—

za Verband Sozialer Wettbewerb eV R. Welzelem, Rechtsanwalt,

—

za DHL Paket GmbH K. Hamacherem, Rechtsanwalt,

—

za nizozemskou vládu K. Bulterman a B. Koopman, jako zmocněnkyněmi,

—

za Evropskou komisi D. Roussanovem a M. Kellerbauerem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Verband Sozialer Wettbewerb eV (dále jen „VSW“) a DHL Paket GmbH (dále jen „DHL Paket“) ve věci návrhu, aby bylo společnosti DHL Paket uloženo zdržet se šíření reklamy v tištěné publikaci.

3

Bod 15 odůvodnění směrnice 2005/29 zní:

„Pokud právní předpisy Společenství stanoví požadavky na informace pro obchodní komunikaci, reklamu a uvádění na trh, jsou tyto informace pokládány za podstatné podle této směrnice. Členské státy budou moci zachovat nebo doplnit požadavky na informace, které se týkají smluvního práva a mají dopad na smluvní právo, pokud to umožňují ustanovení stávajících právních nástrojů Společenství o minimální harmonizaci. Příloha II uvádí demonstrativní výčet těchto požadavků na informace v acquis. Při úplné harmonizaci na základě této směrnice se za podstatné ve smyslu čl. 7 odst. 5 této směrnice pokládají pouze informace požadované právními předpisy Společenství. […]“

4

Článek 2 této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

5

Článek 7 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Obchodní praktika je považována za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést závažné informace, které v dané souvislosti průměrný spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí o obchodní transakci, čímž způsobí nebo může způsobit, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

2.   Za klamavé opomenutí je také považováno, pokud obchodník závažné informace uvedené v odstavci 1 zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo dvojznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem k okolnostem popsaným v uvedeném odstavci anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti a pokud to v obou případech vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

3.   Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která obchodník přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky.

4.   V případě výzvy ke koupi se za závažné považují tyto informace, nejsou-li patrné ze souvislosti:

5.   Požadavky na informace stanovené právními předpisy Společenství v souvislosti s obchodní komunikací, včetně reklamy a uvádění na trh, jejichž demonstrativní výčet je uveden v příloze II, jsou považovány za podstatné.“

6

Směrnice 2005/29 byla do německého práva provedena Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (zákon proti nekalé soutěži), ve znění změn ze dne 22. prosince 2008 a ze dne 3. března 2010.

7

DHL Paket provozuje internetový prodejní portál „MeinPaket.de“, na němž mohou prodejci-podnikatelé nabízet k prodeji své výrobky. Při prodejích nedochází k uzavření smlouvy mezi DHL Paket a kupujícími.

8

VSW je sdružením, jehož členy jsou především dodavatelé elektrických spotřebičů a elektroniky, jakož i zásilkoví prodejci, kteří nabízejí k prodeji výrobky všeho druhu.

9

Spor v původním řízení se týká reklamní inzerce zveřejněné dne 2. prosince 2012 v týdeníku Bild am Sonntag, jejímž zadavatelem byla DHL Paket. Tato inzerce propagovala pět různých výrobků, které bylo možno zakoupit prostřednictvím prodejního portálu této společnosti. Čtenář zajímající se o jeden z těchto výrobků byl vyzván, aby se k tomuto portálu připojil a vložil kód odpovídající příslušnému výrobku, který byl uveden v reklamě. Získal tím přístup na stránku věnovanou dotčenému výrobku, na níž byla uvedena totožnost podnikatele prodávajícího tento výrobek. V rubrice „Informace o dodavateli“ se čtenář mohl seznámit s údaji o firmě a adrese smluvního partnera. V téže inzerci bylo konečně uvedeno, že uvedený portál nabízí zájemcům přístup k více než 5 milionům výrobků a více než 2500 obchodníkům.

10

VSW se obrátilo na Landgericht Bonn (zemský soud v Bonnu, Německo) se žalobou, aby společnosti DHL Paket bylo na základě zákona proti nekalé soutěži uloženo zdržet se šíření této reklamy.

11

Podle VSW společnost DHL Paket nesplnila povinnost uvádět totožnost a adresu dodavatelů používajících její prodejní portál.

12

Rozhodnutím ze dne 6. března 2014 Landgericht Bonn (zemský soud v Bonnu) žalobě vyhověl a uložil společnosti DHL Paket, aby se zdržela šíření napadené reklamy. Poté, co Oberlandesgericht Köln (vrchní zemský soud v Kolíně, Německo) vyhověl odvolání podanému proti tomuto rozhodnutí, podalo VSW opravný prostředek Revision k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo).

13

Podle Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) závisí řešení sporu na otázce, zda údaje o adrese a totožnosti obchodníka uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 musejí být uvedeny již v reklamě na konkrétní výrobky v tištěné publikaci v případě, že spotřebitelé mohou tyto výrobky koupit pouze prostřednictvím internetové stránky podniku, která je uvedena v reklamě, přičemž tento podnik uvedené výrobky inzeruje, a že spotřebitelé mohou tyto informace snadno získat na této stránce nebo jejím prostřednictvím.

14

Předkládající soud zdůrazňuje, že by reklama dotčená v původním řízení mohla představovat výzvu ke koupi ve smyslu čl. 2 písm. i) směrnice 2005/29, v níž musí být uvedeny informace týkající se zákonných údajů vyžadovaných v čl. 7 odst. 4 písm. b) této směrnice.

15

Předkládající soud podotýká, že závažnou informaci ve smyslu čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29 obdrží spotřebitel včas jen tehdy, pokud ji získá dříve, než může na základě výzvy ke koupi učinit rozhodnutí o obchodní transakci. V takové věci, jako je věc dotčená v původním řízení, spočívá rozhodnutí o obchodní transakci v návštěvě prodejního portálu na internetu za účelem koupě výrobku, jenž je zde inzerován, nebo s cílem se s tímto výrobkem blíže seznámit. Tyto souvislosti hovoří ve prospěch povinnosti uvádět informace o totožnosti a adrese prodejce výrobků, na které se vztahuje uvedená reklama, již v reklamě samotné.

16

Předkládající soud má nicméně za to, že judikatura Soudního dvora neumožňuje s dostatečnou jistotou určit, zda v případě tištěné reklamy vyzývající k návštěvě prodejního portálu na internetu musí být informace uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 uvedeny již v tištěné reklamě samotné.

17

Předkládající soud tvrdí, že stejně jako návštěva kamenného obchodu, i návštěva internetového portálu přímo souvisí s nákupem zde nabízených výrobků. Kromě toho informace týkající se smluvního partnera podle čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 je zásadní pro rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, protože mu umožňuje zhodnotit pověst podniku, co se týče kvality a spolehlivosti jím nabízeného zboží nebo služeb, jakož i jeho hospodářské výkonnosti, solventnosti a odpovědnosti.

18

Předkládající soud vysvětluje, že skutečnost, že tištěná reklama neuvádí informace týkající se obchodní firmy prodejce, může spotřebitele vést k návštěvě internetové stránky, ačkoli by od bližšího zkoumání nabídky, která je předmětem reklamy, pravděpodobně upustil, kdyby znal totožnost podniku, od něhož nabídka pochází, například v případě nepříznivé kritiky na hodnotících portálech nebo špatných zkušeností, které už tento spotřebitel měl s tímto podnikem.

19

Podle předkládajícího soudu se v tomto ohledu jeví jako nepodstatné, že zákazník může výrobky, které jsou předmětem reklamy, koupit výlučně prostřednictvím internetové stránky toho, kdo tyto výrobky inzeruje. Jistě že se informace poskytnuté v tomto stadiu ke spotřebiteli dostanou ještě před okamžikem uskutečnění transakce nebo jsou před tímto okamžikem přístupné. Přicházejí však příliš pozdě na to, aby mu umožnily se jasně rozhodnout, zda se skutečně chce blíže zabývat některým z výrobků, které jsou předmětem uvedené reklamy, a za tímto účelem navštívit tuto internetovou stránku. Ani okolnost, že spotřebitel může zboží na počítači objednat v klidu a nesledován prodejním personálem, nemění nic na tom, že nemá k dispozici závažné informace o adrese a totožnosti prodejců výrobků před návštěvou internetové stránky toho, kdo výrobky inzeruje.

20

Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) je tedy toho názoru, že cíl sledovaný čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29 hovoří spíše ve prospěch teze, podle níž společnost DHL Paket měla na reklamě dotčené v původním řízení uvádět totožnost a adresu prodejců výrobků.

21

Předkládající soud nicméně připomíná, že podle čl. 7 odst. 3 směrnice 2005/29 je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu omezení na prostor a čas kladená obchodní praktikou. Ve věci v původním řízení přitom podle názoru předkládajícího soudu taková omezení neexistují. Kromě toho by podle téhož ustanovení bylo rovněž třeba vzít v úvahu opatření, která žalovaná v původním řízení přijala k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky.

22

Předkládající soud si na závěr klade otázku, zda má pro přezkum rozsahu povinností, které vyplývají z čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29, význam, zda podnik v tištěné publikaci inzeruje prodej vlastních výrobků a odkazuje přímo na vlastní internetovou stránku pro požadované informace, nebo zda se reklama vztahuje na výrobky, které prodávají jiné podniky na internetové stránce inzerujícího podniku, a spotřebitelé mohou získat požadované informace pouze po jednom nebo více dodatečných krocích (kliknutích) prostřednictvím odkazů na internetové stránky těchto jiných podniků, které jsou uvedeny na jediné internetové stránce uvedené v reklamě, a sice na stránce správce prodejního portálu.

23

Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

24

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 musí být vykládán v tom smyslu, že informace týkající se adresy a totožnosti obchodníka musí být uvedeny v reklamě na konkrétní výrobky v tištěné publikaci, jsou-li tyto výrobky kupovány spotřebiteli prostřednictvím internetové stránky podniku, jež je uvedena v reklamě, přičemž tento podnik je autorem této publikace, a že tyto informace jsou snadno přístupné na této internetové stránce nebo jejím prostřednictvím.

25

Na úvod je třeba konstatovat, že taková reklamní inzerce, jako je inzerce dotčená ve věci v původním řízení, představuje výzvu ke koupi ve smyslu čl. 2 písm. i) směrnice 2005/29, jelikož informace, jež obsahuje ohledně výrobků, na něž se tato inzerce vztahuje, a jejich cena postačují k tomu, aby spotřebitel mohl učinit rozhodnutí o obchodní transakci.

26

Dále je třeba připomenout, že na základě čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 adresa a totožnost obchodníka, například jeho obchodní firma, a případně adresa a totožnost obchodníka, jehož jménem jedná, představují závažné informace. Toto ustanovení je však nutno chápat ve spojení s čl. 7 odst. 1 této směrnice, podle něhož dotčená obchodní praktika musí být posuzována zejména ve věcných souvislostech a s přihlédnutím k omezením použitého sdělovacího prostředku (rozsudek ze dne 12. května 2011, Ving Sverige, C‑122/10, EU:C:2011:299, bod 53).

27

Kromě toho z čl. 7 odst. 3 směrnice 2005/29 vyplývá, že pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která obchodník přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky (rozsudek ze dne 12. května 2011, Ving Sverige, C‑122/10, EU:C:2011:299, bod 54).

28

Z toho plyne, že rozsah informací ohledně adresy a totožnosti obchodníka, které musí být sděleny obchodníkem v rámci výzvy ke koupi, musí být posouzen v kontextu této výzvy, povahy a charakteristických rysů produktu, jakož i sdělovacího prostředku použitého pro obchodní komunikaci (rozsudek ze dne 12. května 2011, Ving Sverige, C‑122/10, EU:C:2011:299, bod 55).

29

V případě, že je internetový prodejní portál předmětem reklamy v tištěné publikaci, a konkrétně je zde představena řada možností nákupů u různých obchodníků, přitom mohou existovat prostorová omezení ve smyslu čl. 7 odst. 3 směrnice 2005/29.

30

Z předchozího vyplývá, že ačkoli ve výzvě ke koupi musí být v zásadě uvedeny informace týkající se adresy a totožnosti obchodníka podle čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29, nemusí tomu však nutně být v případě, že sdělovací prostředek použitý pro účely obchodní praktiky ukládá prostorová omezení, pokud spotřebitelé, kteří si mohou inzerované výrobky koupit prostřednictvím internetové stránky uvedené v reklamní inzerci, patřící podniku inzerujícímu uvedené výrobky, mohou tyto informace snadno získat na této internetové stránce nebo jejím prostřednictvím. Vnitrostátnímu soudu přísluší v jednotlivých případech posoudit, zda je tato podmínka s přihlédnutím k souvislostem výzvy ke koupi a k použitému sdělovacímu prostředku splněna.

31

Konečně je třeba konstatovat, že povinnost uvést ve výzvě ke koupi informace uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 nezávisí na otázce, zda je autorem této výzvy dodavatel dotyčných výrobků, nebo třetí osoba. Proto pokud reklama v tištěné publikaci propaguje výrobky pocházející od různých dodavatelů, jsou informace požadované tímto ustanovením nadále nutné, s výhradou prostorových omezení zmíněných v bodě 29 tohoto rozsudku.

32

Předkládajícímu soudu přísluší v jednotlivých případech posoudit, zda prostorová omezení v reklamním textu odůvodňují poskytnutí informací o dodavateli výlučně na úrovni internetového prodejního portálu a zda jsou informace uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 týkající se internetového prodejního portálu sdělovány snadno a rychle.

33

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice 2005/29 musí být vykládán v tom smyslu, že taková reklamní inzerce, jako je inzerce dotčená v původním řízení, která spadá pod pojem „výzva ke koupi“ ve smyslu této směrnice, může splňovat informační povinnost upravenou tímto ustanovením. Předkládajícímu soudu přísluší v jednotlivých případech posoudit, zda prostorová omezení v reklamním textu odůvodňují poskytnutí informací o dodavateli výlučně na internetovém prodejním portálu, a případně zda informace vyžadované článkem 7 odst. 4 písm. b) uvedené směrnice týkající se internetového prodejního portálu jsou sdělovány snadno a rychle.

34

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 7 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že taková reklamní inzerce, jako je inzerce dotčená v původním řízení, která spadá pod pojem „výzva ke koupi“ ve smyslu této směrnice, může splňovat informační povinnost upravenou tímto ustanovením. Předkládajícímu soudu přísluší v jednotlivých případech posoudit, zda prostorová omezení v reklamním textu odůvodňují poskytnutí informací o dodavateli výlučně na internetovém prodejním portálu, a případně zda informace vyžadované článkem 7 odst. 4 písm. b) uvedené směrnice týkající se internetového prodejního portálu jsou sdělovány snadno a rychle.