—

za Canadian Oil Company Sweden AB B. Hanssonem a M. Lönnqvist, advokater,

—

za M. Rantén M. Wärnsbym a M. Edqvist, advokater,

—

za švédskou vládu A. Falk, C. Meyer-Seitz, U. Persson a N. Otte Widgren, jakož i E. Karlssonem a L. Swedenborgem, jako zmocněnci,

—

za dánskou vládu C. Thorningem a N. Lyshøjem, jako zmocněnci,

—

za finskou vládu H. Leppo, jako zmocněnkyní,

—

za norskou vládu I. Thue a I. S. Jansen, jako zmocněnkyněmi,

—

za Evropskou komisi D. Kukovcem a E. Manhaevem, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Johanssonem, advokat,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1 a oprava, Úř. věst. 2007, L 136, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 552/2009 ze dne 22. června 2009 (Úř. věst. L 164, s. 7, dále jen „nařízení REACH“), jakož i výkladu článků 34 SFEU a 36 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi A. Ranténem a společností Canadian Oil Company Sweden AB (dále jen „Canadian Oil“) na straně jedné a Riksåklagaren (nejvyšší státní zástupce Švédského království) na straně druhé, jehož předmětem jsou sankce uložené A. Ranténovi a společnosti Canadian Oil za dovoz 320 tun chemických látek do Švédska bez oznámení tohoto dovozu Agentuře pro chemické látky (Kemikalieinspektionen) za účelem zápisu do vnitrostátního registru výrobků.

3

Devatenáctý bod odůvodnění nařízení REACH uvádí:

„Ustanovení týkající se registrace by [...] měla od výrobců a dovozců vyžadovat, aby vytvářeli údaje o látkách, které vyrábějí nebo dovážejí, aby tyto údaje používali k posouzení rizik souvisejících s těmito látkami a aby připravovali a doporučovali vhodná opatření pro řízení rizik. S cílem zajistit plnění těchto povinností a z důvodu průhlednosti by mělo být k registraci třeba, aby předložili [Evropské agentuře pro chemické látky] dokumentaci, která obsahuje veškeré tyto informace. Registrovaným látkám by měl být umožněn pohyb na vnitřním trhu.“

4

Článek 1 odst. 1 nařízení REACH stanoví:

„Účelem tohoto nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, včetně podpory alternativních metod hodnocení rizik látek, a volný pohyb látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovace.“

5

Hlava II uvedeného nařízení se věnuje registraci látek. Kapitola 1 této hlavy je nadepsána „Obecná povinnost registrace a požadavky na informace“.

6

V uvedené kapitole 1 článek 5 téhož nařízení, nadepsaný „Zákaz uvádění na trh bez údajů“, obsahuje následující ustanovení:

„S výhradou článků 6, 7, 21 a 23 se látky samotné nebo obsažené v směsích nebo v předmětech v [Evropské unii] nesmějí vyrábět ani v [ní] nesmějí být uváděny na trh, jestliže nebyly registrovány podle odpovídajících ustanovení této hlavy, pokud se to vyžaduje.“

7

Ve stejné kapitole 1, článek 6 nařízení REACH, nadepsaný „Obecná povinnost registrace látek samotných nebo obsažených v směsích“, v odstavci 1 stanoví:

„Nestanoví-li toto nařízení jinak, podá [ECHA] žádost o registraci každý výrobce nebo dovozce látky samotné nebo obsažené v jedné či více směsích v množství 1 tuny nebo větším za rok.“

8

Podle článku 125 uvedeného nařízení členské státy udržují systém úředních kontrol a podle okolností vykonávají další činnosti.

9

Článek 128 téhož nařízení zní následovně:

„1.   S výhradou odstavce 2 nesmějí členské státy zakázat ani omezovat výrobu, dovoz, uvedení na trh nebo použití látky samotné nebo obsažené v směsi nebo v předmětu, která spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení a je v souladu s tímto nařízením a případně s právními akty Společenství přijatými k jeho provedení, ani takové výrobě, dovozu, uvedení na trh nebo použití bránit.

2.   Nic v tomto nařízení nebrání členským státům, aby zachovaly nebo stanovily vnitrostátní pravidla na ochranu pracovníků, lidského zdraví a životního prostředí použitelná v případech, kdy toto nařízení neharmonizuje požadavky na výrobu, uvádění na trh nebo používání.“

10

Ustanovení § 5 bodu 5 kapitoly 29 zákona o životním prostředí (miljöbalken) stanoví, že ten, kdo úmyslně nebo z nedbalosti v souvislosti s výrobou nebo dovozem chemických výrobků v rámci podnikání poruší pravidla stanovená vládou na základě kapitoly 14 § 12 tohoto zákona týkající se oznamovací povinnosti vůči registru výrobků, se dopouští maření výkonu inspekce životního prostředí.

11

Ustanovení § 12 kapitoly 14 zákona o životním prostředí stanoví:

„Všechny chemické výrobky, které se ve Švédsku vyrábějí nebo se do něj dovážejí v rámci podnikání, musí být zaregistrovány v registru výrobků v souladu s pravidly stanovenými vládou nebo orgánem, který vláda v této souvislosti určí. Tento registr vede orgán určený v této souvislosti vládou.“

12

Ustanovení § 3 nařízení (2008:245) o chemických výrobcích a biotechnologických organismech [förordningen (2008:245) om kemiska produkter och biotekniska organismer] stanoví, že všechny chemické výrobky nebo biotechnologické organismy, které se ve Švédsku vyrábějí nebo se do něj dovážejí v rámci podnikání, musí být oznámeny Agentuře pro chemické látky za účelem registrace v registru výrobků, který tato Agentura vede, pokud lze výrobek nebo organismus přiřadit k některému druhu výrobků uvedených v příloze tohoto nařízení.

13

Podle § 4 uvedeného nařízení musí toto oznámení provést ten, kdo v rámci podnikání ve Švédsku vyrábí nebo do něj dováží chemické výrobky nebo biotechnologické organismy.

14

Ustanovení § 5 téhož nařízení stanoví výjimku z oznamovací povinnosti ve prospěch toho, kdo ročně dováží méně než 100 kilogramů určitého výrobku.

15

Kapitola 3 vyhlášky Agentury pro chemické látky (KIFS 2008:2) o chemických výrobcích a biotechnologických organismech [Kemikalieinspektionens föreskrifter (KIFS 2008:2) om kemiska produkter och biotekniska organismer] upřesňuje postup oznamování registru výrobků. Jméno nebo název společnosti oznamovatele, jeho adresa a jeho telefonní číslo, jakož i jeho vnitrostátní identifikační číslo nebo číslo zápisu v obchodním rejstříku, které musí oznámení obsahovat, musí být oznámeno neprodleně nebo nejpozději při zahájení činnosti. Další požadované informace musí být sděleny nejpozději do 28. února v kalendářním roce, který následuje po vzniku oznamovací povinnosti.

16

V roce 2009 dovezla společnost Canadian Oil do Švédska 392 tun chemických výrobků.

17

V rozporu se švédským právem nebyl tento dovoz oznámen do 28. února 2010 Agentuře pro chemické látky.

18

Jak společnost Canadian Oil, tak A. Rantén jako generální ředitel této společnosti byli stíháni na základě zákona o životním prostředí.

19

Rozsudkem ze dne 24. dubna 2013 uložil Hovrätten över Skåne och Blekinge (odvolací soud v Malmö) A. Ranténovi pokutu ve výši šedesátinásobku denní sazby 100 švédských korun (SEK) (přibližně 11 eur) a společnosti Canadian Oil pokutu 200000 SEK (přibližně 22113 eur).

20

V odvolání podaném k Högsta domstolen (Nejvyšší soud) posledně uvedení v podstatě tvrdili, že oznamovací povinnost vůči Agentuře pro chemické látky za účelem zápisu do registru výrobků brání volnému pohybu látek, na které se vztahuje nařízení REACH. Tento registr sleduje v podstatě stejný účel jako toto nařízení, a je proto neslučitelný s ustanovením článku 128 tohoto nařízení, jehož pravidla v dotyčných oblastech, zejména pokud jde o oznamování a registraci chemických látek, musí být považována za plně harmonizovaná. V každém případě tato oznamovací povinnost představuje omezení dovozu, které je zakázáno článkem 34 SFEU, a žádná z výjimek, které jsou stanoveny v článku 36 SFEU, se na věc v původním řízení nevztahuje.

21

Předkládající soud má za to, že z uvedeného nařízení jasně nevyplývá, že by harmonizovaná oblast působnosti tohoto nařízení zahrnovala i registraci chemických výrobků nebo látek pro takové účely jako v případě švédského vnitrostátního registru zajištění přehledu o používání těchto výrobků nebo látek, dohled a kontrola podniků, které s nimi pracují, ze strany orgánů nebo pro účely vypracování statistik. Předkládající soud si rovněž klade otázku, zda oznamovací povinnost nepředstavuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu ve smyslu článku 34 SFEU, a pokud ano, zda by v tomto případě byla přiměřeným způsobem použitelná některá z výjimek stanovených v článku 36 SFEU.

22

Za těchto podmínek se Högsta domstolen (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být nařízení REACH vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava ukládala dovozci chemických výrobků povinnost registrovat tyto výrobky u příslušného vnitrostátního orgánu, i když tento dovozce již má na základě tohoto nařízení povinnost registrovat tytéž výrobky u ECHA.

24

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení je jeho účelem zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, včetně podpory alternativních metod hodnocení rizik látek, a volný pohyb látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovace.

25

Za tímto účelem zavádí uvedené nařízení integrovaný systém kontroly chemických látek zahrnující jejich registraci, hodnocení, jakož i povolování a případná omezení jejich užívání. Základní zásady, jimiž se řídí tyto prvky, byly prezentovány Evropskou komisí v úvodní části jejího návrhu nařízení COM(2003) 644 final ze dne 29. října 2003. Tento návrh popisuje „systém REACH“ jako systém zahrnující nejprve registraci, při níž „má průmysl povinnost obstarat si relevantní informace o látkách, které vyrábí, a využívat tyto informace k zajištění bezpečnosti zmíněných látek“, následně „hodnocení umožňující prověřit, zda průmysl dodržuje své povinnosti“, povolování látek vzbuzujících mimořádné obavy, v jejichž případě jsou „rizika spojená s použitím […] vhodně zvládnuta nebo [jejichž] společenskoekonomické výhody převažují nad riziky, [pokud] jako jiné vhodné řešení neexistují náhradní látky nebo technologie“. Konečně „postup omezování vytváří záchrannou síť umožňující řízení rizik, jež nejsou přiměřeně kryta jinými ustanoveními systému REACH“ (rozsudek FCD a FMB, C‑106/14, EU:C:2015:576, bod 32).

26

Pokud jde o volný pohyb na vnitřním trhu, ten je zabezpečen tím, že členské státy nesmějí podle čl. 128 odst. 1 nařízení REACH zakázat ani omezovat výrobu, dovoz, uvedení na trh nebo použití látky samotné nebo obsažené ve směsi nebo v předmětu, která spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení a je v souladu s tímto nařízením a případně s právními akty Společenství přijatými k jeho provedení, ani takové výrobě, dovozu, uvedení na trh nebo použití bránit. Podle druhého odstavce tohoto článku 128 však žádné ustanovení nařízení REACH nebrání členským státům, aby zachovaly nebo stanovily vnitrostátní pravidla na ochranu pracovníků, lidského zdraví a životního prostředí použitelná v případech, kdy toto nařízení neharmonizuje požadavky na výrobu, uvádění na trh nebo používání (rozsudek Lapin luonnonsuojelupiiri, C‑358/11, EU:C:2013:142, bod 32).

27

Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že unijní normotvůrce měl v úmyslu provést harmonizaci těchto požadavků jen v některých případech (v tomto smyslu viz rozsudek Lapin luonnonsuojelupiiri, C‑358/11, EU:C:2013:142, bod 33).

28

Z toho důvodu je k zodpovězení první otázky předkládajícího soudu třeba vědět, zda ustanovení nařízení REACH týkající se povinnosti oznámit a registrovat chemické látky harmonizují takovéto požadavky takovým způsobem, že brání vnitrostátní právní úpravě, jež dovozcům chemických výrobků ukládá povinnost registrovat tyto výrobky u příslušného vnitrostátního orgánu.

29

V této souvislosti je třeba připomenout, že unijní normotvůrce, jak vyplývá z devatenáctého bodu odůvodnění uvedeného nařízení, hodlal od výrobců a dovozců vyžadovat, aby ECHA předložili údaje o látkách, které vyrábějí nebo dovážejí, aby tyto údaje používali k posouzení rizik souvisejících s těmito látkami a aby připravovali a doporučovali vhodná opatření pro řízení rizik.

30

V souladu s těmito cíli ukládá toto nařízení průmyslu provádění analýzy chemických látek. Za tímto účelem zavádí různé informační mechanismy, jejichž úkolem je přispívat v celém dodavatelském řetězci k identifikaci jejich nebezpečných vlastností a k řízení rizik, s cílem zabránit nepříznivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí (rozsudek FCD a FMB, C‑106/14, EU:C:2015:576, bod 33).

31

Nicméně, jak uvedla generální advokátka v bodě 42 svého stanoviska, registrace chemických látek u ECHA neposkytuje celkový přehled o výrobě látek či jejich uvádění na trh v každém jednotlivém členském státě. Unijní registr zejména systematicky neposkytuje přesné informace o lokalizaci uvedených látek na území členských států.

32

Platí tedy, že i když registrace chemických látek u ECHA představuje předchozí podmínku pro jejich volný pohyb na vnitřním trhu, pokud tyto látky jsou, zejména pokud jde o jejich vlastnosti, v souladu s nařízením REACH, harmonizace, kterou toto nařízení provádí, pokud jde o takovouto registraci uvedených látek, se nevztahuje na jiné formy registrace u vnitrostátních orgánů, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, která nepředstavuje takovouto předchozí podmínku, týká se jiných informací, než požaduje toto nařízení, a sleduje stejné cíle, jaké sleduje uvedené nařízení, nebo k nim komplementární cíle, a to zejména zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, jakož i volný pohyb takovýchto látek na vnitřním trhu.

33

V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že registrace požadovaná vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení nepředstavuje předchozí podmínku pro dovoz chemických látek na území dotyčného členského státu, protože oznámení příslušných informací vnitrostátním orgánům může být provedeno po dovozu, u některých informací nejpozději při zahájení činnosti a u ostatních do 28. února kalendářního roku, který následuje po tomto dovozu.

34

Zadruhé z vyjádření předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že registrace požadovaná vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení je zaměřena zejména na to, aby vnitrostátním orgánům umožnila disponovat databází nezbytnou pro dozor nad chemickými výrobky na území dotyčného členského státu, který má podle článku 125 nařízení REACH povinnost zajistit takový systém kontrol, tím, že usnadní zejména podmínky kontrol zařízení disponujících těmito výrobky. Pokud tato databáze rovněž umožňuje získat účetní či statistické údaje nezbytné pro stanovení poplatků stanovených pro financování tohoto systému kontrol, slouží rovněž definování politické orientace v oblasti životního prostředí, včetně navrhování užitečných zlepšení na unijní úrovni.

35

Informace, k nimž vnitrostátní orgány mohou mít přístup u ECHA a které vyplývají z registrace těchto výrobků u ECHA na základě nařízení REACH, neobsahují veškeré údaje umožňující dosáhnout cílů, které jsou uvedeny v předchozím bodě tohoto rozsudku.

36

Tato registrace se totiž týká pouze výrobců nebo dovozců chemických látek samotných nebo obsažených v přípravcích nebo v předmětech, pokud je jejich množství vyšší než jedna tuna za rok. Pokud jde o přípravky, tato registrace zejména neumožňuje zjistit procentní výši každé chemické látky, kterou obsahují. Pokud jde o chemické látky samotné, vyráběné nebo uváděné na trh v Unii, jejich registrace u ECHA neumožňuje zjistit, na trh kterého členského státu jsou tyto látky dodávány.

37

Naproti tomu informace požadované za účelem registrace dovozu chemických výrobků u příslušného orgánu na základě vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení se týkají zejména množství látek a přípravků nacházejících se na území dotyčného členského státu, jejich lokalizace na tomto území, jejich specifických oblastí použití a dotyčných účastníků.

38

Za těchto podmínek harmonizace, kterou provádějí ustanovení nařízení REACH týkající se povinnosti oznámit a registrovat chemické látky, ať už je jakkoli rozsáhlá, za účelem vytvoření jednotného systému kontroly těchto látek na území Unie umožňující zajistit bezpečné nakládání s těmito látkami, není způsobilá vyloučit jinou registraci, jejíž charakteristiky jsou uvedeny v bodě 34 tohoto rozsudku a která přispívá zejména k zavedení systému kontrol tohoto nakládání v dotyčném členském státě a k vyhodnocování uvedeného nakládání zejména za účelem navržení užitečných zlepšení na unijní úrovni.

39

Z tohoto důvodu se nejeví, že by harmonizace uvedená v předchozím bodě představovala překážku vnitrostátní právní úpravě, která dovozci chemických výrobků ukládá povinnost registrovat tyto výrobky u příslušného vnitrostátního orgánu, alespoň pokud vyžadované informace v zásadě slouží těmto účelům. Zda se v případě informací, které jsou uvedeny v bodě 37 tohoto rozsudku, jedná o tento případ, však přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

40

V této souvislosti pouhá okolnost, že některé základní informace, které se týkají zejména identifikace dovozce a výrobků a jejichž poskytnutí nepůsobí žádné obtíže, jsou vyžadovány již při registraci u ECHA, nestačí k tomu, aby tyto informace posuzované jako celek, tak jak je vyžaduje příslušný vnitrostátní orgán, zbavila jejich komplementární povahy.

41

Za těchto podmínek je třeba na první otázku odpovědět, že nařízení REACH musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava ukládala dovozci chemických výrobků povinnost registrovat tyto výrobky u příslušného vnitrostátního orgánu, i když tento dovozce již má na základě tohoto nařízení povinnost registrovat tytéž výrobky u ECHA, za předpokladu, že tato registrace u příslušného vnitrostátního orgánu nepředstavuje předchozí podmínku pro uvedení uvedených výrobků na trh, že se týká jiných informací, než jsou požadovány tímto nařízením, a že přispívá k naplnění cílů sledovaných tímto nařízením, zvláště cíle zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, jakož i volného pohybu takovýchto látek na vnitřním trhu, zejména zavedením systému kontrol bezpečného nakládání s těmito výrobky v dotyčném členském státě a vyhodnocováním tohoto nakládání, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

42

Vzhledem k odpovědi na první otázku je třeba přezkoumat druhou otázku předkládajícího soudu, jejíž podstatou je, zda ustanovení článku 34 SFEU ve spojení s článkem 36 SFEU musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové povinnosti, jako je povinnost oznámit a registrovat chemické výrobky, kterou stanoví vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení.

43

V tomto ohledu je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že každé opatření členského státu, které by mohlo ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně narušit obchod uvnitř Unie, je třeba považovat za opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením ve smyslu článku 34 SFEU (viz zejména rozsudky Dassonville, 8/74, EU:C:1974:82, bod 5, jakož i Scotch Whisky Association a další, C‑333/14, EU:C:2015:845, bod 31).

44

Jak uvedla generální advokátka v bodě 53 svého stanoviska, povinná povaha registrace dovozu chemických výrobků u příslušného vnitrostátního orgánu představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení ve smyslu článku 34 SFEU, protože uložení dovozních formalit je způsobilé narušit obchod uvnitř Unie a ztížit přístup na relevantní trh pro výrobky, které jsou legálně vyráběny a uváděny na trh v jiných členských státech (v tomto smyslu viz rozsudek Ahokainen a Leppik, C‑434/04, EU:C:2006:609, bod 21), což ostatně nezpochybnil ani předkládající soud, ani žádný ze zúčastněných, kteří jsou uvedeni v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie a kteří v projednávané věci předložili vyjádření.

45

Podle ustálené judikatury opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu může být odůvodněno mimo jiné důvody ochrany zdraví a života lidí ve smyslu článku 36 SFEU pouze tehdy, je-li způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení (rozsudek Scotch Whisky Association a další, C‑333/14, EU:C:2015:845, bod 33). Kromě toho mohou být vnitrostátní opatření způsobilá narušit obchod uvnitř Společenství odůvodněna naléhavými důvody týkajícími se ochrany životního prostředí (viz zejména rozsudek Ålands Vindkraft, C‑573/12, EU:C:2014:2037, bod 77).

46

V projednávaném případě je třeba připomenout, že registrace požadovaná takovou vnitrostátní právní úpravou, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, se zaměřuje na získávání údajů, které jsou jednak v podstatě komplementární k těm údajům, které spadají do rozsahu působnosti nařízení REACH, a jednak v dotyčném členském státě přispívají zejména k zavedení systému kontrol bezpečného nakládání s chemickými výrobky, na které se vztahuje toto nařízení, a k vyhodnocování tohoto nakládání zejména za účelem navržení užitečných zlepšení na unijní úrovni. Takovýto účel, jenž je spojen s účelem uvedeného nařízení, který se zaměřuje na zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, je způsobilý odůvodnit případné překážky volného pohybu zboží.

47

Kromě toho se nejeví, že by informace, které od dovozců požaduje dotčená vnitrostátní právní úprava, které jsou uvedeny v bodě 37 tohoto rozsudku a které jsou komplementární k těm informacím, které totéž nařízení ukládá pro splnění povinnosti registrace dovážených chemických výrobků, nebyly pro sledovaný cíl vhodné a že by překračovaly meze toho, co je striktně nezbytné pro jeho dosažení. Registrace požadovaná touto vnitrostátní právní úpravou za účelem získání přesných informací umožňujících příslušným vnitrostátním orgánům získat celkový přehled o chemických výrobcích nacházejících se na území dotyčného členského státu, které registrace u ECHA neposkytuje, totiž přispívá k dosažení cíle, který je uveden v předchozím bodě tohoto rozsudku, a má přitom omezený dopad na volný pohyb těchto výrobků na vnitřním trhu, protože registrace, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, nepodmiňuje uvedení takovýchto výrobků pocházejících z jiných členských států na švédský trh.

48

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět, že ustanovení článku 34 SFEU ve spojení s článkem 36 SFEU musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takové povinnosti, jako je povinnost oznámit a registrovat chemické výrobky, kterou stanoví vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení.

49

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: