9.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 371/28

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 22. června 2015, „kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) [oznámeno pod číslem C(2015) 4076] (1)“ v rozsahu, v němž vyloučilo z financování Evropskou unií výdaje uskutečněné v rámci přímých podpor oddělených od produkce pro roky žádosti 2009, 2010 a 2011 a v rámci podmíněnosti pro žádosti v roce 2011, a jelikož nestanovilo vrácení Řecké republice částky ve výši EUR 1 0 4 60  620,42 na základě rozsudku Tribunálu ve věci T-632/11, ze dne 6. listopadu 2014, Řecká republika v. Evropská komise, v souladu s tím, co bylo uvedeno v žalobě v souvislosti se skutkovými okolnostmi a žalobními důvody směřujícími ke zrušení; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod směřující ke zrušení je uplatněn v rámci paušální opravy ve výši 25 % uložené za nedostatky v definici a kontrole stálých pastvin pro roky 2009, 2010 a 2011 a týká se nesprávného výkladu a použití čl. 2 odst. 2 nařízení č. 796/2004 (2) [následně čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 (3)].

2.

Druhý žalobní důvod směřující ke zrušení je rovněž uplatněn v rámci paušální opravy ve výši 25 % uložené za nedostatky v definici a kontrole stálých pastvin pro roky 2009, 2010 a 2011 a týká se nesprávného výkladu a použití pokynů, pokud jde o to, zda byly splněny předpoklady pro uložení finanční opravy ve výši 25 %, neuvedení odůvodnění, nedodržení mezí diskreční pravomoci Komise a zároveň porušení zásady proporcionality.

3.

Třetí žalobní důvod směřující ke zrušení je uplatněn v rámci paušální opravy ve výši 5 % uložené za nedostatky v systému evidence půdy (LPIS) v prvním roce jejího uplatňování (2009) a týká se nesprávného výkladu a použití pokynů, nedodržení mezí diskreční pravomoci Komise a zároveň porušení zásady proporcionality.

4.

Čtvrtý žalobní důvod směřující ke zrušení je uplatněn v rámci paušálních oprav uložených za nedostatky v kontrolách na místě, a konkrétněji v souvislosti s opravou ve výši 2 % uloženou z důvodu neúčinné analýzy rizik pro rok žádosti 2010 a týká se nesprávného výkladu a použití čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1122/2009 (4) a článku 27 nařízení č. 796/2004, jakož i porušení zásady legitimního očekávání.

Mimoto, pokud jde o ostatní zpochybňované části napadeného prováděcího rozhodnutí, Řecká republika uplatňuje následující dva žalobní důvody směřující ke zrušení.

5.

Pátý žalobní důvod směřující ke zrušení se vztahuje k paušální finanční opravě ve výši 2 % uložené v rámci režimu podmíněnosti pro rok žádosti 2001 a týká se nesprávného použití a výkladu článku 11 nařízení č. 885/2006 (5) a článku 31 nařízení č. 1290/2005 (6), nedostatečného odůvodnění a skutkového omylu týkajícího se paušální opravy ve výši 2 % pro rok žádosti 2011.

6.

Šestý žalobní důvod směřující ke zrušení se vztahuje k částce, jež musí být vrácena Řecké republice na základě rozsudku Tribunálu ve věci T-632/11, ze dne 6. listopadu 2014, a týká se porušení článků 266 a 280 SFEU ohledně povinnosti Komise přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora a neuvedení odůvodnění pro nevrácení Řecké republice částky EUR 1 0 4 60  620,42 v návaznosti na výše uvedený rozsudek Tribunálu.