—

za lotyšskou vládu I. Kalniņšem a G. Bambāne, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi A. Saukou a A. Caeirosem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu podpoložek 1517 90 91 a 1518 00 31 kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011 (Úř. věst. L 282, s. 1, dále jen „KN“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi SIA „Oniors Bio“ (dále jen „Oniors Bio“) a Valsts ieņēmumu dienests (lotyšská daňová správa, dále jen „VID“) ve věci sazebního zařazení směsi stálých, surových, tekutých rostlinných olejů (88 % z oleje z řepky olejky a 12 % z oleje ze slunečnicových semen).

3

KN upravuje celní zařazení zboží dováženého do Evropské unie. KN je založena na harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží (dále jen „HS“), který byl vypracován Radou pro celní spolupráci, nyní Světovou celní organizací (WCO), a zaveden mezinárodní úmluvou uzavřenou v Bruselu dne 15. prosince 1950, na jejímž základě vznikla výše zmíněná Rada. HS byl zaveden mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží (dále jen „úmluva o HS“), uzavřenou v Bruselu dne 14. června 1983, která byla společně s protokolem o její změně ze dne 24. června 1986 schválena jménem Evropského hospodářského společenství rozhodnutím Rady 87/369/EHS ze dne 7. dubna 1987 (Úř. věst. L 198, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 288). KN přejímá z HS šestimístné číselné kódy vztahující se k číslům a položkám a až sedmé a osmé číslo představují její další úrovně třídění.

4

Podle článku 12 nařízení č. 2658/87 přijme Evropská komise každoročně nařízením úplnou verzi KN, jakož i odpovídající všeobecné a smluvní celní sazby společného celního sazebníku vyplývající z opatření přijatých Radou Evropské unie nebo Komisí. Toto nařízení se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie nejpozději dne 31. října a použije se ode dne 1. ledna následujícího roku.

5

Na skutkový stav v původním řízení se použije znění KN z roku 2012 vycházející z nařízení č. 1006/2001, jak také vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru.

6

První část KN obsahuje soubor úvodních ustanovení. V této části v rámci hlavy I, věnované všeobecným pravidlům, oddíl A, nadepsaný „Všeobecná pravidla pro výklad kombinované nomenklatury“, stanoví:

„Zařazení zboží do [KN] se řídí těmito zásadami:

7

Část druhá KN obsahuje třídu III, nadepsanou „Živočišné nebo rostlinné tuky a oleje a výrobky vzniklé jejich štěpením; upravené jedlé tuky; živočišné nebo rostlinné vosky“. Tato třída obsahuje kapitolu 15, která nese totožný název.

8

Uvedená kapitola 15 zahrnuje zejména následující sazební čísla, položky a podpoložky:

[...]

[...]

1517 90 91 – – – Rostlinné oleje stálé, tekuté, smíšené.“

9

Číslo 1518 KN se skládá z těchto částí:

10

V poznámce 3 ke kapitole 15 KN se uvádí:

„Do čísla 1518 nepatří tuky, oleje nebo jejich frakce pouze denaturované; tyto výrobky se zařazují do čísel, do kterých patří odpovídající nedenaturované tuky a oleje a jejich frakce.“

11

Vysvětlivky k HS byly vypracovány WCO v souladu s ustanoveními mezinárodní úmluvy o HS ze dne 14. června 1983 a zveřejňují se ve dvou úředních jazycích WCO, tedy ve francouzštině a angličtině. Vysvětlivka k HS ke kapitole 15 ve francouzské jazykové verzi uvádí zejména následující:

„Výraz ‚tuky a oleje a jejich frakce pouze denaturované‘ uvedený v poznámce 3 této kapitoly znamená tuky nebo oleje a jejich frakce, ke kterým se přidává za účelem znemožnění jejich lidského požívání denaturační prostředek jako je rybí tuk, fenoly, minerální oleje, terpentýnová silice, toluen, methyl – hydroxybenzoát (silice z hruštice nebo líbavky), rozmarýnový olej. Tyto látky se přidávají v malých množstvích (obvykle nejvýše 1 %) v takovém poměru, že tuky nebo oleje a jejich frakce např. žluknou, kysnou, jsou dráždivé, hořknou. Je však třeba poznamenat, že poznámka 3 této kapitoly se nepoužije na směsi či denaturované přípravky z tuků či olejů nebo jejich frakcí (č. 15.18).“

12

Článek 13 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005 (Úř. věst. L 117, s. 13; dále jen „celní kodex“) stanoví:

„1.   Celní orgány mohou v souladu s podmínkami stanovenými v platných předpisech provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného používání celních předpisů a jiných právních předpisů upravujících vstup, výstup, tranzit, přepravu a zvláštní použití zboží přemísťovaného mezi celním územím Společenství a třetími zeměmi a přítomnost zboží, které není zbožím Společenství. Stanoví-li tak mezinárodní dohoda, mohou být celní kontroly pro účely řádného používání právních předpisů Společenství prováděny ve třetích zemích.

[...]

3.   Provádějí-li kontroly jiné orgány než celní, provádějí je v úzké spolupráci s celními orgány, pokud možno ve stejnou dobu a na stejném místě.

[...]“

13

Článek 62 celního kodexu stanoví:

„1.   Písemné celní prohlášení musí být podáno na tiskopise odpovídajícím úřednímu vzoru předepsanému pro tento účel. Musí být podepsáno a obsahovat veškeré náležitosti nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení.

2.   K celnímu prohlášení musí být připojeny všechny doklady, jejichž předložení je nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení.“

14

Článek 68 celního kodexu stanoví:

„Za účelem ověření přijatých celních prohlášení mohou celní orgány

15

Článek 71 celního kodexu stanoví:

„1.   Výsledek ověření celního prohlášení je podkladem pro použití celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno.

2.   Není-li celní prohlášení ověřováno, opírá se použití předpisů uvedených v odstavci 1 o údaje uvedené v celním prohlášení.“

16

Článek 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), stanoví:

„1.   Toto nařízení obsahuje základní ustanovení umožňující zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, pokud jde o potraviny, zejména s přihlédnutím k rozmanitosti nabídky potravin včetně tradičních výrobků, a současně zajišťovat účinné fungování vnitřního trhu. Stanoví jednotné zásady a povinnosti, prostředky pro vytvoření silné vědecké základny, účinná organizační opatření a postupy, z nichž se má vycházet při rozhodování v otázkách bezpečnosti potravin a krmiv.“

17

Článek 2 odst. 1 nařízení č. 178/2002 stanoví, že pro účely tohoto nařízení, se „potravinou“ rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat.

18

Článek 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002 stanoví:

„1.   Potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná.

2.   Potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za

19

Dne 16. března 2012 podala Oniors Bio u VID dvě celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu určitého množství směsi stálých, surových, tekutých rostlinných olejů složené z 88 % z oleje z řepky olejky a z 12 % z oleje ze slunečnicových semen vyrobených v Bělorusku. V těchto celních prohlášeních zařadila Oniors Bio dotyčný výrobek do podpoložky 1518 00 31 KN.

20

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle informací sdělených výrobcem nebylo zboží, které dovezla Oniors Bio, určeno k použití jako potravina, ale bylo určeno výhradně pro technickou potřebu. Z důvodu použitého technologického procesu výroby dotčené směsi olejů totiž nelze vyloučit přítomnost škodlivých látek v konečném výrobku, a to zejména toluenu, který je denaturačním prostředkem.

21

Oniors Bio rovněž předložila VID posudek lotyšského střediska pro ověřování (Latvijas Sertifikācijas Centrs), z kterého vyplývá, že dotyčné zboží obsahovalo 1,4 % toluenu, což jej činilo nepoživatelným. Předkládající soud kromě toho uvádí, že použití tohoto zboží nebylo povoleno při výrobě potravin. Podle předkládajícího soudu nebyl konečně předložen žádný důkaz, který by, byť i nepřímo, mohl potvrdit případné podvodné jednání nebo podvodný úmysl výrobce a Oniors Bio, kteří by takto postupovali s cílem vyhnout se placení dovozního cla nebo daní, ke kterým byli povinováni.

22

VID poté, co provedla kontrolu dováženého zboží a rozbor odebraných vzorků, konstatovala dvěma posudky ze dne 27. března 2012, že zboží je třeba zařadit do podpoložky 1517 90 91 KN. VID následně na základě těchto posudků přijala dne 29. března 2012 dvě rozhodnutí, kterými bylo navýšeno dovozní clo a daň z přidané hodnoty uložené Oniors Bio.

23

Proti těmto rozhodnutím podala Oniors Bio stížnost ke generální ředitelce VID. Vzhledem k tomu, že stížnost byla zamítnuta, podala Oniors Bio proti rozhodnutím žalobu k Administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud). Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 7. května 2013.

24

Oniors Bio podala proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.

25

Předkládající soud uvádí, že za účelem přezkoumání věci s její plnou znalostí vyzval k účasti na řízení potravinový a veterinární úřad (Pārtikas un veterinārais dienests, dále jen „PVD“), aby v mezích své působnosti předložil posudek k otázkám vzneseným ve věci projednávané před předkládajícím soudem. PVD, který vycházel ve svém posudku z informací poskytnutých výrobcem dotyčného výrobku a z dokladů doprovázejících tento výrobek, učinil závěr, že se nejednalo o výrobek určený k použití jako potravina nebo určený k výrobě pro lidské požívání a nemohl být k takovým účelům použit.

26

Předkládající soud má s ohledem na informace poskytnuté výrobcem výrobku a na posudky lotyšského střediska pro ověřování a PVD za to, že zařazení směsi olejů, kterou dovezla Oniors Bio, pod podpoložku 1517 90 91 KN vyvolává důvodné pochybnosti. Pochybnosti předkládajícího soudu vycházejí z toho, že v projednávané věci nedošlo k cílenému jednání, jaké bylo předmětem zkoumání v rozsudku Evroetil (C‑503/10, EU:C:2011:872), spočívajícímu v přidání denaturačních prostředků nebo jiných škodlivých látek do dotčeného produktu s cílem učinit jej trvale nevhodným k použití v potravinách. Kromě toho je pro předkládající soud dodatečným zdrojem pochybností o patřičném zařazení dotčeného zboží i skutečnost, že VID neučinil závěr o přítomnosti škodlivých látek ve vzorcích odebraných z dovezeného zboží.

27

Za těchto podmínek se Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28

Úvodem je třeba připomenout, že rozhoduje-li Soudní dvůr v řízení o předběžné otázce ve věci sazebního zařazení, spočívá jeho úloha spíše v tom, že vnitrostátnímu soudu objasní kritéria, jejichž uplatnění posledně uvedenému soudu umožní dotčené výrobky správně zařadit v KN, než v tom, že zařazení provede samotný Soudní dvůr, a to tím spíše že k tomu nutně nemá k dispozici všechny potřebné údaje. Vnitrostátní soud se tak v každém případě k provedení tohoto zařazení jeví jako povolanější (viz rozsudek Lukoyl Neftohim Burgas, C‑330/13, EU:C:2014:1757, bod 27 a citovaná judikatura).

29

Předkládajícímu soudu tedy přísluší provést zařazení výrobků dotčených v původním řízení s ohledem na odpovědi, které na položené otázky poskytne Soudní dvůr.

30

Je třeba rovněž zdůraznit, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny (rozsudek Lukoil Neftohim Burgas, C‑330/13, EU:C:2014:1757, bod 29 a citovaná judikatura).

31

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podstatou sedmi otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je to, zda KN musí být vykládána v tom smyslu, že za tím účelem, aby bylo možno určit, jestli taková směs rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení, musí být zařazena jako poživatelná směs rostlinných olejů pod podpoložku 1517 90 91 KN, nebo jako nepoživatelná směs rostlinných olejů pod podpoložku 1518 00 31 KN, je třeba vzít v úvahu následující skutečnosti:

32

V tomto ohledu je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle které platí, že v zájmu právní jistoty a usnadnění kontrol je rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží třeba hledat obecně v jeho objektivních charakteristických znacích a vlastnostech, jak jsou definovány zněním čísla KN a poznámek k třídám nebo kapitolám (rozsudek Delphi Deutschland, C‑423/10, EU:C:2011:315, bod 23 a citovaná judikatura).

33

Podle stejně tak ustálené judikatury může být objektivním kritériem, jímž se řídí zařazení zboží, účel použití výrobku, pokud je vlastní tomuto výrobku, což musí být možné posoudit v závislosti na objektivních charakteristických znacích a vlastnostech výrobku (viz rozsudky Agroferm, C‑568/11, EU:C:2013:407, bod 41, a Oliver Medical, C‑547/13, EU:C:2015:139, bod 47). Nicméně účel použití výrobku je relevantním kritériem pouze tehdy, pokud zařazení nelze provést pouze na základě objektivních charakteristických znaků a vlastností výrobku (viz rozsudek Skoma-Lux, C‑339/09, EU:C:2010:781, bod 47).

34

Jak v této souvislosti vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, výrobek dotčený v původním řízení je směsí stálých, surových, tekutých rostlinných olejů složenou z 88 % z oleje z řepky olejky a z 12 % z oleje ze slunečnicových semen. Podle informací poskytnutých výrobcem není tato směs určena k lidskému užívání vzhledem k tomu, že s ohledem na použitý technologický proces výroby u ní nelze vyloučit přítomnost škodlivých látek, zejména toluenu.

35

Jak v této souvislosti vyplývá ze znění čísla 1517 KN, toto číslo vedle „margarínu“ obsahuje „jedlé směsi nebo přípravky ze živočišných nebo rostlinných tuků nebo z olejů nebo frakcí různých tuků nebo olejů této kapitoly, jiné než jedlé tuky nebo oleje nebo jejich frakce čísla 1516“.

36

Ze znění čísla 1518 KN vyplývá, že obsahuje „živočišné nebo rostlinné tuky a oleje a jejich frakce, vařené, oxidované, dehydratované, sířené, foukané, polymerované za tepla ve vakuu nebo v inertním plynu nebo jinak chemicky upravené, jiné než uvedené v čísle 1516“; stejně jako „směsi nebo přípravky z nepoživatelných živočišných nebo rostlinných tuků nebo olejů nebo z frakcí různých tuků nebo olejů této kapitoly, jinde neuvedené ani nezahrnuté“.

37

Směs z oleje ze slunečnicových semen a z oleje z řepky olejky dotčená v původním řízení nepatří do čísla 1516 KN, protože se neskládá z živočišných nebo rostlinných tuků nebo olejů a jejich frakcí, částečně nebo zcela hydrogenovaných, interesterifikovaných, reesterifikovaných nebo elaidinizovaných, též rafinovaných, ale jinak neupravených, a je proto třeba uzavřít, že patří buď pod číslo 1517 KN, nebo pod číslo 1518 KN, neboť tato dvě čísla se vztahují na směsi rostlinných olejů, přičemž zařazení směsi pod to či ono číslo závisí na otázce, zda se jedná o směs poživatelnou, nebo nepoživatelnou, jak bylo uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku. Kapitola 15 KN, která v tomto ohledu přejímá rozlišení zavedené v kapitole 15 HS, totiž rozlišuje poživatelné směsi z rostlinných olejů, které řadí pod číslo 1517 KN, a nepoživatelné směsi z rostlinných olejů, které řadí pod číslo 1518 KN.

38

V této souvislosti je třeba poukázat na to, že poznámka č. 3 ke kapitole 15 KN, která přejímá znění poznámky 3 ke kapitole 15 HS, upřesňuje, že do čísla 1518 KN „nepatří tuky a oleje pouze denaturované, tyto výrobky se zařazují do čísel, do kterých patří odpovídající nedenaturované tuky a oleje.“ Vysvětlivka k HS, která se týká kapitoly 15, přitom uvádí, že výraz „tuky a oleje a jejich frakce pouze denaturované“ uvedený ve zmíněné poznámce 3 znamená „tuky nebo oleje a jejich frakce, ke kterým se přidává za účelem znemožnění jejich lidského požívání denaturační prostředek“, jako je zejména toluen. Poslední věta výše uvedené vysvětlivky dále uvádí, že se poznámka 3 ke kapitole 15 HS nepoužije na směsi nebo denaturované přípravky z tuků či olejů.

39

Z výše uvedených úvah vyplývá, že pro účely označení takové směsi rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení, za směs „nepoživatelnou“ a pro účely jejího zařazení pod podpoložku 1518 00 31 KN není nezbytné, aby byla cíleným jednáním v průběhu procesu výroby učiněna trvale nevhodnou k použití v potravinách. Postačuje, že se řadí pod nepoživatelné směsi vzhledem ke svým objektivním charakteristickým znakům a vlastnostem, jakož i vzhledem k účelu použití, který z nich vyplývá.

40

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že rozsudek Evroetil (C‑503/10, EU:C:2011:872), na který poukázal předkládající soud, sám o sobě nemůže změnit toto zjištění. Věc, v níž byl vydán tento rozsudek, se totiž týkala pojmu „denaturace“, a nikoliv rozdílu mezi směsí poživatelnou a nepoživatelnou. V uvedené věci Soudní dvůr určil, že výrobek, který nebyl denaturován jedním z postupů stanovených v použitelném ustanovení, nemohl být osvobozen od spotřební daně dotčené ve věci v původním řízení, i když by tento výrobek obsahoval látky, v důsledku kterých není vhodný k lidské spotřebě (v tomto smyslu viz rozsudek Evroetil, C‑503/10, EU:C:2011:872, bod 66). V projednávané věci se však znění podpoložky 1518 00 31 KN nevztahuje pouze na směsi rostlinných olejů denaturovaných podle určitých metod, ale obecně na nepoživatelné směsi rostlinných olejů.

41

Pokud jde dále o rozlišení mezi poživatelnou směsí rostlinných olejů, která by mohla být zařazena pod podpoložku 1517 90 91 KN, a nepoživatelnou směsí rostlinných olejů zařazenou do podpoložky 1518 00 31 KN, je třeba připomenout, že toto rozlišení spočívá v účelu použití uvedené směsi, a to jako poživatelné, nebo nepoživatelné, jak bylo uvedeno v bodě 37 tohoto rozsudku.

42

Za účelem zjištění, zda má být taková směs zařazena jako poživatelná, nebo nepoživatelná, je třeba vzít v úvahu veškeré relevantní skutečnosti týkající se objektivních charakteristických znaků a vlastností, které jsou jí vlastní. Předložení důkazu, že dotčený výrobek je určen pro účely uvedené v celním prohlášení, které předkládá příslušným celním orgánům, přísluší dovozci v okamžiku dovozu (obdobně viz rozsudek Oliver Medical, C‑547/13, EU:C:2015:139, bod 51).

43

V tomto ohledu je třeba uvést, že relevantní skutečností je to, že vzhledem k charakteristikám postupu její výroby nelze vyloučit přítomnost škodlivých látek na lidské zdraví ve směsi rostlinných olejů, a tato skutečnost může odůvodnit zařazení takové směsi jako „nepoživatelné“, tedy zařazení pod číslo 1518 KN, a zejména je-li složena ze surových rostlinných olejů, její zařazení pod podpoložku 1518 00 31.

44

Pokud jde o důkazní materiály týkající se objektivních charakteristických znaků a vlastností takové směsi rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení, je třeba uvést, že písemné informace od výrobce výrobku jsou podle čl. 68 písm. a) celního kodexu údajem, který je třeba vzít v úvahu za účelem ověření celního prohlášení pro propuštění do volného oběhu a zařazení dotčeného zboží do patřičného čísla KN.

45

Předkládající soud si nicméně klade otázku, jakým způsobem lze informace poskytnuté výrobcem, které se týkají takové směsi rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení, uvést do souladu s výsledky rozboru vzorků odebraných z této směsi a analyzovaných celními orgány, které neprokázaly přítomnost látek škodlivých pro lidské zdraví.

46

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 68 písm. b) celního kodexu mohou celní orgány za účelem ověření přijatých celních prohlášení kontrolovat dotyčné zboží a případně za účelem hloubkové kontroly nebo analýzy odebírat vzorky. Podle čl. 71 odst. 1 celního kodexu jsou výsledky ověření celního prohlášení pro propuštění do volného oběhu podkladem pro použití celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je dotčené zboží propuštěno, tedy jsou mimo jiné podkladem pro zařazení zboží do KN.

47

Z těchto ustanovení vyplývá, že v případě, kdy se pro dotyčné zboží předkládá celní prohlášení pro propuštění do volného oběhu jako nepoživatelné směsi rostlinných olejů, ale kdy rozbor vzorků odebraných z této směsi příslušnými celními orgány neprokázal přítomnost žádné látky škodlivé pro lidské zdraví, jsou tyto orgány oprávněny zařadit takové zboží pod číslo KN, které se vztahuje na poživatelné směsi rostlinných olejů, jako je v projednávaném případě číslo 1517 KN, pokud neexistují jiné poznatky, z kterých vyplývá, že dané zboží není ze své podstaty a na základě objektivních znaků určeno pro použití jako potravina.

48

Takové informace, jako jsou informace poskytnuté výrobcem směsi rostlinných olejů dotčené v původním řízení, podle kterých vzhledem k procesu výroby takové směsi nelze vyloučit přítomnost látek škodlivých pro lidské zdraví, jsou však právě tím poznatkem, z kterého může vyplynout, že dotyčná směs nemůže být zařazena jako „poživatelná“. Tyto informace nelze automaticky zpochybnit samotnými výsledky analýzy vzorků, které neprokázaly přítomnost škodlivých látek, neboť taková přítomnost v dotyčné směsi rostlinných olejů není jistá, ale pouze možná.

49

Nelze zajisté popřít, že takové výsledky analýzy vzorků směsi rostlinných olejů, jako jsou výsledky získané VID ve věci v původním řízení, mohou vyvolat pochybnost o správnosti a spolehlivosti informací získaných od výrobce a uvedených v celním prohlášení pro propuštění do volného oběhu, pokud jde o možnou přítomnost látek škodlivých pro lidské zdraví v dotyčné směsi. V takovém případě celní orgány mohou na základě čl. 68 písm. a) celního kodexu přistoupit k dalším kontrolám a požadovat, aby jim deklarant předložil další doklady potvrzující či vyvracející správnost informací od výrobce a údajů uvedených v celním prohlášení, a zabránit tímto způsobem všem případným pokusům o daňové úniky.

50

Pokud však neexistují takové poznatky a další doklady způsobilé zpochybnit správnost informací poskytnutých výrobcem směsi rostlinných olejů dotčené v původním řízení a údajů uvedených v celním prohlášení pro propuštění do volného oběhu, celní orgány se pro účely zařazení směsi pod číslo KN, které zahrnuje poživatelné výrobky, jakým je v projednávané věci číslo 1517, nemohou spoléhat pouze na nepřítomnost škodlivých látek ve vzorcích směsi rostlinných olejů, které odebraly a analyzovaly.

51

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá, že ve věci v původním řízení existují poznatky způsobilé zpochybnit pravdivost informací, které se týkají procesu výroby směsi rostlinných olejů dovezených žalobkyní v původním řízení. Jak dále bylo uvedeno v bodě 21 tohoto rozsudku, předkládající soud uvádí, že neexistuje žádný důkaz podvodného chování výrobce dotčeného zboží nebo žalobkyně v původním řízení. V každém případě je věcí předkládajícího soudu, aby rozhodl, zda takové poznatky existují.

52

Konečně pokud jde o případnou relevanci posudku vnitrostátního orgánu příslušného ve věci uplatňování předpisů potravinového práva, zejména nařízení č. 178/2002, na které poukázal předkládající soud, pro účely sazebního zařazení takového zboží, jako je zboží dotčené v původním řízení, je třeba zdůraznit, že sazební zařazení zboží ke dni jeho proclení zajišťují vnitrostátní celní orgány, které používají pro tyto účely ustanovení KN a celního kodexu.

53

Z článku 1 odst. 1 samotného nařízení č. 178/2002 vyplývá, že pokud jde o potraviny, toto nařízení zajišťuje vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, a tedy sleduje jiný účel.

54

Kromě toho ze znění ustanovení čl. 2 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002 ve vzájemném spojení vyplývá, že pojem „potravina“ ve smyslu tohoto nařízení může zahrnout také výrobky poškozující zdraví nebo nevhodné k lidské spotřebě, jejichž uvedení na trh je zakázáno.

55

Z toho vyplývá, že posudek vnitrostátního orgánu příslušného ve věci uplatňování předpisů potravinového práva, podle kterého je taková směs rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení, nevhodná k lidské spotřebě, nemůže být sám o sobě směrodatným pro odůvodnění zařazení této směsi jako „nepoživatelné“, tedy zařazení pod číslo 1518 KN.

56

Samo zařazení takové směsi jako „poživatelné“ pro účely použití KN a výběru patřičného cla totiž neznamená její automatické propuštění na trh jako výrobku určeného k lidské spotřebě. Jak již bylo uvedeno, čl. 14 nařízení č. 178/2002 zakazuje uvedení „potraviny“ na trh, není-li bezpečná, tedy je-li škodlivá pro zdraví nebo nevhodná k lidské spotřebě. Posudek vnitrostátního orgánu příslušného v oblasti potravinářství, z něhož vyplývá, že taková směs rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení není vhodná k lidské spotřebě, je nicméně jedním z podkladů, které musí vzít v úvahu příslušný vnitrostátní orgán nebo soud při řazení této směsi do patřičného čísla KN (obdobně viz rozsudek Oliver Medical, C‑547/13, EU:C:2015:139, bod 53).

57

Ve světle výše uvedeného je třeba na položené otázky odpovědět tak, že KN musí být vykládána v tom smyslu, že za účelem určení, zda taková směs rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení, musí být zařazena jako poživatelná směs rostlinných olejů do podpoložky 1517 90 91 KN, nebo jako nepoživatelná směs rostlinných olejů do podpoložky 1518 00 31 KN, je třeba vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu v rozsahu, v němž se jedná o objektivní charakteristické znaky a vlastnosti, které jsou tomuto výrobku vlastní. Z relevantních skutečností, které mohou být důvodem pro zařazení takové směsi jako „nepoživatelné“, je třeba posoudit informace uvedené výrobcem této směsi v celním prohlášení, podle nichž nelze vyloučit vzhledem k charakteristikám postupu její výroby přítomnost škodlivých látek v uvedené směsi. To, že analýza vzorků odebraných ze směsi rostlinných olejů neprokázala přítomnost žádné škodlivé látky, není v tomto ohledu samo o sobě s to zpochybnit zařazení dotyčné směsi jako „nepoživatelné“. Takový důsledek předpokládá zpochybnění správnosti informací týkajících se procesu výroby dotyčné směsi, které poskytl výrobce a jsou uvedeny v celním prohlášení podle ustanovení článků 62, 68 a 71 celního kodexu, k čemuž by bylo zapotřebí dalších relevantních důkazů.

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Kombinovaná nomenklatura uvedená v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011, musí být vykládána v tom smyslu, že za účelem určení toho, zda taková směs rostlinných olejů, jako je směs dotčená v původním řízení, musí být zařazena jako poživatelná směs rostlinných olejů do podpoložky 1517 90 91 KN, nebo jako nepoživatelná směs rostlinných olejů do podpoložky 1518 00 31 KN, je třeba vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu v rozsahu, v němž se týkají objektivních charakteristických znaků a vlastností, které jsou tomuto výrobku vlastní. Z relevantních skutečností, které mohou být důvodem pro zařazení takové směsi jako „nepoživatelné“, je třeba posoudit informace poskytnuté výrobcem této směsi v celním prohlášení, podle nichž nelze vyloučit vzhledem k charakteristikám postupu její výroby přítomnost škodlivých látek v této směsi. To, že analýza vzorků odebraných ze směsi rostlinných olejů neprokázala přítomnost žádné škodlivé látky, není v tomto ohledu samo o sobě s to zpochybnit zařazení dotyčné směsi jako „nepoživatelné“. Takový důsledek předpokládá zpochybnění správnosti informací týkajících se procesu výroby dotyčné směsi, které poskytl výrobce a jsou uvedeny v celním prohlášení podle ustanovení článků 62, 68 a 71 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, k čemuž by bylo zapotřebí dalších relevantních důkazů.