1

Dne 18. listopadu 1999 žalobkyně, společnost Tronios Group International BV, podala u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) v platném znění [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní ochranná známka Evropské unie SkyTec (dále jen „napadená ochranná známka“).

3

Dne 2. května 2001 bylo označení SkyTec zapsáno jakožto ochranná známka Evropské unie pod číslem 001386812.

4

Výrobky, pro něž byla napadená ochranná známka zapsána, náležejí do tříd 9 a 11 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro třídu 9 odpovídají následujícímu popisu: „Přístroje pro příjem, registraci, přenos, zpracování a reprodukci elektrických a elektromagnetických signálů, jakož i mikrofony a bezdrátové systémy, mikrofony; přehrávače desek, CD a DVD; nahrávací zařízení pro CD a DVD; kabely, spojovací kabely a konektory; zařízení pro zpracování digitálních a analogických zvuků, audio zesilovače nízké a vysoké výkonnosti; amplióny, reproduktory a příslušenství“.

5

Platnost zápisu napadené ochranné známky byla obnovena dne 19. listopadu 2009 a ochranná známka Evropské unie s obnovenou platností byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 2009/047 ze dne 25. listopadu 2009.

6

Dne 23. března 2007 společnost British Sky Broadcasting Group plc (dále jen „BSkyB“), právní předchůdkyně vedlejší účastnice, společnosti Sky plc, podala na základě čl. 50 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 návrh směřující k tomu, aby byla napadená ochranná známka zrušena. Dne 2. dubna 2007 žalobkyně předložila důkazy o užívání napadené ochranné známky. V rozhodnutí ze dne 11. července 2008 zrušovací oddělení uvedlo, že napadená ochranná známka byla skutečně užívána, a návrh na zrušení zamítlo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci.

7

Dne 21. března 2012 podala společnost BSkyB návrh směrující k prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou na základě čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení, jakož i čl. 53 odst. 1 písm. c), vykládaného ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení, v rozsahu, v němž byla uvedená ochranná známka zapsána pro výrobky náležející do třídy 9, které jsou uvedeny v bodě 4 výše.

8

Společnost BSkyB na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti uplatnila zejména starší slovní ochrannou známku Evropské unie SKY, zapsanou dne 24. září 1998, jejíž platnost byla obnovena do 1. dubna 2016 pod číslem 126425, jakož i starší slovní britskou ochrannou známku SKY, zapsanou dne 18. dubna 1995, jejíž platnost byla obnovena do 7. listopadu 2015 pod značkou 2044507B. Tyto ochranné známky byly zapsány pro výrobky a služby náležející do tříd 9, 38 a 41.

9

Výrobky náležející do třídy 9, na které se vztahuje starší britská ochranná známka, odpovídají následujícímu popisu: „Rozhlasová a televizní zařízení a přístroje, zařízení a přístroje pro nahrávání zvuku a pro reprodukci zvuku, telekomunikační a signalizační zařízení a přístroje, kontrolní (inspekční) zařízení a přístroje, zařízení a přístroje pro optické pokusy (s výjimkou lékařských) a vzdělávací zařízení a přístroje; nahrané programy pro televizi a rozhlas; počítače; počítačové programy; pásky, magnetické disky a dráty; kazety a jiné obdobné nosiče, všechny určené k použití s výše uvedenými pásky; kódované karty; nenahrané a nahrané kazety, pásky a audio a video nosiče; kompaktní disky; gramofonové desky; antény pro rozhlasový signál; laserové disky pro nahrávání zvuku nebo obrazu; přístroje pro dekódování kódovaných signálů; video projektory, video obrazovky; sluneční brýle; elektronické a počítačové hry; interaktivní elektronické a počítačové hry; součástky a díly všech výše uvedených výrobků; všechny jsou obsaženy ve třídě 9“.

10

Rozhodnutím ze dne 28. června 2013 zrušovací oddělení návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky vyhovělo na základě čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, a napadenou ochrannou známku prohlásilo částečně za neplatnou v rozsahu, v němž byla zapsána pro dotčené výrobky obsažené ve třídě 9.

11

Dne 27. srpna 2013 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k EUIPO na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

12

Rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO rozhodnutí zrušovacího oddělení potvrdil a odvolání zamítl.

13

V napadeném rozhodnutí odvolací senát zamítl námitku vycházející ze zániku práva v důsledku strpění ve smyslu čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009, kterou žalobkyně uplatnila proti návrhu na prohlášení neplatnosti. Žalobkyně podle odvolacího senátu neprokázala, že ke dni podání uvedeného návrhu, a sice 21. března 2012, si společnost BSkyB byla vědoma užívání napadené ochranné známky po dobu delší než pět let, jelikož první důkazy o tomto užívání žalobkyně předložila dne 2. dubna 2007 v průběhu řízení o zrušení (body 15 až 25 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát pak dále dospěl k závěru, že mezi napadenou ochrannou známkou a starší britskou ochrannou známkou (dále jen „kolidující ochranné známky“) existuje ve smyslu čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, nebezpečí záměny, pokud jde o výrobky náležející do třídy 9, aniž přezkoumal ostatní důvody neplatnosti a ostatní starší práva, na nichž byl návrh na prohlášení neplatnosti založen (body 26 až 45 napadeného rozhodnutí).

14

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

15

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

16

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

17

Na podporu žaloby žalobkyně uplatňuje v podstatě dva důvody, a sice porušení čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009 a nesprávné posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.

18

Žalobkyně zpochybňuje konstatování odvolacího senátu, podle něhož si společnost BSkyB nebyla před 21. březnem 2007 vědoma užívání napadené ochranné známky ve smyslu čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009 a dozvěděla se o něm až 2. dubna 2007.

19

Žalobkyně v podstatě zdůrazňuje, že až do okamžiku podání návrhu na prohlášení neplatnosti již byla napadená ochranná známka skutečně trvale užívána v členských státech Evropské unie od roku 1998, včetně Spojeného království, a vedle starších ochranných známek společnosti BSkyB tedy existovala po dobu přibližně čtrnácti let. Podle jejího názoru je tato doba zkrácena na přibližně jedenáct let, pokud by bylo zohledněno období mezi dnem jejího zápisu jakožto ochranné známky Evropské unie dne 2. května 2001 a dnem podání návrhu na prohlášení neplatnosti dne 21. března 2012, který je založen na nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami. Společnost BSkyB však podle žalobkyně neměla za to, že je toto nebezpečí dostatečným důvodem k tomu, aby již dříve zahájila řízení u soudu, ani neměla za to, že představuje důvod dostatečný k podání návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky buď po návrhu na zrušení ze dne 23. března 2007, nebo po 2. dubnu 2007, tedy okamžiku, kdy žalobkyně předložila důkaz o jejím užívání a kdy se společnost BSkyB v každém případě o uvedeném užívání dozvěděla. V projednávané věci byly tedy podle ní podmínky čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009 splněny. Žalobkyně upřesňuje, že i když jí v zásadě přísluší, aby prokázala, že si společnost BSkyB byla užívání napadené ochranné známky vědoma, je pro ni velmi obtížné, ba dokonce nemožné, aby takový důkaz, který spadá do její vnitřní sféry, předložila. Tento důkaz nebo domněnka takové vědomosti by přitom mohly být rovněž založeny na takových objektivních okolnostech, jako je obchodní vztah nebo úzký konkurenční vztah prokázaný například souběžným představováním výrobků a služeb označených kolidujícími ochrannými známkami v rámci téhož veletrhu. Na základě celé řady skutečností a okolností, které byly zčásti uplatněny v průběhu řízení u EUIPO, lze totiž dospět k závěru, že společnost BSkyB musela o napadené ochranné známce vědět.

[omissis]

27

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují a navrhují, aby byl projednávaný žalobní důvod zamítnut. V tomto kontextu vedlejší účastnice namítá nepřípustnost důkazů, které žalobkyně předložila poprvé u Tribunálu.

28

Tribunál připomíná, že v projednávané věci je nesporné, že v návaznosti na to, že společnost BSkyB podala návrh na zrušení napadené ochranné známky dne 23. března 2007, žalobkyně předložila první důkazy o užívání uvedené ochranné známky dne 2. dubna 2007. Kromě toho společnost BSkyB podala návrh na prohlášení neplatnosti dne 21. března 2012, to znamená ve lhůtě kratší než pět let od tohoto prvního předložení důkazů o užívání.

29

Účastníci řízení však mají rozdílné názory na to, zda je třeba vůči společnosti BSkyB namítnout uplynutí lhůty pro zánik práva v důsledku strpění stanovené v čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009 v důsledku toho, že o užívání napadené ochranné známky věděla přinejmenším před 21. březnem 2007.

30

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v případě užívání pozdější ochranné známky totožné nebo zaměnitelně podobné se starší ochrannou známkou musejí být pro začátek běhu lhůty pro zánik práva v důsledku strpění splněny čtyři podmínky. Zaprvé musí být pozdější ochranná známka zapsána, zadruhé musí být její přihláška podána jejím majitelem v dobré víře, zatřetí musí být užívána v členském státě, ve kterém je starší ochranná známka chráněna, a konečně začtvrté si majitel starší ochranné známky musí být vědom užívání této ochranné známky po jejím zápisu [rozsudky ze dne 28. června 2012, Basile a I Marchi Italiani v. OHIM – Osra (B. Antonio Basile 1952), T‑134/09, EU:T:2012:328, bod 30, a ze dne 23. října 2013, SFC Jardibric v. OHIM – Aqua Center Europa (AQUA FLOW), T‑417/12, EU:T:2013:550, bod 19; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 22. září 2011, Budějovický Budvar, C‑482/09, Sb. rozh., EU:C:2011:605, body 54 a 56 až 58].

31

Z této judikatury rovněž vyplývá, že účelem čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009 je postihnout majitele starších ochranných známek, kteří strpěli užívání pozdější ochranné známky Evropské unie po dobu pěti po sobě jdoucích let a byli si tohoto užívání vědomi, pozbytím možnosti podat návrh na prohlášení neplatnosti a námitky proti uvedené ochranné známce. Účelem tohoto ustanovení je tak vyvážit zájmy majitele ochranné známky na ochranu základní funkce této ochranné známky a zájmy ostatních hospodářských subjektů mít k dispozici označení způsobilá označovat jejich výrobky a služby. Tento cíl předpokládá, že majitel starší ochranné známky musí být za účelem zachování této základní funkce schopen bránit užívání pozdější ochranné známky totožné s jeho ochrannou známkou nebo jí podobné. Až od okamžiku, kdy se majitel starší ochranné známky dozví o užívání pozdější ochranné známky Evropské unie, má totiž možnost jej nestrpět, a tudíž se proti němu bránit nebo podat návrh na prohlášení neplatnosti pozdější ochranné známky, a tedy až od tohoto okamžiku začíná běžet lhůta pro zánik práva v důsledku strpění (v tomto smyslu viz rozsudky B. Antonio Basile 1952, bod 30 výše, EU:T:2012:328, body 32 a 33, a AQUA FLOW, bod 30 výše, EU:T:2013:550, body 20 a 21; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudek Budějovický Budvar, bod 30 výše, EU:C:2011:605, body 46 až 48).

32

Z teleologického výkladu čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009 tedy vyplývá, že relevantním okamžikem umožňujícím stanovit začátek lhůty pro zánik práva je okamžik, kdy se určitá osoba dozví o užívání pozdější ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek B. Antonio Basile 1952, bod 30 výše, EU:T:2012:328, bod 33).

33

Rovněž jak odvolací senát správně konstatoval v bodě 22 napadeného rozhodnutí, tento výklad vyžaduje, aby majitel pozdější ochranné známky předložil důkaz o tom, že majitel starší ochranné známky skutečně věděl o užívání uvedené ochranné známky, přičemž v případě, že by o něm majitel starší ochranné známky nevěděl, by se tento majitel užívání pozdější ochranné známky nemohl bránit. Jak právem uvádí EUIPO, je totiž třeba v tomto ohledu zohlednit obdobné pravidlo pro zánik práva v důsledku strpění uvedené v čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), nahrazeném čl. 9 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25), ohledně něhož jedenáctý bod odůvodnění uvedené směrnice (bod 12 odůvodnění směrnice 2008/95) stanoví, že se tento důvod pro zánik práva použije, pokud majitel starší ochranné známky „vědomě strpěl její užívání po dlouhou dobu“, to znamená „z vlastního rozhodnutí“ nebo „se znalostí věci“ (v tomto smyslu viz rozsudek Budějovický Budvar, bod 30 výše, EU:C:2011:605, body 46 a 47, a stanovisko generální advokátky V. Trstenjak ve věci Budějovický Budvar, C‑482/09, Sb. rozh., EU:C:2011:46, bod 82). Je nutno konstatovat, že se toto posouzení použije mutatis mutandis na čl. 54 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jehož znění odpovídá znění čl. 9 odst. 1 směrnic 89/104 a 2008/95.

34

V důsledku toho je třeba odmítnout argumenty žalobkyně, jejichž cílem je v podstatě uvést, že je dostatečné prokázat, že společnost BSkyB potenciálně věděla o užívání napadené ochranné známky anebo předložit shodující se nepřímé důkazy, na základě nichž lze existenci takové znalosti předpokládat.

35

Je však třeba přezkoumat, zda žalobkyně nicméně prokázala, že společnost BSkyB nejpozději 21. března 2007 skutečně věděla o užívání napadené ochranné známky.

36

Úvodem, jak právem navrhuje vedlejší účastnice, je třeba odmítnout jako nepřípustné přílohy žaloby, které žalobkyně předložila poprvé u Tribunálu. Z článku 65 odst. 2 nařízení č. 207/2009 totiž vyplývá, že Tribunál má posuzovat legalitu rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO tak, že přezkoumá, jak odvolací senáty použily unijní právo s ohledem zejména na skutkové okolnosti, které byly uvedeným senátům předloženy. Skutečnosti, které účastníci řízení před odděleními EUIPO neuvedli, tak nemohou být uvedeny ve fázi žaloby podané u Tribunálu a Tribunál nemůže znovu zkoumat skutkové okolnosti ve světle důkazů, které byly předloženy poprvé u něj, ledaže jde o skutkové okolnosti, které měla oddělení EUIPO přezkoumat z úřední moci na základě čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. listopadu 2011, LG Electronics v. OHIM, C‑88/11 P, EU:C:2011:727, body 23 až 26 a citovaná judikatura; ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, Sb. rozh., EU:T:2005:420, bod 19, a ze dne 12. prosince 2014, Wilo v. OHIM (Pioneering for You), T‑601/13, EU:T:2014:1067, bod 12]. V projednávané věci nové skutkové okolnosti a důkazy předložené žalobkyní, včetně příslušných obratů a katalogů, náležejí do její vlastní sféry odpovědnosti a žalobkyně neuvedla, že by měly být předmětem takového přezkumu z úřední moci. Těmito skutkovými okolnostmi a důkazy tedy nemůže být dotčena legalita napadeného rozhodnutí a je třeba je odmítnout, aniž by bylo nezbytné přezkoumávat jejich důkazní sílu.

37

Kromě toho je nutno konstatovat, že posouzení důkazů uplatněných žalobkyní v průběhu řízení u EUIPO, které provedl odvolací senát (body 21 a 22 napadeného rozhodnutí), není stiženo pochybením, jelikož příslušelo žalobkyni, aby prokázala, že společnost BSkyB skutečně věděla o užívání napadené ochranné známky, a nikoli pouze to, že věděla o zápisu uvedené ochranné známky (viz bod 30 výše). Žalobkyně se přitom na základě svých argumentů pokouší dovodit skutečnost, že společnost BSkyB o takovém užívání skutečně věděla, právě z toho, že průkazně věděla pouze o zápisu napadené ochranné známky a z některých indicií, které podle žalobkyně nasvědčují tomu, že věděla o užívání, jako je aktivní strategie rozvinutá společností BSkyB za účelem ochrany svých ochranných známek proti totožným nebo podobným ochranným známkám obsahujícím prvek „sky“.

[omissis]

44

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že odvolací senát v bodě 22 napadeného rozhodnutí oprávněně dospěl k závěru, že důkazy uplatněné žalobkyní v průběhu řízení u EUIPO, byť jsou způsobilé prokázat určité užívání napadené ochranné známky, jsou nedostatečné k prokázání, že společnost BSkyB o uvedeném užívání skutečně věděla před 21. březnem 2007.

[omissis]

47

První žalobní důvod musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.

62

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 8 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, je tedy třeba rovněž zamítnout.

63

S ohledem na hlavní bod návrhových žádání EUIPO, který je třeba chápat tak, že směřuje k tomu, aby Tribunál potvrdil legalitu napadeného rozhodnutí (viz bod 63 vyjádření k žalobě), a s ohledem na hlavní bod návrhových žádání vedlejší účastnice je tedy třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.

64

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

65

Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

66

Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice neuvedla, jak má být rozhodnuto o nákladech řízení, je třeba rozhodnout, že ponese vlastní náklady řízení v souladu s čl. 138 odst. 3 jednacího řádu.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

rozhodl takto: