Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62015CA0579

    Věc C-579/15: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 29. června 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Amsterdam – Nizozemsko) – Výkon evropského zatýkacího rozkazu vydaného proti Danielu Adamovi Popławskému „Řízení o předběžné otázce — Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV — Evropský zatýkací rozkaz a postupy předávání mezi členskými státy — Důvody, pro které je možné odmítnout výkon — Článek 4 bod 6 — Závazek vykonávajícího členského státu vykonat trest v souladu s jeho vnitrostátním právem — Provedení — Povinnost konformního výkladu“

    Úř. věst. C 283, 28.8.2017, p. 3–4 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    28.8.2017   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 283/3


    Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 29. června 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank Amsterdam – Nizozemsko) – Výkon evropského zatýkacího rozkazu vydaného proti Danielu Adamovi Popławskému

    (Věc C-579/15) (1)

    („Řízení o předběžné otázce - Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Evropský zatýkací rozkaz a postupy předávání mezi členskými státy - Důvody, pro které je možné odmítnout výkon - Článek 4 bod 6 - Závazek vykonávajícího členského státu vykonat trest v souladu s jeho vnitrostátním právem - Provedení - Povinnost konformního výkladu“)

    (2017/C 283/04)

    Jednací jazyk: nizozemština

    Předkládající soud

    Rechtbank Amsterdam

    Účastníci původního řízení

    Daniel Adam Popławski

    Za přítomnosti: Openbaar Ministerie

    Výrok

    1)

    Článek 4 bod 6 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy musí být vykládán v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu provádějícím toto ustanovení, které v případě, kdy jiný členský stát žádá o předání cizího státního příslušníka, který má na území tohoto členského státu povolení k pobytu na dobu neurčitou, za účelem výkonu trestu odnětí svobody uloženého tomuto státnímu příslušníkovi pravomocným soudním rozhodnutím, zaprvé nepovolují takové předání a zadruhé se omezují na stanovení povinnosti justičních orgánů prvního členského státu oznámit justičním orgánům druhého členského státu, že jsou připraveny zajistit výkon tohoto rozsudku, aniž by bylo v den odmítnutí předání zaručeno skutečné zajištění výkonu a aniž by navíc v případě, že se následně ukáže toto zajištění jako nemožné, mohlo být toto odmítnutí zpochybněno.

    2)

    Ustanovení rámcového rozhodnutí 2002/584 nemají přímý účinek. Nicméně příslušný vnitrostátní soud je povinen, při zohlednění veškerého vnitrostátního práva a za použití metod výkladu jím uznaných, vyložit vnitrostátní ustanovení dotčená v původním řízení v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu tohoto rámcového rozhodnutí, což v projednávaném případě znamená, že v případě odmítnutí vykonat evropský zatýkací rozkaz vydaný za účelem předání osoby, které byl ve vystavujícím členském státě pravomocným rozsudkem uložen trest odnětí svobody, justiční orgány vykonávajícího členského státu mají povinnost samy zajistit skutečný výkon trestu uloženého této osobě.

    3)

    Článek 4 bod 6 rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládán v tom smyslu, že neopravňuje členský stát odmítnout vykonat evropský zatýkací rozkaz vydaný za účelem předání osoby, které byl pravomocným rozsudkem uložen trest odnětí svobody, a to jen z toho důvodu, že tento členský stát zamýšlí zahájit vůči této osobě stíhání pro stejné činy, pro které byl vyhlášen tento rozsudek.


    (1)  Úř. věst. C 27, 25.1.2016.


    Top