—

za Ford Motor Company A. Camussem, avvocato,

—

za Wheeltrims srl D. Rizzem, avvocato,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi V. Di Buccim a J. Samnadda, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů (Úř. věst. L 289, s. 28; Zvl. vyd. 13/21, s. 120) a článku 110 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Ford Motor Company (dále jen „Ford“) a Wheeltrims srl (dále jen „Wheeltrims“) ohledně prodeje krytů kol automobilů společností Wheeltrims, na nichž figuruje označení totožné s ochrannou známkou společnosti Ford zapsanou rovněž pro takovéto výrobky.

3

Bod 7 odůvodnění směrnice 98/71 uvádí:

„vzhledem k tomu, že tato směrnice nevylučuje použití vnitrostátních právních předpisů nebo předpisů Společenství o ochraně (průmyslových) vzorů, které poskytují jinou ochranu než tu, která je (průmyslovému) vzoru poskytována jeho zápisem nebo zveřejněním, například právních předpisů o nezapsaných právech k (průmyslovým) vzorům, ochranným známkám, patentům a užitným vzorům, o nekalé soutěži nebo občanskoprávní odpovědnosti.“

4

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, zní:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na:

2.   Pro účely této směrnice zahrnuje zápis (průmyslového) vzoru rovněž zveřejnění (průmyslového) vzoru po jeho přihlášení u úřadu průmyslového vlastnictví v členském státě, v němž toto zveřejnění zakládá právo k (průmyslovému) vzoru.“

5

Článek 14 uvedené směrnice, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, stanoví:

„Do doby, než budou na základě návrhů Komise přijaty změny této směrnice podle článku 18, zachovají členské státy v účinnosti své stávající právní předpisy týkající se užití (průmyslového) vzoru vztahujícího se na součást použitou k opravě složeného výrobku, aby byl zachován jeho původní vzhled, a změní tyto předpisy pouze v zájmu liberalizace obchodu s těmito součástmi.“

6

Článek 16 téže směrnice, nadepsaný „Vztah k jiným formám ochrany“, stanoví:

„Ustanoveními této směrnice nejsou dotčena žádná ustanovení práva Společenství nebo právních předpisů dotyčného členského státu týkající se nezapsaných práv k (průmyslovému) vzoru, ochranných známek nebo jiných označení, patentů a užitných vzorů, typografických znaků, občanskoprávní odpovědnosti nebo nekalé soutěže.“

7

Body 5 a 31 odůvodnění nařízení č. 6/2002 zní:

[…]

8

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „(Průmyslový) vzor Společenství“, stanoví:

„1.   (Průmyslový) vzor, který splňuje podmínky tohoto nařízení, se dále nazývá ‚(průmyslový) vzor Společenství‘.

2.   (Průmyslový) vzor je chráněn:

3.   (Průmyslový) vzor Společenství má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celé [Evropské unii]. Může být zapsán, převeden, lze se ho vzdát, být zrušen nebo prohlášen za neplatný a jeho užívání může být zakázáno pouze pro území celé [Unie]. Tato zásada platí, nestanoví-li toto nařízení jinak.“

9

Článek 96 odst. 1 uvedeného nařízení, nadepsaný „Vztah k ostatním formám ochrany podle vnitrostátních právních předpisů“, zní takto:

„Ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčena žádná ustanovení práva [Unie] nebo právních předpisů členských států týkající se nezapsaných (průmyslových) vzorů, ochranných známek a ostatních rozlišujících znaků, patentů a užitných vzorů, typů písma, občanskoprávní odpovědnosti a nekalé soutěže.“

10

Podle článku 110 téhož nařízení, nadepsaného „Přechodné ustanovení“:

„1.   Dokud změny tohoto nařízení nevstoupí v platnost na návrh Komise, (průmyslový) vzor, který tvoří součást složeného výrobku používaného ve smyslu čl. 19 odst. 1 pro účely opravy tohoto složitějšího výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled, nepožívá ochrany (průmyslového) vzoru Společenství.

2.   Návrh Komise uvedený v odstavci 1 se podává spolu se změnami, které Komise navrhne ke stejné věci podle článku 18 směrnice 98/71/ES, a s ohledem na ně.“

11

Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25), nadepsaný „Práva z ochranné známky“, zní:

„1.   Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:

2.   Každý členský stát může rovněž stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.

3.   Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, může být zakázáno zejména:

4.   Jestliže podle práva dotčeného členského státu užívání označení za podmínek uvedených v odst. 1 písm. b) nebo odstavci 2 nemohlo být zakázáno přede dnem vstupu v platnost předpisů nezbytných pro dosažení souladu s [první směrnicí Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92)], nelze na základě práv z ochranné známky podávat námitky proti pokračování v užívání tohoto označení.

5.   Odstavce 1 až 4 se nedotýkají těch předpisů členského státu, které se týkají ochrany proti užívání označení k jinému účelu, než je rozlišování výrobků nebo služeb, pokud užívání tohoto označení bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působí újmu.“

12

Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Omezení účinků ochranné známky“, stanoví:

„1.   Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:

2.   Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku starší právo, které má jen místní působnost, je-li toto právo uznáno právem dotčeného členského státu a je užíváno v rámci daného území.“

13

Článek 7 uvedené směrnice se týká vyčerpání práv z ochranné známky.

14

Článek 8 téže směrnice se zabývá licencemi, jejichž předmětem může být ochranná známka.

15

Podle článku 17 směrnice 2008/95 se směrnice 89/104 zrušuje a odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na prvně uvedenou směrnici.

16

Článek 9 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1), nadepsaný „Práva z ochranné známky Společenství“, zní takto:

„1.   Z ochranné známky Společenství vzniká jejímu majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku:

2.   Pokud jsou splněny podmínky odstavce 1, může být zakázáno zejména:

3.   Právo z ochranné známky Společenství lze vůči třetím stranám uplatnit až po zveřejnění zápisu ochranné známky. Lze však požadovat přiměřenou náhradu za jednání učiněná po zveřejnění přihlášky ochranné známky Společenství, které by bylo po zveřejnění zápisu ochranné známky Společenství a na jeho základě zakázáno. Soud zabývající se případem může rozhodnout ve věci až po zveřejnění zápisu.“

17

Článek 12 tohoto nařízení, nadepsaný „Omezení účinků ochranné známky“, zní:

„Ochranná známka Společenství neopravňuje majitele, aby zakázal třetí straně používat v obchodním styku:

18

Článek 20 legislativního nařízení č. 30 o zákoně o průmyslovém vlastnictví (decreto legislativo n. 30 – Codice della proprietà industriale) ze dne 10. února 2005 (GURI č. 52 ze dne 4. března 2005) ve znění legislativního nařízení č. 131 ze dne 13. srpna 2010 (decreto legislativo č. 131, GURI č. 192 ze dne 18. srpna 2010, dále jen „CPI“), nadepsaný „Práva vyplývající ze zápisu“, stanoví:

„1.   Práva majitele zapsané ochranné známky spočívají v možnosti výlučného užívání ochranné známky. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:

2.   Majitel ochranné známky může v případech uvedených v odstavci 1 zejména zakázat všem třetím osobám umísťovat označení na výrobky nebo jejich obal; nabízet výrobky pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením služby; dovážet nebo vyvážet pod tímto označením výrobky; užívat toto označení v obchodních listinách a v reklamě.

3.   Obchodník může umístit svou vlastní ochrannou známku na zboží, které uvádí do prodeje, ale nemůže odstranit ochrannou známku výrobce nebo obchodníka, od nichž výrobky nebo zboží obdržel.“

19

Článek 21 CPI, nadepsaný „Omezení práv z ochranných známek“, stanoví:

„1.   Práva ze zapsané ochranné známky neopravňují jejich majitele, aby zakázal třetím osobám v obchodním styku užívat, je-li toto užívání v souladu se zásadami poctivého obchodního styku:

2.   Ochranná známka nesmí být užívána v rozporu se zákonem, zejména ne způsobem vyvolávajícím nebezpečí záměny na trhu s jinými označeními známými jako rozlišovací označení podniků, výrobků nebo služeb jiných osob, a zvláště nesmí vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo původ výrobků nebo služeb, z důvodu způsobu nebo kontextu, ve kterém je používána, ani nesmí zasahovat do autorského práva nebo práva k průmyslovému vlastnictví nebo jiného výlučného práva třetích osob.

3.   Nikdo nesmí užívat zapsanou ochrannou známku poté, co byl zápis ochranné známky prohlášen neplatným z důvodu, jenž způsobuje protiprávnost užívání ochranné známky.“

20

Článek 241 tohoto zákona, nadepsaný „Výlučná práva k součástem složeného výrobku“, zní takto:

„Do doby, než bude na návrh Komise v souladu s článkem 18 směrnice [98/71] změněna uvedená směrnice, nemohou být výlučná práva k součástem složeného výrobku uplatněna způsobem, který by bránil výrobě a prodeji těchto součástí k opravě složeného výrobku tak, aby byl obnoven jeho původní vzhled.“

21

Společnost Ford, výrobce motorových vozidel, jakož i příslušenství a náhradních dílů pro taková vozidla, identifikuje své výrobky umístěním podélného oválného znaku uvnitř s nápisem „Ford“ ve fantazijní kurzivě, barevně i černobíle (dále jen „ochranná známka Ford“). Toto označení je předmětem zápisu ochranné známky jak pro vozidla, tak pro náhradní díly a příslušenství, včetně krytů kol. Ford umisťuje tuto ochrannou známku zejména na kryty kol připevněné na ráfky kol automobilů, které sám vyrábí.

22

Společnost Wheeltrims, dodavatel náhradních dílů pro motorová vozidla, prodává kryty kol s věrnou reprodukcí ochranných známek různých výrobců motorových vozidel, mezi nimi i ochranné známky Ford, aniž má k takovým účelům oprávnění. Tato společnost vyrábí a prodává rovněž „univerzální“ kryty kol neoznačené žádnou ochrannou známkou, a to za cenu nižší než kryty kol s ochrannou známkou výrobce.

23

Dne 15. května 2013 podala společnost Ford k předkládajícímu soudu žalobu na porušení práv z duševního vlastnictví proti společnosti Wheeltrims, domáhajíc se, aby Wheeltrims byla jednak zakázána veškeré výroba a prodej krytů kol označených ochrannou známkou Ford, jakož i veškeré neoprávněné užívání této ochranné známky v Unii, a jednak uložena povinnost nahradit škodu způsobenou společnosti Ford. Podle společnosti Ford představuje neoprávněné umístění uvedené ochranné známky na kryty kol prodávané společností Wheeltrims zásah do výlučných práv společnosti Ford ve smyslu článku 20 CPI a článku 9 nařízení č. 207/2009. Mimoto takové užívání není odůvodněno ani žádnou z výjimek stanovených v článku 21 CPI a článku 12 nařízení č. 207/2009 vzhledem k tomu, že umístění ochranné známky Ford na kryty kol prodávaných Wheeltrims není nezbytné k označení účelu takového náhradního dílu ani zajištění jiných popisných funkcí ve smyslu těchto ustanovení.

24

Wheeltrims naopak uvádí, že užívání ochranné známky Ford je čistě popisné. V tomto ohledu se společnost dovolává výjimky tzv. „ustanovení o opravách“ podle článku 241 CPI, které stanoví právo napodobovat součásti složeného výrobku, jež jsou chráněny ochrannou známkou, bez předchozího souhlasu majitele této ochranné známky, pokud toto napodobení umožňuje obnovení původního vzhledu složeného výrobku (dále jen „ustanovení o opravách“). Účelem umístění ochranné známky Ford na kryty kol prodávané společností Wheeltrims není označení původu těchto dílů, ale identifikace výrobce daného výrobku nahlíženého v jeho celku, tedy motorového vozidla, na kterém jsou kryty kol připevněny. Toto užití ochranné známky Ford na náhradním díle slouží k napodobení esteticko-popisných vlastností dotčeného originálního dílu, tedy krytu kola, jež je třeba pokládat za nezbytné k obnovení původního vzhledu složeného výrobku, který dohromady tvoří motorové vozidlo. Nemožnost použití ochranné známky za tímto účelem by pro výrobce náhradních dílů motorových vozidel představovala překážku volné hospodářské soutěže na dotčeném trhu.

25

Předkládající soud má za to, že jednání vytýkané společnosti Wheeltrims představuje porušení práv z ochranné známky Ford, které se nezakládá na žádném z důvodů stanovených v článku 21 CPI či článku 12 nařízení č. 207/2009. Uvedený soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek The Gillette Company a Gillette Group Finland Oy (C‑228/03, EU:C:2005:177) a má za to, že užívání ochranné známky Ford společností Wheeltrims není nezbytné k označení účelu dotčených krytů kol nebo jejich kompatibility s výrobky „Ford“ ve smyslu tohoto rozsudku.

26

Podle názoru předkládajícího soudu existuje naproti tomu vážná pochybnost stran rozsahu působnosti ustanovení o opravách. Soudní dvůr se zatím ke vztahu mezi ochranou práv z ochranné známky a tímto ustanovením nevyslovil. Podle předkládajícího soudu umožňují článek 241 CPI a článek 110 nařízení č. 6/2002 dva různé výklady, mezi kterými je italská judikatura rozdělena.

27

Znění těchto ustanovení a jejich postavení, které zaujímají v právních předpisech, v nichž jsou obsaženy, nasvědčuje podle prvního výkladu tomu, že ustanovení o opravách neopravňuje výrobce, jakým je společnost Wheeltrims, prodávat náhradní díly totožné s originálními díly, i když má výroba těchto náhradních dílů za cíl obnovit složený výrobek v jeho původním vzhledu, a že znamená výjimku toliko z ochrany přiznané (průmyslovým) vzorům, nikoli jinému právu, které chrání průmyslové vlastnictví, zvláště zapsané ochranné známce.

28

Podle druhého výkladu má ustanovení o opravách obecný charakter a rozsah jeho působnosti musí být chápán v širším smyslu s ohledem na nezbytnost obnovení původního vzhledu složených výrobků nezávisle na existenci jiných práv, která chrání průmyslové vlastnictví, zejména práv vyplývajících ze zapsané ochranné známky. Tato nezbytnost umožňuje výrobci náhradního dílu působit na trhu za stejných podmínek jako výrobci originálních dílů, a to bez ohledu na povahu ochrany požadované výrobcem originálních dílů, což výrobce náhradních dílů opravňuje k napodobení originálního dílu se všemi jeho funkčními i estetickými vlastnostmi.

29

Předkládající soud uvádí, že tento druhý výklad je přijímán jinými italskými soudy, zejména Corte di Appello di Milano (odvolací soud v Miláně).

30

Uvedený soud uvádí, že tento výklad byl přijat rovněž soudem, jenž zamítl návrh společnosti Ford na vydání předběžného opatření odůvodněný stejnými skutečnostmi jako v projednávané věci. Soud příslušný pro rozhodování o předběžném opatření měl v podstatě za to, že bylo možné vůči společnosti Ford namítat ustanovení o opravách podle článku 241 CPI, neboť toto ustanovení zaručuje základní hospodářské právo výrobců náhradních dílů vyrábět dokonalý substitut originální součásti složeného výrobku.

31

Za těchto podmínek se Tribunale di Torino (soud v Turíně, Itálie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Pokud nelze rozumně pochybovat o odpovědi na položenou předběžnou otázku, může Soudní dvůr podle článku 99 svého jednacího řádu kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.

33

Toto ustanovení je třeba v projednávané věci použít.

34

Německá vláda vyjadřuje pochybnosti ohledně přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Předkládající soud totiž neuvádí, z jakých důvodů je pro řešení sporu v původním řízení nezbytné odpovědět na otázku týkající se možnosti přenesení ustanovení o opravách, které je vlastní oblasti (průmyslových) vzorů, do oblasti ochranných známek. Vznesený problém je tudíž hypotetický.

35

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad práva Unie nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jedná-li se o hypotetický problém nebo také nedisponuje-li Soudní dvůr skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudky Fish Legal a Shirley, C‑279/12, EU:C:2013:853, bod 30 a citovaná judikatura, jakož i Idrodinamica Spurgo Velox a další, C‑161/13, EU:C:2014:307, bod 29).

36

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že kryty kol dotčené v původním řízení vyráběné společností Wheeltrims napodobují ochrannou známku Ford tak, že má-li být podržen výklad popsaný v bodě 27 tohoto usnesení, musí být rozhodnuto v neprospěch tohoto výrobce neoriginálních dílů pro porušení práva k této ochranné známce, kdežto převáží-li výklad popsaný v bodě 28 tohoto usnesení, nebude se jednat o porušení práva k uvedené ochranné známce.

37

V důsledku toho není zjevné, že by byl problém vznesený v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce hypotetický. Tato žádost je tedy přípustná.

38

Podstatou předběžných otázek, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být článek 14 směrnice 98/71 a článek 110 nařízení č. 6/2002 vykládány v tom smyslu, že opravňují výrobce náhradních dílů a příslušenství pro motorová vozidla, jako jsou kryty kol, aby odchylně od ustanovení směrnice 2008/95 a nařízení č. 207/2009 umístili na své výrobky označení totožné s ochrannou známkou výrobce motorových vozidel, zapsanou mimo jiné pro takové výrobky, bez souhlasu tohoto výrobce, s odůvodněním, že takové užití ochranné známky představuje jediný způsob opravy dotčeného vozidla s obnovením jeho původního vzhledu jako složeného výrobku.

39

Zaprvé je třeba poznamenat, že ze znění článku 14 směrnice 98/71 a článku 110 nařízení č. 6/2002 vyplývá, že tato ustanovení přinášejí určitá omezení pouze v případě ochrany (průmyslových) vzorů, aniž jakkoli odkazují na ochranné známky.

40

Zadruhé je třeba poznamenat, že podle článku 2 směrnice 98/71 se tato směrnice vztahuje jen na práva k (průmyslovým) vzorům zapsaným u některých národních a mezinárodních úřadů, jakož i na přihlášky zápisu k (průmyslovým) vzorům k tomuto účelu. Kromě toho z článku 1 nařízení č. 6/2002, vykládaného ve světle bodu 5 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že tento článek má za cíl pouze vytvořit (průmyslový) vzor Společenství přímo použitelný ve všech členských státech.

41

Zatřetí je třeba uvést, že z bodu 7 odůvodnění a článku 16 směrnice 98/71, jakož i z bodu 31 odůvodnění a čl. 96 odst. 1 nařízení č. 6/2002 vyplývá, že těmito akty unijního práva nejsou dotčena žádná ustanovení unijních předpisů nebo právních předpisů dotyčného členského státu týkající se zejména ochranných známek.

42

Z těchto úvah vyplývá, že článek 14 směrnice 98/71 a článek 110 nařízení č. 6/2002 neobsahují žádná ustanovení odchylná od ustanovení směrnice 2008/95 a nařízení č. 207/2009.

43

Je třeba poznamenat, že pokud jde o tezi nastíněnou předkládajícím soudem a zastávanou společností Wheeltrims, podle které vyžaduje cíl sledovaný Unií – ochrana nenarušené hospodářské soutěže – rozšíření působnosti článku 14 směrnice 98/71 a článku 110 nařízení č. 6/2002 na ochranné známky, byl již tento cíl zohledněn normotvůrcem Unie v rámci směrnice 2008/95 a nařízení č. 207/2009. Omezením účinků práv, která majiteli ochranné známky náleží podle článku 5 směrnice 2008/95, resp. článku 9 nařízení č. 207/2009, pokud jde o ochrannou známku Společenství, totiž článek 6 této směrnice a článek 12 zmíněného nařízení směřují ke sladění základních zájmů ochrany práv k ochranné známce se zájmy volného pohybu zboží a služeb na vnitřním trhu tak, aby právo z ochranné známky mohlo plnit svoji úlohu základního prvku systému nenarušené hospodářské soutěže, jehož zavedení a zachování je cílem Smlouvy (v tomto smyslu viz zejména rozsudky BMW, C‑63/97, EU:C:1999:82, bod 62, jakož i Gillette Company a Gillette Group Finland Oy, C‑228/03, EU:C:2005:177, bod 29).

44

Kromě toho z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že články 5 až 7 směrnice 2008/95 plně harmonizují pravidla týkající se práv z ochranné známky a definují práva, jichž požívají majitelé ochranných známek v Unii. Proto s výhradou zvláštních případů upravených v článku 8 a násl. uvedené směrnice nemůže vnitrostátní soud v rámci sporu týkajícího se výkonu výlučného práva z ochranné známky omezit toto výlučné právo způsobem, který překračuje omezení vyplývající z uvedených článků 5 až 7 (rozsudek Martin Y Paz Diffusion, C‑661/11, EU:C:2013:577, body 54 a 55, jakož i citovaná judikatura).

45

Vzhledem k předchozím úvahám je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 14 směrnice 98/71 a článek 110 nařízení č. 6/2002 musí být vykládány v tom smyslu, že neopravňují výrobce náhradních dílů a příslušenství pro motorová vozidla, jako jsou kryty kol, aby odchylně od ustanovení směrnice 2008/95 a nařízení č. 207/2009 umístili na své výrobky označení totožné s ochrannou známkou výrobce motorových vozidel, zapsanou mimo jiné pro takové výrobky, bez souhlasu tohoto výrobce s odůvodněním, že takové užití ochranné známky představuje jediný způsob opravy dotčeného vozidla s obnovením jeho původního vzhledu jako složeného výrobku.

46

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů a článek 110 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství musí být vykládány v tom smyslu, že neopravňují výrobce náhradních dílů a příslušenství pro motorová vozidla, jako jsou kryty kol, aby odchylně od ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, a nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství umístili na své výrobky označení totožné s ochrannou známkou výrobce motorových vozidel, zapsanou mimo jiné pro takové výrobky, bez souhlasu tohoto výrobce s odůvodněním, že takové užití ochranné známky představuje jediný způsob opravy dotčeného vozidla s obnovením jeho původního vzhledu jako složeného výrobku.