Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62016CJ0245

    Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 6. července 2017.
    Nerea SpA v. Regione Marche.
    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale amministrativo regionale per le Marche.
    Řízení o předběžné otázce – Státní podpory – Nařízení (ES) č. 800/2008 – Všeobecná bloková výjimka – Rozsah působnosti – Článek 1 odst. 6 písm. c) – Článek 1 odst. 7 písm. c) – Pojem ‚podnik v obtížích‘ – Pojem ‚kolektivní úpadkové řízení‘ – Společnost, která je příjemcem státní podpory na základě regionálního operačního programu Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a které bylo následně povoleno předběžné vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti – Odejmutí podpory – Povinnost vrátit vyplacenou zálohu.
    Věc C-245/16.

    Court reports – general

    ECLI identifier: ECLI:EU:C:2017:521

    ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

    6. července 2017 ( *1 )

    „Řízení o předběžné otázce — Státní podpory — Nařízení (ES) č. 800/2008 — Všeobecná bloková výjimka — Rozsah působnosti — Článek 1 odst. 6 písm. c) — Článek 1 odst. 7 písm. c) — Pojem ‚podnik v obtížích‘ — Pojem ‚kolektivní úpadkové řízení‘ — Společnost, která je příjemcem státní podpory na základě regionálního operačního programu Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a které bylo následně povoleno předběžné vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti — Odejmutí podpory — Povinnost vrátit vyplacenou zálohu“

    Ve věci C‑245/16,

    jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunale amministrativo regionale per le Marche (regionální správní soud v Marche, Itálie) ze dne 4. března 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 28. dubna 2016, v řízení

    Nerea SpA

    proti

    Regione Marche,

    za přítomnosti:

    Banca del Mezzogiorno – Mediocredito Centrale SpA,

    SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

    ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, M. Vilaras (zpravodaj), J. Malenovský, M. Safjan a D. Šváby, soudci,

    generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,

    vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

    s přihlédnutím k písemné části řízení,

    s ohledem na vyjádření předložená:

    za Regione Marche L. Di Iannim, avvocato,

    za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Colelli a M. Capolupem, avvocati dello Stato,

    za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

    za Evropskou komisi D. Recchia a A. Bouchagiarem, jako zmocněnci,

    po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 5. dubna 2017,

    vydává tento

    Rozsudek

    1

    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články [107 a 108 SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) (Úř. věst. 2008, L 214, s. 3).

    2

    Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Nerea SpA a Regione Marche (region Marches, Itálie), ve věci zrušení státní podpory poskytnuté společnosti Nerea z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) v rámci provádění regionálního operačního programu (dále jen „ROP“) z toho důvodu, že uvedená společnost požádala o ochranu prostřednictvím postupu předběžného vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti.

    Právní rámec

    Unijní právo

    3

    Body odůvodnění 15 a 36 nařízení č. 800/2008 stanoví:

    „(15)

    Podpora poskytnutá podnikům v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích [(Úř. věst. 2004, C 244, s. 2)] by se měla posuzovat podle uvedených pokynů, aby se zamezilo jejich obcházení. Na podpory těmto podnikům by se proto toto nařízení nemělo vztahovat. Aby se snížilo správní zatížení členských států při poskytování podpor, na něž se vztahuje toto nařízení, malým a středním podnikům, měla by se ve srovnání s definicí použitou v těchto pokynech zjednodušit definice toho, co se považuje za podnik v obtížích. Navíc malé a střední podniky, které existují méně než tři roky, by se po tuto dobu neměly považovat za podniky v potížích pro účely tohoto nařízení, pokud nesplňují kritéria stanovená vnitrostátními právními předpisy z důvodu zahájení kolektivního úpadkového řízení. Toto zjednodušení by však nemělo mít vliv na způsobilost těchto malých a středních podniků podle uvedených pokynů, pokud jde o podpory nezahrnuté do tohoto nařízení, a na způsobilost být považován za velký podnik v obtížích podle tohoto nařízení, jehož definice by měla odpovídat té, jež je uvedena v uvedených pokynech.

    […]

    (36)

    V souladu se zásadami, kterými se řídí podpora podle čl. [107 odst. 1 SFEU], by měla být podpora považována za poskytnutou v okamžiku, kdy příjemce získá na tuto podporu právní nárok podle příslušné vnitrostátní právní úpravy.“

    4

    Článek 1 odst. 6 a 7 nařízení č. 800/2008 stanoví:

    „6.   Toto nařízení se nepoužije na:

    […]

    c)

    podporu pro podniky v obtížích.

    7.   Pro účely odst. 6 písm. c) se malý nebo střední podnik považuje za podnik v obtížích, pokud splňuje tyto podmínky:

    […]

    c)

    kde nehledě na to, o jaký typ společnosti se jedná, podnik splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení.

    Malý nebo střední podnik, který existuje méně než tři roky, se po uvedenou dobu pro účely tohoto nařízení považuje za podnik v obtížích pouze tehdy, pokud splňuje podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. c).“

    5

    Body 9 až 11 pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. 2004, C 244, s. 2, dále jen „pokyny“) stanoví:

    „9.

    Společenství nemá žádnou definici, která by vysvětlovala pojem ‚podnik v obtížích‘. Pro účely těchto pokynů však Komise za podnik v obtížích považuje podnik, který není schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníka/akcionářů či společníků nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by ji bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti.

    10.

    Pro účely těchto pokynů je podnik v zásadě a bez ohledu na svou velikost považován za podnik v obtížích zejména za těchto okolností:

    a)

    v případě společnosti s omezeným ručením vlastníků, kde došlo ke ztrátě více než poloviny zapsaného kapitálu a kde ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců;

    b)

    v případě společnosti, v níž alespoň někteří společníci plně ručí za závazky společnosti, kde došlo ke ztrátě více než poloviny jejího kapitálu zaznamenaného v účetnictví této společnosti a kde ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců;

    c)

    kde nehledě na to, o jaký typ společnosti se jedná, podnik splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení.

    11.

    I při nesplnění podmínek stanovených v bodě 10 může být podnik považován za podnik v obtížích, zejména tehdy, kdy jsou patrné typické příznaky podniku v obtížích, například narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota čistých aktiv. V akutních případech se podnik již nachází v platební neschopnosti nebo je předmětem kolektivního úpadkového řízení podle vnitrostátního práva. V posledně uvedeném případě se tyto pokyny vztahují na jakoukoli podporu poskytnutou v souvislosti s takovým řízením, která podniku umožní pokračovat v činnosti. Podnik v obtížích je v každém případě způsobilý k podpoře pouze v případě, že prokazatelně není schopen se zotavit z vlastních zdrojů ani z prostředků, které získá od svých vlastníků/akcionářů či společníků nebo z tržních zdrojů.“

    Italské právo

    6

    Režim předběžného vyrovnání, jehož variantou je předběžné vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti, je upraven články 160 až 186a Regio Decreto n. 267 – Disciplina del fallimento, del concordato preventivo, dell’amministrazione controllata e della liquidazione coatta amministrativa (královský dekret č. 267 ze dne 16. března 1942 o konkursu, vyrovnání, správě podniku pod soudním dohledem a nucené správní likvidaci (GURI č. 81 ze dne 6. dubna 1942) (dále jen „zákon o konkurzu“).

    7

    Článek 160 zákona o konkurzu, nadepsaný „Podmínky zahájení řízení“, stanoví:

    „Podnikatel nacházející se v krizové situaci může navrhnout svým věřitelům předběžné vyrovnání na základě plánu […].

    Pro účely uvedené v prvním pododstavci je krizovou situací také stav insolvence.“

    8

    Článek 161 zákona o konkurzu, nadepsaný „Žádost o vyrovnání“, stanoví:

    „Žádost o zahájení řízení o předběžném vyrovnání se podává prostřednictvím návrhu podepsaného dlužníkem k soudu příslušnému podle místa, kde má podnik sídlo […]“

    9

    Článek 186a zákona o konkurzu, nadepsaný „Předběžné vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti“, stanoví:

    „Pokud návrh na vyrovnání podle čl. 161 odst. 2 písm. e) stanoví pokračování podnikatelské činnosti dlužníka, pro převod podniku v provozu nebo vklad podniku v provozu do jedné nebo více společností, i nově založených, se použijí ustanovení tohoto článku. Návrh může rovněž stanovit likvidaci majetku, který neslouží k provozu podniku.

    V případech stanovených tímto článkem:

    a)

    návrh podle čl. 161 odst. 2 písm. e) musí rovněž obsahovat analytické uvedení nákladů a výnosů očekávaných z pokračování podnikání, které stanoví návrh na vyrovnání, nezbytných finančních prostředků a příslušný způsob pokrytí;

    b)

    posudek znalce podle čl. 161 odst. 3 musí potvrdit, že pokračování podnikatelské činnosti stanovené v návrhu na vyrovnání slouží k lepšímu uspokojení věřitelů;

    c)

    návrh může stanovit, aniž je dotčeno ustanovení čl. 160 odst. 2, moratorium až do jednoho roku od schválení vyrovnání pro zaplacení přednostním věřitelům a věřitelům, jejichž pohledávka je zajištěna zástavním právem k movité nebo nemovité věci, pokud není stanovena likvidace majetku nebo práv, ke kterým existují uvedená přednostní práva. V takovém případě nemají přednostní věřitelé podle předchozí věty hlasovací právo.

    Aniž jsou dotčena ustanovení článku 169a, smlouvy, jejichž plnění probíhá ke dni podání návrhu, i smlouvy uzavřené s orgány veřejné správy se neruší v důsledku zahájení řízení. Případná ujednání v opačném smyslu jsou neúčinná. Povolení předběžného vyrovnání nebrání pokračování veřejných smluv, pokud znalec jmenovaný dlužníkem uvedený v článku 67 potvrdil soulad dalšího trvání smluv s plánem na vyrovnání a rozumné možnosti splnění. Z takového pokračování může mít prospěch, pokud jsou splněny zákonné požadavky, i společnost-nabyvatel nebo společnost, do které byl vložen celý nebo části podniku, jehož smlouvy jsou převedeny. Pověřený soud nařídí v okamžiku převodu nebo vkladu zrušení zápisů a přepisů.

    Po podání návrhu musí být účast na postupech při zadávání veřejných zakázek povolena soudem, po konzultaci se soudním komisařem, pokud byl jmenovaný; jestliže ke jmenování nedošlo, ve věci rozhodne soud.

    Povolení předběžného vyrovnání nebrání účasti na postupu při zadávání veřejných zakázek, pokud podnik v zadávacím řízení předloží:

    a)

    posudek znalce, který splňuje podmínky podle čl. 67 odst. 3 písm. d), který potvrdí soulad s návrhem na vyrovnání a rozumné možnosti splnění smlouvy;

    b)

    prohlášení jiného hospodářského subjektu, který splňuje obecné podmínky, finanční, technické, hospodářské podmínky, jakož i podmínky certifikace, požadované pro zadání zakázky, který se zavázal vůči konkurentovi a veřejnému zadavateli dát k dispozici po dobu trvání smlouvy nezbytné prostředky pro plnění zakázky a vstoupit do postavení uchazeče v případě, že se v průběhu zadávacího řízení nebo po uzavření smlouvy dostane do úpadku, anebo již není z jakéhokoli důvodu schopen plnit zakázku. Použije se článek 49 [decreto legislativo n. 163 – Codice dei contratti pubblici relativi a lavori, servizi e forniture in attuazione delle direttive 2004/17/CE e 2004/18/CE (legislativní nařízení č. 163 – Kodex o veřejných zakázkách na stavební práce, služby a dodávky v rámci provádění směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES), ze dne 12. dubna 2006 (GURI č. 100 ze dne 2. května 2006)].

    Aniž je dotčeno ustanovení předchozího odstavce, podnik, kterému bylo povoleno vyrovnání, se může účastnit i v dočasném sdružení podniků za předpokladu, že není zmocněncem sdružení a další podniky, které jsou členy sdružení, nepodléhají kolektivnímu úpadkovému řízení. V takovém případě prohlášení podle čtvrtého odstavce písm. b) může pocházet i od hospodářského subjektu, který je součástí tohoto sdružení.

    Pokud je v průběhu postupu zahájeného na základě tohoto článku výkon podnikatelské činnosti podniku ukončen nebo věřitele zjevně poškozuje, soud postupuje v souladu s článkem 173. Není dotčena možnost dlužníka změnit návrh na vyrovnání.“

    Spor v původním řízení a předběžné otázky

    10

    Rozhodnutím ze dne 9. listopadu 2010 schválil region Marche výzvu a související tiskoviny k provedení opatření ROP 1.2.1.05.01 EFRR týkajícího se regionu Marche pro roky 2007 až 2013, které bylo schváleno rozhodnutím Komise č. 3986 ze dne 17. srpna 2007.

    11

    Dne 13. dubna 2011 podala společnost Nerea žádost o podporu na základě uvedeného POR. Rozhodnutím ze dne 20. března 2012 jí region Marche poskytl finanční částku ve výši 144052,58 eura, na způsobilé náklady ve výši 665262,91 eura. Na žádost společnosti Nerea jí byla prostřednictvím zprostředkovatelského subjektu MedioCredito centrale (MCC) SpA (dále jen „MCC“) vyplacena záloha ve výši 50 % z uvedené částky, tedy 72026,29 eura.

    12

    Po uskutečnění investice, která byla předmětem uvedené podpory, společnost Nerea dne 18. listopadu 2013 předložila přehled výdajů a současně požádala o zaplacení zbytku přiděleného příspěvku.

    13

    Dne 24. prosince 2013 podala společnost Nerea k Tribunale di Macerata (soud v Macerata, Itálie) návrh na předběžné vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti. Rozhodnutím ze dne 15. října 2014, zveřejněným dne 23. října 2014, uvedený soud zahájil řízení o předběžném vyrovnání.

    14

    Dopisem ze dne 11. února 2015, MCC oznámil společnosti Nerea rozhodnutí o zahájení řízení o odejmutí finančního příspěvku, který jí byl poskytnut regionem Marche. Zahájení uvedeného řízení bylo odůvodněno skutečností, že vstupem do řízení o předběžném vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti přestala společnost Nerea splňovat podmínky pro poskytnutí finančního příspěvku podle článku 1, jakož i čl. 20 písm. h) výzvy.

    15

    Dne 5. března 2015 předložila společnost Nerea vyjádření a požádala o zrušení řízení o odejmutí příspěvku.

    16

    Dopisem ze dne 20. března 2015, MCC potvrdil společnosti Nerea, že skutečnost, že s ní bylo zahájeno řízení o předběžném vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti, představuje podle čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 jednu z překážek toho, aby mohla získat finanční příspěvek.

    17

    Dne 11. května 2015 odejmul region Marche finanční příspěvek poskytnutý společnosti Nerea a nařídil jí vrátit zálohu ve výši 72026,29 eura, která jí byla vyplacena, navýšenou o úroky ve výši 4997,93 eura.

    18

    Společnost Nerea se obrátila na předkládající soud se žalobou proti uvedeným rozhodnutím, a zejména uplatňovala porušení POR, čl. 1 odst. 7 nařízení č. 800/2008 a zásady řádné správy.

    19

    Za uvedených podmínek se Tribunale amministrativo regionale per le Marche (regionální správní soud Marche, Itálie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

    „1)

    Týká se čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 pouze postupů, které mohou zahájit z úřední povinnosti správní a soudní orgány členských států (v Itálii například úpadek), nebo i těch postupů, které lze zahájit pouze na návrh dotčeného podnikatele (jako je ve vnitrostátním právu předběžné vyrovnání)? Uvedená otázka vyvstává vzhledem k tomu, že dotčené ustanovení uvádí ‚zahájení‘ kolektivního úpadkového řízení?

    2)

    V případě, že by měl Soudní dvůr za to, že se nařízení č. 800/2008 týká všech kolektivních úpadkových řízení, je třeba se zvláštním odkazem na institut předběžného vyrovnání s cílem pokračovat v podnikatelské činnosti podle článku 186a zákona o konkurzu vykládat čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 v tom smyslu, že splnění podmínek pro zahájení kolektivního úpadkového řízení podnikatelem, který se uchází o získání příspěvku ze strukturálních fondů, postačuje k zabránění poskytnutí financování nebo k uložení vnitrostátnímu spravujícímu orgánu zrušit již poskytnutá financování, anebo má být naopak prokázána situace obtíží s ohledem například na trvání fáze zahájení řízení, na dodržování závazků podnikatele a všechny ostatní relevantní skutečnosti?“

    K předběžným otázkám

    20

    Úvodem je třeba uvést, že předkládající soud se táže Soudního dvora na výklad čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008, neboť projednává spor, v jehož rámci společnost Nerea, podnik-příjemce státní podpory poskytnuté v rámci POR pro region Marche, napadá povinnost vrátit částku, jakož i úroky, podle uvedeného ustanovení z toho důvodu, že po poskytnutí podpory požádala o předběžné vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti.

    K první otázce

    21

    Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že v něm uvedený pojem „kolektivní úpadkové řízení“ zahrnuje pouze řízení, která mohou být zahájena bez návrhu správními a soudními orgány členských států, nebo zda zahrnuje rovněž řízení, která lze zahájit na návrh podniku.

    22

    Z předkládacího rozhodnutí plyne, že tato otázka je položena z důvodu zvláštnosti řízení o kolektivním úpadkovém řízení dotčeného ve věci v původním řízení, tedy předběžného vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti, jak stanoví zákon o konkurzu, které je zahájeno příslušným soudem na návrh dotčeného podniku.

    23

    Pokud by totiž musel být pojem „kolektivní úpadkové řízení“ vykládán tak, že se netýká řízení zahájených příslušným soudem bez návrhu, nezahrnoval by předběžné vyrovnání s cílem pokračovat v činnosti, a čl. 1 odst. 6 a 7 nařízení č. 800/2008 by se tedy nepoužily na situaci společnosti Nerea.

    24

    V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s jeho čl. 1 odst. 6 písm. c) se nařízení č. 800/2008 nepoužije na podpory pro podniky v obtížích. Bod 15 odůvodnění uvedeného nařízení uvádí, že podpora poskytnutá podnikům v obtížích by se měla posuzovat podle pokynů, aby se zamezilo jejich obcházení.

    25

    Článek 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 stanoví, že se malý nebo střední podnik považuje za podnik v obtížích, pokud splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení.

    26

    Uvedené ustanovení tedy odkazuje na vnitrostátní právo pro účely určení podmínek, za kterých malý nebo střední podnik podléhá kolektivnímu úpadkovému řízení.

    27

    Je však třeba uvést, že ani uvedené ustanovení, ani žádné jiné ustanovení nařízení č. 800/2008 nestanoví rozlišení mezi jednotlivými kolektivními úpadkovými řízeními existujícími v různých vnitrostátních právních řádech podle toho, zda jsou zahájena správními či soudními orgány členských států, nebo na návrh podniku.

    28

    Ačkoli je tedy pravda, že čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 odkazuje na „podmínky pro zahájení“ kolektivního úpadkového řízení, uvedené ustanovení nelze vykládat v tom smyslu, že se týká pouze řízení zahájených proti podnikům bez návrhu s vyloučením řízení zahájených na návrh podniků.

    29

    V důsledku toho musí být čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 vykládán v tom smyslu, že v něm uvedený pojem „kolektivní úpadkové řízení“ zahrnuje všechna kolektivní úpadková řízení s podniky stanovená vnitrostátním právem bez ohledu na to, zda jsou zahájena vnitrostátními správními či soudními orgány bez návrhu, nebo zda jsou zahájena na návrh dotčeného podniku.

    K druhé otázce

    30

    Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že podnik splnil podmínky pro zahájení kolektivního úpadkového řízení, je dostačující překážkou tomu, aby mu byla poskytnuta státní podpora na základě uvedeného nařízení, nebo dostačujícím důvodem k nařízení jejího vrácení, pokud již byla poskytnuta, nebo zda musí být pro tyto účely konkrétně prokázáno, že podnik je v obtížích.

    31

    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle jeho čl. 1 odst. 6 písm. c) vylučuje nařízení č. 800/2008 ze své působnosti podporu pro podniky v obtížích, tedy zejména pro podniky, které v souladu s čl. 1 odst. 7 písm. c) tohoto nařízení splňují podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení.

    32

    Jak přitom plyne z bodu 36 odůvodnění nařízení č. 800/2008, v souladu se zásadami, kterými se řídí podpora podle čl. 107 odst. 1 SFEU, by měla být podpora považována za poskytnutou v okamžiku, kdy příjemce získá na tuto podporu právní nárok podle příslušné vnitrostátní právní úpravy.

    33

    Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 71 stanoviska, k tomuto okamžiku je třeba s ohledem na podmínky stanovené nařízením č. 800/2008 posuzovat způsobilost podniku žádajícího o podporu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 2013, Magdeburger Mühlenwerke, C‑129/12EU:C:2013:200, bod 40).

    34

    Dále je třeba připomenout, jak plyne z bodu 15 odůvodnění nařízení č. 800/2008, aby se snížilo správní zatížení členských států při poskytování podpor, na něž se vztahuje toto nařízení, malým a středním podnikům, měla by se ve srovnání s definicí použitou v těchto pokynech zjednodušit definice toho, co se považuje za podnik v obtížích. Článek 1 odst. 7 nařízení č. 800/2008 se v důsledku toho omezuje na převzetí znaků pojmu „podnik v obtížích“ uvedeného v bodě 10 pokynů, aniž přebírá znaky uvedené v jejich bodě 11.

    35

    Přitom by bylo v rozporu s tímto cílem zjednodušení uložit příslušným orgánům členských států pro účely rozhodnutí na základě nařízení č. 800/2008 o poskytnutí státní podpory podniku, aby samy konkrétně posoudily v okamžiku, kdy přezkoumávají způsobilost uvedeného podniku obdržet podporu, zda je posledně uvedený v obtížích.

    36

    Navíc čl. 1 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení uvedeným orgánům neukládá povinnost samostatně přezkoumat konkrétní situaci podniku, ale pouze na základě uvedeného nařízení dbát, aby nebyla podpora poskytnuta podniku, který splňuje podmínky pro zahájení kolektivního úpadkového řízení.

    37

    Z toho plyne, že podnik, jako je společnost Nerea, který k datu poskytnutí podpory nesplňoval podmínky pro zahájení kolektivního úpadkového řízení stanovené vnitrostátním právem, které se na něj vztahuje, což přísluší konstatovat předkládajícímu soudu, nemůže být považován za podnik v obtížích spadající do působnosti čl. 1 odst. 6 nařízení č. 800/2008.

    38

    Rovněž z toho plyne, že podpora poskytnutá podniku v souladu s nařízením č. 800/2008, a zejména podle negativní podmínky stanovené v čl. 1 odst. 6 tohoto nařízení, nemůže být odejmuta pouze z toho důvodu, že s uvedeným podnikem bylo zahájeno kolektivní úpadkové řízení po datu, k němuž byla podpora udělena.

    39

    V důsledku toho musí být čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že podnik splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení, což přísluší konstatovat předkládajícímu soudu, je dostačující překážkou tomu, aby mu byla poskytnuta státní podpora na základě uvedeného nařízení, nebo – pokud mu podpora již byla poskytnuta – dostačujícím důvodem pro konstatování, že na základě uvedeného nařízení se tak nemělo stát, pokud byly uvedené podmínky splněny k datu poskytnutí uvedené podpory. Naopak podpora poskytnutá podniku v souladu s nařízením č. 800/2008, a zejména s jeho čl. 1 odst. 6, nemůže být odejmuta pouze z toho důvodu, že s uvedeným podnikem bylo zahájeno kolektivní úpadkové řízení po datu, k němuž byla podpora poskytnuta.

    K nákladům řízení

    40

    Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

     

    Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

     

    1)

    Článek 1 odst. 7 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články [107 a 108 SFEU] prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) musí být vykládán v tom smyslu, že v něm uvedený pojem „kolektivní úpadkové řízení“ zahrnuje všechna kolektivní úpadková řízení s podniky stanovená vnitrostátním právem bez ohledu na to, zda jsou zahájena vnitrostátními správními či soudními orgány bez návrhu, nebo zda jsou zahájena na návrh dotčeného podniku.

     

    2)

    Článek 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že podnik splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení, což přísluší konstatovat předkládajícímu soudu, je dostačující překážkou tomu, aby mu byla poskytnuta státní podpora na základě uvedeného nařízení, nebo – pokud mu podpora již byla poskytnuta – dostačujícím důvodem pro konstatování, že na základě uvedeného nařízení se tak nemělo stát, pokud byly uvedené podmínky splněny k datu poskytnutí uvedené podpory. Naopak podpora poskytnutá podniku v souladu s nařízením č. 800/2008, a zejména s jeho čl. 1 odst. 6, nemůže být odejmuta pouze z toho důvodu, že s uvedeným podnikem bylo zahájeno kolektivní úpadkové řízení po datu, k němuž byla podpora poskytnuta.

     

    Podpisy.


    ( *1 ) – Jednací jazyk: italština.

    Top