1

Svým kasačním opravným prostředkem se V. Ipatau domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 23. září 2014, Ipatau v. Rada (T‑646/11, EU:T:2014:800, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu na neplatnost:

v rozsahu, v němž se týkají žalobce.

2

Tribunál uvádí skutečnosti předcházející sporu takto:

3

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 11. prosince 2011 navrhovatel podal žádost o právní pomoc na základě článků 94 a 95 jednacího řádu Tribunálu za účelem podání žaloby proti Radě znějící na zrušení rozhodnutí 2011/69, rozhodnutí 2011/666, prováděcího nařízení č. 84/2011 a prováděcího nařízení č. 1000/2011 v rozsahu, v němž se jej tyto akty týkají.

4

Usnesením předsedy šestého senátu Tribunálu ve věci CD v. Rada (T‑646/11 AJ, EU:T:2012:279) byla navrhovateli poskytnuta právní pomoc.

5

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 27. června 2012 podal navrhovatel žalobu znějící na zrušení rozhodnutí 2011/666, prováděcího nařízení č. 1000/2011 a dopisu ze dne 14. listopadu 2011. Navrhovatel poté rozšířil návrhová žádání své žaloby a požadoval též zrušení rozhodnutí 2012/642 a prováděcího nařízení č. 1017/2012.

6

Tribunál nejprve zkoumal dodržení lhůt pro podání žaloby s ohledem na všechny akty, jejichž zrušení je požadováno. Když dospěl k závěru, že návrh na zrušení rozhodnutí 2011/666 a prováděcího nařízení č. 1000/2011 byl podán ve lhůtě pro podání žaloby, rozhodl o přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž směřovala proti dopisu ze dne 14. listopadu 2011. Tribunál po prozkoumání žádosti o právní pomoc v bodě 58 napadeného rozsudku konstatoval, že nelze mít za to, že navrhovatel v žádosti o právní pomoc jasně zmínil dopis z 14. listopadu 2011 jako akt, kterého se má týkat žaloba, jež bude podána.

7

Běh lhůty stanovené pro podání žaloby namířené proti dopisu ze dne 14. listopadu 2011 tak podle názoru Tribunálu nebyl zastaven podáním žádosti o právní pomoc podle čl. 96 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu. Proto Tribunál ze skutečnosti, že žaloba byla podána dne 27. ledna 2012, tedy více než sedm měsíců po datu doručení tohoto dopisu, dovodil, že byla podána po uplynutí lhůt stanovených v článku 263 SFEU a čl. 102 odst. 1 a 2 jednacího řádu.

8

Vadzim Ipatau na podporu své žaloby vznesl pět žalobních důvodů vycházejících zaprvé z nedostatečného odůvodnění a porušení práva na obhajobu; zadruhé z kolektivní povahy odpovědnosti a omezujícího opatření; zatřetí z „neexistence právního prvku“; začtvrté z nesprávného posouzení a zapáté z nedodržení zásady proporcionality. Tribunál rozhodl, že všechny tyto žalobní důvody byly neopodstatněné, a proto žalobu zamítl.

9

Vadzim Ipatau svým kasačním opravným prostředkem navrhuje, aby Soudní dvůr:

10

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

11

Vadzim Ipatau svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál tím, že rozhodl, že jeho žaloba byla nepřípustná v rozsahu, v němž směřovala proti dopisu ze dne 14. listopadu 2011, porušil právo na účinnou soudní ochranu.

12

Vadzim Ipatau zpochybňuje body 58 až 60 napadeného rozsudku. Zaprvé tvrdí, že akty musí být vykládány takovým způsobem, aby se prosadil jejich užitečný účinek, a z toho důvodu musí být žádost o právní pomoc ze dne 11. prosince 2011 vykládána v tom smyslu, že se nutně týká zrušení dopisu ze dne 14. listopadu 2011. Zadruhé tvrdí, že mu při formulování užádosti o právní pomoc nepomáhal právní poradce.

13

Rada je toho názoru, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když tento dopis vyloučil z předmětu žádosti o právní pomoc navrhovatele. Rada tvrdí, že skutečnost, že V. Ipatau formuloval žádost o právní pomoc sám, nemůže změnit podmínky přípustnosti žaloby. Odkazuje na samotné znění žádosti o právní pomoc a připomíná, že navrhovatel má jako ředitel Národního centra pro legislativu a právní výzkum Běloruské republiky nepochybné znalosti právních norem, což vyplývá z obzvláště propracovaných právních argumentů formulovaných v této žádosti.

14

Úvodem je třeba připomenout, že právo na účinnou soudní ochranu ani právo být vyslechnut není dotčeno striktním uplatňováním unijní právní úpravy týkající se procesních lhůt, která podle ustálené judikatury odpovídá požadavku právní jistoty a potřebě zamezit jakékoliv diskriminaci nebo svévolnému jednání při výkonu spravedlnosti (viz usnesení Page Protective Services v. ESVČ, C‑501/13 P, EU:C:2014:2259, bod 39 a citovaná judikatura).

15

Článek 96 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že odchylně od norem týkajících se procesních lhůt staví podání žádosti o právní pomoc lhůtu stanovenou pro podání žaloby až do doručení usnesení o rozhodnutí o této žádosti, nebo pokud dotyčná osoba sama nenavrhla advokáta nebo není namístě přijmout její volbu, doručení usnesení o určení advokáta pověřeného zastupováním žadatele.

16

Při zkoumání přípustnosti žaloby na neplatnost v rozsahu, v němž směřovala proti dopisu ze 14. listopadu 2011, musel Tribunál vyložit žádost o právní pomoc podanou V. Ipatauem dne 11. prosince 2011, aby ověřil, zda byl uvedený dopis předmětem zamýšlené žaloby.

17

Tribunál v bodě 55 napadeného rozsudku citoval pasáž ze žádosti o právní pomoc zmiňující dopis ze dne 14. listopadu 2011. V bodě 56 tohoto rozsudku byl rovněž zopakován předmět žádosti o právní pomoc, v němž bylo uvedeno, že směřuje ke zrušení rozhodnutí 2011/69, prováděcího nařízení č. 84/2011, rozhodnutí 2011/666 a prováděcího nařízení č. 1000/2011. V bodě 57 uvedeného rozsudku Tribunál analyzoval uvedení dopisu ze dne 14. listopadu 2011 v kontextu žádosti o právní pomoc, jakož i tuto žádost. Tribunál v tomto ohledu konstatoval, že navrhovatel uvedený dopis zmínil pouze ve svých úvahách týkajících se žalobních důvodů a hlavních argumentů vylíčených v části „předmět žaloby“ a že tato poznámka byla uvedena pouze uprostřed shrnutí prvního žalobního důvodu, přičemž tentýž dopis nebyl zmíněn v rámci zbývajících dvou žalobních důvodů. Tribunál rovněž zdůraznil, že i když se tyto tři žalobní důvody zcela výslovně týkaly uvedených rozhodnutí a prováděcích nařízení, nebylo tomu tak v případě dopisu ze dne 14. listopadu 2011.

18

S ohledem na tato konstatování z toho Tribunál v bodě 58 napadeného rozsudku dovodil, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že nelze mít za to, že navrhovatel v žádosti o právní pomoc zmínil dopis z 14. listopadu 2011 jako akt, kterého se má týkat žaloba, jež bude podána.

19

Pokud jde o argument, podle kterého měla být žádost o právní pomoc ze dne 11. prosince 2011 vykládána v tom smyslu, že se nutně týká zrušení dopisu ze dne 14. listopadu 2011, je třeba připomenout, že Rada tímto dopisem zamítla žádost o opětovné zvážení zařazení jména V. Ipataua na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření v rozhodnutí 2011/69 a prováděcím nařízení č. 84/2011. Uvedený dopis obsahoval rovněž rozhodnutí 2011/666 a prováděcí nařízení č. 1000/2011.

20

Žádost o právní pomoc však byla navrhovatelem podána za účelem podání žaloby na neplatnost rozhodnutí 2011/69, prováděcího nařízení č. 84/2011, rozhodnutí 2011/666 a prováděcího nařízení č. 1000/2011. S ohledem na jasnou, přesnou a právně odůvodněnou formulaci této žádosti o právní pomoc žádná skutečnost Tribunálu neumožňovala, aby konstatoval, že uvedená žádost se nutně navíc měla týkat zrušení dopisu ze dne 14. listopadu 2011.

21

Pokud jde o argument, podle kterého V. Ipatauovi při formulaci jeho žádosti o právní pomoc nepomáhal právní zástupce, je třeba konstatovat, že žádost o právní pomoc vypracovaná V. Ipatauem byla jasná, přesná a právně odůvodněná, což potvrzuje jeho právní znalosti.

22

Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný a musí být zamítnut.

23

Vadzim Ipatau svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál tím, že rozhodl, že Rada mohla přijmout rozhodnutí 2012/642 a prováděcí nařízení č. 1017/2012, aniž by jej předem vyslechla, porušila jeho právo na obhajobu. Zpochybňuje tak body 80 a 81 napadeného rozsudku, které znějí:

24

Navrhovatel tvrdí, že skutečnost, že nedošlo ke změně odůvodnění dotčených aktů, nemůže Radu zprostit povinnosti vyžádat si stanovisko dotyčné osoby a poskytnout jí tím možnost doplnit údaje o jejím postavení a informace, které se jí týkají. Navrhovatel tvrdí, se že rozhodnutí 2012/642 týká parlamentních voleb ze dne 23. září 2012, jelikož v bodě 8 odůvodnění uvádí, že „nebyly v souladu s mezinárodními standardy“, ačkoliv důvody, proč byl zapsán na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření, se týkají „porušování volebních norem v rámci prezidentských voleb konaných dne 19. prosince 2010“.

25

Rada zpochybňuje opodstatněnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.

26

Tribunál v bodech 75 a 76 napadeného rozsudku, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, připomněl judikaturu, podle které Rada musí v rámci přijímání rozhodnutí, kterým se jméno osoby nebo subjektu ponechává na seznamu osob nebo subjektů, na které se tato opatření vztahují, respektovat právo této osoby nebo subjektu být předem vyslechnut, pokud vůči nim v rozhodnutí o ponechání jejich jména na seznamu přihlíží k novým skutečnostem, tedy ke skutečnostem, které nejsou uvedeny v původním rozhodnutí o zařazení jejich jména na tento seznam (v tomto smyslu viz zejména rozsudek Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, EU:C:2011:853, body 62 a 63).

27

Jak Tribunál správně uvedl v bodě 80 napadeného rozsudku, důvody ponechání jména navrhovatele na seznam osob, na které se dotčená omezující opatření vztahují, se v průběhu roku 2012 podstatným způsobem nezměnily. Ze všech aktů, jejichž zrušení se navrhovatel před Tribunálem domáhal, totiž vyplývá, že k odpovědnosti V. Ipataua za porušování volebních norem v rámci prezidentských voleb konaných dne 19. prosince 2010 bylo vzhledem k jeho postavení místopředsedy ÚVK přihlíženo vždy.

28

V každém případě, jak tvrdí Rada, navrhovatel již Radě vyjádření předložil, a proto si byl vědom, že toto právo mu přísluší vždy, a fortiori při pravidelném přezkoumávání omezujících opatření přijatých proti Běloruské republice za účelem jejich možného prodloužení.

29

Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že druhý žalobní důvod je neopodstatněný a musí být zamítnut.

30

Vadzim Ipatau v rámci svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál se tím, že rozhodl, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že důvody odůvodňující zařazení navrhovatele na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření, jsou podložené, dopustil nesprávného právního posouzení. Zpochybňuje tedy body 143 a 144 napadeného rozsudku. Body 138 až 140 a 142 až 144 napadeného rozsudku znějí takto:

[…]

31

Navrhovatel připomíná rozsudek Komise a další v. Kadi (C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 119 a 121), podle kterého je na Radě, aby předložila důkaz, že důvody, na kterých zakládá rozhodnutí o zařazení nebo zachování osoby na seznamu osob, na které se vztahují sankce, jsou opodstatněné, a rozsudek Tay Za v. Rada (C‑376/10 P, EU:C:2012:138, bod 71), kterým Soudní dvůr odmítl jakýkoliv předpoklad nebo zařazení osoby na takový seznam výlučně s odkazem na vazby, které tato osoba má s jinými osobami. Navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že odůvodnění sporných aktů byla dostatečná pro prokázání jeho odpovědnosti za porušení mezinárodních volebních standardů, ke kterým došlo při prezidentských volbách konaných dne 19. prosince roku 2010. Vadzim Ipatau v tomto ohledu zaprvé tvrdí, že neměl důvod distancovat se od práce ÚVK.

32

Zadruhé, V. Ipatau uvádí, že nelze tvrdit, že ÚVK přispěla ke zkreslování výsledků voleb ze dne 19. prosince 2010, jestliže k ní byl podán pouze jediný opravný prostředek znějící na zpochybnění platnosti voleb; přičemž přísluší Nejvyššímu soudu – a nikoliv ÚVK – rozhodnout o tomto opravném prostředku v posledním stupni řízení. Kromě toho nelze vyčítat ÚVK, že potvrdila výsledky voleb, jejichž výsledky uznalo 90 % kandidátů.

33

Zatřetí V. Ipatau zpochybňuje kritiku zmíněnou OBSE v její zprávě a uvedenou v bodě 143 napadeného rozsudku, ačkoli Tribunál nemohl zkoumat rozhodnutí ÚVK.

34

Rada připomíná judikaturu týkající se odůvodnění aktů orgánů a tvrdí, že se Tribunál v bodech 97 až 103 napadeného rozsudku nedopustil nesprávného právního posouzení, když zkoumal žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

35

Rada se rovněž zabývala otázkou opodstatněnosti opatření přijatých proti V. Ipatauovi a důkazem skutečností, které byly základem těchto opatření. Připomíná, že ve spise účastníka řízení předloženém v prvním stupni řízení objasnila určité kroky ÚVK, které porušovaly mezinárodní volební standardy a úlohu, kterou navrhovatel v tomto ohledu sehrál. Rada kromě toho uvádí, že výsledky voleb sice zpochybnil pouze jediný kandidát, avšak sedm dalších kandidátů bylo na závěr voleb zadrženo běloruskými bezpečnostními orgány, v důsledku čehož nemohli výsledky těchto voleb zpochybnit.

36

Rada zdůrazňuje, že běloruský volební systém může fungovat jen díky loajální spolupráci takových vysokých vnitrostátních představitelů, jako je navrhovatel. Rada je toho názoru, že navrhovatel byl jako vysoký představitel režimu spojen – ve smyslu přijatém Radou v rozsudku Tay Za v. Rada (C‑376/10 P, EU: C:2012:138) – s běloruskou vládou. Z toho vyplývá, že se Rada mohla omezit na to, že v odůvodnění rozhodnutí, která přijala, objasnila tuto vazbu mezi navrhovatelem a vládou.

37

Je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišovat od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která zapadá do rámce meritorní legality sporného aktu (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67). Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí z meritorního hlediska, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (viz rozsudek Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 181). Z toho vyplývá, že výtky a argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti aktu jsou v rámci žalobního důvodu vycházejícího z neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění irelevantní.

38

Ačkoliv navrhovatel označil důvod kasačního opravného prostředku za důvod „vycházející z nesprávného právního posouzení dostatečnosti důvodů uvedených ve sporných aktech“, je třeba konstatovat, že napadá opodstatněnost bodů 143 a 144 napadeného rozsudku, kterým Tribunál odpověděl na žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení. Vzhledem k přesné identifikaci napadených bodů odůvodnění v souladu s čl. 178 odst. 3 jednacího řádu, je nicméně nutné se důvodem kasačního opravného prostředku zabývat.

39

V rámci přezkumu opodstatněnosti zařazení V. Ipataua na seznamy osob, na které se vztahují omezující opatření, je třeba zabývat se zaprvé obecnými kritérii pro zápis na seznamy, zadruhé odůvodněním pro zařazení V. Ipataua na takový seznam a zatřetí důkazem opodstatněnosti tohoto zařazení (rozsudky Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:247, bod 40, a Anbouba v Rada, C‑630/13 P, EU:C:2015:248, bod 41).

40

Je třeba připomenout, že Rada má při definování obecných kritérií pro přijímání omezujících opatření široký prostor pro uvážení (v tomto smyslu viz rozsudky Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 120 a citovaná judikatura, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:247, bod 41, a Anbouba v Rada, C‑630/13 P, EU:C:2015:248, bod 42).

41

Vadzim Ipatau se v tomto ohledu nedovolává nesprávného právního posouzení.

42

Pokud se jedná o důkaz opodstatněnosti zařazení V. Ipataua na seznamy, je třeba připomenout, že účinnost soudní kontroly zaručené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zápisu jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, ujistil o tom, zda se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k ní charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. V projednávané věci je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého uvedené rozhodnutí vychází, takže soudní přezkum se neomezuje na posouzení abstraktní věrohodnosti dovolávaných důvodů, ale týká se otázky, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění téhož rozhodnutí, podložené (v tomto smyslu viz rozsudky Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119; Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 73, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:247, bod 45, a Anbouba v. Rada, C‑630/13 P, EU:C:2015:248, bod 46).

43

Zaprvé V. Ipatau zpochybňuje skutečnost, že se ÚVK mohla podílet na zkreslování výsledků voleb ze dne 19. prosince 2010, třebaže k ní byl podán pouze jeden opravný prostředek. Tento argument nicméně nemůže zpochybnit skutková zjištění Tribunálu uvedená v bodech 142 a 143 napadeného rozsudku.

44

V uvedených bodech totiž Tribunál konstatoval, že ÚVK v postavení nejvyšší instance mezi volebními správními orgány má i jiné pravomoci, než je vyřizování stížností, například „významnou úlohu při sestavování listiny kandidátů do prezidentských voleb, při dohledu na nižší stupně volebních správních orgánů, při kontrole průběhu volební kampaně, při projednávání stížností a odvolání proti rozhodnutím přijatým jednotlivými volebními komisemi nižšího stupně a místními správními orgány“. Dále měl za to, že „dohled nad volbami a jejich kontrola voleb zjevně nebyly prováděny dostatečně“ a že „ÚVK postrádala nezávislost, nestrannost i kolegialitu a oznámila oficiální výsledky vyhlašující zvolení prezidenta Lukašenka, aniž v jakékoliv podobě zveřejnila podrobné výsledky“.

45

Zadruhé V. Ipatau zpochybňuje, že by měl důvod se distancovat od práce ÚVK. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že V. Ipatau neidentifikoval nesprávné právní posouzení Tribunálu odpovědnosti ÚVK za porušení mezinárodních volebních standardů v rámci prezidentských voleb v prosinci roku 2010, nelze Tribunálu vytýkat, že vyvodil osobní odpovědnost navrhovatele za tato porušení z jeho funkce místopředsedy ÚVK a ze skutečnosti, že se od práce ÚVK nedistancoval.

46

Soudnímu dvoru nepřísluší, aby v rámci kasačního opravného prostředku přezkoumával právě tato skutková zjištění, která Tribunálu umožnila, aby konstatoval, že ÚVK má odpovědnost za porušení mezinárodních volebních standardů v rámci prezidentských voleb konaných dne 19. prosince 2010 a že tato porušení mohla rovněž být přičítána osobně V. Ipatauovi jako místopředsedovi tohoto orgánu. Na rozdíl od toho, co tvrdí V. Ipatau, Tribunál vůči němu nepoužil domněnku, tudíž nejednal v rozporu s rozsudkem Tay Za v. Rada (C‑376/10 P, EU:C:2012:138), když jeho jméno zařadil na seznam osob, na které se vztahují omezující opatření výlučně na základě odkazu na vazby udržované s jinými osobami.

47

Zatřetí V. Ipatau vytýká Tribunálu, že převzal kritiku, kterou OBSE adresovala ÚVK a která se týkala kvality rozhodnutí ÚVK, aniž se těmito rozhodnutími zabývala. Touto argumentací V. Ipatau přitom ve skutečnosti zpochybňuje posouzení důkazů provedené Tribunálem a hodnotu, kterou jim Tribunál přiznává.

48

V tomto ohledu je třeba připomenout, že unijní soudce může v některých situacích zohlednit zprávy mezinárodních nevládních organizací (v tomto smyslu viz rozsudek N. S. a další, C‑411/10 a C‑493/10, EU:C:2011:865, body 90 a 91). A fortiori může zohlednit zprávu takové mezinárodní organizace, jako je OBSE.

49

Tribunál v bodě 140 napadeného rozsudku zkoumal míru hodnověrnosti zprávy OBSE tím, že závěry této zprávy srovnal se zprávami pocházejícími od takových orgánů, jako je Rada Evropy.

50

S ohledem na všechna posouzení skutkového stavu Tribunálu, jež nepřísluší Soudnímu dvoru přezkoumávat v rámci kasačního opravného prostředku, je třeba konstatovat, že žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení Rady byl zamítnut Tribunálem v bodě 145 napadeného rozsudku jako neopodstatněný, aniž se tím Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení.

51

Přitom Tribunál dodržel zásady vyplývající z judikatury uvedené v bodě 42 tohoto rozsudku, které se týkají přezkumu legality důvodů, na kterých jsou založeny takové akty, jako jsou sporné akty.

52

Je tudíž namístě zamítnout třetí žalobní důvod jako neopodstatněný.

53

Vadzim Ipatau čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál tím, že prohlásil za platná opatření, která proti němu byla přijata v letech 2011 a 2012, ačkoliv zpráva OBSE žádná omezující opatření vůči členům ÚVK nedoporučovala, porušil zásadu proporcionality. Vadzim Ipatau zdůrazňuje, že se obecná doporučení OBSE, pokud jde o ÚVK, týkají pouze složení této komise a vlastnosti pokynů, které zasílá místním volebním komisím. Kolektivní trestání členů ÚVK se přitom jeví jako zjevně nepřiměřené a neúčinné, jelikož členům ÚVK brání v tom, aby se seznamovali se zkušenostmi a správnou praxí v Evropě.

54

Vadzim Ipatau mimoto tvrdí, že k tomu, aby bylo možné zlepšování běloruského volebního systému, který nemá dlouholetou tradici, se jeví jako nezbytné, aby činitelé volebního systému, konkrétně členové ÚVK, měli větší povědomí o mezinárodních volebních standardech. Z tohoto důvodu by jim mohla být nabídnuta školení v členských státech Unie a mohly by být organizovány pozorovatelské mise v průběhu voleb v členských státech Unie. Zákaz cestování na území Unie je podle jmenovaného v rozporu s cíli zprávy OBSE.

55

Rada především zdůrazňuje, že zpráva OBSE nepředstavuje jediný základ omezujících opatření vůči navrhovateli. Dále tvrdí, že si zpráva OBSE a politiky Rady a Unie žádným způsobem vzájemně neodporují. Naopak, tyto politiky, včetně těch, které se týkají omezujících opatření, mají za cíl vytvoření tlaku na běloruský režim a režimy, které jsou s ním spojeny, aby bylo ukončeno závažné porušování lidských práv, represe občanské společnosti a demokratické opozice a byla respektována demokracie a právní stát v Bělorusku, včetně mezinárodních volebních standardů. Kromě toho, omezující opatření Rady nebrání tomu, aby osoby pověřené organizací voleb byly školeny v Bělorusku v oblasti mezinárodních volebních standardů. Mimoto čl. 3 odst. 6 rozhodnutí 2012/643 stanoví možnosti výjimek ze zákazu cestovat na území Unie.

56

Podle čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora musí dovolávané právní důvody a argumenty přesně označit napadané body odůvodnění rozhodnutí Tribunálu (viz usnesení Thesing a Bloomberg Finance v. ECB, C‑28/13 P, EU:C:2014:230, bod 25 a rozsudek Klein v. Komise, C‑120/14 P, EU:C:2015:252, bod 85).

57

Tomuto požadavku tak neodpovídá kasační opravný prostředek, který se – ač konkrétně neidentifikoval nesprávné právní posouzení, kterým byl stižen rozsudek, který je předmětem kasačního opravného prostředku –omezuje na převzetí důvodů a argumentů, které již byly před Tribunálem předneseny. Takový kasační opravný prostředek je totiž ve skutečnosti pouhým návrhem na přezkoumání žaloby předložené Tribunálu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora (viz rozsudek Klein v. Komise, C‑120/14, EU:C:2015:252, bod 86).

58

Vadzim Ipatau tím, že se omezil na tvrzení, že Tribunál nesprávně rozhodl, že dotčená opatření Rady nebyla nepřiměřená, aniž dostatečně přesně identifikoval body odůvodnění pátého žalobního důvodu napadeného rozsudku, který zamýšlí zpochybnit, přitom nesplnil požadavky čl. 169 odst. 2 uvedeného jednacího řádu. Argumenty uplatněné v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku mimoto nesměřují proti napadenému rozsudku, nýbrž proti uvedeným opatřením Rady a v podstatě opakují argumenty, které již byly předneseny před Tribunálem.

59

Vzhledem k tomu, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku ve skutečnosti představuje návrh na pouhý přezkum žaloby, kterou V. Ipatau podal v prvním stupni řízení, je třeba tento žalobní důvod zamítnout jako nepřípustný.

60

Vzhledem k tomu, že všechny čtyři žalobní důvody V. Ipataua byly zamítnuty, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.

61

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

62

Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

63

Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a V. Ipatau byl ve sporu neúspěšný, je namístě uložit mu náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: