidané hodnoty ve znění použitelném na spor v původním řízení lze snížit základ daně jen po podání opravného daňového přiznání. Tento požadavek je podle uvedeného ředitelství v souladu s čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH, jelikož toto ustanovení přiznává členským státům možnost určit podmínky snížení základu daně. V každém případě má za to, že ukončení smlouvy z důvodu nezaplacení nebo opožděné platby může být považováno za případ nezaplacení ceny ve smyslu čl. 90 odst. 2 směrnice o DPH, který v takovém případě členským státům umožňuje vyloučit snížení základu daně.

12

Ve své žalobě proti rozhodnutí odvolacího ředitelství společnost Lombard tvrdí, že v případě odstoupení od smlouvy o dodání zboží neumožňuje čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH členským státům odepřít nárok na snížení základu daně. Má totiž za to, že pro použití tohoto ustanovení, které má mimochodem přímý účinek, není relevantní důvod odstoupení od dotčených smluv, a sice v projednávaném případě nezaplacení protiplnění.

13

Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že Lombard uzavřela leasingové smlouvy stanovující povinný převod vlastnictví, podle nichž měli leasingoví nájemci po ukončení platnosti smluv nabýt vlastnictví k dotčeným nemovitostem. Tato plnění byla tudíž kvalifikována jako „dodání zboží“ pro účely DPH, která se stala splatnou v okamžiku, kdy byly dotčené nemovitosti skutečně předány leasingovým nájemcům.

14

Tento soud kromě toho vysvětluje, že v případě, že leasingový nájemce nemůže nebo nechce dále splácet leasingové splátky, smlouva je zrušena. V takovém případě smluv s postupným plněním podle něj nelze obnovit stav, který existoval před uzavřením smlouvy, neboť právo užívat předmět leasingu bylo převedeno a nelze jej převést zpět, ale strany se mohou dohodnout, že v takovém případě mají za to, že smlouva má účinky do okamžiku zrušení smlouvy. Má za to, že pokud jde o leasingové smlouvy, o které se jedná ve věci v původním řízení, jejich předmět byl skutečně předán, avšak z důvodu ukončení této smlouvy nebylo převedeno vlastnické právo ve smyslu občanského práva.

15

Uvedený soud má v tomto ohledu za to, že z rozsudku ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi (C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 28) vyplývá, že článek 90 směrnice o DPH nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které na základě výjimky stanovené v odstavci 2 tohoto článku vylučuje snížení základu daně u DPH v případě nezaplacení ceny.

16

Vzhledem k výše uvedenému si předkládající soud klade otázku, zda se na situaci, kdy leasingový pronajímatel již nemůže požadovat od leasingového nájemce zaplacení leasingových splátek, protože leasingový pronajímatel ukončil leasingovou smlouvu z důvodu jejího neplnění ze strany leasingového nájemce, vztahuje pojem „odstoupení“ použitý v čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH. Klade si otázku, zda se nicméně může případně použít odchylka stanovená v čl. 90 odst. 2 této směrnice.

17

Předkládající soud má kromě toho za to, že vnitrostátní pravidla upravující uplatňování nároku na snížení základu daně jsou v rozporu se zásadou daňové neutrality. Uvádí totiž, že stanovují promlčecí lhůtu, která neumožňuje zohlednit možnost, že k ukončení dlouhodobé leasingové smlouvy může dojít po uplynutí této lhůty. V takovém případě je podle něj část daně, která již byla vyúčtována, přiznána a zaplacena a kterou leasingový nájemce nezaplatil leasingovému pronajímateli, skutečným nákladem pro leasingového pronajímatele, což je v rozporu se samotnou zásadou daňové neutrality.

18

Za těchto podmínek se Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovní soud v Segedínu, Maďarsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

První otázkou se předkládající soud táže, zda pojem „odstoupení“ použitý v čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje případ, kdy v rámci leasingové smlouvy stanovící povinný převod vlastnictví již leasingový pronajímatel nemůže požadovat po leasingovém nájemci zaplacení leasingového poplatku, neboť ukončil leasingovou smlouvu z důvodu jejího neplnění ze strany leasingového nájemce.

20

Je třeba připomenout, že čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH stanoví snížení zdanitelného základu v případě zrušení, vypovězení nebo odstoupení od smlouvy, je-li cena zcela nebo zčásti nezaplacena nebo je-li snížena po uskutečnění plnění.

21

Z ustálené judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že ustanovení unijního práva musí být vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Evropské unie. V případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 17. května 2017, ERGO Poist’ovňa, C‑48/16, EU:C:2017:377, bod 37).

22

Pokud jde o výrazy zrušení, vypovězení [a odstoupení], je třeba uvést, že většina jazykových verzí tohoto ustanovení, včetně německé a francouzské verze, uvádí na tomto místě tyto tři pojmy, zatímco jiné, jako například anglická a maďarská jazyková verze, uvádějí jen dva případy.

23

Jak uvedla Evropská komise, použití pojmů zrušení, vypovězení a [odstoupení] v čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH, zejména v německé a francouzské verzi, může být vysvětleno vůlí zahrnout také případy zpětného zrušení (ex tunc), jakož i zrušení do budoucna (ex nunc).

24

Výrazy „elállás“ a „teljesítés meghiúsulása“ uvedené v maďarské jazykové verzi tohoto článku nebrání takovému výkladu, jelikož odkazují na zpětné zrušení smlouvy a na zrušení transakce.

25

Tento výklad čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH odpovídá v každém případě celkové systematice a účelu sledovanými tímto ustanovením.

26

Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, v případech, na které se vztahuje, ukládá čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH členským státům povinnost snížit základ daně, a tudíž výši DPH dlužnou osobou povinnou k dani pokaždé, když osoba povinná k dani neobdrží po uzavření transakce část nebo celé protiplnění. Toto ustanovení je výrazem základní zásady směrnice o DPH, podle níž je základ daně tvořen skutečně přijatým protiplněním, a jejímž důsledkem je, že daňový orgán nemůže vybrat částku DPH převyšující částku, která byla osobě povinné k dani zaplacena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 22).

27

Odstavec 2 uvedeného článku 90 umožňuje nicméně členským státům odchýlit se od výše uvedeného pravidla v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny plnění (rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 23).

28

Tato možnost odchylky, která je striktně omezena na případ celkového nebo částečného nezaplacení ceny plnění, vychází z předpokladu, že nezaplacení protihodnoty může být za určitých okolností a z důvodu právní situace v dotyčném členském státě obtížné ověřit nebo může být jen dočasné (obdobně viz rozsudek ze dne 3. července 1997, Goldsmiths, C‑330/95, EU:C:1997:339, bod 18).

29

Na rozdíl od odstoupení od smlouvy nebo jejího zrušení nemá totiž nezaplacení kupní ceny za následek obnovení původního stavu mezi smluvními stranami. Pokud dojde k celkovému nebo částečnému nezaplacení kupní ceny, aniž dojde k odstoupení od smlouvy nebo jejímu zrušení, má kupující nadále povinnost sjednanou cenu zaplatit a prodávající, i když již není vlastníkem zboží, v zásadě nadále disponuje pohledávkou, jejíhož zaplacení se může domáhat před soudem. Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit, že se taková pohledávka nestane ve skutečnosti definitivně nedobytnou, rozhodl se unijní normotvůrce ponechat každému členskému státu možnost určit, zda v případě nezaplacení kupní ceny vznikne nárok na přiměřené snížení základu daně za podmínek, které stanoví, nebo zda v takovém případě nebude takové snížení možné (rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 25).

30

Z výše uvedeného vyplývá, že nezaplacení ceny se vyznačuje nejistotou, která je způsobena tím, že nezaplacení není definitivní.

31

Výrazy zrušení, vypovězení [a odstoupení] použité v čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH se vztahují na situace, kdy v důsledku zpětného zrušení nebo výpovědi, která má účinky jen do budoucna, povinnost dlužníka splatit svůj dluh úplně zanikla nebo se zastavila na úrovni, která je definitivně určena, s důsledky, které z toho vyplývají pro věřitele.

32

Z předkládacího rozhodnutí v tomto ohledu vyplývá, že ve věci v původním řízení jedna strana leasingové smlouvy stanovující povinný převod vlastnictví definitivně ukončila tuto smlouvu, která byla vypovězena. Pronajaté nemovitosti byly tudíž převzaty leasingovým pronajímatelem, který již nemůže požadovat po leasingovém nájemci zaplacení leasingových splátek a leasingový nájemce nenabyl vlastnictví k těmto nemovitostem. Ze žádného údaje poskytnutého Soudnímu dvoru kromě toho nevyplývá, že by bylo zpochybněno, že k těmto transakcím skutečně došlo.

33

Vzhledem k tomu, že taková situace se vyznačuje definitivním snížením protiplnění, které byla původně povinna zaplatit jedna smluvní strana, nemůže být kvalifikována jako „nezaplacení ceny“ ve smyslu čl. 90 odst. 2 směrnice o DPH, nýbrž je zrušením, vypovězením nebo odstoupením ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.

34

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět otázku tak, že pojmy „zrušení“, „vypovězení“ a [„odstoupení“] použité v čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH musí být vykládány v tom smyslu, že zahrnují případ, kdy v rámci leasingové smlouvy stanovící povinný převod vlastnictví již leasingový pronajímatel nemůže požadovat po leasingovém nájemci zaplacení leasingového poplatku, neboť ukončil leasingovou smlouvu z důvodu jejího neplnění ze strany leasingového nájemce.

35

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda se v případě, že byla definitivně ukončena leasingová smlouva z důvodu, že leasingový nájemce nezaplatil dlužné splátky, může leasingový pronajímatel dovolávat čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH vůči členskému státu, aby dosáhl snížení základu daně u DPH, i když použitelné vnitrostátní právo kvalifikuje tento případ jako „nezaplacení ceny“ ve smyslu odstavce 2 tohoto článku a neumožňuje snížení základu daně v případě nezaplacení ceny.

36

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že ve všech případech, kdy se ustanovení směrnice z hlediska svého obsahu jeví jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, jsou jednotlivci oprávněni dovolávat se jich před vnitrostátními soudy vůči státu, a to ať již v případě, že stát směrnici včas neprovedl do vnitrostátního práva, tak v případě, že ji provedl nesprávně. Ustanovení unijního práva je bezpodmínečné, jestliže ukládá povinnost, která není vázána na žádnou podmínku a při svém výkonu ani ve svých účincích není podmíněna žádným aktem ze strany unijních orgánů nebo orgánů členských států (viz rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, body 31 a 32).

37

V projednávaném případě čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH stanoví, že v případech, na které se tento článek vztahuje, se základ daně přiměřeně sníží za podmínek stanovených členskými státy.

38

I když toto ustanovení ponechává členským státům určitý prostor pro uvážení při přijímání opatření umožňujících určit částku snížení, nemá tato okolnost vliv na přesnou a bezpodmínečnou povahu povinnosti povolit snížení základu daně v případech, které stanoví uvedené ustanovení. Tento článek tudíž splňuje podmínky požadované k tomu, aby měl přímý účinek (rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 34).

39

Je zajisté pravda – jak bylo připomenuto v bodě 27 tohoto rozsudku – že odstavec 2 tohoto článku 90 umožňuje členským státům odchýlit se od výše uvedeného pravidla v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny plnění. Osoby povinné k dani se tudíž na základě čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH nemohou dovolávat nároku na snížení svého základu daně u DPH v případě nezaplacení ceny, pokud se dotyčný členský stát rozhodl, že uplatní odchylku stanovenou v čl. 90 odst. 2 uvedené směrnice (viz rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 23).

40

Avšak jak vyplývá z bodů 29 až 33 tohoto rozsudku, výpovědí smlouvy, kterou jedna smluvní strana leasingové smlouvy stanovící povinný převod vlastnictví definitivně ukončila tuto smlouvu, vede k definitivnímu snížení pohledávky, kterou měl původně zaplatit leasingový nájemce. Takový úkon nemůže být kvalifikován jako „nezaplacení ceny“ ve smyslu čl. 90 odst. 2 směrnice o DPH, nýbrž je zrušením, vypovězením nebo [„odstoupením“] ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.

41

Pokud jde zadruhé o otázku předkládajícího soudu, jaké formality mohou být spojeny s uplatněním tohoto nároku na snížení základu daně, je třeba připomenout, že podle článku 273 směrnice DPH mohou členské státy uložit povinnosti, které považují za nezbytné ke správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům, zejména za podmínky, že tato možnost nebude využita k ukládání dodatečných fakturačních povinností nad povinnosti stanovené v kapitole 3 této směrnice (rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 36).

42

Vzhledem k tomu, že ustanovení čl. 90 odst. 1 a článku 273 směrnice o DPH neupřesňují kromě jimi stanovených mezí podmínky ani povinnosti, které členské státy mohou stanovit, je nutno konstatovat, že jim tato ustanovení přiznávají prostor pro uvážení, zejména pokud jde o formality, které musí osoby povinné k dani splňovat vůči daňovým orgánům uvedených států, aby mohly snížit základ daně (rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 37).

43

Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že opatření, která mají zabránit daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, se mohou v zásadě odchýlit od povinnosti dodržovat pravidla týkajících se základu daně jen ve striktně nezbytných mezích pro dosažení tohoto specifického cíle. Tato opatření musí mít totiž co nejmenší dopad na cíle a zásady směrnice o DPH, a nemohou být tudíž používána způsobem, který by zpochybnil neutralitu DPH (rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 38).

44

Je tudíž důležité, aby se formality, které musí osoby povinné k dani splnit, aby mohly před daňovými orgány uplatnit nárok na snížení základu daně u DPH, omezovaly na ty, které umožňují doložit, že po uzavření transakce definitivně neobdržely část nebo celé protiplnění. V tomto ohledu vnitrostátním soudům přísluší ověřit, zda je tomu tak u formalit vyžadovaných dotyčným členským státem (rozsudek ze dne 15. května 2014, Almos Agrárkülkereskedelmi, C‑337/13, EU:C:2014:328, bod 39).

45

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že v případě, že byla definitivně ukončena leasingová smlouva z důvodu, že leasingový nájemce nezaplatil dlužné splátky, může se leasingový pronajímatel dovolávat čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH vůči členskému státu, aby získal snížení základu daně u DPH, i když použitelné vnitrostátní právo kvalifikuje tento případ jako „nezaplacení ceny“ ve smyslu odstavce 2 tohoto článku a neumožňuje snížení základu daně v případě nezaplacení ceny.

46

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: