–

za Robeco Hollands Bezit NV a další E. Pijnacker Hordijkem a A. M. ter Haarem, advocaten,

–

za Stichting Autoriteit Financiële Markten (AFM) M. J. Blotwijkem, advocaat, a M. van Kwawegen, jako zmocněnkyní,

–

za vládu Spojeného království D. Robertsonem a B. Kennellym, jakož i S. Simmons, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi I. V. Rogalskim a F. Wilmanem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. 2004, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 263).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Robeco Hollands Bezit NV a deseti dalšími společnostmi na straně jedné a Stichting Autoriteit Financiële Markten (AFM) (Úřad pro dohled nad finančními trhy, Nizozemsko) na straně druhé ve věci výběru poplatků od těchto společností z titulu nákladů vynaložených AFM v rámci jeho úkolu dohledu.

3

Body 2, 5 a 6 odůvodnění směrnice 2004/39 uvádějí:

[…]

4

Článek 4 odst. 1 body 6, 7, 14, 15 a 17 této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]

[…]“

5

Uvedený oddíl C v bodě 3 uvádí „podílové jednotky subjektů kolektivního investování“.

6

Článek 1:40 odst. 1 Wet op het financieel toezicht (zákon o finančním dohledu, dále jen „Wft“) stanoví, že orgán provádějící dohled přenese náklady na činnosti, které provádí v souvislosti s výkonem svých úkolů podle tohoto zákona, na podniky, v souvislosti s nimiž byly tyto činnosti provedeny, pokud tyto náklady nejsou kryty z rozpočtu království.

7

Podle článků 5 a 6 a čl. 8 odst. 1 písm. i) bodu 4 Besluit bekostiging financieel toezicht (nařízení o financování finančního dohledu) je AFM oprávněn vybírat za tímto účelem od emitentů uvedených v čl. 5:60 odst. 1 písm. a) Wft poplatky.

8

Článek 5:60 odst. 1 písm. a) Wft stanoví, že každý, kdo rozhoduje nebo spolurozhoduje o každodenních činnostech emitenta se sídlem v Nizozemsku, který emituje nebo hodlá emitovat finanční nástroje ve smyslu článku 5:56 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, jakož i každý, na jehož pokyn je uzavřena kupní smlouva o finančních nástrojích ve smyslu tohoto ustanovení, které nejsou cennými papíry, nebo kdo hodlá uzavřít kupní smlouvu o finančních nástrojích ve smyslu tohoto ustanovení, které nejsou cennými papíry, je povinen oznámit uzavřené nebo realizované transakce na vlastní účet s podíly, které mají vazbu na emitenty uvedené v čl. 5:60 odst. 1 písm. a) až c) Wft nebo s finančními nástroji, jejichž hodnota je spoluurčena na základě hodnoty těchto podílů, a to nejpozději pátý pracovní den po uskutečnění transakce.

9

Podle čl. 5:56 odst. 1 písm. a) Wft se každému, kdo spadá do kategorie osob uvedených v odstavci 2 tohoto článku, zakazuje využívat důvěrné informace k tomu, aby v Nizozemsku nebo z Nizozemska nebo státu, který není členem Evropské unie, uzavřel transakci s finančními nástroji přijatými k obchodování na regulovaném trhu, pro který bylo vydáno povolení ve smyslu článku 5:26 odst. 1 tohoto zákona, nebo v mnohostranném systému obchodování, pro který má daný investiční podnik povolení ve smyslu článku 2:96 uvedeného zákona nebo pro který bylo požádáno o připuštění k obchodování.

10

Článek 1.1 Wft stanoví následující:

„regulovaný trh: mnohostranný systém, který sdružuje nebo umožňuje sdružování početných zájmů třetích osob na nákupu či prodeji finančních nástrojů, uvnitř systému a v souladu s pevně stanovenými pravidly, způsobem, jenž vede k uzavření smlouvy týkající se finančních nástrojů přijatých k obchodování podle jeho pravidel nebo systémů, a funguje pravidelně a v souladu s platnou právní úpravou, která upravuje povolení a průběžný dohled.“

11

Žalobkyně ve věci v původním řízení jsou investičními subjekty „otevřeného typu“. Pro účely obchodování s podílovými jednotkami svých fondů používaly systém „Euronext Fund Services“ (dále jen „systém EFS“), segment Euronext Amsterdam NV (dále jen „Euronext“), přičemž posledně uvedený subjekt má povolení k provozování nebo správě regulovaného trhu na základě čl. 5:26 odst. 1 Wft.

12

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že systém EFS je odlišným systémem obchodování, v němž se obchoduje pouze s podílovými jednotkami investičních fondů „otevřeného typu“. Jeho členy jsou agenti fondů a makléři. Makléři shromažďují příkazy investorů k nákupu a prodeji a předávají je agentovi fondu dotyčného subjektu. Transakce se provádějí na základě Forward Pricing v tom smyslu, že jestliže makléř zadá příkaz agentovi fondu do 16 hodin, agent jej provede následující den v 10 hodin na základě čisté hodnoty investičního fondu, která je upravena za účelem zohlednění nákladů transakce.

13

AFM na základě řady rozhodnutí, která potvrdilo rozhodnutí ze dne 13. prosince 2012, vyměřil žalobkyním ve věci v původním řízení poplatky za roky 2009 až 2012 na základě článku 1:40 Wft. Tento orgán měl za to, že tyto poplatky je třeba uhradit vzhledem k tomu, že systém EFS je „regulovaným trhem“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39, který do nizozemského práva provedl článek 1:1 Wft, což znamená, že se článek 5:60 Wft použije na členy správní a dozorčí rady uvedených žalobkyň.

14

Vzhledem k tomu, že Rechtbank Rotterdam (soud v Rotterdamu, Nizozemsko) žalobu proti uvedenému potvrzujícímu rozhodnutí zamítl, žalobkyně ve věci v původním řízení předložily věc předkládajícímu soudu, který si klade otázku, zda systém EFS spadá či nespadá pod definici „regulovaný trh“ uvedenou ve zmíněném ustanovení směrnice 2004/39.

15

Podle předkládajícího soudu několik skutečností nasvědčuje tomu, že systém EFS není mnohostranným systémem, a nepředstavuje tedy regulovaný trh ve smyslu tohoto ustanovení.

16

Zaprvé má předkládající soud za to, že se systém EFS podobá spíše dvoustrannému systému, v němž jsou transakce prováděny výlučně mezi investičním subjektem a investorem, jak vyplývá zejména z bodu 6 odůvodnění směrnice 2004/39. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že v rámci systému EFS agent fondu zastupuje investiční subjekt a makléř zastupuje investora, přičemž agent fondu vždy provádí příkazy makléře.

17

Zadruhé předkládající soud konstatuje, že neexistuje povinnost ohlašování transakcí uzavřených s použitím systému EFS. Podle něj vzhledem k tomu, že uvedený bod 6 odůvodnění uvádí pravidla regulovaného trhu týkající se zejména ohlašovací povinnosti, lze z toho vyvodit, že systém, v němž jsou prováděny pouze transakce, na které se ohlašovací povinnost nevztahuje, nemůže být kvalifikován jako „regulovaný trh“.

18

V tomto kontextu má předkládající soud za to, že z nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 ze dne 10. srpna 2006, kterým se provádí směrnice 2004/39, pokud jde o evidenční povinnosti investičních podniků, hlášení obchodů, transparentnost trhu, přijímání finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice (Úř. věst. 2006, L 241, s. 1) vyplývá, že transakce prováděné na primárním trhu nepodléhají ohlašovací povinnosti, takže takový systém, jako je systém EFS, v jehož rámci se provádějí pouze transakce na primárním trhu, nelze kvalifikovat jako „regulovaný trh“.

19

Zatřetí předkládající soud připomíná, že cena podílových jednotek v systému EFS je určována jejich čistou hodnotou, kdežto podle žalobkyň ve věci v původním řízení cena finančních nástrojů, s nimiž je obchodováno na regulovaných trzích, vyplývá z uplatňování nabídky a poptávky.

20

Začtvrté má tento soud za to, že vzhledem k tomu, že rizika manipulace s trhem nebo obchodování na základě důvěrných informací jsou v rámci systému EFS velmi nízká, výklad, podle něhož tento systém není regulovaným trhem, není v rozporu s cíli směrnice 2004/39.

21

Předkládající soud však nevylučuje opačnou tezi, podle níž systém EFS představuje regulovaný trh ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39. Uvádí, že tento systém provozuje autonomním způsobem subjekt Euronext, který k tomuto provozování získal povolení. Uvedený soud má za to, že systém EFS může být kvalifikován jako mnohostranný vzhledem k tomu, že se jej účastní celá řada makléřů a agentů fondů, že se v rámci něj obchoduje s podílovými jednotkami řady investičních subjektů a že v rámci něj celá řada subjektů zadává příkazy. Podle téhož soudu výraz „třetí osoba“ použitý v tomto ustanovení, vykládaný v běžném smyslu, znamená označení jakéhokoli uživatele systému. Kromě toho jsou příslušné nákupní a prodejní zájmy v rámci systému EFS sdruženy za účelem uzavření smluv a jeho fungování podléhá pevně stanoveným pravidlům uvedeným ve dvou dokumentech nazvaných „EFS Trading Manual“ (příručka pro obchodování v systému EFS) a „TCS-web user Guide to the EFS“ (návod k použití TCS-web systému EFS).

22

Předkládající soud má rovněž za to, že z bodu 6 odůvodnění a z čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39 nelze přímo vyvodit, že neexistence ohlašovací povinnosti, jakož i tvorby ceny na základě uplatnění nabídky a poptávky vylučuje, že bude systém EFS kvalifikován jako „regulovaný trh“.

23

Za těchto podmínek se College van Beroep voor het Bedrijfsleven (Odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být systém, kterého se účastní velký počet agentů fondů, kteří při obchodech zastupují investiční subjekty ‚otevřeného typu‘, a velký počet makléřů, kteří při obchodech zastupují investory, který ve skutečnosti jen pomáhá těmto investičním subjektům ‚otevřeného typu‘ při plnění jejich povinnosti provádět příkazy investorů k nákupu a prodeji podílových jednotek, kvalifikován jako regulovaný trh ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 [směrnice 2004/39], a pokud je třeba jej [takto] kvalifikovat, které znaky jsou za tímto účelem určující?“

24

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 4 odst. 1 bod 14 směrnice 2004/39 musí být vykládán v tom smyslu, že systém obchodování, v rámci něhož velký počet agentů fondů zastupuje investiční subjekty „otevřeného typu“ a velký počet makléřů zastupuje investory, jehož jediným úkolem je pomáhat těmto investičním subjektům při plnění jejich povinnosti provádět příkazy uvedených investorů k nákupu a prodeji podílových jednotek, spadá pod pojem „regulovaný trh“ ve smyslu tohoto ustanovení.

25

Je sice pravda, že o kvalifikaci systému EFS může na základě okolností vlastních věci v původním řízení rozhodnout pouze předkládající soud, avšak nic to nemění na tom, že Soudní dvůr má pravomoc dovodit z ustanovení směrnice 2004/39, v projednávaném případě z jejího čl. 4 odst. 1 bodu 14, kritéria, která tento soud může nebo musí za tímto účelem uplatnit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Banif Plus Bank, C‑312/14, EU:C:2015:794, bod 51 a citovaná judikatura).

26

Článek 4 odst. 1 bod 14 směrnice 2004/39 definuje regulovaný trh jako mnohostranný systém, který provozuje nebo řídí organizátor trhu a který sdružuje nebo umožňuje sdružování početných zájmů třetích osob na nákupu či prodeji finančních nástrojů, uvnitř systému a v souladu s pevně stanovenými pravidly, způsobem, jenž vede k uzavření smlouvy týkající se finančních nástrojů přijatých k obchodování podle jeho pravidel nebo systémů, a který má povolení a funguje pravidelně a v souladu s hlavou III této směrnice.

27

V tomto ohledu z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že některé znaky regulovaného trhu, které jsou upřesněny v této definici, jsou v systému EFS skutečně přítomny. Podle předkládajícího soudu je tento systém provozován subjektem Euronext a podléhá pevně stanoveným pravidlům, a sice pravidlům obsaženým ve dvou dokumentech vydaných tímto subjektem, nazvaných „EFS Trading Manual“ a „TCS-web user Guide to the EFS“. Příkazy, které v rámci systému ESF zadávají makléři agentům investičních fondů, vedou k uzavírání smluv, které se týkají podílových jednotek těchto fondů. Kromě toho subjekt Euronext získal povolení k provozování systému EFS a nic nenasvědčuje tomu, že by tento systém nebyl v souladu s ustanoveními hlavy III směrnice 2004/39, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

28

Je třeba rovněž konstatovat, že uvedené podílové jednotky investičních fondů představují „finanční nástroje“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 17 směrnice 2004/39, vykládaného ve spojení s přílohou I oddílem C bodem 3 této směrnice.

29

Za účelem odpovědi na otázku předkládajícího soudu zbývá tedy přezkoumat, zda je třeba takový systém obchodování považovat za mnohostranný systém, který sdružuje nebo umožňuje sdružování početných zájmů třetích osob na nákupu či prodeji ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39.

30

Ačkoli pojem „mnohostranný systém“ není jako takový touto směrnicí definován, v bodě 6 odůvodnění této směrnice je uvedeno, že definice pojmů „regulovaný trh“ a „mnohostranný systém obchodování (MTF)“, což jsou dva typy mnohostranného systému, které uvedená směrnice zmiňuje, by měly vyloučit dvoustranné systémy, ve kterých investiční podnik vstupuje do každého obchodu na vlastní účet, a nikoli jako protistrana, která nenese riziko a vstupuje mezi kupujícího a prodávajícího. Na základě čl. 4 odst. 1 bodu 6 směrnice 2004/39 obchodování na vlastní účet znamená obchodování za použití vlastního kapitálu podniku, které vede k uzavření transakcí ohledně finančních nástrojů.

31

Z tohoto jasného odlišení mezi mnohostranným systémem a dvoustranným systémem je třeba vyvodit, že organizátor trhu nebo investiční podnik, který provozuje mnohostranný systém, vykonává činnost bez rizika a nepoužívá vlastní kapitál při uzavírání transakcí prováděných v rámci tohoto systému. V souladu s definicí uvedenou v čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39 dochází ke sdružování početných zájmů třetích osob na nákupu či prodeji, přičemž jako třetí osoby je třeba chápat všechny fyzické či právnické osoby, které jsou odlišné a nezávislé na systému obchodování a jeho provozovateli.

32

Vysvětlení poskytnutá předkládajícím soudem nasvědčují tomu, že systém EFS tyto znaky má, a musí být tedy považován za „regulovaný trh“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39.

33

Zaprvé se totiž jeví, že transakce spočívající v nákupu a prodeji podílových jednotek investičních subjektů „otevřeného typu“ mezi makléři, kteří zastupují investory, a agenty fondů těchto investičních subjektů jsou prováděny v rámci systému EFS, který nenese riziko ani nepoužívá vlastní kapitál v rámci těchto transakcí.

34

V tomto kontextu nelze přijmout tezi, podle níž se systém EFS podobá spíše dvoustrannému systému, jelikož ve skutečnosti je příkaz investora prováděn vždy investičním subjektem v uvedeném systému. Jak uvedl generální advokát v bodě 92 svého stanoviska, taková teze nepřihlíží k zásahu subjektu Euronext, který provozuje systém EFS jakožto nezávislý organizátor v rámci těchto transakcí, přičemž tento zásah při dvoustranném obchodování neexistuje.

35

V tomto ohledu, jak poznamenává vláda Spojeného království, skutečnost, že v takovém systému, jako je systém EFS, nedochází k obchodování mezi jednotlivými makléři nebo mezi jednotlivými agenty investičních fondů, postrádá relevanci vzhledem k tomu, že v rámci tohoto systému mohou agenti investičních fondů uzavírat transakce s celou řadou makléřů, a opačně.

36

Zadruhé je třeba mít za to, že sdružování početných zájmů třetích osob na nákupu či prodeji představuje to, že se systému EFS účastní makléři zastupující investory, jakož i agenti investičních fondů.

37

Na jedné straně jsou tito makléři a agenti ve vztahu k uvedenému systému třetími osobami, jelikož se od něj odlišují a jsou na něm nezávislí.

38

Na straně druhé skutečnost, kterou zdůraznil předkládající soud, jakož i žalobkyně ve věci v původním řízení, že agenti a jejich investiční fondy provádějí pouze a povinně příkazy k emisi a nákupu podílových jednotek investičních fondů, které obdrží prostřednictvím systému EFS, nemůže zabránit tomu, aby na základě účasti těchto agentů, jakož i uvedených makléřů v rámci tohoto systému docházelo ke sdružení početných nákupních a prodejních zájmů. S ohledem zejména na široký dosah výrazu „nákupní a prodejní zájmy“ uvedeného v bodě 6 odůvodnění směrnice 2004/39 totiž tento výraz nemůže být vykládán tak, že vylučuje nákupní či prodejní pozice účastníka v systému obchodování pouze z důvodu, že vyplývají z povinnosti koupě nebo emise takových podílových jednotek.

39

Zatřetí předkládající soud, jakož i žalobkyně ve věci v původním řízení identifikují některé znaky systému EFS, spočívající v neexistenci povinnosti ohlašovat transakce prováděné v rámci tohoto systému, v primárním charakteru těchto transakcí, v tom, že ceny vyplývají nikoli přímo z uplatnění nabídky a poptávky, ale z čisté hodnoty koupených či prodaných podílových jednotek, jak byla stanovena následující den po zadání příkazů, a že existuje nízké riziko manipulace s trhem nebo obchodování na základě důvěrných informací. Mají za to, že tyto znaky nasvědčují tomu, že uvedený systém nelze kvalifikovat jako regulovaný trh.

40

Žádný z těchto znaků, i za předpokladu, že by byly prokázány, přitom nelze považovat za neslučitelný s pojmem „regulovaný trh“, jak je definován v čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39.

41

Jak AFM, vláda Spojeného království a Evropská komise uvádějí ve svých písemných vyjádřeních, toto ustanovení totiž neobsahuje žádné upřesnění či omezení týkající se fungování regulovaného trhu, pokud jde o ohlašování či neohlašování transakcí, primární či sekundární charakter těchto transakcí či tvorbu ceny těchto transakcí.

42

Pokud jde konkrétně o ohlašování transakcí, je třeba uvést, že na základě toho, že je v bodě 6 odůvodnění směrnice 2004/39 zmíněna skutečnost, že trh, který je tvořen pouze souborem pravidel, jenž upravuje aspekty týkající se mimo jiné zpravodajské povinnosti, je regulovaným trhem nebo MTF, se pouze uvádí, že pro účely kvalifikace trhu jakožto regulovaného trhu nebo MTF stačí, že trh má tyto znaky. Nelze z toho vyvodit, že ohlašování transakcí je podmínkou nezbytnou pro takovou kvalifikaci.

43

Pokud jde o argument spočívající v podstatě v tom, že není nezbytné kvalifikovat systém EFS jako „regulovaný trh“ s ohledem na nízké riziko zneužití při provádění transakcí, tento argument nemůže obstát. Jak Komise zdůrazňuje v písemném vyjádření, cíl ustanovení směrnice 2004/39 o regulovaných trzích se neomezuje na zabránění zneužití. Jak vyplývá zejména z bodů 2 a 5 odůvodnění této směrnice, je cílem těchto ustanovení v rozsáhlejší míře harmonizace nezbytná k tomu, aby byla investorům nabízena vysoká úroveň ochrany tím, že bude vytvořen komplexní regulativní rámec upravující provádění transakcí s finančními nástroji, aby byla při provádění transakcí zajištěna vysoká kvalita a integrita i celková efektivita finančního systému.

44

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 bod 14 směrnice 2004/39 musí být vykládán v tom smyslu, že systém obchodování, v rámci něhož velký počet agentů fondů zastupuje investiční subjekty „otevřeného typu“ a velký počet makléřů zastupuje investory, jehož jediným úkolem je pomáhat těmto investičním subjektům při plnění jejich povinnosti provádět příkazy uvedených investorů k nákupu a prodeji podílových jednotek, spadá pod pojem „regulovaný trh“ ve smyslu tohoto ustanovení.

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 4 odst. 1 bod 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že systém obchodování, v rámci něhož velký počet agentů fondů zastupuje investiční subjekty „otevřeného typu“ a velký počet makléřů zastupuje investory, jehož jediným úkolem je pomáhat těmto investičním subjektům při plnění jejich povinnosti provádět příkazy uvedených investorů k nákupu a prodeji podílových jednotek, spadá pod pojem „regulovaný trh“ ve smyslu tohoto ustanovení.