–

za ICTS Portugalsko – Consultadoria de Aviação Comercial SA A. L. Santosem, advogado,

–

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Figueiredem a L. C. Oliveirou, jako zmocněnci,

–

za finskou vládu H. Leppo, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou Komisi M. Françou a M. Kellerbauerem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. 2001, L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 98).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Securitas – Serviços e Tecnologia de Segurança SA (dále jen „Securitas“) na straně jedné a ICTS Portugal – Consultadoria de Aviação Comercial SA (dále jen „ICTS“), jakož i Arthurem Georgem Resendesem a šestnácti dalšími bývalými zaměstnanci podniku ICTS na straně druhé ohledně toho, že Securitas odmítá uznat, že z důvodu převodu závodu došlo k převodu pracovněprávních vztahů, jež existovaly mezi těmito zaměstnanci a podnikem ICTS, na podnik Securitas.

3

Bod 3 odůvodnění směrnice 2001/23 zní takto:

„Je proto nezbytné stanovit opatření na ochranu zaměstnanců pro případ změny zaměstnavatele, zejména zajistit zachování jejich práv.“

4

Bod 8 odůvodnění této směrnice uvádí:

„Právní jistota a průhlednost vyžadují vyjasnění významu převodu v souvislosti s judikaturou Soudního dvora. Toto vyjasnění nemění oblast působnosti směrnice 77/187/EHS tak, jak byla vyložena Soudním dvorem.“

5

Článek 1 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2001/23 stanoví:

6

V článku 3 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2001/23 se stanoví:

„Práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele.“

7

V článku 285 codigo do trabalho (zákoník práce), schváleného zákonem č. 7/2009 ze dne 12. února 2009, se stanoví:

„1.   V případě, že z jakéhokoli důvodu dojde k převodu vlastnictví podniku nebo závodu, jakož i části podniku nebo závodu, která tvoří hospodářskou jednotku, přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti zaměstnavatele související s pracovními smlouvami dotčených zaměstnanců, jakož i odpovědnost za úhradu pokut uložených v případě porušení zákoníku práce.

2.   Převodce odpovídá společně a nerozdílně za závazky, které vznikly do dne převodu, po dobu jednoho roku následujícího po převodu.

3.   Ustanovení předchozích odstavců se uplatní i na převod, postoupení nebo převzetí činnosti podniku, závodu nebo hospodářské jednotky pod přímou správu a v případě postoupení nebo převzetí činnosti pod přímou správu společně a nerozdílně odpovídá ten, kdo předtím uskutečňoval provoz.

4.   Ustanovení předchozích odstavců se neuplatní v případě zaměstnance, kterého převodce před převodem přeložil k jinému závodu nebo hospodářské jednotce podle článku 194 a přitom jej pro sebe nechal i nadále pracovat, s výjimkou odpovědnosti nabyvatele při hrazení pokut uložených v případě porušení ustanovení pracovního práva.

5.   Za hospodářskou jednotku se považuje seskupení prostředků uspořádaných za účelem výkonu hlavní nebo doplňkové hospodářské činnosti.

6.   Porušení odstavce 1 a odst. 3 první části se považuje za závažné porušení zákoníku práce.“

8

V ujednání č. 13 kolektivní smlouvy, která byla uzavřena v roce 2011 mezi Associação de Empresas de Segurança Privada (sdružení podniků soukromých bezpečnostních služeb), Associação Nacional das Empresas de Segurança (národní sdružení bezpečnostních podniků) a zejména Sindicato dos Trabalhadores dos Serviços de Portaria, Vigilância, Limpeza, Domésticas e Actividades Diversas (odborová organizace zaměstnanců služeb v oblasti ostrahy, kontroly, úklidu, služeb v domácnosti a jiných činností), zveřejněné v Boletim do Trabalho e Emprego (Věstník pro pracovní a zaměstnanecké záležitosti) č. 17/2011, se stanoví:

9

A. G. Resendes a šestnáct dalších osob vykonávalo v zaměstnaneckém poměru k ICTS do 14. července 2013 činnosti ostrahy v zařízeních (kotviště, přístav, přístaviště) Portos dos Açores SA, nacházejících se v Ponta Delgada (Portugalsko) na základě smlouvy uzavřené mezi posledně uvedeným podnikem a ICTS.

10

Součástí jejich náplně práce byla zejména kontrola osob a zboží při vstupu a opuštění prostoru prostřednictvím sledovacích kamer podle pokynů stanovených ICTS. Jejich zaměstnanec je rovněž vybavil služebními stejnokroji a vysílačkami.

11

Dne 17. ledna 2013 Portos dos Açores vyhlásil zadávací řízení na poskytování služeb ostrahy a ochranných bezpečnostních opatření ve svých zařízeních v Ponta Delgada. Dne 17. dubna 2013 byla tato zakázka zadána společnosti Securitas.

12

Zaměstnanci ICTS u předkládajícího soudu tvrdí, že dne 17. června 2013 jim podnik ICTS v návaznosti na zadání uvedené zakázky podniku Securitas písemně oznámil, že s účinností od 15. července budou jejich pracovní smlouvy převedeny počínaje tímto datem na posledně uvedený podnik.

13

Dne 14. července 2013 předal jeden ze zaměstnanců podniku ICTS na základě pokynů od svého zaměstnavatele zaměstnanci podniku Securitas vysílačky, které používaly zaměstnanci podniku ICTS v zařízeních Portos dos Açores. Podnik Securitas následně předal tyto vysílačky Portos dos Açores.

14

Dne 15. července 2013 začal podnik Securitas poskytovat své služby v oblasti ostrahy a bezpečnosti. Pracovníky ostrahy, kteří byli přiděleni k plnění těchto činností, vybavil svými vysílačkami, jakož i služebními stejnokroji s logem podniku.

15

Podnik Securitas zároveň vyrozuměl A. G. Resendese a šestnáct dalších dotčených osob, že nejsou zaměstnanci podniku Securitas a že jejich zaměstnavatelem zůstává podnik ICTS. Uvedené osoby proto podaly u Tribunal do Trabalho de Ponta Delgada (pracovní soud v Ponta Delgada, Portugalsko) žaloby proti podnikům Securitas a ICTS, v nichž se domáhaly toho, aby bylo určeno, že podnik Securitas, či podpůrně podnik ICTS, je nadále jejich zaměstnavatelem, a aby jim byla vyplacena jejich mzda a úroky z prodlení ode dne 15. července 2013 a aby v případě tří z těchto zaměstnanců byla posledně uvedeným vyplacena náhrada škody z důvodu neoprávněného propuštění.

16

Uvedený soud těmto žalobám vyhověl. Měl za to, že mezi dvěma společnostmi došlo k převodu závodu a že pracovní smlouvy bývalých zaměstnanců ICST byly převedeny na podnik Securitas. Propuštění uvedených zaměstnanců podnikem Securitas proto kvalifikoval jako „neoprávněné“ a uložil této společnosti, aby většinu dotčených osob opětovně začlenila na jejich pracovní místa a zaplatila jim různé mzdové pohledávky a náhrady.

17

Podnik Securitas se proti tomuto rozsudku odvolal k Tribunal da Relação de Lisboa (odvolací soud v Lisabonu, Portugalsko), který potvrdil rozsudek vydaný v prvním stupni.

18

Podnik Securitas proto podal mimořádný opravný prostředek k Supremo Tribunal de Justiça (Nejvyšší soud, Portugalsko). Tento soud se zabývá zejména otázkou, zda se na nástup podniku Securitas do právního postavení podniku ICTS stran činnosti v oblasti bezpečnosti a ostrahy, jež jsou vykonávány v zařízeních Portos dos Açores v důsledku zadání zakázky na služby podniku Securitas, vztahuje pojem „převod podniku [nebo] závodu“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/23.

19

Za těchto podmínek se Supremo Tribunal de Justiça (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

20

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 24. května 2016 byla zamítnuta žádost předkládajícího soudu, aby projednávaná věc podléhala zrychlenému řízení stanovenému v čl. 105 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora.

21

Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda je třeba vykládat čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/23 v tom smyslu, že se pojem „převod podniku [nebo] závodu“ ve smyslu tohoto ustanovení vztahuje na situaci, v níž zadavatel ukončil smlouvu o poskytování služeb zabezpečení a ostrahy svých zařízení, jež byla uzavřena s určitým podnikem, a následně uzavřel za účelem poskytování těchto činností novou smlouvu s jiným podnikem, který odmítá převzít zaměstnance prvně uvedeného podniku.

22

Směrnice 2001/23 se podle svého čl. 1 odst. 1 písm. a) vztahuje na veškeré převody podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu na jiného zaměstnavatele, které vyplývají ze smluvního převodu nebo sloučení.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se oblast působnosti směrnice 2001/23 vztahuje na všechny případy, kdy v rámci smluvních vztahů dochází ke změně fyzické nebo právnické osoby odpovědné za provozování podniku, která přebírá závazky zaměstnavatele vůči zaměstnancům podniku. K použití směrnice 2001/23 není v této souvislosti nezbytné, aby mezi převodcem a nabyvatelem existovaly přímé smluvní vztahy, neboť k převodu může dojít prostřednictvím třetí osoby (viz zejména rozsudek ze dne 7. března 1996, Merckx a Neuhuys, C‑171/94 a C‑172/94, EU:C:1996:87, body 28 a 30, a rozsudek ze dne 20. listopadu 2003, Abler a další, C‑340/01, EU:C:2003:629, bod 39).

24

Z toho vyplývá, že z neexistence smluvního vztahu mezi dvěma podniky, kterým bylo jednomu po druhém svěřen výkon dohledu a ochrany přístavních zařízení, nemá vliv na to zda, se směrnice 2001/23 použije na takovou situaci, jako je situace, která je dána ve věci v původním řízení.

25

Dále je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice 2001/23 je použití této směrnice rovněž podmíněno tím, že se musí jednat o převod „hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, považované za organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou“.

26

Pro účely určení, zda je tato podmínka ve skutečnosti splněna, je třeba vzít v úvahu všechny skutkové okolnosti charakterizující dotčenou operaci, k nimž patří zejména typ podniku nebo závodu, o který se jedná, převedení, nebo nepřevedení takového hmotného majetku, jako jsou budovy a movitý majetek, hodnota nehmotného majetku v době převodu, převzetí nebo nepřevzetí podstatné části původních zaměstnanců novým vedením podniku, převedení, nebo nepřevedení klientely, jakož i stupeň podobnosti činností vykonávaných před převodem a po převodu a délka případného pozastavení těchto činností. Tyto okolnosti je třeba posoudit v rámci hodnocení veškerých okolností projednávané věci, a proto je nelze hodnotit samostatně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Aira Pascual a Algeposa Terminales Ferroviarios, C‑509/14, EU:C:2015:781, bod 32 a citovaná judikatura).

27

Soudní dvůr měl zejména za to, že vnitrostátní soud musí při posuzování skutkových okolností charakterizujících dotčenou operaci vzít v úvahu typ podniku nebo závodu, o který se jedná (rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Aira Pascual a Algeposa Terminales Ferroviarios, C‑509/14, EU:C:2015:781, bod 33).

28

Z toho vyplývá, že význam, který je nutné připisovat jednotlivým kritériím existence převodu ve smyslu směrnice 2001/23, se nutně liší v závislosti na vykonávané činnosti, a dokonce i na metodách výroby či provozu používaných v daném podniku, závodu nebo části podniku či závodu (rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Aira Pascual a Algeposa Terminales Ferroviarios, C‑509/14, EU:C:2015:781, bod 34).

29

Soudní dvůr nicméně konstatoval, že v odvětví, ve kterém se činnost zakládá především na pracovní síle, nemůže být identita hospodářské jednotky zachována, jestliže podstatná část jejích zaměstnanců není předpokládaným nabyvatelem převzata (rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Aira Pascual a Algeposa Terminales Ferroviarios, C‑509/14, EU:C:2015:781, bod 35).

30

Pokud se naopak činnost zakládá především na vybavení, skutečnost, že nový podnikatel nepřevzal za účelem provádění této činnosti bývalé zaměstnance podniku, jako tomu je ve věci v původním řízení, nestačí k tomu, aby byla vyloučena existence převodu hospodářské jednotky, jež si zachovala svou identitu, ve smyslu směrnice 2001/23. Jiný výklad by totiž odporoval hlavnímu účelu uvedené směrnice, kterým je zachovat, i proti vůli nabyvatele, pracovní smlouvy zaměstnanců převodce (rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Aira Pascual a Algeposa Terminales Ferroviarios, C‑509/14, EU:C:2015:781, bod 41).

31

Vnitrostátnímu soudu tudíž přísluší, aby na základě výše uvedených úvah a s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem charakterizujícím operaci dotčenou ve věci v původním řízení posoudil, zda je na ni třeba nahlížet jako na převod podniku ve smyslu směrnice 2001/23.

32

Za tímto účelem musí zejména ověřit, zda podnik ICTS převedl na podnik Securitas přímo či nepřímo vybavení či hmotný nebo nehmotný majetek za účelem výkonu činnosti ostrahy a zabezpečení v dotčených zařízeních.

33

Uvedený soud musí mimo jiné ověřit, zda Portos dos Açores poskytl takový majetek podnikům ICTS a Securitas. V tomto ohledu je třeba připomenout, že okolnost, že hmotný majetek, který je nezbytný pro výkon činnosti dotčené v původním řízení a který byl převzat novým podnikatelem, nepatřil jeho předchůdci, ale byl pouze dán k dispozici zadavatelem, nemůže znamenat, že je vyloučena existence převodu podniku nebo závodu ve smyslu směrnice 2001/23 (rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, Aira Pascual a Algeposa Terminales Ferroviarios, C‑509/14, EU:C:2015:781, body 38 a 39). K prokázání existence převodu jednotky, která si zachovává svou identitu, ve smyslu směrnice 2001/23, musí být v případě potřeby zohledněno nicméně pouze vybavení, které je skutečně používáno pro poskytování služeb ochrany, s výjimkou zařízení, jež jsou předmětem těchto služeb (rozsudek ze dne 29. července 2010, UGT-FSP, C‑151/09, EU:C:2010:452, bod 31).

34

S ohledem na výše uvedené je třeba na první dvě položené otázky odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice 2001/23 musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „převod podniku [nebo] závodu“ ve smyslu tohoto ustanovení vztahuje na situaci, kdy zadavatel ukončil smlouvu o poskytování služeb zabezpečení a ostrahy svých zařízení, která byla uzavřena s určitým podnikem, a následně uzavřel za účelem poskytování těchto činností novou smlouvu s jiným podnikem, který odmítá převzít zaměstnance prvně uvedeného podniku, pokud druhý podnik převzal vybavení nezbytné k poskytování uvedených služeb.

35

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 1 směrnice 2001/23 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení, o něž se jedná v původním řízení, které stanoví, že se pojem „převod podniku [nebo] závodu“ ve smyslu tohoto čl. 1 odst. 1 nevztahuje na ztrátu zákazníka hospodářského subjektu v důsledku zadání zakázky na služby jinému hospodářskému subjektu.

36

V tomto ohledu již Soudní dvůr konstatoval, že pouhá ztráta zakázky na služby ve prospěch konkurenta nemůže sama o sobě ukazovat na existenci převodu podniku nebo závodu ve smyslu směrnice 2001/23 (rozsudek ze dne 11. března 1997, Süzen, C‑13/95, EU:C:1997:141, bod 16). Nicméně vnitrostátní ustanovení, které obecně z oblasti působnosti tohoto pojmu vylučuje ztrátu zákazníka hospodářského subjektu v důsledku zadání zakázky na služby jinému hospodářskému subjektu, neumožňuje zohlednit veškeré skutkové okolnosti charakterizující dotčenou operaci.

37

S ohledem jednak na ustálenou judikaturu Soudního dvora, která byla připomenuta v bodech 26 a 27 tohoto rozsudku, a jednak na cíl směrnice 2001/23, jímž je, jak vyplývá z bodu 3 jejího odůvodnění, chránit zaměstnance zejména tím, že se zajistí zachování jejich práv pro případ změny zaměstnavatele, je proto třeba mít za to, že čl. 1 odst. 1 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátní ustanovení.

38

Za těchto podmínek je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 směrnice 2001/23 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení, jež bylo dotčeno věcí v původním řízení, které stanoví, že se pojem „převod podniku [nebo] závodu“ ve smyslu tohoto čl. 1 odst. 1 nevztahuje na ztrátu zákazníka hospodářského subjektu v důsledku zadání zakázky na služby jinému hospodářskému subjektu.

39

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto: