–

za Europamur Alimentación SA F. Bueno Sánchezem, Procurador, jakož i A. García Medinou, abogado,

–

za španělskou vládu A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi S. Pardo Quintillán a G. Goddin, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (dále jen „směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Europamur Alimentación SA (dále jen „společnost Europamur“) a Dirección General de Comercio y Protección del Consumidor de la Communidad Autónoma de la Región de Murcia (Generální ředitelství pro obchod a ochranu spotřebitele Autonomního společenství regionu Murcie, Španělsko), dříve zvaným Dirección General de Consumo, Comercio y Artesanía de la Comunidad Autónoma de la Región de Murcia (Generální ředitelství pro spotřebu, obchod a živnosti Autonomního společenství regionu Murcie, dále jen „regionální správní orgán“), ohledně legality správní sankce uložené společnosti Europamur z důvodu porušení zákazu prodeje ze ztrátou, který stanoví španělská právní úprava týkající se maloobchodu.

3

V bodech 6, 8 a 17 odůvodnění směrnice o nekalých obchodních praktikách je uvedeno:

[…]

[…]

4

Článek 1 této směrnice stanoví:

„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele sblížením právních a správních předpisů členských států týkajících se nekalých obchodních praktik, které poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů.“

5

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

6

Článek 3 odst. 1 téže směrnice zní takto:

„Tato směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, jak je stanoveno v článku 5, před obchodní transakcí týkající se produktu, v jejím průběhu a po ní.“

7

Článek 4 směrnice o nekalých obchodních praktikách stanoví:

„Členské státy neomezí svobodu poskytování služeb ani volný pohyb zboží z důvodů spadajících do oblasti, kterou tato směrnice sbližuje.“

8

Článek 5 této směrnice, nadepsaný „Zákaz nekalých obchodních praktik“, zní takto:

„1.   Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány.

2.   Obchodní praktika je nekalá, pokud

[…]

4.   Obchodní praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li

5.   V příloze I je uveden výčet obchodních praktik, které jsou považovány za nekalé za všech okolností. Tento jednotný výčet platí ve všech členských státech a může být změněn pouze revizí této směrnice.“

9

V důvodové zprávě k Ley 7/1996 de Ordenación del Comercio Minorista (zákon 7/1996 o úpravě maloobchodu) ze dne 15. ledna 1996 (BOE č. 15 ze dne 17. ledna 1996, s. 1243) ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „LOCM“) je uvedeno:

„Tento zákon [má zejména] vyrovnat nerovnováhu mezi velkými a malými obchodními podniky a především zajistit volnou a korektní hospodářskou soutěž. Není třeba opakovat, že bezprostřední a hmatatelné účinky volné a korektní hospodářské soutěže se projevují neustálým zlepšováním cen a kvality a dalších podmínek nabídky a služby veřejnosti, což v konečném důsledku představuje efektivnější postup ve prospěch spotřebitelů.“

10

Článek 14 LOCM, nadepsaný „Zákaz prodeje se ztrátou“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Aniž je dotčeno ustanovení předchozího článku, [v němž je zakotvena zásada svobody cen,] je zakázáno nabízet nebo uskutečňovat prodej se ztrátou vyjma případů upravených v kapitolách IV [o výprodejích] a V [o prodejích v likvidaci] hlavy II tohoto zákona, ledaže chce prodávající přizpůsobit své ceny cenám jednoho nebo více soutěžitelů, kteří mohou mít významný vliv na jeho prodej, nebo se jedná o zboží podléhající zkáze v době blízké jeho znehodnocení.

V každém případě musí být dodržena ustanovení zákona o nekalé hospodářské soutěži.

2.   Pro účely předchozího odstavce se má za to, že o prodej se ztrátou se jedná tehdy, když je prodejní cena výrobku nižší než pořizovací cena podle faktury, po odečtení poměrné části slev, které jsou uvedeny na faktuře, nebo než cena ekvivalentního zboží, je-li nižší, nebo než skutečné výrobní náklady, pokud výrobek vyrobil samotný obchodník, zvýšené o částky nepřímých daní, jimiž je zatíženo dané plnění.“

11

Podle šestého dodatkového ustanovení LOCM, které bylo do tohoto zákona vloženo v roce 1999, se tento zákaz prodeje se ztrátou vztahuje rovněž na „subjekty jakékoli právní povahy, které se zabývají velkoobchodem“.

12

LOCM byl v Autonomním společenství regionu Murcie proveden prostřednictvím Ley 11/2006 sobre Régimen del Comercio Minorista de la Región de Murcia (zákon 11/2006 o úpravě maloobchodu v regionu Murcie) ze dne 22. prosince 2006 (BORM č. 2, ze dne 3. ledna 2007, s. 141, dále jen „regionální zákon 11/2006“). Článek 54 tohoto zákona stanoví, že závažné delikty jsou sankcionovány pokutou ve výši 3001 eur až 15000 eur. Pokud jde o určení existence „závažného deliktu“, uvedený zákon odkazuje na LOCM, jehož čl. 65 odst. 1 písm. c) takto kvalifikuje i prodej se ztrátou. Faktory, které je třeba zohlednit při výpočtu výše sankce, jsou uvedeny v článku 55 regionálního zákona 11/2006, v němž je zmíněna zejména závažnost újmy „způsobené zájmům spotřebitelů“.

13

V preambuli k Ley 3/1991 de Competencia Desleal (zákon 3/1991 o nekalé hospodářské soutěži) ze dne 10. ledna 1991 (BOE č. 10, ze dne 11. ledna 1991, s. 959, dále jen „LCD“) je uvedeno:

„[Tento] zákon vychází z toho, že je nezbytné přizpůsobit právní úpravu hospodářské soutěže hodnotám, které se zformovaly v našem hospodářském uspořádání. Podle španělské Ústavy z roku 1978 je náš hospodářský systém založen na zásadě svobody podnikání, a v důsledku toho v institucionální rovině na zásadě volné hospodářské soutěže. Pro zákonodárce z toho vyplývá povinnost zavést mechanismy nezbytné k tomu, aby se zabránilo porušování této zásady nekalými praktikami, které by případně mohly narušit konkurenční fungování trhu.

Tento ústavní požadavek doplňuje a potvrzuje požadavek vyplývající ze zásady ochrany spotřebitele coby slabší strany typických tržních vztahů, která je zakotvena v článku 51 Ústavy.

Tento nový aspekt problému, který španělskému tradičnímu právu nekalé hospodářské soutěže v obecné rovině dosud nebyl znám, byl dalším mimořádně důležitým podnětem pro přijetí nové právní úpravy.“

14

V článku 17 LCD, nadepsaném „Prodej se ztrátou“, je uvedeno:

„1.   Nestanoví-li zákony nebo nařízení jinak, ceny se určují svobodně.

2.   Prodej se ztrátou nebo prodej za cenu, která je nižší než pořizovací cena, se však považuje za nekalý v těchto případech:

15

Směrnice o nekalých obchodních praktikách byla do španělského práva provedena Ley 29/2009 por la que se modifica el Régimen Legal de la Competencia Desleal y de la Publicidad para la Mejora de la Protección de los Consumidores y Usuarios (zákon 29/2009, kterým se mění právní úprava týkající se nekalé hospodářské soutěže a reklamy za účelem zlepšení ochrany spotřebitelů a uživatelů) ze dne 30. prosince 2009 (BOE č. 315, ze dne 31. prosince 2009, s. 112039, dále jen „zákon 29/2009“).

16

Zákonem 29/2009 byl kromě jiných aktů změněn i LOCM a LCD, ovšem ustanovení těchto zákonů uvedená v bodech 9 až 12, resp. v bodech 13 a 14 tohoto rozsudku, zůstala nezměněna.

17

Do článku 18 LOCM byl zákonem 29/2009 doplněn odstavec 3, podle něhož se propagace prodeje „považuje za nekalou, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 5 [LCD]“.

18

Zákonem 29/2009 byl změněn jednak článek 4 LCD, a to tak, že jsou v tomto ustanovení uvedena kritéria, na jejichž základě lze kvalifikovat obchodní praktiku jako „nekalou“, tak, jak jsou vymezena v článku 5 směrnice o nekalých obchodních praktikách, a jednak články 5 a 7 LCD, do nichž byla převzata ustanovení článku 6, resp. článku 7 uvedené směrnice.

19

Společnost Europamur prodává coby velkoobchodník výrobky pro domácnost a potraviny do supermarketů a místních obchodů, které jsou přímými konkurenty velkých řetězců supermarketů. Vzhledem k tomu, že je společnost Europamur součástí nákupní centrály, může svým zákazníkům maloobchodníkům nabízet výrobky za výhodné ceny, kterými mohou uvedeným řetězcům konkurovat.

20

Rozhodnutím ze dne 23. února 2015 regionální správní orgán uložil společnosti Europamur pokutu ve výši 3001 eur, jelikož tím, že prodávala se ztrátou některé výrobky, které uváděla na trh, porušila zákaz podle článku 14 LOCM.

21

Regionální správní orgán odůvodnil toto rozhodnutí úvahami týkajícími se zejména ochrany spotřebitele. Předně konstatoval, že slevy „nesmí narušit náležitý postup uzavírání smlouvy v neprospěch spotřebitelů a zákazníků, pokud jde o skutečnou výši cen určitého podniku nebo provozovny“. Dále zohlednil „společenský význam deliktu, které se dotýká všech obchodníků a spotřebitelů v regionu Murcie […], neboť porušitel sleduje několik hospodářských cílů, přičemž jedním z nich je i tvorba nabídek, které slouží jako návnada nebo lákadlo u takových výrobků, o jaké se jedná v dané věci, s cílem spotřebitele motivovat ke koupi výrobků nebo služeb téže provozovny, jakož i se skrytým záměrem odradit nebo vyloučit ostatní soutěžitele“. Při stanovení výše sankce nakonec zohlednil kritérium „závažné újmy způsobené zájmům spotřebitelů“ ve smyslu článku 55 regionálního zákona 11/2006. Naproti tomu neupřesnil, do jaké míry jednání společnosti Europamur konkrétně poškodilo zájmy spotřebitelů, jelikož podle převládajícího výkladu článku 14 LOCM je prodej se ztrátou sám o sobě s to způsobit újmu spotřebitelům a zákazníkům.

22

Společnost Europamur podala proti uvedenému rozhodnutí žalobu, v níž mimo jiné tvrdila, že je nezbytné, aby maloobchodníci mohli přizpůsobit své ceny cenám svých konkurentů, že ve vztahu k ní měla být dodržena pravidla dokazování vyplývající z článku 17 LCD a že sankcionované jednání nezpůsobuje spotřebitelům žádnou újmu. Rovněž namítla, že uložená sankce je v rozporu s unijním právem, neboť směrnice o nekalých obchodních praktikách nebyla zákonem 29/2009 dostatečně provedena do vnitrostátního právního řádu, jelikož tento zákon ponechal beze změn znění článku 14 LOCM.

23

Regionální správní orgán zejména tvrdil, že sankční režim podle LOCM koncipovaný především za účelem ochrany zájmů spotřebitelů je na LCD, který se týká spíše vzájemných vztahů hospodářských subjektů, nezávislý, takže se zákaz stanovený v článku 14 LOCM může uplatnit i tehdy, když nenastaly okolnosti uvedené v článku 17 LCD, a že vnitrostátní právní úprava a unijní právní úprava nejsou v rozporu.

24

Za těchto podmínek se Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 4 de Murcia (provinční správní soud č. 4 v Murcii, Španělsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

25

Podstatou dvou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být směrnice o nekalých obchodních praktikách vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v původním řízení, která stanoví všeobecný zákaz nabízet ke koupi nebo prodávat zboží se ztrátou a jsou v ní obsaženy důvody, pro které se lze od tohoto zákazu odchýlit a které jsou založeny na kritériích, jež nejsou uvedena v této směrnici.

26

Španělská vláda a Evropská komise zpochybňují přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jelikož mají za to, že skutkový stav v původním řízení nespadá do působnosti směrnice o nekalých obchodních praktikách. Jak totiž vyplývá z jejích článků 2 a 3, tato směrnice se vztahuje pouze na nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, a nelze ji tudíž uplatnit na nekalé obchodní praktiky mezi obchodníky. V projednávaném případě je přitom nesporné, že k prodeji se ztrátou docházelo mezi obchodníky.

27

Španělská vláda a Komise touto argumentací v podstatě zpochybňují pravomoc Soudního dvora odpovědět na otázky položené předkládajícím soudem.

28

Ačkoliv je v tomto ohledu pravda, že jak uvedl generální advokát v bodě 42 svého stanoviska, se směrnice o nekalých obchodních praktikách uplatní pouze na praktiky, které přímo poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů, a na transakce mezi obchodníky se tedy neuplatní, nelze dovodit, že by Soudní dvůr neměl pravomoc na předběžné otázky položené předkládajícím soudem odpovědět.

29

Soudní dvůr totiž v řadě případů prohlásil, že má pravomoc rozhodnout o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce týkajících se ustanovení unijního práva v situacích, kdy se skutkový stav v původním řízení nacházel mimo rozsah působnosti unijního práva, ale uvedená ustanovení tohoto práva se stala použitelnými v důsledku vnitrostátních právních předpisů, jež upravují řešení situací, které nespadají do působnosti unijního práva, v souladu s řešeními upravenými unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2012, Nolan, C‑583/10, EU:C:2012:638, bod 45, a ze dne 15. listopadu 2016, Ullens de Schooten, C‑268/15, EU:C:2016:874, bod 53) V takové situaci existuje jasný zájem Evropské unie na tom, aby se za účelem zabránění budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením převzatým z unijního práva jednotného výkladu (rozsudek ze dne 18. října 2012, Nolan, C‑583/10, EU:C:2012:638, bod 46 a citovaná judikatura).

30

V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že na takovou situaci, jaká nastala ve sporu v původním řízení, která nespadá do působnosti této směrnice o nekalých obchodních praktikách, se použijí ustanovení této směrnice na základě vnitrostátního práva.

31

Jak totiž uvedl generální advokát v bodech 46 až 51 svého stanoviska, článek 14 LOCM, který zakazuje prodej se ztrátou v maloobchodě, je nutno považovat za akt provedení směrnice o nekalých obchodních praktikách. Vzhledem k tomu, že na základě šestého dodatkového ustanovení LOCM byl kromě toho tento zákaz rozšířen i na velkoobchodníky a že se zákaz podle článku 14 LOCM stejným způsobem uplatní jak na prodej mezi velkoobchodníky a maloobchodníky, tak na prodej mezi maloobchodníky a spotřebiteli, důsledky výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách, který požaduje předkládající soud, jsou v obou typech prodeje stejné. Z předkládacího rozhodnutí ostatně vyplývá, že sankce uložená společnosti Europamur vychází z článku 14 LOCM, který je právě předmětem předběžných otázek.

32

Existuje tudíž jasný zájem Unie na tom, aby se za účelem zabránění budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením převzatým z unijního práva jednotného výkladu.

33

S ohledem na výše uvedené má Soudní dvůr pravomoc na položené otázky odpovědět.

34

Za účelem zodpovězení otázky, jak je přeformulována v bodě 25 tohoto rozsudku, je třeba nejprve připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že směrnice o nekalých obchodních praktikách musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu ustanovení, které stanoví všeobecný zákaz nabízet ke koupi nebo prodávat zboží se ztrátou, ač neexistuje povinnost určit s ohledem na skutkové souvislosti každého případu, zda dotčená obchodní transakce má „nekalý“ charakter ve světle kritérií formulovaných v článcích 5 až 9 této směrnice, a příslušným soudům není v tomto směru přiznán prostor pro uvážení, pokud toto ustanovení sleduje cíle ochrany spotřebitelů (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 7. března 2013, Euronics Belgium, C‑343/12, EU:C:2013:154, body 30 a 31, jakož i citovaná judikatura).

35

Pokud jde zaprvé o cíle sledované vnitrostátním ustanovením dotčeným ve věci v původním řízení, z důvodové zprávy k LOCM vyplývá, že jeho cílem je ochrana spotřebitele. Podle předkládajícího soudu je kromě toho třeba sledovat tento cíl i v takové situaci, jaká nastala ve věci v původním řízení, která se týká prodeje mezi velkoobchodníky a maloobchodníky, jelikož tento prodej má dopad na spotřebitele. Spotřebitel má totiž při nákupech v maloobchodě výhodu vyplývající ze seskupení objednávek učiněných prostřednictvím velkoobchodníka, bez něhož by maloobchodník velkým řetězcům a hypermarketům, jejichž nákupní kapacita je mnohem větší, nebyl schopen konkurovat.

36

Tento závěr potvrzuje i rozhodnutí o uložení sankce přijaté regionálním správním orgánem. Jak totiž vyplývá z bodu 21 tohoto rozsudku, regionální správní orgán zdůvodnil uvedené rozhodnutí i výši pokuty úvahami vycházejícími z ochrany spotřebitele.

37

Ostatně právě s ohledem na takto vymezené cíle článku 14 LOCM předkládající soud žádá Soudní dvůr o výklad směrnice o nekalých obchodních praktikách.

38

Co se zadruhé týče otázky, zda má zákaz prodeje se ztrátou dotčený ve věci v původním řízení všeobecnou povahu ve smyslu judikatury, nebo zda výjimky z tohoto zákazu umožňují vnitrostátním soudům určit s ohledem na faktické souvislosti každého případu „nekalý“ charakter předmětného prodeje se ztrátou ve světle kritérií formulovaných v článcích 5 až 9 směrnice o nekalých obchodních praktikách, je třeba připomenout, že v článku 5 zmíněné směrnice jsou uvedena kritéria, která umožňují určit okolnosti, za kterých musí být obchodní praktika považována za nekalou, a tedy zakázanou (usnesení ze dne 7. března 2013, Euronics Belgium, C‑343/12, EU:C:2013:154, bod 25).

39

Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že jelikož směrnice o nekalých obchodních praktikách plně harmonizuje pravidla týkající se nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům, nemohou členské státy, jak to výslovně stanoví článek 4 této směrnice, přijmout více omezující opatření, než jsou stanovena v této směrnici, a to ani za účelem dosažení vyšší úrovně ochrany spotřebitele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. ledna 2010, Plus Warenhandelsgesellschaft, C‑304/08, EU:C:2010:12, bod 41, a usnesení ze dne 30. června 2011, Wamo, C‑288/10, EU:C:2011:443, bod 33).

40

V projednávaném případě je nesporné, že prodej se ztrátou se podle vnitrostátního ustanovení dotčeného ve věci v původním řízení sám o sobě považuje za nekalou obchodní praktiku a vnitrostátní soudy nemohou s ohledem na skutkové souvislosti každého případu určit nekalý charakter uvedeného prodeje ve světle kritérií formulovaných v článcích 5 až 9 směrnice o nekalých obchodních praktikách. Sporné není ani to, že obě výjimky ze zákazu prodeje se ztrátou zakotveného v článku 14 LOCM vycházejí z kritérií, která tato směrnice neupravuje.

41

Podle judikatury připomenuté v bodě 39 tohoto rozsudku přitom platí, že členské státy nemohou vymezit jiná kritéria, než jsou kritéria uvedená v článku 5 zmíněné směrnice, a přijmout více omezující opatření, než jsou stanovena touto směrnicí.

42

Jak kromě toho uvedl generální advokát v bodech 62 až 64 svého stanoviska, mezi zakázaná více omezující opatření patří i obrácení důkazního břemene ve smyslu článku 14 LOCM. Vzhledem k tomu, že prodej se ztrátou nepatří mezi praktiky uvedené v příloze I směrnice o nekalých obchodních praktikách, před uložením sankce za porušení zákazu takového prodeje se ztrátou musí být provedena analýza „nekalé“ povahy uvedeného prodeje zohledňující skutkové souvislosti každého případu, a to ve světle kritérií formulovaných v článcích 5 až 9 této směrnice, a uložení této sankce nemůže vycházet z domněnky, kterou by měl obchodník vyvrátit (obdobně viz rozsudek ze dne 23. dubna 2009, VTB-VAB a Galatea, C‑261/07 a C‑299/07, EU:C:2009:244, bod 65, týkající se zákazu vázaných nabídek spotřebitelům).

43

Za těchto podmínek je třeba na položenou otázkou odpovědět tak, že směrnice o nekalých obchodních praktikách musí být vykládána v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které obsahuje všeobecný zákaz nabízet ke koupi nebo prodávat zboží se ztrátou, v němž jsou obsaženy důvody, pro které se lze od tohoto zákazu odchýlit a které jsou založeny na kritériích, jež v této směrnici nejsou uvedena.

44

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) musí být vykládána v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které obsahuje všeobecný zákaz nabízet ke koupi nebo prodávat zboží se ztrátou, v němž jsou obsaženy důvody, pro které se lze od tohoto zákazu odchýlit a které jsou založeny na kritériích, jež v této směrnici nejsou uvedena.