1

Svým kasačním opravným prostředkem se PT Perindustrian dan Perdagangan Musim Semi Mas (PT Musim Mas) (dále jen „PTMM“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 25. června 2015, PT Musim Mas v. Rada (T‑26/12, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:437), kterým byla zamítnuta její žaloba směrující ke zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1138/2011 ze dne 8. listopadu 2011 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla z dovozu některých mastných alkoholů a jejich směsí pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie (Úř. věst. L 293, s. 1) a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1241/2012 ze dne 11. prosince 2012, kterým se mění prováděcí nařízení č. 1138/2011 (Úř. věst. L 352, s. 1) (dále jen společně „sporná nařízení“).

2

Ustanovení upravující přijetí antidumpingových opatření Evropskou unií platná v rozhodné době z hlediska skutkového stavu v původním řízení se nacházela v nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51; oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 765/2012 ze dne 13. června 2012 (Úř. věst. L 237, s. 1, dále jen „základní nařízení“).

3

Článek 2 odst. 9 základního nařízení stanovil:

„Neexistuje-li vývozní cena nebo ukáže-li se, že vývozní cena z důvodu spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá, lze vývozní cenu určit početně na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupujícímu, nebo pokud výrobek není prodán nezávislému kupujícímu nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.

V těchto případech se provedou úpravy pro všechen zisk a náklady včetně cel a dávek za období mezi dovozem a novým prodejem, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena franko hranice Společenství.

[...] “

4

Článek 2 odst. 10 tohoto nařízení stanovil:

„Mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou se provede spravedlivé srovnání. Toto srovnání se provede na stejné obchodní úrovni a na základě prodeje uskutečněného ve stejné nebo co nejbližší době, jakož i s náležitým přihlédnutím k jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Není-li srovnatelnost takto zjištěných běžných hodnot a vývozních cen uvedena, provedou se pokaždé náležité úpravy o rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a tím srovnatelnost cen. Přitom je třeba se při úpravách vyvarovat jakéhokoli zdvojení, zejména u slev z cen, rabatů, množství a různých obchodních úrovní. Pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, mohou se provést úpravy pro tyto činitele:

[...]

i) Provize

Provede se úprava o rozdíly v provizích, které se vyplácejí za daný prodej.

Provizí se rozumí rovněž obchodní přirážka obchodníka k cenám výrobku nebo obdobného výrobku, pokud tento obchodník plní funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize.

[...]“

5

Společnost PTMM je společností se sídlem v Indonésii, která vyrábí zejména mastné alkoholy (dále jen „dotčený výrobek“). Na trh v Evropské unii uvádí své výrobky prostřednictvím jednak dvou společností ve spojení se sídlem v Singapuru, tedy společnosti Inter-Continental Oils & Fats Pte Ltd (dále jen „ICOF S“), která je dceřinou společností kontrolovanou 100% akcionáři, kteří kontrolují rovněž PTMM a společností Besdale Trading Pte Ltd, a jednak společnosti ICOF Europe GmbH (dále jen „ICOF E“) se sídlem v Německu, 100% vlastněné společností ICOF S.

6

Na základě stížnosti, kterou podali dne 30. června 2010 dva unijní výrobci, Cognis GmbH, jakož i Sasol Olefins & Surfactants GmbH a na základě šetření vedeného Evropskou komisí, přijala Rada Evropské unie prováděcí nařízení č. 1138/2011. Toto nařízení ukládá konečné antidumpingové clo ve výši 45,63 eura za tunu na dovoz dotčeného výrobku, který vyrábí PTMM.

7

Za účelem výpočtu tohoto konečného antidumpingového cla Rada v rámci srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou provedla v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení snížení vývozní ceny z důvodu provizí, které zaplatila PTMM společnosti ICOF S za prodeje do Unie uskutečněné posledně uvedenou. V tomto ohledu v bodě 31 odůvodnění prováděcího nařízení č. 1138/2011 Rada zejména odmítla argument společnosti PTMM, podle něhož tvoří se společností ICOF S jedinou hospodářskou entitu, v rámci níž posledně uvedená jedná jako vnitřní oddělení vývozu. Kromě toho v bodě 35 tohoto nařízení Rada zamítla žádost společnosti PTMM o provedení stejné úpravy běžné hodnoty v souladu s tímto ustanovením základního nařízení z důvodu, že tato smlouva, která stanoví zaplacení provize společnosti ICOF S, se týká pouze prodeje na vývoz, a nikoli domácího prodeje a že tento prodej fakturovala přímo společnost PTMM.

8

Dne 13. června 2012 Komise sdělila společnosti PTMM, že na základě rozsudku ze dne 16. února 2012Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78), má v úmyslu změnit prováděcí nařízení č. 1138/2011 a upravit antidumpingové clo, které bylo uloženo jiné indonéské společnosti, PT Ecogreen Oleochemicals, Ecogreen Oleochemicals (Singapore) Pte. Ltd (dále jen „Ecogreen“) v rozsahu, v němž se tato společnost nachází v obdobném postavení jako ve věci, která vedla k vydání tohoto rozsudku, jakož i rozsudku Tribunálu ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada (T‑249/06, EU:T:2009:62) a tvoří jedinou hospodářskou entitu se společností Ecogreen Oleochemicals GmbH.

9

Dne 11. prosince 2012 přijala Rada prováděcí nařízení (EU) č. 1241/2012. Tímto nařízením byla sazba konečného antidumpingového cla použitelného na Ecogreen vrácena na 0 eur za tunu. I přes žádosti podané společnosti PTMM, jejichž cílem bylo uznat, že její postavení je totožné s postavením společnosti Ecogreen, Rada uvedeným nařízením ponechala konečné antidumpingové clo použitelné na společnost PTMM.

10

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. ledna 2012 podala PTMM žalobu směřující ke zrušení sporných rozhodnutí.

11

Na podporu své žaloby předložila PTMM čtyři žalobní důvody.

12

První žalobní důvod vycházel z porušení čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Tento žalobní důvod byl rozdělen na dvě části. Zaprvé PTMM vytýkala Radě, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci tím, že odmítla uznat existenci jediné hospodářské entity mezi ní a společností ICOF S. Zadruhé měla za to, že tento orgán nepředložil žádný přesvědčivý důkaz prokazující, že ICOF S plnila funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize. Druhý žalobní důvod vycházel z porušení čl. 2 odst. 10 prvního pododstavce základního nařízení. Tento žalobní důvod byl rozdělen na dvě části. Pouze první část uvedeného žalobního důvodu je relevantní pro účely tohoto kasačního opravného prostředku. V rámci této části PTMM uvedla, že úpravou vývozní ceny Rada způsobila nerovnováhu mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou, a že tedy měla provést podobnou úpravu pro běžnou hodnotu. Třetí a čtvrtý žalobní důvod vycházel z porušení zásady řádné správy a zásady nediskriminace.

13

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl všechny tyto žalobní důvody a žalobu v plném rozsahu.

14

Společnost PTMM navrhuje, aby Soudní dvůr:

15

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

16

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

17

Na podporu svého kasačního opravného prostředku PTMM vznáší čtyři důvody kasačního opravného prostředku.

18

První důvod je rozdělen do sedmi částí.

19

Společnost PTMM zaprvé uvádí, že Tribunál použil nesprávnou metodu k tomu, aby zamítl použití pojmu „jediná hospodářská entita“ na tuto společnost. Z bodu 47 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál má za to, že totiž postačí předložit indicie, které naznačují, že se nejedná o jedinou hospodářskou entitu, aby tento pojem nepoužil. Z judikatury vyplývá, že Rada a Komise (dále jen společně „unijní orgány“), jakož i Tribunál musí přezkoumat důkazy, které prokazují, že výrobce svěřuje svému distributorovi ve spojení úkoly, které obvykle spadají do vnitřního oddělení prodeje.

20

Zadruhé PTMM tvrdí, že Tribunál nepřezkoumal rozhodující důkazy, zejména skutečnosti prokazující, že nemá oddělení marketingu a prodeje dotčeného výrobku a že při prodeji tohoto výrobku na domácím trhu i mezinárodním trhu zcela spoléhá na společnost ICOF S. Místo toho, aby Tribunál přezkoumal tyto skutečnosti, dospěl na základě prohlášení společnosti PTMM na jednání v bodě 42 napadeného rozsudku nesprávně k závěru, že tvrzením, že Rada nezohlednila uvedené skutečnosti, chtěla společnost PTMM pouze podpořit žalobního důvod vycházející z porušení zásady řádné správy. Tribunál tak zkreslil argumenty společnosti PTMM.

21

Rada zpochybňuje opodstatněnost této části důvodu. Komise tvrdí, že tato část je nepřípustná a v každém případě neopodstatněná.

22

Zaprvé, co se týče argumentu vycházejícího z použití nesprávné metody, je třeba uvést, že na základě bodu 47 napadeného rozsudku Tribunál v žádném případě nevytvořil novou metodu spočívající v předložení indicií, které naznačují neexistenci jediné hospodářské entity, aby odmítl použít tento pojem. Naopak, v napadeném rozsudku Tribunál použil judikaturu Soudního dvora týkající se pojmu „jediné hospodářské entity“ a úprav podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

23

V bodech 43 až 46 napadeného rozsudku Tribunál připomněl tuto judikaturu. Konkrétně v bodě 46 tohoto rozsudku Tribunál odkázal na rozsudek ze dne 16. února 2012Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78), podle něhož unijní orgány, pokud se domnívají, že je třeba provést snížení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, musí předložit důkaz nebo alespoň indicie, které prokazují, že podmínky použití tohoto ustanovení jsou splněny.

24

Bod 47 napadeného rozsudku je úvodním bodem, v němž Tribunál v podstatě uvedl, že s ohledem na judikaturu uvedenou v bodech 43 až 46 tohoto rozsudku provede přezkum důkazů zakládajících závěr Rady, podle něhož PTMM a ICOF S netvoří jedinou hospodářkou entitu. Tento přezkum je uveden v bodech 50 až 71 uvedeného rozsudku.

25

Na rozdíl od toho, co tvrdí PTMM, měl Tribunál konkrétně v úmyslu ověřit, zda unijní orgány přezkoumaly důkazy prokazující, že podle této společnosti svěřila společnosti ICOF S úkoly, které spadají obvykle do vnitřního oddělení prodeje před tím, než vyloučily, že se jedná o jedinou hospodářskou entitu, a provedly úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

26

Tento argument je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

27

Zadruhé, co se týče argumentu, podle něhož Tribunál nezohlednil rozhodující důkazy, je třeba připomenout, že Soudní dvůr není příslušný ke zjišťování skutkového stavu, ani v zásadě k přezkoumání důkazů, které Tribunál použil na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud byly tyto důkazy získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy. Takové posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora [rozsudek ze dne 11. září 2014, Gem-Year a Jinn-Well Auto-Parts (Zhejiang) v. Rada, C‑602/12 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2203, bod 37].

28

Z toho vyplývá, že Soudní dvůr není příslušný k přezkumu důkazů, na kterých Tribunál založil svůj závěr, že PTMM a ICOF S nejsou jedinou hospodářskou entitou, s výhradou zkreslení těchto důkazů.

29

Společnost PTMM tvrdí, že Tribunál v bodě 42 napadeného rozsudku zkreslil argumenty, které vznesla, pokud jde o nezohlednění rozhodujících důkazů. Uvádí však pouze, že Tribunál dospěl „nesprávně“ k závěru, že svou argumentací chtěla podpořit žalobní důvod vycházející z toho, že Rada porušila zásadu řádné správy, aniž uvedla, v čem spočívá toto zkreslení. Kromě toho neuvádí, že toto nezohlednění představuje zkreslení důkazů, na jejichž základě Tribunál dospěl k závěru uvedenému v předcházejícím bodě tohoto rozsudku, ani že tyto skutečnosti byly zkresleny. Z toho vyplývá, že jelikož PTMM netvrdila, že důkazy byly zkresleny, je třeba tento argument odmítnout jako nepřípustný.

30

V každém případě je třeba uvést, že bod 42 napadeného rozsudku se týká argumentu společnosti PTMM, podle něhož se unijní orgány dopustily zneužití pravomoci tím, že neuznaly existenci jediné hospodářské entity a nezohlednily určité skutkové okolnosti. V tomto bodě 42 Tribunál pouze uvedl, že tvrzení o zneužití pravomoci je posouzeno v rámci přezkumu žalobního důvodu týkajícího se údajného porušení zásady řádné správy. Toto tvrzení tedy Tribunál přezkoumal v bodech 111 až 122 tohoto rozsudku. V bodech 115 až 120 uvedeného rozsudku Tribunál zejména konstatoval, že unijní orgány přezkoumaly hlavní argumenty, které vznesla PTMM ve správním řízení, jakož i související důkazy.

31

Tuto část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba odmítnout jako zčásti nepřípustnou a zamítnout jako zčásti neopodstatněnou.

32

V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku PTMM tvrdí, že Tribunál tím, že měl v bodě 51 napadeného rozsudku za to, že funkce vykonávané společností ICOF S spojené s prodejem jiných výrobků než dotčený výrobek jsou relevantní pro to, aby nepoužil pojem „jediná hospodářská entita“, zohlednil nesprávnou indicii v rámci přezkumu pojmu jediná hospodářská entita a neprávem rozšířil rozsah čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Společnost PTMM se domnívá, že skutečnost, že ICOF S jedná jako vnitřní oddělení marketingu a prodeje dotčeného výrobku ještě neznamená, že nemůže uzavřít obchodní vztahy se třetími osobami ohledně výrobků podobných dotčenému výrobku či jiných výrobků.

33

V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku PTMM tvrdí, že tím, že Tribunál v bodě 53 napadeného rozsudku zohlednil prodeje výrobků dodaných třetími osobami, které uskutečnila ICOF S, se dopustil nesprávného právního posouzení. Zaprvé obchodní vztahy, které distributor uzavírá s ostatními podniky, nemohou totiž ovlivnit vztah mezi tímto distributorem a mateřskou společností. Zadruhé prodeje výrobků třetích osob nesouvisí v projednávaném případě s dotčeným výrobkem. Předmětem čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení je dotčený výrobek, a nikoli jiné výrobky. V tomto ohledu bylo prokázáno při šetření a před Tribunálem, že ICOF S a ICOF Europe prodávaly pouze dotčený výrobek vyráběný společností PTMM s výjimkou dotčeného výrobku pocházejícího od jiných výrobců. Zatřetí v bodech 54 až 57 napadeného rozsudku Tribunál neprávem vytvořil nové nesprávné kritérium „závislosti“. Kromě toho Tribunál neuvádí podíl prodejů pocházejících od třetích osob, na jejichž základě by se mohlo jednat o „závislost“.

34

V rámci sedmé části PTMM vytýká Tribunálu, že měl v bodě 69 napadeného rozsudku za to, že úroveň jejích přímých prodejů na vývoz naznačuje, že netvoří se společností ICOF S jedinou hospodářskou entitu. Tribunál ani neuvedl, jak může být takové kritérium použito a jaká má být úroveň přímých prodejů pro vývoz, pod níž by nemohla být konstatována existence jediné hospodářské entity.

35

Unijní orgány zpochybňují přípustnost, jakož i opodstatněnost těchto částí důvodu.

36

Druhou, třetí a sedmou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba přezkoumat společně, PTMM v podstatě vytýká Tribunálu, že zohlednil indicie nebo faktory, které nejsou relevantní v rámci přezkumu pojmu „jediná hospodářská entita“, a to prodej jiných výrobků než dotčeného výrobku, který uskutečnila ICOF S a výrobků dodaných třetími osobami, jakož i přímou fakturaci společností PTMM za část prodejů na vývoz do Unie.

37

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení se mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou provede spravedlivé srovnání. Není-li možné srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu, stanoví totéž ustanovení základního nařízení, že se provedou pokaždé náležité úpravy o rozdíly u činitelů, na něž bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny, a tím srovnatelnost cen.

38

K činitelům, na jejichž základě mohou být provedeny úpravy, čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení stanoví, že úprava se provede na základě rozdílů v provizích vyplacených za dotčené prodeje. Toto ustanovení upřesňuje, že termínem „provize“ se rozumí obchodní přirážka obchodníka k cenám výrobku nebo obdobného výrobku, pokud tento obchodník plní funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize.

39

Úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení však nemůže být provedena, pokud výrobce se sídlem v třetím státě a jeho distributor ve spojení, který je pověřený vývozem do Unie, tvoří jedinou hospodářskou entitu.

40

Podle judikatury Soudního dvora nemůže sdílení výrobních a prodejních činností uvnitř skupiny tvořené společnostmi s odlišnou právní subjektivitou změnit nic na skutečnosti, že se jedná o jedinou hospodářskou entitu, která takto organizuje veškeré činnosti prováděné v jiných případech entitou, která je jedinou rovněž z právního hlediska (viz obdobně rozsudek ze dne 13. října 1993, Matsushita Electric Industrial v. Rada, C‑104/90, EU:C:1993:837, bod 9).

41

Za takových okolností uznání existence jediné hospodářské entity umožňuje zabránit tomu, aby výdaje, které jsou zjevně zahrnuty v prodejní ceně výrobku, pokud je tento prodej uskutečněn vnitřním oddělením prodeje v organizaci výrobce, již zahrnuty nebyly, pokud tutéž prodejní činnost uskutečňuje společnost s odlišnou právní subjektivitou, byť hospodářsky kontrolovanou výrobcem (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 1992, Canon v. Rada, C‑171/87, EU:C:1992:106, bod 13).

42

Z toho vyplývá, že distributor, který tvoří jedinou hospodářskou entitu s výrobcem se sídlem ve třetím státě, nemůže být považován za distributora, který vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

43

V rámci přezkumu existence jediné hospodářské entity mezi výrobcem a jeho distributorem ve spojení je rozhodující podle judikatury Soudního dvora zohlednění hospodářské reality vztahů mezi tímto výrobcem a tímto distributorem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 55). S ohledem na požadavek týkající se závěru o hospodářské realitě vztahů mezi uvedeným výrobcem a uvedeným distributorem musí unijní orgány zohlednit všechny relevantní činitele umožňující určit, zda tento distributor vykonává funkce vnitřního prodejního oddělení tohoto výrobce, či nikoli.

44

Tyto činitelé nemohou být omezeny na funkce vykonávané distributorem ve spojení ve vztahu pouze s prodeji dotčeného výrobku, který vyrábí výrobce, který údajně tvoří jedinou hospodářkou entitu s tímto distributorem.

45

Unijní orgány tak mohou zohlednit takové činitele, jako jsou prodeje, uskutečněné distributorem ve spojení, jiných výrobků než je výrobek, který je předmětem antidumpingového šetření, jakož i prodeje výrobků dodaných jinými výrobci než je výrobce, s nímž je ve spojení, které uskutečnil tento distributor.

46

Tribunál tedy v bodě 51 a 53 napadeného rozsudku konstatoval, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že za účelem posouzení existence jediné hospodářské entity je třeba zohlednit činnosti distributora ve spojení, které se týkají jiných výrobků, než je dotčený výrobek, jakož i část prodejů týkajících se výrobků pocházejících od nezávislého výrobce, které tento distributor uskutečnil.

47

Co se týče prodejů výrobků pocházejících od nezávislého výrobce, je třeba uvést, že na rozdíl od tvrzení společnosti PTMM, Tribunál v žádném případě nevytváří v bodech 54 až 57 napadeného rozsudku nové kritérium týkající se „závislosti“. I když totiž Tribunál v bodě 54 tohoto rozsudku skutečně uvedl, že nelze mít za to, že ICOF S je „v závislém postavení ve vztahu ke skupině, s níž je ve spojení“, tento soud v bodech 53 až 57 uvedeného rozsudku pouze provedl přezkum části prodejů výrobků pocházejících od nezávislého výrobce, které uskutečnil distributor ve spojení.

48

V bodě 53 tohoto rozsudku Tribunál uvedl, že část prodejů výrobků pocházejících od nezávislého výrobce, které uskutečnil distributor ve spojení, je důležitým faktorem pro určení, zda tento distributor tvoří jedinou hospodářskou entitu s výrobcem ve spojení. V bodech 54 až 57 uvedeného rozsudku Tribunál dále konstatoval, že činnosti společnosti ICOF S spočívaly, jak v roce 2009, tak v roce 2010, z velké části na dodávkách pocházejících od nezávislých podniků, což podle tohoto soudu pravděpodobně směřuje proti uznání existence jediné hospodářské entity.

49

Stejně tak jako jsou unijní orgány oprávněny zohlednit prodeje výrobků jiných, než je dotčený výrobek vyrobený výrobcem ve spojení, aby určily existenci jediné hospodářské entity, přímá fakturace výrobcem se sídlem v třetím státě za část prodejů na vývoz do Unie je relevantním faktorem, které tyto orgány mohou rovněž zohlednit. V tomto ohledu Tribunál uvedl správně v bodě 69 napadeného rozsudku, že čím významnější je poměr takových přímých prodejů, tím je obtížnější konstatovat, že distributor ve spojení vykonává funkce vnitřního oddělení prodeje. Bod 69 tohoto rozsudku tedy není na rozdíl od tvrzení společnosti PTMM stižen žádným nesprávným právním posouzením.

50

Z toho vyplývá, že druhá, třetí a sedmá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musejí být zamítnuty jako neopodstatněné.

51

V rámci čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku PTMM uvádí, že Tribunál vyslovil nesprávné právní a skutkové domněnky, pokud jde o existenci smlouvy uzavřené mezi ní a společností ICOF S, která stanoví zaplacení provizí posledně uvedené. Vytýká tak Tribunálu, že měl v bodě 60 napadeného rozsudku za to, že tato smlouva představuje relevantní skutečnost v rámci posouzení existence jediné hospodářské entity.

52

Zaprvé měl totiž Tribunál nesprávně za to, že existuje rozdíl mezi písemnou smlouvou a „souborem takových ústních dohod“, jako jsou dohody uzavřené mezi společností Ecogreen a jejím obchodníkem ve spojení. Zadruhé Tribunál nezohlednil důkazy prokazující, že mezi společností CTMM a ICOF S existují různé dohody o vyrovnání. Zatřetí dohoda o stanovení vnitropodnikových cen mezi dvěma podniky ve spojení představuje dodatečný důkaz o tom, že tvoří jedinou hospodářskou entitu. Taková dohoda rozděluje rozpětí rizika a výhod v této skupině podniků se sídlem v různých zemích. Takové rozdělení rozpětí prokazuje, že existuje úzký vztah mezi dvěma podniky, které jsou společně odpovědné za ziskovost celé skupiny, k níž náleží. Navíc u všech podniků, které jsou činné v zahraničí, se předpokládá, že uzavřely se svými distributory ve spojení usazenými v zahraničí dohody o stanovení vnitropodnikových cen takového typu, jako jsou dohody mezi společností PTMM a ICOF S. Tribunál tak nezohlednil základní skutečnosti mezinárodního obchodu a převodů uvnitř skupiny.

53

V rámci šesté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku PTMM uvádí, že v bodech 62 a 64 napadeného rozsudku Tribunál provedl nesprávný výklad ustanovení smlouvy, zejména jejího článku 7.3., který je standardní doložkou, která má zabránit solidární odpovědnosti dvou podniků vůči třetím osobám. Toto se netýká rozdělení funkcí mezi těmito dvěma podniky.

54

Unijní orgány se domnívají, že tyto části prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuty, jelikož jsou nepřípustné, a že jsou v každém případě neopodstatněné.

55

Čtvrtou a šestou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba přezkoumat společně, PTMM v podstatě zpochybňuje skutečnost, že Tribunál vycházel ze smlouvy uzavřené mezi společnosti PTMM a ICOF S za účelem přijetí závěru, že se nejedná o jedinou hospodářskou entitu, a zpochybňuje i přezkum této smlouvy učiněný tímto soudem.

56

Zaprvé, co se týče argumentu, podle něhož smlouva uzavřená mezi společností PTMM a ICOF S není rozhodujícím prvkem v rámci posouzení existence jediné hospodářské entity, bylo již v bodě 43 tohoto rozsudku uvedeno, že s ohledem na požadavek zjištění odrážejícího hospodářskou realitu vztahů mezi výrobcem a distributorem ve spojení, musí být zohledněny všechny relevantní faktory za účelem určení, zda tento distributor vykonává funkce vnitřního oddělení prodeje. Existence smlouvy uzavřené mezi výrobcem a jeho distributorem ve spojení, která stanoví zaplacení provizí posledně uvedenému, představuje důležitý prvek ve vztazích mezi těmito dvěma společnostmi. Nezohlednění tohoto prvku by znamenalo zastírat část hospodářské reality těchto vztahů.

57

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, měl-li v bodě 60 napadeného rozsudku za to, že existence smlouvy uzavřené mezi společností PTMM a ICOF S, která stanoví zaplacení provizí posledně uvedenému, představuje relevantní skutečnost pro určení, zda tyto dvě společnosti tvoří jedinou hospodářskou entitu, či nikoli.

58

Z toho vyplývá, že argument, podle něhož smlouva uzavřená mezi společností PTMM a ICOF S není relevantním prvkem v rámci posouzení existence jediné hospodářské entity, musí být zamítnut jako neopodstatněný.

59

Zadruhé, co se týče argumentů týkajících se údajného chybějícího rozdílu mezi písemnou smlouvou a „souborem takových ústních dohod“, jako jsou dohody uzavřené mezi společností Ecogreen a jejím distributorem ve spojení, nezohlednění některých důkazů, nezohlednění prvků mezinárodního obchodu a převodů v rámci skupin, jakož i nesprávný výklad ustanovení smlouvy v bodech 62 až 64 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 27 tohoto rozsudku, s výhradou případu zkreslení důkazu, Soudní dvůr není příslušný ke zjišťování skutkového stavu, ani v zásadě k přezkoumání důkazů, které Tribunál použil na podporu tohoto skutkového stavu, s výhradou zkreslení důkazů.

60

Uvedenými argumenty PTMM zpochybňuje posouzení skutkových okolností, které Tribunál provedl v bodech 62 až 64 napadeného rozsudku, co se týče smlouvy uzavřené mezi společností PTMM a společností ICOF S, aniž uplatňuje zkreslení skutkového stavu nebo důkazů. Tyto argumenty je tedy třeba odmítnout jako nepřípustné.

61

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je třeba odmítnout čtvrtou a šestou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku jako zčásti nepřípustnou a zčásti neopodstatněnou.

62

Společnost PTMM vytýká Tribunálu, že nahradil odůvodnění, když vycházel v bodě 62 napadeného rozsudku ze zvláštních ustanovení smlouvy, kterou uzavřela se společností ICOF S za účelem přijetí závěru, že se Rada mohla rozumně domnívat, že tato ustanovení představují indicii, že PTMM a ICOF S netvoří jedinou hospodářskou entitu. Je totiž nesporné, že unijní orgány nezohlednily ustanovení smlouvy ani během antidumpingového šetření ani později.

63

Rada se domnívá, že tato část je neopodstatněná. Komise se domnívá, že je nepřípustná a podpůrně neopodstatněná.

64

V rozsahu, v němž PTMM vytýká Tribunálu, že nahradil odůvodnění, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v rámci žaloby na neplatnost Tribunál nemůže nahradit svým odůvodněním odůvodnění autora napadeného aktu (rozsudek ze dne 14. dubna 2016, Netherlands Maritime Technology Association v. Komise, C‑100/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:254, bod 57 a citovaná judikatura).

65

V projednávaném případě Tribunál v bodě 61 napadeného rozsudku uvedl, že smlouva uzavřená mezi společností PTMM a ICOF S obsahuje různá ustanovení, která jsou obtížně slučitelná s existencí jediné hospodářské entity mezi těmito dvěma společnostmi. Jak tedy uvádí PTMM, Tribunál v bodě 62 tohoto rozsudku odkázal na zvláštní ustanovení této smlouvy, a to na články 7.3. a 12, které prokazují podle tohoto soudu, že mezi společností PTMM a ICOF S neexistuje solidární odpovědnost, a které tak představují indicii, že tyto dvě společnosti netvoří jedinou hospodářskou entitu.

66

Na rozdíl od toho, co tvrdí PTMM, Tribunál v žádném případě nenahradil odůvodnění. Z bodu 31 odůvodnění prováděcího nařízení č. 1138/2011 a z bodů 29 až 31 odůvodnění prováděcího nařízení č. 1241/2012 vyplývá, že unijní orgány při antidumpingovém šetření zohlednily smlouvu uzavřenou mezi společností PTMM a ICOF S. Podle těchto bodů odůvodnění tak existence této smlouvy, která stanovila, že ICOF S měla přijímat provize – ve formě fixní marže – za prodeje na vývoz, představuje indicii, že PTMM a ICOF S netvoří jedinou hospodářskou entitu, avšak že funkce posledně uvedené jsou obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize.

67

Je tedy třeba tuto část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou, jakož i první důvod v plném rozsahu jako zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

68

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na dvě části.

69

Společnost PTMM uvádí, že odůvodnění bodů 80 a 82 napadeného rozsudku je nedostatečné a diskriminující. Kromě toho skutkové okolnosti uvedené v těchto bodech nepodporují závěr Tribunálu, nýbrž mohly by být použity k prokázání skutečnosti, že jí ICOF S slouží jako vnitřní oddělení marketingu a prodeje.

70

Rada se domnívá, že tato část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná a podpůrně neopodstatněná. Komise se domnívá, že tato část je nepřípustná.

71

Zaprvé, co se týče argumentu, podle něhož je odůvodnění napadeného rozsudku nedostatečné a diskriminující, je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora povinnost uvést odůvodnění, která přísluší Tribunálu na základě článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie použitelného na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu a článku 81 jednacího řádu Tribunálu, neukládá Tribunálu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu, a odůvodnění Tribunálu tedy může být implicitní za podmínky, že zúčastněným osobám umožní seznámit se s důvody, pro něž Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 105, jakož i ze dne 19. března 2015, MEGA Brands International v. OHIM, C‑182/14 P, EU:C:2015:187, bod 54).

72

V projednávaném případě vyplývá jasně z bodů 80 a 82 napadeného rozsudku, jakož i z bodů 79, 81 a 83 až 85 tohoto rozsudku, že zamítnutí části důvodu vycházející z nesprávného posouzení Rady tím, že dospěla k závěru, že podmínky použití čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení byly splněny, bylo dostatečně odůvodněno k tomu, aby umožnilo Soudnímu dvoru provést přezkum legality tohoto rozsudku a společnosti PTMM seznámit se s důvody, které vedly Tribunál k tomuto zamítnutí.

73

Z toho vyplývá, že argument, podle něhož odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné a diskriminující, musí být zamítnut jako neopodstatněný.

74

Zadruhé, co se týče argumentu vycházejícího z toho, že Tribunál nesprávně použil důkazy, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury citované v bodě 27 tohoto rozsudku, Soudní dvůr není příslušný ke zjišťování skutkového stavu, ani v zásadě k přezkoumání důkazů, které Tribunál použil na podporu tohoto skutkového stavu, s výhradou zkreslení důkazů.

75

Ačkoli tedy PTMM zpochybňuje skutkové okolnosti uvedené v bodech 80 a 82 napadeného rozsudku, jakož i závěry učiněné Tribunálem na základě těchto skutkových okolností, neuplatňuje zkreslení skutkového stavu nebo důkaz. Tento argument tedy musí být odmítnut jako nepřípustný.

76

S ohledem na výše uvedené skutečnosti je třeba první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako zčásti nepřípustnou a zčásti neopodstatněnou.

77

Společnost PTMM se domnívá, že Tribunál tím, že vycházel z důkazů uvedených v bodech 80 až 82 napadeného rozsudku, porušil pravidla týkající se důkazního břemene v rámci použití čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

78

V základním nařízení totiž existuje domněnka, že dva podniky ve spojení nepůsobí a nejsou řízeny nezávisle a že jsou navzájem spojeny dohodami o vyrovnání. Článek 2 odst. 9 tohoto nařízení tak potvrzuje takovou domněnku.

79

Provedení úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) uvedeného nařízení tedy vyžaduje prokázání, že částky zaplacené výrobcem distributorovi jsou takovou „provizí“ nebo „přirážkou k ceně“, jako je ta, kterou příkazce zaplatí třetí osobě za obchodní funkce, která posledně uvedená zajišťuje. Kromě toho je třeba prokázat, že dvě entity působí a jsou řízeny nezávisle. V projednávaném případě Rada nemohla prokázat existenci mechanismu řízení, podle něhož by řízení společností ICOF S a PTMM bylo oddělené a tyto dva podniky by nemohly z právního hlediska zasahovat do věcí druhé společnosti. Rada rovněž neprokázala, že vyrovnání mezi společností ICOF S a společností PTMM je provizí, kterou přijal nezávislý obchodní zástupce a která nevyplývala z dohod o vyrovnání mezi těmito dvěma podniky ve spojení.

80

Unijní orgány se domnívají, že tato část musí být odmítnuta jako nepřípustná.

81

Druhou částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku PTMM v podstatě tvrdí, že v rámci použití čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení existuje domněnka, že dva podniky ve spojení nepůsobí a nejsou řízeny nezávisle. Na základě důkazů uvedených v bodech 80 až 82 napadeného rozsudku tedy Tribunál porušil pravidla týkající se důkazního břemene.

82

V tomto ohledu, co se týče tohoto důkazního břemene, je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou Soudního dvora platí, že pokud účastník řízení požaduje podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení úpravy určené k dosažení srovnatelnosti běžné hodnoty a vývozní ceny pro určení dumpingového rozpětí, musí tento účastník předložit důkaz, že je jeho žádost odůvodněná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 58).

83

Kromě toho povinnost prokázat, že zvláštní úpravy uvedené v čl. 2 odst. 10 písm. a) až k) základního nařízení musí být provedeny, přísluší osobám, které se jich dovolávají (rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 60).

84

Žádá-li výrobce o použití úpravy, a to zpravidla snížení běžné hodnoty nebo logicky zvýšení vývozní ceny, je tento subjekt povinen uvést a prokázat, že podmínky pro provedení takové úpravy jsou splněny. Domnívají-li se naopak unijní orgány, že je třeba snížit vývozní cenu z toho důvodu, že prodejní společnost, která je ve spojení s výrobcem, vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, jsou tyto orgány povinny předložit alespoň shodující se indicie, jež prokáží, že tato podmínka je splněna (rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 61).

85

Z toho vyplývá, že za předpokladu, že by unijní orgány předložily shodující se indicie, že distributor, který je ve spojení s výrobcem, vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, přísluší tomuto distributorovi nebo tomuto výrobci předložit důkaz, že úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení není odůvodněná, např. tím, že prokáží, že představují jedinou hospodářskou entitu. Za tímto účelem tyto hospodářské subjekty mohou zejména prokázat, že nepůsobí nezávisle a že jsou spojeny dohodami o vyrovnání.

86

Na rozdíl od toho, co tvrdí PTMM, v rámci použití čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení neexistuje domněnka, že dva podniky ve spojení nepůsobí nezávisle a že jsou spojeny dohodami o vyrovnání, takže unijní orgány musí prokázat, že dvě entity jsou řízeny nezávisle, aby mohly provést úpravu podle tohoto ustanovení.

87

Výklad provedený společností PTMM totiž není podložen základním nařízením, jelikož čl. 2 odst. 10 písm. i) tohoto nařízení neobsahuje jakýkoli odkaz na takovou domněnku. V tomto ustanovení je pouze uvedeno, že se úprava provede o rozdíly v provizích, které se vyplácejí za dané prodeje a uvádí, že pojmem „provize“ se rozumí obchodní přirážky obchodníka k cenám výrobku nebo obdobného výrobku, pokud tento obchodník plní funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize.

88

Jak sice zdůrazňuje PTMM, čl. 2 odst. 9 základního nařízení je založen na domněnce, že dva podniky ve spojení nepůsobí nezávisle. Toto ustanovení tak v podstatě uvádí, že nelze mít za to, že vývozní cena je spolehlivá, pokud existuje spojení nebo dohoda o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou. Z článku 2 odst. 9 tohoto nařízení však nelze vyvodit žádný závěr použitelný na přezkum, který mají provést unijní orgány v rámci čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Ačkoli čl. 2 odst. 9 tohoto nařízení obsahuje výpočet vývozní ceny a předpokládá, že vztah mezi vývozcem a distributorem může zkreslit tuto cenu, čl. 2 odst. 10 písm. i) uvedeného nařízení, který se týká srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou, je zaměřen nikoli na vztah mezi vývozcem a distributorem, nýbrž na funkce vykonávané posledně uvedeným.

89

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 80 až 82 napadeného rozsudku ověřil, že Rada má shodující se indicie, že funkce vykonávané společností ICOF S jsou obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize. Tribunál tak splnil pravidla týkající se důkazního břemene, která se vztahují na unijní orgány, a nedopustil se v tomto ohledu nesprávného právního posouzení.

90

Je tedy třeba zamítnout druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou, jakož i druhý důvod v plném rozsahu jako zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

91

Společnost PTMM se domnívá, že Tribunál tím, že v bodě 97 napadeného rozsudku rozhodl, že neprokázala, že náklady související s celkovými prodeji nesla ICOF S a že domácí prodeje jsou financované příjmy za provize z vývozních prodejů, nezohlednil nezpochybněné důkazy, které byly předloženy v rámci antidumpingového šetření. Kdyby Tribunál zohlednil dostupné důkazy, které předložila PTMM, dospěl by k závěru, že Rada nezbytně porušila rovnováhu mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou a porušila čl. 2 odst. 10 první pododstavec základního nařízení.

92

Rada se domnívá, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný a podpůrně neopodstatněný. Komise se rovněž domnívá, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný. Podpůrně má za to, že je neopodstatněný.

93

Je třeba uvést, že v bodě 96 napadeného rozsudku Tribunál připomněl, že aby odůvodnila snížení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, PTMM musí prokázat, že ICOF S vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize na domácím trhu státu vývozce. V bodě 97 tohoto rozsudku Tribunál v podstatě konstatoval, že PTMM pouze uvedla, že náklady související s celkovými prodeji nesla ICOF S, aniž v tomto ohledu předložila důkaz. Kromě toho uvedla, že dohoda mezi společností PTMM a ICOF S neobsahuje žádné ustanovení ani indicii, která by mohla podložit toto tvrzení.

94

Z toho vyplývá, že závěry uvedené v tomto bodě 97, které PTMM zpochybňuje v rámci této části důvodu kasačního opravného prostředku, spadají do posouzení skutkového stavu Tribunálu. V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 27 tohoto rozsudku toto posouzení nepodléhá přezkumu Soudního dvora.

95

Vzhledem k tomu, že PTMM neuplatňuje zkreslení skutkového stavu nebo důkazů, třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako nepřípustný.

96

Společnost PTMM se domnívá, že zaprvé odůvodnění Tribunálu v bodě 117 napadeného rozsudku je spekulativní a není dostatečně odůvodněno. Tribunál totiž neupřesnil dokumenty, na něž odkázal, když uvedl, že vyplývá „z údajů ve spisu, že Rada měla ve správním řízení za to, že vysvětlení podaná společností [PTMM] nejsou podložená a jsou v každém případě irelevantní.“ Takové údaje neexistují a Tribunál se v tomto ohledu dopustil pouze spekulace. Z údajů ze spisu naproti tomu vyplývá, že PTMM poskytla všechna vysvětlení, která byla nutná v rámci šetření. Tato vysvětlení byla ověřena a musí být považována za nezpochybněná. Tribunál tak dospěl k závěrům, které nejsou soudržné s ohledem na dostupné důkazy.

97

Zadruhé v tomtéž bodě 117 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně souhlasil s tím, že Rada nezohlednila důkazy a argumenty předložené společností PTMM při šetření z důvodu, že jsou „v každém případě irelevantní“. Jedná se však o zásadní argumenty, které byly v rámci šetření předloženy a jimiž se Rada nezabývala v rozporu se zásadou řádné správy a neodůvodnila, proč jsou irelevantní.

98

Rada se domnívá, že tento důvod kasačního opravného prostředku je zčásti neopodstatněný a zčásti irelevantní. Komise tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný a podpůrně je neopodstatněný.

99

Společnost PTMM v podstatě vytýká Tribunálu, že nedostatečně odůvodnil bod 117 napadeného rozsudku. Tribunál totiž neupřesnil dokumenty, na něž odkázal, když uvedl, že vyplývá „z údajů ve spisu, že Rada měla ve správním řízení za to, že vysvětlení podaná společností [PTMM] nejsou podložená a jsou v každém případě irelevantní.“

100

V tomto ohledu je třeba uvést, že úvahy uvedené v bodě 117 tohoto rozsudku se týkají konkrétně argumentů společnosti PTMM, podle nichž fakturuje prodeje na indonéském trhu z daňových důvodů a provize zaplacené společnosti ICOF S jsou určeny na pokrytí všech nákladů této společnosti, včetně nákladů vzniklých za uvádění těchto výrobků na domácí trh.

101

Je sice pravda, že Tribunál neupřesnil v bodě 117 uvedeného rozsudku dokumenty, na které odkazoval, avšak z bodů 64 a 97 téhož rozsudku vyplývá, že Tribunál vysvětlil důvody a upřesnil dokumenty, na jejichž základě měl za to, že argumenty společnosti PTMM nejsou podložené.

102

Z toho vyplývá, že tento argument vycházející z porušení povinnosti odůvodnění je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

103

Zadruhé PTMM vytýká Tribunálu, že v bodě 117 napadeného rozsudku nesprávně souhlasil tím, že Rada nezohlednila důkazy a argumenty předložené společností PTMM při šetření z důvodu, že jsou „v každém případě irelevantní“.

104

Společnost PTMM tak zpochybňuje posouzení skutkových okolností, z nichž Tribunál v bodě 117 vycházel. V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 27 tohoto rozsudku toto posouzení nepodléhá přezkumu Soudního dvora.

105

Jelikož PTMM neuplatňuje zkreslení skutkového stavu nebo důkazů, musí být tato výtka odmítnuta jako nepřípustná.

106

V důsledku toho je třeba čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku odmítnout jako zčásti nepřípustný a zamítnout jako zčásti neopodstatněný.

107

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že žádný z důvodů, které PTMM uplatnila na podporu svého kasačního opravného prostředku, nemůže být přijat, a tento kasační opravný prostředek tak musí být zamítnut v plném rozsahu.

108

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se použije na základě jeho čl. 184 odst. 1 na řízení o opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že PTMM neměla ve věci úspěch a Rada požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné uložit společnosti PTMM náhradu nákladů řízení vynaložených tímto orgánem.

109

Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

110

Komise tedy musí nést vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: