Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62015TJ0637

Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 31. května 2017.
Alma-The Soul of Italian Wine LLLP v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví.
Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie SOTTO IL SOLE ITALIANO SOTTO il SOLE – Starší slovní ochranná známka Evropské unie VIÑA SOL – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Zásah do rozlišovací způsobilosti – Neexistence podobnosti označení – Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009.
Věc T-637/15.

Court reports – general

ECLI identifier: ECLI:EU:T:2017:371

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)

31. května 2017 ( *1 )

„Ochranná známka Evropské unie — Námitkové řízení — Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie SOTTO IL SOLE ITALIANO SOTTO il SOLE — Starší slovní ochranná známka Evropské unie VIÑA SOL — Relativní důvod pro zamítnutí zápisu — Zásah do rozlišovací způsobilosti — Neexistence podobnosti označení — Článek 8 odst. 5 nařízení (ES) č. 207/2009“

Ve věci T‑637/15,

Alma-The Soul of Italian Wine LLLP, se sídlem v Coral Gables, Florida (Spojené státy), zastoupená F. Terranem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému M. J. Crespo Carrillem, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je

Miguel Torres, SA, se sídlem ve Vilafranca del Penedès (Španělsko), zastoupená J. Güell Serrou, advokátem,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 3. září 2015 (věc R 356/2015‑2), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Miguel Torres a Alma-The Soul of Italian Wine,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení M. Prek, předseda, F. Schalin (zpravodaj) a M. J. Costeira, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: M. Marescaux, rada,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 16. listopadu 2015,

s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 20. ledna 2016,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 17. února 2016,

po jednání konaném dne 11. ledna 2017,

vydává tento

Rozsudek

Skutečnosti předcházející sporu

1

Dne 4. března 2011 podala žalobkyně, společnost Alma-The Soul of Italian Wine LLLP, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

Image

3

Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Vína“.

4

Přihláška ochranné známky Evropské unie byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 64/2011 ze dne 1. dubna 2011.

5

Dne 30. června 2011 podala vedlejší účastnice, společnost Miguel Torres, SA, proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky uvedené v bodě 3 výše na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 námitky.

6

Námitky, jejichž důvody jsou uvedeny v čl. 8 odst. 1 písm. b) a v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, byly založeny na následujících starších ochranných známkách:

slovní ochranné známce Evropské unie VIÑA SOL, jejíž přihláška byla podána dne 12. února 1997, byla zapsána dne 29. října 1998 pod číslem 462523 a její platnost obnovena dne 5. března 2007 pro „alkoholické nápoje (kromě piv)“ náležející do třídy 33;

španělské slovní ochranné známce VIÑA SOL, jejíž přihláška byla podána dne 9. května 1944, byla zapsána dne 13. ledna 1947 pod číslem 152231 a její platnost obnovena dne 11. září 2007 pro „všechny třídy vín, s výjimkou velmi suchého bílého stolního vína s podobnými vlastnostmi jako mají vína z oblasti Rýna“ náležející do třídy 33;

španělské slovní ochranné známce VIÑA SOL, jejíž přihláška byla podána dne 25. května 1973, byla zapsána dne 21. března 1977 pod číslem 715524 a její platnost obnovena dne 25. března 2003 pro „brandy“ náležející do třídy 33.

7

Námitky, jejichž důvodem byl pouze důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, byly založeny na následujících starších ochranných známkách:

níže vyobrazené španělské obrazové ochranné známce, jejíž přihláška byla podána dne 26. října 2007 a která byla zapsána dne 6. května 2008 pod číslem 2796505 pro „alkoholické nápoje (kromě piv)“ náležející do třídy 33:

Image

slovní ochranné známce Evropské unie SOL, jejíž přihláška byla podána dne 17. října 2007 a která byla zapsána dne 2. května 2010 pod číslem 6373971 pro „alkoholické nápoje (kromě piv)“ náležející do třídy 33.

8

Rozhodnutím ze dne 30. října 2012 námitkové oddělení, které zohlednilo starší slovní ochrannou známku Evropské unie SOL, námitkám vyhovělo z důvodu existence nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

9

Dne 21. prosince 2012 podala žalobkyně k EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

10

Rozhodnutím ze dne 10. září 2013 (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. září 2013“) druhý odvolací senát EUIPO rozhodnutí námitkového oddělení potvrdil a přihlášku k zápisu v plném rozsahu zamítl. Tento odvolací senát však uvedl, že i když námitkové oddělení námitkám vyhovělo na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, z důvodů hospodárnosti řízení odvolací senát přezkoumá důvod pro námitky uvedený v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, když zohlední starší slovní ochrannou známku Evropské unie VIÑA SOL (dále jen „starší ochranná známka“). Odvolací senát měl za to, že relevantní veřejnost tvoří průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel Evropské unie. Domníval se, že pro spotřebitele hovořící španělským, francouzským a portugalským jazykem kolidující ochranné známky vykazují průměrný stupeň podobnosti, jelikož dominantní prvek starší ochranné známky „sol“ a dominantní prvek přihlašované ochranné známky „sole“ jsou velmi podobné, a že pro italského spotřebitele kolidující ochranné známky vykazují pouze nízký stupeň podobnosti.

11

Podle odvolacího senátu starší ochranná známka požívá v Unii dobrého jména pro vína. Odvolací senát, který zohlednil podobnost kolidujících označení, rozlišovací způsobilost a dobré jméno starší ochranné známky, jakož i totožnost výrobků, kterých se týkají kolidující ochranné známky, měl za to, že pokud jde o podstatnou část relevantních spotřebitelů, a to spotřebitele hovořící španělským, italským, francouzským a portugalským jazykem, mezi kolidujícími označeními existuje spojitost. Odvolací senát měl za to, že existuje nebezpečí rozmělnění, to znamená nebezpečí, že by užívání přihlašované ochranné známky bylo na újmu rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky bez řádného důvodu ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Odvolací senát dospěl k závěru, že dodržení podmínek stanovených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, pokud jde o spotřebitele hovořící španělským, italským, francouzským a portugalským jazykem, stačí k tomu, aby bylo námitkám vyhověno.

12

Vzhledem k tomu, že žalobkyně dne 21. listopadu 2013 podala u Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí ze dne 10. září 2013, Tribunál rozsudkem ze dne 25. září 2014, Alma-The Soul of Italian Wine v. OHIM – Miguel Torres (SOTTO IL SOLE ITALIANO SOTTO il SOLE) (T‑605/13, nezveřejněný, EU:T:2014:812), uvedené rozhodnutí zrušil.

13

Bylo v podstatě shledáno, že rozhodnutí ze dne 10. září 2013 neobsahuje žádné vývody umožňující určit, zda odvolací senát zohlednil důkazy poskytnuté žalobkyní, které měly prokázat nízkou rozlišovací způsobilost slov „sol“ a „sole“ obsažených v kolidujících ochranných známkách, nebo pochopit, z jakých důvodů měl odvolací senát případně za to, že tyto důkazy nejsou relevantní. Bylo tedy uvedeno, že zmíněné rozhodnutí není odůvodněné a není možné určit, zda odvolací senát zohlednil tyto důkazy ve svém posouzení, podle něhož tato slova představují dominantní prvky těchto ochranných známek, a tudíž ve svém závěru, podle něhož jsou uvedené ochranné známky podobné.

14

V návaznosti na zrušující rozsudek vydaný Tribunálem druhý odvolací senát EUIPO věc znovu přezkoumal a rozhodnutím ze dne 3. září 2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodnutí ze dne 10. září 2013 potvrdil a přihlášku k zápisu zamítl v plném rozsahu.

15

Odvolací senát uvedl, že s ohledem na zrušení rozhodnutí ze dne 10. září 2013 mu přísluší posoudit důkazy předložené žalobkyní týkající se případné nízké rozlišovací způsobilosti slova „sun“ (v různých jazycích) a vyobrazení slunce s ohledem na dotčené vinařské výrobky, pokud jde o spotřebitele Unie, což by mohlo mít dopad na srovnání kolidujících označení v závislosti na jejich dominantních a rozlišujících prvcích. Podle odvolacího senátu bylo možné tyto důkazy rozdělit do tří kategorií, a sice zaprvé výňatky z několika internetových stránek různých podniků nabízejících spotřebitelům Unie vína označená ochrannými známkami obsahujícími slova „sol“, „sole“, „soleil“ a „sun“, jakož i různá vyobrazení slunce, zadruhé seznamy zapsaných ochranných známek Evropské unie k označení výrobků náležejících do třídy 33 a obsahujících tatáž slova či vyobrazení, a zatřetí starší rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 26. března 2004.

16

Odvolací senát uvedl, že dobré jméno starší ochranné známky pro vína v rámci Unie bylo ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky i nadále dáno, jelikož toto posouzení uvedené v rozhodnutí ze dne 10. září 2013 žalobkyně nezpochybnila. Odvolací senát kromě toho po provedení přezkumu důkazů předložených žalobkyní dospěl k závěru, že relevantní spotřebitelé výrobků, na které se vztahují kolidující označení, jsou totožní, že tato označení jsou pro část uvedených spotřebitelů podobná, že starší ochranná známka má rozlišovací způsobilost, že mezi kolidujícími označeními pro značnou část relevantních spotřebitelů existuje spojitost, že existuje újma rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky a že neexistuje řádný důvod pro užívání přihlašované ochranné známky.

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

17

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil napadené rozhodnutí;

uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

18

EUIPO a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:

zamítl žalobu;

uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Právní otázky

19

Na podporu žaloby žalobkyně uplatňuje tři důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, druhý z porušení čl. 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 a třetí z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

20

Nejprve je třeba provést přezkum prvního žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, a poté případně přezkoumat druhý a třetí žalobní důvod.

21

Na podporu prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě uvádí, že EUIPO měl neprávem za to, že výrazy „sol“ a „sole“ nemají přímou spojitost s dotčenými výrobky, když měl za to, že nepopisují víno, jeho vlastnosti, povahu ani účel.

22

Podle žalobkyně je to přitom nesprávné, neboť existence spojitosti mezi sluncem a vínem je všeobecně známou skutečností. Slova „sol“ a „sole“ jasně odkazují na původ vína, což potvrzuje seznam ochranných známek Evropské unie, který v rámci diskuze předložila, vztahující se na výrobky náležející do třídy 33 a obsahující výrazy „sol“, „sole“, „soleil“ nebo „sun“ či vyobrazení slunce. Tyto výrazy nebo tato vyobrazení mají tedy s ohledem na víno jen velmi nízkou rozlišovací způsobilost. Kromě toho z předmětného seznamu vyplývá rovněž to, že na unijním trhu koexistují ochranné známky označující víno a obsahující výrazy „sol“, „sole“, „soleil“ nebo „sun“ či vyobrazení slunce.

23

Žalobkyně kromě toho zpochybňuje skutečnost, že starší ochranná známka požívá dobrého jména, které bylo získáno užíváním v Unii. Žalobkyně v každém případě uvádí, že i za předpokladu, že toto dobré jméno existuje, kumulativní podmínky nezbytné k uplatnění čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 splněny nejsou. Kolidující označení totiž nejsou podobná v rozsahu, v němž podobnost vyplývající z toho, že se v těchto označeních vyskytují slova „sol“ a „sole“, která mají velmi nízkou rozlišovací způsobilost, nemůže mít větší význam než odlišnosti existující mezi uvedenými označeními, takže neexistuje újma rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky. Žalobkyně konečně uplatňuje řádný důvod k zápisu a k užívání přihlašované ochranné známky spočívající v tom, že je možné odkazovat na slunce, pokud jde o ochrannou známku označující víno, podobně jako v případě řady dalších výrobců vína.

24

EUIPO uvádí, že posouzení důkazů uvedených v přílohách 1 až 3 žaloby předložených během správního řízení jej nevede k tomu, aby změnil závěr uvedený v napadeném rozhodnutí, podle něhož výraz „sol“ jakožto dominantní prvek starší ochranné známky nelze považovat za popisný, a nepostrádá tedy rozlišovací způsobilost, takže relevantní veřejnost bude starší ochrannou známku VIÑA SOL skutečně vnímat jako ochrannou známku.

25

EUIPO dospívá k závěru, že s ohledem zaprvé na podobnost kolidujících označení spočívající ve výskytu výrazů „sol“ v prvním označení a „sole“ ve druhém označení a zadruhé na dobré jméno starší ochranné známky pro vína existuje pro značnou část relevantních spotřebitelů mezi dotčenými označeními spojitost, jelikož přihlašovaná ochranná známka bude pro tuto část veřejnosti evokovat starší ochrannou známku. Újma způsobená starší ochranné známce podle něj spočívá ve ztrátě, pokud jde o její image v oblasti kvality, a potenciálně ve snížení jejích prodejů.

26

Vedlejší účastnice uvádí, že rozlišovací způsobilost slova „sol“ je s ohledem na víno prokázána. V důsledku toho má za to, že v projednávané věci je absolutní totožnost dotčených výrobků, dobré jméno starší ochranné známky, která je jednou z nejznámějších ochranných známek pro víno v Evropě a skutečnost, že příslušné kolidující ochranné známky mají jako rozlišující a dominantní prvek slovo „sol“ a slovo „sole“, jakož i myšlenka slunce stačí k tomu, aby se mělo za to, že spotřebitelé, přinejmenším ve Španělsku, ve Francii a v Portugalsku, si mezi kolidujícími ochrannými známkami vytvoří spojitost. Vzhledem k tomu, že ostatní podmínky stanovené v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, v projednávané věci dobré jméno starší ochranné známky a újma způsobená její rozlišovací způsobilosti bez řádného důvodu, byly splněny, přihlašovaná ochranná známka se bude v případě zápisu podílet na parazitním využívání dobrého jména starší ochranné známky, takže předmětná přihláška k zápisu musí být zamítnuta.

27

Úvodem je třeba upřesnit, že přezkum provedený v projednávané věci se bude týkat legality napadeného rozhodnutí s ohledem na důvody, které obsahuje, ale rovněž v rozsahu, v němž jsou tyto důvody z části tvořeny odkazy na původní důvody uvedené v rozhodnutí ze dne 10. září 2013, s ohledem na obsah posledně uvedeného rozhodnutí, na které se odkazuje (obdobně viz rozsudek ze dne 20. března 1959, Nold v. Vysoký úřad, 18/57EU:C:1959:6, s. 116), ale pouze v rozsahu, v němž tento obsah není dotčen rozsudkem ze dne 25. září 2014, SOTTO IL SOLE ITALIANO SOTTO il SOLE (T‑605/13, nezveřejněný, EU:T:2014:812).

28

Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 stanoví, že na základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 téhož článku se nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku Evropské unie, která má v rámci Unie dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

29

Rozšířená ochrana přiznaná starší ochranné známce čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 tedy předpokládá splnění několika podmínek. Zaprvé starší ochranná známka a ochranná známka, jejíž zápis je požadován, musí být totožné nebo podobné. Zadruhé starší ochranná známka musí mít dobré jméno v Unii v případě starší ochranné známky Evropské unie, nebo v dotyčném členském státě v případě starší národní ochranné známky. Zatřetí musí užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu vést k nebezpečí, že by mohlo být neprávem těženo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo by mohla vzniknout újma rozlišovací způsobilosti nebo dobrému jménu starší ochranné známky. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky jsou kumulativní, neexistence jedné z nich postačuje k tomu, aby se uvedené ustanovení nepoužilo [rozsudek ze dne 22. března 2007, Sigla v. OHIM – Elleni Holding (VIPS), T‑215/03EU:T:2007:93, body 3435; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 25. května 2005, Spa Monopole v. OHIM – Spa-Finders Travel Arrangements (SPA-FINDERS), T‑67/04EU:T:2005:179, bod 30].

30

Pokud jde o třetí z podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, je třeba připomenout, že újma rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, což je pojem, který je rovněž nazýván jako „nebezpečí rozmělnění“, je obvykle prokázána, jestliže by účinkem užívání ochranné známky, jejíž zápis je požadován, bylo to, že by starší ochranná známka již nebyla způsobilá vyvolat bezprostřední asociaci s výrobky, pro které je zapsána a užívána [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Coca-Cola v. OHIM – Mitico (Master), T‑480/12EU:T:2014:1062, bod 83 a citovaná judikatura].

31

Soudní dvůr upřesnil, které faktory mohou být relevantní v globálním posouzení, které má prokázat, že u dotčené veřejnosti existuje spojitost mezi kolidujícími ochrannými známkami. Mezi těmito faktory tak uvedl zaprvé stupeň podobnosti mezi uvedenými ochrannými známkami, zadruhé povahu výrobků nebo služeb, pro které jsou tyto ochranné známky zapsány, včetně míry blízkosti nebo rozdílnosti těchto výrobků nebo služeb, jakož i dotčené veřejnosti, zatřetí intenzitu dobrého jména starší ochranné známky, začtvrté stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti nebo rozlišovací způsobilosti získané užíváním starší ochranné známky a zapáté existenci nebezpečí záměny u veřejnosti (obdobně viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07EU:C:2008:655, bod 42).

32

V projednávané věci je třeba po provedení srovnání dotčených výrobků a určení relevantní veřejnosti třeba přezkoumat druhou podmínku, spočívající v existenci dobrého jména starší ochranné známky v Unii, v rozsahu, v němž intenzita tohoto dobrého jména podmiňuje globální posouzení prvků, které mohou přispět k vytvoření spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, a poté provést přezkum první podmínky, spočívající v totožnosti nebo podobnosti kolidujících ochranných známek.

K výrobkům, na které se vztahují kolidující ochranné známky

33

Ačkoliv je ochrana přiznaná čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 pojímána tak, že se uplatňuje na výrobky nebo služby, které nejsou podobné, může se rovněž uplatnit, jestliže výrobky nebo služby, na které se vztahují kolidující ochranné známky, jsou totožné nebo podobné [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2007, Mülhens v. OHIM – Minoronzoni (TOSCA BLU), T‑150/04EU:T:2007:214, bod 54 a citovaná judikatura].

34

Výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, náležejí do třídy 33 a odpovídají vínům, pokud jde o přihlašovanou ochrannou známku, a alkoholickým nápojům (kromě piv), pokud jde o starší ochrannou známku. Je tedy třeba mít za to, že jsou tyto výrobky totožné, jelikož vína jsou zahrnuta do alkoholických nápojů (kromě piv), což ostatně účastníci řízení nezpochybňují [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04EU:T:2005:420, bod 34 a citovaná judikatura].

K relevantní veřejnosti

35

Pokud jde o relevantní veřejnost, je třeba uvést, že existence spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, na níž závisí realizace zneužívajících jednání uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, předpokládá, že veřejnosti, kterým jsou určeny výrobky nebo služby, pro které jsou uvedené ochranné známky zapsány nebo jsou přihlášeny k zápisu, jsou totožné nebo se do určité míry „překrývají“ [rozsudek ze dne 9. března 2012, Ella Valley Vineyards v. OHIM – HFP (ELLA VALLEY VINEYARDS), T‑32/10EU:T:2012:118, bod 23; obdobně viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07EU:C:2008:655, body 4649].

36

Kromě toho v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny je třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04EU:T:2007:46, bod 42 a citovaná judikatura].

37

V projednávané věci žalobkyně v průběhu prvního řízení před odvolacím senátem uvedla, že relevantní veřejnost, jíž jsou určeny dotčené výrobky, má vyšší stupeň pozornosti, než je průměrný stupeň pozornosti, což zpochybňuje zvláště EUIPO.

38

V tomto ohledu je třeba mít za to, že „vína“ v rozsahu, v němž se jich týká přihlašovaná ochranná známka a zároveň starší ochranná známka, jsou určena široké veřejnosti Unie. Podle judikatury totiž platí, že jelikož jsou vína obvykle předmětem všeobecné distribuce od oddělení potravin v obchodních domech po restaurace a kavárny, jde o výrobky běžné spotřeby, pro které je relevantní veřejností průměrný spotřebitel výrobků široké spotřeby, o kterém se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný (viz rozsudek ze dne 9. března 2012, ELLA VALLEY VINEYARDS, T‑32/10EU:T:2012:118, bod 25 a citovaná judikatura).

39

Za těchto podmínek spotřebitele, kterým jsou určeny výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, tvoří široká veřejnost Unie, která vykazuje průměrný stupeň pozornosti, a je třeba dospět k závěru, že v projednávané věci se veřejnosti tvořené těmito spotřebiteli „překrývají“ ve smyslu judikatury uvedené v bodě 35 výše.

40

Odvolací senát tedy při svém posouzení relevantní veřejnosti nepochybil.

K podmínce spočívající v dobrém jménu starší ochranné známky

41

Napadené rozhodnutí, které v tomto ohledu odkazuje na důvody uvedené v rozhodnutí ze dne 10. září 2013, uvádí, že ke dni podání přihlášky ochranné známky, v projednávané věci dne 4. března 2011, požívala starší ochranná známka v rámci Unie dobré jméno pro „vína“.

42

Žalobkyně uvádí, že důkazy předložené vedlejší účastnicí jsou buď nedostatečné, nebo postrádají důkazní hodnotu k prokázání, že starší ochranná známka získala v důsledku svého užívání v Unii dobré jméno.

43

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

44

V tomto ohledu je třeba připomenout, že ke splnění podmínky týkající se dobrého jména musí být starší ochranná známka známá značné části veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky nebo služby, na něž se tato ochranná známka vztahuje. V rámci zkoumání této podmínky je třeba zohlednit všechny relevantní skutečnosti daného případu, tedy zejména podíl na trhu, který starší ochranná známka zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu užívání této ochranné známky, jakož i výši investic vynaložených podnikem na její propagaci, aniž je požadováno, aby tato ochranná známka byla známa stanovenému podílu takto vymezené veřejnosti nebo aby se její dobré jméno vztahovalo na celé dotčené území, pokud dobré jméno existuje na jeho podstatné části (viz rozsudek ze dne 9. března 2012, ELLA VALLEY VINEYARDS, T‑32/10EU:T:2012:118, bod 31 a citovaná judikatura).

45

V projednávané věci je třeba mít za to, že na rozdíl od toho, co uvádí žalobkyně, důkazy předložené vedlejší účastnicí jsou způsobilé prokázat, že starší ochranná známka v Unii získala dobré jméno. Tyto důkazy tvoří zejména ocenění udělená jak vedlejší účastnici, tak výrobkům prodávaným pod ochrannou známkou VIÑA SOL, místopřísežné prohlášení jejího ředitele zmiňující objemy a hodnoty prodejů týchž výrobků během období od roku 2003 do roku 2010 na území různých členských států Unie, jako je Belgie, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyško, Litva, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Spojené království, místopřísežná prohlášení místních distributorů, články z tisku, jakož i brožura hlavní španělské letecké společnosti uvádějící výrobek označený ochrannou známkou VIÑA SOL.

46

V průběhu posuzovaného období totiž vedlejší účastnice prodala zejména více než 41 milionů lahví ve Španělsku, více než 15 milionů ve Spojeném království a více než 3 miliony v Německu, což prokazuje, že dotčené výrobky, na něž se vztahuje starší ochranná známka, byly v široké míře rozšiřovány na podstatné části území Unie.

47

Kromě toho jak uvádí EUIPO, důkazní hodnota písemných prohlášení poskytnutých třetími osobami na základě vzoru připraveného dotyčnou osobou nemůže sama o sobě ohrozit spolehlivost a důvěryhodnost uvedených dokumentů, ani zpochybnit jejich důkazní hodnotu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2013, Avery Dennison v. OHIM – Dennison-Hesperia (AVERY DENNISON), T‑200/10, nezveřejněný, EU:T:2013:467, bod 73].

48

Konečně je třeba konstatovat, že tyto důkazy posuzované jako celek nejsou nesoudržné.

49

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala, že odvolací senát pochybil, když uvedl, že starší ochranná známka požívá v Unii dobrého jména.

K podmínce spočívající v totožnosti nebo podobnosti kolidujících označení

50

Pokud jde o existenci podobnosti nebo totožnosti kolidujících označení, je třeba provést srovnání starší ochranné známky a přihlašované ochranné známky za účelem určení intenzity jejich případné podobnosti.

51

V tomto ohledu je třeba připomenout, že ke splnění takové podmínky týkající se podobnosti ochranných známek, jako je podmínka stanovená v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, není nezbytné prokázat, že u dotyčné veřejnosti mezi starší ochrannou známkou požívající dobré jméno a přihlašovanou ochrannou známkou existuje nebezpečí záměny. Postačí, že si dotčená veřejnost v důsledku stupně podobnosti mezi oběma těmito ochrannými známkami vytvoří spojení (obdobně viz rozsudek ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07EU:C:2009:378, bod 36 a citovaná judikatura). Čím jsou si kolidující ochranné známky podobnější, tím je tak pravděpodobnější, že přihlašovaná ochranná známka bude u relevantní veřejnosti evokovat starší ochrannou známku s dobrým jménem (obdobně viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07EU:C:2008:655, bod 44).

52

Globální posouzení, které má prokázat existenci spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, musí být, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům [rozsudek ze dne 16. května 2007, La Perla v. OHIM – Worldgem Brands (NIMEI LA PERLA MODERN CLASSIC), T‑137/05, nezveřejněný, EU:T:2007:142, bod 35, a rozsudek ze dne 25. března 2009, L’Oréal v. OHIM – Spa Monopole (SPALINE), T‑21/07, nezveřejněný, EU:T:2009:80, bod 18].

53

Vzhledem k tomu, že přihlašovaná ochranná známka je kombinovanou ochrannou známkou, která obsahuje obrazové a zároveň slovní prvky, je třeba připomenout, že posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami se nemůže omezit na to, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je třeba provést srovnání, při kterém budou kolidující ochranné známky posuzovány každá jako celek, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo více jejích složek [obdobně viz rozsudek ze dne 15. prosince 2009, Trubion Pharmaceuticals v. OHIM – Merck (TRUBION), T‑412/08, nezveřejněný, EU:T:2009:507, bod 35 a citovaná judikatura], třebaže je třeba upřesnit, že judikatura za určitých okolností rovněž umožňuje srovnání mezi prvky, které nejsou dominantní, ale méně významné, avšak nejsou zanedbatelné (usnesení ze dne 14. dubna 2016, Roland v. EUIPO, C‑515/15 P, nezveřejněné, EU:C:2016:298, bod 31).

54

S ohledem na tyto zásady je třeba přezkoumat, zda odvolací senát pochybil, když dospěl k závěru, že s ohledem na intenzitu dobrého jména starší ochranné známky jsou kolidující označení dostatečně podobná, aby si relevantní veřejnost mezi nimi mohla vytvořit spojitost, přičemž je třeba tento přezkum zahájit určením rozlišujících a dominantních prvků kolidujících označení.

K rozlišujícím a dominantním prvkům kolidujících označení

55

Pokud jde o starší ochrannou známku, odvolací senát měl za to, že slovo „viña“ označuje vinici pro španělsky hovořící veřejnost, jakož i pro portugalsky, italsky a francouzsky hovořící veřejnost. Relevantní veřejnost tento odkaz na původ výrobku, který přiznává dotčenému slovu rozlišovací způsobilost, snadno rozpozná, takže slovo „viña“ má nízkou rozlišovací způsobilost a nelze jej považovat za dominantní prvek této ochranné známky. Naproti tomu druhé slovo tvořící tuto ochrannou známku, v daném případě „sol“, nelze považovat za popisné nebo postrádající rozlišovací způsobilost, i v případě, že by slunce bylo – jak tvrdí žalobkyně – zásadní pro růst vinice, a tedy pro výrobu vína, přičemž toto slovo je třeba považovat za slovo přímo odkazující na víno. Dokumenty, které žalobkyně v tomto ohledu předložila, nemění posouzení uvedené v rozhodnutí ze dne 10. září 2013. Odvolací senát měl tedy za to, že „i když má [výraz ‚sol‘] stupeň rozlišovací způsobilosti mírně nižší, než je průměrný stupeň, je třeba mít za to, že se na něj vztahuje přiměřená úroveň ochrany“, a pokud jde o starší ochrannou známku, že ta „zcela nepostrádá rozlišovací způsobilost“.

56

Pokud jde o přihlašovanou ochrannou známkou, odvolací senát měl zaprvé za to, že není namístě považovat popisný prvek tvořící označení, a sice vyobrazení slunce, za dominantní prvek v celkovém dojmu vyvolaném tímto označením. Zadruhé měl odvolací senát za to, že pro španělsky, portugalsky a francouzsky hovořící spotřebitele je dominantním prvkem slovní prvek „sole“, který evokuje slunce, a pro ostatní spotřebitele Unie, včetně italsky hovořících spotřebitelů, kteří pochopí jeho smysl, je dominantním prvkem výraz „sotto il sole“ jakožto slovní prvek obrazové ochranné známky, napsaný větším druhem písma.

57

Tato posouzení odvolacího senátu jsou zčásti nesprávná.

58

Zaprvé v rámci přezkumu starší ochranné známky je třeba zohlednit skutečnost, že je tato ochranná známka tvořena spojením dvou krátkých slov, a sice „viña“ a „sol“. Avšak jak uvedl odvolací senát, první z uvedených slov má jen nízkou rozlišovací způsobilost, kdežto to druhé, která nemá popisný charakter, na rozdíl od prvního slova, které pro relevantní veřejnost může odkazovat na pojem „vigne“ („vinice“), a tedy na pojem „víno“, má rozlišovací způsobilost o něco málo vyšší, přestože o něco nižší, než je běžné, což by mu mohlo propůjčovat dominantní charakter.

59

Analýza důkazů, které v rámci diskuze předložila žalobkyně, v daném případě příloh 1 až 3 předložených během správního řízení, ohledně nichž rozhodnutí ze dne 10. září 2013 neuvádělo, že je odvolací senát zohlednil v rámci svého posouzení, ale byly skutečně zohledněny v napadeném rozhodnutí, vede k tomu, že se poněkud mění závěry vyplývající z tohoto posouzení.

60

Příloha 2 předložená během správního řízení, která se týká vyobrazení slunce, je zajisté jen málo relevantní k posouzení starší ochranné známky, která je slovní ochrannou známkou.

61

Naproti tomu přílohy 1 a 3 předložené během správního řízení, které tvoří jednak výňatky z internetových stránek nabízejících spotřebitelům Unie vína označená ochrannými známkami obsahujícími slova „sol“, „sole“, „soleil“ a „sun“, jakož i různá vyobrazení slunce, a jednak seznam ochranných známek Evropské unie zapsaných pro výrobky náležející do třídy 33, které rovněž obsahují tato slova či vyobrazení, jako jsou například SOL DE MALAGA, COLORES DEL SOL, PIEDRA DEL SOL, CITA DEL SOL, SOL ROJO, REY SOL nebo také SOL DES ESPAÑA, umožňují konstatovat koexistenci ochranných známek Evropské unie, které v určité formě obsahují odkaz na pojem slunce.

62

Je pravda, jak uvádí EUIPO, který odkazuje na judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 16. září 2009, Zero Industry v. OHIM – zero Germany (zerorh+) (T‑400/06, nezveřejněný, EU:T:2009:331, bod 73), že pouhá skutečnost, že několik ochranných známek označujících dotčené výrobky obsahuje totožné slovo, nestačí k prokázání, že má tento prvek nízkou rozlišovací způsobilost z důvodu svého častého užívání v dané oblasti, a to i když výrobky, na které se vztahují uvedené ochranné známky, jsou samy totožné nebo vykazují spojitost. Je totiž třeba zohlednit skutečné užívání ochranných známek na trhu, a nikoliv abstraktní koexistenci ochranných známek, které mají v rejstříku společný prvek [v omto smyslu viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, GfK v. OHIM – BUS (Online Bus), T‑135/04EU:T:2005:419, bod 68]. Jak však právem uvedla žalobkyně, důkazy, které obsahuje příloha 1 předložená během správního řízení, a sice výňatky z několika internetových stránek různých podniků nabízejících spotřebitelům Unie vína označená ochrannými známkami obsahujícími slova „sol“, „sole“, „soleil“ a „sun“, jakož i různá vyobrazení slunce, umožňují konstatovat, že spotřebitel Unie obecně, a konkrétně relevantní veřejnost, se konkrétně a často setkává s takovými ochrannými známkami, takže asociace mezi pojmy „slunce“ a „víno“ pro ni není cizí. Důkazy, které v rámci diskuze předložila žalobkyně, umožňují dospět k tomuto závěru, aniž je nezbytné zkoumat, zda je spojitost mezi pojmy „slunce“ a „víno“ všeobecně známou skutečností, jak tvrdí.

63

Jak je v podstatě uvedeno v bodě 27 napadeného rozhodnutí, výhody plynoucí ze zápisu starší ochranné známky jako ochranné známky Evropské unie by zanikly, pokud by byl mimo řízení o prohlášení neplatnosti učiněn závěr ohledně zcela chybějící rozlišovací způsobilosti této ochranné známky. Je však třeba dospět k závěru, že výraz „sol“ má nízký stupeň rozlišovací způsobilosti, i když ji zcela nepostrádá, a že ve spojení s výrazem „viña“, který má sám nízkou rozlišovací způsobilost, přiznává starší ochranné známce jen nízký stupeň rozlišovací způsobilosti.

64

Tento závěr stran starší ochranné známky je třeba použít s ohledem na důkazy, které byly původně předloženy odvolacímu senátu, jež byly přezkoumány v bodech 59 až 62 výše, aniž je namístě zohledňovat dokumenty, které byly předloženy poprvé před Tribunálem a ohledně nichž vedlejší účastnice požaduje, aby v rámci diskuze zohledněny nebyly.

65

Zadruhé, pokud jde o průzkum přihlašované ochranné známky, je třeba připomenout, že tuto ochrannou známku tvoří obrazový prvek ve tvaru kruhu, který představuje slunce prostřednictvím kontrastu různých bodů. Nad tímto obrazovým prvkem je uveden první slovní prvek, složený z výrazu „sotto il sole italiano“ velkými písmeny malé velikosti, a pod ním je uveden druhý slovní prvek složený z výrazu „sotto il sole“ v mírně stylizovaném druhu písma velké velikosti, v němž je slovo „il“ znázorněno kurzivou.

66

Podle judikatury platí, že v případě, kdy se ochranná známka skládá ze slovních a obrazových prvků, slovní prvek ochranné známky má v zásadě větší rozlišovací způsobilost než obrazový prvek, jelikož průměrný spotřebitel snáze odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu než popisem obrazového prvku ochranné známky [viz rozsudek ze dne 9. září 2008, Honda Motor Europe v. OHIM – Seat (MAGIC SEAT), T‑363/06EU:T:2008:319, bod 30 a citovaná judikatura]. Jak odvolací senát rovněž uvedl v bodě 43 rozhodnutí ze dne 10. září 2013, relevantní spotřebitel si uchová v paměti spíše prvky, které pro něj evokují určitý smysl. Je tedy pravděpodobné, že kromě italsky hovořících spotřebitelů i španělsky, portugalsky a francouzsky hovořící spotřebitelé ve slovním prvku „sotto il sole italiano“ pochopí nejen výraz „sole“, ale rovněž výraz „italiano“ jako odkaz na Itálii jakožto označení možného místa výroby vína. Je ostatně pravděpodobné, že tento výraz pochopí většina spotřebitelů Unie, jelikož ve značném počtu jazyků Unie rovněž odkazuje na tuto zemi.

67

Je pravda, že slovní prvek uvedený v horní části přihlašované ochranné známky používá menší druh písma, než je druh písmy použitý ve slovním prvku uvedeném v její dolní části, ale vzhledem k tomu, že tento druh písma není stylizován, je rovněž čitelnější, takže je tak jeho četba usnadněna. Ačkoli spotřebitel vína, který se setká s přihlašovanou ochrannou známkou, vykazuje průměrný stupeň pozornosti, věnuje určitou pozornost označení původu vína, které kupuje, jak je uvedeno ve zmíněné ochranné známce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2012, ELLA VALLEY VINEYARDS,T‑32/10EU:T:2012:118, bod 45). Za těchto podmínek je třeba mít za to, že dominantní prvek přihlašované ochranné známky netvoří pouze výraz „sole“, ale tvoří jej spojení výrazů „sole“ a „italiano“, avšak ostatní prvky nejsou zanedbatelné.

68

V projednávané věci se tak jeví, že posouzení rozlišujících a dominantních prvků kolidujících označení, které provedl odvolací senát, je zčásti nesprávné a je třeba uvést, že globální posouzení, která má prokázat existenci spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, bude muset být provedeno jednak s ohledem na to, že dominantním prvkem starší ochranné známky je slovo „sol“, že má nízký stupeň rozlišovací způsobilosti a ve spojení s výrazem „viña“ má starší ochranná známka sama o sobě jen nízký stupeň rozlišovací způsobilosti, a jednak s ohledem na to, že dominantní prvek přihlašované ochranné známky tvoří spojení výrazů „sole“ a „italiano“.

Ke vzhledovému srovnání

69

Pokud jde o vzhledové srovnání, kolidující označení vykazují jen nízký stupeň podobnosti, jak tvrdí žalobkyně. Starší ochrannou známku tvoří jen dvě slova, zatímco přihlašovanou ochrannou známku tvoří dva slovní prvky, z nichž jeden má čtyři a druhý tři slova, jakož i stylizace slunce, která se nachází uprostřed a má určitý stupeň originality. Kromě toho je třeba uvést, že obrazový prvek představující slunce v přihlašované ochranné známce vykazuje určitou originalitu, která se odráží v označení jako celku.

70

Shoda mezi kolidujícími označeními vyplývá pouze z toho, že se v uvedených označeních jednou v případě starší ochranné známky a dvakrát v případě přihlašované ochranné známky společně vyskytuje sled písmen „s“, „o“ a „l“. Tato skutečnost nemůže vyvážit četné prvky, jimiž se tato označení liší.

K fonetickému srovnání

71

Z fonetického hlediska kolidující označení vykazují rovněž rozdíly, které převažují nad podobnými prvky. Rozdíly v délce těchto ochranných známek, jelikož se starší ochranná známka skládá ze dvou velmi krátkých slov o dvou slabikách a jedné slabice, kdežto se přihlašovaná ochranná známka skládá ze čtyř rozdílných slov a slovní prvek „sotto il sole“ obsahuje pět slabik, způsobují, že zvučnost a rytmus jejich výslovnosti jsou velmi rozdílné.

72

Tyto skutečnosti jsou s to zcela neutralizovat podobný prvek, který by mohl vyplývat z toho, že se v přihlašované ochranné známce vyskytuje slovo „sole“ a ve starší ochranné známce se vyskytuje slovo „sol“.

K pojmovému srovnání

73

Jak uvedla žalobkyně, kolidující označení nevykazují ani dostatečnou úroveň podobnosti z pojmového hlediska k tomu, aby si relevantní veřejnost mezi nimi mohla vytvořit spojitost.

74

Pokud jde o část relevantní veřejnosti, která chápe španělský výraz „viña sol“ a italský výraz „sotto il sole italiano“, první výraz znamená v podstatě „slunečná vinice“, kdežto spojení výrazů „sole“ a „italiano“ znamená „italské slunce“, a druhý výraz znamená „pod italským sluncem“, takže odkazuje na italský původ vína označeného přihlašovanou ochrannou známkou.

75

Pouhý společný odkaz na slunce nemůže z pojmového hlediska způsobit podobnost mezi kolidujícími označeními. Zatímco starší ochranná známka má určitý fantazijní charakter, jelikož odkazuje na víno pocházející ze „slunečné vinice“, což má rovněž pochvalný charakter, odkazuje přihlašovaná ochranná známka na původ a místo výroby vína. Smysl šířený každým z uvedených označení je tedy odlišný.

Závěr ohledně existence spojitosti mezi kolidujícími označeními s ohledem na jejich podobnost

76

Srovnání kolidujících označení vede ke konstatování existence nízkého stupně podobnosti ze vzhledového hlediska, neutralizace podobného prvku mezi uvedenými označeními z fonetického hlediska, jakož i odlišnosti z pojmového hlediska, takže tato označení posuzovaná jako celek musejí být považována za označení vykazující nízký stupeň podobnosti.

77

Pokud jde o ostatní relevantní faktory zohledněné odvolacím senátem, je třeba uvést, že i když totožnost relevantních spotřebitelů a dobré jméno starší ochranné známky pro vína byly v napadeném rozhodnutí posouzeny správně, je rozlišovací způsobilost starší ochranné známky vcelku nízká.

78

Z těchto úvah, jakož i z úvah uvedených v bodech 33 až 75 výše vyplývá, že na rozdíl od toho, k čemu dospěl odvolací senát, stupeň podobnosti uvedených označení, zohledněný s ostatními relevantními faktory uvedenými v bodě 35 napadeného rozhodnutí, v projednávané věci s totožností relevantních spotřebitelů, stupněm dobrého jména starší ochranné známky pro vína, jakož i její rozlišovací způsobilostí, není dostatečný k tomu, aby si relevantní veřejnost mezi nimi vytvořila asociaci, to znamená k tomu, aby si mezi nimi mohla vytvořit spojitost ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

79

Takové globální posouzení, jež má prokázat, že u relevantní veřejnosti existuje spojitost mezi kolidujícími ochrannými známkami, které vyžaduje judikatura týkající se podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, připomenutá v bodě 31 výše, tedy musí vést k závěru, že s ohledem zvláště na odlišnosti existující mezi dotčenými označeními neexistuje nebezpečí, že by si relevantní veřejnost mohla takovou spojitost vytvořit.

80

Proto je třeba dospět k závěru, že v projednávané věci není splněna jedna z podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, a sice podobnost a a fortiori totožnost kolidujících ochranných známek, jejímž účinkem by bylo to, že by si dotčená veřejnost mezi nimi vytvořila spojitost.

81

Za těchto okolností vzhledem k tomu, že podmínky pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 jsou kumulativní a neexistence jedné z nich postačuje k tomu, aby se uvedené ustanovení nepoužilo, je třeba žalobě vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit na základě prvního žalobního důvodu, aniž je nezbytné přezkoumávat další dva žalobní důvody.

82

Konečně je třeba uvést, že je-li v rámci žaloby podané u unijního soudu proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO posledně uvedený povinen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku unijního soudu, je možné, že bude muset v tomto ohledu vzhledem ke zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž nezohlednilo ustanovení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, přezkoumat legalitu rozhodnutí námitkového oddělení ze dne 30. října 2012 potud, pokud původně vyhovělo námitkám na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, neboť z důvodů hospodárnosti řízení důvody rozhodnutí námitkového oddělení v tomto ohledu přezkoumány nebyly.

K nákladům řízení

83

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

84

Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

85

Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu ponese vedlejší účastnice vlastní náklady řízení.

 

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

 

1)

Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 3. září 2015 (věc R 356/2015‑2) se zrušuje.

 

2)

EUIPO ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů řízení společnosti Alma-The Soul of Italian Wine LLLP.

 

3)

Společnost Miguel Torres, SA, ponese vlastní náklady řízení.

 

Prek

Schalin

Costeira

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 31. května 2017.

Podpisy.


( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.

Top