1. 

Kenzo Tsujimoto (dál jen „K. Tsujimoto“) se na základě těchto kasačních opravných prostředků domáhá, aby Soudní dvůr zrušil dva rozsudky Tribunálu ze dne 2. prosince 2015, Tsujimoto v. OHIM ( 2 ) a Tsujimoto v. OHIM ( 3 ). Soudní dvůr mě požádal, abych se v tomto stanovisku zaměřila na jednu část kasačního opravného prostředku K. Tsujimota, a sice na výklad relativních důvodů pro zamítnutí zápisu ochranné známky stanovených v čl. 8 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství ( 4 ). Posuzovanou otázkou je, zda slovní ochranná známka „KENZO ESTATE“, kterou chce K. Tsujimoto zapsat jako ochrannou známku Evropské unie, spadá pod význam výrazu „užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu“ v tomto ustanovení. K. Tsujimoto tvrdí, že vzhledem k tomu, že tato ochranná známka částečně obsahuje jeho křestní jméno „Kenzo“, by její zápis představoval užívání s řádným důvodem, a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 se tedy nepoužije.

2.

Bod 7 odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že „[p]ráva z ochranné známky [Evropské unie] nelze nabýt jinak než zápisem a zápis je zamítnut, pokud ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost, je protiprávní nebo je v rozporu se staršími právy“.

3.

Článek 8 tohoto nařízení stanoví důvody pro určení, zda je třeba zamítnout přihlášku ochranné známky, jestliže majitel starší ochranné známky podal námitky. Tyto důvody jsou dvojí povahy. Přihlašovaná ochranná známka se nezapíše, „pokud je totožná se starší ochrannou známkou a výrobky nebo služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky, jsou totožné s výrobky nebo službami, pro které je starší ochranná známka chráněna“ [čl. 8 odst. 1 písm. a)]. Přihlašovaná ochranná známka se rovněž nezapíše, „pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“ [čl. 8 odst. 1 písm. b)]. Pro účely čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení se staršími ochrannými známkami rozumí mimo jiné ochranné známky Evropské unie [čl. 8 odst. 2 písm. a) bod i)].

4.

Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 stanoví, že „[n]a základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se rovněž nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku [Evropské unie], která má v rámci [Evropské unie] dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu“ ( 5 ).

5.

Podobné znění jako čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 má článek 9 („Práva z ochranné známky [Evropské unie]“) v oddíle 2 („Účinky ochranné známky [Evropské unie]“. Článek 9 odst. 1 tohoto nařízení stanoví okolnosti, za nichž je majitel ochranné známky Evropské unie oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat označení bez jeho souhlasu v obchodním styku. To zahrnuje podle čl. 9 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení užívání „označení totožné[ho] s ochrannou známkou [Evropské unie] nebo jí podobné[ho] pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka [Evropské unie] zapsána, pokud jde o ochrannou známku, která má v rámci [Evropské unie] dobré jméno a pokud by užívání tohoto označení bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky [Evropské unie] nebo jim bylo na újmu“ ( 6 ).

6.

Oddíl 2 obsahuje rovněž článek 12 („Omezení účinků ochranné známky [Evropské unie]“). Tento článek stanoví, že:

„[o]chranná známka [Evropské unie] neopravňuje majitele, aby zakázal třetí straně používat v obchodním styku:

pokud je toto užívání v souladu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě.“

7.

Článek 15 nařízení č. 207/2009 stanoví, že pokud do pěti let od zápisu nezačal majitel ochrannou známku Evropské unie řádně užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, podléhá ochranná známka Evropské unie sankcím. Podobně (podle článku 51 nařízení č. 207/2009) mohou být práva majitele ochranné známky zrušena, pokud po nepřerušené období pěti let nebyla ochranná známka řádně užívána. Ve stejném smyslu článek 54 nařízení č. 207/2009 stanoví, že pokud majitel ochranné známky po dobu pěti po sobě jdoucích let vědomě strpěl užívání pozdější ochranné známky Evropské unie na území Evropské unie, není již oprávněn podat návrh na prohlášení pozdější známky za neplatnou ani bránit užívání pozdější známky.

8.

Dne 21. ledna 2008 K. Tsujimoto podal přihlášku pro mezinárodní zápis slovního označení „KENZO ESTATE“ (dále jen „přihlašovaná ochranná známka“) jakožto ochranné známky v tehdejším Evropském společenství. Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 33 Niceské dohody ( 7 ), přičemž odpovídají následujícímu popisu: „Víno, ovocné alkoholické nápoje; západní likéry (obecně)“. Tato přihláška k zápisu byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 12/2008 dne 17. března 2008. Dne 16. prosince 2008 společnost Kenzo SA [vedlejší účastnice řízení u Tribunálu („dále jen společnost Kenzo“)] podala námitky podle článku 41 nařízení č. 207/2009, přičemž uplatnila čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení. Námitky byly založeny na starší ochranné známce Evropské unie „KENZO“, která byla zapsána dne 20. února 2001 pro výrobky mimo jiné ve třídách 3, 18 a 25 Niceského třídění ( 8 ). Dne 20. prosince 2011 námitkové oddělení námitky zamítlo. Společnost Kenzo toto rozhodnutí napadla u odvolacího senátu.

9.

Dne 22. května 2013 odvolací senát odvolání společnosti Kenzo vyhověl v plném rozsahu. Měl za to, že byly splněny tři kumulativní podmínky uvedené v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009: i) dotčené ochranné známky byly velmi podobné pro nezanedbatelnou část relevantní veřejnosti; ii) na rozdíl od toho, co uvedlo námitkové oddělení, bylo prokázáno dobré jméno starší ochranné známky a iii) ochranná známka, jejíž zápis byl požadován, by kráčela ve stopách starší ochranné známky. Odvolací senát dospěl k závěru, že existuje nebezpečí, že ochranná známka, jejíž zápis K. Tsujimoto požadoval, bude neprávem těžit z dobrého jména starší ochranné známky „KENZO“ ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

10.

Dne 8. srpna 2013 K. Tsujimoto podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Tribunálu. Uplatnil dva žalobní důvody. Uvedl, že odvolací senát porušil čl. 76 odst. 2 ( 9 ) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Tribunál tuto žalobu zamítl v plném rozsahu a uložil K. Tsujimotovi náhradu nákladů řízení.

11.

Dne 18. srpna 2009 K. Tsujimoto podal další přihlášku pro mezinárodní zápis slovního označení „KENZO ESTATE“ (dále jen „přihlašovaná ochranná známka“) jakožto ochranné známky v tehdejším Evropském společenství. Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 29, 30, 31, 35, 41 a 43 Niceského třídění ( 10 ). Tato přihláška k zápisu byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 44/2009 ze dne 16. listopadu 2009. Dne 12. srpna 2010 společnost Kenzo podala námitky podle článku 41 nařízení č. 207/2009, přičemž uplatnila čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení. Námitky byly založeny opět na starší slovní ochranné známce „KENZO“, která byla zapsána dne 20. února 2001 pro výrobky mimo jiné ve třídách 3, 18 a 25 Niceského třídění.

12.

Rozhodnutím ze dne 24. května 2012 námitkové oddělení námitky společnosti Kenzo zamítlo. Dne 23. července 2012 společnost Kenzo toto rozhodnutí napadla u odvolacího senátu, který odvolání společnosti Kenzo částečně vyhověl rozhodnutím ze dne 3. července 2013. Odvolací senát shledal s ohledem na výrobky ve třídách 29 až 31 (na které se vztahuje přihláška k zápisu K. Tsujimota), že nejsou považovány za luxusní výrobky a že nejsou vždy spojovány se světem půvabu nebo módy. Měl za to, že jde o v široké míře konzumované potraviny, které mohou být nakupovány v jakémkoli obchodě a že mají jen okrajový vztah s výrobky společnosti Kenzo. Odvolací senát tedy námitky s ohledem na tyto výrobky zamítl. Odvolací senát však námitkám souvisejícím se službami a výrobky ve třídách 35, 41 a 43 Niceského třídění vyhověl.

13.

Dne 26. září 2013 K. Tsujimoto podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Tribunálu. Uvedl, že odvolací senát porušil čl. 76 odst. 2 a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Tribunál tuto žalobu zamítl v plném rozsahu a uložil K. Tsujimotovi náhradu nákladů řízení.

14.

K. Tsujimoto navrhuje, aby Soudní dvůr v obou dotčených věcech:

15.

EUIPO a společnost Kenzo navrhují, aby Soudní dvůr oba kasační opravné prostředky zamítl a K. Tsujimotovi uložil náhradu nákladů řízení.

16.

V obou věcech K. Tsujimoto uplatňuje dva důvody kasačního opravného prostředku. Zaprvé uvádí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009. Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku, který se dělí na čtyři vytýkané skutečnosti, K. Tsujimoto uvádí, že Tribunál porušil čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení. Čtvrtá vytýkaná skutečnost v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je v obou věcech C‑85/16 P a C‑86/16 P stejná. V rámci této vytýkané skutečnosti je uplatněna nová právní problematika, a z toho důvodu se v tomto stanovisku budu zabývat pouze touto problematikou.

17.

K. Tsujimoto tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení. Označení, o jehož zápis žádá (KENZO ESTATE), obsahuje jeho křestní jméno: k užívání tohoto označení tak dochází s řádným důvodem. K. Tsujimoto rovněž uvádí, že odůvodnění Tribunálu je nedostatečné v rozsahu, v němž pouze uvádí, že „nebyl prokázán žádný řádný důvod“. Tvrdí, že tento soud pochybil, když nerozhodl, že odvolací senát měl odůvodnit svůj závěr, že k užívání křestního jména K. Tsujimota v označení KENZO ESTATE dochází bez řádného důvodu.

18.

Tribunál uvedl, že odvolací senát správně rozhodl, že zápis ochranné známky, jejíž přihlášku podal K. Tsujimoto, by vyvolal nebezpečí, že by bylo neoprávněně těženo z dobrého jména starší ochranné známky. Tribunál potvrdil závěr odvolacího senátu, podle něhož by ochranná známka K. Tsujimota „[…] kráčela ve stopách starší ochranné známky, aby těžila z přitažlivosti, dobrého jména a prestiže této ochranné známky a aby využila bez uhrazení jakéhokoli finančního vyrovnání marketingového úsilí vynaloženého společností [Kenzo] za účelem vytvoření a udržení image ochranné známky“ ( 11 ).

19.

Tribunál ve svém rozsudku připomněl, že K. Tsujimoto trval na tom, že odvolací senát porušil čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, jelikož nezohlednil argument, podle něhož požádal pouze o zápis svého křestního jména jakožto ochranné známky ( 12 ). Tribunál uvedl následující:

„Je třeba zdůraznit, že odvolací senát odpověděl na argument žalobce, když uvedl, že ‚nebyl prokázán žádný řádný důvod‘ (bod 50 napadeného rozhodnutí). Tato odpověď je sice stručná, ale je dostatečná. Nařízení č. 207/2009 neposkytuje žádné bezpodmínečné právo na zápis jména jakožto ochranné známky Společenství [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. května 2011, Prinz von Hannover v. OHIM (Vyobrazení erbu rodu), T‑397/09, EU:T:2011:246, bod 29], a tím spíše na zápis křestního jména jakožto ochranné známky. Skutečnost, že Kenzo je křestním jménem žalobce, tedy není dostatečná k založení řádného důvodu pro užívání ochranné známky, jejíž zápis je požadován, ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 […].

Z toho vyplývá, že čtvrtou část druhého žalobního důvodu je třeba zamítnout. ( 13 )“

20.

Argument K. Tsujimota, že odůvodnění uvedené Tribunálem v jeho rozsudcích je nedostatečné, spočívá hlavně ve výtce, že Tribunál neuvedl důvody pro potvrzení rozhodnutí odvolacího senátu, podle něhož k užívání jeho křestního jména v přihlašované ochranné známce docházelo bez řádného důvodu ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

21.

Povinnost uvést odůvodnění vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora, použitelného na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu, a z článku 117 jednacího řádu Tribunálu ( 14 ). Z ustálené judikatury plyne, že Soudní dvůr neukládá Tribunálu povinnost poskytnout vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum ( 15 ).

22.

Z rozsudků napadených kasačním opravným prostředkem jasně vyplývá, že Tribunál přezkoumal argument K. Tsujimota týkající se užívání jeho křestního jména. Tribunál uvedl, že i když byla odpověď odvolacího senátu na tento argument „stručná“, byla nicméně dostatečná ( 16 ). Je pravda, že Tribunál podrobně neuvedl své stanovisko k výkladu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Tento soud však výslovně uvedl, že má za to, že tvrzení, že užívání samotného křestního jména je řádným důvodem pro účely tohoto ustanovení, je nedostatečné. Mám tedy za to, že je možné na základě rozhodnutí Tribunálu stanovit, proč tento soud zamítl vytýkanou skutečnost K. Tsujimota v tomto ohledu.

23.

Podstatou argumentace K. Tsujimota je to, že by měl být oprávněn nechat zapsat ochrannou známku KENZO ESTATE, neboť používá slovo „Kenzo“ v dobré víře jakožto své křestní jméno.

24.

S tímto názorem K. Tsujimota nesouhlasím. Podle mě ze skutečnosti, že Kenzo je jeho křestním jménem, nevyplývá, že užívání ochranné známky, jejíž zápis požaduje, představuje užívání „s řádným důvodem“ ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Slovní ochranná známka Kenzo byla zapsána v roce 2001, tedy přibližně osm let před tím, než K. Tsujimoto podal přihlášku k zápisu. Práva z ochranné známky jsou chráněna podle nařízení č. 207/2009 a poskytnutá ochrana není narušena z toho pouhého důvodu, že Kenzo je v Japonsku relativně běžným křestním jménem.

25.

Svou analýzu zahájím několika úvodními poznámkami. Je nesporné, že slovní ochranná známka Kenzo je podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 207/2009 v dotčených případech „starší ochrannou známkou“. Tribunál v bodě 54 svých rozsudků potvrdil závěry odvolacího senátu, podle nichž by ochranná známka K. Tsujimota „kráčela ve stopách starší ochranné známky“, a poškodila tak majitelku starší ochranné známky, společnost Kenzo.

26.

Pokud jde o výklad čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, je třeba zaprvé připomenout, že výraz „užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu“ v tomto nařízení definován není. Tento pojem tedy musí být vykládán ve světle obecné systematiky a cílů systému, jehož je součástí, a zvláště musí zohlednit kontext ustanovení, které jej obsahuje ( 17 ).

27.

Zadruhé v systému zavedeném nařízením č. 207/2009 je článek 8 nadepsán „Relativní důvody pro zamítnutí zápisu“. Stanoví pravidla pro vyřešení sporů v případech, kdy starší ochranná známka zakládá pro majitele práva v okamžiku, kdy byla podána následná přihláška k zápisu. Článek 9 stanoví práva, která ochranná známka Evropské unie přiznává majiteli. Podle tohoto ustanovení má majitel právo zakázat všem třetím stranám užívat (bez jeho souhlasu) označení totožné s ochrannou známkou Evropské unie pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je ochranná známka Evropské unie zapsána [čl. 9 odst. 1 písm. a)]. Může rovněž zakázat užívat označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou Evropské unie a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou Evropské unie a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti [čl. 9 odst. 1 písm. b)]. Znění čl. 9 odst. 1 písm. c) (které používá výraz „bez řádného důvodu“) je podobné jako poslední podmínka uvedená v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Mám za to, že obě tato ustanovení musejí být vykládána konzistentně s ohledem na zajištění toho, aby bylo nařízení č. 207/2009 vykládáno soudržným způsobem ( 18 ).

28.

Zatřetí nařízení č. 207/2009 a směrnice o ochranných známkách mají stejný historický základ a jejich společným cílem je zavést systém Evropské ochranné známky ( 19 ). Souběžným ustanovením s čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 je v této směrnici čl. 4 odst. 4 písm. a) a souběžným ustanovením s čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 je v této směrnici čl. 5 odst. 2. Jeví se mi tedy, že je vhodné při jakémkoli přezkumu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 odkázat na existující judikaturu vykládající souběžná ustanovení ve směrnici o ochranných známkách. Soudní dvůr již uvedl, že výklad čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách se použije stejně na čl. 4 odst. 4 písm. a) této směrnice ( 20 ). Mám za to, že stejný přístup se uplatní s ohledem na čl. 8 odst. 5 a čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009.

29.

Pokud jde o systematiku nařízení č. 207/2009, rozsudek Soudního dvora ve věci Levi Strauss ( 21 ) poskytuje některá užitečná vodítka, která se podle mého názoru mohou použít per analogiam. Legislativní schéma vyžaduje, aby byly vyvozeny následky z chování majitele ochranné známky za účelem určení rozsahu ochrany těchto práv ( 22 ).

30.

Článek 15 nařízení č. 207/2009 tak stanoví, že pokud po skončení řízení o zápisu nezačal majitel ochrannou známku řádně v dotčeném členském státě užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka sankcím podle nařízení č. 207/2009, ledaže pro neužívání existují řádné důvody. Článek 51 nařízení č. 207/2009 stanoví, že práva majitele ochranné známky Evropské unie mohou být zrušena, pokud po nepřerušené období pěti let nebyla ochranná známka řádně užívána nebo pokud se ochranná známka stala v důsledku činnosti svého majitele označením, které je obvyklé pro výrobek nebo službu. Konečně článek 54 nařízení č. 207/2009 stanoví, že majitel starší ochranné známky, který po dobu pěti po sobě jdoucích let vědomě strpěl užívání pozdější ochranné známky zapsané v Evropské unii, není již v zásadě oprávněn podat návrh na prohlášení pozdější známky za neplatnou ani bránit užívání pozdější známky na základě této starší známky pro výrobky nebo služby, pro které byla pozdější známka užívána ( 23 ).

31.

Podle těchto ustanovení nařízení č. 207/2009 obecně směřuje ke spravedlivému vyvážení zájmů. V zájmu majitele ochranné známky je zachovat její základní funkci v Evropské unii. Tato funkce má zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že mu umožní tento výrobek nebo tuto službu odlišit bez možnosti záměny od výrobku nebo služby jiného původu. Majitel ochranné známky musí být chráněn proti konkurentům, kteří by chtěli zneužít postavení a dobrého jména jeho ochranné známky při prodeji výrobků neprávem opatřených touto ochrannou známkou. Druhá část vyvážení zájmů zahrnuje zájmy ostatních hospodářských subjektů mít k dispozici ochranné známky způsobilé označovat jejich výrobky a služby ( 24 ).

32.

Z toho vyplývá, že ochrana práv, kterých majitel ochranné známky požívá na základě nařízení č. 207/2009, není bezpodmínečná, jelikož tato ochrana je za účelem vyvážení uvedených zájmů zejména omezena na případy, kdy se majitel ochranné známky ukáže jako dostatečně ostražitý při obraně proti užívání označení způsobilých zasáhnout do práv z jeho ochranné známky ostatními hospodářskými subjekty ( 25 ). Tak je tomu právě v projednávané věci, ve které společnost Kenzo aktivně podala námitky proti zápisu přihlašované ochranné známky. Společnost Kenzo tak usiluje o zachování základní funkce starší ochranné známky.

33.

Představuje v rámci systematiky nařízení č. 207/2009 přihláška ochranné známky K. Tsujimota obsahující jeho křestní jméno užívání s řádným důvodem ve smyslu čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení ( 26 )?

34.

Rozsudek Soudního dvora ve věci Leidseplein Beheer a de Vries, která se týká čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách, stanoví určité zásady, které mohou být účelně zohledněny při přezkumu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Soudní dvůr v tomto rozsudku uvedl, že ochrana přiznaná ochranné známce s dobrým jménem je široká. V projednávané věci společnost Kenzo prokázala existenci určité formy újmy starší ochranné známce vzhledem ke zjištění, že by ochranná známka K. Tsujimota kráčela ve stopách této ochranné známky ( 27 ). Přísluší tedy K. Tsujimotovi, aby prokázal, že má nicméně řádný důvod k zápisu ochranné známky KENZO ESTATE ( 28 ). Pojem „řádný důvod“ nemůže zahrnovat pouze objektivně naléhavé důvody, ale může rovněž souviset i se subjektivními zájmy třetí osoby, která užívá označení totožné s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo jí podobné. Tento pojem nemůže vést k uznání práv plynoucích ze zapsané ochranné známky ve prospěch K. Tsujimota. Pokud je však řádné užívání prokázáno, nutí majitele ochranné známky s dobrým jménem (v projednávané věci společnost Kenzo) strpět užívání podobného označení ( 29 ).

35.

Zdá se mi, že jsou-li tyto zásady uplatněny v projednávané věci, rovnováha se nevychýlí ve prospěch K. Tsujimota.

36.

Ve věci Leidseplein Beheer a de Vries bylo nesporné, že třetí strana (p. de Vries, majitel dotčeného označení) nechala zapsat toto označení a prokázala užívání před tím, než majitelka, která uplatnila čl. 5 odst. 2 směrnice o ochranných známkách (společnost Red Bull GmbH), nechala zapsat vlastní ochrannou známku ( 30 ). K. Tsujimoto však v projednávané věci podal přihlášku označení KENZO ESTATE osm let poté, co byla zapsána ochranná známka Evropské unie Kenzo ( 31 ).

37.

Nevyvstává proto žádná otázka, zda označení K. Tsujimota relevantní veřejnost přijala a zda mělo u této veřejnosti dobré jméno. Za těchto okolností pouhá skutečnost, že K. Tsujimoto chce užívat své křestní jméno jako ochrannou známku, neznamená vychýlení rovnováhy v jeho prospěch pro účely vyvažování zájmů, které je třeba provést, posuzuje-li se, zda může prokázat užívání s řádným důvodem.

38.

Pokud by bylo třeba přiznat větší význam skutečnosti, že křestním jménem p. Tsujimota je Kenzo, než tomu, že majitelce zavedené ochranné známky Evropské unie vznikla škoda, podstatně by to oslabilo ochranu přiznanou nařízením č. 207/2009. Kategorizace takového užívání automaticky jako užívání s řádným důvodem by znamenala, že by jakákoli starší ochranná známka obsahující jméno byla zbavena své hlavní funkce.

39.

Koncepce užívání jmen jako ochranných známek je zcela obvyklá ( 32 ). Soudní dvůr tak uvedl, že v případech, kdy existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, je zapotřebí zohlednit skutečnosti, které jsou vlastní projednávané věci, jako je to, zda je dotyčná osoba všeobecně známá ( 33 ). Jasně se jeví, že je-li jméno zapsáno jako ochranná známka na základě nařízení č. 207/2009, je základní funkcí ochranné známky chránit zájmy majitele ochranné známky podle tohoto nařízení. Z toho nemůže vyplývat (jak uvádí K. Tsujimoto), že pouze to, že ochrannou známku, o jejíž zápis žádá, tvoří zčásti jeho křestní jméno, představuje užívání s řádným důvodem.

40.

Pokud jde o cíle relativních důvodů pro zamítnutí zápisu, bod 7 odůvodnění nařízení č. 207/2009 uvádí, že „zápis je zamítnut, pokud ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost, je protiprávní nebo je v rozporu se staršími právy“. Z toho vyplývá, že je třeba zápis zamítnout, jestliže se má za to, že ochranná známka, o jejíž zápis je požádáno, je v rozporu se starší ochrannou známkou ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Znění tohoto ustanovení odkazuje na situace, kdy by užívání přihlašované ochranné známky neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Konstatování Tribunálu uvedené v bodě 54 rozsudků napadených kasačním opravným prostředkem, které potvrdilo závěr odvolacího senátu, podle něhož by ochranná známka, o jejíž zápis K. Tsujimoto žádá, „kráčela ve stopách starší ochranné známky společnosti Kenzo“, jasně ukazuje, že měl tento soud za to, že by ochranná známka K. Tsujimota neprávem těžila ze starší ochranné známky.

41.

Docházím k závěru, že užívání křestního jména K. Tsujimota v označení, o jehož zápis žádá, nepředstavuje užívání s řádným důvodem ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

42.

Pro úplnost dodávám, že majitel ochranné známky Evropské unie není oprávněn zakázat třetí straně používat v obchodním styku její vlastní jméno nebo adresu, pokud je toto užívání v souladu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě ( 34 ). Nařízení č. 207/2009 tak zaručuje, že osobě v situaci K. Tsujimota není zabráněno v užívání vlastního křestního jména jakožto jména v obchodním styku v důsledku dřívějšího zápisu pro společnost Kenzo.

43.

To je v souladu s článkem 7 Listiny základních práv Evropské unie, který zajišťuje právo na respektování soukromého a rodinného života. Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že příjmení osoby je základním prvkem její totožnosti a jejího soukromého života. Sami se identifikujeme používáním svých jmen. Příjmení osoby je rovněž spojením s její rodinou a rodinným původem a týká se jejího soukromého a rodinného života ( 35 ). Skutečnost, že si společnost Kenzo nechala zapsat běžné křestní jméno (které je křestním jménem K. Tsujimota) jakožto ochrannou známku, však neznamená, že je dotčen jeho soukromý nebo rodinný život.

44.

V souladu s článkem 137 jednacího řádu Soudního dvora je o nákladech řízení rozhodováno v rozsudku, jímž se končí řízení.

45.

Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr: