—

za Nationale Maatschappij der Belgische Spoorwegen NV J.-P. Kestelootem, advocaat,

—

za G. Demeye K. Benteinem, advocaat,

—

za francouzskou vládu D. Colasem a F.-X. Bréchotem, jakož i M.-L. Kitamura, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi F. Wilmanem, jakož i J. Hottiaux a N. Yerrell, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 2 poslední věty přípojku A k úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980, ve znění pozměňovacího protokolu k úmluvě o mezinárodní železniční přepravě ze dne 3. června 1999 (dále jen „přípojek A“), který je obsažen v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 315, s. 14).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Nationale Maatschappij der Belgische Spoorwegen NV [(Národní společnost belgických železnic (SNCB)] a Grégorym Demeyem ve věci uhrazení paušální náhrady škody vyžadované z důvodu přestupků, kterých se G. Demey dopustil tím, že cestoval vlakem bez přepravního dokladu a nenapravil svou situaci ve lhůtách stanovených zákonem.

3

Článek 4 nařízení č. 1371/2007, nadepsaný „Přepravní smlouva“, stanoví:

„S výhradou této kapitoly se uzavírání a plnění přepravní smlouvy a poskytování informací a přepravních dokladů řídí oddíly II a III přílohy I.“

4

Přílohu I tohoto nařízení, nadepsanou „Výňatek z jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě osob (CIV)“, tvoří přípojek A. Hlava II tohoto přípojku obsaženého v této příloze, která je nadepsána „Uzavření a provádění přepravní smlouvy“, obsahuje články 6 až 11 uvedeného přípojku.

5

Článek 6 přípojku A, nadepsaný „Přepravní smlouva“, stanoví:

„1.   Přepravní smlouva zavazuje dopravce k přepravě cestujícího a případně zavazadel a vozidel na místo určení a k vydání zavazadel a vozidel v místě určení.

2.   Přepravní smlouva se zaznamenává v jednom nebo ve více přepravních dokladech, které se vydají cestujícímu. Chybí-li přepravní doklad, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost přepravní smlouvy, která bez újmy ustanovení článku 9 podléhá těmto Jednotným právním předpisům.

3.   Přepravní doklad slouží až do prokázání opaku jako doklad o uzavření a obsahu přepravní smlouvy.“

6

Článek 7 tohoto přípojku A se týká přepravního dokladu.

7

Článek 8 uvedeného přípojku A, nadepsaný „Placení a vracení přepravného“ v odstavci 1 stanoví, že nestanoví-li dohoda mezi cestujícím a dopravcem jinak, platí se přepravné předem.

8

Článek 9 téhož přípojku A, nadepsaný „Oprávnění k jízdě. Vyloučení z přepravy“, stanoví:

„1.   Cestující je povinen mít od počátku cesty platný přepravní doklad a předložit jej při kontrole přepravních dokladů. Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že:

2.   Všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že cestující, kteří

9

Článek 10 přípojku A se týká dodržování předpisů orgánů státní správy a článek 11 téhož přípojku odřeknutí a zpoždění vlaku. Hlava III tohoto přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 upravuje přepravu příručních zavazadel, zvířat, cestovních zavazadel a vozidel.

10

Článek 15 odst. 1 první pododstavec Koninklijk besluit van 20 december 2007 houdende reglement van de politie op de spoorwegen (královská vyhláška ze dne 20. prosince 2007 o policejních předpisech na železnicích) (Belgisch Staatsblad, 15. července 2008, s. 36973) stanoví:

„Železniční vozidla a nástupiště jsou přístupná pouze cestujícím, kteří mají v souladu se všeobecnými přepravními podmínkami dotčeného železničního podniku platný přepravní doklad nebo si jej v souladu se všeobecnými přepravními podmínkami opatří.“

11

Článek 18 odst. 1 této královské vyhlášky stanoví:

„Za jakékoliv porušení ustanovení této vyhlášky se uloží sankce podle článku 3 zákona ze dne 12. dubna 1835 o mýtném a policejních předpisech na železnicích, i když k němu došlo z nedbalosti.“

12

Článek 3 Wet van 12 april 1835 betreffende het tolgeld en de reglementen van de spoorwegpolitie (zákon ze dne 12. dubna 1835 o mýtném a policejních předpisech na železnicích) (vyhlášený dne 17. dubna 1835) stanoví, že vláda může stanovit sankce v souladu s Wet van 6 maart 1818 betreffende de straffen uit te spreken tegen de overtreders van algemene verordeningen of te stellen bij provinciale of plaatselijke reglementen (zákon ze dne 6. března 1818 o sankcích, které mají být uloženy za porušení všeobecných opatření nižšího správního orgánu, jakož i sankcích, které mohou být stanoveny nařízeními orgánů provincií nebo obecních orgánů) (vyhlášený dne 6. března 1818).

13

Článek 1 odst. 1 zákona ze dne 6. března 1818 stanoví, že „za porušení královských vyhlášek, pro které zákony nestanovily nebo nestanoví konkrétní sankce [...], se ukládá trest odnětí svobody na osm až čtrnáct dnů a pokuta ve výši dvacet šest až dvě stě franků nebo pouze jedna z těchto sankcí“.

14

Článek 74 Wet van 6 april 2010 betreffende marktpraktijken en consumentenbescherming (zákon ze dne 6. dubna 2010 o tržní praxi a ochraně spotřebitele) (Belgisch Staatsblad, 12. dubna, s. 20803) (dále jen „zákon o tržní praxi“) stanoví:

„Ve smlouvách uzavřených mezi podnikem a spotřebitelem se v každém případě považují za zneužívající ty klauzule a podmínky nebo kombinace klauzulí a podmínek, jejichž cílem je:

[...]

[...]

[...]“

15

Článek 75 odst. 1 zákona o tržní praxi stanoví:

„Všechny zneužívající klauzule jsou neplatné.

Smlouva je nadále závazná pro smluvní strany, pokud může obstát bez zneužívajících klauzulí.

Spotřebitel se nemůže vzdát práv, která mu jsou přiznána touto částí zákona.“

16

Při kontrolách prováděných v září a říjnu 2013 bylo zjištěno, že G. Demey cestoval v Belgii vlakem čtyřikrát bez přepravního dokladu. Vlakový kontrolor vyzval G. Demeye, aby napravil situaci tím, že ve lhůtě čtrnácti dnů uhradí cenu jízdenky ve výši 11,20 zvýšenou o 8 eur, a sice celkem 19,20 eur za jednu jízdu. Grégory Demey nenapravil svou situaci ve lhůtách, které mu byly stanoveny, ani neodpověděl na výzvy zaslané společností SNCB.

17

SNCB podala tudíž k Vredegerecht te leper (smírčí soud v Ypres, Belgie) návrh na zahájení řízení proti G. Demeyemu a domáhala se uhrazení dodatečné paušální náhrady škody ve výši 800 eur, a sice 200 eur za jednu jízdu uskutečněnou bez přepravního dokladu, a to namísto původní administrativní přirážky ve výši 8 eur za jednu jízdu.

18

SNCB tvrdí, že paušální náhrada škody ve výši 200 eur za jednu jízdu je odůvodněna přestupky, kterých se G. Demey dopustil. Podle SNCB chybí v projednávaném případě souhlas nezbytný k existenci přepravní smlouvy, jelikož G. Demey jednal v rozporu s právními předpisy, když úmyslně cestoval vlakem bez přepravního dokladu. Má za to, že se na něj tudíž nemůže vztahovat právní ochrana, kterou mu jakožto spotřebiteli poskytují zejména články 74 a 75 zákona o tržní praxi.

19

Grégory Demey tvrdí, že se na něj vztahuje právní ochrana poskytovaná čl. 74 body 17 a 24 tohoto zákona, jelikož podle čl. 6 odst. 2 poslední věty přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 platí, že chybí-li přepravní doklad, není tím dotčena existence a platnost smlouvy.

20

Předkládající soud konstatuje, že argumentace G. Demeye je založena na existenci smluvního vztahu mezi ním a společností SNCB. Má naproti tomu za to, že tvrzení společnosti SNCB předpokládá, že G. Demey se dopustil jednání, které je v rozporu s právními předpisy. Tento soud si proto klade otázku, zda se v projednávaném případě jedná o přepravní smlouvu mezi G. Demeyem a uvedenou přepravní společností ve smyslu tohoto čl. 6 odst. 2 poslední věty, a zda tedy může uplatnit ustanovení zákona o tržní praxi, která vycházejí z existence takové smlouvy.

21

Za těchto okolností se vredegerecht te Ieper (smírčí soud v Ypres) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání čl. 6 odst. 2 [poslední věta] [přípojku A obsaženého v] přílo[ze] I [nařízení č. 1371/2007] ustanovením belgického vnitrostátního přestupkového práva, která jsou [citována v bodech 10 až 13 tohoto rozsudku], na jejichž základě se cestující v železniční přepravě bez přepravního dokladu, který nenapraví situaci ve lhůtách stanovených právní úpravou, dopouští přestupku, který vylučuje jakýkoliv smluvní vztah mezi přepravní společností a cestujícím v železniční přepravě, takže se cestující v železniční přepravě nemůže dovolávat ustanovení o právní ochraně v oblasti evropského a belgického vnitrostátního práva, která jsou založena na tomto (výlučném) smluvním vztahu se spotřebitelem [...]?“

22

Podstatou otázky předkládajícího soudu položené Soudnímu dvoru je, zda čl. 6 odst. 2 poslední věta přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním ustanovením, která stanovují, že osoba, která cestuje vlakem bez přepravního dokladu určeného k tomuto účelu a nenapraví situaci ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními, není ve smluvním vztahu se železničním podnikem.

23

Ve sporu v původním řízení se účastníci řízení neshodují na tom, zda je na základě tohoto ustanovení smlouva uzavřena, jakmile osoba cestuje vlakem bez ohledu na to, zda má přepravní doklad určený k tomuto účelu, či nikoli. Je tudíž třeba určit, zda čl. 6 odst. 2 přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 upravuje podmínky uzavírání přepravní smlouvy.

24

Je třeba uvést, že článek 4 nařízení č. 1371/2007, nadepsaný „Přepravní smlouva“, stanoví, že uzavírání přepravní smlouvy se řídí oddíly II a III přípojku A obsaženého v příloze I tohoto nařízení. Tato ustanovení však neupravují podrobně podmínky uzavírání takové smlouvy.

25

Článek 6 odst. 2 přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 totiž stanoví, že „[p]řepravní smlouva se zaznamenává v jednom nebo ve více přepravních dokladech, které se vydají cestujícímu. Chybí-li přepravní doklad, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence a platnost přepravní smlouvy, která bez újmy ustanovení článku 9 podléhá těmto Jednotným právním předpisům“.

26

Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že toto ustanovení předpokládá existenci přepravní smlouvy, která byla předtím uzavřena, a týká se pouze důkazu o existenci takové smlouvy, jež se zaznamenává v jednom nebo ve více přepravních dokladech. Druhá věta uvedeného ustanovení se vztahuje k případům, v nichž cestující v železniční přepravě není schopen předložit přepravní doklad, nebo v nichž je doklad neplatný a v těchto případech stanoví, že není dotčena existence a platnost přepravní smlouvy, aniž upřesňuje pravidla, podle nichž musí být přepravní smlouva uzavřena.

27

Konkrétně chybějící přepravní doklad uvedený v této druhé větě musí být vykládán jen tak, že přepravní smlouva byla předtím uzavřena a cestující není schopen předložit důkaz, že nabyl přepravní doklad, jinak by byla první věta uvedeného ustanovení zbavena veškerého užitečného účinku.

28

Podle čl. 6 odst. 1 přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 zavazuje přepravní smlouva dopravce k přepravě cestujícího a případně zavazadel a vozidel na místo určení. Toto ustanovení rovněž vychází z předpokladu, že přepravní smlouva byla předtím uzavřena, avšak neupřesňuje, jakým způsobem měla být tato smlouva uzavřena.

29

Článek 6 odst. 3 tohoto přípojku A rovněž stanoví jen to, že přepravní doklad slouží až do prokázání opaku jako doklad o uzavření a obsahu přepravní smlouvy.

30

Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 2 uvedeného přípojku nemůže být vykládán tak, že upravuje podmínky uzavírání přepravní smlouvy.

31

Tento závěr potvrzuje analýza kontextu, jehož součástí je toto ustanovení.

32

Podle článku 9 přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007, na který odkazuje čl. 6 odst. 2 tohoto přípojku, je cestující totiž povinen mít od počátku cesty platný přepravní doklad a předložit jej při kontrole přepravních dokladů. Tento článek 9 stanoví rovněž, že všeobecné přepravní podmínky mohou stanovit, že cestující, který se neprokáže platným přepravním dokladem, je povinen uhradit kromě jízdného přirážku nebo také, že cestující, který odmítne ihned uhradit jízdné nebo přirážku, může být vyloučen z přepravy. Toto ustanovení stanoví tedy jen sankce, které mohou být uloženy cestujícímu, který neměl přepravní doklad a později situaci nenapravil, a neobsahuje žádný údaj o podmínkách uzavírání přepravní smlouvy.

33

To platí také pro další ustanovení uvedená v hlavě II přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007. Článek 8 tohoto přípojku A v odstavci 1 stanoví, že nestanoví-li dohoda mezi cestujícím a dopravcem jinak, platí se přepravné předem. Článek 7 tohoto přípojku se týká přepravního dokladu, článek 10 uvedeného přípojku A se vztahuje k dodržování předpisů orgánů státní správy a článek 11 téhož přípojku A k odřeknutí a zpoždění vlaku.

34

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že čl. 6 odst. 2 přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 nemůže být vykládán v tom smyslu, že upravuje podmínky uzavírání přepravní smlouvy, jelikož tyto podmínky jsou upraveny relevantními vnitrostátními ustanoveními.

35

Vzhledem k výše uvedenému je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že čl. 6 odst. 2 poslední věta přípojku A obsaženého v příloze I nařízení č. 1371/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním ustanovením, která stanovují, že osoba, jež cestuje vlakem bez přepravního dokladu určeného k tomuto účelu a nenapraví situaci ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními, není ve smluvním vztahu se železničním podnikem.

36

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 6 odst. 2 poslední věta přípojku A k úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980, ve znění pozměňovacího protokolu k úmluvě o mezinárodní železniční přepravě ze dne 3. června 1999, který je obsažen v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním ustanovením, která stanovují, že osoba, jež cestuje vlakem bez přepravního dokladu určeného k tomuto účelu a nenapraví situaci ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními, není ve smluvním vztahu se železničním podnikem.